EDITORIAL

Odjakživa bojoval proti jakékoli totalitě, ať už přicházela zleva nebo zprava. Dědictví po otci legionáři a aktivním účastníku protifašistického odboje. Po únoru 1948, když se politická situace v Československu vyhrotila, sdílel všeobecný názor svých druhů, že to nemůže dlouho trvat. „Jako blaničtí rytíři jsme čekali na příležitost, že se vrátíme zpět a budeme znovu osvobozovat republiku.“

V těchto dnech by měl jistě radost. Do kin přišel film Bratři, který vypráví největší tuzemský příběh 50. let, příběh Josefa a Ctirada Mašínových. Ostatně byl to právě on, kdo jejich pohnuté osudy poprvé literárně vylíčil v knize Jenom ne strach.

V roce 1992 jsem dostala příležitost natočit pro Český rozhlas v Hradci Králové s Otou Rambouskem rozhovor. Tehdy mi na otázku, co bylo největší motivací jeho vzdoru proti komunistickému režimu, stručně a výstižně odpověděl:

„Vědomí, že stojím na správné straně.“

„V mém rodném listě je napsáno Pavel Gabriel Fischl. Když jsem začal po válce v Praze psát básničky a hrát divadlo u E. F. Buriana, tak jsem zapomněl na toho Fischla a byl jsem Pavel Gabriel, což je už méně židovské. Můj syn se jmenuje Michael Filip Dagan. Proč? Bude-li někdy Dagan znít příliš hebrejsky nebo židovsky, no tak ať se jmenuje jenom Michael Filip v Americe nebo Michel Filip ve Francii, a ať zapomene na to židovské příjmení, které mu všude jinde – kromě Izraele – může vadit.“

Tehdy se mi jeho opatrnost zdála poněkud nadsazená, ale chápala jsem, že ji vyvolaly děsivé útrapy během holocaustu. Dnes, po událostech 7. října v Izraeli, a šokujících reakcích ve světě, v nichž není vůle odsoudit bezprecedentní barbarství, se tato obezřetnost znovu jeví namístě.    

Antisemitismus se skryl za antisionismus. A Židé už zase jsou trnem v oku.

Zlo je věčné a číhá na svou příležitost. „Záleží jen na nás, aby tak monumentální příležitost nedostalo,“ říká v rozhovoru pro náš časopis politolog Alexander Tomský / Pověz to svému synovi. Už za týden 8. 11. 2023.

Naším historicky prvním hostem je současný ministr kultury ČR Martin Baxa (1975). Hlavními tématy rozhovoru jsou finance pro jeho resort Ministerstvo kultury České republiky, pomoc kultuře v těžké době energetické krize a také význam neprofesionální kultury a organizace NIPOS (Národní informační a poradenské středisko pro kulturu), která ji podporuje a rozvíjí.

Už teď vás zveme k poslechu dalšího dialogu, jehož hostem bude 1. března známý jazykovědec Karel Oliva, který se ohlédne za prezidentskou kampaní, ale také představí svou nejnovější knihu O češtině s Karlem Olivou.

Příjemný poslech po celý tento rok s PODCASTEM MÍSTNÍ KULTURY.

Je to jen pár týdnů, co na Seznam UNESCO byla připsána – jako další statek nemateriálního kulturního dědictví – Tradice vorařství. Za Českou republiku nominaci připravil Spolek Vltavan. Jeho historie sahá do roku 1871, kdy byl 11. června založen v pražském Podskalí v plavecké hospodě „U Heyduků“. Obsáhlý rozhovor s Václavem Hodrou, který v současnosti stojí v jeho čele, jsme přinesli už v říjnu roku 2021.

