Co se děje

„Když procházíme jednotlivá díla sbírky, je zřejmé, že kurátoři Nathalie Hoyos a Rainald Schumacher velmi obezřetně vybírají ta, které bez ohledu na zemi původu spojují angažovanost a potřeba upozornění na společenské problémy,” popisuje ředitelka a kurátorka GHMP Magdalena Juříková. A dodává, že sbírka Art Collection Telekom je inspirativní zejména proto, že přináší soubor děl z území, které bylo spojené východním blokem a mělo tak jen málo odlišnou realitu. „Uplynulé tři dekády nás výrazně odlišily, a to se pochopitelně vepsalo i do výpovědí zastoupených umělců. Takto postavená sbírka se může jevit jako poněkud naléhavý apel, ale vzhledem ke znepokojivému a výbušnému vývoji kolem nás je to nanejvýš žádoucí a trefné.”

Ohrožení demokracie, rovnoprávnost a rasismus

Expozice je rozdělena do několika tematických okruhů. Jedna z místností se zaměřuje na křehkost demokracie a sílu manipulace a autoritářských režimů. Tu otevírá obraz s názvem Něco je…2 od Daniela Balabána. Stojí na něm necelá desítka figur s obličeji upřenými k obloze, z níž padají kusy popela. Dílo, které na této výstavě zastupuje sbírky Galerie hlavního města Prahy, vzniklo před dvěma lety a je reakcí na tragickou situaci obyvatel napadené Ukrajiny. Na ruskou agresi odkazují i deníkové záznamy z února 2022 ukrajinské konceptuální výtvarnice Alevtiny Kakhidze a kreslené momentky z ukrajinského Majdanu umělkyně Lesie Khomenko.

Rozdílné postavení žen v Evropě ukazují portrétní fotografie, které působí až lifestylovým dojmem. Za velkými brýlemi se však u každé ženy skrývá příběh dotýkající se témat, jako je právo na potrat nebo možnost odejít z násilného vztahu. Osobní vzpomínky zasazené jak do soukromých zkušeností, tak i historických příběhů sdílí bosenská umělkyně Šejla Kamerić. Její autoportréty reflektují dospívání během války v Sarajevu v 90. letech. K válkám v Jugoslávii se vrací i fotografie Igora Grubiće. Chorvatský fotograf zachycuje horníky, kteří organizovali stávky proti Slobodanu Miloševići.

Technologický pokrok, klimatická krize a duševní zdraví

Jakou rychlostí se vyvíjí technologie a jaké přinášejí výzvy odráží i díla Lenky Glisníkové. Umělkyně ve svých plastikách zpochybňuje současné změny životního stylu člověka, k nimž dochází v důsledku neregulovaného technologického pokroku. Ve stejné místnosti můžeme najít i sochu Anny Hulačové s názvem Agro-Kosmo, zobrazující astronauta pěstujícího živiny i mimo planetu Zemi. K životnímu prostředí a péči o něj se vztahují i fotografie zachycující dopad člověka na přírodu.

Výstavu uzavírají díla odkazující na duševní zdraví, nutnost péče o sebe samé, ale i o společnost jako celek. Jedním z nich je i dílo Group Therapy české umělkyně Evy Koťátkové, která letos reprezentuje Česko na benátském Bienále. Její dílo v kontextu celé výstavy shrnuje nutnost sdílení problémů i palčivých témat a vyvolání dialogu. A to jak mezi díly samotnými, tak mezi díly a návštěvníky. „Tato výstava je především o humanistických hodnotách, které jsou vnitřním kompasem pro jednotlivce, ale také pro společnost. Hodnoty, které určují způsob, jakým spolu žijeme, respektujeme druhé a organizujeme demokratickou a otevřenou společnost – proti všem pravicově extremistickým tendencím a autokratickým diktátorům. A právě pohled, hodnocení a sdílení hodnot je tak potřebná skupinová terapie,” uzavírají kurátoři umělecké sbírky společnosti Deutsche Telekom Nathalie Hoyos a Rainald Schumacher.

„V roce 2010 jsme založili sbírku Art Collection Telekom, která se zaměřuje na současné umění ze střední, východní a jihovýchodní Evropy. Mnohá díla z této sbírky reflektují společenské a politické změny a důležitá témata dnešní doby. Deutsche Telekom vnímá komunikaci jako svou hlavní činnost a považuje se za jejího zprostředkovatele. Skrze Art Collection Telekom chceme podpořit umělce z daného regionu a přispět otevřené, komunikativní kultuře, která je důležitá pro vzájemné porozumění napříč Evropou,“ dodává Antje Hundhausen, viceprezidentka pro Brand Experience, Deutsche Telekom.

Výstavu Group Therapy lze v Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí navštívit od 26. dubna do 11. srpna 2024.

Propagaci výstavy podporuje T-Mobile Česká republika. „Deutsche Telekom v letošním roce představuje svou uměleckou sbírku v Praze a mám radost, že se ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy podařilo dát dohromady tak působivou výstavu. Našim zákazníkům chceme nabídnout přístup k současnému umění a zapojit je do dialogu o umění a hodnotách, a proto mohou díky Magenta Moments získat vstup na výstavu zdarma,“ říká Maximiliano Bellassai, obchodní ředitel pro rezidentní zákazníky společnosti T-Mobile.

Kurátoři výstavy: Nathalie Hoyos, Rainald Schumacher, Magdalena Juříková, Martin Netočný

Grafické řešení: Anymade Studio

Výstava se koná pod záštitou jeho excelence Andrease Künneho, velvyslance Spolkové republiky Německo v Praze.

Výstavní program Galerie hlavního města Prahy je podporován Ministerstvem kultury České republiky.

