Co se děje

Česká republika byla v tomto roce hostující zemí na mezinárodním Lipském knižním veletrhu. Do Lipska se opět vrátí v roce 2020 s tvorbou 10 autorek a autorů. Při příležitosti březnového hostování ČR v Lipsku probíhal Český rok kultury v německy mluvících zemích, jehož konání bylo i symbolické: začátek v říjnu 2018 – 100 let od vzniku republiky, ukončení v listopadu 2019  –  30 let od Sametové revoluce.

Český rok kultury a Lipský knižní veletrh v číslech:

4 dny Lipského knižního veletrhu

5 českých a 5 německých autorek a autorů-rezidentů na výměnných pobytech v Lipsku/v Brně

10 tlumočníků během veletrhu

11 asistentů na stánku v Lipsku

14 členů dramaturgické rady pro výběr prezentovaných autorů

22 překladatelů

více než 30 kooperačních partnerů

54 českých autorek a autorů představených v Lipsku

více než 70 vydaných překladů (2018–2020)

120 čtení a diskuzí konaných během knižního veletrhu

380 akcí během celého Českého roku kultury

3000 zmínek v médiích v Německu, Rakousku, Švýcarsku a ČR o projektu, akcích a českých autorech

4500 placek AHOJ! rozdaných během veletrhu

783 330 kroků členů výkonného týmu během veletrhu

Další Lipský knižní veletrh proběhne 12.–15. března 2020. Prof. Tomáš Kubíček, ředitel Moravské zemské knihovny, dodává:

„Český rok byl mimořádně pozitivně přijat v německojazyčných zemích a velmi jej oceňují i naši kolegové z Lipského veletrhu. A právě z důvodu tohoto zájmu a nabídek ze strany našich partnerů jsme se rozhodli ještě jednou se vrátit jako jedno z klíčových témat na knižní veletrh do Lipska v roce 2020. Ozvěna českého hostování na Lipském knižním veletrhu v březnu 2020 s novými autory a novými překlady připomene ještě jednou ten silný nástup české literatury, k němuž v uplynulém roce došlo.”

Budou to osobnosti v německojazyčných zemích oblíbené a známé, ale současně také autoři noví a také ti, kterým vychází nový německý překlad české knihy. Veletrhu se v roce 2020 zúčastní Michal Ajvaz, David Böhm, Radka Denemarková, Viktorie Hanišová, Markéta Pilátová, Tereza Semotamová, Vít Slíva, Marek Šindelka, Marek Toman a Kateřina Tučková.

Jednu ze speciálních akcí na lipském knižním veletrhu upřesňuje Martin Krafl, programový koordinátor projektu: „Na Lipském knižním veletrhu 2020 proběhne v rámci festivalu Leipzig liest v Schaubühne Lindenfels také společný večer České republiky a Portugalska, které bude hlavní hostující zemí v roce 2021, a obě země si tímto předají pomyslnou štafetu.“ K projektu uplynulého Českého kulturního roku pak dodává: “Netýkal se pouze literatury, i když začal už na Frankfurtském knižním veletrhu 2018. Projekt se zaměřil na celou šíři české kultury a  doprovázela ho mj. i česká hudba s počátečním Plesem v Opeře Lipsko a závěrečným zakončením, kterým bylo slavnostní uvedení opery Její pastorkyňa (Jenůfa) Národního divadla Brno opět v lipském operním domě“, konkrétněji dále Martin Krafl upřesňuje: „Nejen v Lipsku, ale i v celé německy mluvící oblasti se lidé dostávali díky Českému roku kultury do kontaktu s českou literaturou a kulturou po dobu 14 měsíců. K Lipskému knižnímu veletrhu 2019 vyšlo v rámci hostování České republiky více než 70 německých překladů pro německojazyčný trh – z toho zhruba 50 románů a povídek, 10 básnických sbírek, 5 populárně naučných knih, sbírek esejí a deníků, 3 divadelní hry, 2 komiksy a 3 knihy pro děti a mládež. Vydání těchto překladů bylo podporováno Ministerstvem kultury ČR a Česko-německým fondem budoucnosti.“

Během celého Českého roku kultury také probíhaly v německy mluvících zemích prezentace nejen literární, ale z celé oblasti  kultury a umění -  filmu, designu, fotografie, komiksu, hudby atd. Celkem se za podpory kooperačních partnerů konalo 380 českých akcí v Německu, Rakousku a Švýcarsku.  Veškeré akce jsou uvedené na webu projektu.

