Památky

S počátkem roku 2024 jsme začali zkoušet našeho šestého Shakespeara (když nepočítáme pásmo Májový Shakespeare, kde jsme inscenovali jen nejslavnější scény z velkých Shakespearových her). Tentokrát jsme vybrali Shakespearovu tragédii KRÁL LEAR, jejíž vznik se datuje do let 1605/1606.

Vznik této inscenace bude velmi odlišný od všech předchozích. Zkoušení rozdělíme do několika etap a vy uvidíte rodící se představení v různých fázích rozpracování…

V květnu bude možnost vidět verzi, která se odehraje během léta na open air jevištích (Kochánky, Kašperk, Vlksice). To už budeme mít (asi) kostýmy, hudbu, scénář bude mít jasnější podobu (do této chvíle jej průběžně škrtáme, doplňujeme a měníme), herecky bychom si měli být „jistější“.
Premiéry open-air verzí pak proběhnou v červnu (zahrada Kochánky), v červenci (hrad Kašperk) a v srpnu (tvrz Vlksice). Každému prostoru ušijeme Leara na míru, využijeme potenciál místa. Tam už je možné vidět „hotovou“ inscenaci. V únoru 2025 se pak Král Lear dočká i své jevištní verze v Divadle v Celetné.

Smyslem této „pouti“ je samozřejmě kvalitní inscenace. Už dříve jsme občas záměrně pozdrželi výrobu dekorace a kostýmů s tím, že uvidíme, jak se hra při zkoušení bude vyvíjet. Zkoušení Leara na etapy sleduje jiný cíl. Z letité zkušenosti víme, že na Kašperku se blankvers, obsah a smysl textu „sám vyloupne“. Je tam jen kámen ve zdi a před vámi spousta diváků, co si přišli pro zážitek. Musíte hrát nahlas, dopředu, jasně. Nutí vás to rozhodnout se, o čem mluvím, co chci sdělit. Věříme, že tam lépe porozumíme smyslu situací, postav i celé hry.
    
Těší nás, že si můžeme něco takového vyzkoušet a jsme sami zvědaví, co nám to dá, případně co nám to vezme. Tak s námi pojďte projít tuto dobrodružnou výpravu.

Hrají: Tomáš Karger, Tereza Slámová, Kateřina Zapletalová, Johana Koubová, Petr Halíček, Matyáš Greif, František Kreuzmann, Tomáš Stolařík, Ondřej Novák, Jan Jankovský, Marek Pospíchal.

www.divadlovceletne.cz

„K myšlence uspořádat festival Open House v Praze jsem se rozhodla na začátku roku 2013, krátce poté, co jsem objevila jeho londýnskou předlohu, jejíž rozměr s více jak 800 otevřenými budovami byl fascinující. Jednoduchý koncept s desítkami měst v mezinárodní síti Open House Worldwide, v nichž festivaly probíhaly, vyzýval k následování,“ říká zakladatelka a kreativní ředitelka Andrea Šenkyříková.

Letošní jubilejní ročník festivalu Open House Praha se uskuteční od 13. do 19. května 2024 a zpřístupní o víkendu zdarma více než 100 architektonických skvostů na území hlavního města Prahy. Festival nabízí dále v týdnu od 13. května doprovodný program v podobě přednášek, debat a procházek po Praze. Open House Praha nechá nahlédnout do budov spojených s významnými českými architekty, jejichž životní jubilea si letos připomínáme – například Josefa Fuchse, Oldřicha Tyla, Adolfa Benše, Josefa Fanty, Jana Gillara, Karla Hubáčka a dalších. Současně se bude věnovat tématu proměn města, architektury a veřejného prostoru v posledních deseti letech i přístupnosti a otevřenosti města všem skupinám obyvatel.

Neodmyslitelnou součástí festivalu jsou každým rokem jeho dobrovolníci*ice, kteří pomáhají jak s přípravou akce, tak s její realizací. Festival Open House Praha zapojil během posledních deseti let okolo 2600 dobrovolníků*ic z celé ČR i zahraničí. Novou ambasadorkou dobrovolnického programu se stala Lejla Abbasová, moderátorka, aktivistka a bývalá mluvčí ministra pro lidská práva a národnostní menšiny.

„Jsem nesmírně ráda, že jsem se mohla stát součástí Open House rodiny. Pamatuji si totiž den, kdy emeritní zakladatelka její pražské odnože Andrea Šenkyříková s tímto nápadem přišla. Zdál se mi naprosto skvělý, ale také opravdu odvážný. Přesvědčovat instituce a soukromý sektor, aby dovolili de facto kde komu vstoupit do jejich „obýváku“?! Tehdy jsem to vnímala skoro až jako utopii... O dekádu později hluboce smekám nejen před Andreou a týmem, který vybudovala, ale také před stovkami dobrovolníků, kteří jsou stěžejním pilířem úspěchu celého festivalu,“ říká Lejla Abbasová a dodává: „Dobrovolnictví pro festival Open House Praha není jen o tom, že si otevřete dveře do nějaké budovy, ale otevřete si dveře do úplně nového života. Uvidíte nové lidi, nová místa a já pevně věřím, že si to s námi užijete.“

Organizátoři spustili na svých stránkách výzvu k přihlašování dobrovolníků pro letošní rok. Dobrovolníkem*icí se může stát každý, kdo má zájem pomoci otevírat město pro všechny. Inspirací může být letošní promospot, který přibližuje motivace dobrovolníků*ic.