Mediální partneři: Artikl, Artmap, Art Antiques, Radio 1, FlashArt, Artalk, A2

Vstupné: 200 Kč plné (dospělí) / 90 Kč snížené (studenti a senioři)

Více informací o výstavě a GHMP najdete na webu, Instagramu a Facebooku.

Přerovská ornitologická stanice ORNIS je přírodovědné oddělení Muzea Komenského v Přerově, zaměřené na výzkum ptáků a ekologickou výchovu. Její historie se začala psát téměř před sto lety, kdy skupina nadšenců pod vedením Františka Gintera založila v Přerově Moravský ornitologický spolek (1932) a později Výzkumnou ornitologickou stanici (postavena 1938). „Za prvotní stavbu ručili představitelé spolku svým vlastním majetkem,“ pouští se do vyprávění o historii stanice její dlouholetý vedoucí, ornitolog Josef Chytil. „Po válce prošla stanice několika neveselými etapami, až se konečně stala součástí tehdejšího Vlastivědného ústavu v Přerově. Na začátku 80. let byla výrazně přestavěna a zvýšena o jedno patro, aby pak v roce 1997 byla zničena katastrofální povodní. Po celou dobu její existence ale nepřestávala sbírkotvorná činnost, díky které zde nyní nalezneme největší sbírku ptačích preparátů a vajec české provenience. Vzhledem k mnoha zmíněným peripetiím jsme se rozhodli tuto historii zvěčnit i formou hraného filmu.“

Film vznikl v souvislosti s nejnovější rekonstrukcí budovy ORNIS (dokončenou 2023) a novou expozicí Ptáci Česka, jejíž součástí je i kinosál. Financování filmu bylo zajištěno prostřednictvím účelových prostředků pro přípravu expozice poskytnutých Olomouckým krajem. Dofinancování proběhlo se souhlasem zřizovatele z rezervních prostředků Muzea Komenského. „Rekonstrukce ORNIS patřila k největším investičním projektům Olomouckého kraje v oblasti kultury v uplynulých letech,“ dodává Jan Žůrek, radní Olomouckého kraje pro kulturu a památkovou péči. „Jsem rád, že příběh tohoto unikátního místa i sbírky, která je zde spravována, se dostává k veřejnosti i ve filmové podobě. Obzvlášť mě pak těší uvedení na světovém festivalu Academia Film Olomouc.“

Krátký film je odvyprávěn z pohledu tří fiktivních členů stanice, kteří byli svědky její historie a vývoje v jednotlivých etapách 20. a 21. století. V jejich vzpomínkách se vracíme do času, kdy byla stanice založena a jejich vyprávění nás zavede až do současnosti. Členové nám představí nejen pestrou činnost stanice, ale i výrazné osobnosti, které stanici formovaly. Neopomenou vzpomenout na historické milníky, které zásadně ovlivnily chod stanice a životy jejích členů. "Nechtěli jsme natočit suchý, učebnicový výklad historie ozdobený infografikou a animacemi,“ říká o filmu režisérka Marie Dvořáková, držitelka studentského Oscara za krátký film Kdo je kdo v mykologii, který byl promítán na různých mezinárodních festivalech. „Snažili jsme se do filmu dostat lidský pohled, který v sobě nese emoce. Příběh jsme dramaturgicky vystavěli tak, aby diváka okamžitě vtáhl do děje, byl živý, ale zároveň informoval, i pobavil. Chtěli jsme v divákovi navodit pocit, že historii stanice sám prožil. Fiktivní postavy jsou záměrně vybrané tak, aby se s nimi divák mohl snadno identifikovat."

V hlavních rolích se představí Johana Schmidtmajerová, Zdeněk Pecháček, Josef Bobeš Havelka, ale také samotní pracovníci stanice a významné vědecké osobnosti v oblasti ornitologie a ostatních přírodních věd, jako například prof. František Marec v roli zakladatele stanice Františka Gintera. Za kamerou stáli Adam Oľha (Nový život, Rekonstrukce okupace) a Martin Žiaran (Vlastníci, Čertí brko, Učitelka). Obrazové postprodukce se zhostila společnost UPP. Archivní materiály poskytl Národní filmový archiv, Česká televize, Jan Šikl a TV Přerov. Snímek se natáčel mimo jiné v prostorách Divadla Minor v Praze, Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a u rybníka Nesyt na jižní Moravě.

Zvláštní uvedení filmu se koná v rámci programu AFO v pátek 26. dubna v 16.30 ve Vlastivědném muzeu v Olomouci. Součástí promítání bude i diskuse se zástupci tvůrců filmu. Pozvání přijala režisérka Marie Dvořáková, herec a ředitel Divadla Minor Zdeněk Pecháček a ornitologové Martin Vymazal (ORNIS) a Ondřej Kauzál (Akademie věd ČR). Film se posléze stane součástí expozice Ptáci Česka v prostorách ORNIS, kde bude v kinosále volně dostupný ke zhlédnutí všem návštěvníkům.

www.prerovmuzeum.cz

Šestá opera Bedřicha Smetany byla jeho první spoluprací s Eliškou Krásnohorskou, která našla inspiraci pro libreto ve stejnojmenné povídce Karolíny Světlé. Světová premiéra se odehrála 7. listopadu 1876 v Prozatímním divadle v Praze. „Hubička je plná fantastické hudby, zvlášť když si uvědomíme, že Smetana tuto hudbu v životě neslyšel, protože celou Hubičku napsal, když už byl hluchý. Čím víc toto dílo studuji, tím víc se s každým taktem skláním před jeho genialitou,“ říká dirigent a šéf opery Jiří Petrdlík. Podle slov dramaturga Vojtěch Franka sám skladatel považoval Hubičku za svou do té doby nejzdařilejší operu. „Dramaturgická sevřenost díla a množství krásných lyrických míst mu mohou dát za pravdu,“ doplňuje Frank.