Hostování České republiky na Lipském knižním veletrhu 2019 a Český rok kultury v německojazyčných zemích je pořádáno Ministerstvem kultury České republiky, Moravskou zemskou knihovnou a Lipským knižním veletrhem za podpory velvyslanectví České republiky v Německu, generálním konzulátem České republiky v Drážďanech, partnerskými městy Lipsko a Brno, Českými centry v Německu a Rakousku, Česko-německým fondem budoucnosti a Goethe Institutu Praha a dalšími partnerskými institucemi.

Více informací naleznete zde: www.ahojleipzig2019.de/cs/ 

Zdroj: www.mzk.cz

„Pro mě je každý koncert v Praze takovým malým svátkem. Praha je jedno z nejkrásnějších měst světa, navíc má fantastické publikum, které dokáže opravdu ocenit dobrou hudbu. Hraji zde s nejlepším možným klavírním partnerem Andreiem Korobeinikovem, je to velmi inspirativní osobnost, i tím je ten koncert pro mě sváteční,“ uvedl Vadim Repin.

Vadim Repin se narodil v roce 1971 na Sibiři. Bylo mu jedenáct let, když ve Wieniawského soutěži získal zlatou medaili za všechny věkové kategorie a debutoval v recitálech v Moskvě a Petrohradě. Ve 14 letech debutoval v Tokiu, Mnichově, Berlíně, Helsinkách; o rok později v Carnegie Hall. V 17 letech byl nejmladším vítězem soutěže Královny Alžběty. Od té doby vystupuje se všemi největšími orchestry a dirigenty na světě. Ve Francii obdržel Victoire d’Honneur, nejprestižnější francouzské ocenění pro hudebníky, a také se stal čestným profesorem hned na dvou konzervatořích – v Pekingu a Šanghaji.

Andrei Korobeinikov je muž mnoha talentů. V první řadě je fenomenálním klavíristou, který má na svém kontě koncerty na světových pódiích, jako je např. Concertgebouw v Amsterdamu, Théâtre des Champs-Elysées v Paříži, milánská La Scala, Tonhalle v Curychu nebo tokijská Suntory Hall. Kromě toho vystudoval práva, publikoval několik článků o duševním vlastnictví, píše také poezii, komponuje a ovládá jazyk esperanto.

Více informací a vstupenky: https://www.fok.cz/cs/vadim-repin-houslovy-recital

První Máchův soubor fotografií v pojetí krajinomalby byl autorem vytvořen na základě literární předlohy Máchova Máje a mezinárodně oceněn v Paříži, Los Angeles a Lucemburku. Druhý cyklus příběhů H. CH. Andersena získal ocenění v MIFA - Moscow International Foto Awards  a v IPA - Los Angeles, International Photography Awards. Třetí soubor fotografických záznamů ve stopách Antoina de Saint-Exupéryho se také již pyšní mezinárodním oceněním MIFA - Moscow International Foto Awards a FAPA London – Fine Art Photography Awards. Obsahově se týká zejména příběhů Citadela, Země lidí, Válečný pilot a Noční let, jde po stopách života a letecké profese slavného umělce. Po dvouleté odmlce jím autor zakončuje svou čtyřletou práci na fotografickém triptychu literárních předloh Mácha-Andersen-Exupéry.

