Lidová kultura

ČESKÝ TĚŠÍN: Ředitelství Muzea Těšínska, Pražská 14/3, tel.: 558 761 211, fax 558 761 223, e-mail: muzeum@muzeumct.cz ,  http://www.muzeumct.cz

 zve v přiloženém Kulturním servisu k návštěvě všech svých stálých expozic, krátkodobých výstav a nejrůznějších akcí.

ČESKÝ TĚŠÍN – Archeopark Chotěbuz-Podobora: Ředitelství Muzea Těšínska, Pražská 14/3, zve do Archeoparku na Doprovodný program SHŠ Tizon.

K vidění budou souboje Slovanů s různými typy zbraní, ukázka jejich výstroje a výzbroje, zbrojířská dílna, barvířská dílna, slovanský obchod, bohové, představení ze života Slovanů v 10:30, 12:30 a v 15:30.

Každému představení předchází prohlídka hradiště s průvodcem půl hodiny nebo hodinu před představením. Prohlídky začínají každou celou hodinu, poslední v 15 h. Info na tel.č. 558 761 227, e-mailu archeopark@muzeumct.cz  nebo muzeum@muzeumct.cz  http://www.muzeumct.cz .

UHERSKÉ HRADIŠTĚ: Pod názvem "Jdu Slováckem krásným" je připraven ke knižnímu vydání soubor národopisných reportáží a fejetonů spisovatele a publicistu Jiřího Jilíka, ilustrovaných slováckobretoňským malířem Moarchem Evenem.

S autorem i jeho kamarádem malířem se v knize společně vydáme na Dolňácko, Podluží, Kopanice, Uherskobrodsko, Kyjovsko i na Hanácké Slovácko, abychom byli svědky starodávných zvyků a účastnili se slavností, při nichž ožívají lidové tradice. Budeme svědky jarního zvykosloví v několika obcích v Poolšaví, hodů ve Velkých Bílovicích, stavění máje v Lanžhotě, necháme se pozvat na zabijačku zpěváky z Hluku, a na draní peří do Podolí, prožijeme několik dnů na Slováckém roku v Kyjově, poznáme někdejší i novodobé handrláky v Kunovicích, zúčastníme se živého Betléma v Hroznové Lhotě atd.

Náklad knihy nepůjde do běžné knižní distribuce a bude omezený jen na počet předem objednaných kusů. Nyní máte možnost si knihu, která vyjde do konce srpna letošního roku, objednat prostřednictvím konkrétní objednávky.

Plánovaná cena nepřekročí částku 200 Kč. (V případě zaslání poštou bude zvýšena o balné a porto.) Příjem objednávek je do konce června t.r.

 Knihu si můžete objednat na adrese: nakladatelstvi.jilik@gmail.com  nebo na stránkách: http://jirijilik.webnode.com.

Tam naleznete i nabídku dalších knih. V případě objednávky poštou pište na adresu:

Jiří Jilík, Pod Svahy 989, 686 01 Uherské Hradiště.

Objednávku je možno učinit v Domě knihy PORTAL na Masarykově náměstí v Uh. Hradišti, kde po vydání bude kniha připravena k odběru.

UMA

Hlavní město Praha a SZ Limbora ve spolupráci se sdruženími: Klub Polski, Svaz Maďarů, Detvan, Etnica, Klub slovenské kultury, Ukrajinská iniciativa, Sdružení Němců, Svaz Němců, Bulharský klub, Romské kluby, Společnost přátel Řecka Vás zvou na vybrané programy

10. MEZINÁRODNÍHO FOLKLÓRNÍHO FESTIVALU NÁRODŮ A NÁRODNOSTNÍCH MENŠIN

PRAHA – srdce národů 2008

Programová vystoupení se konají:

Palackého náměstí 23. 5. 2008 15.00

KC Novodvorská 23. 5. 2008 19.00

Staroměstské náměstí 24. 5. 2008 14.00

DIVADLO NA VINOHRADECH 25. 5. 2008 19.00

Akci finančně podpořily: Hlavní město Praha, MČ  Praha 2, Ministerstvo kultury ČR, ÚSZZ SR.

