Lidová kultura

„My zme děcka ze Zubřího, z téj metlářskej dědiny, mama doma metly krútí, tata strúže žebřiny…“  Tak zní úvodní slova zuberské hymny, vzniklé v polovině 20. století. Valašská obec Zubří (5,4 tis. obyv., Zlínský kraj) je proslulá zejména sportovními výkony zdejších házenkářů a gumárenským podnikem. Starší období připomíná kromě zuberské krajky také metlařství, které bylo intenzivní zejména od poloviny 19. století. Výrobě metel se jako koníčku ještě dnes věnuje Jiří Ondřej, jehož um ocenil v roce 2005 ministr kultury udělením titulu Nositel tradice lidové výroby v oboru vyrábění březových metel.

Bříza bělokorá, plevelný strom nazývaný latinsky Betula pendula, byla u nás nejvíce rozšířena po konci doby ledové. Poté nastal její ústup a opětovný návrat přinesla kolonizace ve 13. a 14. století. Na Valašsku se bříza rozšířila zejména v 16. až 18. století v rámci pasekářské kolonizace. Z břízy se nejvíce využívalo březové proutí k výrobě metel. Proutí – základ metly Lidé během času zjistili, že nejvhodnější doba pro řezání březového proutí je ta, kdy strom nemá listy – tedy na jaře a na podzim. Za nejkvalitnější bylo považováno proutí mladé, pevné a pružné, ze stromů starých 5 až 7 let. Ze starších stromů se získávaly větvičky z vršku stromu, který se přitáhl pomocí zahnutého bidla. Nařezané větve se svázaly a nosily se domů na zádech, vozily na „trakači“ a větší množství pak na povozu. Doma se materiál složil pod střechu, protože na něj nesmělo svítit slunce a ani pršet. Zpracovávaly se jen větvičky náležitě vyschlé. Výrobci metel si proto někdy pomáhali tím, že otýpky proutí sušili na peci. To zejména když chtěli zpracovat podzimní proutí a metly prodat ještě před Vánocemi.

Pohled do historie

Málokdo dnes ví, že metla byla součástí středověkých mučících nástrojů. Provinilci s ní dostali pořádně zavyučenou. Nejčastěji se však používala k úplně jiným úkonům, totiž k úklidu domácnosti. Po opotřebení se však nevyhodila, protože dobře posloužila ve chlévě a na dvoře. Zprvu si metly většinou každá rodina vyráběla sama, a zejména od druhé poloviny 18. století začali dělat metly zejména nemajetní lidé. Výhodou totiž byl jednoduchý pracovní postup, dostupnost přírodního materiálu a jen pár potřebných pomůcek a nástrojů. Metly tehdy sloužily jako doplněk obživy – jejich výrobci je prodávali, a nebo směňovali za potraviny. Pokud se však našlo vhodnější živobytí, metlaři po něm ochotně sáhli. Jiří Ondřej říká: „Metly vyráběl už otec mé matky a její prastrýc, ale já jsem se vyučil nástrojařem. Metlařství se mi stalo pouze způsobem trávení volného času. Dříve metly uměla celá rodina. Vázali je rodiče i děti, které připravovaly zejména lipové lýko a březové větvičky. Já jsem také začínal tak, že jsem pomáhal otci a během let jsem se naučil celý pracovní postup. Dnes vyrobím kolem stovky metel, většinou pro sousedy a známé, ale jsou i vítanou odměnou například v plesové tombole. Toto tradiční řemeslo pravidelně předvádím ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhostěm a také na každoročním metlářském jarmarku v Zubří, který se koná již od počátku 90. let vždy koncem května. Výrobu tradiční zuberské metly jsem také předváděl na různých folklorních festivalech v Německu, Rakousku a Francii.“

Pracovní postup prověřený generacemi

Kvalitní očištěné proutí a pružné a pevné lýko získané z kůry mladých větví lípy – to jsou výchozí suroviny. K nim se přidá speciální nůž „křivák“, pilka a dobrý provaz, který se zavěsí nahoře na fošnu a dole se uchytí do desky zvané „stahovačka“. Základ metly, pojmenovaný „duša“, tvoří drobné proutí. Svázané dlouhé proutí vytvoří „skrutek“. Obě části se dají na půl roku schnout. Následně se vezme pět dlouhých prutů, nahoře se vloží „duše“ a vše se sváže. Tak vznikne „hlavička“. Dvě „hlavičky“ se spojí dohromady, doprostřed se vloží prostředek rukojeti – „hykl“, což je kolík ze smrkového dřeva, a metla se pětkrát ováže lipovým lýkem. Zbývá jen ořezáním upravit dvě třetiny rukojeti, aby byla hladká a dobře padla do ruky. Životnost jedné metly, jejíž výroba trvá něco přes hodinu, se pohybuje kolem půl roku a závisí na četnosti použití. Nedoceněné řemeslo Podpora, kterou u nás věnovala podomácké produkci (např. košíkářství, zpracování slámy) v první polovině 20. století Zemská rada živnostenská a od padesátých let 20. století Ústředí lidových uměleckých řemesel, se výrobě metel zcela vyhnula. Opomíjela ji také národopisná dokumentace. Mizení metlařských dovedností bylo impulzem ke grantovému projektu, který pod názvem „Zuberští metlaři jako forma domácké výroby“ realizovalo v letech 2002 – 2005 Valašské muzeum v přírodě. Díky tomu se podařilo zdokumentovat tuto činnost na východní Moravě a ve Slezsku.