Zatímco v případě K. H. Máchy se jednalo o vyjádření romantického příběhu v barvách a jejich světelně atmosférických účincích, u H. Ch. Andersena upoutal autora především rytmický jazykový styl „staccato“, jehož odezvou ve fotografii se stala kromě světelných kontrastů a barev i práce s mezními znaky a detaily. „Použil jsem metodu blendování, prolínání světla, stínů, barev a kontrastů, pracoval jsem současně s několika expozicemi,“ uvádí autor.  Poezie ryzího romantika K. H. Máchy nám připomíná dramatický scénář a její lyrickou reflexí ve fotografii jsou scény hrůz a tragédií, kdežto u realističtějšího H. Ch. Andersena se ve vyprávění prolínají zářivé představy s předtuchou neblahého rozuzlení, takže pohádkový sen skončí jen drsným procitnutím. Společné pro vyjádření stylu obou literátů je v Kyselově zobrazení snově pojaté vidění, lyricky expresivní malba. Scenérie krajin, v nichž fotograf svědomitě pořizuje záznamy podle literární předlohy vyznívají často truchlivě a melancholicky, avšak ve vizuální podobě, transponované do nadreálného světa, vyjadřují krásu abstrahované kompozice, s figurálními náznaky autorových reálných zážitků.

V procesu příprav pro třetí cyklus fotografií navštívil autor spisovatelovo rodiště v Lyonu, kde stojí také jeho pomník. Dále blízké městečko Saint Maurice de Remens v místech, kde Exupéry trávil své dětství a dnes působí i jeho nadace. Další zastávkou autora po životních stopách spisovatele bylo letiště v Amberieu, kde Exupéry absolvoval svůj profesní křest na pilota a stal se členem poštovní přepravní společnosti; dnes je letiště vojenským prostorem, zahrnujícím malý aeroklub s jeho jménem. K uzavření této kapitoly absolvoval autor i lety poblíž Agadiru a Tiznitu, podél Exupéryho pravidelné poštovní trasy z Toulouse do Dakaru. Pak následovalo vlastní zpracování obrazových záznamů a jejich uspořádání do výstavy.

Instalace výstavy je koncipovaná tak, že sleduje postupně hlavní období Exupéryho života, tj. čas jeho dětství a vzpomínek na dětství, počátky létání a poznávání světa pilotů a letadel. Dále uvádí poušť Saharu a prostředí, kde spisovatel dospěl, kde se zrodil jeho hluboký humanismus a vztah k lidem, a kde na vlastní kůži zažil i ohrožení života. Poté válku, období zmaru a ztrát, spojené se snahou zahlédnout přes temnou oponu hrůz světlo víry a naděje. Tyto tři tematické okruhy charakterizují podle autorova názoru Exupéryho osobnost a tvorbu. K úsudku autora přispělo i rozjímání nad korespondencí spisovatele s matkou a manželkou Consuelo. Konečně se nad touto prezentací génia vznáší slavné dílo Malý princ, jako vidina, kterou lze jen vytušit z autorových vizuálních náznaků.

Prezentaci doplňují ukázky z „pracovního prostoru projektu“ – projektového blogu, skicy jednotlivých obrazů, výňatky z umělcova rukopisu, video smyčka z práce na obrazech triptychu apod. V atriu jsou pak rozmístěny „exupéryovské reálie“ – reportážní fotky z Francie a Maroka, instalace vrtule, astro --fotografie – hvězdokupy aj.

O spisovateli toho bylo napsáno mnoho, avšak Kyselův projekt není ani novou biografií, ani o ilustracích jeho knih. Autor se snažil najít klíčové tvůrčí impulsy v umělcově životě a ty pak převést do výtvarného jazyka. Říká, že jeho prezentace osobnosti Exupéryho má základ v juxtapozicích, protože tento umělec a velký snílek trpěl paradoxy, chtěl tak nějak všechno -  absolutní lásku i svobodu, věrnost i nevěrnost, samotu i společnost, přepych i chudobu. Výstava tedy vytvoří nový samostatný příběh, nikoli nepodobný také jejímu autorovi.

Kurátorkou projektu je  Vlasta Čiháková Noshiro

Každoročně koncem listopadu, zpravidla na svátek Krista krále, kdy začíná advent, uprostřed návsi na stráni se staví betlém. Svérázný venkovský malíř Josef Jíra z Maloskalska vytvořil betlém z přířezů a natřel nabílo. Ve svých vzpomínkách uvádí, že inspirací k tvorbě betlému mu byly vzpomínky na dětství, kdy po domech chodili koledníci a nosili skládací betlém. Při svých cestách za betlémy navštívil Kryštofovo údolí na Liberecku a místo před muzeem betlémů se mu zdálo vhodné pro umístění většího díla.