Nezisková organizace Open House Praha, z. ú., která za festivalem stojí, se také stala novou partnerskou organizací projektu Open House Europe. Jeho součástí je například mezinárodní dobrovolnická výměna mezi partnery projektu. Tři vybraní zkušení dobrovolníci se tak mohou během letošního roku vypravit za poznáním do evropských měst Essen, Tallin a Stockholm.

O tom, jak dobrovolnictví obohacuje společnost, se na sklonku loňského roku uskutečnila debata se zástupci různých kulturních festivalů. Její záznam je možné zhlédnout na Youtube kanále Open House Praha – Umění bez cenovky: Dobrovolníci v srdci kultury.

Více o dobrovolnickém programu a přihláška: https://www.openhousepraha.cz/dobrovolnici/.

Open House Praha na sociálních sítích

#openhousepraha, #ohp2024

Facebook | Instagram | Linked In | Youtube

Poděkování Vladimírovi

Jak všichni věříme, Vladimír Czumalo, jenž odešel z tohoto světa, na nás již shlíží z Nebeského Jeruzaléma a raduje se z Boží přítomnosti. Tak jako obdivoval a znal architekturu pozemskou, těší se i z té nebeské a jistě k ní přistupuje s obdivem k její kráse i s laskavou kritičnosti, jemu bytostně vlastní. Vladimír totiž žije v našem vědomí jako excelentní znalec architektury a urbanismu 20. století. Již při studiu dějin umění na katedře dějin umění a estetiky Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v letech 1974–1979 projevoval intenzivní zájem o architekturu a umění 20. století. Výsledkem toho byla jeho diplomová práce Česká výtvarná teorie v letech 1945–1948. Po studiu se stal asistentem na katedře, na níž studoval. V letech 1981–1984 absolvoval interní vědeckou aspiranturu, kterou zakončil v roce 1988 obhajobou kandidátské disertační práci Česká teorie architektury v letech okupace, která vyšla knižně v řadě Acta Universitatis Carolinae v roce 1991. Poté, co se rozdělila Katedra dějin umění a estetiky na dvě samostatná pracoviště, působil v letech 1990–1997 na katedře estetiky. Jeho odborný zájem byl soustředěn vedle architektury na estetiku praktického života, jak ji ve svých pracích formuloval Bohumil Markalous. Zaujala ho také umělecká fotografie, již věnoval řadu studií. Po změně vědecké orientace katedry estetiky odešel v roce 1997 na katedru kulturologie, kde přednášel až do roku 2012 vybrané kapitoly z dějin a teorie architektury 20. století. Paralelně také od roku 1997 přednášel na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze a na Českém vysokém učení technickém. V roce 2013 se stal externím pedagogem na Ústavu dějin křesťanského umění, kde našel pevné zázemí jak mezi pedagogy, tak hlavně mezi nadšenými studenty. Svým odborným a zároveň hluboce lidsky hřejivým přístupem inicioval odborný zájem mnoha studentů o architekturu a urbanismus. Pověstné byly jeho vycházky se studenty za architekturou 20. a 21. století v Praze. Vladimír byl mistrem drobných studií, katalogových hesel a kritik, kterých napsal několik set. Právě šíře jeho odborných zájmů a také jeho „pohodová“ povaha, vzdálená někdy přehnaným ambicím v akademickém prostředí, způsobily to, že nikdy nepřistoupil k habilitaci. 

Milý Vladimire, děkujeme za Tvé znalosti, otevřenost a vstřícnost ke studentům, za přátelství, za tvé laskavé srdce. Děkujeme i Tvé ženě Petře, která Tě věrně a trpělivě provázela celý život v letech „tučných“ i „hubených“. Moc rádi se s Tebou zase sejdeme, tentokráte na procházce Nebeským Jeruzalémem, jak řada z nás věří.

                                      Vděční studenti a pedagogové Ústavu dějin křesťanského umění

                                                                 Katolické teologické fakulty

                                                                 (formuloval přítel Jan Royt)

Své poděkování nejlaskavějšímu panu profesorovi na Katedře kulturologie FFUK přidává za vděčné studenty také autorka tohoto textu.

