pondělí
27. září 2021
svátek slaví Jonáš

EDITORIAL

Slovo šéfredaktorky

Znovu o kulturních domech

Vážení přátelé, jak už jsem informovala dříve, redakce Místní kultury si pro letošek zvolila jako hlavní téma Kulturní domy. Snažíme se o nich zjistit co nejvíce z historie i ze současnosti a pokud se nám povede získat více informací, rádi bychom postihli trendy. Této problematice se věnujeme proto, že kulturní domy, centra a další obdobná zařízení, pouze jinak nazvaná, jsou důležité pro rozvoj místní kultury v našich obcích stejně jako např. knihovny, ale co se týče zřizovatelů, právních statusů, ale i nabídky služeb existuje mezi nimi mnohem větší rozmanitost.

Možná nejvíce by k tomu měli co říci občané z těch lokalit, kde kulturní dům nebo podobné zařízení chybí.

Když se řekne kulturní dům, máme na mysli zejména objekt - nemovitost, ve které působí právní subjekt zabývající se pořádáním nejrůznějších kulturních a vzdělávacích akcí. Někdy je tento subjekt gestorem veškerého kulturního dění v místě zastřešující několik dalších organizací.

Kulturními domy se donedávna nikdo nezabýval a není ani známo, kolik jich v naší republice existuje. Co však lze považovat za velmi pravděpodobné, je financování z lokálních zdrojů. Statistické šetření KD začalo teprve v roce 2007 a zatím je k dispozici velmi málo podkladů.

Obracíme se proto na naše čtenáře s prosbou, aby nám pomohli tento terén zmapovat a upozornili nás na KD se zajímavými osudy. Budeme vděční, pokud nás upozorníte i na zanedbané, nepoužívané, nepromyšleně prodané apod., a na místa, kde žádné podobné zařízení není. V takovém případě by nás zajímalo,  zda se obec chystá tento stav změnit. Chtěli bychom získat vzpomínky pamětníků a současné i historické fotografie objektů (formát jpg).

Kromě řečeného chceme také zjistit jaké prostory KD suplují. Mohou to být hasičské zbrojnice, sály v hospodách, na radnicích ale i kurioznější případy, např. jsme slyšeli o tom, že se lidé scházejí v čekárně na opuštěné trati,  nedávno  jeden pořadatelský subjekt žádal v dotačním programu o příspěvek na velký stan, tedy, jak trefně pravil člen hodnotitelské komise, na plátěný kulturák. Jinde si občané  chtějí postavit svatostánek pro kulturu dobrovolnou činností, v podstatě tedy brigádně.

Vyplývá z toho mimo jiné skutečnost, že pro KD není snadné vytvořit jednoznačnou definici, ale také to, že mají-li lidé chuť a potřebu se scházet, velmi často si poradí, mnohdy netradičně, nápaditě a za málo peněz.

Potěšilo by nás, kdybyste v rámci svých možností mohli o našem záměru informovat ve svém okolí. Níže je okruh orientačních témat, která nás zajímají. Přikládáme jej pro ty, kteří by nám chtěli pomoci, nebo dokonce poslat hotový článek.

V anketě (vpravo dole) si můžete tipnout, kolik  KD  v České republice je, přičemž připomínáme známou skutečnost, že obcí je v ČR více jak 6000, a mnoho z nich se dělí na městské části.

Kontaktovat nás můžete mailem redakce@mistnikultura.cz,  za každou pomoc či propagaci našeho záměru děkujeme.

Ludmila Kučerová

 

Co chceme zjistit:

1) Kolik je KD, jejich názvy a v jakém jsou stavu – nevyužívané, zdevastované, prodané a využívané k jiným účelům, rekonstruované, nově vybudované

2) Systém financování (soběstačnost, dotace – EU, státu?, kraje, obce, zřizovatele

3) Právní statut, zřizovatel a jaké subjekty působí pod oficiální hlavičkou (místní kino, divadlo, knihovna atd)

4) Činnosti – základní, dané zřizovací listinou, místní aktivity, dovážená kultura atd.