Děj opery se točí kolem hubičky, kterou Lukášovi Vendulka z úcty k jeho mrtvé ženě nechce dát dřív, než se stane jeho ženou. Děj sice není nijak komplikovaný, podstatnou roli v něm ale hraje promyšlená psychologie postav. „Hubička je o lidech, jejich síle i slabosti. Je o míjení na té nejkřehčí úrovni vztahů, o víře a důvěře, úctě i odvaze.“ vysvětluje Magdalena Švecová. „A i když nám může připadat, že hádat se o hubičku je přinejmenším úsměvné, rozhodně jsou zmíněné vztahy založené na skutečných prožitcích, které mohou mít mnohem hlubší kořeny, než se na první pohled jeví.“

Inscenace Magdaleny Švecové se scénografií a kostýmy Zuzany Přidalové evokuje život našich předků ve vsi v Podkrkonoší, kde křesťanské tradice soužijí s pohanskou pověrčivostí a kde si lidé na živobytí přivydělávají třeba i pašeráctvím. „S výtvarnicí Zuzanou Přidalovou vycházíme z přírodních, vizuálně příjemných materiálů, nejvýraznějším prvkem budou motivy modrotisku. Částečně jsme se inspirovaly v Jilemnici – Hubička se odehrává v podhůří, kde má modrotisk dodnes své místo,“ přibližuje vizuální stránku inscenace režisérka.

„Ještě nedávno patřila Smetanova Hubička k základním představením všech českých operních scén. Dnes je uváděna daleko méně, a proto s nadšením vítám znovu zařazení této opery v rámci Roku české hudby 2024 do repertoáru DJKT. Diváci se mohou těšit na krásnou hudbu a ztvárnění nefalšovaných lidských charakterů,“ říká radní města Plzně Eliška Bartáková.

Smetanovy opery v DJKT

Příležitost vidět v Plzni všechny Smetanovy opery měli diváci naposledy před 40 lety. DJKT uvádí Smetanovy opery ve spolupráci s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě. Inscenace Prodaná nevěsta, Dalibor, Hubička a Čertova stěna v nastudování plzeňského operního souboru mohou diváci navštívit v průběhu roku několikrát, celou etapu uzavře ostravské divadlo, které v rámci epilogu Roku české hudby v lednu 2025 představí ve Velkém divadle Branibory v Čechách, Dvě vdovy a Tajemství. „Pomyslným vrcholem celého cyklu bude jediné galapředstavení slavnostní opery Libuše v lochotínském amfiteátru v rámci Noci s operou,“ doplňuje ředitel divadla Martin Otava. Viola – devátá nedokončená Smetanova opera zazněla v únoru na slavnostním koncertě V hudbě život Čechů. Nejmenší diváci se mohou seznámit s operní tvorbou Bedřicha Smetany návštěvou inscenace Prodáváme nevěstu, která se vrátí na Malou scénu 5. října 2024.

Vstupenky mohou diváci zakoupit v pokladně předprodeje Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň, on-line na webových stránkách djkt.eu nebo v síti Plzeňská vstupenka.

Bedřich Smetana

Hubička

Libreto                                        Eliška Krásnohorská

Hudební nastudování                      Jiří Petrdlík

Dirigent                                      Jiří Petrdlík / Jiří Štrunc

Režie                                          Magdalena Švecová

Výtvarnice scény a kostýmů            Zuzana Přidalová

Pohybová spolupráce                     Kristýna Miškolciová

Dramaturgie                                    Vojtěch Frank

Sbormistr                                         Jakub Zicha

Sbormistryně dětského sboru        Anna Marie Lahodová

Hudební příprava                            Maxim Averkiev, Martin Marek

Otec Paloucký                                  Pavel Klečka

Vendulka, jeho dcera                      Ivana Veberová

Lukáš, mladý vdovec                       Michal Bragagnolo / Richard Samek

Tomeš, švagr Lukášův                     Martin Bárta / Jakub Hliněnský

Martinka, teta Vendulčina              Jana Foff Tetourová

Matouš, starý pašíř                         Jevhen Šokalo

Barče, děvečka u Palouckých          Radka Sehnoutková / Marie Šimůnková

Strážník                                     Petr Horák / Jan Ondráček

Premiéra 27. dubna 2024 ve Velkém divadle

Nejbližší reprízy 3. a 14. května 2024

RONOV NAD DOUBRAVOU: V souvislosti s plánovaným dokončením celkových úprav náměstí se vedení města rozhodlo naplnit myšlenku pořízení sochy věnované svému nejslavnějšímu rodákovi. Ta se objevovala již od šedesátých let minulého století, kdy byla v Nečasově vile instalována obrazová galerie určená nejen pro díla Chittussiho, ale i dalších malířů Železných hor. Bude tím také v praxi uveden záměr obsažený v územním plánu města, který ukládá „Posilovat význam Chittussiho náměstí jako kulturně společenského centra Ronova nad Doubravou.“ V současné době probíhají jednání s možným autorem sochy p. Albertem Králíčkem, jehož díla zdobí města v České republice i v zahraničí (viz socharina.cz). Plastika je koncipována jako realistická postava v životní velikosti v materiálu bronz. Umístěna má být v travnaté části parku. Je počítáno s celkovými náklady cca 1 milion Kč. Financování je připravováno zčásti z městského rozpočtu, probíhají také jednání s možnými sponzory. Obyvatelé našeho města budou mít možnost prokázat svoji sounáležitost s místem svého bydliště a jeho historickou tradicí podobnou formou jako v případě sbírky na záchranu hnízdiště čápa bílého na komíně bývalé mlékárny přibližně před rokem. Ta se setkala s nečekaným ohlasem a výsledná částka předčila původní očekávání. Ukázalo se, že v Ronově žije dost vnímavých lidí, kterým nejsou věci kolem sebe lhostejné.