Spolu s Martinem Chaloupkou, provozovatelem muzea betlémů v obci se rozhodne postavit triptych, který by se umístil v době adventu na návsi. Z jeho rukou tak vzniká za pomoci latí, pilky, hřebíků a barvy sousoší tří biblických výjevů. Centrální postavou je jezulátko s matkou Pannou Marií a zástupným otcem Josefem.  Nad nimi se vznáší posel zprávy o narození anděl. Na levém křídle je znázorněno vraždění neviňátek Herodesem. Pravé křídlo věnuje útěku do Egypta.

Jíra tak zachytil jen příběh, nikoliv domněnky o pastýřích a přinášení darů. Tři králové podle něj nepřinesli dary, ale přišli se poklonit.  Proto betlém zjevně nezachycuje jevy s největší pravděpodobností domyšlené a historicky neprokazatelné.  Dílo bývá umístěno uprostřed návsi od konce listopadu až do konce ledna a nasvícen je betlém od čtyř hodin odpoledne do deseti do večera.  Figury dosahují dva a půl metru výše a šestnáct metrů délky. Menším betlémem se chlubí na Dlaskově statku u Turnova.

Letos je tomu dvacet let od doby, kdy malíř Josef Jíra betlém vytvořil.  Kryštofovo údolí má mimo betlém orloj, sochu čůrajícího psa a řadu krásných venkovských staveb. Architektonickou  památkou je venkovský kostelík se zvonicí mimo hlavní budovu a ozdobenou márnicí.  Církevní stavba je využívána nejen k bohoslužbám, ale i ke koncertům a také jen k návštěvám turistů.

V obci jsou tři restaurace a dvě kavárny, malá dílna s ukázkami řemesel. Zajímavý je také nedaleký železniční most z roku 1900 a téměř kilometr dlouhý tunel. Vlak na Českou Lípu jezdí každé dvě hodiny a mimo to je Kryštofovo údolí dosažitelné autobusem. U Orloje je dostatečně velké parkoviště.

C. G. Jung sám nikdy nechtěl být považován za umělce. Přestože za svého života zařazoval do některých svých děl ilustrace, vždycky se staral o to, aby jako jejich tvůrce zůstal v anonymitě. Kniha Umění C. G. Junga představuje unikátní soubor 250 barevných reprodukcí, jejichž autor je tvůrce s neobyčejnou imaginací, smyslem pro kompozici, figuru a barvy. Obrazy jsou doplněny úvodními studiemi, které se zaměřují na kořeny Jungova výtvarného projevu, na souvislosti s jeho teorií mandal, na Jungův profil jako umělce, sběratele i diváka.

Vydává nakladatelství Portál.

LEXICON je odvážnou, smyslnou a velmi současnou variací na tradiční cirkusový zážitek. V představení se mísí prvotřídní mezinárodní osazenstvo s filmovými obrazy a živou hudbou. Toto břitké a zároveň poetické a mocné představení zvedne náladu a umožní vám radostně uniknout dnešnímu strastiplnému světu. „Vytváříme svět plný divokých lidí, kteří nikam nezapadnou. Svět divého cirkusu a magie, hudby a smíchu. Svět, kde se hranice mezi skutečným a neskutečným, možným a nemožným zcela mažou. Svět, kde neexistují hranice mezi diváky a umělci. Svět, kde nic není očím skryto,” popisují představení samotní akrobaté.

NoFit State Circus, založený v roce 1986, patří mezi světové špičky nového cirkusu. V roce 2015 uchvátili návštěvníky svým jedinečným představením Bianco v režii Firenzy Guidi. Tato světoznámá italská režisérka se o dva roky později vrátila na Letní Letnou, aby vytvořila open-airové zahájení festivalu BESTIARIO, které bylo výsledkem týdenního workshopu s českými umělci. Teď se můžeme těšit na její oslavu minulosti, přítomnosti a budoucnosti cirkusového umění.

