pondělí
14. října 2024
svátek slaví Agáta

EDITORIAL

Slovo šéfredaktorky

Místní kultura zahájila nový redakční cyklus Umění sebepropagace

ČR: Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe… Koncem loňského roku se na Ministerstvu kultury konal seminář věnovaný novým trendům v marketingu a propagaci kulturních zařízení a paměťových institucí. Ukázalo se, že sdílení zkušeností a úspěšných praxí je pro všechny, kteří mají oblast marketingu a propagace na starosti, velmi cenné. Proto jsme v Místní kultuře připravili anketu, která nabízí možnost „podívat se“, jak to dělají jinde. Chceme přinést konkrétní příklady vynalézavé, nápadité, ale hlavně fungující sebepropagace a dobře zvolené komunikační strategie vybraných projektů z oblasti kultury. Jaký je váš příběh? Co pomohlo ke zvýšení návštěvnosti, prodejnosti, sledovanosti? Čím můžete inspirovat ostatní?

Naším prvním hostem je nezávislý divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten. Příště to ale můžete být vy!

Pokud víte, jak na to, napište nám na: redakce@mistnikultura.cz

Autor článku: 
Lenka Krejzová a Irena Koušková

100 let Roku české hudby

ČR: Tradice oslav české hudby se v letech zakončených čtyřkou koná pravidelně už od roku 1924. Jejím cílem je připomenout význam českých skladatelů a interpretů pro domácí i zahraniční kulturní prostředí.

Autor článku: 
Lenka Krejzová

K letošním jubilantům patří především skladatel Bedřich Smetana, od jehož narození 2. března uplynulo 200 let (1824–1884), ale také Antonín Dvořák (1841–1904), Leoš Janáček (1854–1928), Josef Suk (1874–1935) a mnozí další hudební velikáni.

V internetovém časopise Místní kultura v této souvislosti přinášíme řadu zpráv i článků.

Aktuálně rozhovor Ireny Kouškové se sbormistrem pěveckého sboru Čerchovan, který působí v Domažlicích nepřetržitě od svého založení v roce 1901. Při příležitosti Roku české hudby se mu dostane té cti, že vystoupí jako jediný amatérský soubor v hlavním programu Festivalu Smetanova Litomyšl. Tento hudební svátek ve dnech 8. 6. až 7. 7. bude ústředním místem oslav dvoustého výročí narození Bedřicha Smetany.

https://www.mistnikultura.cz/amatersky-pevecky-sbor-cerchovan-z-domazlic-mezi-profesionalnimi-hudebniky-v-hlavnim-programu

PF 2024

Jestli je něco, co spojuje antické a biblické ctnosti – pak je to především odvaha.

Odvaha jít dál a čelit osudu, i když okolnosti jsou mimořádně nepříznivé, i když se zdá, že vše kolem zahalil stín a život ztrácí smysl. Odvaha vidět svět i jinak než z jeho odvrácené strany.

Za redakci Místní kultury Vám, našim čtenářům, můžeme proto slíbit, že i v příštím roce budeme přinášet světlo dobrých zpráv. A samozřejmě také článků. Mimo jiné těch, které už třetím rokem publikujeme v cyklu Srdcaři, v cyklu věnovaném těm, kteří vědí, že dávat v pravý čas, je cennější než přijímat. Takových lidí je nám dnes zapotřebí víc než kdy jindy.

Tak tedy s  přáním pevného zdraví a odvahy do Nového roku

Vaše redakce  

Autor článku: 
Lenka Krejzová

Bez účinné sebepropagace to prostě nejde!

PRAHA, ČR: Poslední listopadový den se na Ministerstvu kultury konal seminář věnovaný novým trendům v marketingu a propagaci kulturních zařízení a paměťových institucí. Ukázalo se, že jde o téma, které je velmi aktuální, pro profesionály v kultuře klíčové a stále málo diskutované. Účastníci zaplnili celou zasedací místnost na MK a dali jasně najevo, že sdílení zkušeností a dobrých praxí je pro ně velmi cenné. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, NIPOS, který seminář pořádal, přislíbil, že na příští rok připraví pokračování.