S využitím TZ: https://www.mk.gov.cz/novinky-a-media-cs-4/5581cs-zemrel-phdr-vladimir-czumalo-csc-dlouholety-spolupracovnik-ministerstva-kultury

Opera Národního divadla uvede 2. března koncert Smetana Gala, na němž zazní průřez všemi Smetanovými operami pod taktovkou hudebního ředitele Opery ND Roberta Jindry. Dále vystoupí dirigenti Tomáš Netopil, Jiří Rožeň a Rastislav Štúr. Mezi sólisty budou mimo jiné Kateřina Kněžíková, Štěpánka Pučálková, Slávka Zámečníková, Aleš Briscein, Pavel Černoch, Peter Kellner, Svatopluk Sem nebo Adam Plachetka. Česká filharmonie v předvečer Smetanových narozenin vydává své nejnovější CD s nahrávkou Smetanovy Mé vlasti řízenou Semjonem Byčkovem. Plány všech velkých kulturních institucí zahrnují také řadu zahraničních aktivit. Opera Národního divadla, Česká filharmonie i Pražský filharmonický sbor vyrazí na slavné festivaly v Savonlinně, Lucernu či Londýně. Putovní výstava Národního muzea po Českých centrech připomene významné české skladatele. Další výstavní projekt ve spolupráci s Metropolitní operou v New Yorku zpřístupní divadelní kostýmy slavných českých primadon. Institut umění – Divadelní ústav připravuje výstavu věnovanou scénografickému ztvárnění Smetanových oper. Ta bude uvedena během letošního roku ve Washingtonu a v Litomyšli. Rok české hudby 2024 a související projekt Smetana 200 podpořilo Ministerstvo kultury České republiky celkovou částkou 200 milionů Kč, z nichž byla na podporu aktivit příspěvkových organizací alokována přibližně polovina.

„Těším se například na slavnostní galakoncert k výročí narození Bedřicha Smetany v Národním divadle, na projekty České filharmonie se Sejmonem Byčkovem v Karlových Varech, na open air koncert na Hradčanském náměstí a na neodmyslitelnou Libuši. Nemohu samozřejmě vynechat výstavy v produkci Národního muzea nebo prezentace spolupráce v rámci amatérské činnosti. A Smetanova Litomyšl – to je přímo povinnost! Milá a netrpělivě očekávaná,“ říká ministr kultury Martin Baxa.

Národní divadlo během Roku české hudby uvede celkem 16 českých oper, 3 nové produkce a 2 světové premiéry. „Na čtyřech divadelních scénách nyní nabízí dva umělecké soubory Opery Národního divadla a Státní opery komplexní představení klenotů českého hudebního dědictví od tradičních kusů až po novodobou operní tvorbu, a to i v rozhlasových a televizních přenosech a záznamech,“ říká generální ředitel Národního divadla Jan Burian. Na květen 2024 se navíc chystá premiéra nové inscenace opery Tajemství v režii Ondřeje Havelky a pod taktovkou Roberta Jindry. Díla dalších českých skladatelů připomene mimo jiné březnová premiéra Rusalky v režii dua SKUTR a v hudebním nastudování Tomáše Netopila. V červnu se vrátí Dvořákova Armida v režii Jiřího Heřmana a na programu nebudou chybět ani Janáčkova Její pastorkyňa, Káťa Kabanová nebo Příhody lišky Bystroušky. Raritou je chystaná premiéra Fibichovy Šárky na podzim 2024. V létě Opera Národního divadla vycestuje na slavný operní festival ve finské Savonlinně, kde provede Prodanou nevěstu a galakoncert, na němž vystoupí i specialistka na janáčkovské role sopranistka Karita Mattila.

„Národní divadlo vždy iniciovalo také novou původní tvorbu současných českých skladatelů. Prostorem pro představení české nové opery bude i letošní ročník festivalu Opera Nova, jehož uměleckým kurátorem byl jmenován mezinárodně uznávaný mladý český dirigent Jiří Rožeň. V rámci tohoto mimořádného počinu a inovativního festivalového konceptu uvedeme během června 2024 ve světové premiéře dvě nová díla vzniklá na objednávku Národního divadla. Operou Kafkův dopis otci skladatele Jiřího Trtíka připomeneme na jevišti Nové scény 100. výročí úmrtí Franze Kafky a uvedeme také scénické oratorium Lidožrouti Šimona Vosečka,“ dodává Burian.

„Pro Českou filharmonii je česká hudba jedním z pilířů její umělecké činnosti, kterou rozvíjí doma i za hranicemi. A právě zahraniční aktivity jsou jedním z klíčových příspěvků, které chce Česká filharmonie letošnímu Roku české hudby přinést. Za absolutní vrchol oslav považujeme Týden české hudby v Carnegie Hall, který proběhne v prosinci,“ přibližuje plány prvního českého orchestru jeho generální ředitel David Mareček. „Na možnost vystoupit v jednom z nejslavnějších sálů světa čekají i ty nejlepší světové orchestry několik let a Česká filharmonie zde získala rovnou třídenní rezidenci. To je mimořádné ocenění nejen kvalit orchestru a jeho hráčů, ale obrovská příležitost pro prezentaci celé České republiky a jejího kulturního bohatství,“ doplňuje Mareček.