Vedení Města Ronova n. D. se tedy obrací tímto na veřejnost s žádostí o podporu pořízení výše uvedené sochy pomocí veřejné sbírky. Přispět se dá formou převodu na transparentní účet vedený u Komerční banky či pomocí QR kódu, viz: https://www.ronovnd.cz/mesto/rekonstrukce-a-vystavba/probihajici-akce/sbirka-na-sochu-antonina-chittussiho/

        Číslo účtu u KB :  131-1380010247/0100 

Příspěvkem na tento transparentní účet dáváte souhlas se zveřejněním osobních údajů.

K dispozici budou již dříve osvědčené pokladničky umístěné v městské knihovně, prodejně Jednoty COOP, prodejně RABBIT na náměstí a v kavárně Staré časy. Sbírka bude realizována také během akcí pořádaných Městem Ronov. Věřme, že nejenom Ronováci výše uvedený záměr pochopí a podpoří. Inspirovat se můžeme na příkladu soch kolínského F. Kmocha, chrudimského J. Ressela a třeba bustou Antonína Chittussiho na budově základní školy na  čáslavském náměstí. (Zde Čáslavákům stačil pouze fakt, že zde chodil malíř do školy.)  Plastikou našeho nejznámějšího rodáka naše město získá pamětihodnost trvalé hodnoty určenou nejen dnešním současníkům, ale i dílo s dosahem do daleké budoucnosti.

Sochy, busty, pomníky a pamětní desky věnované významným osobnostem jsou rozesety po celé naší zemi. Jsou věnovány literátům a jiným umělcům, vědcům, hrdinům, v poslední době i sportovcům a také vojevůdcům a politikům. Právě v jejich případě se často vedou o jejich přínosu pro lidstvo dlouhé polemiky. Výše uvedené objekty mají osobnost, často rodáka města či obce, nejen připomínat, ale návštěvníkům i představit. Dokumentují také vztah obyvatel k vlastní historii, obecnou kulturnost současníků určité doby a hrdost na osobnost, díky které je lokalita známa široké veřejnosti.

Město Ronov nad Doubravou právě neoplývá historickými pamětihodnostmi. Přesto je naše město především v turistické sezóně cílem mnoha návštěvníků. Ti si mohou prohlédnout Nečasovu vilu projektovanou Františkem Bílkem, krásný barokní štít Kaplanky ve Svatokřížské ulici, kostel sv. Vavřince s nedalekými barokními sochami sv. Jana Nepomuckého a sv. Prokopa a nyní opravovaný kostel sv. Kříže. Na domech jsou k vidění pamětní desky hudebního vědce Dobroslava Orla, novináře Karla Horkého a malíře Antonína Chittussiho. Právě posledně jmenovaný, jeden z nejvýznamnějších českých malířů krajinářů, je bezesporu nejznámějším ronovským rodákem. Ti, co Ronov při svém putování neminou, se často dotazují na Chittussiho údolí, malířův rodný dům i dnes bohužel již nefunkční Galerii A. Chittussiho.

 „Legislativní ukotvení statusu umělce je jedním z úkolů, které jsou ukotveny v Národním plánu obnovy. Je nutné ho naplnit, aby nebylo ohroženo čerpání finančních prostředků z NPO. Ministerstvo kultury zvolilo cestu adekvátní současné situaci, kdy dochází k úpravě podmínek pro získání stipendií. Považujeme zavedení statusu umělce za klíčový krok, z nějž bude možné v budoucnu vycházet pro tvorbu dalších opatření,“ říká ministr kultury.

Do registru budou zapsány fyzické osoby, které prokáží, že se věnují umělecké nebo tvůrčí činnosti nebo činnosti s uměleckou činností bezprostředně související. To doloží smluvními vztahy za poslední 3 roky, z nichž bude zřejmé, že se umělecké činnosti věnovaly alespoň po dobu 24 měsíců. Podmínky jsou formulovány tak, aby podpora primárně cílila na umělce, kteří svoji uměleckou činnost vykonávají převážně mimo pracovní poměr a dosahují v ní příjmů maximálně ve výši průměrné mzdy. Návrh zákona počítá i s podporou umělců v době případných omezení v důsledku vyhlášení nouzového stavu.

V návrhu zákona je vymezen pojem „umělec“, který zahrnuje i osoby vykonávající činnosti bez nichž by realizace umělecké činnosti byla nemyslitelná. Například osvětlovače, zvukaře, kostyméry apod. Registrovaní umělci budou moci při splnění dalších podmínek získat podporu formou stipendia na tvůrčí nebo studijní účely. Podmínkou poskytnutí dotace, v tomto případě stipendia, je podle zákona 203/2006 nejen žádost sama, ale také posouzení žádosti/projektu odbornou komisí. Pak bude rozhodnuto o přidělení či nepřidělení dotace a její výši. A to samozřejmě s respektem k rozpočtovým možnostem ministerstva kultury.

Při tvorbě návrhu ministerstvo spolupracovalo s Institutem umění – Divadelním ústavem, který má téma statusu umělkyně*ce jako jeden z dílčích výzkumných cílů a který komunikuje a spolupracuje s jednotlivými profesními a oborovými asociacemi.

Základní otázky a odpovědi:

Kdo bude moci status umělce získat?

Na základě novely zákona bude zřízen registr umělců, který povede Ministerstvo kultury. Do registru budou zapsány fyzické osoby, které prokáží, se věnují umělecké nebo tvůrčí činnosti nebo činnosti s uměleckou činností bezprostředně související. Toto prokáží doložením smluvních vztahů za poslední 3 roky, z nichž bude zřejmé, že umělecké činnosti věnovaly alespoň po dobu 24 měsíců. V návrhu zákona je vymezen pojem „umělec“, který v sobě zahrnuje i osoby vykonávající činnosti bez nichž by realizace umělecké činnosti byla nemyslitelná. Například osvětlovače, zvukaře, kostyméry apod.

