Hl. m. Praha

Letošní výročí narození Leoše Janáčka oslavuje v rámci Roku české hudby i soubor Musica Florea, jehož repertoár dnes zahrnuje díla od renesance až po romantismus. V novém programu představí skladatelovu ranou tvorbu. Leoš Janáček se již od svých 11 let učil generálbasu a kontrapunktu a seznámil se s barokní a renesanční kompoziční technikou. Tu vtělil zejména do drobných liturgických vokálních skladeb na latinské texty nebo do několika polyfonních skladeb, které byly teprve nedávno objeveny. Jisté nenápadné novátorství v těchto raných kompozicích nese punc doby, kdy v hudbě přecházela renesance do baroka. Baroko přineslo důraz na emoce a stalo se dobou objevování nových výrazových prostředků a forem.

„Je zřejmé, že liturgické skladby sotva dvacetiletého Leoše Janáčka vznikly jako samostatné, nad rámec školních povinností a osnov. Často se opírají o gregoriánský nápěv a v několika případech se k pěveckým hlasům přidávají varhany, které však mají jen podpůrný charakter,“ vysvětluje dirigent Marek Štryncl. „Proto si dovolíme doprovod obohatit smyčcovou instrumentací, aniž bychom cokoli přidali nebo ubrali na kompozičním záměru autora.“

Program bude doplněn díly autorů z počátků italského hudebního baroka i ze staršího období. Jak posluchači sami poznají, Janáčkovy rané skladby jsou podobného charakteru, což svědčí o jeho vysokém citu pro kompoziční styl, který jej zaujal, jako kdyby propast staletí mezi nimi vůbec neexistovala. Vedle Janáčka tak zazní Giovanni Gabrielli, Alessandro Grandi, Gregorio Allegri, Giovanni Battista Bovicelli nebo Giovanni Valentini. Soubor Musica Florea vystoupí v komorním složení a spolu s ním hostující sólisté: Barbora Kabátková a Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).

 

Barokní emocionalita je nadčasová

Jedenáctiletému Leoši Janáčkovi byl učitelem vynikající sbormistr a skladatel Pavel Křížkovský ve fundaci augustiniánského kláštera Králové na Starém Brně (v letech 1865–1869). Znalost generálbasu a kontrapunktu zprostředkovaly Janáčkovi styk s barokní a renesanční kompoziční technikou. Drobná díla, která vytvořil pod dojmem těchto znalostí, respektují palestrinovský styl, který byl prosazován a pěstován v rámci tzv. ceciliánské reformy církevní hudby.

„S trochou nadsázky můžeme tvrdit, že hudební baroko bylo ve své počáteční fázi (kolem roku 1600) italskou revolucí,“ říká Marek Štryncl. „Revolucí slova. Emocionální náboj slov si měl podřídit hudební složku. Snaha o vyjádření extrémních emocí vedla k objevování nových výrazových prostředků a hudebních forem, což přispělo ke vzniku nových hudebních nástrojů. Téměř všechny nástroje dnešního symfonického orchestru mají svůj původ v době barokní. Část koncertu věnujeme těm autorům, u kterých se dá předpokládat, že se jejich skladby staly ʾobětíʿ zmíněné revoluce.“

 

Hudební překvapení pro posluchače

Záměrně jsou do programu zařazeny skladby starší předbarokní formy – falsobordony G. Allegriho a G. B. Bovicelliho. Zejména tyto skladby budou hudebníci interpretovat v „novém stylu“ raně barokních kompozičních a výrazových experimentů, o kterých víme, že byly hojně užívány. A to nejen v nově napsaných skladbách, ale i ve starších duchovních dílech, která původně s tímto novým stylem neměla nic společného. Nápadná jistě bude improvizační technika tzv. diminucí.

Jednoduše řečeno, jedná se o většinou rychlé ozdobné skupiny not (passaggi) menšího i překvapivě většího rozsahu, které „zahušťovaly“ a propojovaly různé intervaly delších not. Překvapující mohou být poněkud archaicky znějící ornamenty a experimenty nepřipravených disonancí a držených prodlev, které jako by nerespektovaly harmonická a kontrapunktická pravidla. Je zřejmé, že se i tehdy dospělo ke klastrově disonantním souzvukům, které nám budou někdy připomínat kompozice 20. století. Podkladem pro techniku diminucí a specifických ozdob byly Marku Štrynclovi Breve et facile maniera d’essercitarsi (Rome 1593) G. L. Confortiho z roku 1593 a Regole Passaggi di musica (1594), odkud pochází Falsobordone Magnificat, který Bovicelli poskládal z autorů Gabucciho a Giovanelliho a přidal k němu příklad bohatě ozdobeného prvního hlasu.

Janáčkovy skladby inspirované raným barokem a často ještě starším gregoriánským nápěvem využívají v několika případech varhany. Marek Štryncl pro doprovod těchto skladeb zvolil smyčcovou instrumentaci, stejně tak pro Fugu A dur pro klavír, kterou Janáček napsal během svého studia v Lipsku roku 1879/1880, a která opět svědčí o pozoruhodné barokní inspiraci autora.

Musica Florea koncert uvádí v rámci celoročního programu Musica Florea Bohemia 2024. Přehled koncertů najdete na webových stránkách souboru. Lístky na všechny koncerty cyklu jsou již v prodeji v síti GoOut.cz.

Musica Florea: Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka

10. dubna 2024 19:00 ǀ Brno, Sál Milosrdných bratří, Vídeňská 228/7

Vstupenky v síti GoOut.cz

 

19. dubna 2024 19:30 ǀ Praha, Šternberský palác (Národní galerie), Hradčanské nám. 15

Vstupenky v síti GoOut.cz

 

20. dubna 2024 19:00 ǀ Nymburk, evangelický kostel, B. Smetany 613

Vstupenky v síti GoOut.cz

 

Účinkuje: Musica Florea, a sólisté, dirigent: Marek Štryncl

Soprán: Barbora Kabátková, Stanislava Mihalcová, alt: Daniela Čermáková, tenor: Hasan El Dunia, bas: Jaromír Nosek

 

Program:

Leoš Janáček (1854–1928): Introitus In nomine Iesu

Giovanni Gabrielli (1554–1612): Canzon à 5

Leoš Janáček: Suscepimus Deus, Regnum mundi

Alessandro Grandi (1586–1630): Sonata SOPRA DEUS MISERATUR NOSTRI

Gregorio Allegri (1582–1652): Falsobordone – Miserere

Giovanni Valentini (1582–1649): Sonata à 5

Leoš Janáček: Exaudi Deus

Leoš Janáček: Fuga A dur

Leoš Janáček: Exurge Domine, Communio – Fidelis servus

Marco Uccellini (1603–1680): Sinfonia decima nona à 4

Giovanni Battista Bovicelli (1550–1594) / Gabucci, Giovanelli: Falsobordone – Magnificat

 

