Hl. m. Praha

„Když procházíme jednotlivá díla sbírky, je zřejmé, že kurátoři Nathalie Hoyos a Rainald Schumacher velmi obezřetně vybírají ta, které bez ohledu na zemi původu spojují angažovanost a potřeba upozornění na společenské problémy,” popisuje ředitelka a kurátorka GHMP Magdalena Juříková. A dodává, že sbírka Art Collection Telekom je inspirativní zejména proto, že přináší soubor děl z území, které bylo spojené východním blokem a mělo tak jen málo odlišnou realitu. „Uplynulé tři dekády nás výrazně odlišily, a to se pochopitelně vepsalo i do výpovědí zastoupených umělců. Takto postavená sbírka se může jevit jako poněkud naléhavý apel, ale vzhledem ke znepokojivému a výbušnému vývoji kolem nás je to nanejvýš žádoucí a trefné.”

 

Ohrožení demokracie, rovnoprávnost a rasismus

Expozice je rozdělena do několika tematických okruhů. Jedna z místností se zaměřuje na křehkost demokracie a sílu manipulace a autoritářských režimů. Tu otevírá obraz s názvem Něco je…2 od Daniela Balabána. Stojí na něm necelá desítka figur s obličeji upřenými k obloze, z níž padají kusy popela. Dílo, které na této výstavě zastupuje sbírky Galerie hlavního města Prahy, vzniklo před dvěma lety a je reakcí na tragickou situaci obyvatel napadené Ukrajiny. Na ruskou agresi odkazují i deníkové záznamy z února 2022 ukrajinské konceptuální výtvarnice Alevtiny Kakhidze a kreslené momentky z ukrajinského Majdanu umělkyně Lesie Khomenko.

Rozdílné postavení žen v Evropě ukazují portrétní fotografie, které působí až lifestylovým dojmem. Za velkými brýlemi se však u každé ženy skrývá příběh dotýkající se témat, jako je právo na potrat nebo možnost odejít z násilného vztahu. Osobní vzpomínky zasazené jak do soukromých zkušeností, tak i historických příběhů sdílí bosenská umělkyně Šejla Kamerić. Její autoportréty reflektují dospívání během války v Sarajevu v 90. letech. K válkám v Jugoslávii se vrací i fotografie Igora Grubiće. Chorvatský fotograf zachycuje horníky, kteří organizovali stávky proti Slobodanu Miloševići.

 

Technologický pokrok, klimatická krize a duševní zdraví

Jakou rychlostí se vyvíjí technologie a jaké přinášejí výzvy odráží i díla Lenky Glisníkové. Umělkyně ve svých plastikách zpochybňuje současné změny životního stylu člověka, k nimž dochází v důsledku neregulovaného technologického pokroku. Ve stejné místnosti můžeme najít i sochu Anny Hulačové s názvem Agro-Kosmo, zobrazující astronauta pěstujícího živiny i mimo planetu Zemi. K životnímu prostředí a péči o něj se vztahují i fotografie zachycující dopad člověka na přírodu.

Výstavu uzavírají díla odkazující na duševní zdraví, nutnost péče o sebe samé, ale i o společnost jako celek. Jedním z nich je i dílo Group Therapy české umělkyně Evy Koťátkové, která letos reprezentuje Česko na benátském Bienále. Její dílo v kontextu celé výstavy shrnuje nutnost sdílení problémů i palčivých témat a vyvolání dialogu. A to jak mezi díly samotnými, tak mezi díly a návštěvníky. „Tato výstava je především o humanistických hodnotách, které jsou vnitřním kompasem pro jednotlivce, ale také pro společnost. Hodnoty, které určují způsob, jakým spolu žijeme, respektujeme druhé a organizujeme demokratickou a otevřenou společnost – proti všem pravicově extremistickým tendencím a autokratickým diktátorům. A právě pohled, hodnocení a sdílení hodnot je tak potřebná skupinová terapie,” uzavírají kurátoři umělecké sbírky společnosti Deutsche Telekom Nathalie Hoyos a Rainald Schumacher.

„V roce 2010 jsme založili sbírku Art Collection Telekom, která se zaměřuje na současné umění ze střední, východní a jihovýchodní Evropy. Mnohá díla z této sbírky reflektují společenské a politické změny a důležitá témata dnešní doby. Deutsche Telekom vnímá komunikaci jako svou hlavní činnost a považuje se za jejího zprostředkovatele. Skrze Art Collection Telekom chceme podpořit umělce z daného regionu a přispět otevřené, komunikativní kultuře, která je důležitá pro vzájemné porozumění napříč Evropou,“ dodává Antje Hundhausen, viceprezidentka pro Brand Experience, Deutsche Telekom.

 

Výstavu Group Therapy lze v Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí navštívit od 26. dubna do 11. srpna 2024.