V rámci Týdne české hudby v Carnegie Hall vystoupí také Pražský filharmonický sbor a Pavel Haas Quartet. Oba soubory provedou programy složené výhradně z hudby českých autorů. Pražský filharmonický sbor nejprve doplní Českou filharmonii v Janáčkově Glagolské mši a o den později se představí ve vlastním a cappella koncertu. Vedle New Yorku zavítá Pražský filharmonický sbor také na slavný festival BBC Proms. „Na prahu své 90. sezony se sbor představí na těch nejprestižnějších pódiích, mezi které můžeme počítat i londýnskou Royal Albert Hall. Společně s Českou filharmonií a pod taktovkou Jakuba Hrůši uvedeme Janáčkovu Glagolskou mši a věřím, že to bude pro posluchače mimořádný zážitek právě i díky sboru, jeho uměleckým kvalitám a schopnostem toto dílo autenticky interpretovat,“ říká David Mareček, který je od roku 2021 pověřen vedením Pražského filharmonického sboru, a dodává: „Spolu se svým hlavním sbormistrem Lukášem Vasilek však připravuje Pražský filharmonický sbor program i pro domácí pódia. Už 21. dubna uvedeme ve Španělském sále Pražského hradu koncert jednoduše pojmenovaný Slavné operní sbory a na září tohoto roku chystáme v Rudolfinu společný koncert s amatérskými pěveckými sbory z celé České republiky.“

K oslavám Roku české hudby se připojí také instituce, jejichž aktivity nejsou primárně zaměřeny na hudbu, ale mají k ní blízko. „Národní muzeum si jako instituce uchovávající mimo jiné také naši hudební historii Rok české hudby připomíná v Českém muzeu hudby výstavou Na turné mapující dějiny a současnost hudebního cestování. Prostřednictvím dvou výstavních projektů také uctíme odkaz skladatele Bedřicha Smetany. V březnu se v Muzeu Bedřicha Smetany otevírá výstava s názvem Obnovená krása divadelních kostýmů Smetanových oper. Návštěvníci v ní mohou nahlédnout do kouzelného světa operních kostýmů a do tajů restaurátorské práce odborníků Národního muzea. Koncem roku představí Národní muzeum ve své Historické budově výstavu Má vlast. Ta bude bohatou mozaikou složenou z exponátů od hudebních nástrojů a historických artefaktů až po skladatelovy osobní předměty. Rok české hudby ale připomene také v zahraničí. V květnu Národní muzeum ve spolupráci s Českým centrem a Metropolitní operou v New Yorku otevře zbrusu novou výstavu s názvem České primadony v MET. Výstava představí české pěvkyně, které během své kariéry vystupovaly v jednom z nejprestižnějších světových operních domů – v Metropolitní opeře v New Yorku,“ upřesňuje plány Národního muzea jeho ředitel Michal Lukeš.

Institut umění – Divadelní ústav kromě smetanovské výstavy připravuje také další projekty, které nejsou zaměřeny jen na klasickou hudbu. „O propojení české hudby se světovou scénou usilujeme též prostřednictvím vypsaných výzev. Proexportní hudební kancelář IDU Soundczech vypisuje v rámci Roku české hudby 8 programů na podporu tvorby, rozvoje a exportu české hudební scény v částce 8 mil. Kč, do kterých se přihlásil rekordní počet zájemců. Jde o celkem 323 přihlášených projektů“, uvádí ředitelka IDU Pavla Petrová. Mezi další významné počiny, které v rámci Roku české hudby propojí českou hudbu se světovou scénou, patří koncert FLOEX ENSEMBLE na Classical:NEXT v německém Hannoveru, česko-islandský projekt FYIELD a jejich live session na KEXP, nejpopulárnější indie rádio stanici na světě, který se uskuteční v americkém Seattlu, česko-korejský SONGWRITING CAMP, který přinese spolupráci K-popových producentů s českou scénou, a showcase festivalu LET IT ROLL na prestižní konferenci SXSW v americkém Austinu.

Oslavy 200 let od narození Bedřicha Smetany zahrnují také taneční soutěž Proč bychom si netančili, kterou pořádá Národní informační a poradenské středisko pro kulturu. „Na začátku soutěže pro mladé neprofesionální tanečníky stálo zadání vytvořit choreografii na některou z polek Bedřicha Smetany v klasické či moderní úpravě. Krajská kola probíhají na začátku roku, celorepublikové finále pak proběhne 11. května v pražské Divadle Archa. Vítěze vybere odborná porota, která zasedá ve složení Lenka Lázňovská, Markéta Perroud/Dagmar Chaloupková, Eva Josefová Tanerna, Sára Koluchová, Eva Blažíčková, Jana Vöröšová/Martin Smolka / Petr Wajsar / Aliaksand Yasinski,“ přibližuje ředitelka NIPOS Lenka Lázňovská.

