středa
8. května 2024
svátek slaví Den osvobození od fašismu 1945

Hl. m. Praha

Hlavní město Praha

Pražští symfonikové zahrají Chopina s Ivanem Klánským a Mahlera s Ladou Bočkovou

PRAHA: Ve středu a čtvrtek 6. a 7. března vystoupí Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK s českou klavírní legendou Ivanem Klánským. Dirigovat bude Petr Altrichter. Na programu večera je Klavírní koncert č. 2 Fryderyka Chopina a Mahlerova Čtvrtá symfonie. Sopránového sóla ve čtvrté větě symfonie se ujme mladá česká pěvkyně Lada Bočková.

od 06.03.2024 do 07.03.2024
19:30 - 21:30
Autor článku: 
FOK

„Muzikologové zatím stále bádají, co je na Chopinově díle tak geniální. Já to také přesně nedokážu pojmenovat; je však jisté, že existuje něco mezi nebem a zemí, co je v jeho díle obsaženo a co způsobuje, že když si sednu ke klavíru a začnu hrát Chopina, moje ruce hrají jakoby samy. Nebo jinými slovy; když položím ruce na klavír, první, co se ozve, je Chopin,“ říká profesor Ivan Klánský, který se s Chopinovým Druhým klavírním koncertem dostal v roce 1970 do finále slavné varšavské Soutěže Fryderyka Chopina jako první Čech v historii. Během své kariéry Ivan Klánský s oběma Chopinovými klavírními koncerty procestoval svět. S polským ‚básníkem klavíru‘ ho spojuje také Chopinův festival v Mariánských Lázních a česká Chopinova společnost, jíž předsedá.

„Zpívat sopránové sólo v Mahlerově čtvrté symfonii je jako dostat se do mysli dítěte a ocitnout se v dětské vizi nebes. Pro mě je to jako zavřít oči a užít si divokou jízdu modrou oblohou na saních s cinkajícími zvonky a nečekanými, nadšenými zjeveními jako z pohádky,“ říká sopranistka Lada Bočková, která se jako první Češka v historii úspěšně zúčastnila dvou světových pěveckých soutěží Operalia Plácida Dominga a Queen Sonja Competition v Oslu. Nyní je její domovskou scénou Theater Bonn v Německu, kde se v této sezóně kromě opery představí také ve scénické hudbě Edvarda Griega ke hře Henrika Ibsena Peer Gynt. V Národním divadle v Praze bude debutovat jako Pamina (Kouzelná flétna) a Mařenka (Jeníček a Mařenka), vrátí se také do Národního divadla moravskoslezského v Ostravě v roli Bystroušky (Příhody lišky Bystroušky) a jako Karolína (Dvě vdovy).

Před středečním koncertem se koná setkání s umělci od 18:15 v salónku Cukrárna Obecního domu.

Slovo dramaturga FOK Martina Rudovského

„Dirigent Petr Altrichter symbolizuje lásku k české hudbě. Je symbolem vášnivým a neúnavným. Stejně tak spojuje všechny generace českých hudebníků. Zejména péčí o ty méně zkušené, která je tak vzácná, cenná a chvályhodná. Dvojice exkluzivních sólistů proto nemůže být jiná: na jedné straně velezkušený Ivan Klánský, na druhé pak mladá sopranistka Lada Bočková, která má hlas plný radosti, což Gustav Mahler tolik potřebuje a na nebesích z toho plesá. Ivana Klánského zase můžeme považovat za ryzího Chopinovce; noblesního a decentního.“

Program

CHOPIN & MAHLER

6. a 7. března 2024 od 19:30, Obecní dům

 

FRYDERYK CHOPIN

Koncert pro klavír a orchestr č. 2 f moll op. 21

GUSTAV MAHLER

Symfonie č. 4 G dur

 

Lada BOČKOVÁ | soprán

Ivan KLÁNSKÝ | klavír

SYMFONICKÝ ORCHESTR HL. M. PRAHY FOK

Petr ALTRICHTER | dirigent

 

Vstupenky: https://www.fok.cz/cs/chopin-mahler

Můj bratr mesiáš: Intermezza v Divadle Kámen

PRAHA: Od února do dubna 2024 nabízí Divadlo Kámen především hru „Můj bratr mesiáš“. Kromě činoherního základu precizně nazkoušeného třemi herci je ke každému provedení přizván jiný host konkrétního večera, který přibližně sedmkrát za představení vstoupí do hry. Hosty bývají osobnosti různých oborů od filosofů a literátů po hudebníky. Účelem intermezz je vždy originální a nové propojení s herci, kteří se tak mimo jiné odchylují od zajetých kolejí.

29.02.2024
Autor článku: 
Blanka Křemenová

Cílem intermezz není jen ozvláštnění a narušení rutiny. Vznikají při nich i nečekané souvislosti: tematické i estetické, vyslovitelné i nevyslovitelné, okrajové i zásadní, související i nesouvisející s motivy hry.

„Intermezzista“ je ve svém počínání plně svobodný. Herci mu pouze určují začátek a konec intermezza. Většinou s ním přímo nespolupracují, ale ani otevřená součinnost není zakázaná, pokud obě strany vycítí, že je vhodná. Intermezzista může a nemusí znát danou hru. Někdy se stane, že ji už předtím viděl, může se tedy do jisté míry připravit. Často ji ovšem ani předem nevidí a nečte scénář, jedná tedy podle toho, jak na něj představení v daném okamžiku působí. A on zpětně působí na herce.