Ale nafrnění jsme i na drobnější události, než je zmíněný prestižní zápis do listiny UNESCO. Rádi jsme např. zveřejnili informaci o „chytlavé“ hymně, kterou si dnes na chodbách i ve třídách prozpěvují žáci základní školy T. G. Masaryka v Náchodě. S nápadem přišla ředitelka školy Radka Lokvencová, autorem dobře šlapající melodie i vtipného textu „Té Gé Em, v Náchodě to rozjedém!“ je zdejší učitel hudební a výtvarné výchovy Petr Macháně. Jedním slovem PARÁDA. Ostatně, posudťe sami: https://m.youtube.com/watch?v=nQXNyL2loOU

A tak bychom mohli pokračovat, bezmála každý den je možné o něčem takhle „nafrněně“ informovat. A protože internetový časopis Místní kultura si zakládá na vzácném privilegiu přinášet dobré zprávy, můžeme vám, našim čtenářům, slíbit, že v tom hodláme pokračovat i v roce příštím.

Pokojné a veselé Vánoce a úspěšný nový rok prožitý ve zdraví

přeje za redakci

Lenka Krejzová, šéfredaktorka

Česká republika patří mezi 24 evropských zemí, jež si touto pietní formou připomínají tragické židovské osudy. Projekt německého umělce Guntera Demniga z počátku 90. let u nás následovala především Praha, ale např. také města v Pardubickém kraji. Za každým kamenem je životní příběh, který znovu ožívá zásluhou obětavých badatelů, historiků. Dohledávají prameny, hovoří s pamětníky a osudy „zmizelých“ se tak vynořují ze zapomnění.

„Každá rodina je zajímavá, výjimečná a byla pro lidi ve městě přínosem,“ říká historička Alžběta Langová ze Státního archivu v Chrudimi.

Pro badatelku Soňu Krátkou z Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě se pátrání po židovských spoluobčanech stalo doslova vášní. Také její zásluhou přibývají další Stolpersteiny věnované těm, kteří nemají ani vlastní hroby.

Autorka některé z osudů připomněla v našem redakčním cyklu Stopy v písku, neboť „je zapomenutý teprve ten, jehož jméno je zapomenuto“.

https://www.mistnikultura.cz/stopy-v-pisku-eva-koudelova

https://www.mistnikultura.cz/vyznani-hance-pribeh-nadane-malirky-hanky-pickove-a-prof-ladislava-cejpa-ve-stinu-tragiky-2-svetove

https://www.mistnikultura.cz/stopy-v-pisku-karel-polacek

Původně informační zdroj, jehož hlavní poslání spočívalo v seznamování okresů, měst a obcí se zkušenostmi a přístupy k řešení problémů v lokální kultuře včetně zákonných norem a vyhlášek, se časem proměnil i v publicistické médium. Místní kultura v současnosti informuje o kulturních událostech z domova, představuje tvůrčí osobnosti ČR a zajímavým tématům se věnuje v souvislostech. Stručně řečeno: informuje, propaguje, vysvětluje a inspiruje.

Denně aktualizované webové stránky přinášejí velké množství článků, zpráv, pozvánek na akce a dalších textů. Na web je mohou vkládat také sami pořadatelé. V poslední době vzrůstá zájem o poskytování mediálního partnerství vybraným organizacím a akcím, a to v širokém spektru uměleckých oblastí – od divadel a festivalů přes galerie, muzea, spolky i významné události.

V rámci FB událostí je časopis spolupořadatelem různých akcí, pravidelně pořádaných např. Muzeem středního Pootaví Strakonice, Krajské vědecké knihovny v Hradci Králové nebo Centrem uměleckých aktivit Hradec Králové.

Anglický filosof, spisovatel a novinář G. K. Chesterton kdysi poznamenal: „Co je dnes na světě tak špatné? Špatné je, že se neptáme, co je dobré.“  Na privilegiu přinášet dobré zprávy si Místní kultura zakládá. V informačně přehlcené době jde o vzácně pozitivní médium, což v průběhu koronakrize čtenáři ocenili mimo jiné tím, že výrazně stoupla návštěvnost webu a také sledovanost facebooku.