Koncerty jsou pořádány za laskavé podpory Ministerstva kultury ČR
města Brna, městské části Brno-střed, Jihomoravského kraje
města Nymburk, Středočeského kraje
Magistrátu hl. m. Prahy, městské části Praha 1
a dalších partnerů.

www.musicaflorea.cz | Facebook  

 „S písňovým cyklem Dřevěný Kristus jsem se poprvé setkal při studiích na pražské HAMU. Tehdy mi ho přinesl můj profesor zpěvu Ivan Kusnjer, který ho sám právě studoval pro provedení se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK. Díky tomu, že jsem měl již několikrát to štěstí toto dílo zpívat a prožít, cítím se s ním stále silněji vnitřně spjat. Je to zcela výjimečné dílo, kde se geniálním způsobem snoubí duchovní text básníka Kamila Bednáře s hudbou Jana Hanuše. V písních se odráží II. světová válka, jejíž hrůzy se propsaly do výrazu a stylu hudby. Dnešní optikou nelze pominout fakt, že toto téma je opět bohužel velice aktuální,“ říká basista Pavel Švingr.

Klavírista Zdeněk Klauda přirovnává písňový cyklus Dřevěný Kristus Jana Hanuše ve svém charakteru i významu ke Dvořákovým Biblickým písním. „Na rozdíl od Dvořáka však tato skladba promlouvá moderním jazykem, a to jak hudebně, tak literárně. I já se s tímto dílem setkávám jako klavírista a posléze jako dirigent prakticky po celou dobu svého profesionálního působení. S Pavlem Švingrem jsme tento cyklus znovu nastudovali a nahráli v rámci nešťastného covidového období, kdy jsme v Národním divadle nemohli hrát pro publikum.“

„K takto duchovně laděnému dílu nelze dramaturgicky přiřadit nic jiného než dílo inspirované Biblí. My jsme sáhli po Čtyřech vážných zpěvech Johannesa Brahmse, psaných na starozákonní texty. Jedná se sice ‚jen‘ o čtyři písně, ale hudební i obsahové bohatství, které je v nich ukryté, představuje jeden z ‚Mount Everestů‘ basového repertoáru. Těším se tedy na tuto náročnou a dobrodružnou společnou duchovní pouť, kde tato dvě zásadní díla doplní ještě Preludium a fuga es moll z prvního dílu Dobře temperového klavíru Johanna Sebastiana Bacha,“ dodává Zdeněk Klauda.

Na začátku koncertu se koná přednáška kurátorky Národní galerie Moniky Švec Sybolové k promítanému obrazu Bohuslava Reynka s názvem Snímání z kříže z roku 1960. Národní galerie poskytuje návštěvníkům koncertů Obrazy a hudba, kteří se prokáží zakoupenou vstupenkou, 50% slevu na vstupném do stálé expozice, v níž je vystaveno umělecké dílo, které je předmětem doprovodné přednášky.

 

Koncert se koná za podpory Nadace Fr. A. Urbánka.

 

 

 

 

„Basista Pavel Švingr, sólista opery Národního divadla, ovládne svým hlasem tento převážně duchovně laděný koncert, ve kterém splyne hudba Jana Hanuše s texty Kamila Bednáře a s obrazem Bohuslava Reynka. Cyklus Dřevěný Kristus vznikl v roce 1957 na samizdatem vydané básně a na své provedení čekal dlouhá léta. Klavírista a dirigent Zdeněk Klauda bude mít nejen důležitou roli citlivě doprovodit zpěv Hanušova a Brahmsova písňového cyklu, ale také se sám představí jako sólista. Vybral k tomu Bachův meditativní kus z Dobře temperovaného klavíru, který dokonale dramaturgicky doplní písňový program.“

 

PAVEL ŠVINGR & ZDENĚK KLAUDA

18. dubna 2024 od 19:30, klášter sv. Anežky České

 

JOHANNES BRAHMS

Čtyři vážné písně, cyklus písní op. 121

JOHANN SEBASTIAN BACH

Preludium a fuga es moll z 1. dílu Dobře temperovaného klavíru

JAN HANUŠ

Dřevěný Kristus, cyklus písní op. 40

 

Pavel ŠVINGR | bas

Zdeněk KLAUDA | klavír

Vstupenky: https://www.fok.cz/cs/svingr-klauda

Černá a bílá, svázanost a volnost

Na více než stovce černobílých fotografií ze 70., 80 a částečně i 90. let 20. století, představených ve velkých zvětšeninách na zdech i v několika projekcích, hrají vedle lidí důležitou roli i kulisy a atmosféra tehdejší černobílé doby. Ty nabídly Birgusově hledáčku mnohdy překvapivé a absurdní výjevy.

„Na výstavě Černá a bílá bude vedle už známých snímků i řada fotografií, které existovaly jenom v negativech v mém archivu a nebyly dosud nikde publikovány,“ uvádí Vladimír Birgus. Fotografie z normalizace v husákovském Československu a dalších totalitních státech zde stojí v protikladu se snímky ze západních zemí, kde se lidem žilo mnohem svobodněji.

„Část výstavy bude věnována i reportážním portrétům fotografů, s nimiž jsem se setkal a přátelil, jako jsou Dana Kyndrová, Jindřich Štreit, Jaroslav Kučera, Václav Podestát a další. Ale i těm, s nimiž jsem se potkal jen krátce. Byli to třeba William Klein, Arnold Newman nebo Jevgenij Chalděj, autor ikonické inscenované fotografie vztyčování sovětské vlajky nad berlínským Reichstagem v květnu 1945. Ten v osmdesátých letech přes veškerou slávu žil velmi skromně v malinké moskevské garsonce,“ vypráví Birgus. Součástí výstavy v Czech Photo Centre bude také ozvučená projekce s dobovou hudbou a úryvky rozhlasových projevů.

 

Když barvy mluví: Červená a modrá

Na Birgusových fotografiích fascinuje jejich tajemnost a zároveň přímočarost; spontánnost okamžiku, podtržená perfektní výtvarnou kompozicí a jemným humorem. „Vystavené snímky i zde staví do jisté míry na kontrastu protikladných barev: tentokrát teplé červené a studené modré. Jde o barvy života, ale i klidu, volnosti a svobody, kterou symbolizuje třeba právě voda či nekonečné moře. Některé fotky jsou bez lidí a lidskou přítomnost tu jen tušíme. Mám rád, když si pak každý dovypráví příběh sám,“ říká Birgus o výstavě Červená a modrá v Leica Gallery Prague.

Několik takových snímků autor pořídil i letos. „Červená barva je extrovertní, přitahuje pozornost a vzbuzuje emoce. Modrá zase znamená klid a meditaci,“ dodává fotograf, který už od začátku 80. let vytvářel barevné subjektivní dokumenty – třeba v nečekaném souzvuku žluté a černé.

