Co se děje

Sametová revoluce patří bezesporu k vrcholným okamžikům v československých dějinách 20. století. Byla součástí širšího demokratizačního hnutí v zemích východního bloku, které vedlo k pádu komunistických režimů ve střední a východní Evropě a k rozpadu Sovětského svazu. Výročí třiceti let od těchto dramatických událostí je možností připomenout si tuto dobu politické a společenské turbulence, hektické práce i zjitřených emocí.

Slovácké muzeum v Uherském Hradišti ve spolupráci s městem Uherské Hradiště připravilo výstavu Sametová revoluce v Uherském Hradišti, jejíž vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 14. listopadu 2019 ve velkém sále hlavní budovy Slováckého muzea. Je určena nejen těm, kteří listopadové a prosincové události roku 1989 sami prožili, ale především těm, kteří je mohou znát pouze z vyprávění svých rodičů a prarodičů. „Výstava prostřednictvím časové osy nejprve připomene první protirežimní vystoupení v roce 1988 (svíčkovou demonstraci v Bratislavě nebo vůbec první povolenou demonstraci na Škroupově náměstí v Praze) a postupně všechny významné události roku 1989 – od Palachova týdne v lednu přes zveřejnění petice Několik vět v červnu, zásah na Národní třídě 17. listopadu až po zvolení Václava Havla prezidentem Československé republiky 29. prosince,“ představil Pavel Portl, historik Slováckého muzea, svou autorskou výstavu.

Kromě základních faktů o revoluci v republice a jaké události jí předcházely, se Portl hlavně zaměřuje na dění v Uherském Hradišti. „Ve videozáznamech budou vzpomínat pamětníci a tehdejší protagonisté listopadových a prosincových událostí – například mluvčí uherskohradišťského Občanského fóra Igor Stránský a Jan Gogola, programový šéf klubu UHáčko ve Starém Městě Michal Stránský, a také Ladislav Šupka, první polistopadový starosta Uherského Hradiště. Jejich vzpomínky doplní fotografie Jakuba Jekla a Ladislava Chvalkovského, kteří svými objektivy zdokumentovali průběh generální stávky na Masarykově náměstí 27. listopadu nebo akci Vánoce s fórem, uskutečněnou 20. prosince,“ doplňuje Portl, přičemž přiznává, že jejich snímky jsou nejen jedinečným dokumentem dění, ale i tehdejší atmosféry radosti a naděje, která vyzařuje z obličejů lidí demonstrujících za svobodu.   

Epilog výstavy bude věnován prvním svobodným polistopadovým volbám, což byl jeden ze dvou hlavních požadavků demonstrantů, spolu s vypuštěním ústavního článku o vedoucí úloze komunistické strany ve společnosti. Parlamentní volby se konaly v červnu 1990, avšak pozornost bude soustředěna především na komunální volby v listopadu a jejich výsledek v Uherském Hradišti.

Současně s výstavou vydá město Uherské Hradiště publikaci o sametové revoluci. Připravil ji taktéž historik Slováckého muzea Pavel Portl ve spolupráci s pamětníky a protagonisty listopadových událostí. Vedle textů bude více než stostránková kniha obsahovat především dobové fotografie, z nichž většina dosud nebyla publikována, a také dokumenty (letáky s hesly, plakáty, vtipy) z fondu Slováckého muzea, které v té době pracovníci muzea doslova sbírali na ulicích.

„17. listopadu si připomeneme nejen události roku 1989 a 1939, ale také to, že svoboda není samozřejmá. Jít na demonstraci a zapojit se do organizování akcí vyžadovalo v roce 1989 osobní nasazení, ale i odvahu. Mnozí měli obavu, že zase přijedou tanky. Do Prahy se sjížděli milicionáři z celé republiky. Zvonění má připomenout odvahu a úsilí všech, kteří osobní pohodlí a bezpečí vyměnili za možnost podílet se na něčem novém a důležitém,“ vysvětluje Mikuláš Kroupa, ředitel Post Bellum a zakladatel Paměti národa.

Zvonění zvonů organizuje Paměť národa, která oslovila Ekumenickou radu církví, Českou biskupskou konferenci a krajské úřady. Zapojit se mohou i obecní nebo soukromé objekty se zvonicí – stačí se připojit 17. listopadu v 17.11 hodin k společnému vyzvánění.