5) O jakou kulturní nabídku je největší zájem

6) Technické a počítačové vybavení

7) Koncepce a zadání od zřizovatele

8) Historie objektu (doba vzniku, účel vzniku, původní vlastník, využívání)

9) Stav objektu, případně rekonstrukce: plánovaná, provedená - kdy? za kolik?, jaké zdroje? 10) Kapacita KD versus počet obyvatel obce

11) Počet zaměstnanců

12) Prostory v KD – jejich využití včetně pronájmů (komerčních)

13) Spolupráce s místními kulturními subjekty (radnice, spolky, soukromé subjekty)

14) Návštěvnost

15) Plány a vize

16) Eventuální zvláštnosti – v názvech, kompetencích atd

 

 

Kulturní vize na období 2009 - 2014

Nedávno vyšel tiskem dokument Státní kulturní politika České republiky 2009 - 2014, který schválila vláda na podzim roku 2008. Ti, kteří tento dokument přivedli na svět, předčasně  končí ve svých funkcích a nezbývá tedy než doufat, že nová politická reprezentace si jej vezme za svůj. V textu je máloco nepatřičného, problém je spíš v tom, že se některé záměry na papíře stále opakují, ale realizace pokulhává. A netýká se to pouze kýženého, všemi slibovaného, 1 % na kulturu, je to také např. návrh zákona o kinematografii.

Jako červená nit se dokumentem táhne tvrzení,  že do kultury se vyplatí investovat, že má překvapivě velký ekonomický přínos, a to dokonce vyšší než obchod s nemovitostmi, výroba nápojů a tabáku či chemický a gumárenský průmysl. K tvrzení, že kultura peníze pouze neutrácí, ale také vydělává, se v  úvodním slově připojil (nikoli poprvé) ministr kultury Václav Jehlička, když na otázku, kterou sám položil: "Jak bychom chtěli, aby vypadalo prostředí kultury v české republice v roce 2015?" odpověděl: "Chceme, aby v roce 2015 byla kultura chápána ještě více jako odvětví, do kterého je nejen vhodné, ale i výhodné investovat čas, energii a lidský i finanční potenciál."  

Je jasné, že žádné investice, tedy ani do kultury, se nemohou realizovat bezhlavě, takže autoři této koncepce počítají s novou legislativou pro kulturní neziskové organizace nebo s transformací kulturních institucí. Tato problematika byla již v minulosti také řešena, pravděpodobně bez úspěchu.

V dokumentu najdete zmínku o potřebě zlepšit odměňování zaměstnanců v kultuře, což je evergreen a mimo jiné také slib z volebních programů některých politických stran.

Většina cílů tohoto strategického dokumentu má kontrolní termín květen roku 2010, ale je řada úkolů, u kterých je prověrka plnění plánována už na letošek. Je to např. program vybudování či modernizace celostátně působících center (cíl 3.5), digitalizace materiálů s kulturním obsahem (cíl 3.6), podpora tvorby kinemtografických děl (3.9) a návrh nového zákona o kinematografii (4.4). Nabízí se otázka, zda se toho včas ujme prozatímní ministryně (ministr).

Zajímavé je konstatování (v cíli 3.11): Osvědčeným nástrojem tvorby mimorozpočtových zdrojů pro podporu rozvoje kultury v Evropě je využití výnosů loterií. Nutno dodat, že v České republice nejsou loterie novinkou, ale bohužel se v našich podmínkách neosvědčily...