Mária Uhrinová 

FRENŠTÁT POD RADHOŠTĚM: Akce na náměstí

web: www.dumkulturyfrenstat.infomorava.cz

 email: katerina.krestova@mufrenstat.cz

Chceme-li se zamyslet nad současným stavem  našich nářečí, bylo by dobré hned v úvodu připomenout Úmluvu o zachování nemateriálního kulturního dědictví, kterou, jak je obecně známo, přijala organizace UNESCO již v roce 2003 ve snaze zabránit poškození, popřípadě zničení nemateriálního kulturního dědictví, k němuž by mohlo dojít v důsledku globalizačních procesů probíhajících v současné Evropě. Cílem této úmluvy je mj. nemateriální kulturní dědictví zachovat, zajistit úctu k němu a zvýšit vědomí o jeho důležitosti.

„Zachováním se rozumějí opatření, jejichž cílem je zajistit životaschopnost nemateriálního kulturního dědictví, včetně jeho identifikace, dokumentace, výzkumu, udržení, ochrany, podpory, zhodnocování, předávání…“ Potud citace z úvodních partií Úmluvy.

Každý z nás ví z vlastní zkušenosti, že nářečí českého jazyka postupně zanikají, ať již masivním působením sdělovacích prostředků, častějšími vzájemnými kontakty obyvatel i ze vzdálenějších částí naší vlasti, nebo i vlivem nejrůznějších dalších nivelizačních faktorů – to je dnes obecně probíhající proces, kterému nelze zabránit. V dialektologickém oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR se čas od času setkáváme s názory veřejnosti, že je třeba „obrozovat“ nářeční mluvu, vyučovat ve škole místní nářečí (třeba jako další volitelný „cizí“ jazyk), napsat učebnice jednotlivých místních nářečí a podobně. Je třeba přiznat, že všechny tyto požadavky pocházejí od lidí, kteří mají o svou mateřštinu opravdový zájem a kteří s obavami sledují, jak řeč jejich rodičů a prarodičů upadá v zapomnění. Jak se ale říká, tudy cesta nevede. Veškeré aktivity orientované tímto směrem by vlastně postupovaly proti jazykovému vývoji a v praxi by se s úspěchem nesetkaly.

Řešení problému jak se v dané situaci zachovat, mimochodem plně v souladu s výše uvedenou Úmluvou, není ovšem nijak objevné a rozhodně ne nové. Nářečí je třeba popisovat, zaznamenávat, vědecky zpracovávat a tak jako unikátní kulturní dědictví zachovávat pro další generace. Není bez zajímavosti, že nejrůznější snahy o zachycení našich nářečí se začaly objevovat již před více než dvěma sty lety, v druhé polovině 19. století. Za první vědecky orientované dílo tohoto druhu lze právem pokládat práci A. V. Šembery Základové dialektologie československé vydanou v roce 1864. Od té doby pak vznikla řada dalších popisů tradičních teritoriálních dialektů i několik regionálních nářečních slovníků, je ovšem pravda, že většina z nich nebyla publikována. Tyto rukopisné práce, které dialektologické oddělení Ústavu pro jazyk český získalo buď přímo darem od autorů či z jejich pozůstalostí, však byly vyexcerpovány a staly se součástí nářečních kartoték. K jejich rozhojnění v průběhu let přispívali i četní externí dopisovatelé, kteří posílali (a doposud ještě občas zašlou) nejrůznější soupisy „zvláštních“ slov, popřípadě i další zápisy typických jevů své místní mluvy. Je ovšem třeba přiznat, že do dialektologických kartoték se vzhledem k rozdílné úrovni těchto příspěvků dostanou obvykle jen některé vybrané části. Přesto si těchto aktivit velice ceníme, protože dokazují zájem mluvčích o jazyk a o osudy našich nářečí. Obsáhlé lexikální kartotéky lze nyní pokládat prakticky za uzavřené. Doplňují se sice příležitostnou excerpcí studentských prací věnovaných místním dialektům, ale možnost jejich budoucího obohacení větším množstvím nářečních výrazů je vzhledem k současné nářeční situaci již méně pravděpodobná. Proto budou postupně převáděny do elektronické podoby a stanou se materiálovou základnou připravovaného celoúzemního nářečního slovníku.