„Vzájemná komunikace mezi herci a intermezzistou samozřejmě nemusí být vždy souladná. Někdy se obě strany vzájemně doplňují, jindy se přou, jindy se provokují. Vytváří se složité a nejednoznačně vyznívající harmonie,“ doplňuje režisér Petr Odo Macháček. „Intermezza nemám rád kvůli nějaké prvoplánové překvapivosti vývoje, ale právě kvůli těm souvislostem, která vznikají, aniž bychom je jakkoli plánovali.“

Od února do dubna budou intermezza provádět například hudebník Radomír Švec, náčelník kmene paraplavců KON-TAKTU Jan Nevrkla, drum-and-bassový dj Josef Sklenička nebo autor románové předlohy ke hře Můj bratr mesiáš, spisovatel Martin Vopěnka.

 

Více o hře: https://divadlokamen.cz/mesias

Více o hostech: https://divadlokamen.cz/mesias_hoste

 

Hrají: Kristýna Suchá, Lucie Zachovalová a Vít Macháček, videomateriál vytvořily Anne Katrine a Liv Hanne Haugenovy.

 

Další informace: www.divadlokamen.cz

Pouť KRÁLE LEARA z Celetné do Kochánek, na Hrad Kašperk a zpátky do Celetné…

PRAHA: Poslední únorovou neděli mohli diváci v Divadle v Celetné vidět první fázi jednoho zajímavého experimentu. Spolek Kašpar uvedl veřejnou zkoušku nově připravované inscenace hry Williama Shakespeara KRÁL LEAR v režii Jakuba Špalka, která vzniká rozfázovaně do několika etap.

Autor článku: 
Lenka Bočková/ika

S počátkem roku 2024 jsme začali zkoušet našeho šestého Shakespeara (když nepočítáme pásmo Májový Shakespeare, kde jsme inscenovali jen nejslavnější scény z velkých Shakespearových her). Tentokrát jsme vybrali Shakespearovu tragédii KRÁL LEAR, jejíž vznik se datuje do let 1605/1606.

Vznik této inscenace bude velmi odlišný od všech předchozích. Zkoušení rozdělíme do několika etap a vy uvidíte rodící se představení v různých fázích rozpracování…

V květnu bude možnost vidět verzi, která se odehraje během léta na open air jevištích (Kochánky, Kašperk, Vlksice). To už budeme mít (asi) kostýmy, hudbu, scénář bude mít jasnější podobu (do této chvíle jej průběžně škrtáme, doplňujeme a měníme), herecky bychom si měli být „jistější“.
Premiéry open-air verzí pak proběhnou v červnu (zahrada Kochánky), v červenci (hrad Kašperk) a v srpnu (tvrz Vlksice). Každému prostoru ušijeme Leara na míru, využijeme potenciál místa. Tam už je možné vidět „hotovou“ inscenaci. V únoru 2025 se pak Král Lear dočká i své jevištní verze v Divadle v Celetné.

Smyslem této „pouti“ je samozřejmě kvalitní inscenace. Už dříve jsme občas záměrně pozdrželi výrobu dekorace a kostýmů s tím, že uvidíme, jak se hra při zkoušení bude vyvíjet. Zkoušení Leara na etapy sleduje jiný cíl. Z letité zkušenosti víme, že na Kašperku se blankvers, obsah a smysl textu „sám vyloupne“. Je tam jen kámen ve zdi a před vámi spousta diváků, co si přišli pro zážitek. Musíte hrát nahlas, dopředu, jasně. Nutí vás to rozhodnout se, o čem mluvím, co chci sdělit. Věříme, že tam lépe porozumíme smyslu situací, postav i celé hry.
    
Těší nás, že si můžeme něco takového vyzkoušet a jsme sami zvědaví, co nám to dá, případně co nám to vezme. Tak s námi pojďte projít tuto dobrodružnou výpravu.

Hrají: Tomáš Karger, Tereza Slámová, Kateřina Zapletalová, Johana Koubová, Petr Halíček, Matyáš Greif, František Kreuzmann, Tomáš Stolařík, Ondřej Novák, Jan Jankovský, Marek Pospíchal.

Překlad: Milan Lukeš; Režie a úprava: Jakub Špalek; Výprava: Petra Krčmářová; Hudba: Daniel Fikejz; Choreografie soubojů: Petr Nůsek A.R.G.O.; Úprava a dramaturgie: Lenka Bočková

www.divadlovceletne.cz

V květnu proběhne jubilejní 10. ročník festivalu Open House Praha – ambasadorkou dobrovolnického programu se stala Lejla Abbasová

PRAHA: Festival Open House Praha, který nechává široké veřejnosti zdarma nahlédnout do běžně uzavřených budov, oslaví letos v květnu 10. výročí. Za dobu své existence otevřel již přes 620 budov a prostorů, které přivítaly téměř půl milionu návštěv z řad nadšenců architektury a poznávání města. Koncept otevřeného města pro všechny sdílí pražská nezisková organizace Open House Praha, z. ú., společně s dalšími více než 50 festivaly po celém světě. Open House se tak řadí k největším architektonickým festivalům světa. Už nyní spustili organizátoři na svých stránkách výzvu k přihlašování dobrovolníků pro letošní rok.