Města s obecním rozhlasem mohou využít nahrávku se vzkazem Paměti národa. Pustí ji do éteru v 17.08, tři minuty před samotným vyzváněním. Z nahrávky osloví občany Mikuláš Kroupa, ředitel sbírky Paměť národa. Kromě jeho slov zazní také Modlitba pro Martu. Nahrávku ve formátu mp3 lze ale také použít jinak – v městské kabelové televizi, na webu města apod.

Pokud jste se rozhodli připojit a pustit vzkaz Paměti národa, zvonit ve své obci či městě dejte nám prosím vědět na e-mail zvony@postbellum.cz. Když připojíte pár slov k vašemu příběhu (proč zvoníte, na co zvoníte, apod.), budeme rádi. 

Kdokoli se může k oslavám připojit také tím, že na sociálních sítích zveřejní svůj příběh, fotografii nebo vzpomínku pod heslem #Nezapomeňme.

Nahrávka je stažení na https://www.nezapomenme.cz/rozhlas.mp3.

Plakát a další informace https://www.nezapomenme.cz/pripojte-se/

Zdroj: Post Bellum, o. p. s.

V první polovině koncertu zazní díla Bedřicha Smetany – předehra k opeře Libuše a kantáta pro smíšený sbor a orchestr Česká píseň. Ve druhé polovině večera představí olomoucký skladatel Jan Vičar svou kantátu Tempus Iuvenis, neboli Čas mládí, která čerpá ve svém zhudebněném textu ze středověké studentské poezie. Olomoucký skladatel a muzikolog své rodné město vždy vnímal jako centrum hudby. „Olomouc je odedávna hudební město. V 80. letech jsem srovnával jeho hudební život s Římem, kde jsem tehdy několik měsíců pobýval. Zjistil jsem, že co do počtu hudebních produkcí je Olomouc se slavným evropským městem srovnatelná,“ vzpomínal před časem v rozhovoru pro Olomoucký Deník.

Vstupenky na koncerty jsou k dispozici na webu mfo.cz a v infocentru Olomouc na Horním náměstí.

Moravská filharmonie Olomouc patří k předním a nejstarším symfonickým orchestrům v České republice. Na jejím uměleckém vývoji se podílely významné osobnosti české i světové hudební scény. Za dobu své existence si Moravská filharmonie Olomouc vytvořila mimořádně rozsáhlý a rozmanitý repertoár: věnuje se především klasickému symfonickému repertoáru, propaguje však i soudobou českou a světovou hudební tvorbu, o čemž svědčí uvedení více než 250 novinek. Moravská filharmonie Olomouc má bohatou diskografii a vystupuje na významných mezinárodních hudebních festivalech doma i v zahraničí. Především je ale kulturní institucí, která se zásadní měrou podílí na organizaci uměleckého a koncertního života v Olomouci a okolí. Pořádá festivaly Dvořákova Olomouc a Mezinárodní varhanní festival Olomouc. Mezi její činnosti patří také řada vzdělávacích aktivit pro děti a mladé lidi.

Výstava představí proměny památkového fondu v průběhu uplynulých 30 let na konkrétních příkladech prostřednictvím 70 výstavních panelů. Její součástí je i promítání filmového dokumentu Proměny aneb 30 let památkové péče v jižních Čechách Jakuba Taberyho a dva trojrozměrné exponáty – barokní socha Panny Marie Budějovické, která jen o vlásek unikla cílené likvidaci, a litinová socha sv. Jana Nepomuckého, náhodně nalezená v letošním roce v areálu Psychiatrické léčebny Lnáře.

 „Vybrali jsme 22 témat, která po určitou dobu v tuzemské památkové péči rezonovala, případně jsou doposud aktuální,“ uvedl Daniel Šnejd, ředitel územního odborného pracoviště NPÚ v Českých Budějovicích, které výstavu připravilo. „I bez hlubšího zamyšlení, třeba jen z porovnání s historickými fotografiemi, lze říci, že památky a historická sídla v českých zemích nebyly nikdy v tak dobré kondici, jako nyní,“ dodal Šnejd.

V katastrofálním stavu bylo před rokem 1989 téměř 80 % evidovaných kulturních památek. Změny nastartované po pádu režimu přinesly zlepšení ekonomické situace, rozšíření dotačních titulů i nové možnosti získání finančních prostředků ze zahraničí, což se výrazně promítlo do stavu památkového fondu i do památkové péče.

