Olomoucký kraj

Osmadvacet uměleckých předmětů koupili v březnu v Amsterodamu zástupci České republiky na aukci ze sbírek šlechtického rodu Lichtenštejnů. Za artefakty, z nichž mnohé pocházely z původních inventářů moravských hradů a zámků, odkud je Lichtenštejnové na konci druhé světové války odvezli, utratili pracovníci Národního památkového ústavu (NPÚ) zhruba 13 milionů korun.

Lichtenštejnský kníže Hans Adam II. zadal amsterodamské aukční síni Christie's k vydražení přes 460 uměleckých předmětů v celkové hodnotě pět milionů eur (126,3 milionu korun). České památkáře nejvíce zajímali cenné artefakty pocházející z Valtic, Lednice a Šternberka a proto byli moc rádi, že ministerstvo kultury pro dražbu nakonec uvolnilo 13 milionů korun, tedy o tři miliony více, než byla původní částka.

Zástupcům českého NPÚ se podařilo koupit například soubor tří tapiserií ze Šternberku, několik zátiší a krajinomalby. K nejcennějším zakoupeným dílům patří tři květinová zátiší, jedno z nich je od Jana Pietera Brueghela. Tento obraz ze 17. století koupil český stát asi za 1,25 milionu korun. Většinu děl ze zámků Lednice a Valtice nebo z hradu Šternberk na aukci tvořil nábytek, například židle, truhly, příborníky, dále obrazy a doplňky, jako jsou hodiny či sošky. Jak prozradili účastníci dražby, v seznamu bizardností byl i poněkud neobvyklý předmět: nosítka obkládaná kůží z 18. století, která původně sloužila ve valtickém zámku.

Některé umělecké předměty budou potřebovat opravu a pak se mají vrátit na svá původní místa, do zámeckých sbírek státních hradů a zámků. Možná se na oba zámky dostanou ještě další poklady. V červenci se v Londýně koná další dražba z lichtenštejnského fondu a čeští památkáři by moc rádi koupili další artefakty, které patří na Moravu. Záleží však na penězích. Podle médií se do březnové aukce po telefonu zapojil i  neznámý soukromý kupec z Břeclavska. Nejmenovaný mecenáš zakoupil tři obrazy, které hodlá zapůjčit zámku Valtice.

Mária Uhrinová

OLOMOUC: Tramvaj olomouckého dopravního podniku bude od čtvrtka 24. dubna zvát pasažéry a kolemjdoucí na výstavu „Nechci v kleci!“ v olomouckém Muzeu moderního umění. Jeden z nových tramvajových vozů typu Vario ponese reklamu až do konce září, kdy výstava končí.

Expozice „Nechci v kleci!“ představí tvorbu více než stovky českých a slovenských autorů z let 1970 – 1989 ze sbírek Muzea umění Olomouc (MUO). Ústředním motivem polepu tramvaje a celé propagační kampaně je obraz Milana Kunce z roku 1987 nazvaný Příjemný večer.

„Myslím, že tento obraz vcelku věrně odráží atmosféru pozdních osmdesátých let,“ uvedla historička umění Štěpánka Bieleszová z MUO. Milan Kunc podle ní patří k těm nemnoha českým umělcům, jejichž dílo je známo ve světě. Dvaašedesátiletý malíře kreslíř, sochař, fotograf i performer neukončil studia na pražské AVU a v roce 1969 emigroval. Další studia již absolvoval v Düsseldorfu (1970–1975) u profesorů Josepha Beuyse a Gerharda Richtera. „Kunc patří k představitelům postmoderní malby, pohrává si se socialistickým realismem, reklamou, naivním uměním a kýčem. V loňském roce měl retrospektivní výstavu v Moravské galerii v Brně,“ dodala Bieleszová.

Výstava Nechci v kleci! v Muzeu moderního umění, která bude zahájena 24. dubna a potrvá do 28. září, představí tvorbu více než stovky českých a slovenských autorů z let 1970 – 1989, tedy z období tzv. normalizace. Expozice, kterou finančně podpořil Olomoucký kraj, se dotkne téměř všech výtvarných druhů, vedle malby a plastiky také fotografie, volné grafiky, kresby i užitého umění. Za propagaci výstavy prostřednictvím tramvaje zaplatilo MUO celkem 150 tisíc korun. Není to přitom poprvé, co olomoucké muzeum využilo k propagaci vozy olomouckého dopravního podniku. V roce 2006 doprovázel výstavu fotografa Jindřicha Štreita projekt Zaostřeno na dopravní podnik, který sestával z výstavy fotek Štreitových studentů ve dvou tramvajích a jejich celoplošného polepu. Na podzim loňského roku pak městem jezdily dva kloubové autobusy doslova zabalené do grafik světoznámého zakladatele op-artu Victora Vasarelyho.