Více informací o předprodeji a novinkách festivalu naleznete na www.letniletna.cz nebo na sociálních sítích.

Mezinárodní festival nového cirkusu Letní Letná pořádá společnost Gaspard, z.s. za podpory Hlavního města Prahy, Ministerstva Kultury České republiky a Prahy 7. Generálním partnerem festivalu je Komerční banka. Letní Letná je čestný držitel značky EFFE a je členem sítí Česká asociace festivalů, Circostrada a Face Europe.

Mezi dvaceti prezentovanými referáty zaujal české účastníky přehled architektky Hany Šnajdrové, týkající se financování památek ze šesti různých fondů ministerstva kultury. Jedná se o finanční dotace na obnovu a restaurování architektonických památek na základě požadavků samospráv. Od roku 1995 bylo poskytnuto téměř sedm miliard korun na nejrůznější památky v celé republice, přičemž nelze přesně stanovit, jaká byla podpora sakrálních nebo jiných památek. Podle názoru autorky mají samosprávy dostatek možností, které ale zůstávají nevyužity.

Luděk Písařík uvedl zajímavé příklady restaurování sakrálních staveb v majetku Českých lesů, jejichž obnova je podpořena z finančních prostředků Českých lesů.

V obci Libavá, vzniklé v bývalém vojenském prostoru, se naopak obyvatelé, zčásti původní starousedlíci, s podporou ministerstva obrany ujali prací sami.

Referáty zástupců institucí z Německa se soustředily na pomoc obnovy památek obcí, kde žily předválečné generace. Uváděli zájem občanů Německa o pomoc při opravách kostelů, hřbitovů, ale i menších památek.

S neobvyklým přístupem k využití sakrálních památek vystoupila na konferenci mladá badatelka z Pedagogické fakulty Jihočeské University Zuzana Duchková. Se svými studenty oboru výtvarné výchovy vytváří haptické modely maleb a architektonických prvků pro nevidomé a slabozraké v klášterním kostele obětování Panny Marie. Tělesně postižení návštěvníci tak mají možnost ohmatat si na malém předmětu konkrétní stavbu nebo památku.

Průběh konference byl velmi inspirativní. Pořádající společnost Omnia přijímá návrhy objektů k restaurování. Blízkost vyšehradské baziliky a nádherného okolí hradu jako by dovytvářely krásnou předvánoční náladu a tím také i ovzduší sbližování přes historicky obtížná období. Konferenci řídili za německou část Zuzana Fingerová a za spolek Omnia Jakub Děd.

Vernisáž doprovodí večer poesie Červený dvůr básníka Vladimíra Janovice s úvodním slovem Jana Šulce. O hudební doprovod se postará Tomáš Vtípil.

Výstavu Jiří Karásek ze Lvovic – Barevné květy uschly v tón jak ze skla připravuje krajská galerie ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví v Praze. Karáska v ní představí jako básníka, kritika, předního představitele české dekadence, zakladatele Moderní revue a také významného sběratele. V úzkém výběru z jeho bohaté galerie se na výstavě objeví zhruba čtyřicet obrazů a kreseb výše jmenovaných umělců. Dále zde budou vystaveny i rukopisy Karáskových veršů a ukázky z jeho vzácné knihovny.

„Vstupní část expozice vytvoří díla současných umělců. K této reminiscenci na básníkovu osobnost přijali pozvání Tomáš Němec, Daniel Balabán, Tomáš Pilař, Jan Vytiska a také Jan Švankmajer.“, popisuje výstavu kurátor Pavel Petr a doplňuje: „Výstavu budou provázet také tři díla Jana Zrzavého zapůjčená ze sbírek Muzea umění v Olomouci, Galerie výtvarného umění v Ostravě a z galerie Maldoror.“

Výstava navazuje na volný cyklus stejně utvářených expozic, které krajská galerie připravuje ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví v Praze. V minulých letech se tak návštěvníci mohli seznámit s tvorbou v souznění slovesného a výtvarného umění Kuběny & Nezvala, Karla Hynka Máchy, Karla Hlaváčka, Jiřího Koláře nebo Karla Jaromíra Erbena. 