 

Propagaci výstavy podporuje T-Mobile Česká republika. „Deutsche Telekom v letošním roce představuje svou uměleckou sbírku v Praze a mám radost, že se ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy podařilo dát dohromady tak působivou výstavu. Našim zákazníkům chceme nabídnout přístup k současnému umění a zapojit je do dialogu o umění a hodnotách, a proto mohou díky Magenta Moments získat vstup na výstavu zdarma,“ říká Maximiliano Bellassai, obchodní ředitel pro rezidentní zákazníky společnosti T-Mobile.

Kurátoři výstavy: Nathalie Hoyos, Rainald Schumacher, Magdalena Juříková, Martin Netočný

Grafické řešení: Anymade Studio

Výstava se koná pod záštitou jeho excelence Andrease Künneho, velvyslance Spolkové republiky Německo v Praze.

Výstavní program Galerie hlavního města Prahy je podporován Ministerstvem kultury České republiky.

Mediální partneři: Artikl, Artmap, Art Antiques, Radio 1, FlashArt, Artalk, A2

Vstupné: 200 Kč plné (dospělí) / 90 Kč snížené (studenti a senioři)

Více informací o výstavě a GHMP najdete na webu, Instagramu a Facebooku.

 

 

 

 

 

 „Legislativní ukotvení statusu umělce je jedním z úkolů, které jsou ukotveny v Národním plánu obnovy. Je nutné ho naplnit, aby nebylo ohroženo čerpání finančních prostředků z NPO. Ministerstvo kultury zvolilo cestu adekvátní současné situaci, kdy dochází k úpravě podmínek pro získání stipendií. Považujeme zavedení statusu umělce za klíčový krok, z nějž bude možné v budoucnu vycházet pro tvorbu dalších opatření,“ říká ministr kultury.

Do registru budou zapsány fyzické osoby, které prokáží, že se věnují umělecké nebo tvůrčí činnosti nebo činnosti s uměleckou činností bezprostředně související. To doloží smluvními vztahy za poslední 3 roky, z nichž bude zřejmé, že se umělecké činnosti věnovaly alespoň po dobu 24 měsíců. Podmínky jsou formulovány tak, aby podpora primárně cílila na umělce, kteří svoji uměleckou činnost vykonávají převážně mimo pracovní poměr a dosahují v ní příjmů maximálně ve výši průměrné mzdy. Návrh zákona počítá i s podporou umělců v době případných omezení v důsledku vyhlášení nouzového stavu.

V návrhu zákona je vymezen pojem „umělec“, který zahrnuje i osoby vykonávající činnosti bez nichž by realizace umělecké činnosti byla nemyslitelná. Například osvětlovače, zvukaře, kostyméry apod. Registrovaní umělci budou moci při splnění dalších podmínek získat podporu formou stipendia na tvůrčí nebo studijní účely. Podmínkou poskytnutí dotace, v tomto případě stipendia, je podle zákona 203/2006 nejen žádost sama, ale také posouzení žádosti/projektu odbornou komisí. Pak bude rozhodnuto o přidělení či nepřidělení dotace a její výši. A to samozřejmě s respektem k rozpočtovým možnostem ministerstva kultury.

Při tvorbě návrhu ministerstvo spolupracovalo s Institutem umění – Divadelním ústavem, který má téma statusu umělkyně*ce jako jeden z dílčích výzkumných cílů a který komunikuje a spolupracuje s jednotlivými profesními a oborovými asociacemi.

 

Základní otázky a odpovědi:

 

Kdo bude moci status umělce získat?

 

Na základě novely zákona bude zřízen registr umělců, který povede Ministerstvo kultury. Do registru budou zapsány fyzické osoby, které prokáží, se věnují umělecké nebo tvůrčí činnosti nebo činnosti s uměleckou činností bezprostředně související. Toto prokáží doložením smluvních vztahů za poslední 3 roky, z nichž bude zřejmé, že umělecké činnosti věnovaly alespoň po dobu 24 měsíců. V návrhu zákona je vymezen pojem „umělec“, který v sobě zahrnuje i osoby vykonávající činnosti bez nichž by realizace umělecké činnosti byla nemyslitelná. Například osvětlovače, zvukaře, kostyméry apod.

 

Jak budou fungovat stipendia pro umělce v registru, držitele statusu umělce?

Fyzická osoba, zapsaná v registru, bude moci ministerstvo kultury požádat o finanční podporu, kterou využije buďto na tvůrčí účely (finanční příspěvek jí umožní soustředit se na vlastní umělecký projekt, např. vytvoření rukopisu knihy, kompozice hudební skladby, vytvoření souboru fotografií…), nebo pro vzdělávací/ studijní účely, např. na krytí cestovních výdajů a poplatků souvisejících se zahraniční stáží v nějaké kulturní instituci (absolvování tanečního workshopu, rekvalifikačního kurzu, další studium…).

Bude se jednat o finanční příspěvek poskytnutý na konkrétní projekt. Účelné využití příspěvku se bude dokládat závěrečnou zprávou z realizace projektu, nebude tedy třeba vyúčtovávat jednotlivé typy nákladů, bude se jednat o „stipendium“ v pravém smyslu slova.

 

Znamená to, že když bude někdo v registru a požádá si, tak automaticky dotaci dostane?

