pondělí
27. září 2021
svátek slaví Jonáš

EDITORIAL

Slovo šéfredaktorky

Ještě na téma festivaly

Autor článku: 
Ludmila Kučerová

<p>Ne, že by festivalová sezona úplně skončila, ale největší vlna letních festivalů je pro letošek pryč. Po uplynulé sezoně se chci zmínit o tom, co mě během ní napadlo a sice, co pro město či obec může festival znamenat. Ve velkých městech nový festival jen rozšíří nabídku, jsou ale takové lokality, kde se žádná jiná kulturní akce nekoná a festival může obec zviditelnit.</p> <p>Dokonce může vyprovokovat nemalé investice. Na začátku jsou pořadatelé v roli prosebníků, později se mohou stát hlavními aktéry zviditelnění své obce. A to není malá zásluha. Na propagaci věnuje každý subjekt nemalé prostředky, a ty, které věnuje obec na perspektivní festival, mohou fungovat lépe, než výdaje na všelijaké inzeráty, brožurky apod. Pokud mají pořadatelé festivalu sílu na jeho opakování, může si zachovat bez jejich velkých ambicí lokální, sousedský charakter. Rovněž se ale může stát, že se v pozitivním smyslu slova vymkne organizátorům akce „z ruky“ a rozroste se do velkých rozměrů. A to takových, že na ně obec nestačí; chybí potřebné prostory, není, kde ubytovat návštěvníky, kolabuje doprava. Je jedno, jestli se to stane po roce, deseti nebo padesáti. Ten trend je možné vystopovat a zareagovat na něj. Pokud se podaří všem aktérům táhnout za jeden provaz, mohou se dít divy; obec sežene peníze, postaví potřebnou infrastrukturu, zajistí např. ve spolupráci s občany ubytování, posílí dopravu. Já vím, že se to lehce řekne a hůře udělá, ale ten uvolněný balvan už se zpravidla valí, a jde ho těžko zastavit. Dobré vedení radnice by mělo na situaci umět, lépe dříve než později, zareagovat a využít ji…</p>

Letní festivalová sezona vrcholí

Autor článku: 
Ludmila Kučerová

<p>Festivalů se v Česku pořádá hodně a stále se rodí další. Zasvěcené jsou nejrůznějším aktivitám (sečení luk, tanci, hudbě, výtvarnu, dobrovolnictví), hudebním nástrojům (piánu, varhanám, klarinetům, kytaře) produktům (pivo, máslo, chřest, cibule), nepřebernému množství osobností, národností a také profesím, např. kovářům.</p> <p>Všechny zmapovat a podchytit je zatím nadlidský úkol, zajímavé by ale takové množstevní číslo jistě bylo.</p> <p>Existují festivaly malé, velké, amatérské, profesionální, výdělečné i prodělečné.<br />
Jsou festivaly, které na určité období ovládnou celé město, třeba v rámci doprovodného programu, např. Karlovy Vary, Plzeň, a z poslední doby můžeme uvést také Festival pouličního umění – Buskers fest 2015 v Českých Budějovicích.<br />
Některé festivaly jsou striktně lokální, a jinou ambici ani nemají, jiné zachvacují celou republiku; třeba Den Poezie nebo Týden uměleckého vzdělávání a amatérské tvorby, ale i mnoho dalších. Rozmanité jsou místa a prostory, kde se konají. To souvisí s naším letošním tématem, kterým je kultura ve veřejném prostoru. I v tomto ohledu festivaly, co se týče kreativity, potěšily. Uvedu jen namátkou některé: louky, návsi a náměstí, letiště, přehrady, nábřeží, jeskyně, zoologické zahrady, památky, městské dvorky, koupaliště a plovárny, letní kina, opuštěné továrny a mnoho jiných míst a objektů.<br />
Nevím, jestli někoho v tomto ohledu ještě něco udiví, mě ale v poslední době několik informací týkajících se uměleckých produkcí ve veřejném prostoru nadchlo: </p> <p>Za prvé, že na renomovaném multikulturním festivalu Cour sof Ostrava se v doprovodném programu bude konat Hyde Park Civilizace na téma českého jazyka a nářečí – O češtině /živě z Ostravy/ scéně České televize festivalu Colours of Ostrava…<br />
Uvádí Česká televize, hosté: Eva Jandová z Katedry českého jazyka Filozofické fakulty Ostravské univerzity; Stanislava Kloferová z Dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český v Brně a Markéta Pravdová, předsedkyně Rady Ústavu pro jazyk český.<br />
Pořad se vysílá v sobotu 20. 7. 2015 ve 20:05 na ČT24 </p> <p>Za druhé fakt, že se v tunelu Blanka /Praha/ chystá koncert vážné hudby, který má proběhnout 20. srpna v provedení Pražské komorní filharmonie. To, že půjde o koncert vážné hudby považuji za symbolické; pominu-li, že občas je situace kolem „Blanky“ směšná, je určitě vážná. </p> <p>Za třetí festival Seš-lost, který se konal podruhé a v obou ročnících byla Místní kultura mediálním partnerem. Festival samozřejmě bavil, ale vznikl hlavně z vážné potřeby nastolit řadu otázek týkajících se mladých umělců a moderního umění, na kterou hledali odpověď nejen organizátoři, ale i návštěvníci.<br />
Články na toto téma najdete na tomto odkaze /> a zde