Eva Veselá

ČESKÝ TĚŠÍN: Přestože prochází hlavní budova Muzea Těšínska v současnosti restitučním řízením, nabízí výstavní síň svým návštěvníkům v náhradních prostorách Pražské ul. 14/3 zajímavou stálou expozici věnovanou zdejší historii. Exponáty vypovídají o každodenním životě předešlých generací (vybavení domácnosti, tradiční nářadí nebo těšínský kroj).

Ke spatření jsou zde i řemeslné výroby. Pozornost je věnována i těžbě uhlí či předmětům s církevní tematikou, upozorňující na silný vliv náboženství na lid Těšínska. Součástí je také dlouhodobá výstava o historii Českého Těšína, která ukazuje proměny města, ke kterým došlo během jeho osmdesátiosmileté existence. Informace na tel.: 558 761 211, Fax 558 761 223, e-mail: muzeum@muzeumct.cz,  http://www.muzeumct.cz/ .

BRNO: Národnostní menšiny v Brně po mnoho let otevřeně a se zaujetím šíří kulturu svého etnika mezi českými spoluobčany. Příslušníci cizích národů, kteří na Moravě tradičně žijí, se v moravské metropoli donedávna prezentovali dvakrát do roka. Letos ve dnech 12. – 15. 6. 2008 otevře město Brno všechna veřejná prostranství pro nový festival Babylon Fest, v jehož rámci jednotlivé menšiny představí svůj jazyk, specifické národní zvyky, folklor i současnou tvář krajiny, odkud přišli jejich předci. Jedním z národů, jehož zástupci žijí v Čechách a na Moravě už několikátou generaci, jsou Řekové.

 60 let v nové vlasti

Historicky je pobyt prvních příslušníků tohoto národa na území Koruny české datován do 15. století. Nejvýraznější příchod Řeků do Čech – až 13 tisíc osob – byl však zaznamenán koncem čtyřicátých let 20. století. Po 2. světové válce se v Řecku rozhořela válka občanská, jejímž důsledkem byla masová emigrace Řeků do všech světových stran. Letos uplyne šedesát let od doby, kdy i Československá republika přijala uprchlíky z Řecka. Byly to hlavně děti, ale také dospělí a senioři. Řecká národnostní menšina se díky české vládě začlenila do normálního života, dospělí se zapojili do pracovního procesu a dětem (ve většině případů bez rodičů) byla poskytnuta péče a vzdělání ve speciálně zřízených dětských domovech. Po několika desetiletích se politická situace v Řecku změnila a v roce 1983 byla dokonce pro politické uprchlíky vyhlášena amnestie. V rámci repatriace se domů vrátilo 4 tisíce Řeků, někteří ale už nového začlenění ve své původní vlasti nebyli schopni, a tak se do Československa vrátili zpět. Dnes u nás žije 3230 osob hlásících se k řecké národnosti, ale podle vlastních odhadů menšiny jde až o 7000 osob. Řeckou komunitu najdeme především v Praze, Brně, Ostravě, Jeseníku Krnově, Třinci, Karviné, Šumperku, ve Vrbně pod Pradědem, Havířově a v Bohumíně. Početně menší komunity Řeků žijí i v dalších místech, jako je Jablonec nad Nisou, Liberec, Hradec Králové, Javorník, Zlaté Hory, Jihlava, Vyškov, Olomouc, Strážnice, Znojmo a Mikulov.