Nikoli. Podmínkou poskytnutí dotace, v tomto případě stipendia, je podle zákona 203/2006 nejen žádost, ale také posouzení žádosti/projektu odbornou komisí. Tato komise žádost posoudí a ministr kultury na základě jejího doporučení rozhodne o přidělení či nepřidělení dotace a její výši. To samozřejmě s respektem k rozpočtovým možnostem ministerstva kultury.

 

Půjde o speciální dotační titul? Nebo půjde o některý ze stávajících?

Prozatím předpokládáme, že poskytování stipendií bude i nadále realizováno ve stávajícím dotačním titulu – Program poskytování příspěvku na tvůrčí a studijní a účely.

Kolik peněz to může ročně stát? Kolik peněz to tak může být na jednoho žadatele?

Prozatím pracujeme s částkou cca 130 mil Kč ročně, která je pojata jako částka maximalistická. Podle předpokladu by měla být rozdělována mezi autory uměleckých děl a výkonné umělce.

Při úvaze o částce pro jednoho žadatele je třeba také brát v potaz skutečnost, že projekty, což ukazuje i stávající praxe, mohou být obsahově nesrovnatelné. Na jedné straně například může stát tvůrčí stipendium na vytvoření uměleckého díla v řádu nižších desetitisíců, na druhé straně víceleté studijní stipendium např. cca 100 000 Kč. V tuto chvíli je průměrný odhad cca 90 tis. na žadatele s tím, že bude podpořeno až 1500 projektů ročně.

Přinášíme díla významných českých i zahraničních umělců. Obrazy, fotografie, reliéfy či silueta z pletiva pochází z Česka, Slovenska, Anglie, Uzbekistánu, Arménie, Moldavska či Ázerbájdžánu. Za všechny autory můžeme jmenovat Patrika Hábla, jehož zařadily aukční síně Christie's a Sotheby's do světového výběru nejlepších výtvarných děl 20. a 21. století, dále Mílu Fürstovou, autorku obalu Ghost Stories pro kapelu Coldplay, Vladimíra Houdka a jeho jednoznačný rukopis, Josefa Rataje, zástupce českého pop-artu či Veroniku Psotkovou, kouzelnici s pletivem a autorku anděla shlížejícího na Dlouhou ulici v Praze. Ze zahraničních umělců se zapojili například Tina Palů, Heyran Mustafayeva či Teodor Buzu. Jednotlivá díla a přehled všech autorů najdete na stránce Dobré aukce na portálu livebid.cz.

Získané finanční prostředky pomohou zajistit vzdělání dětí a dospívajících z chudých syrských a libanonských rodin v komunitním centru Tahaddi v chudinské čtvrti Hay el Gharbeh v jižní části Bejrútu. Z výtěžku dražby se například nakoupí učební pomůcky, školní potřeby a vydatné svačiny, děti pojedou na výlet do přírody či budou podpořeny odborné programy pro dospívající a v neposlední řadě také činnost jedinečného dětského pěveckého sboru.

„Komunitní centrum podporujeme již sedmým rokem a každý rok s radostí sledujeme školní úspěchy malých i velkých školáků. Věřím, že Dobrá aukce přinese další tolik potřebné finanční prostředky. Jsme rádi za každého odborného i laického sběratele, který svou investicí do obrazu nebo jiného uměleckého díla přinese naději na lepší budoucnost syrských i libanonských dětí,“ říká Kristina Ambrožová, ředitelka Humanitárního střediska Diakonie ČCE.

Součástí benefiční aukce je také předaukční výstava. Probíhá od čtvrtka 25. dubna do neděle 28. dubna (do 16 h) v Galerii U Betlémské kaple, kde si lze jednotlivá díla osobně prohlédnout a vybrat si svého favorita pro samotnou nedělní dražbu. Obrazy a jiné umělecké předměty mohou registrovaní zájemci dražit osobně nebo prostřednictvím portálu Livebid.cz v den konání aukce od 17 hodin.

Sálovou aukci letošního ročníku moderuje skvělý Radek Hrdina, moderátor rádia Kiss, šťastný otec a komik, jak uvádí na svém instagramovém účtu.

Vstup na setkání a sálovou aukci je omezen a je nutná registrace prostřednictvím online formuláře.

Vydražené finanční prostředky budou poslány na bankovní účet číslo 292949292/0300 registrované veřejné sbírky č. j. S-MHMP/177996/2013, 14. května 2013.

www.diakoniespolu.cz   

Autorská loutková inscenace pro dospělé o „věcech pro dospělé“ nejprve vezme diváky na počátek stvoření světa a také titulního hrdiny (Velký Nabíječ) a jeho ženského protějšku (A-kundé), kteří se postupně představí v různých situacích a historických momentech. Odhalí dobové trendy a klišé spojené se sexualitou, aby se poté věnovali především rozvoji pornografie spojené se vznikem replikovatelných vizuálních médií a jejich proměn. I když je tento žánr inscenace pro rubínovský repertoár neobvyklý, pravidelný divák se dočká momentu odbornějších glos a komentářů, které jednotlivé situace a výjevy zasadí do širšího společenského, kulturního a historického kontextu. To vše nejen v osobitém vizuálním ztvárnění, ale také především s vtipem, nadhledem i ironií.