Autor článku: 
Michaela Pánková/ika

K myšlence uspořádat festival Open House v Praze jsem se rozhodla na začátku roku 2013, krátce poté, co jsem objevila jeho londýnskou předlohu, jejíž rozměr s více jak 800 otevřenými budovami byl fascinující. Jednoduchý koncept s desítkami měst v mezinárodní síti Open House Worldwide, v nichž festivaly probíhaly, vyzýval k následování,“ říká zakladatelka a kreativní ředitelka Andrea Šenkyříková.

Letošní jubilejní ročník festivalu Open House Praha se uskuteční od 13. do 19. května 2024 a zpřístupní o víkendu zdarma více než 100 architektonických skvostů na území hlavního města Prahy. Festival nabízí dále v týdnu od 13. května doprovodný program v podobě přednášek, debat a procházek po Praze. Open House Praha nechá nahlédnout do budov spojených s významnými českými architekty, jejichž životní jubilea si letos připomínáme – například Josefa Fuchse, Oldřicha Tyla, Adolfa Benše, Josefa Fanty, Jana Gillara, Karla Hubáčka a dalších. Současně se bude věnovat tématu proměn města, architektury a veřejného prostoru v posledních deseti letech i přístupnosti a otevřenosti města všem skupinám obyvatel.

Neodmyslitelnou součástí festivalu jsou každým rokem jeho dobrovolníci*ice, kteří pomáhají jak s přípravou akce, tak s její realizací. Festival Open House Praha zapojil během posledních deseti let okolo 2600 dobrovolníků*ic z celé ČR i zahraničí. Novou ambasadorkou dobrovolnického programu se stala Lejla Abbasová, moderátorka, aktivistka a bývalá mluvčí ministra pro lidská práva a národnostní menšiny.

Jsem nesmírně ráda, že jsem se mohla stát součástí Open House rodiny. Pamatuji si totiž den, kdy emeritní zakladatelka její pražské odnože Andrea Šenkyříková s tímto nápadem přišla. Zdál se mi naprosto skvělý, ale také opravdu odvážný. Přesvědčovat instituce a soukromý sektor, aby dovolili de facto kde komu vstoupit do jejich „obýváku“?! Tehdy jsem to vnímala skoro až jako utopii... O dekádu později hluboce smekám nejen před Andreou a týmem, který vybudovala, ale také před stovkami dobrovolníků, kteří jsou stěžejním pilířem úspěchu celého festivalu,“ říká Lejla Abbasová a dodává: „Dobrovolnictví pro festival Open House Praha není jen o tom, že si otevřete dveře do nějaké budovy, ale otevřete si dveře do úplně nového života. Uvidíte nové lidi, nová místa a já pevně věřím, že si to s námi užijete.“

Organizátoři spustili na svých stránkách výzvu k přihlašování dobrovolníků pro letošní rok. Dobrovolníkem*icí se může stát každý, kdo má zájem pomoci otevírat město pro všechny. Inspirací může být letošní promospot, který přibližuje motivace dobrovolníků*ic.

Nezisková organizace Open House Praha, z. ú., která za festivalem stojí, se také stala novou partnerskou organizací projektu Open House Europe. Jeho součástí je například mezinárodní dobrovolnická výměna mezi partnery projektu. Tři vybraní zkušení dobrovolníci se tak mohou během letošního roku vypravit za poznáním do evropských měst Essen, Tallin a Stockholm.

O tom, jak dobrovolnictví obohacuje společnost, se na sklonku loňského roku uskutečnila debata se zástupci různých kulturních festivalů. Její záznam je možné zhlédnout na Youtube kanále Open House Praha – Umění bez cenovky: Dobrovolníci v srdci kultury.

Více o dobrovolnickém programu a přihláška: https://www.openhousepraha.cz/dobrovolnici/.

Open House Praha na sociálních sítích

#openhousepraha, #ohp2024

Facebook | Instagram | Linked In | Youtube

S knížetem v kraťasech. Vycházejí páté knižní Výpravy Jiřího Peňáse, tentokrát po schwarzenberských místech

ČR: Výpravy po schwarzenberských místech je název už pátého dílu Výprav, osobitého cestopisu literárního publicisty a spisovatele Jiřího Peňáse. Autor svou pouť zahájil v létě 2023 ve společnosti Karla Schwarzenberga. Další destinace pak objel sám, protože do putování s knížetem zasáhl osud. Výsledkem je poutavé čtení. Z něj vystupuje originální portrét Schwarzenberga, s nímž Peňás napsal patrně poslední knižní rozhovor. Kromě toho Výpravy nabízejí zábavné, čtivě podané putování po krajině, historii a architektuře. Zápisky ze schwarzenberských míst v Česku a v Rakousku i tentokrát prostupují autorovy vtipné postřehy a osobní vzpomínky. Knihu vydává Echo Media. Zde je od 19. února k mání v e-shopu, v knihkupectvích se objeví od 28. února.

Autor článku: 
Magdalena Bičíková, Jana Bryndová

„Kníže byl přitažlivý ze své podstaty a přitažlivý a jedinečný je jeho i osud celého schwarzenberského rodu,“ říká Jiří Peňás.  „A tahle knížka je, myslím, posledním svědectvím z poslední fáze jeho života. Je to úplně jiné, než se o něm dosud psalo. Je to pohled na Karla Schwarzenberga v kraťasech,“ dodává.

Jízda s chromajzlem? Bonus našich cest!