K prezentaci koncertů, divadelních představení, výstav i všech dalších aktivit nadále slouží profily Roku české hudby na sociálních sítích Facebook a Instagram a také kalendárium na webových stránkách www.rokceskehudby.cz. Tamtéž se lze přihlásit také k odběru newsletteru, který pravidelně informuje o proběhlých i nadcházejících událostech.

V sobotu 24. února se rovněž v Historické budově uskuteční akce Zvířátka v zimě – kreativní dílna s povídáním o tom, jak přežívají zvířata v zimě, jak jim pomoci a co rozhodně nedělat. Akce potrvá od 10 do 15 h.

Ve středu 28. února opět zveme zájemce do genealogické poradny pod vedením Bc. Petry Nevelöšové, která poradí začátečníkům i pokročilým s tvorbou rodokmenu. Zájemci si musí rezervovat místo předem na e-mailu petra.nevelosova@muzeumct.cz nebo tel. č. 558 761 219. 

Skončený rok 2023 patřil také připomínkám výročí 300 let od smrti geniálního architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Na území naší republiky najdeme až 80 staveb, u nichž je potvrzeno jeho autorství. Dvě z nich patří mezi památky UNESCO – poutní Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře a Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory. Proč jste si k pokračování knižní edice Čti česky vybrali právě tuto osobnost české i světové kultury?

Radka Polenská, místopředsedkyně spolku: Z požadavků, které MŠMT klade na certifikované školy v zahraničí, vyplynul náš obnovený ediční plán, který se soustřeďuje jednak na národní pověsti, a jednak na krajská města a kraje ČR. V čítankách doplněných pracovním listem a výkladovým slovníčkem se snažíme propojit historii, zeměpis, kulturní bohatství a osobnosti toho kterého místa. Se Santinim se náš záběr rozšířil i o významné osobnosti inspirující vícejazyčné děti v jejich snaze zvládnout češtinu jako jejich mateřský nebo nově nabytý jazyk.  

J. B. Santini představoval speciální výzvu! V první fázi to byl nápad naší kolegyně ze spolku Mgr. Lenky Kropáčové, která žije v Plasích, kde pomáhá organizovat místní kulturní dění. To ona našla výzvu Santini od Ministerstva kultury ČR a přišla s tím, že by obce, v nichž jsou příslušné Santiniho stavby, uvítaly podobnou čítanku, jakou jsme udělaly o Praze a Brně.

Oslovil nás mj. fakt, že Santini je mimořádná, solitérní historická osobnost. Výzvou byla také skutečnost, že jsme tentokrát neměli k dispozici původní text určený ke zjednodušení od Ludmily Bakonyi Selingerové alias Pohádkové Lídy, která s námi spolupracovala na předchozích čítankách Stověžatá Praha a Betálné Brno.

Lenka napsala žádost o grant, který byl na ministerstvu přijat právě pro svou jinakost. No a já vytvořila text, který se kolegyním líbil a pustily jsme se do jeho cizelování.

Jedná se o poměrně náročné téma. V čem jste našli klíč a inspiraci k jeho předání dětem, navíc s omezenými čtenářskými zkušenostmi?

Radka Polenská: Klíčem pro nás od počátku bylo to, co spojuje Santiniho s naší obvyklou cílovou skupinou. I vícejazyčné děti potřebují vzory. Santini-Aichel takovým vzorem je: český architekt s německými a italskými kořeny, hovořil minimálně čtyřmi jazyky, žil a tvořil v mezinárodní komunitě. Pobýval neustále na cestách, a to navzdory faktu, že byl fyzicky postižený. Zanechal za sebou pavučinu 80 originálních staveb, které podtrhují krásu české a moravské krajiny. Ty promlouvají nadnárodním jazykem a originalitou barokně gotického slohu.

Náš tradičně tříčlenný tým pracuje metodou intuitivního zjednodušování textu. Já dodávám informace a vtípky, střežím obsah. Souvětí s čárkou je pro mne jasnou výzvou k převodu do jasnějších vět jednoduchých. Specialistkou na formu je kolegyně Jana Nahodilová, MPhil., která vede Českou a slovenskou školu Okénko v Londýně. Ta chrání lexikum. Slovní zásoba dětí je z pohledu jejich vícejazyčnosti několikanásobná, ale zároveň je ohniskem konkrétního jazyka omezená. Pro zjednodušování použité slovní zásoby využíváme český národní korpus, ale především naše letité zkušenosti z výuky i z výchovy vícejazyčných dětí. Ivana Rocca Kovářová, místopředsedkyně spolku a ředitelka české školy v irském Dublinu, má dar jednoduše vyjádřit komplikované téma a provázat tak formu s obsahem. Při práci na Santinim jsme tým rozšířili o Inge Němcovou, která se stala patronkou pracovních cvičení a výkladového slovníčku. Pro tentokrát jsme se totiž nemohly vyhnout ani tak obtížným tématům, jako jsou náboženství, církev a víra nebo smrt. Inge se nelekla ani numerologie. Odbornou garantkou celého textu byla Mgr. Radka Ranochová, Ph.D.        