Autorem námětu je herec, loutkoherec, loňský držitel cen Thálie v kategorii Loutkové divadlo a v tomto případě také režisér Jiří Kniha. Zaujal ho fenomén platformy OnlyFans, kde jednotlivci mohou prezentovat svůj předplacený obsah. „Během pandemie se ovšem enormě zvýšil počet tzv. ,talentů', kteří na OnlyFans prezentují svůj erotický nebo pornografický obsah. Navíc jsou tvůrci v přímém kontaktu s uživateli a můžou tvořit obsah přímo pro ně a na jejich přání – samozřejmě za speciální poplatek či členství. Zaujalo mě, že si někdo tvorbu erotického nebo explicitního obsahu vybere jako své zaměstnání a vlastně se trochu vymezení vůči klasickému pornografickému průmyslu, kde jsou role jasně dány a velká část konečného výdělku jde společnosti ne aktérům. Což neplatí v případě OnlyFans, kde kromě poplatku platformě zbytek zisků putuje za tvůrci,“ popisuje vznik námětu na inscenaci režisér Jiří Kniha.

Jiří Kniha se tak dostal k širším úvahám o sexu a pornografii v průběhu dějin lidské kultury a toho, jak se různě vyvíjela jejich role ve společnosti od rituální až po čistě byznysovou. Zvolení autorských loutek ke zpracování tohoto tématu přináší do inscenace především nadsázku, ironii, hravost a vtip, který do značné míry plyne už ze samotného poněkud absurdního propojení tématu a loutek, které bývají spojovány spíše s dětskými představeními.

„Půjde o poslední a bonusovou inscenaci sezónního cyklu Ticho., který se zaměřovalna ztišení, uklidnění, aby bylo možné uslyšet to, co je jinak přehlušováno každodenností, zajetými kolejemi vnímání nebo také na fenomény, o kterých se záměrně mlčí či jsou dokonce umlčovány. V tomto cyklu vznikla autorská inscenace To ticho, když přijdeš domů a doku inscenace Istanbulská úmluva. Velký Nabíječ je v tomto smyslu určitým kontrapunktem ke dvěma předchozím inscenacím, jak žánrově, tak tematicky. Nicméně není snad lepšího tématu, okolo kterého bylo vytvářeno záměrné tabu, a tedy také specifická forma ticha, než je lidská sexualita a pornografie. Proto nešlo nápad Jiřího Knihy zamítnout,“ vysvětluje dodatečné zařazení premiéry do repertoáru umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová.

Ústřední postavou celého inscenačního projektu je Jiří Kniha, který kromě scénáře vytvořil i loutky. Inscenaci režíruje a spolu s herečkou Natašou Bednářovou v ní také hraje. Spoluautorkou scénáře je dramaturgyně, autorka, umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová. Spolu s Jiřím Knihou loutky a výpravu tvoří scénografka Jana Hauskrechtová. Hudbu pro inscenaci píše Marek Doubrava, oceňovaný hudebník, autor filmové i scénické hudby a člen kapely Hm…

Premiéry inscenace Velký nabíječ se uskuteční v pátek 26. dubna a 9. května. Repríza následuje 7. června. Vstupenky jsou už teď dostupné na webových stránkách divadla.

Informace o A studiu Rubín

Dramaturgie současného A studia Rubín se orientuje především na vytváření autorských inscenací, jejichž autory jsou většinou sami režiséři, nebo dramaturgové. Každoročně také  iniciuje dílnu na podporu vzniku nových divadelních textů Autor v domě. Mezi nynější spolupracovníky A studia Rubín patří například Lucie Ferenzová, Barbara Herz, Ondřej Štefaňák, nebo Jana Hauskrechtová. Stálým koprodukčním partnerem je divadelní spolek Kolonie z. s.

Komorní prostor A studia Rubín se  nachází v historickém centru Prahy ve sklepení domu U Tří korun na Malostranském náměstí. Za svoji více než pětapadesátiletou existenci si tento prostor získal v české divadelní kultuře jméno nezaměnitelné scény.

 

Anotace Velký Nabíječ

Jiří Kniha a Dagmar Fričová 

Myslíte si, že loutkové inscenace jsou jenom pro děti? Ani náhodou! Velký Nabíječ vás vyvede ze zásadního omylu. Velký Nabíječ je pro dospělé a to pro dospělé tak, že ani víc pro dospělé být nemůže.