V kapitole Vyhodnocení dosavadního stavu, v bodě 5. Finanční zdroje nechybí informace o  Státním fondu kultury, o jehož zrušení k 1. 1. 2009 vláda rozhodla už  loni v létě. Jako důvod uvedla dluhy fondu, které mimochodem vznikly velkým dílem v důsledku "nepovedené" loterie, a neschopnost poslanců zvolit členy rady (viz též článek zde). Návrh leží v parlamentu a poslanci se k tomu, aby se vyslovili k jeho likvidaci, rovněž nedostali. Vyhodnocení tohoto stavu ve smyslu odpovědnosti jsem v textu nenašla.

Kultura je pro Českou republiku "Jízdenka do budoucnosti", píše se ve stati Vize státní kulturní politiky, jenže bychom neměli přešlapovat na peroně, zatímco vlak už dávno ujel.

Ludmila Kučerová

 

P.S. Dokument Státní kulturní politika České republiky 2009 - 2014 najdete na webu ministerstva kultury.

 

 

 

 

Představujeme vám novou kolegyni

Jmenuje  se Katka Vedralová, nastoupila do redakce začátkem března a ještě se ani nestačila rozkoukat a už jsme ji vyslali do světa na zkušenou.  Připojila se k našemu kolegovi Jiřímu Valentovi, který "zachraňuje" divadelní opony a vydali se společně směrem na Rokycansko, do několika měst a vesnic,  kde se ukrývaly právě ty poklady, které pan Valenta hledá a dokumentuje.  

Katka na základě této služební cesty napsala článek (reportáž), který stojí za přečtení. Mimo jiné z něho vyplývá, že je obdařena právě tím, co jsme u nové kolegyně  nebo kolegy hledali, a to zápal a nadšení pro věc. Zajímá se zejména o památky, ale jak už to v naší redakci chodí při personálním obsazení 2,4 úvazku, věnovat se bude muset i dalším tematickým oblastem. 

Pokud pro ni  budete mít nějaké náměty pište na mail: vedralova@mistnikultura.cz.

Ludmila Kučerová

 

 

     

Koncepčně znamená promyšleně

Orgány Středočeského kraje rozhodly o tom, že České muzeum výtvarných umění sídlící v Praze je nuceno uvolnit své místo turistické a informační službě. Kraj je zřizovatelem a bezesporu má na takové rozhodnutí právo. Možná jej v tomto případě má také podepřené pádnými argumenty. Zarážející však je způsob, jakým se to stalo. Mohl by se nazvat rozhodnutím šmahem nebo jako rána z čistého nebe. Všechna podobná opatření, která souvisejí, byť s oprávněnou, transformací či rušením organizace, potřebují citlivý přístup a trpělivost při argumentování.

Ne nadarmo se připravují vize a koncepce, které v ideálním případě připomínkují občané a odborníci. Při jejich projednávání je třeba přijímat kompromisy a na konci by měl být konsenzus, nejen napříč politickými stranami, ale také s veřejností, která je navíc informována s předstihem.

Potom, i když se střídají politické reprezentace, zůstávají koncepční materiály základními stavebními kameny, na které se v dalších obdobích navazuje. Není nic horšího než způsob rozhodování v duchu krále z Pyšné princezny, odvolávám co jsem odvolal …, v tomto případě odvoláme vše, co přijali ti před námi. Výsledkem těchto manévrů je stálé přešlapování na místě, chcete-li točení se v kruhu.

Na webových stránkách Středočeského kraje jsem hledala koncepci kultury a nenašla, a to ani z minulého volebního období. Je zde pouze umístěn samostatný odkaz: Koncepce rozvoje muzeí a galerií Středočeského kraje na období 2004 – 2008, což je pouze jedna sekvence v rozmanité oblasti lokální kultury, navíc neaktuální.

Není tak jasné, zda má vedení kraje nějakou vizi týkající se rozvoje kultury na jeho území. Jisté je, že zatím rozhoduje bez koncepce.  