Autor článku: 
Irena Koušková

Název semináře: „Marketing, fundraising a management kulturních zařízení v kontextu proměny vnímání a motivace návštěvníka“

 

Lektorky: 

doc. Ing. MgA. Lucie Pešl Šilerová, Ph.D., vedoucí Katedry hudební produkce Hudební fakulty JAMU
doc. PhDr. Ingeborg Radok Žádná, rektorka Akademie múzických umění v Praze

 

Umění propojení unikátního kulturního obsahu s marketingovým know-how vnímáme i my v Místní kultuře jako velmi podstatné. Díky zprávám od vás, pořadatelů nejrůznějších kulturních a společenských akcí a událostí po celé republice, ale víme, že s ním často dokážete skvěle pracovat.

Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe.

Místní kultura vám ráda nabídne možnost „podívat se", jak se to dělá jinde a nacházet inspiraci pro své vlastní projekty. Ozvěte se, představte, co se vám povedlo, díky jaké aktivitě se zvýšila návštěvnost, prodejnost, sledovanost. Někdy je kreativa či dobře zvolená komunikační strategie mocnější než velký budget! Pokud víte, jak na to, napište nám na: redakce@mistnikultura.cz

Dobré příklady táhnou!

 

 

 

 

Příběh bratří Mašínů poprvé vyprávěl Ota Rambousek

ČR: Úvodní věta, kterou Ota Rambousek reagoval na „sametové“ události roku 1989, byla: „Jsem šťastný, že se listopadová revoluce obešla bez jediného výstřelu.“

Paradox? Vždyť ji vyslovil muž, kterým právě končící režim strašil malé děti – krvežíznivý záškodník, nepřítel strany a lidu, agent americké zpravodajské služby. V muzeu Sboru národní bezpečnosti (SNB) v Praze mu dokonce věnovali samostatnou vitrínu.

Ota Rambousek (1923-2010), legendární agent-chodec, měl v krátké době na podzim roku 1949 na svém kontě 12 ilegálních přechodů. Byl zrazen, souzen a jen tak tak se vyhnul trestu smrti. Bylo mu 27 let, když vyfasoval doživotí. Nakonec si odseděl 15, z toho deset let v Leopoldově. Po roce 1968 odešel na bezmála čtvrt století do nucené emigrace v USA.

Autor článku: 
Lenka Krejzová

Odjakživa bojoval proti jakékoli totalitě, ať už přicházela zleva nebo zprava. Dědictví po otci legionáři a aktivním účastníku protifašistického odboje. Po únoru 1948, když se politická situace v Československu vyhrotila, sdílel všeobecný názor svých druhů, že to nemůže dlouho trvat. „Jako blaničtí rytíři jsme čekali na příležitost, že se vrátíme zpět a budeme znovu osvobozovat republiku.“

V těchto dnech by měl jistě radost. Do kin přišel film Bratři, který vypráví největší tuzemský příběh 50. let, příběh Josefa a Ctirada Mašínových. Ostatně byl to právě on, kdo jejich pohnuté osudy poprvé literárně vylíčil v knize Jenom ne strach.

V roce 1992 jsem dostala příležitost natočit pro Český rozhlas v Hradci Králové s Otou Rambouskem rozhovor. Tehdy mi na otázku, co bylo největší motivací jeho vzdoru proti komunistickému režimu, stručně a výstižně odpověděl:

„Vědomí, že stojím na správné straně.“

 

    

Zlo je věčné a číhá na svou příležitost

V devadesátých letech minulého století – bezmála před třiceti lety – jsem v Izraeli vedla hovory s bratry Fischlovými.