Černobílé fotografie později poputují i do Uherského Hradiště, kde se rámci Letní filmové školy od 26. července představí ve Slováckém muzeu: výstava tu pak potrvá až do října tohoto roku. Barevné fotografie uvidí v září návštěvníci Centra současného umění Photon ve slovinské Lublani. V listopadu a prosinci pak Birgusova kolekce v červené a modré zavítá i do Českého domu v Bratislavě, kde se stane součástí 34. mezinárodního festivalu Měsíc fotografie.

www.czechphoto.org

www.lgp.cz

www.birgus.com

 

Výstava Černá a bílá: 10. 4. – 8. 5. 2024, Czech Photo Centre, Seydlerova 2835/4, Praha 5, u stanice metra Nové Butovice, otevřeno úterý až pátek 11-18 hod., v sobotu a neděli 10-18 hod. Vstupné: základní 100, snížené 50 korun.

Výstava Červená a modrá: 18. 4. – 9. 6. 2024, Leica Gallery Prague, Školská 28, Praha 1, otevřeno v pondělí až pátek 10-20 hod., sobota, neděle a svátky 11-18 hod. Vstupné: základní 70 Kč, studenti, snížené 40 Kč, rodinné (2 dospělí a dvě děti) 140 Kč. Studenti uměleckých škol a školní skupiny nad 10 osob s doprovodem 30 Kč, děti do 12 let, novináři a hendikepovaní mají vstup zdarma.

 

Víte, že…

rozsahem i zpracováním výjimečná publikace Vladimíra Birguse Česká fotografická avantgarda 1918 -1948 vyšla nejenom v pražském KANTu a ve stuttgartském nakladatelství Arnoldsche, ale vydala ji i jedna z nejlepších vysokých škol na světě – Massachusetts Institute of Technology?

Publikace, které taková škola vydá, se pak dostanou do významných univerzitních a veřejných knihoven po celém světě. „Nedávno jsem něco hledal na internetu a našel jsem tuto knihu nejenom v desítkách knihoven v Evropě nebo USA, ale i v Austrálii, na Novém Zélandu, v Japonsku nebo Singapuru,“ vypráví Birgus.

Birgusova přednáška o české fotografii v roce 1989 na sympoziu v Polsku natolik zaujala Reinholda Misselbecka, tehdejšího kurátora fotografické sbírky Muzea Ludwig v Kolíně nad Rýnem, že autora spolu s Miroslavem Vojtěchovským pozval, aby pro jeho muzeum připravili velkou výstavu Československá fotografie současnosti?

Výstava se tehdy dočkala repríz v osmi evropských a dvou amerických městech. „Bylo to v době, kdy po pádu Berlínské zdi bylo umění ze střední a východní Evropy krátce v centru celosvětového zájmu. Dnes už by to asi bylo nemyslitelné. Mám ale radost, že se i později občas podařilo – hlavně ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze a kurátorem jeho fotografické sbírky Janem Mlčochem – představit díla českých fotografů v důležitých výstavních institucích v zahraničí. Šlo například o výstavy Akt v české fotografii, Česká fotografie 20. století, Avantgardní fotograf Jaromír Funke nebo Intimní svět Josefa Sudka,“ dodává Birgus.

 

Kdo je Vladimír Birgus?

Vladimír Birgus (nar. 1954) je mezinárodně uznávaný český fotograf, pedagog, teoretik, kurátor, publicista a vysokoškolský profesor. V letech 1978-2005 učil na Katedře fotografie pražské FAMU, od roku 1990 stojí v čele Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Ten se pod jeho vedením vyšvihl mezi nejlepší, největší a také nejvyhledávanější vysoké školy ve střední Evropě, věnující se výuce fotografie. Je autorem nebo spoluautorem mnoha zásadních fotografických publikací, sestavil desítky expozic pro české a zahraniční galerie. A je také kritikem, teoretikem a velmi pracovitým organizátorem, který jako magnet spojuje lidi různých věků i národností pro společnou práci.

Zůstává však stále i nadšeným fotografem: jeho snímky byly představeny na 85 autorských výstavách u nás i v zahraničí. Jeho práce jsou nedílnou součástí mnoha sbírek po celém světě od Prahy přes Kolín nad Rýnem, Paříž, Odense, San Francisco, Houston, New York, Tokio až po Jokohamu. Jeho fotografie najdeme například v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, v Muzeu umění Olomouc, v Moravské galerii v Brně, ve Slovenské národní galerii v Bratislavě, ve Slezském muzeu v Katovicích, v Národní knihovně a Evropském domě fotografie v Paříži, v Muzeu Réattu v Arles, v Muzeu výtvarných umění v Houstonu, v Muzeu fotografického umění v Tokiu, v Jokohamském muzeu umění a dalších institucích.

Byl kurátorem a spolukurátorem mnoha výstav v řadě muzeí a galerií např. Hořká léta: Evropa 1939 – 1947 očima českých fotografů (Praha, Ostrava, Edinburk, Londýn a Berlín, 1995 – 1998), Moderní krása: Česká fotografická avantgarda 1918-1948 (Barcelona, Paříž, Lausanne, Praha a Mnichov, 1998-1999), Akt v české fotografii (Praha, Olomouc, Moskva, Paříž, Cáchy, Poznaň, Vratislav, Opava, Bratislava, Atény a Varšava, 2000-2009), Tenkrát na Východě. Češi očima fotografů 1948-1989 (Praha, 2009), Česká fotografie 20. století (Praha, 2005, Bonn, 2009), Intimní svět Josefa Sudka (Paříž a Ottawa, 2016-2017), Avantgardní fotograf Jaromír Funke (Praha, Paříž, Frankfurt nad Mohanem a Olomouc, 2017, Václav Podestát: Daleko i blízko (Praha, 2022) nebo Michał Szalast: Albíni (Praha, Ostrava, Opava a Opolí, 2022-23).

 

DEKKADANCERS uvedou taneční show inspirovanou příběhy lidí bez domova. Bezprizorní parta nezlomných bezdomovců se tváří v tvář tuhé zimě snaží spojit síly a přežít. A s tím, jak zima přituhuje, podaří se jim včas přesvědčit nás i sama sebe, že jsou lidi jako ostatní, s osudem, který může potkat kde koho, s životem, který stojí za to zachránit?

Vznik inscenace pro šestici tanečníků inicioval umělecký šéf DEKKADANCERS Štěpán Pechar, který připravuje choreografii a společně se Štěpánem Benyovszkým La Dolce Vitu režíruje. „Je to projekt, na který se extrémně těším, protože je příběhem lidskosti. O hořkosladkém životě jako takovém. Současně je pro mě výzvou choreografovat po delší pauze sám. Chci se obejít bez různých berliček, hledat nové přístupy k choreografii a různé principy pohybů, jež se stanou plnohodnotným výrazovým slovníkem. Představuji si tak trochu postapokalyptický svět, kdy se absurdní a vtipné situace z každodenního života bezstarostných bezdomovců postupně zužují na jedno jediné – boj o tenhle náš sladký život,“ vysvětluje choreograf.