Při této příležitosti jsem chtěla zjistit, jak je to i v ostatních krajích, a prohlédla pomocí vyhledávačů jejich weby. Výsledek mě mírně zaskočil, protože to, že si volené orgány připravují v oblasti kultury koncepční materiály jsem považovala za samozřejmé. Jenže ze všech krajů (vyjma Prahy, kde se volby konají v jiném termínu) má aktuální návrh dokumentu s názvem "Koncepce rozvoje místní kultury" pouze Zlínský kraj. Byl zveřejněn již  15. ledna 2009, takže se jím musela zabývat nově zvolená politická reprezentace. Liberecký kraj má schválenou koncepci kultury na období 2004 – 2008, ale žádné stopy po navazujícím dokumentu. Podobně je tomu u některých dalších. Ovšem jsou kraje, na jejichž webových stránkách po zadání do vyhledávače sousloví: Koncepce kultury, dostanete odpověď: nic nenalezeno.

Připojím tedy ještě jednu informaci o společné tiskové konferenci hejtmanů, která se konala před volbami, koncem minulého roku v Praze. Ptala jsem se protagonistů, zda vědí o nějakém problému, který souvisí s kulturou v jejich kraji. Odpověď zněla: těch je…

Pokusíme se postupně zjistit, které to jsou a zda noví představitelé krajů uchopí kulturu koncepčně.

Jako první jsme oslovili právě Středočeský kraj. Odpovědi najdete v kapitole Ptáme se kompetentních.

Ludmila Kučerová

Letošní téma: Kulturní domy

Je ve Vaší obci kulturní dům, středisko či centrum a má zajímavou historii, současnost či plánovanou budoucnost? Napište nám o něm. V roce kdy naše republika předsedá prvních šest měsíců Evropské unii, v roce který vyhlásilo Valné shromáždění OSN Mezinárodním rokem astronomie, v roce, ve kterém si připomeneme 20. výročí „Sametové revoluce“, a který je také zasvěcen kreativitě a inovaci, jsme zvolili téma méně evropské a dějinotvorné. Ovšem  kulturní domy hrály a hrají  v našich obcích důležitou roli.

Mnoho z nich už hodně pamatuje. Byly svědky rozkvětu spolkového života a vzniku první republiky, většina jich přežila doby temné a fungují i dnes. Kulturní domy totiž pomáhají lidem naplnit touhu po setkávání a konfrontaci v tom nejlepším slova smyslu. Kultura se na ně váže v mnoha ohledech a někde jsou jedinou pltformou pro lokální kulturní dění.

Pojem kulturní dům může někdy znamenat právnický subjekt, jindy nemovitost s vhodnými prostorami. Ať už jde o zdevastované, zrušené, či neúspěšně zprivatizované, i ty s lepším osudem, tedy zrekonstruované a opečovávané, pro které se našel schopný managment, ať už je jejich zřizovatelem veřejná zpráva či soukromý subjekt, určitě mají nějaký příběh. Soudím, že co se týče rozmanitosti osudů, zaměření, právního statutu, názvu a v neposlední řadě plánů do budoucnosti, nemůže kulturním domům, centrům či střediskům, žádná jiná skupina kulturních institucí konkurovat.

Proto jsme je vybrali jako hlavní téma, kterému se budeme celý rok věnovat. K tomuto rozhodnutí významně přispěl fakt, že se vloni poprvé staly subjekty statistického šetření. Prosíme všechny naše dopisovatele, aby se této problematice věnovali, a ty, kteří mají s kulturními domy co do činění, aby se nám ozvali a dali nám tip. Uvítáme rovněž, když se s námi podělíte o problémy, které s provozováním kulturních domů souvisejí.

Na stránkách časopisu Místní kultura pak s vaší pomocí zkusíme najít odpověď na feničovskou otázku: Jak se žije kulturním domům v ČR.