V rámci jednotlivých výstavních témat se autoři zaměřili na movité i nemovité památky ve vlastnictví státu i soukromých osob, církve, obcí a spolků. Představují památky technické, církevní i židovské, zříceniny, historická jádra měst, moderní architekturu 19. a 20. století nebo památky ohrožené či již zaniklé. Vybrané příklady prezentují úspěšné realizace obnov a záchrany památek, ale upozorňují i na problém památek nevyužitých. Výstava rovněž přináší přehled o vývoji dotačních titulů a jejich podílu na zlepšení stavu památkového fondu i o proměnách prezentace oboru péče o kulturní dědictví směrem k veřejnosti.

Do soutěže letos postoupilo celkem 210 animovaných filmů z mnoha zemí celé Evropy, a letos prvně i několik filmů z Kanady, USA, Argentiny, nebo třeba Indie a Číny.

Soutěžní snímky, natočené dětmi a mládeží do 26 let, budou uváděny v blocích a vstup na ně je zdarma. Ty nejlepší obdrží ceny nazvané Animánička. O jejich udělení rozhodne mezinárodní porota ve složení: 

Lucie Sunková (CZ) -animátorka, režisérka, výtvarnice

Luděk Horký (CZ) – režisér, dramaturg a pedagog, nyní vede Centrum dramaturgie dětské tvorby v České televizi

Hrvoje Selec (HR) – lektor a ředitel festivalu VaFi a RaFi v Chorvatsku.

Jedním z hostů Animánie bude autor Čtyřlístku Jaroslav Němeček

Rodiny s dětmi jistě potěší uvedení letošní novinky Velké dobrodružství Čtyřlístku za účasti režiséra Michala Žabky, ilustrátora Jaroslava Němečka, otce oblíbených komiksových postaviček Fifinky, Myšpulína, Bobíka a Pindi a Lucie Němečkové, dlouholeté spoluautorky scénářů. „Po skončení sobotní odpolední projekce filmu bude následovat setkání s tvůrci, kteří budou připraveni zodpovědět případně otázky z publika“ zve ředitel festivalu Animánie Jan Příhoda. Dalším lákadlem bude uvedení filmového triptychu Trojhlas, jehož mladí tvůrci povedou také animační workshop.

Workshopy

Animátorská polepšovna, Plavba do neznáma, Metamorfóza nebo Animované příběhy – to jsou jen některé z názvů letošních animátorských workshopů. „Jsme velmi rádi, že se nám podařilo získat vynikající osobnosti, například kreslířku a autorku románů Lucii Lomovou, která s účastníky Plavby do neznáma propluje komiksovým vyprávěním a naučí je, jak z obrázků skládat příběh,“ říká ředitel Festivalu Animánie Jan Příhoda. V jednom z dílů Animátorské polepšovny se zájemci inspirují uměním Karla Zemana a vyzkoušejí si jeho způsob práce s iluzí. Chorvatští lektoři Ana Sever a Hrvoje Selec budou v rámci workshopu Metamorfóza oživovat různé materiály, které si účastníci sami přinesou.  Jak těžké je rozhýbat loutku motýla si vyzkoušejí účastníci workshopu Trojhlas. Motýl bude skutečnou loutkou z povídky Noctuelle, jedné ze tří částí filmu Trojhlas, a dílnu povede autor snímku Martin Pertlíček, student FDU ZČU. Filmová novinka Trojhlas je složená ze tří úspěšných studentských animovaných snímků, kromě povídky Noctuelle je to Betonová džungle autorky Marie Urbánkové (UMPRUM) a studentským Oscarem oceněný film Dcera autorky Darii Kashcheevy (FAMU). Festival Animánie uvede Trojhlas v sobotu večer za účasti Martina Pertlíčka.

Workshopy se budou odehrávat v prostorách Moving Station, většina jich je volně přístupných, na vybrané je třeba registrace, případně vstupné 50 Kč.

„Festival je hlavně setkáním, setkáním dětí a dospělých nad animovaným filmem. Mnoho projekcí je proto volně přístupných, aby měli mladí tvůrci možnost seznámit se s tvorbou svých kolegů," dodal Jan Příhoda.

Program i další informace najdete na www.animanie.cz nebo na Facebookové stránce Animánie.

Součástí bude rovněž doprovodný program. O Ceně diváků – berounský Klepáček zájemci rozhodnou po zhlédnutí projekcí v Městském kině Beroun 10. a 11. ledna 2020 a nejmenší diváci se mohou těšit na oblíbené Dopoledne s Večerníčkem. Ceny TRILOBIT každoročně udílí Český filmový a televizní svaz FITES ve spolupráci s městem Beroun a Městským kulturním centrem Beroun.