Mimořádně dobrý nápad

Autor článku: 
Ludmila Kučerová

<p>Umíte vybrat dětskou knihu? Přiznávám se, že já s tím mám problém. Kdysi jsem měla přehled, ale v mé blízkosti se nevyskytovaly žádné malé děti. Teď je to úplně obráceně, navíc, v současnosti vychází mnohem více dětských knih, než dříve, a jsou velmi drahé. Jeden by se nerad spletl.</p> <p>V knize zpravidla nenajdete alespoň krátkou anotaci a v tiráži často chybí doporučený věk. Dobrý zvyk, a sice, že se knihkupci snažili zákazníkům s výběrem pomoci, také vymizel. Možná se s tímto jevem lze ještě setkat v malých knihkupectvích, ale tam je výběr malý, a ve velkých samoobsluhách narazíte tak akorát na vrátného (či ochranku) a na pokladní.<br />
Nerada nakupuji, ale svá vnoučata knihami ráda obdarovávám. Mám přitom, ambici, pořídit takové, které děti hned při prvním otevření zaujmou, a po nichž pak sáhnou každý večer. Pokud si jejich obsah hravě zapamatují, a to doslova, vím, že jsem se trefila.<br />
Pokaždé se mi to ale nepovede. Proto mě velmi zaujal projekt, který vytvořily Komise pro dětskou knihu SČKN a Česká sekce IBBY. Je prezentován na webu http://www.nejlepsiknihydetem.cz/, kde jeho tvůrci doporučují nové české knihy pro děti a mládež. Najdete zde výběr toho nejlepšího, co se na trhu s dětskými knihami vyskytne, roztříděno podle věku. Zjistíte zde, kdo knihy vydal, kde je získat a další užitečné informace.<br /> Web může sloužit pro orientaci knihkupcům, knihovnám, školám, ale určitě pomůže také rodičům a bezradným prarodičům, jako jsem já.</p>