Ludmila Kučerová

Ať vaše stromečky rozsvítí Ježíšek

Skupina studentů vystoupila na obranu Ježíška (viz zprávy níže). Uspořádali happenig, sepsali petici a vyhlásili soutěž o jeho podobu. Postavili náš symbol Vánoc proti červenému obtloustlému (americkému) cizákovi, Santu Clausovi. Vše se nese v duchu pohodové recese a každý si může její smysl vyložit po svém.

Nevím, jak vás, ale mě ani náhodou nenapadlo, dát si tyto aktivity do souvislosti s odporem proti (americkému) radaru, nebo dokonce proti našemu prezidentovi, jak jsem se dočetla v jednom článku v MfDnes 18. 12. Já si snažení studentů vysvětlila tak, že jim leží na srdci zachování jedné z nejkrásnějších českých tradic.

Co mi na tom nesedí, je petice. Je určená komu? Kdo má Ježíška vrátit do českých domovů a zabouchnout dveře před Santou? Určitě není možné přičíst na vrub vlády, pokud do některých domácností Ježíšek nezavítá.  

Santa je stejně mystická postava jako náš Ježíšek, jenže mnohem více komerčně zneužitá. Každoročně asistuje u reklamních masáží a u toho, když se cpou sklady, mezisklady a obchody, až po střechu zbožím. Ježíšek právě proto, že ho nelze zhmotnit, zůstává v pozadí.

Jeho čas nastává až o Štědrém večeru, kdy rozsvěcuje vánoční stromky a svíčky, zapaluje prskavky a zvoní... Čas od času přidá pod vánoční stromečky  k pračkám, televizím a navigacím něco malého milého, vyrobeného vlastní rukou a s láskou zabaleného. 

Zřejmě ho opět nikdo nespatří, a já bych byla pro, aby to tak zůstalo. Alespoň se nedočká podobného osudu, jako jeho příbuzný ze zámoří.

  

 

Přeji všem našim čtenářům mystické Vánoce

a do příštího roku štěstí, zdraví a pohodu

 

Ludmila Kučerová 

 

Statistika se zaměřila na kulturní domy

Vizualizace projektu budovy společesnksého centra a divadla v TrutnověVznik kulturních domů souvisí se společenským životem v komunitě a odvěkou potřebou lidí scházet se. K tomu účelu dříve sloužily salony na zámcích a v měšťanských domech, prostý lid se scházel ve stodolách a šencích. V dobách rozkvětu spolkového života vznikla řada nejrůznějších objektů - národních a spokových domů, sokoloven apod., kam se chodilo nejen zábavou, ale také povznést tělo a ducha. Jejich vývoj probíhal zcela přirozeně, ve vazbě na spolkový život, až do doby, kdy se ujal vlády komunistický režim. Ten přirozené vazby zpřetrhal, majetky znárodnil, aktivní občanskou společnost potřel a její zábavu dostal pod svou kontrolu. 

Prostory i spolky mohly existovat jen jako součást tzv. Národní fronty.

Staré, krásné a účelné budovy chátraly, případně se dočkaly rekonstrukcí, ale často  za cenu necitlivých stavebních zásahů. 

Jak podle šablony se začaly stavět megalomanské kulturní domy, které mimo jiné sloužily také k prezentaci politické síly mocných. Není se co divit, když se po roce 1989 staly na nějaký čas reliktem komunistické éry a že se jich  snažily některé obce zbavit prodejem za pár drobných. Zvláště připočteme-li skutečnost, že provoz v nich byl velmi drahý,  náklady na rekonstrukce obrovské a pro velké plochy se těžko hledalo využití.

Ale představitelé obcí, které se z nějakého důvodu těchto objektů zbavily, si po čase uvědomili, že bez kulturních stánků jen stěží může v místě fungovat kvalitní komunitní život. Nastal trend opačný, tedy snaha o jejich získání,  v extrémních případech se draho vykupovalo to, co bylo levně prodáno. 