Jak budou fungovat stipendia pro umělce v registru, držitele statusu umělce?

Fyzická osoba, zapsaná v registru, bude moci ministerstvo kultury požádat o finanční podporu, kterou využije buďto na tvůrčí účely (finanční příspěvek jí umožní soustředit se na vlastní umělecký projekt, např. vytvoření rukopisu knihy, kompozice hudební skladby, vytvoření souboru fotografií…), nebo pro vzdělávací/ studijní účely, např. na krytí cestovních výdajů a poplatků souvisejících se zahraniční stáží v nějaké kulturní instituci (absolvování tanečního workshopu, rekvalifikačního kurzu, další studium…).

Bude se jednat o finanční příspěvek poskytnutý na konkrétní projekt. Účelné využití příspěvku se bude dokládat závěrečnou zprávou z realizace projektu, nebude tedy třeba vyúčtovávat jednotlivé typy nákladů, bude se jednat o „stipendium“ v pravém smyslu slova.

Znamená to, že když bude někdo v registru a požádá si, tak automaticky dotaci dostane?

Nikoli. Podmínkou poskytnutí dotace, v tomto případě stipendia, je podle zákona 203/2006 nejen žádost, ale také posouzení žádosti/projektu odbornou komisí. Tato komise žádost posoudí a ministr kultury na základě jejího doporučení rozhodne o přidělení či nepřidělení dotace a její výši. To samozřejmě s respektem k rozpočtovým možnostem ministerstva kultury.

Půjde o speciální dotační titul? Nebo půjde o některý ze stávajících?

Prozatím předpokládáme, že poskytování stipendií bude i nadále realizováno ve stávajícím dotačním titulu – Program poskytování příspěvku na tvůrčí a studijní a účely.

Kolik peněz to může ročně stát? Kolik peněz to tak může být na jednoho žadatele?

Prozatím pracujeme s částkou cca 130 mil Kč ročně, která je pojata jako částka maximalistická. Podle předpokladu by měla být rozdělována mezi autory uměleckých děl a výkonné umělce.

Při úvaze o částce pro jednoho žadatele je třeba také brát v potaz skutečnost, že projekty, což ukazuje i stávající praxe, mohou být obsahově nesrovnatelné. Na jedné straně například může stát tvůrčí stipendium na vytvoření uměleckého díla v řádu nižších desetitisíců, na druhé straně víceleté studijní stipendium např. cca 100 000 Kč. V tuto chvíli je průměrný odhad cca 90 tis. na žadatele s tím, že bude podpořeno až 1500 projektů ročně.

Krajina připoutaná do hustých lesů Jizerských hor lákala v minulosti svou divokou přírodou a svým vzhledem k výletům a lovům šlechticů severu.  V 2. polovině  19. st. se vydávají do lesů odvážní turisté a vznikají dokonce turistické spolky, turistické objekty a první turistické stezky. V této době se také objevují  rozmanitá centra pro rekreaci a společenský život. Příležitost obyvatel Liberce cestovat do nedalekých hor přinesla možnost zřizovat naučná zařízení, z nichž významnou událostí bylo vybudování botanické zahrady.

Na konci města v zahradní části, kde dnes sídlí Severočeské muzeum, zasadil Spolek přátel přírody (Verein der Naturfreunde) v roce 1876 několik stromů a keřů. O patnáct let později se členové Spolku rozhodli přestěhovat vybudované objekty do nového areálu, a tak byla 15. září 1895 založena Botanická zahrada v Liberci, která je nejstarší botanickou zahradou v Česku.

Po většinu existence zahrady byl její život koncipován na odborných botanických základech. Blízkost přírodního prostředí na kraji lesa a venkovské komunity dala zahradě nejen možnost přírodního rozvoje, ale také vytvářet její tvůrčí odbornou základnu. Již od svého počátku hledali tvůrci četné kontakty do zahraničí, aby v pavilonech bylo umožněno shromáždění cizokrajných rostlin z různých krajin světa.

Procházka volnou přírodou, uzavřenými skleníky i vodními expozicemi poskytuje návštěvníkům pohled nejen do současnosti, ale především i do dávné historie rostlin. Návštěvník nemusí být právě odborníkem v rostlinné říši, stačí, když zhlédne nádhernou krásu flóry z historického i současného života různých biotopů.

Vedle naučné podoby rostlinné expozice lze obdivovat především architekturu jednotlivých pavilonů. Návštěvníka při prohlídce často překvapí množství zeleně s kvetoucími rostlinami. Flóra svou neobvyklou rozmanitostí co do velikosti, barevnosti a druhů udivuje v kterémkoliv pavilonu. Výjimečnou bohatostí se pyšní drobné subtropické sukulenty či exkluzivní orchideje. Oživením květinového bohatství může být pro návštěvníka skupina drobného ptactva umístěná do samostatné části pavilonu. Obzvláště přitažlivá je expozice akvarijních živočichů. V letním období skýtá zajímavý pohled na bazén s mohutnými květy Victorie královské.

Od května lze Botanickou zahradu navštívit i ve vyhrazených nočních hodinách. Turistické zájezdy uvítají možnost parkování u bočního východu ze zahrady.

Krása současné flóry rozšíří znalost i těch nejmenších návštěvníků. Rozmanitost rostlin obohatí návštěvníky všech generací v kterémkoliv ročním období.