Naše letošní téma: Veřejný prostor resp. Kultura ve veřejném prostoru

Autor článku: 
Ludmila Kučerová

<p>Když se řekne veřejný prostor, je jasné, o co se jedná. Ale určitě nebude na škodu, když k našemu tématu řekneme pár upřesňujících slov. Na pomoc si vezmeme legislativu. Naše právní normy sice neznají pojem „veřejný prostor“, ale v zákoně o obcích (128/2000 Sb.) najdete spojení “veřejné prostranství“, což je významově v podstatě totéž. Zákon tak označuje náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejnou zeleň, parky, podchody a další prostory přístupné každému bez omezení, sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. Potud zákon.</p> <p>Veřejný prostor se vyznačuje tím, že se na něm scházejí lidé a něco se tam děje. Tím pádem se pro naše účely může stát veřejným prostorem také rybník, řeka a další, pro kulturu neobvyklé, prostory.<br />
Kultura se vrací na veřejnost, a děje se tak čím dál častěji, cíleně a programově. Ve veřejném prostoru se koná řada akcí, a ten se pak stává větším či menší jevištěm a hledištěm zároveň. Ve městě můžete náhodně potkat umělce solitéry, kteří na základě vnitřního nutkání a potřeby vybalili své nástroje, aby potěšili kolemjdoucí, ale také vyrazit za kulturou cíleně. Busking, tedy provozování jakékoliv umělecké pouliční produkce spojené s dobrovolnou odměnou kolemjdoucích, se v Česku nejen probouzí, ale i organizuje. A to spíše ve větších městech. V ulicích města či na náměstích se konají nejrůznější akce, ale rovněž na vesnicích se využívají veřejné prostory např. k sousedským setkáním, za účelem konání lidových a folklorních slavností, jarmarků či festivalů. Setkat se můžete i s toulavými hereckými společnostmi, s účastníky sochařských sympozií či s malíři malujícími v plenéru, takže i zde je skladba velmi rozmanitá.<br />
Aktivity, které se odehrávají ve veřejném prostoru jsou nejen pestré, ale také se vyvíjejí. Jedna z nejmodernějších forem je videomapping, který je přímo určen do venkovního prostoru. Kulturní zážitky se tak nabízejí úplně všem, kteří o ně stojí, a města a vesnice díky nim ožívají. Je pravda, že se jedná spíše o sezonní záležitost a velkou roli hraje počasí, nicméně slavnostní zahájení Evropského hlavního města v Plzni proběhlo v lednu na náměstí a vyšlo to.<br />
Možná by stálo za to, zamyslet se nad tím, proč umělce a organizátory láká vyjít z uzavřených, vytopených a pohodlných sálů na ulici či náves. Důvodů bude víc, každopádně se nemůžeme mýlit, když řekneme, že kultura, provozovaná ve veřejném prostoru, určité skupině účinkujících i diváků vyhovuje. A určitě přináší nové možnosti.<br />
Naším cílem je podchytit všechny formy kultury a umění, které probíhají „venku“.</p>

HitHit plní sny aneb Jak financovat dobré nápady

Autor článku: 
Ludmila Kučerová

<p>Způsobů, jak opatřit peníze na ziskový i neziskový projekt, je více. Ovšem řekněme si, že Ti, kteří to dokázali, se museli obrnit trpělivostí a potřebovali disponovat časem; obcházet radnice, sponzory a ucházet se o nejrůznější dotace, vydá na jeden pracovní úvazek. Pořadatelé (nositelé projektu) často musí počítat s tím, že náklady zaplatí ze svého.</p> <p>„Za vodu“ se dostali ti, kteří pořádali akci už poněkolikáté a úspěšně. Pak už měli větší šanci sehnat sponzory, kterým měli co prezentovat a nabídnout. Ale organizátoři, kteří začínají, to mají stále těžké, i když teorii, jak sehnat peníze, si už osvojili. Mimo jiné musí počítat s tím, že na pokrytí všech nákladů sáhnou do své vlastní kapsy.<br />
V poslední době se naskytuje možnost z oblasti crowdfundingu, tedy zjednodušeně řečeno hromadného financování podobného sbírce. Ovšem forma, o které je řeč, se od ní liší tím, že se na projekt musí vybrat cílová částka. Pokud se to nepodaří, nedostane žadatel nic, a již vybrané částky se vrátí dárcům. Důvod je jednoduchý – chrání se tím všichni zúčastnění. Žadatele o příspěvky to nutí nastavovat si reálné cíle a motivuje je to k co největší mobilizaci komunity. Jejich fanoušci zase mají jistotu, že na produkt, který podpořili, nebudou čekat nesmyslně dlouhou dobu. Do hry se tak dostávají jen kvalitní projekty, a jejich nositelé jsou nuceni vytvořit takovou nabídku, která zaujme co nejvíce potenciálních dárců. A nutno dodat, že dárci jsou vždy něčím odměněni. Vedle vstupenek, CD, knih a jiných seriozních dárků, to mohou být i další nápadité ceny jako např. večeře s protagonisty, nebo takové, které vykazují smysl pro humor („v rámci projektu upatlané montérky“). A také je možné začít projekt prezentovat s dostatečným předstihem, a v případě, že to s penězi nedopadne, vůbec se do jeho realizace nepouštět.<br />
Touto aktivitou se propojují umělci a kreativci všeho druhu s těmi, kteří je chtějí podpořit. Jedná se o novou, inspirativní formu propojení několika stran „obchodu“, při kterém jsou spokojeni všichni (samozřejmě i firma, která provozuje příslušný zprostředkovatelský web).</p> <p> Hithit není jediný portál s takovým zaměřením, ale pravděpodobně první, a ještě pravděpodobněji nejúspěšnější. Existuje 2 roky, pomohl na svět 400 projektům, na které se vybralo více než 16 milionů a dvakrát byl nominován na marketingovou inspiraci roku v anketě Křišťálová lupa.<br />
Na jeho webových stránkách najdete příměr se sbírkou na české Národní divadlo. Roli vlasteneckého tisku, který o ní šířil informace, dnes plní internet, sociální sítě, blogy, emaily. Crowdfunding, tedy hromadné financování, otevírá kreativním lidem doposud zavřené dveře. Ti se nemusí ani zaprodat, ani obcházet takzvané andělské investory.<br />
Důležitý přitom není pouze nápad, který osloví velkou množinu případných dárců, ale stejnou váhu má i jeho prezentace, což je ale pravidlo obecné. </p> <p>Zdá se mi, že je možné souhlasit s výrokem, že na HitHitu má šanci každý… A to píšu přesto, že mně se to nepovedlo. </p> <p>Více zjistíte zde: www.hithit.com/…whatIsHithit</p>