Neodmyslitelnou součástí veškeré práce spolku je výrazná grafika Elišky Vojtěch, která se stala spolkovou značkou. Zejména v čítankách je Eliščin přínos zásadní. Drobné obrázky rozbíjejí delší text, dotvářejí vtipy a jasně zobrazují, co by si děti jen těžko představovaly z popisu, naučily jsme se využívat její svébytné spojení obrazové i textové grafiky s fotografiemi. To vnáší do cvičení lehkost a usnadňuje orientaci v textu. 

Vaše čítanka je mezioborová. Jak tedy vypadá?

Radka Polenská: Santini propojil dva významné historické slohy za pomoci přesných matematických propočtů, ale cíle měl duchovní. Byl to hluboce věřící člověk, který považoval sebe a své dílo za prostředek k oslavě lidského umu jako Boží prozřetelnosti.

Je fantastické, s jakou lehkostí využíval fyzikálních a přírodních zákonů. On přesně věděl, proč, kdy a kam bude dopadat světlo vstupující do místnosti. Uplatňoval ve své práci znalosti stavitelů velkých katedrál, numerologii, mystérium kabaly a pravidla optiky. Je nesmírně inspirativní všímat si toho, jak umístil stavbu do krajiny. A tak, když „jenom“ následujete jeho osobního a profesního příkladu, propojí se vám příběh se zeměpisnými a matematickými cvičeními.

No a pro „výklad” jsme angažovaly dva létající zvířecí prostředníky. Moudrého sýčka Josefa Strýčka a polétavého popletu netopýra Pýra. Pýr klade dětsky naivní otázky všeho druhu a sýček trpělivě vysvětluje pojmy i fakta. Pokud se podaří, že Santiniho osobnost a dílo pochopí netopýr Pýr, pak by to měly zvládnout i děti z prvního stupně ZŠ v České republice.

S jakou odezvou se setkaly předchozí knižní počiny této edice – Pověst o Horymírovi a Šemíkovi a Stověžatá Praha? Původní idea celého projektu byla vytvořit sérii Města, ve které hlavní hrdinové Eliška a Vítek putují po zajímavých městech v ČR a Evropě. Připravujete čítanku o Brně?

Ivana Rocca Kovářová, místopředsedkyně spolku a ředitelka České školy Dublin: Na naše čítanky máme spoustu pozitivních ohlasů. Učitelé a rodiče si je mohou na našich webových stránkách stáhnout zdarma, čehož hojně využívají. Čítanky vyzkoušela ve své výuce celá řada českých škol v zahraničí, ale své místo nacházejí i v práci místních škol v ČR. Obě řady čítanek budou mít plánovaná pokračování. Ta s názvem Betálné Brno je těsně před dokončením, jen na chvíli musela ustoupit intenzivní práci na Santinim. Momentálně s Eliškou Vojtěch dolaďujeme grafiku a, jak název napovídá, děti se v ní dozvědí i něco málo o brněnském hantecu. Vyjít by měla na přelomu února a března. Svého následovníka dostane i Pověst o Horymírovi a Šemíkovi. Jako další v pořadí chystáme pověst Rytíři z hory Blaník.

Vraťme se v čase ještě o kousek zpět a pojďme ke kořenům. Jak a proč vůbec vznikl váš spolek?

Markéta Ševčíková, zakladatelka a předsedkyně spolku: Myšlenka na vznik našeho spolku přišla v průběhu roku 2019. Žila jsem v té době s rodinou druhým rokem v Kodani a dcera měla začít chodit v České republice do 1. třídy. Začala jsem zjišťovat, co vše je třeba pro vzdělávání v českém systému udělat, a také se objevily první projevy toho, co život s dětmi v zahraničí udělá. Jak rychle mohou ztrácet jazyk, vztahy, kulturní kontinuitu.

V Dánsku funguje skvělý spolek, který pořádá akce pro děti, ale není zde žádná víkendová česká škola, kam by děti chodily za klasickou výukou.

Dostala jsem se tak ke dvěma bodům – jak získat relevantní informace, jako člověk/krajan, který není nikde organizován (kromě Facebooku, kde různé skupiny zabývající se bilingvní výchovou sice existují, ale informace rychle mizí a nejsou strukturované). A také co udělat pro to, aby naše děti zůstaly hrdými a vědomými Čechy, byť vyrůstají v mezinárodním prostředí. 