První část knihy obsahuje tři reportáže ze tří celodenních vyjížděk na knížecí místa, které oba pánové objeli od června do srpna roku 2023. Společně navštívili Čimelice, Orlík a Sedlec u Kutné Hory. „Jde vlastně o záznamy našich hovorů, které jsme spolu vedli. Kníže už byl, jak si pamatujeme, na vozíku, nemohl chodit, takže se to odehrává během našich jízd v knížecím autě, a pak především během našeho sezení v nějaké hospodě, kam jsme se pak přesunuli. Jak mi Jeho Jasnost na začátku řekla: budete jezdit s chromajzlem. Já na to řekl: To bude bonus našich cest,“ líčí Peňás.

Autorova původní představa byla, že půjde o práci tak na rok či dva. „Okolnosti a osud k tomu chtěly jinak. Věřím ale, že jistou zajímavost mají naše výpravy i tak. Doufám, že pro každého, kdo měl knížete rád. Nebo ho aspoň zajímá, co to bylo za člověka, a proč ho tolik lidí rádo mělo. A pořád mít bude,“ říká Jiří Peňás. „Věřím, že čas na našich cestách nepovažoval kníže za ztracený, ba domnívám se, že se na ně těšil,“ dodává.

Druhou část knihy tvoří autorovy místopisné fejetony či eseje z dalších lokalit, které jsou spojeny s knížetem a dalšími členy jeho rozvětveného rodu: ze zámku Schwarzenberg v Německu, Dřevíče, Tochovic, Štýrského Hradce, zámku Murau, hradu Hardeggu, Vídně a rodové hrobky na Orlíku.

 

Rozmluvy i to nevyřčené

„Pochopitelně těch schwarzenberských míst jsou desítky, ale neměl jsem v úmyslu napsat encyklopedii,“ vysvětluje Jiří Peňás. „Mně šlo hlavně o to, aby se Karel Schwarzenberg nenudil, což se snad podařilo. Aspoň řidič Michael Pastorek, který byl svědkem našich rozmluv, mi pak řekl, že už dlouho nezažil, že by kníže měl tak dobrou náladu a byl ochoten se tak dlouho vybavovat. Vždy při zpáteční cestě mu však už spadla hlava a spal. To však byla součást nevyřčené domluvy,“ říká autor.

Knihu uzavírá recenze zápisků Bedřicha Schwarzenberga (1800-1870), Karlova oblíbeného předka z orlické větve, šťavnatě se vyjadřujícího glosátora a kavalíra. „Tuto knížku mi dal sám Bedřichův praprasynovec na Dřevíči, kde trávil svá poslední léta, tak sem snad patří,“ říká Peňás.

Během výprav si autor potvrdil to, co o svém, o dvě generace starším společníkovi věděl už dříve.  „Uvědomil jsem si, jak byl kníže s touto zemí spojený, jak k ní byl připoután a jak mu na ní záleželo. A ta vazba platila pro něj osobně, ale i pro dědictví rodiny Schwarzenbergů, kteří tuhle zemi ovlivnili, jako málokterý šlechtický rod. Zároveň jsem si uvědomoval, že tohle s ním končí. On si to myslím uvědomoval taky,“ uzavírá Jiří Peňás.

 

Výpravy po schwarzenberských místech. Jiří Peňás, 187 stran, cena 399 Kč. V únoru 2024 vydává Echo Media v Edici Echo.

https://eshop.echomedia.cz/

 

Víte, že…

… „výpravy s knížetem“ byly podle autora jakýmsi vyvrcholením jejich dlouholeté známosti?

„Teoreticky jsem ho znal snad od roku 1987, kdy se jméno Karel Schwarzenberg začalo objevovat v souvislostech s jeho podporou českého disentu a opozice. Poprvé jsem ho viděl na začátku listopadu 1989 na slavném festivalu ve Wroclawi, kam se sjel český exil a on tam moderoval jeden seminář. Osobně jsme se znali od poloviny 90. let. A pak z mnoha příležitostí. Kníže, jak známo, měl rád společnost, a já jsem byl, díky Bohu, trochu její součástí. Takže myslím, že jsme byli, řekněme, docela dobří známí,“ říká Jiří Peňás.

… vzhledem k okolnostem neexistují těchto výprav žádné společné fotografie? 

„Nepovažoval jsem to v tu chvíli za důležité a rovněž jsem respektoval knížecí kondici, takže jsme se k nějakému selfie nedostali. Doufal jsem vždy, že se nevidíme naposledy a že budou ještě nějaké příležitosti,“ uvádí autor. Jedna společná fotografie přesto v knize je: v srpnu 2023 ji pořídil Michal Čížek na besedě obou pánů na festivalu ve Všeticích. Bylo nabito; šlo patrně o poslední veřejné vystoupení Karla Schwarzenberga.

… záznamy z výprav vycházejí v každém vydání v Týdeníku Echo a lze je číst i v rámci elektronického předplatného?

Půvab míst blízkých i vzdálenějších pro své čtenářstvo Jiří Peňás systematicky objevuje už od roku 2008, kdy napsal na internet svůj první fotoblog.

 

Jiří Peňás

Spisovatel, komentátor a literární publicista.