Přinášíme díla významných českých i zahraničních umělců. Obrazy, fotografie, reliéfy či silueta z pletiva pochází z Česka, Slovenska, Anglie, Uzbekistánu, Arménie, Moldavska či Ázerbájdžánu. Za všechny autory můžeme jmenovat Patrika Hábla, jehož zařadily aukční síně Christie's a Sotheby's do světového výběru nejlepších výtvarných děl 20. a 21. století, dále Mílu Fürstovou, autorku obalu Ghost Stories pro kapelu Coldplay, Vladimíra Houdka a jeho jednoznačný rukopis, Josefa Rataje, zástupce českého pop-artu či Veroniku Psotkovou, kouzelnici s pletivem a autorku anděla shlížejícího na Dlouhou ulici v Praze. Ze zahraničních umělců se zapojili například Tina Palů, Heyran Mustafayeva či Teodor Buzu. Jednotlivá díla a přehled všech autorů najdete na stránce Dobré aukce na portálu livebid.cz.

Získané finanční prostředky pomohou zajistit vzdělání dětí a dospívajících z chudých syrských a libanonských rodin v komunitním centru Tahaddi v chudinské čtvrti Hay el Gharbeh v jižní části Bejrútu. Z výtěžku dražby se například nakoupí učební pomůcky, školní potřeby a vydatné svačiny, děti pojedou na výlet do přírody či budou podpořeny odborné programy pro dospívající a v neposlední řadě také činnost jedinečného dětského pěveckého sboru.

„Komunitní centrum podporujeme již sedmým rokem a každý rok s radostí sledujeme školní úspěchy malých i velkých školáků. Věřím, že Dobrá aukce přinese další tolik potřebné finanční prostředky. Jsme rádi za každého odborného i laického sběratele, který svou investicí do obrazu nebo jiného uměleckého díla přinese naději na lepší budoucnost syrských i libanonských dětí,“ říká Kristina Ambrožová, ředitelka Humanitárního střediska Diakonie ČCE.

Součástí benefiční aukce je také předaukční výstava. Probíhá od čtvrtka 25. dubna do neděle 28. dubna (do 16 h) v Galerii U Betlémské kaple, kde si lze jednotlivá díla osobně prohlédnout a vybrat si svého favorita pro samotnou nedělní dražbu. Obrazy a jiné umělecké předměty mohou registrovaní zájemci dražit osobně nebo prostřednictvím portálu Livebid.cz v den konání aukce od 17 hodin.

Sálovou aukci letošního ročníku moderuje skvělý Radek Hrdina, moderátor rádia Kiss, šťastný otec a komik, jak uvádí na svém instagramovém účtu.

Vstup na setkání a sálovou aukci je omezen a je nutná registrace prostřednictvím online formuláře.

Vydražené finanční prostředky budou poslány na bankovní účet číslo 292949292/0300 registrované veřejné sbírky č. j. S-MHMP/177996/2013, 14. května 2013.

www.diakoniespolu.cz   

Autorská loutková inscenace pro dospělé o „věcech pro dospělé“ nejprve vezme diváky na počátek stvoření světa a také titulního hrdiny (Velký Nabíječ) a jeho ženského protějšku (A-kundé), kteří se postupně představí v různých situacích a historických momentech. Odhalí dobové trendy a klišé spojené se sexualitou, aby se poté věnovali především rozvoji pornografie spojené se vznikem replikovatelných vizuálních médií a jejich proměn. I když je tento žánr inscenace pro rubínovský repertoár neobvyklý, pravidelný divák se dočká momentu odbornějších glos a komentářů, které jednotlivé situace a výjevy zasadí do širšího společenského, kulturního a historického kontextu. To vše nejen v osobitém vizuálním ztvárnění, ale také především s vtipem, nadhledem i ironií.

Autorem námětu je herec, loutkoherec, loňský držitel cen Thálie v kategorii Loutkové divadlo a v tomto případě také režisér Jiří Kniha. Zaujal ho fenomén platformy OnlyFans, kde jednotlivci mohou prezentovat svůj předplacený obsah. „Během pandemie se ovšem enormě zvýšil počet tzv. ,talentů', kteří na OnlyFans prezentují svůj erotický nebo pornografický obsah. Navíc jsou tvůrci v přímém kontaktu s uživateli a můžou tvořit obsah přímo pro ně a na jejich přání – samozřejmě za speciální poplatek či členství. Zaujalo mě, že si někdo tvorbu erotického nebo explicitního obsahu vybere jako své zaměstnání a vlastně se trochu vymezení vůči klasickému pornografickému průmyslu, kde jsou role jasně dány a velká část konečného výdělku jde společnosti ne aktérům. Což neplatí v případě OnlyFans, kde kromě poplatku platformě zbytek zisků putuje za tvůrci,“ popisuje vznik námětu na inscenaci režisér Jiří Kniha.

Jiří Kniha se tak dostal k širším úvahám o sexu a pornografii v průběhu dějin lidské kultury a toho, jak se různě vyvíjela jejich role ve společnosti od rituální až po čistě byznysovou. Zvolení autorských loutek ke zpracování tohoto tématu přináší do inscenace především nadsázku, ironii, hravost a vtip, který do značné míry plyne už ze samotného poněkud absurdního propojení tématu a loutek, které bývají spojovány spíše s dětskými představeními.

„Půjde o poslední a bonusovou inscenaci sezónního cyklu Ticho., který se zaměřovalna ztišení, uklidnění, aby bylo možné uslyšet to, co je jinak přehlušováno každodenností, zajetými kolejemi vnímání nebo také na fenomény, o kterých se záměrně mlčí či jsou dokonce umlčovány. V tomto cyklu vznikla autorská inscenace To ticho, když přijdeš domů a doku inscenace Istanbulská úmluva. Velký Nabíječ je v tomto smyslu určitým kontrapunktem ke dvěma předchozím inscenacím, jak žánrově, tak tematicky. Nicméně není snad lepšího tématu, okolo kterého bylo vytvářeno záměrné tabu, a tedy také specifická forma ticha, než je lidská sexualita a pornografie. Proto nešlo nápad Jiřího Knihy zamítnout,“ vysvětluje dodatečné zařazení premiéry do repertoáru umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová.