Dramaturgem a režisérem inscenace je další z kmenových tvůrců DEKKADANCERS Štěpán Benyovszký, který se souborem spolupracoval např. na Poslední večeři, HornyBach 18+, Proměně či A.I. V novém kusu se nyní pokusí nastínit, proč může být život na ulici sladký: „Nejvíce znepokojující výpovědi, které jsme v rozhovorech s lidmi žijícími na ulici slyšeli, se točily kolem jejich spokojenosti. Svůj život by prý za nic neměnili. Nemusí se o nic starat, nemusí dělat nic, než na co mají chuť. Jen si užívají, všechno, co jejich život nabízí, bez starosti o zítřek. Mohou se oddat impulzům, neřestem, závislostem i lenošení. La dolce vita! Co na tom, že zítra může hrozit mráz, hlad, úraz či smrt – teď si ještě mohou udělat dobře. Našli jsme něco univerzálně lidského na snaze ignorovat naléhavé problémy ve vlastním životě a prostě se jen snažit ukojit bezprostřední touhy.“

Autorskou hudbu pro inscenaci složil Jan Šikl, který se hudbě věnuje na několika úrovních. Jako bubeník v projektech Zabelov Group a Korjen, jako skladatel vážné hudby (spolupráce s Orchestrem Berg), skladatel filmové a video tvorby a hudby scénické (např. pro Národní divadlo, 420PEOPLE či Spitfire Company). Hudebník a skladatel slibuje barevně a žánrově pestrou hudbu: „Drsné osudy jsou v La Dolce Vitě vyprávěny silně estetizovaným jazykem tance. A podobně jsem se i já snažil dávat do kontrastu bezprostřednost a jistou špínu zvukových nálezů a vedle toho představit krásnou ušlechtilost klasických nástrojů. Moje hudba bude spojovat také předvídatelnost repetitivní hudby a prvek náhody při hledání samplů v hromadě ruchů.“

 

Diváci nákupem vstupenek podpoří lidi žijící na ulici

Na přípravě představení DEKKADANCERS spolupracují s organizacemi, které dlouhodobě usnadňují život bezdomovcům. Kompletní tým tvůrců a tanečníků absolvoval procházku Prahy s bývalým bezdomovcem Romanem, kterou organizuje Pragulic. Armáda spásy zprostředkovala setkání s terénním pracovníkem a cennými zkušenostmi přispěli také zástupci Nového Prostoru.

DEKKADANCERS se současně rozhodli tyto instituce podpořit. V první řadě je vyčleněno vždy 8 benefičních platinových vstupenek na každé představení La Dolce Vity. 100% částky z jejich prodeje bude rovným dílem rozděleno mezi Armádu spásy, Nový Prostor a Pragulic. Armáda spásy využije prostředky na nákup nocleženek, protože zima bez střechy nad hlavou obzvlášť studí. Nový Prostor vybranou částku využije na podporu denního centra a sociální rehabilitace lidí bez domova. Pragulic zaplatí lítačku svým průvodcům Mírovi, Karlovi a Karimovi a podpoří samostatné bydlení dalších spolupracovníků.

 

DEKKADANCERS: LA DOLCE VITA

• Námět, choreografie a režie: Štěpán Pechar
• Režie a dramaturgie: Štěpán Benyovszký
• Choreografie: Štěpán Pechar
• Hudba: Jan Šikl
• Výprava: Pavel Knolle
• Light design: Lukáš Brinda
• Vizuál: Pavel Hejný
• Tančí: Natalie Metodijeva, Adriana Štefaňáková, Nela Štarková, Florian Garcia, Albert Kaše, Patrik Čermák
• Více informací: https://dekkadancers.net/cs/repertoire/ladolcevita/
• Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=Y1pnEbyS3h8
• Premiéra: 9. 4. 2024, reprízy: 10.–14. 4. 2024
• 70 min. / vhodné od 6 let / bez jazykové bariéry

 

DEKKADANCERS

Skupinu v roce 2009 založili tanečníci a choreografové Viktor Konvalinka a Tom Rychetský, společně s fotografem Pavlem Hejným. V roce 2015 se vedení ujímá tzv. druhá generace DEKKADANCERS – Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát, Marek Svobodník. Dnes skupinu vede dvojice Pechar – Vinklát. DEKKADANCERS mají na svém kontě řadu produkcí a představení napříč žánry – od celovečerních tanečních inscenací, až po rozmanité projekty, jako jsou módní přehlídky, hudební videa a koncerty. V tvorbě často sází na humor a nadsázku, které jsou spojovacím bodem jejich inscenací a choreografií. Mimo vlastní produkce, tvořili pro řadu českých souborů a divadel (např. DJKT, Jihočeské divadlo, Divadlo F. X. Šaldy ad.), ale také zahraničních např. pro mnichovský Bayerische Staatsballett (Š. Pechar, O. Vinklát, M. Svobodník), nebo Divadlo K. S. Stanislavského a V. I. Němiroviče-Dančenka v Moskvě (O. Vinklát).

 

„Výstava je unikátní nejen v novém pohledu na meziválečnou éru Československa, ale i svým rozsahem a skladbou děl. Úplně poprvé se vedle sebe v tomto rozsahu potkávají realistické malby a fotografie, ale i film, sochy a reklama z tohoto období,” vysvětlují kurátoři Anna Habánová, Ivo Habán a Helena Musilová. Na výstavě s díly od více než 100 autorů a autorek pracovali společně přes dva roky. Výstava navazuje na výzkum, který trval od roku 2016 a jehož součástí je i kniha z roku 2020 Nové realismy.

Moderní realistická díla meziválečného Československa reagují na společenský úspěch nově se etablující střední třídy a zároveň si všímají sociálních problémů ekonomicky rozdělené společnosti. Odráží proměny běžného života poháněné rozvojem technologií, možnostmi cestování, komunikace a zábavy. Zajímají se o město, současně se snaží o reflexi každodenní reality i na venkově a v příhraničních či horských regionech.

Na začátku expozice představí návštěvníkovi časová osa vybrané mezníky z historie meziválečného Československa v kontextu kulturního a výtvarného dění. „Geopolitické pozadí našeho území bylo neuvěřitelně složité. V jednom státě žilo několik etnik a národností,” vysvětlují kurátoři. Poté expozice návštěvníky zavede do patnácti tematických místností, z nichž každá přináší na umění této doby jiný úhel pohledu. 