Narodil se v roce 1966 v Prostějově, vedle tohoto města ale prožil část dětství a mládí také v Sudetech, konkrétně v Rotavě a Kraslicích v Krušných Horách. Gymnázium absolvoval v Sokolově a poté pak na filosofické fakultě UK vystudoval češtinu a historii; státnice skládal v roce 1989. V té době už jako otec rodiny pracoval coby zeměměřič, knihkupec a noční vrátný. Poté se živil jako nakladatelský redaktor a v roce 1992 nastoupil do novin: pracoval v deníku Prostor, Mladé frontě a Lidových novinách. Od roku 1995 vedl kulturní rubriku v Respektu, od roku 2000 ji vedl v časopise Týden, v roce 2009 se vrátil vést kulturní stránky v Lidových novinách. Od roku 2016 je členem redakce Týdeníku Echo, nezávislém médiu s příklonem k tradičním názorům a hodnotám, sdružující podobně originální autory i autorky.

Jeho koníčkem i součástí jeho práce je četba knih a také systematicky podnikané výpravy do blízkých i odlehlejších míst. Ty pak popisuje ve svých pravidelně publikovaných článcích určených pro věrný okruh čtenářstva, které dokáže jeho psaní poučit a rozesmát.

Vydal knihu Deset procent naděje (2002) a od roku 2019 mu v Edici Echo vyšlo už pět svazků místopisů ze střední i trochu vzdálenější Evropy: Výpravy pro starší a pokročilé (2019), Výpravy pro blízké i vzdálenější (2020), Výpravy pro den i noc (2021), Výpravy pro čtvero ročních období (2022) a nyní i Výpravy s knížetem po schwarzenberských místech (2024).

Získal cenu Novinářská křepelka (1997) a Cenu Ferdinanda Peroutky (2013). Má dvě dospělé děti.

 

Vítej na světě II. Rodinný titul tanečního divadla na písně Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka na Nové scéně

PRAHA: Vítej na světě II je celovečerní rodinný titul tanečního divadla v interpretaci souboru Baby Balet Praha, mladších studentů konzervatoře Taneční centrum Praha. Poslední letošní uvedení úspěšné inscenace v Praze se uskuteční tento pátek 23. února 2024 od 19 hodin na Nové scéně Národního divadla. Rodinný titul na písně Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka vznikl na námět Vlasty Schneiderové.

23.02.2024
19:00
Autor článku: 
Johana Mravcová

Autorský tým zavedených tvůrců dětských choreografií reflektuje pět etap v životě člověka: narození, dětství, školní léta, pubertu a dospělost. Jednotlivých choreografií taneční koláže se kromě Vlasty Schneiderové ujali Tereza Hloušková, Tereza Chladová, Jan Schneider, Pavla Königsmarková, Antonín Schneider, Linda Svidró, Jitka Tůmová a Eliška Vodičková.

Dramaturgie využila mimořádně chytré a poetické texty čtyřiadvaceti písní Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře, které posloužily jako inspirace pro jednotlivé choreografie. Zdeněk Svěrák navíc k jednotlivým blokům přispěl i originálními autorskými texty, které také sám namluvil.

„Ani Jaroslava Uhlíře ani mne nikdy nenapadlo, že by naše písničky mohly sloužit jako inspirace pro baletní dílo,“ říká Zdeněk Svěrák. „Ale stalo se a povedlo se. A těší nás, s jakou chutí a nápaditostí to mladí tanečníci provedli.“

Inscenace Vítej na světě II není určena výhradně dětem, představení je zážitkem pro všechny věkové kategorie. Prostřednictvím tance, scénických prvků a doprovodnou projekcí se snaží vyjádřit životní moudrost, dramatičnost a humanismus, které jsou obsažené v textech písní. Tímto způsobem se stává univerzálním dílem, které je atraktivní prakticky pro všechny generace diváků.

Vstupenky jsou k dispozici pod tímto odkazem:

https://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/vitej-na-svete-ii-Z0So9x-WSymMxEEigCuYow?t=2024-02-23-18-00

 

Baby Balet Praha je komorní soubor složený z nejlepších studentů nižších ročníků konzervatoře Taneční centrum Praha (3. - 5. ročník osmiletého studia). Soubor byl založen v prosinci roku 2003, od září 2008 je produkován uměleckou agenturou Mezinárodní centrum tance, z. s. Vítej na světě II bylo první ‚postcovidovou‘ premiérou souboru, kterou studenti nastudovali již ve svém novém sídle – v Domě tanečního umění. Představení mělo premiéru v březnu 2023. Producentem představení je Mezinárodní centrum tance.

 

Tvůrčí tým

Námět, scénář a režie: Vlasta Schneiderová

Choreografie (abecedně): Tereza Hloušková, Tereza Chladová, Pavla Königsmarková, Antonín Schneider, Jan Schneider, Vlasta Schneiderová, Linda Svidró, Jitka Tůmová, Eliška Vodičková

Hudba: Jaroslav Uhlíř

Texty: Zdeněk Svěrák

Kostýmy: Roman Šolc, Markéta Kubíčková

Realizace kostýmů: FAMOOD

Scénografie: Roman Šolc, Viktor Svidró a choreografové

Projekce: Viktor Svidró, Vladimír Sojka

Nahrávka zvukové stopy: Ondřej Urban

Producent: Mezinárodní centrum tance, z.s.