Družit se a pomáhat si

Položíme-li si otázku, jaké jsou základní rozdíly mezi Čechy a Řeky, musíme konstatovat, že je to mentalita. „Řekové jsou velice družní, temperamentní a drží při sobě, a to nejen v rámci rodiny, ale i co se týká sousedských vztahů. Zvláště na vesnicích je to velice patrné. Lidé i dnes žijí v souladu s léty a staletími zažitými zvyky. Člověk má pocit, že není sousedům lhostejný, že ho mají rádi tak, jak má rád i on je, a že pomohou v těžkých chvílích,“ říká pan Vangelis Liolios, předseda nadačního fondu HELLENIKA sídlícího v Brně. Řecký komunitní život tu byl odpradávna velmi živý, a tak si organizace založená v roce 1994 dala za cíl podporovat kulturu řecké menšiny žijící jak ve městě, tak na celé jižní Moravě. Fond se soustřeďuje zejména na uchování a rozvoj řeckého jazyka, pěstování tradic a folklorního umění a na zachování řeckého kulturního povědomí. Helleniku řídí její správní rada, která má v péči i majetek nadačního fondu, což jsou řecké národní kroje v hodnotě 500 tisíc korun. Ty si půjčují taneční uskupení i soukromé osoby při oslavě tradičních řeckých svátků. Nadační fond v rámci grantového řízení každoročně žádá Jihomoravský kraj, statutární město Brno a dotační instituce v Řecku o finanční příspěvek na své aktivity. Síť řeckých krajanských organizací je v ČR bohatá; kromě Helleniky jsou např. v Brně registrovány Řecká obec Brno, Lyceum Řekyň v ČR a Česká společnost novořeckých studií. V roce 1996 vznikla Asociace řeckých obcí v České republice (AŘO ČR), která sídlí v Krnově a sdružuje jich celkem  dvanáct. Ty se řídí stanovami, jejichž text mají jednotlivé obce umístěn na svých webových stránkách.

Prezentace etnika

Na otázku, zda mají Řekové dostatečné možnosti uplatnit v ČR své zájmy a národnostní aktivity, pan Vangelis Liolios odpověděl: „Myslím, že Řekům se v ČR žije dobře. My, co jsme tady vyrostli a vystudovali, teď pracujeme, založili jsme rodiny a momentálně vychováváme děti už třetí emigrantské generace. Jsme tady doma a žijeme život jako každý jiný. Mám radost, že zájem o řecký jazyk a kulturu mají i mladí lidé. Vím asi o 6 komunitách, kde se vyučuje novořečtina, a řeckým folklorem se zabývají stále mladší děti.“ Dvakrát do roka prezentují Řekové svoje úspěchy v Brně: v květnu na festivalu národnostních menšin a etnických skupin s názvem „Návraty ke kořenům" na prosincovém benefičním koncertu „Žijeme v jednom městě“. Letos k nim přibude již zmíněný Babylon Fest, na který brněnský magistrát získal od EU grant ve výši 500 tisíc Kč. Aktivity NF Hellenika se nesoustřeďují pouze na Brno a okolí, kde žije cca 700 Řeků, ale fond spoluorganizuje i celorepublikové „řecké“ akce. O víkendu 12. a 13. dubna proběhlo v Mikulově "Symposion 2008", což je dvoudenní sympozium k 60. výročí příchodu řeckých dětí do Československa. První den přítomní navštívili místa, kde děti v Mikulově zpočátku pobývaly. Vlastní sympozium se uskutečnilo v mikulovském zámku, kde byla připravena vernisáž dobových fotografií. V mikulovském pravoslavném kostele sv. Mikuláše, s výzdobou od řeckého sochaře Nikose Armutidise, se již tradičně konala mše. Hellenika se rovněž angažovala v aktivitách spojených s budováním Památníku Řeků v Krnově.

Podpora řecké menšiny

Řekové jsou naší majoritní společností přijímáni pozitivně. Znalost českého jazyka, kultury, našich zvyků i mentality jim pomáhá při vzájemném soužití. Pro Řeky, tak jako pro každou menšinu žijící mimo svou původní vlast, je jedním z hlavních způsobů udržování svého národního povědomí jejich kulturní dědictví.

 Proto řecké spoluobčany velmi těší, že v Čechách je mnoho nadšenců a příznivců Řecka a řecké kultury a rok od roku jich stále přibývá. I podpora ze strany veřejné správy je značná. Zástupce řecké menšiny zasedá ve výboru rady vlády pro

národnostní menšiny (VRVMN), od roku 2002 má svého zástupce i ve výboru pro

 dotační politiku VRVNM, v poradním orgánu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy pro záležitosti národnostních menšin, v poradním sboru náměstka ministra kultury pro otázky národnostní kultury a také člena v mediální komisi rozhlasu. Členové oblastních řeckých obcí jsou aktivní v zastupitelstvech krajských, okresních a městských úřadů.                                                

Oslavy 60.výročí příchodu Řeků do ČR probíhají v jednotlivých regionálních řeckých obcích po celý jubilejní rok 2008. Vzhledem k důležitosti těchto projektů požádal nejvyšší organizátor oslav – Asociace řeckých obcí v ČR – prezidenty obou republik o záštitu nad těmito oslavami. Podporu a pomoc přislíbil i velvyslanec Řecka v ČR, jeho excelence pan Vasilios Ikosipendantarchos, který se chce osobně angažovat při jejich přípravách.

Mária Uhrinová