Ať už je řeč o kulturních domech a střediscích jejichž sídla jsou ve starých budovách, o multikulturních centrech v moderních budovách či o subjektech bez vlastních prostor, všechny hrají velkou roli v duchovním a společenském životě obce. Zastřešují aktivity neziskových organizací a spolků, dávají příležitost  ochotníkům i profesionálům, zvou místní i přespolní.  Jejich managment plní často funkci garanta a koordinátora veškerého kulturního dění v obci. 

Nutno podotknout, že kulturní domy či střediska zřizují nejrůznější subjekty: obce, městské části, ale i občanská sdružení a obecně prospěšné společnosti, akciovky, s.r.o. a soukromé subjekty, ale ani jeden nezřizuje ministerstvo kultury. Jsou typickým fenoménem místní kultury, jejichž chod je ovlivňován a financován z místní úrovně a programy, které nabízejí oslovují velké množství občanů.

S ohledem na historii kulturních domů, na různé zřizovatele a provozovatele, na měnící se funkce a priority (i když ta hlavní – setkávání – se nemění), a také vzhledem k široké škále aktivit, je těžké jejich srovnání a posuzování skrz jednotnou optiku. Přesto začalo Národní informační středisko pro kulturu (NIPOS) – útvar CIK, příspěvková organizace MK, poprvé v loňském roce kulturní domy statisticky sledovat s cílem získat porovnatelné údaje, ze kterých bude možné vyvodit nějaké závěry. 

Ovšem zatím tomu tak není, protože v prvním roce šetření se podařílo oslovit a získat údaje od malého množství subjektů (zpravodajských jednotek)  a navíc chybí časová řada.

V souvislosti s šetřením v roce 2007 bylo osloveno 422 zpravodajských středisek, tedy kulturních domů, center a dalších podobných institucí, z nichž 65 vůbec nereagovalo a 72 bylo z různých důvodů vyřazeno (zánik, sloučení, zúžení činnosti adal.). Roční výkaz vyplnilo zbylých 285 subjektů, z nichž 235 je zřizováno orgány samosprávy, 11 občanskými sdruženími a církvemi, 39 z nich jsou podnikatelské subjekty. Převážná část těchto subjektů vyvíjí činnost ve vlastních prostorách (254).

Jejich nabídku lze shrnout do základních skupin: umělecká, mimoumělecká a vzdělávací činnost a další kulturní služby veřejnosti. Sledovaných 285 subjektů uspořádalo celkem 60 tisíc akcí (nejvíce společenských a divadelních představení), které organizačně zajistilo 4726 zaměstnanců. Počet návštěvníků se vyšplhal přes 7 milionů. To je poměrně velké číslo, které říká, že v průměru za rok navštívilo každý ze sledovaných KD téměř 25 tis zájemců.

V ČR je asi 6000 obcí, a i když určitě není kulturní dům v každé, na druhou stranu je jich ve velkých městech několik desítek. Můžeme tedy předpokládat, že kulturních domů či podobných institucí je u nás několik desítek tisíc, a že mají obrovský záběr a význam pro místní kulturu.

Dodejme tedy, že o kulturních domech v ČR jsme toho dosud věděli hodně málo. Časopis Místní kultura sice sledoval jejich osudy v jednotlivých místech; zápasy o přežití, transformace nebo naopak chátrání a také osud nedostavěných torz, ale komplexnější pohled nabídnou až výsledky dlouhodobějšího statistického šetření.

Proto prosíme všechny představitele KD, či jejich zřizovatele, aby se „nechali statisticky podchytit“, případně se sami přihlásili a vyplnili dotazník. Výsledky šetření mohou být zajímavé a překvapivé pro společnost i pro ně samotné. Určitě ale budou užitečné.

 

Ludmila Kučerová

s přispěním PhDr. Marie Gonálezové,

pracovnice, která se v NIPOS šetření kulturních domů věnuje. 