Velký Nabíječ je totiž i s hvězdičkou a těch hvězdiček bude možná tolik, že se vám z toho zatočí hlava. Velký Nabíječ není totiž nikdo jiný než bájný č*rák, který si klestí cestu světem erotiky, sexu a pornografie od mytických dob až do světa OnlyFans. Velký Nabíječ je prostě star – tak jak jinak v době patriarchátu, žejo? Ale nebojte se, objeví se i jeho ženský protějšek: Krásná (tak jak jinak) Akundé, která disponuje nejen skvělými superschopnostmi, jako vytvářením nekonečného prostoru, ale hlavně dokáže odborně reflektovat, o čem všechny ty příběhy o unesených princeznách, divoženkách a skřítcích, ale také o travičce zelené, zajíčcích a instalatérech jsou.

Velká loutková pornografická paráda o velkých pornografikých parádách, které se nám vryly nejen pod kůži, ale i do vlhkých snů. S autorskými loutkami Jiřího Knihy a Jany Hauskrechtové.

Scénář: Jiří Kniha, Dagmar Fričová a kol.
Režie: Jiří Kniha
Výprava a loutky: Jana Hauskrechtová, Jiří Kniha

Hudba: Marek Doubrava

Hrají: Jiří Kniha, Nataša Bednářová

www.astudiorubin.cz

Dílna všímavosti navazuje na předchozí inscenaci Veroniky Knytlové, Kaleidoscope, kterou rozvíjí a koncept posouvá dál. Projekt pracuje s webovou stránku, na níž si divák může volit a libovolně přepínat mezi několika zvukovými stopami, namíchat si hudbu podle svého přání a stát se pozorovatelem svého měnícího se prožitku.

„Záměrem je zapojit co nejširší spektrum lidí (věkově, národnostně, mírou předchozí zkušeností s tancem) a dát jim možnost tady a teď vznikající improvizovaný tanec provozovat, nebo ho “jen” pozorovat. Pozorovat to, jak s měnící se hudbou se radikálně mění celá žitá skutečnost včetně prožitku ze vnímání tance. Vycházíme z předpokladu, že jakýkoliv všimnutý pohyb, i sebecivilnější a sebenepatrnější, je tancem. Že choreografií může být pohyb mraků po obloze, let hmyzu, pohyb ruky, která háže kelímek do koše. Chceme, aby se účastník plně zaměřil na své tělo a okolní prostor. Dílna všímavosti může tak být pro někoho kromě performance i workshopem nebo meditací,” říká autorka.

„Účastníci v průběhu "seance" mohou být s námi ve společném prostoru, nebo se mohou vydat kamkoli svým směrem. Mohou akci pojmout jako procházku a kontinuálně se pohybovat z místa ať už městem, nebo přírodou. Mohou se k akci připojit z jakéhokoli koutů planety s internetovým signálem,” dodává Knytlová.

Inscenace svou formou tematizuje možnost svobodné volby, její hranice, výhody i úskalí. Mezi řádky pojmenovává také téma manipulace. Snímá z tohoto pojmu jeho ryze negativní konotace. Ve světě tance a pohybu je fyzická manipulace často možností, jak se dostat do míst a poloh, které bychom sami bez druhých lidí nejspíš nikdy neobjevili.

Dílna všímavosti nabízí možnost stát se svědkem vznikání okamžité choreografie, jejíž pohybový slovník se rodí z jednoduchých asociačních představ dostupných nám všem. Tyto představy se postupně vtělují do pohybu, rodí se z běžných, mnohdy automatických pohybů a gest, zahušťují se, vrství a cyklí, aby se nakonec opět, i když ne snad navždy, rozplynuly v našich každodenních životech. Jednu ze zvukových stop naplňuje hlas Veroniky Knytlové, která živě účastníkům nabízí jednoduché, ale promyšlené sledy pokynů, na co zaměřit svou pozornost. Divák má tedy možnost zůstat “jen” divákem – převážně pozorovatelem, nebo naopak pojmout zážitek jako workshop. Může ale zároveň libovolně proplouvat mezi oběma rolemi tak, jak sám uzná v daném okamžiku za vhodné.

„Hlavní síla Dílny všímavosti spočívá především v její něžné citlivosti a osobní i vzájemné propojenosti v dnešním často bezohledném, uspěchaném, zrychleném světě. Akcentuje hru se všemi jejími aspekty včetně vítání omylu a chyby jako důležité a podnětné součásti života. Umožňuje intenzivní zaměřování pozornosti na moment teď. Dává prostor také pomalosti a vnímání druhých lidí, věcí, rostlin v malém výseku na našich protínajících se cestách životem bez posuzování, porovnávání a požadování. Dílna všímavosti chce být živoucím příkladem toho, že nejen vybroušená taneční technika je podmínkou vytvoření vysoce sugestivní choreografie,” doplňuje Knytlová.

Součástí performance je mezinárodní skupina studentek a studentů z Katedry nonverbálního divadla HAMU a Katedry autorské tvorby a pedagogiky DAMU, kteří se na inscenaci autorsky spolupodílejí jak pohybově, tak textově. Zvukovou složku po stránce hudební, technické i dramaturgicky zaštiťuje hudebník a sound designer Martin Tvrdý. Některé zvuky a hudbu posbíral a vytvořil Vratislav Hubička. Dramaturgicky se na projektu spolupodílela Michaela Raisová, alias Mish Rais. Tvorbu webu se zcela jedinečnými možnostmi má na starost Tomáš Javůrek

Dílna všímavosti bude mít premiéru v Meditační zahradě HAMU ve čtvrtek 25. dubna v 17:30. Je vhodná pro česky i anglicky mluvící publikum a také pro děti od šesti let. Podmínkou účasti v Dílně všímavosti je mít vlastní chytrý telefon a sluchátka.