Nosná témata Místní kultury v roce 2021

Cestou na Seznam – představujeme unikátní statky nemateriální tradiční lidové kultury ČR zapsané v UNESCO nebo na „národním seznamu ČR“, který v současnosti čítá 28 položek (např. Verbuňk, Jízda králů, Hlinecké masopusty, Východočeské loutkářství, Ochotnické divadlo v České republice, aj.).

Podnikavky na mateřské – seriál orientovaný na mladou generaci, přinášející podnikatelské zkušenosti tvůrčích maminek na mateřské dovolené.

Stopy v písku – zapomenuté příběhy z rodinných kronik.

Sonda do života uměleckých spolků – a to v nejmenších obcích České republiky do 3000 obyvatel.

Česká kultura před Sametem a po Sametu – cyklus přibližující osudy osobností zejména z neprofesionální umělecké sféry před „Listopadem“ a po roce 1989.

Antré / s divadelníky o divadle – ve spolupráci s Volným sdružením východočeských divadelníků (VSVD) publikujeme stream, který se od letošního roku objevuje každý čtvrtek v 18.00 hod. na video platfotmě YouTube.

Kultura v časech pandemie – na reflexi kulturní a umělecké scény navážeme pokračováním úspěšné ankety tentokrát nazvané Kultura po pandemii – cesta z krize.

www.mistnikultura.cz

https://www.facebook.com/mistnikultura

Od roku 1989 UNESCO věnuje pozornost také péči o nemateriální a kulturní dědictví, jehož součástí je mimo jiné tradiční a lidová kultura. Fenomén výlučnosti zrcadlící přirozený řetěz tradice a kreativity našeho kulturního bohatství.

V globálně propojeném a unifikovaném světě „je pestrost cenná a obohacující“, říká etnografka Ilona Vojancová, „protože utváří barevnost a mnohovrstevnatost lidstva“.

V novém redakčním cyklu Cestou na Seznam se budeme věnovat právě těmto unikátním statkům nemateriální lidové kultury ČR, a nejen těm, které už jsou zapsány na Seznamu UNESCO, ale i na tzv. Národním seznamu ČR.

Příjemné a inspirativní čtení Vám přeje redakce Místní kultury 

"Myslím, že jako většina lidí, už prostě potřebuju žít, bavit se a potkávat se s lidmi, které mám ráda. Kéž by to bylo už brzy!"

Lada Bartošová, zakladatelka muzea čokolády v Kutné Hoře a nejnověji ředitelka Dusíkova divadla Čáslav, s.r.o.

„Přejme si, aby se to během tohoto roku skutečně vyřešilo a abychom kromě zdraví neztratili to cenné, co jsme dosud měli – svobodu.

Bylo by neomluvitelné (ne)pracovat a předpokládat, že už nic nebude. Kromě jiného bychom se uzavřeni doma zbláznili, ale hlavně kultura není jen o koncertech, výstavách, divadlech apod. Společenský život je právě svým způsobem o kontaktech, také o edukaci a kultivaci lidí, zkrátka o rozšíření obzorů… Různé vědecké práce a výzkumy dnes potvrzují, že se tonotopické mapy v mozku tvoří podle toho, co a jak posloucháme. Jinými slovy - poslech kvalitní živé hudby je nenahraditelný. Jde o alikvotní tóny a prožitek, který má nečekaně významný vliv na mozky hráčů i posluchačů. Zní to podivně, ale skutečně mohu jen doporučit.“ 

Pavel Svoboda, ředitel Komorní filharmonie Pardubice

A do třetice zamyšlení, které redakci Místní kultury adresovala Petra Glosr Cvrkalová, sbormistryně a zakladatelka neziskových organizací, mj. Nadačního fondu Vrba, jehož je ředitelkou.

 „Kultura a hlavně hudba je pro mě velice důležitá. Dává mi prostor pro vyjádření nevyslovitelných emocí, je pro mě dorozumívacím prostředkem, je to svět, kde se člověk cítí pochopen a naplněn. Aby byl svět v pořádku, musíme o kulturu neustále pečovat. Tím budeme pečovat i sami o sebe.“