Hudebně-taneční večer se opět odehraje v berounském Kulturním domě Plzeňka a připomene zlatou éru swingu nejen na americkém kontinentu, ale i v naší vlasti. Jeho průvodcem bude skvělý herec a pohotový moderátor Martin Myšička, který tak naváže na čtyřletou tradici moderace udílení těchto kalendářně prvních filmových ocenění. Swingové rytmy a osobité aranže rozdmýchá kapelník Petr Kroutil se svým Original Vintage Orchestra, který má blízko jak k hudbě, tak i k filmu. Tohoto špičkového swingaře můžeme vzpomenout jako představitele Dannyho Smiřického v seriálu Prima sezóna podle předlohy Josefa Škvoreckého.

Autor námětu a scénáře slavnostního večera 33. ročníku cen TRILOBIT 2020, Martin Vadas prozradil, že se při jeho tvorbě inspiroval knihou historika Petra Koury Swingaři a potápky v protektorátní noci – česká swingová mládež a její hořkej svět (Academia Praha 2016): „V roce půlkulatého výročí konce války se vracíme k připomenutí historizujícího paralelního příběhu tehdejší mladé generace, proto jsme tentokrát vsadili na motiv „POTÁPKY a SWINGAŘI se bouřili a bouří se zas“. V popředí opět stanou oceněné filmy a jejich tvůrci, které porota FITESu vyzdvihne tentokrát ve swingovém rytmu i ustrojení. A zaswingují si i diváci v sále i ti u televizních obrazovek,“ odkrývá dramaturgii slavnostního udílení cen Martin Vadas, který je zároveň předsedou FITESu.

Již po dvacáté zázemí cenám TRILOBIT 2020 připraví město Beroun s jeho Městským kulturním centrem: „To, že je v jedné větě citováno jméno našeho města a ceny za filmovou tvorbu TRILOBIT, mi přináší velmi krásný pocit: Beroun se opět stává součástí společnosti vysoce kulturních míst, kde se hodnotí kvality tvorby, ne „kasovní trhák“. Příprava ročníku TRILOBIT 2020 je v plném proudu, protože cílem všech zúčastněných je být každoročně stále lepší. Držím palce, aby bylo možno úroveň opět zvýšit, bude to těžké, protože loňský ročník byl hodnocen velmi vysoko,“ podotýká starostka města Beroun Soňa Chalupová.

O křišťálové ceny se utká pestrá paleta přihlášených snímků uplynulého roku, o jejichž kvalitách již v těchto dnech rozhodují dvě sedmičlenné poroty. V odborné porotě zasedli filmoví a televizní tvůrci a znalci, členy dětské poroty jsou žáci a studenti z berounských škol.

Doprovodný program Cena diváků po loňském úspěchu nabídne veřejnosti ochutnávku filmové tvorby uplynulého roku prostřednictvím dvoudenních projekcí v Městském kině Beroun 10. a 11. ledna. Diváci budou moci po zhlédnutí snímků hlasovat o svém favoritovi, který bude při slavnostním ceremoniálu na Plzeňce odměněn nestatutární Cenou diváků – berounský Klepáček z dílny Muzea berounské keramiky. Tu jeho autorovi předá některý z vylosovaných diváků. Jako každý rok myslí doprovodný program i na nejmenší filmové fanoušky, kteří mohou přijít zahnat nudu do berounského kina 25. ledna. Bude pro ně připraveno tradiční pásmo oblíbených večerníčků v rámci projektu Dopoledne s Večerníčkem.

Informace o doprovodných programech a o předprodeji vstupenek na slavnostní udílení cen budou upřesněny na www.cenytrilobit.cz a na www.mkcberoun.cz.

Místní kultura je mediálním partnerem Cen Trilobit 2020.

Vycházela při tom z velké koncertní zkušenosti, naznačující nejvyšší oblibu jednotlivých songů u publika. Podívejte se na video teaser: http://y2u.be/LPDlFu-TxWU

„Marie má ten zvláštní dar, že když zpívá, má každý z posluchačů pocit, že zpívá jen pro něho. Přitom, jak vím, se nikdy nepodbízela lacinou vyzývavostí. Působí skrytým ohněm. Už na startu své úspěšné kariéry to nebyla žádná instantní hvězdička, a tak se z ní časem stala hvězda stálice. Osobnost, oblíbená a uznávaná bez věkových bariér. Písně různých barev, rytmů a citových nábojů zvládá s dokonalým cítěním, bezchybnou intonací a dikcí. Slova v jejím podání jako kdyby znamenal víc, než říkají,“ vyznává se ze svého vztahu k Marii Rottrové Jiřina Fikejzová, která je coby textařka podepsána hned pod několika písněmi, jež najdete na albu Všechno nejlepší...