Napadl mě tak portál, kde by byly všechny informace na jednom místě a člověk by věděl, kam má v případě potřeby sáhnout. Co má dělat, když s dětmi do zahraničí odjíždí, když tam žije, či když se vrací zpět. Pokud potřebuje rady logopeda nebo psychologa, kde relevantní osoby najde. Existuje mnoho užitečných odkazů, které jsou pro české děti žijící v zahraničí skvěle využitelné, ale kde je všude hledat? 

Šlo mi o to, aby prvotní rešerši informací, rad či materiálů udělal odborník. Zájemce – ať už rodič nebo učitel, který se k podobným k informacím dostane přes svoji mateřskou organizaci – je může dále využít. Vzdělávací texty, jako čítanky zjednodušeného čtení, pak přišly samy, záhy po založení spolku, jako skvělý učební materiál. Stejně tak i soutěže mají perfektní sekundární přesah.  

Oslovila jsem svoji dobrou kamarádku a profesionálku, Hanku Valentovou, která mne v mojí myšlence podpořila a navrhla oslovit pana Jiřího Krátkého, zvláštního zmocněnce pro krajanské záležitosti na MZV. Pan Krátký byl skvělý, v nespočtu ohledech mi dal plno zajímavých rad a doporučení, včetně tipu na Aničku Paap, která se stala třetí osobou našeho zakládajícího týmu.

A tak náš spolek vznikl – já, Hanka a Anička. Tři nadšenkyně, které v myšlence viděly smysl a neváhaly tomu obětovat mnoho času. Portál teď vypadá velmi jednoduše, ale jsou za tím nekonečné hodiny a hodiny on-line callů, realizace úžasného on-line dotazníkového šetření, na které odpovědělo téměř 400 Čechů z celého světa, včetně mentoringové spolupráce s Jirkou Sekerou a Evou Pavlíkovou z Česko.Digital. Velkou roli sehrála také naše dvorní grafička, Eliška Vojtěch, která nám udělala úžasné logo a vizuální identitu – podíváte-li se na logo pořádně, obsahuje vše zásadní, co je s českou kulturou spojené – lidový modrotisk, stavebnice Merkur, Wichterlova kontaktní čočka, Baťova bota a Čapkův robot. 

Co vám chybělo v dosavadních portálech pro krajany?

Markéta Ševčíková: Jednak vůbec existence všech těchto informací na jednom místě. Také asi stručnost, jednoduchost a networking. Mám akademické zázemí, a tak i na portál jsem šla formou maximálního rešeršování tématu. Při přípravě portálu bylo zajímavé sledovat, jaké je nastavení krajanské komunity po celém světě – USA a Kanada je nejdál – s ohledem na dějiny emigrace jsou řekněme „nejvyspělejší“, tj. nejotevřenější, informace rádi sdílejí a spolupracují. Evropa je v tomto ohledu trochu uzavřenější, i když se samozřejmě najdou výjimky a situace se v posledních dvou letech hodně změnila.   

Co máme také stále v hlavě, je vytvoření sdíleného HUBu pro všechny solitérní učitele, kde by bylo možné nabídnout různé vzdělávací materiály. Učitelé, kteří nejsou nikde organizovaní (tj. nemají k dispozici materiály ze své mateřské organizace) se pracně připravují na své hodiny, upravují podklady podle momentální úrovně svých žáků a je škoda, že tyto – po nocích vyprecizované zdroje – zůstávají v šuplíku. Zjišťovaly jsme, kdo by s námi do spolupráce na HUBu šel, velmi pozitivní odezvu jsme měly právě z USA a Kanady, ale zatím jsme to z časových důvodů nebyly schopny uskutečnit. 

Krajánek ve světě už existuje od r. 2018… V čem je práce vašeho spolku jiná?

Markéta Ševčíková: Krajánek odvádí neuvěřitelný kus práce – vydává časopis, organizuje online distanční výuku, tábor. Na poli krajanské komunity mají zcela nezastupitelnou roli! Řekla bych, že hlavním rozdílem je to, že Krajánek cílí přímo na děti – my cílíme primárně na rodiče a další vzdělavatele.

O co je největší zájem ze strany krajanů? Jakým způsobem s nimi spolupracujete?

Markéta Ševčíková: Krajané si rádi stahují naše čítanky zjednodušeného čtení. Ty jsou nejen využitelné pro české děti žijící v zahraničí, ale i pro děti cizinců, které pobývají v Čechách a mají problémy s českým jazykem. Texty jsou psané zjednodušenou formou, což vyhovuje oběma skupinám. Krajané se také rádi zapojují do soutěží, reagují na příspěvky na našem Facebooku. Neváhají odpovídat na dotazníková šetření – i letos chceme jeden průzkum uskutečnit. Poté uvidíme, jak se nálada mezi krajany s ohledem na vzdělávání změnila.  