750 tisící čtenář na webu Místní kultury

Autor článku: 
luk

<p>Počítadlo návštěvnosti na webu Místní kultury vykázalo tři čvrtě miliontého návštěvníka, který „se dostavil“ během uplynulého víkendu. Možná si řeknete: nic moc, zvláště, když dodám, že počítadlo „jede“ od začátku roku 2008, kdy jsme přešli z papírové formy výhradně na internetovou síť. Nás ale to číslo těší; na našich stránkách převažují dobré zprávy, nenabízíme žádné skandály, drby ani katastrofy, a pokud jsou některé přeci jen z kategorie blbá zpráva, drží se v rovině suchého, tedy čtenářsky neatraktivního, konstatování.</p> <p>Snažíme se zviditelnit takové akce, o nichž se běžně v tisku či v jiných médiích nedozvíte, a které přitom tvoří podhoubí „velké“ kultuře, ať už jsou to amatérské aktivity, lokální, ale přitom inspirativní projekty, spolupráce různých subjektů či působení osvícených zastupitelů na poli kultury. Všechny zprávy máme od vás a všechny jsou vítané. Pokud je navíc vložíte rovnou na web či na facebook, pomůžete jejich rychlejšímu šíření.<br />
Nemůžeme si dovolit žádnou propagaci, resp. její placenou verzi, mediální kampaň děláme takříkajíc na koleně a spoléháme na to, že si nás čtenáři najdou. Zatím jich tedy je 750 000 a už nyní se těšíme na miliontého. </p> <p> Děkujeme, že o nás dáte vědět<br />
Ludmila Kučerová </p> <p>Každý, kterého Místní kultura osloví, se může stát fanouškem na našem facebooku: https://www.facebook.com/mistnikultura</p>