Kromě Jiřiny Fikejzové zde samozřejmě nechybí ani další dvorní textaři paní Marie jako Jaroslav Wykrent, Zdeněk Borovec, nebo Jaroslav Nohavica. Ti všichni napsali slova dokonale vyhovující naturelu zpěvačky a podstatě písniček. Ať už jde o silné domácí melodie Wykrenta nebo Jiřího Zmožka, převzaté původně polské songy, kultovní cover verzi z francouzského prostředí nebo odvážnou výpůjčku z repertoáru Black Sabbath, výsostně ženský, velmi elegantní a neméně kvalitní projev Marie Rottrové dokázal učinit z těchto písniček opravdové perly naší populární hudby posledních cca čtyř dekád. Zapomínat ale samozřejmě nemůžeme ani na partu znamenitých ostravských muzikantů z kapely Flamingo/Plameňáci, která jí v tom byla vždy spolehlivou oporou.

„Psát pro Marii Rottrovou je potěšení pro každého autora – a pro autorku tím spíš. Písním, kterých se ujme, čas jako by nemohl ublížit, to je vzácnost v prudce proměnlivé, pomíjivé oblasti populární hudby,“ dodává k tomu Fikejzová.

Samostatnou kapitolou je pak provedení nové LP reedice jako takové. S přihlédnutím k obvykle jemnému charakteru písniček, časté průzračnosti aranží a soulově lehce nachraptělému témbru vokálu bylo totiž při rytí do výrobní matrice využito laku, umožňujícího optimální přenos i těch nejtišších pasáží. Součástí obalu LP je také sada fotografií Majky Votavové ze speciální „bílé“ edice.

Nezapomenutelné songy Lásko, voníš deštěm, Řeka lásky či To mám tak ráda a další nyní dostaly tu nejdůstojnější možnou fazónu a posluchači se mohou kochat krásnou hudební přehlídkou skutečné popové klasiky ve formátu a provedení, jež jsou synonymem pro jedinečný hudební artefakt.

TRACKLIST:

STRANA A VEČEREM ZHÝČKANÁ / MĚLI JSME SE POTKAT DŘÍV / S TÍM BLÁZNEM SI NIC NEZAČÍNEJ / TEN VŮZ UŽ JEL / MARKÉTKA / LÁSKO, VONÍŠ DEŠTĚM

STRANA B ŘEKA LÁSKY / ZŘEJMĚ LETOS NIKDE NEJSOU KYTKY / LÁSKO... / KŮŇ BÍLÝ / SKOŘÁPKY OŘECHŮ / TO MÁM TAK RÁDA

Zdroj: https://www.supraphon.cz/

„S radostí jsem přijal nabídku hudbu -123min. zaranžovat, obléknout ji do nového hávu tak, aby orchestr FOK byl kapele rovnocenným partnerem,“ uvedl Martin Kumžák. Na koncertě zazní také jedna jeho vlastní skladba. „Již podruhé se octneme s orchestrem v Obecním domě ve Smetanově síni. Podruhé je to provázané s výročím sametové revoluce. Některé myšlenky a pocity zůstávají podobné, některé se mění. Radost z propojení s tak krásným tělesem, jako je FOK, a možnost tak posílit radost z hudby pro posluchače je pocit první, ve kterém se nic nepohnulo. To, že jsme jako společnost tu sametovou svobodu zatím nepochopili, je pocit druhý, který nám ale nemůže vzít naději, že se to jednou všichni společně naučíme. Sejít se s radostí a hudbou je projev, který tu naději posiluje,“ řekl Zdeněk Bína, frontman kapely
-123min.