 

Trailer k představení Vítej na světě II: https://youtu.be/RV-v72qv_ow

Pražští symfonikové se v rodinném pořadu Orchestr na dotek zaměří na hudbu východních kultur

PRAHA: Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK se v sobotu 2. března vydá s dirigentem Janem Kučerou hledat znaky východních kultur v hudbě. Pomáhat jim v tom bude herecký tandem Marek Němec a Johana Schmidtmajerová a také děti z Hudebního klubu FÍK, které již o hudbě leccos vědí. V závěru dopoledního koncertu, který je vhodný pro rodiny s dětmi od 5 let, si dětští diváci mohou na pódiu Smetanovy síně vyzkoušet hru na nástroje s pomocí hráčů orchestru FOK.

02.03.2024
11:00 - 12:15
Autor článku: 
FOK

„Společně s hudebními cestovateli, panem Tympánem (Marek Němec) a Karolínou Okarínou (Johana Schmidtmajerová), se vydáme prozkoumávat hudbu z dálného i blízkého východu. V rámci letošního podtitulu ‚Za hudbou do všech koutů světa‘ Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK zahraje ty největší východní hity od nesmrtelného Louskáčka Petra Iljiče Čajkovského po smrtelně rychlý Šavlový tanec Arama Chačaturjana. Hodinový hudební program pro děti i jejich rodiče pod taktovkou dirigenta Jana Kučery nabídne také vystoupení baletu Konzervatoře Taneční centrum Praha na známou melodii z cyklu Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského. Ocitneme se v pohádce Tisíce a jedné noci spolu s Šeherezádou Rimského-Korsakova a cestou na východ si skočíme i populární Uherský tanec č. 5 Johannesa Brahmse,“ říká scénárista Tomáš Končinský, který společně s dramaturgem FOK Martinem Rudovským pečlivě vybral ukázky hudby vhodné pro dětské posluchače, opředené příběhy.

Vystoupí také Richard Kollert, mimořádně talentovaný patnáctiletý houslista. Richard byl odmalička obklopen hudbou; narodil se do česko-japonské hudební rodiny, jeho tatínek Jiří Kollert je klavírní virtuóz a dědeček skladatel. Se svým starším bratrem Eduardem, též houslistou, od dětství navštěvují hodiny houslí ve Švýcarsku u světoznámého pedagoga Zakhara Brona. Richard debutoval jako sólista s orchestrem v pražském Rudolfinu již ve svých 10 letech a od té doby koncertuje v ČR i v zahraničí. Od tohoto školního roku je posluchačem Pražské konzervatoře. Mezi jeho nejnovější úspěchy patří 1. místo v soutěži Astana Violin International Competition.

 

Program

 

ORCHESTR NA DOTEK – VÝCHOD

ZA HUDBOU DO VŠECH KOUTŮ SVĚTA!

2. 3. 2024 od 11:00, Obecní dům

 

Johana SCHMIDTMAJEROVÁ | průvodkyně

Marek NĚMEC | režie, průvodce

Tomáš KONČINSKÝ | scénář

HUDEBNÍ KLUB FÍK

KONZERVATOŘ TANEČNÍ CENTRUM PRAHA

GYMNÁZIUM A HUDEBNÍ ŠKOLA HL. M. PRAHY

SYMFONICKÝ ORCHESTR HL. M. PRAHY FOK

Jan KUČERA | dirigent

 

Festival Malá inventura začal udílením cen Česká divadelní DNA

PRAHA, ČR: Brněnské kulturní centrum CO.LABS, otevření nového divadelního sálu Theatron v jičínské Valdštejnské lodžii a koncept kandidatury Broumova na Evropské hlavní město kultury 2028 jsou novými držiteli ceny Česká divadelní DNA za výjimečný počin na poli nového divadla a živé kultury. Cenu za mimořádný dlouhodobý přínos, získal Festival …příští vlna/next wave… . Držitelem ceny za mimořádnou podporu a prezentaci české kultury v zahraničí se stal program PerformCzech. Iniciátorkou cen je kulturní organizace Nová síť, která ve spolupráci s členy Českého kulturního networku Nová síť na základě nominací vybírá laureátky a laureáty již od roku 2012. Předáním cen Česká divadelní DNA, které se udílejí každé dva roky jako projev úcty výrazným osobnostem a počinům v oblasti nového divadla a živé kultury, začal v úterý 20. 2. v pražském Studiu Hrdinů dvaadvacátý ročník festivalu Malá inventura. Ten na osmnácti scénách v Praze nabídne během osmi dnů více než třicet divadelních událostí.

Autor článku: 
Johana Mravcová/ika

Bližší informace o laureátech:

 

CENA ČESKÁ DIVADELNÍ DNA 2024 za výjimečný počin

Rozšíření aktivit platformy CO.LABS, Brno

 

Brněnské kulturní centrum CO.LABS je otevřeným prostorem, jehož cílem je zaštítit komplexní služby pro potřeby tvůrců a tvůrkyň. Co.labs - to je místo disponující sály, zkušebnami, tréninkovými prostory, dílnami i venkovními prostory. Místo, kde mohou tvůrci a tvůrkyně pracovat, prezentovat svoji práci, inspirovat se navzájem, účastnit se workshopů, konferencí, setkávat se s odborníky z ČR i zahraničí. Během posledních dvou let prokázal tým Co.labsu svou houževnatost a nasazení, které bylo po zásluze odměněno. V příštích letech Co.labs projde rozsáhlou rekonstrukcí, a to za podpory NPO, Statutárního města Brno a Sokola Brno I.