 

Ženská emancipace, životní styl a reklama

Námětem jedné z místností se stala proměna životního stylu, kterou lze sledovat na vyobrazení ženy. Dvacátá léta minulého století jsou v očích publika často idylkou, která zhmotňuje to, co už dnes není běžné. „Například v té době bylo moderní, když ženy kouřily. Šlo o určitou eleganci a pokrokovost. To zachycují i portréty, které tu máme,” popisují kurátoři. Na vystavených dílech jsou ženy, které samy popíjí v kavárnách a salonech. Návštěvník může obdivovat jejich účesy, oblečení, detaily líčení, ale i sebevědomí, které z nich sálá. To doplňuje i sestřih z filmu zapůjčeného z Národního filmového archivu Ze soboty na neděli režiséra Gustava Machatého z roku 1931. V něm dvě mladé dívky hledají únik z monotónní kancelářské práce a o sobotním večeru vyráží do večerních podniků svádět muže.

Pokojové rostliny jako gumovník, tchynin jazyk, amarylis či různé druhy kaktusů patřily k dobově frekventovaným námětům, které lze spojit se zachycením atmosféry obývacích pokojů střední třídy. To se odráží i na stránkách dobových časopisů pro ženy, doprovázených bohatou fotografickou dokumentací, často i od známých fotografů, jako byli Alexander Hackenschmied či Josef Sudek. Rostliny s oblibou fotografoval i vášnivý amatérský fotograf a milovník kaktusů Karel Čapek. Jedním z výrazných děl na výstavě je i Zátiší s kaktusy malířky židovského původu Ilony Singer. Autorce se povedlo zachytit rostliny tak nadčasovým způsobem, že by snadno zapadly i do dnešních domácností.

K tomu jsou k dispozici dobové časopisy Eva a Pestrý svět, které si oproti běžným výstavám mohou návštěvníci volně prohlížet. Nahlédnout tak mohou i na dobovou reklamu a reklamní fotografii. Tvorba s propagací spojená rychle přijala „praktické“ aspekty nové fotografie, tedy ostrost, novost pohledu a soustředění na předmět. Slavné jsou snímky nápojových servisů Ladislava Sutnara od Josefa Sudka. 

 

Práce a odvrácená strana zlaté doby

Další z místností představuje práci a obyčejnou denní rutinu i dřinu s ní spojenou. Výstava v této části ukazuje soubor reliéfů předního představitele dekorativismu Jaroslava Horejce. „Je velmi zajímavé, že přesto, že v té době všichni pracovali a museli společnými silami po válce nastartovat ekonomiku, díla zachycují také, jak se bavili. Zábava a odpočinek získaly samostatnou místnost s názvem Žitá realita, která ukazuje díla spojená s nočním životem ve městech,” říkají kurátoři. Do jednoho z děl mohou ostatně návštěvníci sami vstoupit a zažít tehdejší atmosféru na vlastní kůži. Obraz Milady Marešové Pražská kavárna je totiž ve zvětšené podobě natištěný na stěnách ve vestibulu Městské knihovny a lidé se tak mohou posadit přímo do roku 1924, kdy byl namalován.

Že meziválečné období nebylo jen plné technologického optimismu a moderních výdobytků, ukazuje další místnost s podtitulem Odvrácená strana idyly. Zde jsou k vidění díla zachycující témata z opačného pólu společnosti: chudoba, nevěstince, sociální problémy. Výrazným dílem je zde obraz Cypriána Majerníka Milenci na periferii. Ten možná nečekaně zachycuje vraždu mladé ženy. „V Československu se s takto extrémní kritikou společenské situace zprostředkovanou výtvarným uměním setkáváme jen ojediněle. Proto může na návštěvníka tato místnost působit trochu překvapivě,” vysvětlují kurátoři.

 

Umělci známí i neznámí

Pohled do každodenního života skrze objektiv nabízí i místnost věnovaná Dášeňce Karla Čapka. Návštěvníci si na výstavě mohou prohlédnout první fotografie ze zpracovaného archivu Karla Čapka. Spisovatel se představuje jako amatérský fotograf a propagátor fotografie, jehož kniha Dášeňka čili život štěněte patřila k zásadním fotografickým publikacím začátku třicátých let.  

Vedle Josefa Sudka či Karla Čapka se návštěvníci setkají i s díly od dalších umělců známých jmen, jako jsou Jan Zrzavý, Otto Gutfreund či František Muzika. Jedinečnost výstavy Nové realismy spočívá v představení česky, slovensky, německy a maďarsky hovořících umělců a umělkyň v rámci jednoho výstavního prostoru. Přestože je mezi sebou dělil jazyk a stovky kilometrů, jejich paralelní reagování na každodenní podněty a jejich vidění byly podobné. Návštěvníci tak rovněž uvidí díla slezského malíře Paula Gebauera, v Košicích činných Sándora Bortnyika a Gejzu Schillera, fotografky Ireny Blühové, studentky Otto Dixe Eriky Streit a mnohé další.

Výstava Nové realismy je v GHMP k vidění od 27. března do 25. srpna 2024. V říjnu tohoto roku a v únoru 2025 bude projekt uveden v upravené verzi na dvojvýstavě ve Východoslovenské galerii v Košicích a v Liptovské galerii Petra Michala Bohúňa v Liptovském Mikuláši. 

NOVÉ REALISMY

MODERNÍ REALISTICKÉ PŘÍSTUPY NA ČESKOSLOVENSKÉ VÝTVARNÉ SCÉNĚ 1918–1945

27. 3. – 25. 8. 2024

Galerie hlavního města Prahy

Městská knihovna, 2. patro

Mariánské náměstí 1, Praha 1

út–st, pá–ne 10–18 h, čt 10–20 h

Kurátorský tým, koncepce výstavy: Anna Habánová, Ivo Habán, Helena Musilová

Architektonické řešení: Richard Loskot

Grafické řešení: Jan Havel

Výstava se koná pod záštitou Mgr. Martina Baxy, ministra kultury České republiky, a JUDr. Jiřího Pospíšila, náměstka primátora hl. města Prahy pro oblast kultury, cestovního ruchu, památkové péče, výstavnictví a péče o zvířata.

Výstavní program Galerie hlavního města Prahy je podporován Ministerstvem kultury České republiky.

Mediální partneři: Art&Antiques, ArtMap, Artalk, Flash Art, A2larm, Artikl

Vstupné: 200 Kč plné (dospělí) / 90 Kč snížené (studenti a senioři)

Další informace:

www.ghmp.cz

www.facebook.com/ghmp.cz

www.instagram.com/ghmp.cz

 

 

 

Hranické kapele November 2nd se vítězstvím v Cenách Anděl Coca-Cola 2023 povedlo završit fenomenální comeback na scénu. Eponymní album plné rockové energie, soulového cítění i současného přístupu k produkci vydali po dvanácti letech. Natáčeli jej převážně v pražském studiu producenta Borise Carloffa, ale jednotlivé písně prošly studii v Memphisu, Nashvillu i Los Angeles. „Kapele, jejíž ústřední dvojici tvoří zpěvačka Saša Langošová a kytarista Roman Helcl, se povedlo to, o čem čeští hudebníci často spíše sní – natočit album, které zní a hraje světově. Je to ryze muzikantská a perfektně dotažená deska,“ komentuje výsledky hlasování předseda České hudební akademie Honza Vedral. 