Ve spolku jste samé ženy, často vícečetné matky bilingvních dětí, s učitelskou zkušeností. Některé z vás žijí v zahraničí. Můžete krátce rozvést, jak je někdy složité udržet u dětí ve vícejazyčném prostředí znalost češtiny a nebo ji dokonce dále rozvíjet?

Ivana Rocca Kovářová: Určitě neplatí, že stačí na děti mluvit česky a vše půjde samo, protože „děti jsou jako houby“. To je názor, se kterým se stále často setkávám a mnoho rodičů pak bývá zklamáno, že to zase tak jednoduché není. Důležité je minoritní jazyk děti nejen učit, ale umožnit jim v něm každodenně žít. Není to vždy jednoduché. Když chybí podpora širší rodiny nebo dokonce partnera, pak může rodiče podržet krajanská komunita v zemi, kde žije. Mně se u mých tří dětí osvědčilo je češtinou co nejvíce obklopit, dokud byly ještě malé, než nastoupily do školy. Češtinu vnímaly odmalička jako něco naprosto běžného a přirozeného, česky jsem na ně mluvila v jakékoliv situaci i před lidmi, kteří mluví jiným jazykem. Samozřejmě jsme četli české knížky, dívali jsme se na českou televizi, ale také u nás například prakticky neustále hrál český rozhlas. Snažila jsem se vybudovat pevné základy, na kterých půjde stavět, až do světa dětí stále více začne zasahovat angličtina ze školy a od kamarádů. Dnes je mým dětem 13, 11 a 10 let, mluví, čtou a píší česky, italsky (jazyk otce) a anglicky (jazyk prostředí) a hlavně se cítí jako doma ve všech třech kulturách, což považuji za obrovské bohatství. 

www.mojeceskaskola.cz

První workshop se uskutečnil již koncem ledna a představil jednak činnost redakce PROPAMÁTKY, která inspiruje při záchraně památek a také pomáhá hledat potřebné finanční zdroje a dalším tématem byly sakrální památky a hledání jejich nového využití. 

Únorový workshop je plánován na pondělí 26. února 2024. Přednášející Ing. arch. Pavel Prouza, Ph.D.  představí ve dvou samostatných přednáškách obnovu pivovaru v Lobči.  Ve 14.00 hod bude tématem především stavební obnova a řešení technických a památkářských problémů, od 17.00 hod. bude přednáška zaměřena více na provoz a ekonomiku pivovaru.

Technická památka Parostrojního pivovaru v Lobči u Mšena (okr. Mělník) je svědkem pětisetleté tradice vaření piva na Kokořínsku. Objekt je velmi hodnotnou industriální stavbou s dlouhou a složitou historií. První písemná zmínka o pivovaru pochází z roku 1586 a renesanční jádro stávající stavby bylo vybudováno kolem roku 1600. Původní způsob výroby piva se v řemeslném vrchnostenském pivovaru dochoval až do 90. let 19. století, kdy byla tehdejším vlastníkem provedena zásadní přestavba na parostrojní pivovar. Vrcholné období rozvoje pivovaru lze datovat do let 1905-1921. K zastavení výroby došlo v roce 1943. Po znárodnění byl pivovar roku 1949 jako výrobní podnik zrušen a poté sloužil jako skladovací prostory.
Záchrana objektu se datuje od roku 2007, kdy zapomenutý pivovar objevili architekti Jana a Pavel Prouzovi. Roku 2009 prohlásilo Ministerstvo kultury pivovar kulturní památkou, v roce 2013 se stal součástí Evropských stezek průmyslového dědictví (ERIH). V roce 2015 vyla obnovena výroba piva a pivovar byl otevřen pro veřejnost.

Za svůj nevšední a v památkové praxi vzácně citlivý a vnímavý přístup k této industriální památce sklidili současní vlastníci pivovaru řadu uznání. Záchrana, obnova a zprovoznění pivovaru byly oceněny prestižní památkářskou cenou Patrimonium pro futuro v roce 2015 a také cenou Europa Nostra Awards 2023.

Vstup na workshop je zdarma. Prosíme zájemce o účast na této akci, aby se předem nahlásili Iloně Ampapové z územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Telči (mobil: 724 663 511 nebo e-mail: ampapova.ilona@npu.cz) do pátku 23. února 2024 do 12.00 hodin.

http://www.npu.cz

sobota 24. února od 7:20 hodin, VLASTIVĚDNÝ VÝLET – NÁDRAŽÍ

MÍSTA V KRAJI – ÚJEZDEC

Kombinovaný vlastivědný výlet, nejprve vlakem do Malenic a odtud pěšky. Cestou komentáře historické i jiné. Sraz na vlakovém nádraží, vlak odjíždí v 7:29. Pěší trasa dlouhá cca 16 km.

Událost na FB: www.facebook.com/events/1765336573960543

Městské muzeum ve Volyni

www.muzeum-volyne.cz