 

Dílna všímavosti: Ruka mine bok, slovo probudí oči, chodidlem zazní hlas

25. dubna 2024, 17:30, Meditační zahrada HAMU

FB událost: https://fb.me/e/2526TEx5b

Vstupenky: https://goout.net/cs/dilna-vsimavosti/szwrfcx/ 

 

Vydechnout. Nadechnout. Zaměřit pozornost: detail akce těla člověka v prostoru. Zamlžit pohled. Rozostřit sluch. Naladit sebe. Naladit frekvenci. Slyšet. Zažít souznění s okolním prostředím, ale i rytmem svého srdce. Nechat se vést. Věnovat se pozorování obyčejných věcí: obyčejných a samozřejmých tak, že jsme se dávno odnaučili je vnímat.

Může mě pozornost zaměřená k okolnímu světu přivést k sobě?

Přijměte pozvání do Dílny všímavosti, v níž hlavní roli spolu s účinkujícími hrají keře, lavičky, ptáci, pukliny ve zdi, večerní setmění, cizí hlasy, brouci a třeba i vlastní tkaničky od bot. Pokud si to dovolíte, i vy sami. Do uší si u nás namícháte podle své chuti takovou hudbu, která naladí vaši pozornost vůči obyčejnému a přesto nečekanému, překvapivému. Zvuk povede vaše oči i celé tělo. Všechno kolem se stává choreografií, tancem, hrou. Přesným zaměřením pozornosti získáváte prostor pro rozehrání vlastní i společné imaginace.

Pro účast je nutné si přinést vlastní mobil a sluchátka.

Koncept: Veronika Knytlová
Dramaturgie: Mish Rais
Choreografie: Veronika Knytlová, Mish Rais a kol.

Sound design, dramaturgie zvuku, technické řešení: Martin Tvrdý
Tvorba webu: Tomáš Javůrek
Spolupráce na zvukových stopách: Vratislav Hubička

Performují: Neviditelné děti – uskupení studentů HAMU: Eliška Švecová, Jana Štofaniková, Kateřina Vernerová, Kristýna Koudelová, Olesya Sydorenko; studenti DAMU: Filip Novák, Magdalena Kovářová, Kateřina Urbánková, Mariale Carranza, Peter Chiang Cheng Te, Neda Taslimian

Producent: Mind Move, z. s.

Produkce a propagace: Pavla Haluzová
Podpořili: AMU, Státní fond kultury ČR, Nadace Život umělce

Zvláštní poděkování: Marie Reslová, Daniela Kolková, Jiří Beneš, Tomáš Jungwirth, Zdeněk Krajíček, Jiří Vlček

www.mindmovecz

 

Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, NIPOS, který seminář „Marketing, fundraising a management kulturních zařízení v kontextu proměny vnímání a motivace návštěvníka“ pořádal, přislíbil, že na tento rok 2024 připraví pokračování. Jeho lektorkami opět budou doc. Ing. MgA. Lucie Pešl Šilerová, Ph.D., vedoucí Katedry hudební produkce Hudební fakulty JAMU, a doc. PhDr. Ingeborg Radok Žádná, rektorka Akademie múzických umění v Praze.

 

Anketa Místní kultury – Geisslers Hofcomoedianten

Nezávislý divadelní soubor, který ve své tvorbě propojuje staré tradice s živým, současným divadlem. K barokní inspiraci přistupuje s autorskou svobodou, mísí původní s novým, vzletné s přízemním, činohru, zpěvohru, loutkohru i tanec. (Zdroj: https://vilastvanice.cz/geisslers-hofcomoedianten)

 

V jakém kraji ČR působíte?

Sídlíme v Praze, ovšem vyrážíme na zájezdy po celé ČR.
 

Kolik lidí má propagaci vaší organizace, instituce, akce na starosti? Kolik členů má „marketingový tým“? Jak si dělí práci?

Propagaci mám na starosti já, tedy jen jeden člověk. Když se něco děje, zapojuje se samozřejmě celý organizačně-produkční tým.

 

V jakém finančním rozmezí se pohybuje výše rozpočtu na marketing na daný rok

1) 50 000–250 000 Kč, 2) 250 000–500 000, 3) 500 000 –1 mil. 4) 1 mil. a více.

Rozmezí první, tedy nejnižší.

 

Jaké jsou pro vás nejužitečnější nástroje sebepropagace? Bez přímého využití internetu? S přímým využitím internetu?

Nejvíc v propagaci využíváme on-line nástroje, máme vlastní web, sociální sítě, posíláme newslettery; mimo internet pravidelně rozesíláme tiskové zprávy, využíváme přímou propagaci v prostorách divadla a okolí.