Více informací na www.galeriezlin.cz a www.14-15.cz

Tři desítky památkových obnov, které zastupují 30 památkových typů a problémů, si mohou zájemci prohlédnout od 16. listopadu do 8. prosince ve Vodárenské věži na Letné v Praze. Výstava si klade za cíl ohlédnout se za uplynulými 30 lety a ukázat, jak se podařilo naplnit výzvu, před kterou stála památková péče po pádu komunistického režimu v Československu.

„Desítky let reálného socialismu zanechaly naše kulturní dědictví v žalostném stavu. Řada památek postupně zchátrala nebo byla zlikvidována z důvodů nedostatku finančních prostředků a nezájmu na odpovědných místech. Výstavou tak chceme připomenout, že za současným stavem památkového fondu stojí obrovské úsilí ze strany vlastníků památek, měst, státu i zástupců památkové péče,“ uvedla generální ředitelka Národního památkového ústavu a garantka výstavy Naďa Goryczková.

Vybrat ze stovek zdařilých obnov, které se po roce 1989 realizovaly, pouhých 30 nebylo snadné. Autoři výstavy volili odborně vzorové obnovy nemovitých kulturních památek, jednu za každý rok v období 1989–2019 v rámci celé České republiky. Panelová výstava tak představí například obnovu zámku Benešov nad Ploučnicí, kamenného mostu v Písku nebo historické budovy Národního muzea.

Prvním hereckým ročníkem, který dovedl k absolutoriu na pražské DAMU herec Boris Rösner, byli studenti, kteří do školy v Karlově ulici nastoupili na podzim roku 1988. Než se stačili pořádně rozhlédnout, byl tu Palachův týden, pak petice Několik vět, později listopad 1989. Rok, který celý ročník zásadním způsobem poznamenal. Milovali a ctili svého profesora a drželi při sobě. A přátelské vztahy navázané ve škole přetrvaly do současnosti. Někteří ve studiu vytrvali, jiní odešli, někteří vystudovali, ale živí se dnes jinak.

„Už před časem mě napadlo, že by bylo velmi zajímavé po třiceti letech oslovit spolužáky a zeptat se jich, jak vnímají dnešní dobu, co se pro ně osobně stalo za uplynulých třicet let, co se povedlo a co ne,“ vzpomíná na okolnosti vzniku dokumentu Ondřej Kepka a pokračuje: „Nejprve to vypadalo, že půjde o takové vzpomínání na historky z mládí, ale ukázalo se, že dáváme dohromady docela zajímavý sociologický soubor o stavu dnešní společnosti. Všem je nám přeci jen kolem padesáti let – a to je čas k určitému bilancování. Diváci se tak ve filmu dozvědí, jak na DAMU probíhal onen slavný listopadový den, ale především se dozvědí, jak naše generace vnímá dnešní dobu. Uslyší názory velmi úspěšných herců, i kolegů, kteří se nakonec věnují jinému oboru.“

„K osobnostem z tohoto dokumentárního filmu mám velmi osobní vztah. U jedné z jejich inscenací v Disku jsem byl a pomáhal s ní. A mnohé z nich jsem pak potkával dál v profesním i soukromém životě. Velmi si cením jejich otevřených odpovědí, jimiž hodnotí třicet let svého života a vyjadřují své osobní i společenské postoje,“ uzavírá kreativní producent Ondřej Šrámek.

scénář a režie: Ondřej Kepka // dramaturgie: Marie Loucká // kamera: Robert Novák // vedoucí produkce: Barbora Bernardová // výkonný producent: Jiří Merunka // kreativní producent: Ondřej Šrámek // účinkují: Karel Dobrý, Vanda Hybnerová, Petr Rajchert, Hana Ševčíková, Michal Malátný, Otto Rošetzký, Magdaléna Sidonová, Tomáš Petřík a další