Kapela -123min. nedávno zažila comeback na českou hudební scénu. Tvoří ji trio uznávaných muzikantů; zpěvák, kytarista a autor písní Zdeněk Bína, baskytarista a dvorní textař kapely Fredrik Janáček a výjimečný bubeník Dano Šoltis. Jejich síla spočívá především v živých energických koncertech, které jsou z velké části tvořeny improvizací. V letech 1996–2009 hráli na předních českých festivalech, vyprodávali kluby u nás i na Slovensku, vydali pět alb a obdrželi cenu Anděl. Jako jedna z mála tuzemských kapel slavili úspěchy také v zahraničí, kde odehráli kolem dvou set koncertů v klubech a na festivalech (Holandsko, Polsko, Francie, USA nebo Anglie…).

Obecní dům je jednou z důležitých budov, kde se v roce 1989 odehrávala jednání, kterých se účastnil i Václav Havel. Spojením různých hudebních stylů FOK připomíná nejen Václava Havla, který byl milovníkem hudby mnoha žánrů, ale také dobu, kdy se spojily občanské síly, aby společně daly vznik novému a lepšímu životu pro mladé generace.

Slovo dramaturga Martina Rudovského

Třicáté výročí sametové revoluce nemůže FOK přejít bez povšimnutí. Už jen proto, že v budově Obecního domu proběhla v listopadu 1989 vůbec první schůze tehdejší komunistické vlády s představiteli Občanského fóra v čele s Václavem Havlem. K této příležitosti připravil orchestr ve spolupráci se svým dlouholetým členem, kontrabasistou Lukášem Vernerem projekt, který skloubí různé hudební žánry od soulu přes jazz, funk až po world music, neboť se setká na jednom pódiu s vynikající hudební skupinou -123min. Kapelu tvoří trio uznávaných muzikantů s frontmanem Zdeňkem Bínou. Spojením značně rozdílných hudebních žánrů umožní aranže Martina Kumžáka, který už s FOK zažil leccos. Ale jak vidět, ještě ne všechno.

Vstupenky a více informací: https://www.fok.cz/cs/sametove-minuty

„V roce 2008 jsem požádal Jindru Štreita, zda by mohl vystavit své fotografie tematicky spjaté s dobou před listopadem 1989 a tak připomenou listopadové události roku 1989 pohledem zpět. Zamyslel se a pravil: ´Ale vybrali bychom nové, dosud nevystavované foténky z mého archivu! A k tomu knížku!´„S radostí jsem přijal a požádal Zlínský kraj, zda by tento počin finančně podpořil, s tím, že by výstava proběhla i jiných muzeích Zlínského kraje. Uspěli jsme a pustili se do práce. Navštívil jsem Jindru v jeho domě v Sovinci a celý den jsme vybírali z jeho bohatého archívu negativy. Bylo jich několik stovek a po dalším ´prosetí´ se počet ustáli zhruba na stovce. Ke spolupráci jsme přizvali Antonína Dufka, kunsthistorika, kurátora a publicistu z Moravské galerie v Brně. Tak se narodila výstava a kniha (AB)NORMALIZCE – ten název vymyslel spisovatel Ludvík Vaculík.“  Jiří Stránský, ředitel Muzea Kroměřížska

Rozsáhlá výstava (106 velkoformátových fotografií) světově proslulého fotografa prof. Jindřicha Štreita. Název (AB)NORMALIZACE vymyslel spisovatel Ludvík Vaculík a charakterizuje jednak dobu (husákovská normalizace) a jednak absurditu a abnormálnost toho, co mělo být normální za pomoci normalizace a zatím to zavádělo do života šeď a kýčovité rituály.

Na výstavě budou k vidění doposud nevystavované a nepublikované fotografie z archivu, které přibližují dobu – průvody, manifestace, schůze, všudypřítomná hesla, život na vesnici i ve městě. K výstavě vyšla i stejnojmenná kniha.

Výstava je jednak připomenutím a jednak mementem- jak se živořilo v kulisách normalizační doby a je příspěvkem k 30. výročí událostí v listopadu 1989. Klade otázku, zda i při současných potížích by bylo moudré vracet se husákovských kulis, jak někteří touží.

http://www.muzeum-km.cz

Výstava potrvá od 20. 11. 2019 do 2. 2. 2020

Otevřeno denně mimo pondělí 9 – 12 a 13 – 17 h

V CAMPu se Edward Burtynsky představí české veřejnosti osobně vůbec poprvé. Hlavním poznávacím znakem jeho fotografií je kontrast mezi monumentalitou přeměňované krajiny a lidskou malostí. „Výstavou a dokumentem Antropocén: Epocha člověka jsme chtěli zachytit dobu, v níž jsou hlavní příčinou trvalých globálních změn lidé. Při natáčení jsme navštívili šest ze sedmi kontinentů, 20 zemí a 43 různých lokací,“ vysvětlují tvůrci Jennifer Baichwalová, Nicholas de Pencier a Edward Burtynsky. Výstavu fotek, které vznikaly v samotných centrech největších industriálních oblastí světa doplní česká premiéra filmu Antropocén: Epocha člověka, který získal na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava cenu za nejlepší svědectví o přírodě.