Výzkumy a popisy našich nářečí, o nichž jsme se zmínili výše, byly převážně výsledkem snah jednotlivců. Systematický výzkum našich nářečí je spjat až se založením Ústavu pro jazyk český v roce 1947, jehož pracovníci ještě koncem čtyřicátých let zorganizovali (podle oblastně zaměřených dotazníků sestavených již dříve Českou dialektologickou komisí) korespondenční ankety zjišťující některé znaky nářečí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. V jejich průběhu byl ve spolupráci s učiteli takřka ze všech školních obcí získán poměrně bohatý materiál poskytující rámcové informace o základním územním členění nářečí českého národního jazyka. Na jeho základě vznikly pak např. regionální monografie J. Voráče Česká nářečí jihozápadní I (1955), II (1976) a S. Utěšeného Nářečí přechodného pásu česko-moravského (1960).

Protože většina zemí (nejen slovanských) se mohla v té době již prezentovat nářečními jazykovými atlasy, stála česká dialektologie před nelehkým úkolem tento náš národní „deficit“ vyrovnat. Bylo tedy především třeba sestavit výzkumnou síť bodů a dotazník pro terénní výzkum, který by postihoval typické nářeční znaky všech jazykových rovin (od hláskosloví přes tvarosloví a tvoření slov až po skladbu), navíc takové, které se na území českého jazyka různí, a budou tedy vytvářet dobrý základ pro pozdější kartografování. Počet těchto jevů musel být redukován natolik, aby připravovaný dotazník měl rozsah zajišťující dobrou práci výzkumníků v terénu. Na základě těchto náročných kritérií byla v roce 1965 sestavena konečná podoba Dotazníku pro výzkum českých nářečí, určená pro Český jazykový atlas (dále ČJA). Tento Dotazník byl jednotný pro celé jazykové území i pro české jazykové ostrovy v Polsku, Rumunsku i bývalé Jugoslávii a umožňoval tak potřebné srovnávání a vyhodnocování získaných dat.

Výzkum s Dotazníkem probíhal přibližně do roku 1976, zprvu ve vesnických lokalitách (výzkumnou síť tvořilo 420 obcí) v oblasti tradičního osídlení a později i v 57 městech, z nichž 20 leželo v pohraničí. Prováděli ho školení dialektologové a za informátory si vybírali vesnické starousedlíky, obvykle ve věku nad sedmdesát let s cílem zachytit nejstarší zjistitelný stav tradičního teritoriálního dialektu. Následný výzkum ve městech zahrnoval pak kromě nejstarších mluvčích i mluvu mládeže, aby bylo možno postihnout určité vývojové tendence. Z toho to hlediska byl přínosný zejména výzkum v pohraničí, které bylo po 2. světové válce dosídleno obyvatelstvem nářečně různorodým. V průběhu výzkumu byly podle možností pořizovány i magnetofonové nahrávky souvislých vyprávění vybraných nářečních mluvčích. Ty byly později převedeny na kompaktní disky a staly se základem archivu nářeční mluvy. Výběrem reprezentativních autentických ukázek českých nářečí ze základních nářečních oblastí vznikl kompaktní disk Jak se mluví v Čechách (Academia 1999) a z promluv českých obyvatel v zahraničí CD Jak se mluvilo v českých vesnicích v cizině (Academia 2002).