 

Co je brandem vaší organizace? Kým chcete být? Čeho chcete dosáhnout? Jaké jsou vaše hodnoty? Kdo by měli být vaši fanoušci? Jak chcete, aby vás vnímali? Kdo je vaše konkurence a jak se můžete odlišit?

Naším brandem je současné divadlo na barokním půdorysu, které zároveň baví a poučí – tím jsme a chceme, aby nás tak vnímali fanoušci. Tímto specifickým zaměřením se odlišujeme přirozeně od konkurence. Složitější je v našem případě určení „ideálního diváka“, cílová skupina není jasně daná věkem, geograficky a jejich zájem lze také popsat spíš zeširoka – nejsou to žádní nudní intelektuálové, rádi se baví, ale zároveň je pro ně důležité poselství, rádi se vzdělají a mnohdy už také mají vlastní solidní znalosti tématu. Nemusí to nutně být ani klasický divadelní divák, spíš člověk „se zájmem o věc“.

 

Good Practictices: Představte jeden váš projekt, který byl mimořádně úspěšný svou návštěvností, prodejností, sledovaností. Proč byl úspěšnější než jiné?

Obecně nám takto každoročně fungují VILOmeniny – víkendový festival divadla pro děti. Jeho výhodou je určitě jasně daná cílová skupina, zároveň je to jednorázová a současně pravidelná událost – diváci už s ní mohou počítat, znají ji, na druhou stranu se základna nevyčerpá tak rychle, jako u pravidelných repríz.

 

Vyplatila se vám investice do kampaně? Testujete si úspěšnost svých komunikačních strategií? Jak testujete, jaké nástroje k tomu využíváte, jaké ukazatele vás zajímají, podle čeho určujete úspěšnost/neúspěšnost? Monitorujete konkurenci, jak? Pokud jste v minulosti ukončili nějaké propagační aktivity, z jakého důvodu?

V posledních letech jsme z finančních důvodů větší kampaň neměli, v případě kampaně na sociálních sítích (k turné inscenace Pudl a pudr) jsme si dělali vyhodnocení po skončení kampaně – dobře zafungovala pro samotné sociální sítě (nárust sledujících, více interakcí), hůř pak pro vlastní prodeje vstupenek na představení.

 

Sbíráte kontakty na své cílové skupiny? Jak a kde?

Ano, budujeme si mailing list (diváci, partneři, instituce).

 

Jak intenzivně využíváte sociální sítě? Jaký typ obsahu tvoříte? Kterou ze sítí vaše cílová skupina preferuje? Kde jsou fanoušci nejvíce aktivní?

Využíváme hodně intenzivně, nejvíce Facebook z hlediska pravidelné propagace jednotlivých představení a informování o novinkách (prakticky každý den), Instagram na informování o novinkách v repertoáru (menší intenzita než FB) i pravidelnou komunikaci přes stories.

 

Máte uzavřená mediální partnerství? Co z toho pro vás plyne? Jaká plnění nabízíte a co od partnerů očekáváte?

Zatím ne, ale hodně stojíme o partnerství s Českým rozhlasem. Momentálně s nimi máme jen specifickou spolupráci s Rádiem Junior, které je partnerem inscenace Alchymisti. V minulosti jsme domluvili mediální partnerství pro akce, např. Antická Štvanice s Divadelními novinami.

 

Připravujete pro své příznivce nějaké speciální akce nad rámec běžné činnosti, díky kterým si upevňujete vzájemné vztahy – například soutěže, setkání s herci, akce pro děti? Je o tyto aktivity ze strany vašich cílových skupin zájem? A ten roste, klesá, drží se na stejných číslech? Máte nějaké domácí, případně zahraniční vzory?

Ano, chystáme akce k začátku sezóny, premiérám, derniérám a dalším událostem. Ty jsou pro všechny zájemce, navíc se ještě snažíme pravidelně přinést něco pro členy našeho mecenášského klubu. Zájem povětšinou je (máme celkem věrné, i když nikterak obrovské publikum), spíše než růst nebo pokles se nám objevují výkyvy podle druhu akce, dne, ročního období, náhody…

 

Myslíte si, že se vám povedlo něco, co by mohlo být inspirací i pro další píáristy? Nemusí to být celá komunikační strategie, někdy stačí drobnost, nápad, vychytávka…, které vedly ke zvýšení prodeje, sledovanosti, návštěvnosti…

Myslím, že se nám zmíněnými akcemi a pravidelným informováním o novinkách podařilo vytvořit a udržet skupinu blízkých fanoušků, kteří Geisslery sledují, pravidelně se vracejí, nenechají si ujít premiéry a na představení přijdou klidně i opakovaně, když je to spojené třeba právě s nějakou akcí/novým místem apod.