November 2nd patřili společně s Viktorem Sheenem díky třem nominacím k favoritům letošních Andělů. Nakonec ale žádná nahrávka výsledkům nedominovala. „Třiatřicátý ročník Cen Anděl byl v tomto ohledu jedním z nejbarevnějších v historii. Výsledky hlasování akademie ukázaly, kolik skvělých nahrávek na české hudební scéně vzniká,“ doplňuje Vedral. Premiéru měla kategorie Společný projekt, jejímiž historicky prvními vítězi se stali Viktor Sheen a Calin s albem Roadtrip, které se v roce 2023 stalo bezprecedentním fenoménem streamingových služeb. Jako Skladba roku byla oceněna ústřední píseň Údolí včel z devátého alba Anny K. a Sólovou interpretkou roku Česká hudební akademie zvolila Pam Rabbit za její album I Love the Internet. Sólovým interpretem se stal David Koller a Skupinou J.A.R., kteří titulní skladbu alba Jezus Kristus Neexistus? v rámci ceremoniálu zahráli i naživo.

Cenu Anděl za Objev si odnesla Tereza Balonová, která zaujala albem Lampiony, a kromě ikonické sošky od Jaroslava Róny získala také mediální kampaň v hodnotě půl milionu korun od Evropy 2, která byla již tradičně, společně s Českou televizí, hlavním mediálním partnerem Cen Anděl. Nejlepší klip, režiséra Luboše Vackeho, vznikl ke skladbě Traps In My Feed elektronického producenta dné.

V žánrových cenách uspěla Anna Vaverková v kategorii Alternativa a elektronika, folkové album roku natočila Marie Puttnerová, jazzové trojice David Dorůžka, Robert Fischmann a Martin Novák, rockové thrashmetalová Exorcizphobia, rapové MC Gey a v kategorii Klasika akademie vyzdvihla nahrávku Martinů Voices za interpretaci sborových děl britského skladatele Benjamina Brittena. V kategorii Slovenské album bodovali klasici slovenské scény Hex s desátou deskou Kde je tu láska? I v letošním roce vyhlásil titulární partner Cen Anděl, společnost Coca-Cola, multižánrovou cenu popularity s názvem Coca-Cola Cena fanoušků, jejímž vítězem se stal zpěvák Marcell a získal tak finanční podporu ve výši sto tisíc korun a zásobu nápojů z portfolia Coca-Cola do zkušebny na rok zdarma.

Do síně slávy byl uveden Jiří Korn, který už přes padesát let patří mezi nejvýznamnější osobnosti české populární hudby. A také mezi ty nejuniverzálnější. „Vždycky byl o krok před ostatními. Když se v Česku ještě hrával bigbít, s kapelou Rebels už zpíval west coastové melodie, když všichni zkoušeli po jeho vzoru kalifornský pop, už se svou basou sázel blues rock. V sedmdesátých letech jako člen Olympiku nastartoval pop rock, v letech osmdesátých jako jeden z prvních zkoušel aktuální prvky soulu a dokonce stál u začátků českého hip hopu, jehož představitelé ho ostatně dodnes vzývají,“ zaznělo v průvodním medailonku. „Na jeho kontě jsou desítky hitů, ale i nezapomenutelné filmové role. Otisk jeho vlivu najdeme snad u každého současného českého zpěváka. A i ve svých čtyřiasedmdesáti letech stále ohromuje energií a vyprodává haly.“

„O vítězích letos pod dohledem notáře rozhodovalo 487 akademiků,“ uvedla Petra Žikovská, ředitelka ČNS IFPI, která Ceny Anděl vyhlašuje. Večerem provázeli moderátoři Ivana „Fancy“ Kulhánková a Honza Dědek. Letošní line-up sestavili pořadatelé z řad nominovaných umělců a v průběhu večera se tak představila i řada oceněných hudebníků. Kromě J.A.R. živě zahráli noví držitelé Andělů November 2nd, Anna K. nebo MC Gey, dále pak nominovaní Sofian Medjmedj a Ben Cristovao, Jelen, Annet X a NobodyListen, Marcell nebo Adam Plachetka, Ondřej Havelka a jeho Melody Makers.

 

„Letošní předávání pro nás bylo v mnoha ohledech velkou výzvou. Přesunuli jsme se do většího prostoru O₂ universa, díky kterému jsme si mohli dovolit přivítat na ceremoniálu více hostů, a to i z řad veřejnosti, zároveň jsme mohli dát vetší průchod kreativním nápadům a obecně vizuálnímu pojetí, které jde se současnou hudbou ruku v ruce,“ uvádí producentka Cen Anděl Lucka Hájková a doplňuje: „Jsme si vědomi toho, že bez podpory našich partnerů by taková akce v tomto rozsahu nebyla realizovatelná a my jim tímto velmi děkujeme.“ Titulárním partnerem Cen Anděl byla společnost Coca-Cola, hlavními mediálními partnery Česká televize a Evropa 2, dalšími partnery Intergram, OSA a Hlavní město Praha.

 

Ceny Anděl uděluje každoročně od roku 1991 hudební akademie, která je složena z odborníků – hudebníků, producentů, dramaturgů, novinářů a dalších osobností české hudební scény. Od roku 1995 je vyhlašovatelem Cen Anděl ČNS IFPI. Pořadatelem je již sedmým rokem společnost LUFF PRODUCTION.

 

Výsledky Ceny Anděl Coca-Cola 2023

 

Síň slávy

Jiří Korn

 

Album

November 2nd – November 2nd

 

Skladba

Anna K. - Údolí včel (autor T. Vartecký)

 

Skupina

J.A.R. - Jezus Kristus Neexistus?

 

Sólová interpretka

Pam Rabbit – I Love the Internet

 

Sólový interpret

David Koller – LP XXIII

 

Objev

Tereza Balonová – Lampiony

 

Společný projekt

Calin & Viktor Sheen – Roadtrip

 

Videoklip

dné – Traps In My Feed (feat. FVLCRVM)

(režie L. Vacke)

 

Slovenské album

Hex – Kde je tu láska?

 

Alternativa a elektronika

Anna Vaverková – Pozdravy z polepšovny

 

Folk

Marie Puttnerová – Laila Tov

 

Jazz

David Dorůžka, Robert Fischmann, Martin Novák – Gilgul

 

Klasika

Martinů Voices, Lukáš Vasilek – Britten

 

Rap

MC Gey – O tatínkovi, který usnul

 

Rock

Exorcizphobia – Spiritual Exodus

 

 

Výstava českého výtvarníka Martina Veselého v Nákupní galerii Myslbek má v souladu se zachyceným obsahem fotografií název Struktury. Sám autor poukazuje, že skutečným umělcem je v tomto případě příroda a jejím hodnotitelem lidská fantazie. Veselý se považuje pouze za prostředníka, který zachytí detail, jenž většina lidí přehlédne. Neobvyklé obrazce, které vznikly působením přírody na různé materiály, mohou přinášet pozorovatelům dokonce terapeutický účinek. I přes “ošklivost” původních objektů vzbuzují fotografie pocity radosti a osvobození.