Budiž pochválen busking

Autor článku: 
Ludmila Kučerová

<p>Už dávno, jsem psala o tom, jak mě oslovuje pouliční umění, to nečekané setkání s kulturou, na které se nemusíte, resp. ani nemůžete, patřičně „načinčat“. Nevadí, že zrovna jdete z nákupu a táhnete pytel brambor a květák, a nerušíte, když přijdete pozdě. Nikomu ani nevadí, když zjistíte, že Vás produkce nebaví a odejdete dříve.</p> <p>Netratíte vstupné, když Vás představení neuspokojuje a účinkující odměníte pouze v opačném případě a post – když Vás kulturní nabídka příjemně osloví, a když na to máte. Výše „vstupného“ je jen na vás. Překvapit vás v těchto případech může pouze něco výjimečně dobrého, jako např., když se jeden špičkový umělec instaloval do role pouličního muzikanta a v otrhaném oblečení, ale na mistrovské housle, přihlížejícím virtuózně zahrál Mozarta.<br />
Tyhle řádky se věnují buskingu zejména z hlediska diváka, i když absolutní svoboda, která by mohla být synonymem pro tento druh provozování umění, je na obou stranách, tedy diváka i účinkujícího. Svobody, je mezi lidem čím dál méně, a tak vše, co s ní souvisí, je hodno podpory.<br />
Busking má ještě další pozitivní dopad, a sice oživuje místa, kde je provozován. Možná si ještě někteří pamatujete na časy, kdy se vpodvečer vylidnily ulice a náměstí, lidé si sedli k televizi a v lepším případě usnuli. I mě, která chodí spát se slepicemi těší, že ulice k večeru žije. A i když se umělci zpravidla rekrutují z řad „sov“, s pouličním uměním se v hlavním městě můžete setkat i dopoledne.<br />
„Praha obsadila třetí místo v celosvětovém hodnocení přístupu k buskingu“, je název zprávy, kterou najdete na našich stránkách, a jde o zprávu velmi dobrou, zejména, když ještě nedávno tady neměli pouliční umělci na růžích ustláno. Praha ale problematiku prozíravě řešila a vydala vyhlášky, které jsou víceméně pro busking přínosné. Přinejmenším stanovila pravidla, která pouliční produkci povolují na určitých vybraných místech, aby co nejméně rušila ty, co mají rádi ticho. (Jen na okraj: odporného rámusu je na ulicích hodně, např. hluk ze silnic, ze vzduchu, ze staveb, hluk opilců atd.).<br />
Je dobré zapojit z jedné strany ohleduplnost, z druhé toleranci.<br />
Doufám, že Praha se do příštího hodnocení buskingu ještě zlepší a celé Česko dá svobodomyslným umělcům i jejich vyznavačům zelenou.</p>

"OSTATNÍ"

<p>Nedávno jsem pro potřeby vydavatele vypracovala přehled o tom, jak si Místní kultura vede. Mimo jiné jsem poskytla přehled témat a počet jejich výskytu. Z něho vyplynulo, že téma OSTATNÍ je druhé nejfrekventovanější hned po Živém umění. Jala jsem se tedy pátrat, proč tomu tak je.</p> <p>V první řadě je třeba uvést, že na našem webu je možné označit u jednoho textu více témat, např. Památky a Cestovní ruch, nebo Památky a Vzdělávání apod.<br />
Téma OSTATNÍ je využíváno tehdy, když vkladatel nenajde téma textu v nabídce, když si není jistý, ale také jej možná vede snaha, zvýšit návštěvnost zprávy.<br /> Je ale pravda, že hodně témat v nabídce nemáme. Týká se to např. archeologie, historie, významných osobností, ocenění, výročí, sbírek, nejrůznějších neobvyklých výstav, beneficí, sponzorství atd.<br />
Mimochodem i tento textík řadím do do kapitoly, o které je řeč…<br />
Rozšířit seznam témat OSTATNÍ nehodláme. Jednak jsem přesvědčená, že dokonale to nejde, a navíc by vznikl nepřeberný seznam hesel, ve kterém vyhledat to aktuální by značně zdržovalo.<br />
Zato otevřete-li na našich stránkách téma OSTATNÍ, k Vašemu potěšení si můžete listovat v široké škále kulturních aktivit, dokládajících jejich rozmanitost.<br />
Témata si můžete rozkliknout na horní (modré) liště. Najdete tam také odkaz „KRAJE“, kde zjistíte, ze kterého máme zveřejněných nejvíce článků a zpráv. Pominu-li Celou ČR, „vede“ Praha a Středočeský kraj, ale tyto statistiky můžete sami ovlivnit tím, že nám budete posílat informace o kulturním dění právě z toho vašeho.</p>