Kontakt: gonzalezova@nipos-mk.cz

 

Kultura nepotřebuje hranice

V začátcích našeho časopisu s názvem Místní kultura jsme nějaký čas museli vysvětlovat, co si pod tím pojmem představujeme. Při hledání odpovědi na tuto otázku jsme si ujasňovali, co všechno lze pod tento pojem zahrnout. Ať už se jedná o jakoukoli aktivitu, jejich společným zásadním rysem je vazba na lokalitu, kde se odehrává, na místo, které je nějak definováno či ohraničeno. Časopis Místní kultura zjednodušeně mluví o obcích, krajích a regionech. A donedávna to znamenalo výhradně české obce, české kraje a české regiony. I v propagačních materiálech říkáme, že sledujeme místní kulturu v celé ČR. Jen občas jsme nakoukli do zahraničí pro inspiraci, případně sledovali partnerství českých subjektů, které se s těmi ze sousedství navštěvovaly při výměnných zájezdech.

Když jsem nedávno zveřejňovala krátký článek s názvem „Kultura bez hranic“, došlo mi, že „hmatatelně“ nastalo to, o čem se dlouho mluví: Evropa a evropanství, nedůležitost hranic a prospěšnost spolupráce. O tom, jak podstatné je vzájemné poznávání a prolínání kultur.

Je to dáno politickou situací, ale nejen. Velkou roli sehrála EU a její důrazný akcent na spolupráci. Přidělení evropských dotací je zpravidla závislé na spojení více subjektů z různých evropský zemí, a získat je tedy znamená, porozhlédnout se po aktivitách souseda a po jeho potřebách. Při hledání zjišťovat, zda potencionální partner nemá s námi společné kořeny či podobné záměry.

Kolem celé naší republiky vznikají mezinárodní regiony, různé přeshraniční projekty, jejichž nositele spojuje něco jiného, než státní příslušnost nebo národnost.

Pro nás to znamená, že se při mapování české místní kultury musíme čím dál častěji podívat za hranice Česka.

Ludmila Kučerová

Lidová kultura je lákadlo pro turisty

OLŠANY: Další z řady Národních sněmů regionů soudržnosti, které pořádá REGIONPARTNER, se konal ve dnech 6. a 7. 10. 2008 v Olšanech na farmě Bolka Polívky. Téma bylo stejné jako v Českém Krumlově: „Potenciál kultury a cestovního ruchu pro rozvoj lokalit a regionů", a svou „troškou do mlýna“ přispěla opět Místní kultura. Tentokrát na téma "Lidová kultura jako atraktivní produkt cestovního ruchu".

Lidové dovednosti a zvyklosti totiž splňují téměř všechna kriteria a požadavky na nabídku, u které se předpokládá, že zaujme turisty. zajistí jim výjimečný a neopakovatelný prožitek, rozmanitost, náhled do historie obyčejného života místních obyvatel, přiblíží typickou stravu pro daný region a v neposlední řadě poskytne zábavu.

Přestože je často slyšet, že to či ono neumíme využít, jsem toho názoru, že v mnoha lokalitách se už lidé naučili vytvářet podmínky pro cestovní ruch a zviditelnit své kulturní, přírodní i lidské bohatství. Ostatní se rychle učí.

Samozřejmě, že podmínky jsou v každém místě jiné, ať už se nedostává produktů, peněz, osvícených politiků nebo nadšenách tahounů.  Ale to, co je podle mě nejdůležitější, jsem si potvrdila včera v Olšanech, totiž, že cestovní ruch pokvete jen tam, kde vznikne zdravé lidské společenství, ve kterém se lidé umí domluvit, spolupracovat, nezávidět si, ale naopak, považují úspěch souseda za svůj.

Politiky můžeme čas od času vyměnit, a nedostává-li se produktů cestovního ruchu, chce to zapojit vtip a fantazii. V cestovním ruchu lze totiž „prodat“ téměř vše od slavné vařečky Magdaleny Dobromily Rettigové, která žila v Rychnově nad Kněžnou, až po Venuši v „nadživotní“ velikosti (je umístěná na farmě B. Polívky), za kterou cestují turisté z dalekého Japonska.