Ústřední postavou celého inscenačního projektu je Jiří Kniha, který kromě scénáře vytvořil i loutky. Inscenaci režíruje a spolu s herečkou Natašou Bednářovou v ní také hraje. Spoluautorkou scénáře je dramaturgyně, autorka, umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová. Spolu s Jiřím Knihou loutky a výpravu tvoří scénografka Jana Hauskrechtová. Hudbu pro inscenaci píše Marek Doubrava, oceňovaný hudebník, autor filmové i scénické hudby a člen kapely Hm…

Premiéry inscenace Velký nabíječ se uskuteční v pátek 26. dubna a 9. května. Repríza následuje 7. června. Vstupenky jsou už teď dostupné na webových stránkách divadla.

Informace o A studiu Rubín

Dramaturgie současného A studia Rubín se orientuje především na vytváření autorských inscenací, jejichž autory jsou většinou sami režiséři, nebo dramaturgové. Každoročně také  iniciuje dílnu na podporu vzniku nových divadelních textů Autor v domě. Mezi nynější spolupracovníky A studia Rubín patří například Lucie Ferenzová, Barbara Herz, Ondřej Štefaňák, nebo Jana Hauskrechtová. Stálým koprodukčním partnerem je divadelní spolek Kolonie z. s.

Komorní prostor A studia Rubín se  nachází v historickém centru Prahy ve sklepení domu U Tří korun na Malostranském náměstí. Za svoji více než pětapadesátiletou existenci si tento prostor získal v české divadelní kultuře jméno nezaměnitelné scény.

Anotace Velký Nabíječ

Jiří Kniha a Dagmar Fričová 

Myslíte si, že loutkové inscenace jsou jenom pro děti? Ani náhodou! Velký Nabíječ vás vyvede ze zásadního omylu. Velký Nabíječ je pro dospělé a to pro dospělé tak, že ani víc pro dospělé být nemůže.

Velký Nabíječ je totiž i s hvězdičkou a těch hvězdiček bude možná tolik, že se vám z toho zatočí hlava. Velký Nabíječ není totiž nikdo jiný než bájný č*rák, který si klestí cestu světem erotiky, sexu a pornografie od mytických dob až do světa OnlyFans. Velký Nabíječ je prostě star – tak jak jinak v době patriarchátu, žejo? Ale nebojte se, objeví se i jeho ženský protějšek: Krásná (tak jak jinak) Akundé, která disponuje nejen skvělými superschopnostmi, jako vytvářením nekonečného prostoru, ale hlavně dokáže odborně reflektovat, o čem všechny ty příběhy o unesených princeznách, divoženkách a skřítcích, ale také o travičce zelené, zajíčcích a instalatérech jsou.

Velká loutková pornografická paráda o velkých pornografikých parádách, které se nám vryly nejen pod kůži, ale i do vlhkých snů. S autorskými loutkami Jiřího Knihy a Jany Hauskrechtové.

Scénář: Jiří Kniha, Dagmar Fričová a kol.
Režie: Jiří Kniha
Výprava a loutky: Jana Hauskrechtová, Jiří Kniha

Hudba: Marek Doubrava

Hrají: Jiří Kniha, Nataša Bednářová

www.astudiorubin.cz

Dílna všímavosti navazuje na předchozí inscenaci Veroniky Knytlové, Kaleidoscope, kterou rozvíjí a koncept posouvá dál. Projekt pracuje s webovou stránku, na níž si divák může volit a libovolně přepínat mezi několika zvukovými stopami, namíchat si hudbu podle svého přání a stát se pozorovatelem svého měnícího se prožitku.

„Záměrem je zapojit co nejširší spektrum lidí (věkově, národnostně, mírou předchozí zkušeností s tancem) a dát jim možnost tady a teď vznikající improvizovaný tanec provozovat, nebo ho “jen” pozorovat. Pozorovat to, jak s měnící se hudbou se radikálně mění celá žitá skutečnost včetně prožitku ze vnímání tance. Vycházíme z předpokladu, že jakýkoliv všimnutý pohyb, i sebecivilnější a sebenepatrnější, je tancem. Že choreografií může být pohyb mraků po obloze, let hmyzu, pohyb ruky, která háže kelímek do koše. Chceme, aby se účastník plně zaměřil na své tělo a okolní prostor. Dílna všímavosti může tak být pro někoho kromě performance i workshopem nebo meditací,” říká autorka.

„Účastníci v průběhu "seance" mohou být s námi ve společném prostoru, nebo se mohou vydat kamkoli svým směrem. Mohou akci pojmout jako procházku a kontinuálně se pohybovat z místa ať už městem, nebo přírodou. Mohou se k akci připojit z jakéhokoli koutů planety s internetovým signálem,” dodává Knytlová.

Inscenace svou formou tematizuje možnost svobodné volby, její hranice, výhody i úskalí. Mezi řádky pojmenovává také téma manipulace. Snímá z tohoto pojmu jeho ryze negativní konotace. Ve světě tance a pohybu je fyzická manipulace často možností, jak se dostat do míst a poloh, které bychom sami bez druhých lidí nejspíš nikdy neobjevili.

Dílna všímavosti nabízí možnost stát se svědkem vznikání okamžité choreografie, jejíž pohybový slovník se rodí z jednoduchých asociačních představ dostupných nám všem. Tyto představy se postupně vtělují do pohybu, rodí se z běžných, mnohdy automatických pohybů a gest, zahušťují se, vrství a cyklí, aby se nakonec opět, i když ne snad navždy, rozplynuly v našich každodenních životech. Jednu ze zvukových stop naplňuje hlas Veroniky Knytlové, která živě účastníkům nabízí jednoduché, ale promyšlené sledy pokynů, na co zaměřit svou pozornost. Divák má tedy možnost zůstat “jen” divákem – převážně pozorovatelem, nebo naopak pojmout zážitek jako workshop. Může ale zároveň libovolně proplouvat mezi oběma rolemi tak, jak sám uzná v daném okamžiku za vhodné.