Werichova vila

Autor článku: 
Ludmila Kučerová

<p>Slavná vila na Kampě, kterou v minulosti obývala řada významných osobností, mezi nimi i Jan Werich, je od povodní v roce 2002 opuštěná. V duchu potěmkinových vesnic se na barokní stavbě opravila jen vnější fasáda, vevnitř jsou otlučené zdi, a za oběť povodním padla i zahrada.</p> <p>Dům je zakonzervován, konstatoval někdy vloni starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký, a vilu prý hlídají(li) strážníci. Podle novinových titulků to ale v loňském roce vypadalo, že se vila konečně dočká nového nájemce a nutné rekonstrukce, když zastupitelstvo Prahy 1 rozhodovalo o schválení smlouvy s Nadací Jana a Medy Mládkových. Poté by přišly na řadu opravy, jejichž náklady se odhadovaly na 25 milionů. Celý objekt se měl otevřít veřejnosti jako kulturně společenské centrum a muzeum, věnované jejím známým obyvatelům. To jsou slova starosty z loňska, kdy, jak se zdá, měla radnice Prahy 1 jasno…<br />
Čím později se přistoupí k rekonstrukci, tím bude dražší. To je obecný fakt. Problematika má ale i jiný než finanční rozměr, a sice, že Meda Mládková, která se o pronájem snaží snad od počátku záměru MČ, dnes konstatuje že je z byrokratických průtahů unavena. A těžko by se jeden mohl divit. Vila je prázdná od roku 2002, v roce 2004 vyhlásila Praha 1 (pravděpodobně poprvé) výběrové řízení na nájem objektu, takže snaha smysluplně pronajmout tento objekt slaví neslavné 10. výročí. Vloni hlásal jeden z novinových titulků: Spor o Werichovu vilu je u konce, dohoda před podpisem. Byl to ovšem omyl, k avizovanému podpisu nedošlo a stav je setrvalý i po novém projednávání zastupitelstva před několika dny. Zdůvodnění starosty Praha 1 působí legračně; údajně přišly dva velmi kvalitní projekty a vila je jen jedna. Tedy přeložme si to tak, že zastupitelstvo není schopné rozhodnout, a to minimálně deset let. Přitom kritéria pro stanovení provozovatele vily byla už v minulosti městskou částí prezentována: 50 % váhy měla mít obsahová náplň (program, aktivity, využití zahrady apod.), 30 % výše nájemného a z 20 % měl ovlivnit výběr nájemce harmonogram zprovoznění a přínosy projektu pro MČ Praha 1.<br />
Kdyby se vyměnil managment městské části, dal by se současný krok zpět ještě pochopit, ale už čtvrtý rok jsou funkcionáři stejní. Chtějí se ovšem pustit do rekonstrukce, i když není nájemce znám, a novinkou je, že rozhodnout mají občané v místním referendu, které má být spojeno s podzimními komunálními volbami. Tak mi tedy řekněte, jak se má kvalifikovaně rozhodnout volič, který zákonitě bude mít méně informací a času, než představitelé radnice (někteří se o věci dozvědí poprvé), a bude zřejmě nucen odpovědět ano 1 nebo ano 2, když to deset let nedokážou zasvěcení. A ještě v době předvolební, kdy budou probíhat povrchní výměny názorů politických kandidátů.</p> <p>Napadá mě, že používat referendum v případech neschopnosti politiků rozhodnout je velký omyl.<br /> A že stálé odklady jsou drahé, ale také demotivují lidi s nápadem, elánem a schopností nejen o plánech mluvit, ale také je realizovat. A úplně nakonec dávám za pravdu bývalé ministryni zahraničních věcí USA Condoleezze Rice, která tvrdila, že žádné rozhodnutí je horší než špatné…</p> <p>K tématu čtěte také zde