V poslední době se nám pěkně podařilo napojit se s představením Tři ženy a zamilovaný lovec, které je inspirované Petrem Brandlem, na Národní galerii. Využili jsme spolupráci u příležitosti brandlovské výstavy k získání nových diváků a rozšíření povědomí o Geisslerech (což může znít jako něco, pro co jsme nemuseli nic moc udělat, ale ve skutečnosti bylo navázání vztahů během na dlouhou trať.). Pro představu: natočili jsme krátký trailer, všechny příspěvky připravili na míru tak, aby fungovaly i na sítích galerie, navíc jsme navázali na dřívější spolupráci s kurátorkou Andreou Steckerovou, na předchozí hraní v prostorách galerie atd. Nejdéle trvalo vůbec proniknout do struktury velké organizace a najít někoho, s kým můžeme promo představení řešit. Díky tomu nás Národní galerie propagovala na svých sociálních sítích (to je přeci jen jiný dosah, než ty naše divadelní), webu a hlavně se o představení zmiňovaly lektorky na komentovaných prohlídkách. To asi mělo úplně největší účinek, některá představení byla vyprodaná během pár dnů. Tak teď už jen, aby se nově získaní diváci udrželi. (smajlík)

www.geisslers.cz

 

 

Všem příznivcům kreativity a inovací dobře známý festival Maker Faire Prague se letos koná již v květnu, a to o víkendu 11. a 12. 5. 2024. Do Křižíkových pavilonů na Výstaviště Praha opět zavítají rodiny s dětmi, technologičtí nadšenci i profesionální inovátoři v byznysu i vzdělávání. Jednodenní a dvoudenní vstupenky jsou k dostání v síti Goout už teď za zvýhodněnou cenu.

 

Festival pro radost z tvoření i byznysovou inspiraci

„Letos počítáme nejméně se 130 expozicemi a hlavní body festivalu se už jasně rýsují – kromě rozšířeného programu pro rodiny s dětmi si na své přijdou i ti, kteří hledají inovace a trendy v byznysu a vzdělávání,“ říká koordinátor Maker Faire Prague Vojtěch Kolařík z organizace Make More a dodává: „Chystáme opět mnoho workshopů v oblasti digitální výroby, elektroniky a 3D tisku, expozice českých aerospace projektů, mezi dalšími například divadelní představení s kinetickými objekty nizozemské skupiny Abacus Theather nebo superfinále Robosoutěže ČVUT. Užít si budete moct jak vědecké projekty, tak třeba stavění mostu ze špaget.“

 

Výzva pro vystavovatele končí 21. dubna – neváhejte přihlásit svůj projekt!

Princip festivalu Maker Faire spočítá v prolínání expozic individuálních makerů, vzdělávacích institucí i firem – vystavovat přitom může každý, kdo má nějakou inovaci či kreativní projekt ke sdílení. Organizátoři proto pravidelně vyhlašují tzv. Call for makers, výzvu, do které se můžete přihlásit, pokud chcete své téma v rámci festivalu prezentovat. „Letos se výzva uzavírá 21. dubna a my bychom rádi povzbudili všechny, kdo mají chuť a vlastní projekt, ať se neváhají přihlásit a ukázat jej ostatním – i kdyby snad ještě nebylo všechno dotažené. Chyba je totiž součástí kreativního procesu!“ uzavírá Vojtěch Kolařík. Mimo Prahu se festivaly Maker Faire konají v dalších 11 městech po celé České republice, na stránce www.makerfaire.cz se tedy lze přihlásit i na další jarní i podzimní termíny.

Partnery letošního Maker Faire Prague jsou LEGO, PRUSA Research, Výstaviště Praha, Maker Market, STMicroelectronics, Škoda Auto, Laska Kit a Praha 7. Vstupenky jsou k dostání v předprodeji v síti Goout, výzvu Call for makers pro vystavovatele najdete zde.

 

O festivalu Maker Faire 

Maker Faire je festival plný workshopů, interaktivních aktivit, a především nadšených a zvídavých lidí. Téměř vše si na něm lze vyzkoušet na vlastní kůži a mnohé se dá také vyrobit. Své projekty a prototypy zde prezentují tzv. makeři. Festival propojuje nadšence a odborníky, ale zároveň slibuje chytrou zábavu pro celé rodiny – kombinuje v sobě moderní technologie, tradiční řemesla, vědu a design. Tento festival je součástí celosvětové sítě Maker Faires původem z USA, který se po premiéře v Praze v roce 2018 začal konat v dalších menších městech po celé republice. Organizátoři vždy kladou důraz na místní tvůrce (makery), firmy a startupy. Pro festival připravují program, který zabaví celou rodinu, ale díky své pestrosti zaujme také odborníky a profesionály. Festivaly Maker Faire Česká republika organizuje Make More s.r.o. Mimo festivaly se věnují také tématice otevřených dílen, organizaci konference fab2025.cz a vzdělávání v oblasti STEM.

Web: makerfaire.cz

Facebook: facebook.com/MakerFaireCZ 

FB Events:facebook.com/MakerFaireCZ/events 

Instagram: instagram.com/makerfaire.cz/ 

Twitter: twitter.com/MakerFaireCZ 

Tik Tok: tiktok.com/@postavtesi