Ludmila Kučerová

 

"Lidová kultura - součást turistické nabídky"  v příloze. 

Byla dobrá, tak jsme ji zrušili

ROUDNICE NAD LABEM: "Na základě rozkazu ministryně obrany č. 13 ze dne 18. dubna 2008 bude dnem 31. srpna 2008 Vojenská konzervatoř v Roudnici nad Labem zrušena". To je strohý verdikt nad školou, která by letos oslavila 85 let od svého vzniku. Za dobu své existence vychovala přes 4000 hudebníků a poslední absolventi složili zkoušky letos v červnu. 

Tento smutný osud, který škole připravila "zpívající" ministryně obrany Vlasta Parkanová, se naplnil bez většího mediálního zájmu na rozdíl od záměru zrušit soubor Ondráš, který - jak se zdá - dostane šanci.

Měla ji dostat i vojenská hudební konzervatoř!

Myšlenka na livkvidaci školy se objevila v souvislosti s reorganizací armády, které se soustava vojenských škol musela přizpůsobit. Snížil se údajně počet vojenských hudeb, a tím pádem se zhoršila šance na uplatnění  profesionálních vojenských hudebníků.  

Další důvody, které vedly k zániku byly údajně ekonomické. Ovšem v současnosti, kdy jsou zveřejňovány informace o pochybném hospodaření armády s veřejnými penězi a výše částek, které jsou ve hře,  se jeví jako málo pádné.

Ministerstvo obrany má na svých webových stránkách sekci "Na pravou míru", kde poskytuje pracovníkům sdělovacích prostředků podklady pro objektivní informování veřejnosti o událostech vztahujících se k rezortu obrany. Prezentované materiály mají vysvětlovat jednotlivá témata v širších souvislostech. Je zde zveřejněna také tisková zpráva týkající se roudnické konzervatoře.  Kupodivu v ní nenajdete důvody, které vedly ministerstvo obrany jako zřizovatele k vynesení   likvidačního ortelu nad školou, ani to, kolik se ušetří. Nedozvíte se také, zda byl učiněn pokus o její zachování, např. převedením  pod jiný rezort (školství či kultura).

Paradoxně zpráva nabízí kromě faktických a historických údajů týkajících se školy výčet jejích úspěchů:

 ...Závěrečné absolventské koncerty byly vždy ukázkou vynikajícího umění mladých vojenských hudebníků. Dechový orchestr školy sklízel velké úspěchy při koncertech na Slovensku, ve Spolkové republice Německo, a zejména ve francouzských Lurdech. Také v soutěžích konzervatoří doma i na mezinárodní scéně se žáci školy umísťovali na předních místech. Řada z absolventů školy se prosadila v různých sférách hudební činnosti - ve funkcích velitelů školy, inspektorů hudeb, vynikajících sólistů, rektorů, ředitelů a profesorů akademií múzických umění, konzervatoří i ředitelů a učitelů základních uměleckých škol, ve skladatelské činnosti, za dirigentským pultem, v rolích operních pěvců, členů špičkových orchestrů i v jiných oblastech života společnosti. A byla tu i celá řada orchestrálních hráčů, jejichž jména se neobjevovala na plakátech, v dokumentech, knihách, stránkách odborných i populárních časopisů, ale kteří tvořili a tvoří základ všech vojenských a velmi často i civilních orchestrů.

 

Už vloni jsem v článku "Konzervatoř oslavy nechystá", zveřejněném v Místní kultuře č. 4 napsala, že je dobré v tomto případě mít na mysli osvědčené přísloví "Dvakrát měř  a jednou řež". Dnes mám dojem, že se neměřilo vůbec.

Ludmila Kučerová

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - EDITORIAL