„Dosáhli jsme bezprecedentního okamžiku v historii naší planety. Lidé v současnosti ovlivňují Zemi a geologické procesy více než všechny přírodní síly dohromady,“ dodává Burtynsky. Antropocén: Epocha člověka je dokumentárním snímkem, který čtyři roky natáčel oceňovaný tým ve složení Jennifer Baichwalová, Nicholas de Pencier a Edward Burtynsky. Jedná se o dokument, který kombinuje umění a vědu a přináší náhled na klíčový moment v historii geologie. V CAMPu budou moci lidé během listopadu zhlédnout také další fotografovy dokumenty Watermark a Manufactured Landscapes.

Vedle výstavy, diskuse a filmových projekcí proběhne v CAMPu i přednáška samotného Edwarda Burtynského, ve které promluví nejen o fascinaci přírodou, ale také o její razantní proměně vlivem narůstající industrializace a migrace. Výstava Anthropocene i její doprovodný program je pro veřejnost zdarma s předchozí rezervací místa na www.praha.camp.

„Obvykle se v CAMPu zaměřujeme zejména na výstavy, které prezentují budoucnost Prahy. Fotografická výstava Edwarda Burtynského však poukazuje na vliv a dopad lidského jednání na krajinu jako takovou. Právě udržitelnost přírody je jedním z témat, které v naší společnosti rezonuje nejvíce. Jsem proto rád, že se Pražané nejen díky výstavě, ale i samotné přednášce Edwarda Burtynského, budou moci o tématu dozvědět více,“ komentuje důležitost výstavy ředitel Institutu plánování a rozvoje hl. města Prahy Ondřej Boháč.

ÚT 12/11 18.30 PŘEDNÁŠKA

Edward Burtynsky – Master class

Kanadský fotograf Edward Burtynsky je jedním z nejvýraznějších a nejrespektovanějších představitelů současné krajinářské fotografie. V CAMPu se Edward Burtynsky představí české veřejnosti osobně vůbec poprvé. Na své master class promluví nejen o fascinaci přírodou, ale i o její razantní proměně vlivem narůstající industrializace a migrace. Burtynsky v ní přiblíží i fotografické projekty věnované antropocénu, vodě, ropě a Číně, v nichž posledních dvacet let dokumentoval přírodu přímo v centru největších industriálních oblastí světa.

ST 13/11 19.00 FILM

Edward Burtynsky – Antropocén: Epocha člověka

Dosáhli jsme bezprecedentního okamžiku v historii naší planety. Lidé v současnosti ovlivňují Zemi a geologické procesy více než všechny přírodní síly dohromady. Antropocén: Epocha člověka je dokumentárním snímkem, který čtyři roky natáčel oceňovaný tým ve složení Jennifer Baichwalová, Nicholas de Pencier a Edward Burtynsky. Jedná se o dokument, který kombinuje umění a vědu a přináší empirický, neučebnicový náhled na klíčový moment v historii geologie. Dechberoucí snímky přináší provokativní a nezapomenutelný zážitek a názorně ukazují dopad lidstva na naši planetu. V původním znění s českými titulky.

ČT 14/11 19.00 DISKUSE

Reflexe antropocénu

Jakým způsobem ve své práci reflektují antropocén socioložka, fotografka, designérka, architekt a intermediální umělec?

Antropocén je geologické období, ve kterém se stal člověk zásadní a hybnou silou podílející se na formování a změnách naší planety. Tuto epochu definují nejen geologové, ale i biologové, filozofové nebo sociologové již několik desítek let. A i když se tento termín zatím skloňuje spíš v odborných kruzích, hmatatelné důkazy této éry lze spatřit všude kolem: velkoplošné odlesňování, napřimování říčních toků, těžba, dopravní výstavba nebo rozpínající se města v okolní krajině. Za součást antropocénu považujeme i rozbíjení ekosystémů nebo vymírání živočišných druhů. Tyto změny mohou mít do budoucna vliv i na vznik zcela nových živočišných druhů nebo postupné propojování organismů se stroji.