Starší z nich, Viktor – básník, spisovatel a jeden z prvních izraelských diplomatů – se díval na svět očima plnýma naděje. Ani na vteřinu nezaváhal s odpovědí na otázku: Co se stane s názorem na vyhlazení šesti miliónů Židů, až odejdou pamětníci? – „Věřím, že jde o zážitek historicky tak důležitý, že bude žít dál. Možná ne tak silně jako dnes, ale určitě ho nelze jen tak vymazat.“

Zato druhý z bratrů, Pavel Fischl – herec, režisér a psychoterapeut, který prošel peklem Osvětimi –, se k životu stavěl mnohem skeptičtěji. Když zvažoval, jaké jméno zvolí pro svého prvorozeného syna, neponechal nic náhodě. 

Autor článku: 
Lenka Krejzová

„V mém rodném listě je napsáno Pavel Gabriel Fischl. Když jsem začal po válce v Praze psát básničky a hrát divadlo u E. F. Buriana, tak jsem zapomněl na toho Fischla a byl jsem Pavel Gabriel, což je už méně židovské. Můj syn se jmenuje Michael Filip Dagan. Proč? Bude-li někdy Dagan znít příliš hebrejsky nebo židovsky, no tak ať se jmenuje jenom Michael Filip v Americe nebo Michel Filip ve Francii, a ať zapomene na to židovské příjmení, které mu všude jinde – kromě Izraele – může vadit.“

Tehdy se mi jeho opatrnost zdála poněkud nadsazená, ale chápala jsem, že ji vyvolaly děsivé útrapy během holocaustu. Dnes, po událostech 7. října v Izraeli, a šokujících reakcích ve světě, v nichž není vůle odsoudit bezprecedentní barbarství, se tato obezřetnost znovu jeví namístě.    

Antisemitismus se skryl za antisionismus. A Židé už zase jsou trnem v oku.

Zlo je věčné a číhá na svou příležitost. „Záleží jen na nás, aby tak monumentální příležitost nedostalo,“ říká v rozhovoru pro náš časopis politolog Alexander Tomský / Pověz to svému synovi. Už za týden 8. 11. 2023.

Podcast Místní kultury

ČR: S novým rokem přichází také Místní kultura s formátem podcastu, který je dnes součástí většiny internetových médií. PODCAST MÍSTNÍ KULTURY přináší dialogy s lidmi, kteří mají, co říci. Autorsky ho bude připravovat zkušená rozhlasová publicistka a dokumentaristka Hana Soukupová.

Autor článku: 
Lenka Krejzová

Naším historicky prvním hostem je současný ministr kultury ČR Martin Baxa (1975). Hlavními tématy rozhovoru jsou finance pro jeho resort Ministerstvo kultury České republiky, pomoc kultuře v těžké době energetické krize a také význam neprofesionální kultury a organizace NIPOS (Národní informační a poradenské středisko pro kulturu), která ji podporuje a rozvíjí.

Už teď vás zveme k poslechu dalšího dialogu, jehož hostem bude 1. března známý jazykovědec Karel Oliva, který se ohlédne za prezidentskou kampaní, ale také představí svou nejnovější knihu O češtině s Karlem Olivou.

Příjemný poslech po celý tento rok s PODCASTEM MÍSTNÍ KULTURY.

Pf 2023

ČR: Jan Werich to nazval „nafrněností“ – jinak řečeno oprávněnou hrdostí na každého Čecha, který něco dokázal. Přiznáváme, že v Místní kultuře takhle „nafrnění“ jsme.

Autor článku: 
Lenka Krejzová

Je to jen pár týdnů, co na Seznam UNESCO byla připsána – jako další statek nemateriálního kulturního dědictví – Tradice vorařství. Za Českou republiku nominaci připravil Spolek Vltavan. Jeho historie sahá do roku 1871, kdy byl 11. června založen v pražském Podskalí v plavecké hospodě „U Heyduků“. Obsáhlý rozhovor s Václavem Hodrou, který v současnosti stojí v jeho čele, jsme přinesli už v říjnu roku 2021.