Výstavou chce autor vrátit návštěvníky do dětských let, kdy si více všímali světa kolem sebe a s úžasem se pozastavovali nad banálními předměty. „Jako děti jsme často pozorovali mraky nebo si všímali prasklin a skvrn, které nám připomínaly vše od zvířat až po pohádkové bytosti. A to podle mě záměr výstavy vystihuje asi nejlépe. Chci, aby mé obrazy přinesly lidem dobrou náladu a radost z nalezení vlastní interpretace. Někdy je totiž třeba zpomalit a žít přítomným okamžikem, abychom vnímali krásy světa,” říká fotograf Martin Veselý a dodává: „Děda Ctibor Veselý mi často říkal, ať hledám krásu v ošklivosti. Tak se tím snažím řídit– i v umělecké tvorbě.“

Není to poprvé, kdy Martin Veselý  v nákupní galerii vystavuje. V loňském roce představil návštěvníkům fotografie detailů tlap afrických zvířat. Dříve se v Myslbeku objevila také tvorba Tomáše Svobody, Jana Williama Drnka nebo streetartového umělce ChemiSe. „Výstavou navazujeme na historickou tradici umělecké skupiny Myslbek, která na místě obchodní galerie původně sídlila. Naším záměrem je zprostředkovat ochutnávku české umělecké tvorby nejen našim zákazníkům, ale i ostatním návštěvníkům a turistům. Aby byla široké veřejnosti co nejdostupnější, je výstava bezplatná,” dodává Lenka Beldíková ze společnosti Cushman & Wakefield, marketingová manažerka Nákupní galerie Myslbek.

Art Central Hong Kong, stěžejní událost hongkongského týdne umění – největšího týdne umění v asijsko-pacifickém regionu, představuje novou generaci talentů a významné umělce z celého světa. Pro Galerii Kvalitář je účast čtyř umělců na mezinárodním veletrhu umění zásadním milníkem. Galerie zde zastoupí etablované umělce, z nichž každý působí na výjimečné úrovni nejen z hlediska umělecké invence, ale i vysoké úrovně řemeslného zpracování přítomného v jejich dílech, jejich výběr koreluje s dlouhodobým zaměřením. 

Výběr následujících čtyř umělců proto dobře ilustruje zaměření Galerie Kvalitář, které dlouhodobě zkoumá mezioborové vazby mezi uměním a vědou. I z tohoto důvodu Kvalitář pro Art Central Hong Kong zvolil jako rámec výběru děl silnou abstraktní výpověd. Díla Milana Housera jsou založena na vědeckých experimentech, které vycházejí z hlubokých znalostí chemických procesů a zemského magnetismu. Vědecká strategie v umělecké tvorbě je přítomna i v tvorbě Jiřího Matějů, který pracuje na pomezí fyziky a metafyziky. Rony Plesl je jedním z nejuznávanějších sklářů a sochařů na světě a jeho technika tavených plastik představuje revoluční zlom nejen v této umělecké disciplíně. Jan Poupě, nejmladší z kvarteta umělců, zaujal nesporné a významné postavení v oblasti olejomalby a geometrických forem. 

Milan Houser (*1971) se dlouhodobě věnuje abstraktní malbě propojené s tvorbou objektů. Jeho přístup se vyznačuje zkoumáním všech základních materiálních složek obrazu: rámu, plátna, barvy. Jeho vztah k malbě je však „nemalířský“: dlouhodobě používá průmyslové materiály a technologie. Neustále zdokonaluje poměrně úzkou škálu vybraných formálních postupů a v poslední době i používání barevných laků, které si speciálně vyrábí. Houser tvoří ve velkých nenarativních sériích, jimiž se snaží obsáhnout a vyčerpat všechny sledované formální postupy s cílem jakési repetitivní dokonalosti. Ústředním tématem jeho tvorby je nejen fascinace vybranými fyzikálními vlastnostmi materiálního světa, ale také možnostmi jeho vidění a vnímání.

Jiří Matějů (*1960) rozvíjí osobitou verzi geometrické abstrakce a v současnosti patří k jejím nejsilnějším představitelům. Nejvýznamnější současný český filozof Miroslav Petříček označil jeho obrazy za „vizuální metafory“. Sám Matějů je označuje jako „optické metafory“, přičemž tento pojem chápe jako „nějakou konkrétní zkušenost, která se abstrahuje do něčeho intuitivního“. Základními stavebními kameny jeho obrazů jsou barva a linie. Přesné členění plochy v kombinaci s netradiční kombinací barev, které sám míchá s různými pigmenty, vyvolává specifické optické vztahy, které dodávají kompozicím neobvyklou působivost. Obrazy vyvolávají dojem pohybu, nestálosti a proměnlivosti; dvojrozměrné obrazy získávají prostorový rozměr, do něhož může divák vstoupit jako bezprostřední účastník. Neméně důležitou tvůrčí polohou Jiřího Matějů jsou obrazové reliéfy ve formě pomačkaného papíru, v nichž autor zkoumá struktury asymetrické symetrie. Matějův výtvarný jazyk se vyznačuje neobvyklou filozofickou hloubkou a je ovlivněn buddhismem, současnou filozofií a dalšími vědami.

Rony Plesl (*1965) je přední český výtvarník, sochař, designér a profesor. Jeho technika tavených skleněných plastik představuje revoluční zlom nejen v této umělecké disciplíně. Autor zkoumá možnosti skleněné plastiky a záměrně k ní přistupuje jako k osobitému médiu. Pleslovy inspirační zdroje vycházejí z hlubokých znalostí dějin umění a obdivu ke starým mistrům. Vždy ho fascinovala geometrie a intimita italské renesance a architektonická bohatost baroka. Smysl pro detail a precizní broušení, typické pro českou sklářskou školu, jsou v Pleslově tvorbě prvořadé, i když nikdy nepotlačují koncepční myšlenky, které stojí za jeho díly. Je to další krok k emancipaci média skleněné plastiky; k jedinečnému vymezení toho, kam lze posunout hranice současného umění. Od roku 2008 je Plesl vedoucím Ateliéru skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V roce 2017 byl jmenován profesorem v oboru Design a architektura. Nedávno vystavoval v pražském Museu Kampa, na doprovodné akci 59. mezinárodní výstavy umění La Biennale di Venezia nebo na Design Basel Miami.

Instagram / Facebook / Youtube / kvalitar.cz

TŘI ROZESMÁTÉ PREMIÉRY

Diváci Slavností si tento rok užijí hned tři nové komedie. Nabitý program, čítající více než 160 představení, zahájí na konci června premiérová inscenace Marná lásky snaha. Ostrava pak chystá Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete a bratislavskou novinkou bude Zkrocení zlé ženy.