Není to problém jen Činoherního studia v Ústí nad Labem

Autor článku: 
Ludmila Kučerová

<p>Jako smršť se přehnala Českem zpráva, že ústecké Činoherní studio zavírá – končí z finančních důvodů. „Obyčejný“ člověk má málo informací, případně jednostranných. Dostanou se k němu zpravidla od toho, kdo je hlasitější a těžko si může udělat úsudek. Již několik dní slyšíme z médií informaci, že studio nemá na účtech peníze, už nyní chybí na výplaty, a s roční částkou, která je vyčleněná z městského rozpočtu, nemůže vyjít.</p> <p>Navíc ji nedostane jako dosud automaticky, ale v soutěži o granty. Z toho, co zatím zaznělo na adresu ústecké radnice, by jeden mohl vyvodit, že ji vedou barbaři, kteří nepřejí kultuře. Ale také to může být tak, že divadlo, které má formu o.p.s., je marnotratné, dotace nedostatečně vykazuje a nedokáže si obstarat žádné další prostředky na své fungování. Nevím, jak je to…<br />
Ale v té souvislosti se mi vybavuje, jak se divadla už dlouho cítí podfinancovaná, zejména regionální, přičemž potíže mají i některé zavedené pražské scény. Občas k mému uchu dolehne výkřik o pomoc jednoho subjektu, jindy se vzedme mohutnější protestní vlna, jakou byla v roce 2012 akce Pomozte svému divadlu. Už dříve řešila financování divadel také Praha, jejíž představitelé sklidili velkou kritiku mimo jiné za to, že tlačili subjekty ke změně právní formy – z PO na samostatnější subjekty.<br />
Slyšela jsem také, že divadel je v české kotlině příliš, jindy názor, že jejich fungování by nemělo ležet na bedrech jednoho města, ale měla by být vícezdrojově financovaná.<br />
Řešení určitě není jednoduché a přitom nepřichází žádný spasitel ani ministr, kteří by dokázali situaci zanalyzovat, případně se podívat za humna, a předložit nějaký koncept, jak divadla financovat k obecné spokojenosti.<br />
Nevím, na čí straně je v Ústí pravda, ale zdá se, že vypukl nelítostný boj na život a na smrt. A to je špatné klima pro dobré řešení. </p> <p>Pokud byste se chtěli alespoň trochu zorientovat, vyhledala jsem vám několik odkazů s vyjádřeními: </p> <p>Titulní strana webu činoherního studia </p> <p>Vyjádření vedení města pro média </p> <p>Vyjádření správní rady <p>Vyjádření MK ČR <p>K věci též zde <p>Dopis primátora Ústí n. L. ministru kultury />
Přidáno 5. 2. 2014 v 16:15</p> <p>ÚSTÍ NAD LABEM: STÍŽNOST RADĚ PRO ROZHLASOVÉ A TELEVIZNÍ VYSÍLÁNÍ />
Přidáno 7. 2. 2014 v 8:58</p> <p>Facebook – Bijte na oplach: www.facebook.com/…87302232840/?…<br />
Přidáno 14. 2. 2014</p> <p>ČINOHERNÍ STUDIO: Otevřený dopis členům zastupitelstva města Ústí n. Labem />
Přidáno 17. 2. 2014</p> <p>Primátor Ústí nad Labem Vít Mandík a další představitelé města jednali se zástupci Ministerstva kultury ČR. Tématem setkání byla situace činohry v Ústí nad Labem />
Přidáno 19. 2. 2014</p> <p>Vyjádření Ministerstva kultury k jednáním s Činoherním studiem v Ústí nad Labem a vedením města />
Přidáno: 27. 2. 2014</p> <p>http://www.usti-nad-labem.cz/cz/seznamy-zprav/aktualni-informace/zastupitele-mesta-zridili-cinoherni-studio.html</p> <p>ZASTUPITELÉ ROZHODLI O ZŘÍZENÍ ČINOHERNÍHO STUDIA />
Přidáno 6. 3. 2014</p> <p>Kulturní noviny: Moc kontra emoce – analýza případu Činoherního studia<br />
Přidáno 12. 3. 2014</p> <p>Otevřený dopis Centra experimentálního divadla, p.o. na podporu Činoherního studia/Činoherního divadla zveřejněný dne 31. 3. 2014 zde />
Přidáno 4. 4. 2014</p>

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - EDITORIAL