Ale nafrnění jsme i na drobnější události, než je zmíněný prestižní zápis do listiny UNESCO. Rádi jsme např. zveřejnili informaci o „chytlavé“ hymně, kterou si dnes na chodbách i ve třídách prozpěvují žáci základní školy T. G. Masaryka v Náchodě. S nápadem přišla ředitelka školy Radka Lokvencová, autorem dobře šlapající melodie i vtipného textu „Té Gé Em, v Náchodě to rozjedém!“ je zdejší učitel hudební a výtvarné výchovy Petr Macháně. Jedním slovem PARÁDA. Ostatně, posudťe sami: https://m.youtube.com/watch?v=nQXNyL2loOU

A tak bychom mohli pokračovat, bezmála každý den je možné o něčem takhle „nafrněně“ informovat. A protože internetový časopis Místní kultura si zakládá na vzácném privilegiu přinášet dobré zprávy, můžeme vám, našim čtenářům, slíbit, že v tom hodláme pokračovat i v roce příštím.

 

Pokojné a veselé Vánoce a úspěšný nový rok prožitý ve zdraví

přeje za redakci

Lenka Krejzová, šéfredaktorka

Kameny zmizelých

ČR-PARDUBICKÝ KRAJ: Nejen podzimní listí pozlatilo dlažbu řady českých měst. Probleskují v ní i nově zasazené kameny zmizelých (Stolpersteiny), mosazné tabulky velikosti dlažební kostky s vyrytými nápisy jmen židovských sousedů, kteří tu žili v době před druhou světovou válkou až do holocaustu.

Autor článku: 
Lenka Krejzová

Česká republika patří mezi 24 evropských zemí, jež si touto pietní formou připomínají tragické židovské osudy. Projekt německého umělce Guntera Demniga z počátku 90. let u nás následovala především Praha, ale např. také města v Pardubickém kraji. Za každým kamenem je životní příběh, který znovu ožívá zásluhou obětavých badatelů, historiků. Dohledávají prameny, hovoří s pamětníky a osudy „zmizelých“ se tak vynořují ze zapomnění.

„Každá rodina je zajímavá, výjimečná a byla pro lidi ve městě přínosem,“ říká historička Alžběta Langová ze Státního archivu v Chrudimi.

Pro badatelku Soňu Krátkou z Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě se pátrání po židovských spoluobčanech stalo doslova vášní. Také její zásluhou přibývají další Stolpersteiny věnované těm, kteří nemají ani vlastní hroby.

Autorka některé z osudů připomněla v našem redakčním cyklu Stopy v písku, neboť „je zapomenutý teprve ten, jehož jméno je zapomenuto“.

 

https://www.mistnikultura.cz/stopy-v-pisku-eva-koudelova

https://www.mistnikultura.cz/vyznani-hance-pribeh-nadane-malirky-hanky-pickove-a-prof-ladislava-cejpa-ve-stinu-tragiky-2-svetove

https://www.mistnikultura.cz/stopy-v-pisku-karel-polacek

Srdcaři pro Ukrajinu

ČR-UKRAJINA: Když jsme začátkem letošního roku připravovali nový cyklus pro časopis Místní kultura s názvem Srdcaři, o lidech, kteří jsou ochotni bez mrknutí oka věnovat svůj čas i finanční prostředky potřebným, netušili jsme, jak aktuální se toto téma stane v těchto dnech. Po první vlně zděšení z vojenského útoku Ruské federace na Ukrajinu česká veřejnost projevila ohromnou vlnu solidarity s ukrajinskými obyvateli. Naše redakce dnes a denně přináší zprávy o iniciativě kulturních komunit i jednotlivých umělců. Jsme svědky mnoha benefičních akcí, koncertů, přednášek, výstav, jejichž výtěžek putuje lidem na útěku, uprchlíkům, na ochranu ohrožených rodin i jednotlivců. Srdcaři z České republiky rozhodně stojí na straně Davida proti Goliáši.

Autor článku: 
Lenka Krejzová

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - EDITORIAL