Muzeum umění Olomouc je třetí největší institucí svého druhu v České republice, v současné době spravuje tři pracoviště – Arcidiecézní muzeum Olomouc, otevřené 1. června 2006, Arcidiecézní muzeum Kroměříž, které zahájilo činnost 20. června loňského roku, a Muzeum moderního umění.

Je otevřeno od úterý do neděle od 10 do 18 hodin, ve středu a v neděli je vstup zdarma.

TZ/uma

OLOMOUC: Nestihli jste navštívit výstavu Emila Filly v olomouckém Muzeu moderního umění v řádném termínu? Nevadí, ještě to můžete napravit. Muzeum totiž retrospektivu významného umělce vzhledem k velkému zájmu prodloužilo o dva týdny, do neděle 27. dubna. Výstavu dosud navštívilo více než 19 tisíc lidí.

Výstava v Muzeu moderního umění nabízí divákům průřez dílem malíře, grafika a sochaře Emila Filly (1882-1953). Poskytuje přehled proměn Fillovy tvorby od expresionismu přes kubismus, s nímž bývá nejčastěji spojován, až po pozdní dílo vzniklé po roce 1945.

Rodáka z Chropyně na Hané expozice představuje prostřednictvím více než šesti desítek exponátů jako jednu z nejvýznamnějších osobností nejen české, nýbrž evropské kultury první poloviny 20. století. „Základy jeho výjimečnosti spočívají jak v hodnotě jeho přínosu modernímu malířství, kresbě, koláži a plastice, tak i ve spojování těchto jednotlivých oblastí výtvarné tvorby s teorií umění a uměleckým školstvím a organizací uměleckého života,“ uvedl Tomáš Vlček, autor koncepce výstavy a ředitel Sbírky moderního a současného umění NG.

Olomoucká retrospektiva Emila Filly měla původně skončit již v neděli 13. dubna. Díky vstřícnému postoji vlastníků vystavených děl však bude prodloužena o dva týdny. Důvod je jednoduchý: Muzeum chce vyjít vstříc divákům, kteří výstavu dosud nestihli navštívit. Zájem je přitom obrovský. Od listopadu loňského roku si Fillovu retrospektivu prohlédlo 19 452 lidí.

TZ/uma

OLOMOUC: Na rostoucí oblibu výstav architektury, především pak na úspěch projektu Slavné vily Olomouckého kraje, chce navázat olomoucké Muzeum umění (MUO) představením tvorby architektonické a manželské dvojice Elly a Oskara Oehlerových. Jejich dramatické osudy, kopírující bouřlivé události první poloviny dvacátého století, a dílo, spjaté zejména s meziválečnou moderní architekturou, muzeum představí od 10. dubna do 22. června.

Osudy Ohelerových by podle ředitele MUO Pavla Zatloukala mohly posloužit jako modelový příběh nesnadného života špičkových umělců v provinciálním prostředí, fatálně ovlivněného historickými událostmi - nástupem fašismu a komunismu. „Dílo Elly a Oskara Oehlerových jsou dnes známá jen úzkému kroužku zasvěcených. A to přesto, že představuje jednu z nejkvalitnějších a nejosobitějších poloh v rámci jak předválečné, tak poválečné moderní architektury nejen v českých zemích, ale také v širším regionu,“ zdůraznil Zatloukal.

Na opomíjení tvorby Oehlerových se podle něj podílela řada okolností. V první řadě skutečnost, že převážná většina jejich meziválečných staveb vyrostla mimo hlavní centra české moderní architektury Prahy, Brna a Zlína. „I když od počátku třicátých let provozovali svoji pražskou kancelář, těžiště jejich aktivit přece jen leželo především na severní a střední Moravě. A je obecně známé, že reprezentanti hlavních středisek tenkrát mezi sebe neradi pouštěli architekty z regionů,“ sdělil autor koncepce výstavy a ředitel MUO. „Nezanedbatelnou roli jistě sehrála i jejich nezařaditelná národnost – Oskar pocházel z česko-německé rodiny z Přerova, Elly ze zámožné rodiny židovské z Ostravy, kde se mluvilo německy. Oba navíc studovali na německých vysokých školách v Brně a v Praze,“ dodal. Původ se stal Oehlerovým osudným také s nástupem fašismu. V době protektorátu byli nejprve pronásledováni a posléze internováni v Mnichově, Berlíně, později v terezínském koncentračním táboře. „Přežili doslova zázrakem. Zatímco Oskar se hned po válce znovu vrhl do práce, Elly se již z válečných útrap nedokázala vzchopit. Z její pětačtyřicetičlenné rodiny přežily holokaust pouze dvě sestry,“ doplnil Zatloukal.

Po válce - již s počeštěným jménem - se jim jako samostatným projektantům podařil uskutečnit jen zlomek jejich návrhů a pak, když našli zaměstnáni ve státních projekčních ateliérech, museli opustit doménu své tvorby – bydlení v rodinném domě. Elly předčasně zemřela v roce 1953, Oskar emigroval v roce 1971 za dcerou do Rakouska, kde také v roce 1973 zemřel. Dramatické životní osudy se podle autora koncepce výstavy podepsaly na absenci dokumentů o tvorbě architektonické dvojice.