Po dokončení náročného terénního výzkumu pro ČJA bylo třeba shromážděný materiál vyhodnotit a posléze vybrané nářeční jevy namapovat, tedy na mapách zachytit, jak se na území českého národního jazyka různí. V této fázi práce se ukázala jako neobyčejně výhodná skutečnost, že ČJA vznikal mezi atlasy ostatních slovanských zemí jako poslední. Jeho zpracovatelé tak mohli zúročit četné zkušenosti svých kolegů. Mapy byly původně připravovány jako značkové, tj. každý sledovaný jev byl na mapě vyznačován určitou značkou. Metoda značkového kartografování byla v té době v naší dialektologii detailně propracována – byly tak např. zpracovány už rukopisné mapy někdejších korespondenčních anket. Připravovaný ČJA však měl splňovat několik základních požadavků, pro něž značkové kartografování (jak dokládaly jiné slovanské atlasy) nevyhovovalo. Od počátku bylo totiž jasné, že mapy musejí být pouze dvoubarevné (v konečné podobě jsou do červené podkladové mapy jazyková data zakreslena černě), přehledné a obsahově srozumitelné nejen pro dialektology, a navíc z praktického hlediska se musí formát atlasu blížit velikosti běžně užívaných publikací. Proto byla v naší dialektologii vypracována nová zobrazovací metoda – tzv. syntetizující způsob mapování, který spočívá v kombinaci bodových a plošných technik, tj. na mapách se kombinují značky a areály, jež jsou vyznačené šrafováním nebo izoglosami a nápisy. Tento v historii jazykového zeměpisu unikátní způsob kartografování se ukázal jako plně nosný a v roce 1992 byl publikován první díl Českého jazykového atlasu.

ČJA je dílo pětisvazkové (vydávalo ho nakladatelství Academia v rozmezí let 1992-2005), jeho první tři díly jsou věnovány slovní zásobě vybraných věcněvýznamových okruhů (ČJA 1: člověk, domácnost a místní prostředí, ČJA 2: zahrada, živočišstvo, rostlinstvo, krajina, počasí, vesnice dříve a nyní, zábavy a zvyky, ČJA 3: hospodářství, hospodářská usedlost, polní práce, dobytek a drůbež), průběžně je v nich zachycováno i tvoření slov. Čtvrtý díl je zaměřen na tvarosloví a poslední pátý díl na hláskosloví a některé jevy syntaktické. Novem v jazykovězeměpisném zpracování nářečí je jeho závěrečná část představující mapy izoglosových svazků, které přinášejí nový pohled na příčiny vzniku nářečních hranic.

Jazykové mapy jsou v ČJA doplněny komentáři vypracovanými podle jednotných pravidel. V nich najdeme mimo jiné soupis zachycených podob, charakteristiku jazykovězeměpisné situace a charakteristiku mapovaných výrazů, doklady ze zahraničních obcí a odkazy na jiné slovanské atlasy. V současné době byl předán do nakladatelství rukopis Dodatků k ČJA obsahující svodné rejstříky a ostatní doprovodný aparát ke všem pěti dílům. Součástí Dodatků jsou i dva kompaktní disky s ukázkami vyprávění nářečních mluvčích nazvané Nářečí v Čechách a Nářečí na Moravě a ve Slezsku.

Bez nadsázky lze tvrdit, že Český jazykový atlas, který je výsledkem badatelských snah několika generací našich dialektologů, je vrcholným dílem tohoto druhu nejen u nás, ale i v širším mezinárodním kontextu. Přináší detailní pohled na územní rozrůznění našich nářečí i běžné mluvy a postihuje jejich hlavní vývojové tendence. Představuje zároveň nenahraditelnou kulturněhistorickou hodnotu, protože zachycuje naše nářečí v jejich poslední vývojové fázi. Je významnou pomůckou nejen pro studium českého národního jazyka, ale i pro další oblasti společenských věd, je vysoce oceňován lingvistickými pracovišti v zahraničí. Jak jsme si objasnili, nářečí českého národního jazyka odborníci podrobně zkoumali. Výsledky výzkumu byly zpracovány jazykovězeměpisnou metodou v Českém jazykovém atlase, lexikální položky obohatily nářeční kartotéky, z původních magnetofonových nahrávek vznikla moderně archivovaná fonotéka nářečních promluv. Na zpracování dosud čeká plánovaný slovník českých nářečí. Je tedy možno konstatovat, že archaický stav našich nářečí je v maximální možné míře zachycen a průběžně popisován. Domnívám se, že tím se naše dialektologie se ctí vyrovnává s požadavky Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví.

Jarmila Bachmannová, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.