 

CENA ČESKÁ DIVADELNÍ DNA 2024 za výjimečný počin

Otevření sálu THEATRON ve Valdštejnské lodžii, Jičín      

 

Valdštejnské imaginárium je nezisková organizace, která usiluje o oživení historické stavby Valdštejnské lodžie neobvyklými cestami. Vychází přitom ze skutečnosti, že tato unikátní stavba nebyla nikdy dokončena. Touha dokončit Valdštejnův projekt se týmu sdruženému kolem památky v několika předchozích letech stala hnacím motorem a silnou inspirací. Další milník přišel v listopadu 2023 zprovozněním a slavnostním otevřením nového divadelního sálu Theatron včetně přilehlých prostor, které posilují jeho funkčnost a podporují vícero způsobů jeho užívání. Tým kolem ředitele Jiřího Vydry svou houževnatostí posunul opět úroveň nabízených kulturních služeb na Jičínsku a stává se bezesporu inspirací pro řadu dalších institucí v České republice.

 

CENA ČESKÁ DIVADELNÍ DNA 2024 za výjimečný počin

Kandidatura na EHMK 2028, Broumov  

 

Koncept Kreativní poutník v rámci kandidatury Broumova na EHMK 2028 zaujal širokou veřejnost. Přestože ve finále kandidatury neuspěl, jeho hlavní myšlenka a odhodlanost jít do soutěže evropského formátu vzbudily nemalou pozornost. Broumov přirozeně odkazuje k tradici broumovského kláštera, který býval po staletí poutním místem, je za tím však víc. Téma kandidatury vybízí k tomu, že poutníkem může být každý, kdo si váží přírody, zná svou historii nebo se třeba snaží propojovat generace a kultury, které spolu žijí v souladu. Takový přístup je pro klima dnešní kultury více než vítaný.

 

CENA ČESKÁ DIVADELNÍ DNA 2024 za mimořádný dlouhodobý přínos, rozvoj a podporu nového divadla

Festival …příští vlna/next wave…

 

Cena se uděluje organizaci Příští vlna z. s, který pořádá Festival …příští vlna/next wave… Více než třicetileté fungování festivalu nabízí výjimečnou platformu pro prezentaci českého divadelního okraje, hudební, taneční, výtvarné a jiné alternativy. Klade důraz na dramaturgické celky, premiérové projekty, angažované a politické divadlo. Iniciuje rovněž vznik nových projektů, pomáhá zaštítit mladé progresivní umělce různých oborů a představuje netradiční kulturní prostory.

 

CENA ČESKÁ DIVADELNÍ DNA 2024 za mimořádnou podporu a prezentaci české kultury v zahraničí

PerformCzech

 

PerformCzech koordinuje Oddělení mezinárodní spolupráce Institutu umění – Divadelního ústavu. Cena se uděluje tomuto programu zejména za zajišťování řady aktivit souvisejících s internacionalizací současné české scény pro divadlo, tanec, současný cirkus a multidisciplinární projekty. Mezi ně patří, a je mu přikládán v této souvislosti mimořádný význam, Program Go and See. Ten posiluje výjimečně mezinárodní spolupráce a profesní růst umělců a umělkyň a kulturních pracovníků a pracovnic v ČR a supluje zatím neexistující podobný typ podpory na státní nebo jiné správní úrovni.

 

Dále byli nominováni: pardubický projekt Automatické mlýny, kandidatura Českých Budějovic na EHMK 2028, konference women in art, multižánrový festival Luhovaný Vincent, nezisková organizace Motus – Alfred ve dvoře, projekt PerformanceBus a divadelní uskupení Pomezí.

 

Autorkou ceny je Iva Tattermuschová /TABLO/.

www.malainventura.cz

www.novasit.cz

 

Rozloučení s Vladimírem Czumalem

PRAHA: V pátek 16. února se v kostele Českobratrské církve evangelické v Praze-Radotíně rozloučila rodina, přátelé, kolegové a desítky studentů s PhDr. Vladimírem Czumalem, CSc., (15. 12. 1954–22. 1. 2024), historikem architektury a urbanismu, nezávislým odborným kritikem a přítelem památek a kulturního dědictví, znalcem umělecké a dokumentární fotografie, oblíbeným vysokoškolským pedagogem, popularizátorem kvalitního umění a dalo by se pokračovat… Své „Poděkování Vladimírovi“ zde přednesl také přední historik umění, Prof. PhDr. Ing. Jan Royt, Ph.D., DSc. S jeho souhlasem a taktéž se svolením pozůstalé rodiny jeho smuteční řeč publikujeme.

Autor článku: 
ika

 

Poděkování Vladimírovi

 