V Inscenaci Marná lásky snaha, komedii intelektu a lásky, na jejímž počátku stojí čtyřnásobná přísaha askeze, se v režii Filipa Nuckollse představí charismatický Filip Březina jako král navarský. Roli francouzské princezny, která přiměje krále zpochybnit svá rozhodnutí, si zahraje Anna Fialová, která vzpomíná na své první účinkování na Slavnostech: „Bylo mi tam tenkrát moc dobře a letos je tu tedy neskutečně boží parta lidí. Je to skvělé a společně pracovat je sen. A hraje se na Purkrabství, to se dost těším. Baví mě letní večery, vlastně i ty studenější a klidně i malinko deštivější.“ Aniččin herecký partner Filip Březina si naopak v plenéru zahraje úplně poprvé a k nabídce Letních shakespearovských slavností říká: „Nerozmýšlel jsem se ani vteřinu, protože jsem si hraní na Slavnostech chtěl vždycky vyzkoušet. Láká mě to. Navíc jsem vždy hrál pouze v Shakespearových tragédiích. Takže vyzkoušet si komedii pro mě bude příjemná změna.“ V dalších rolích se můžeme těšit na Petra Čtvrtníčka, Václava Koptu, Jiřího Vyorálka, Annu Kameníkovou, Lukáše Příkazkého, Leoše Nohu nebo Lucii Polišenskou.

HAMLET VOLÍ „NEBÝT”

Po osmi letech se rozloučíme s Hamletem, oblíbeným králevicem dánským, v režii Michala Vajdičky. V sedmi srpnových termínech si tak mohou diváci naposledy vychutnat herecké mistrovství Jaroslava Plesla, Hynka Čermáka, Veroniky Khek Kubařové, Veroniky Čermák Mackové či Lenky Vlasákové.

NA PROGRAMU JSOU I POPULÁRNÍ STÁLICE A MEZINÁRODNÍ HOST

A co dalšího je na repertoáru? Dočkáme se loňské premiérové hry Jak se vám líbí, znovu zažijeme magickou Bouři, nesmí chybět krutovládce Macbeth, příjemně nás ovane Zimní pohádka a od srdce se zasmějeme s Veselými paničkami windsorskými. A spolu se svými existenciálními otázkami se ještě jednou objeví Hamlet, a to v neotřelé inscenaci z produkce Prague Shakespeare Company, Bremer Shakespeare Company a Oděského akademického ukrajinského divadla Vasyla Vasylka.

Letní shakespearovské slavnosti 2024 se konají od 26. června do 7. září v Praze (Nejvyšší purkrabství Pražského hradu a Letní scéna HAMU na Malostranském náměstí), Brně, Ostravě a Bratislavě. Na programu je 13 titulů a více než 160 představení. Podrobné informace jsou k dispozici na stránkách festivalu www.shakespeare.cz nebo v prodejní síti www.ticketmaster.cz. Aktuality a zajímavosti najdete také na instagramu a facebooku.
 

Partneři Letních shakespearovských slavností 2024

Generální partner: skupina PPF

Hlavní partneři: HOME CREDIT, CETIN

Hlavní mediální partneři: PRÁVO, FREKVENCE 1, NOVA

Partneři: HOFFMANN A ŽIŽÁK – OFICIÁLNÍ DEALER MERCEDES-BENZ, LAUNDRYLAND PRAHA, HOTEL BELVEDERE PRAHA, URBANLUX, OREA HOTELS & RESORTS

Mediální partneři: iGLANC, VLASTA, NOVINKY.CZ, SCENA.CZ

Spolupořadatelé: SPRÁVA PRAŽSKÉHO HRADU, HLAVNÍ MĚSTO PRAHA, MĚSTSKÁ ČÁST PRAHA 1

 

 

• 27. 3. od 17 hodin Praha, Vzlet, vstupenky v prodeji v síti GoOut
• 2. 4. od 16:30, Ostrava, Klub Parník, vstupenky v prodeji v síti GoOut
• 9. 4. od 16:30, Litvínov, Schola Humanitas, vstupenky v prodeji v síti GoOut

Koncerty jsou určené pro děti od 3 do 10 let a jsou vedeny v angličtině s českým překladem. V česko-slovenské kapele vystoupí na koncertech po boku Orana Etkina Dušan Černák (bicí), Martin Konvička/ Jan Pudlák (piano), Taras Vološčuk (kontrabasista), Izabela Chalupníková (zpěv).

Tříhodinový workshop určený pedagogům a lektorům hudby pracujícím s dětmi v MŠ a na 1. stupni ZŠ, ve kterém se seznámí s hudební výukou Timbalooloo s jejím zakladatelem  jazzovým muzikantem Oranem Etkinem, se uskuteční 6. dubna od 9 hodin v sále U Minuty ve Skautském institutu na Staroměstském náměstí v Praze. Téma workshopu je podpora emočního rozvoje dítěte prostřednictvím hudby s důrazem na empatii, well-being a sociální vztahy nejen mezi dětmi.

Účastníci kurzu se naučí několik praktických příkladů z Timbalooloo, které následně mohou implementovat do své vlastní výuky. Workshop je strukturován tak, aby byl přínosný a pochopitelný jak pro ty, kteří budou workshop absolvovat poprvé, tak pro ty, kteří již naše workshopy absolvovali a tento přístup již znají. Pro plné zapojení do workshopu je nutná základní znalost hry na hudební nástroj a angličtina alespoň na úrovni B2. Vstupenky jsou k dispozici v síti GoOut.

Sbírka na Donio.cz na podporu dalších aktivit Mladí ladí dětem

Workshopy, koncerty a výuka metody TIMBALOOLOO osloví každý rok tisíce dětí a rodičů. Neziskový projekt Mladí ladí dětem se snaží tyto aktivity směřovat mimo jiné do vyloučených lokalit, kde se nacházejí sociálně ohrožené rodiny. Podpořit realizaci dalších koncertů a workshopů je možné prostřednictvím sbírky na portále Donio.

Medailonek Orana Etkina:

Užitečné odkazy:

• Showreel Mladí ladí dětem: www.youtube.com/watch?v=xDr7RDMcChM&ab_channel=Mlad%C3%ADlad%C3%ADjazz
• Seriál Hudební cesta světem: https://youtube.com/playlist?list=PLotLuUqh05ZBEow5jg9DWnBcWI8hsFMp0
• Youtube kanál: www.youtube.com/channel/UCNkQH82TDFzveqpxZsW5Mrw/featured
  Facebook profil:  www.facebook.com/mladiladijazz
• Webové stránky Mladí ladí dětem: www.mladiladidetem.cz/#program
• Album Finding Friends Far from Home: https://open.spotify.com/album/1FPMXPRwNxtZISnOGshyfN
• Webové stránky Orana Etkina: https://oranetkin.com/
• Webové stránky Timbalooloo: https://timbalooloo.com