„Hlavní síla Dílny všímavosti spočívá především v její něžné citlivosti a osobní i vzájemné propojenosti v dnešním často bezohledném, uspěchaném, zrychleném světě. Akcentuje hru se všemi jejími aspekty včetně vítání omylu a chyby jako důležité a podnětné součásti života. Umožňuje intenzivní zaměřování pozornosti na moment teď. Dává prostor také pomalosti a vnímání druhých lidí, věcí, rostlin v malém výseku na našich protínajících se cestách životem bez posuzování, porovnávání a požadování. Dílna všímavosti chce být živoucím příkladem toho, že nejen vybroušená taneční technika je podmínkou vytvoření vysoce sugestivní choreografie,” doplňuje Knytlová.

Součástí performance je mezinárodní skupina studentek a studentů z Katedry nonverbálního divadla HAMU a Katedry autorské tvorby a pedagogiky DAMU, kteří se na inscenaci autorsky spolupodílejí jak pohybově, tak textově. Zvukovou složku po stránce hudební, technické i dramaturgicky zaštiťuje hudebník a sound designer Martin Tvrdý. Některé zvuky a hudbu posbíral a vytvořil Vratislav Hubička. Dramaturgicky se na projektu spolupodílela Michaela Raisová, alias Mish Rais. Tvorbu webu se zcela jedinečnými možnostmi má na starost Tomáš Javůrek

Dílna všímavosti bude mít premiéru v Meditační zahradě HAMU ve čtvrtek 25. dubna v 17:30. Je vhodná pro česky i anglicky mluvící publikum a také pro děti od šesti let. Podmínkou účasti v Dílně všímavosti je mít vlastní chytrý telefon a sluchátka.

Dílna všímavosti: Ruka mine bok, slovo probudí oči, chodidlem zazní hlas

25. dubna 2024, 17:30, Meditační zahrada HAMU

FB událost: https://fb.me/e/2526TEx5b

Vstupenky: https://goout.net/cs/dilna-vsimavosti/szwrfcx/ 

Vydechnout. Nadechnout. Zaměřit pozornost: detail akce těla člověka v prostoru. Zamlžit pohled. Rozostřit sluch. Naladit sebe. Naladit frekvenci. Slyšet. Zažít souznění s okolním prostředím, ale i rytmem svého srdce. Nechat se vést. Věnovat se pozorování obyčejných věcí: obyčejných a samozřejmých tak, že jsme se dávno odnaučili je vnímat.

Může mě pozornost zaměřená k okolnímu světu přivést k sobě?

Přijměte pozvání do Dílny všímavosti, v níž hlavní roli spolu s účinkujícími hrají keře, lavičky, ptáci, pukliny ve zdi, večerní setmění, cizí hlasy, brouci a třeba i vlastní tkaničky od bot. Pokud si to dovolíte, i vy sami. Do uší si u nás namícháte podle své chuti takovou hudbu, která naladí vaši pozornost vůči obyčejnému a přesto nečekanému, překvapivému. Zvuk povede vaše oči i celé tělo. Všechno kolem se stává choreografií, tancem, hrou. Přesným zaměřením pozornosti získáváte prostor pro rozehrání vlastní i společné imaginace.

Pro účast je nutné si přinést vlastní mobil a sluchátka.

Koncept: Veronika Knytlová
Dramaturgie: Mish Rais
Choreografie: Veronika Knytlová, Mish Rais a kol.

Sound design, dramaturgie zvuku, technické řešení: Martin Tvrdý
Tvorba webu: Tomáš Javůrek
Spolupráce na zvukových stopách: Vratislav Hubička

Performují: Neviditelné děti – uskupení studentů HAMU: Eliška Švecová, Jana Štofaniková, Kateřina Vernerová, Kristýna Koudelová, Olesya Sydorenko; studenti DAMU: Filip Novák, Magdalena Kovářová, Kateřina Urbánková, Mariale Carranza, Peter Chiang Cheng Te, Neda Taslimian

Producent: Mind Move, z. s.

Produkce a propagace: Pavla Haluzová
Podpořili: AMU, Státní fond kultury ČR, Nadace Život umělce

Zvláštní poděkování: Marie Reslová, Daniela Kolková, Jiří Beneš, Tomáš Jungwirth, Zdeněk Krajíček, Jiří Vlček

www.mindmovecz

CHEB: Od konce 19. století se v dnešních státech severní Itálie, Slovinsko, Chorvatsko, ale i Bosna a Hercegovina a Černá Hora začal významně rozvíjet turismus. Důvodem byl rakousko-uherský kapitál: Rakušané i Češi vnímali Jadran jako svou riviéru, která je současně levná. Začali zde budovat nezbytné infrastruktury: hotely, lázně, restaurace, ale i banky ad. Tento sen trval do roku 1912, kdy se na Balkáně vyostřily politické konflikty mezi jednotlivými státy i vůči Rakousku. Mezitím však stačila celá řada podnikatelů a podnikavců z Čech na Jadranu investovat a přizvat k tomu významné architekty: Jana Kotěru, Josefa Schulze, Emila Králíčka, Adolfa Loose a další. Jak jejich projekty vypadaly, jak změnily místní přímořskou krajinu a podobu měst a jaké místo měly v kariérách svých tvůrců?

Přednáška se uskuteční ve středu 24. dubna v 17.00 v galerijní kavárně.

Na setkání s vámi se těší zaměstnanci Galerie výtvarného umění v Chebu.

Vstupné na přednášku: 70 Kč / členové klubu zdarma.