Jak všichni věříme, Vladimír Czumalo, jenž odešel z tohoto světa, na nás již shlíží z Nebeského Jeruzaléma a raduje se z Boží přítomnosti. Tak jako obdivoval a znal architekturu pozemskou, těší se i z té nebeské a jistě k ní přistupuje s obdivem k její kráse i s laskavou kritičnosti, jemu bytostně vlastní. Vladimír totiž žije v našem vědomí jako excelentní znalec architektury a urbanismu 20. století. Již při studiu dějin umění na katedře dějin umění a estetiky Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v letech 1974–1979 projevoval intenzivní zájem o architekturu a umění 20. století. Výsledkem toho byla jeho diplomová práce Česká výtvarná teorie v letech 1945–1948. Po studiu se stal asistentem na katedře, na níž studoval. V letech 1981–1984 absolvoval interní vědeckou aspiranturu, kterou zakončil v roce 1988 obhajobou kandidátské disertační práci Česká teorie architektury v letech okupace, která vyšla knižně v řadě Acta Universitatis Carolinae v roce 1991. Poté, co se rozdělila Katedra dějin umění a estetiky na dvě samostatná pracoviště, působil v letech 1990–1997 na katedře estetiky. Jeho odborný zájem byl soustředěn vedle architektury na estetiku praktického života, jak ji ve svých pracích formuloval Bohumil Markalous. Zaujala ho také umělecká fotografie, již věnoval řadu studií. Po změně vědecké orientace katedry estetiky odešel v roce 1997 na katedru kulturologie, kde přednášel až do roku 2012 vybrané kapitoly z dějin a teorie architektury 20. století. Paralelně také od roku 1997 přednášel na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze a na Českém vysokém učení technickém. V roce 2013 se stal externím pedagogem na Ústavu dějin křesťanského umění, kde našel pevné zázemí jak mezi pedagogy, tak hlavně mezi nadšenými studenty. Svým odborným a zároveň hluboce lidsky hřejivým přístupem inicioval odborný zájem mnoha studentů o architekturu a urbanismus. Pověstné byly jeho vycházky se studenty za architekturou 20. a 21. století v Praze. Vladimír byl mistrem drobných studií, katalogových hesel a kritik, kterých napsal několik set. Právě šíře jeho odborných zájmů a také jeho „pohodová“ povaha, vzdálená někdy přehnaným ambicím v akademickém prostředí, způsobily to, že nikdy nepřistoupil k habilitaci. 

Milý Vladimire, děkujeme za Tvé znalosti, otevřenost a vstřícnost ke studentům, za přátelství, za tvé laskavé srdce. Děkujeme i Tvé ženě Petře, která Tě věrně a trpělivě provázela celý život v letech „tučných“ i „hubených“. Moc rádi se s Tebou zase sejdeme, tentokráte na procházce Nebeským Jeruzalémem, jak řada z nás věří.

                                      Vděční studenti a pedagogové Ústavu dějin křesťanského umění

                                                                 Katolické teologické fakulty

                                                                 (formuloval přítel Jan Royt)

 

 

Své poděkování nejlaskavějšímu panu profesorovi na Katedře kulturologie FFUK přidává za vděčné studenty také autorka tohoto textu.

 

S využitím TZ: https://www.mk.gov.cz/novinky-a-media-cs-4/5581cs-zemrel-phdr-vladimir-czumalo-csc-dlouholety-spolupracovnik-ministerstva-kultury

Tip na CD – Franz Liszt and Czech music

ČR: Chcete si dopřát hudební zážitek a nemáte čas jít na koncert? Přestože se může zdát, že doba CD nahrávek je za námi, někdy stále stojí za to, udělat si chvilku klidu, oprášit a zapnout přehrávač. Dělám to vždy, když vyjde nové CD klavíristy Tomáše Víška.

Autor článku: 
Martina Fialková

Sedí-li za klavírem právě on, je to vždy záruka zajímavé dramaturgie, výběru skladeb, informací k nim, ale především vynikající interpretace. A tak je to i s počinem, který mapuje inspiraci českých skladatelů hudbou a osobností Franze Listza. Ochutnávka se konala v kapli sv. Vavřince, kde bylo CD slavnostně pokřtěno. Kromě samotného pianisty také Jaroslavem Krčkem, který měl na starost hudební režii, a symbolicky i zástupkyní maďarské menšiny v Praze.

Těch několik ukázek v podání Tomáše Víška málem zbořilo piano (v tom nejlepším slova smyslu). Hudba Listzova, Dvořákova, Smetanova, ale také Tomáškova pěkně vedle sebe pro srovnání, v tom nejlepším výběru a bravurním podání. Navíc jako vždy i se zasvěceným a přitažlivě podaným výkladem okolností vzniku. Tak, jak to ještě v rozšířenější podobě čteme i v bookletu CD.

Byl to opravdu dobrý nápad, věnovat se této Lisztovské inspiraci. Vývoj klavírní hry totiž málokdo ovlivnil tak, jako právě Franz Listz, ve své době neobyčejně populární osobnost. Dnes bychom řekli, evropská „megastar“. Kvůli jeho „uchvatitelskému“ přístupu k nástroji, využití absolutně všech možností klavíru ve prospěch dramatické a romantické interpretace došlo dokonce i ke změnám v konstrukci klavírů. Nové nástroje dokázaly vyhovět všem těmto lisztovským požadavkům a lisztovské pojetí hry i komponování pro klavír ukazovalo Evropě další vývoj. Jak se s ním vyrovnali největší čeští skladatelé doby Lisztovy? Každý jedinečně, s osobitým vkladem a se ctí. Poslechnout a posoudit to však už musíte sami.

Poznámka na okraj: Týž den na témže „křtu“ byla uvedena do světa i další pozoruhodná nahrávka Tomáše Víška, i její notový part – Sonáta pro klavír, jejímž autorem byl osobně přítomný Michael Kocáb. Jmenovaný se jí dopustil v dobách svých studií, která spolu s Tomášem Víškem absolvovali ve stejném ročníku Pražské konzervatoře. A ani tady nechyběla ukázka. Pianisti tak mají zas o jeden opus víc na výběr a Tomáš Víšek potvrdil svou pověst špičkového, ale stále hledajícího a objevujícího umělce.

Vydala ARCODIVA

 

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Hl. m. Praha