Tereza Stöckelová – socioložka AVČR představí a přiblíží pojem antropocén a pohovoří o jeho významu, souvislostech i kritice.

Eliška Kyselková – fotografka a art directorka působící v Londýně zpracovává téma antropocénu ve svých vlastních fotografických vizích. Inspirací jí je příroda a problémy spojené s klimatickými změnami nebo znečištěním. V prezentaci zmíní některé ze svých projektů jako Prelude nebo futuristicky laděný ULTRAHUMANS vytvořené jako editoriály pro magazíny Infringe a Vogue CZ.

Daniel Sviták – z ateliéru Architektura III na VŠUP v Praze představí několik studentských prací na téma architektura bez lidí. Jde o stavby bez přístupu denního světla, které obývají stroje a jsou postavené za účelem výroby, sdílení či uskladnění. Jak se architekti postaví výzvám spojených s nástupem éry post-antropocénu, kdy už to není člověk, kdo ovlivňuje zemský ekosystém, ale stroje?

Adéla Chorá – designérka, která při náhodném zkoumání ve zdánlivě nenarušené přírodě natrefila na nové horniny vytvořené z lidského odpadu tzv. plastiglomeráty a zajímalo ji jejich praktické i estetické využití. Mnohé odpadky se mohou promíchat se sedimentárními horninami za vzniku nové horniny, a stát se nedílnou součástí geologie Země. Nález ji motivoval k podrobnějšímu zkoumání postindustrální a postagrární krajiny a vzbudil v ní otázky související s lidskou činností a jejím vlivem na proměnu jejího charakteru.

Michal Kindernay – intermediální umělec, který pracuje s možnostmi interaktivního propojení zvuku, obrazu a přírodních atmosférických procesů. Jeho práce zahrnují jak videoperformance a interaktivní instalace, tak intermediální a dokumentární projekty a hudební kompozice.

PÁ 15/11 19.00 FILM

Edward Burtynsky – Watermark

Watermark je celovečerní dokumentární snímek, který propojuje rozmanité příběhy z celého světa prostřednictvím našeho vztahu k vodě: jak nás přitahuje, co se od ní učíme, jak ji využíváme a jaké jsou následky tohoto využití. Spatříme plovoucí mušle Abalone na farmách u pobřeží Fujianu a staveniště největší klenbové přehrady světa –Si-luo-tu, šestkrát větší než Hooverova přehrada v Nevadě. Navštívíme vyprahlou pouštní deltu, kde mohutná řeka Colorado již nedosahuje oceánu a tradiční koželužny Dháky, jež spotřebovávají enormní množství vody.

PÁ 22/11 19.00 FILM

Edward Burtynsky – Manufactured Landscapes

Dokument sleduje Burtynského cestu do Číny, kde má fotit dopady masivní průmyslové revoluce země. Místa jako jsou přehrada Tři soutěsky, o polovinu větší než kterákoliv jiná přehrada na světě, jež vystěhovala přes milion lidí, kilometr dlouhé tovární haly a dechberoucí městská proměna Šanghaje, se staly tématem nejen jeho objektivu i ale filmové kamery tvůrců.

SO 23/11 19.00 FILM

Edward Burtynsky – Watermark

Watermark je celovečerní dokumentární snímek, který propojuje rozmanité příběhy z celého světa prostřednictvím našeho vztahu k vodě: jak nás přitahuje, co se od ní učíme, jak ji využíváme a jaké jsou následky tohoto využití. Spatříme plovoucí mušle Abalone na farmách u pobřeží Fujianu a staveniště největší klenbové přehrady světa – Si-luo-tu, šestkrát větší než Hooverova přehrada v Nevadě. Navštívíme vyprahlou pouštní deltu, kde mohutná řeka Colorado již nedosahuje oceánu a tradiční koželužny Dháky, jež spotřebovávají enormní množství vody.

NE 24/11 19.00 FILM

Edward Burtynsky – Manufactured Landscapes

Dokument sleduje Burtynského cestu do Číny, kde má fotit dopady masivní průmyslové revoluce země. Místa jako jsou přehrada Tři soutěsky, o polovinu větší než kterákoliv jiná přehrada na světě, jež vystěhovala přes milion lidí, kilometr dlouhé tovární haly a dechberoucí městská proměna Šanghaje, se staly tématem nejen jeho objektivu i ale filmové kamery tvůrců.

Web: www.praha.camp