KLATOVY: Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše, Hostašova 1 přednáškový sál, zve všechny zájemce, kteří chtějí získat informace o aktivitách nestátních neziskových organizací v oblasti péče o památkový fond v Plzeňském kraji, na výstavu Památky a neziskový sektor aneb Zapomenuté klenoty v krajině. Vstupenka zakoupená na tuto výstavu je zároveň vstupenkou na ostatní výstavy v muzeu.

Otevřeno je: leden až duben úterý – pátek od 9 do12 a od 13 do17 hodin, květen až září úterý – neděle od 9 do 12 a od 13 do 17 hodin, říjen až listopad úterý až pátek od 9 do 12 a od 13 do 17 hodin, prosinec úterý – neděle od 9 do 12 a od 13 do 17 hodin. Mimo uvedenou dobu po předchozím objednání.

Více info na tel.: 376 326 362, 376 316 011; fax: 376 316 011; e-mail: muzeum.klatovy@tiscali.cz ; www.muzeum.klatovynet.cz .

 UHŘÍNOV POD DEŠTNOU: Skanzen Villa Nova začal na ploše 7 hektarů pracovat v r. 1992 a dnes se tu v rámci mezinárodní výměnné studentské služby European Worldcamp Service (EWS) střídají dobrovolníci z celého světa. Muzeum archeologického experimentu, v sousedství skanzenu středověké vesnice Villa Nova, vzniklo rekonstrukcí bývalé německé školy v Uhřínově pod Deštnou, místní části obce Liberk v Orlických horách. Tuto školu má Villa Nova od obce pronajatou na 30 let za údržbu. Vybudování muzea po stavební stránce přišlo na 400 tisíc korun za podpory Královéhradeckého kraje, na vytvoření expozice se sponzorsky podílela také japonská Tadešiho nadace.

Ve třech muzejních místnostech (70 metrů čtverečních) se návštěvníci mohou názorně seznámit např. s tkaním na primitivním středověkém stavu či s mletím obilí pomocí mlýnského kamene. To vše zapadá do čtyřhodinového neformálního vyučovacího programu „Okno do minulosti“, určeného pro žáky 6. a 7. tříd základních škol, kteří si tu vyzkoušejí různé techniky včetně vypalování keramiky v peci.

V muzejních expozicích lze spatřit předměty, které lidé používali už před staletími, v areálu skanzenu naopak dvě polozemnice ze 13. století, dva hospodářské objekty, chlebovou pec, pec na výrobu dehtu, kovárnu a hrnčířský okrsek. Pod vedením instruktorů se návštěvníci také seznámí s některými technologickými postupy – tvářením keramiky, mletím obilí a pečením placek v primitivní peci, spřádáním nití, tkaním textilu i s výrobou předmětů z kostí. Zdejší pokusná políčka a louky zase ukazují, jak se provozovalo středověké zemědělství spojené s chovem zvířat, pěstováním dobových plodin včetně dávných odrůd stromů.

V expozici na základně Villa Nova je možné získat na videu či na diapozitivech přehled o aktivitách v tomto archeologickém experimentu v ČR.

Okno do minulosti s kozami a ovečkami

„Letos opravujeme některé stavby a postavíme i středověké stodůlku středočeského typu. Na první srpnový týden připravujeme již potřetí střeleckou soutěž ‚Střílení ku ptáku‛, při níž se vyučuje střílení z replik středověkých luků. A to tu budeme mít i stanový tábor“, zve milovníky historie ředitel skanzenu Bohumír Dragoun, a ještě doplňuje: „Každoročně k nám přijíždí tak stovka zájemců (Poláci, Srbové, Češi, Maďaři, Slovinci a Němci), ale do celého areálu loni zavítalo 15 tisíc lidí. Náš skanzen totiž opravdu žije! Určitě také díky našim hodným a mazlivým kozám Jitce, Hildegardě a kozlovi Mikešovi, ke kterým letos přibyly ještě ovečky Beata a Bedřich.“

Více informací o archeologickém skanzenu Uhřínov pod Deštnou 15, 51 703 Liberk (okres Rychnov nad Knežnou) získáte na tel: 494 598 010, 602 936 946, e-mail VillaNova@seznam.cz .

PhDr. Josef Krám

Redakčně upravila Eva Horníčková