„V důsledku nacistických perzekucí se patrně poztrácela valná část archivních dokladů o jejich meziválečné tvorbě, po Oskarově emigraci následovaly znovu kruté skartace. Jakoby vše, co s nimi souviselo, neustále směřovalo k zapomnění,“ řekl Zatloukal.

Výstava tak vznikala pátráním po archivech několik desetiletí. „Souhrnné publikování díla Oehlerových jsme připravovali s Vladimírem Šlapetou již od poloviny osmdesátých let,“ vzpomněl s tím, že velkou zásluhu na současném zpracování a publikování tvorby manželské dvojice mají také Andrea Jakubcová a Jakub Potůček, historici umění z Muzea umění Olomouc.

Výstavní projekt, který měl na konci loňského roku premiéru v Brně a bude reprizován v létě 2008 v Ostravě, představuje jak vilovou architekturu ze třicátých let, v níž Oehlerovi navazovali na výchozí podněty Le Corbusiera, nizozemského a německého funkcionalismu, tak poválečné stavby, z níž vynikají především Oskarovy projekty úpravny vody v Klíčavě a Žďákovského mostu. „Nebýt tragických událostí, které se začaly odvíjet roku 1938, je pravděpodobné, že tvorba Oehlerových by se díky nesporné kvalitě stala pro Moravu z hlediska moderní architektury a vůbec životní kultury zcela určující,“ uzavřel Zatloukal.

Výstava, která potrvá do 22. června, je doprovázena bohatě ilustrovaným dvojjazyčným katalogem.

TZ/uma 

OLOMOUC:  Muzeum moderního umění pořádá ve středu 9. 4. od 17.00 hodin komentovanou prohlídku výstavy Emila Filly. Retrospektivou jedné z nejvýznamnějších postav českého výtvarného umění 20. století - malíře, grafika a sochaře Emila Filly – provádí Tomáš Vlček, autor výstavy a ředitel Sbírky moderního a současného umění Národní galerie v Praze.

Vstupné: 50 Kč / 25 Kč (senioři, studenti)Upozornění: Kapacita omezena. Vstupenky je třeba si rezervovat přímo v pokladně Muzea moderního umění (osobně či telefonicky: 585 514 241) nebo na emailové adrese bielesz@olmuart.cz.

uma

OLOMOUC: Těžkou techniku si museli na úterý 1. dubna zavolat na pomoc zaměstnanci olomouckého Muzea umění při přípravě výstavy Nechci v kleci, která od konce dubna představí české a slovenské umění z let 1970 až 1989 z muzejních sbírek.

Stěhování dvou bezmála dvousetkilogramových sochařských objektů by se bez jeřábu neobešlo. Nad hlavami procházejících Olomoučanů se vznášela díla sochařů Václava Ciglera a Vladimíra Kopeckého. „Obě sochy jsou nejen těžké, ale současně křehké, protože z části skleněné. Světelný bod – Matnice, jak se objekt Václava Ciglera jmenuje, váží zhruba dvě sta kilogramů a je ze skla a kovu. Bezejmenný objekt Vladimíra Kopeckého je ze skla a dřeva a dalších materiálů. Jejich stěhování jeřábem je bezpečnější než přenášení,“ uvedl historik umění Ladislav Daněk.

Výstava Nechci v kleci, která bude zahájena 24. dubna a potrvá do 12. října, představí tvorbu více než stovky českých a slovenských autorů z let 1970 – 1989, tedy z období tzv. normalizace. Expozice se dotkne téměř všech výtvarných druhů, vedle malby a plastiky také fotografie, volné grafiky, kresby i užitého umění.  Není to přitom poprvé, co olomoucké muzeum muselo rozměrné exponáty stěhovat jeřábem. Naposledy se snášela v září roku 2006 na terasu muzejní kavárny monumentální dřevěná židle Magdaleny Jetelové. Jeřáb pomáhal i na přelomu let 1999 a 2000 s přípravou velké výstavy Od gotiky k renesanci. Tehdy se díky těžké technice ve výstavním sále ocitlo slavné pozdně gotické sousoší Olivetské hory, které je nyní součástí expozice Arcidiecézního muzea Olomouc.

Muzeum umění Olomouc je třetí největší institucí svého druhu v České republice, v současné době spravuje tři pracoviště – Arcidiecézní muzeum Olomouc, otevřené 1. června 2006, Arcidiecézní muzeum Kroměříž, které zahájilo činnost 20. června loňského roku, a Muzeum moderního umění. Je otevřeno od úterý do neděle od 10 do 18 hodin, ve středu a v neděli je vstup zdarma.

TZ/uma