pondělí
29. dubna 2024
svátek slaví Robert

Památky

Po 23 letech rekonstrukcí je unikátní světecká jízdárna přístupná veřejnosti i turistům. Před lety jí hrozila demolice.

TACHOV: Týden před začátkem nové turistické sezóny se slavnostně otevřela tachovská národní kulturní památka – jízdárna Světce, která bude sloužit jako turistický cíl i dějiště kulturních a společenských akcí. Její záchrana stála přibližně 100 milionů korun. Poslední fázi postupných rekonstrukcí, které trvaly 23 let, dokončilo město také s pomocí bezmála 58 milionů z evropských peněz.

21.03.2024
Autor článku: 
Pavel Růžička

Novorománská a novorenesanční jízdárna, která vznikla z popudu generála Windischgrätze před 162 lety, nyní návštěvníkům zpřístupnila všechny své prostory a atraktivní prohlídkový okruh se tak stává nejnovějším lákadlem v právě startující turistické sezóně.      

„Město Tachov vlastní objekt jízdárny od roku 1991. Před rokem 1989 ale byla v tak havarijním stavu, že se zcela vážně uvažovalo o její demolici. Díky iniciativě tehdejšího vedení města ji Ministerstvo kultury zařadilo do Programu záchrany architektonického dědictví a od roku 2000 se postupně opravovala až do dnešní podoby,“ říká starosta Tachova, Petr Vrána.

Podstatná část rekonstrukcí se uskutečnila do roku 2008. Podařilo se staticky zajistit konstrukce objektu, zastřešit ho novou krytinou a prostory stavebně obnovit. Objekt ovšem stále nesplňoval technické a hygienické normy ani požadavky na požární bezpečnost, aby se mohl naplno využívat.

Od roku 2021 se realizovaly stavební práce, které zahrnovaly rozšíření prostor pro technické zázemí v suterénu, elektroinstalace, vzduchotechniku, osvětlení a elektronické zabezpečení, dva nové výtahy pro bezbariérový přístup do všech pater, vytápění včetně zemních vrtů, požární zabezpečení a opravu fasády. Postupně se také pracovalo na restaurování maleb a dřevěných kazet v podhledu krovu v hlavním sále. V hlavním sále a několika dalších místnostech se položily nové podlahy.

V rámci projektu, který se z většiny financoval z evropských peněz prostřednictvím Integrovaného regionálního operačního programu (IROP) vznikly také zázemí pro návštěvníky a personál, výstavní prostory a relaxační a odpočinkový prostor. „Bez finanční podpory ze strany IROP by se tato finální fáze spojená s plným zpřístupněním památky veřejnosti realizovala velmi pomalu a trvala by dalších několik desítek let. Nedošlo by tak ke komplexnímu řešení a jízdárnu bychom z bezpečnostních důvodů nemohli veřejnosti zpřístupnit,“ dodává starosta Vrána.

I nadále se v jízdárně počítá s pořádáním kulturních akcí, koncertů, svateb, a především s pravidelným návštěvnickým provozem a komentovanými prohlídkami. „Pro návštěvníky jsme připravili novou expozici bylinkářství a Českého lesa, a dále expozice historického dobového oblečení, koňských stájí s informačními panely, kovárnu, byt kováře, expozici železářství, kočárovou chodbu a expozici obytných místností pro šlechtu a její návštěvy,“ vypočítává zdejší kastelán Pavel Voltr.

Město Tachov tak vytvořilo originální multifunkční společenské a kulturní centrum a zároveň velmi atraktivní turistický cíl.

„Kulturní památky jsou jen jednou z mnoha oblastí, které EU prostřednictvím IROP finančně podporuje. V Plzeňském kraji získalo podporu z tohoto programu přesahující jednu miliardu korun už 21 projektů. Vždycky nás těší, když podpora, kterou doporučujeme a administrujeme, pomáhá zachránit unikátní historické skvosty a zároveň ještě podpoří zájem turistů o tento náš krásný region,“ uzavírá Magda Sýkorová, ředitelka plzeňské pobočky Centra pro regionální rozvoj České republiky, které projekty IROP kompletně zastřešuje.

 

O jízdárně Světce

Jízdárna byla postavena v letech 1857-62 v novorománském a novorenesančním slohu podle plánů architekta Haberzettla. 60 metrů dlouhá a 26 metrů vysoká budova s originálním dispozičním řešením, kdy všechny potřebné místnosti pro koně i návštěvníky byly umístěny pod jednou střechou, je ukázkou unikátní kombinace šlechtické aristokratické budovy s představou moderní průmyslové architektury.  Nacházela se tu kovárna, sklady, uhelna, byt kováře, prostory pro odvoz hnoje (shoz přímo na vozy). V patrech byly umístěny lóže, ochozy a obytné pokoje s toaletami. Ve 20. století se jízdárna využívala k různým účelům, ale bez údržby a oprav rychle chátrala. V roce 1981 ji Ministerstvo kultury vyňalo z památkové ochrany a před rokem 1989 byla v havarijním stavu. Postupná záchrana a rekonstrukce probíhaly od roku 2000 až do současnosti.

 

Velikonoční trh v broumovském klášteře nabídne i tvořivé dílny

BROUMOV: V sobotu 23. března se v areálu broumovského kláštera uskuteční Velikonoční trh. Tradiční akce spojená s prodejem regionálních produktů, velikonočních dekorací, pomlázek a bohatého občerstvení se bude konat od 8:30 do 13 hodin. Vstup je zdarma, pořádá Vzdělávací a kulturní centrum Broumov.

23.03.2024
08:30 - 13:00
Autor článku: 
Kateřina Ostradecká

Trh obvykle nabízí prodej výrobků více než padesáti regionálních výrobců a místních firem. Letos nebude chybět keramika, koření, kosmetika, bylinkové čaje, svíčky, masné výrobky, dětské oblečení, vína či sýry. Jeden ze stánků bude nabízet také tvoření pro děti: malování podle čísel.

„O hudební doprovod trhu se letos postarají dvě kapely: Náchodský muzikálně náladový spolek Klapeto se svými staropražskými písničkami, který svým názvem odkazuje na slavnou pražskou kapelu Šlapeto. Druhou kapelou bude The Craic, která se zaměřuje na keltskou hudbu. Hudební doprovod trhu spoluorganizuje Město Broumov,“ uvedla za pořadatele Anna Iljašenková ze Vzdělávacího a kulturního centra Broumov.

Součástí doprovodného programu bude také tvořivá Velikonoční dílna, která se bude konat od 10 do 12 hodin v prostorách Maiwaldovy akademie v broumovském klášteře (na místě bude značeno). Vstupné 50 Kč, vhodné pro děti od 5 let. Rezervace: ma@klasterbroumov.cz; telefon: 734 443 165. Dílnu mohou pro své děti využít i rodiče, kteří se přijdou podívat na promítání dokumentu Namasté Himálaj, které se bude konat od 10 hodin v Opatských sálech kláštera ve spolupráci s festivalem Jeden svět Police nad Metují.

 

Synagoga a rabínský dům v Žatci otevírají dveře veřejnosti

ŽATEC: Po dlouhých desetiletích, kdy synagoga ani rabínský dům v Žatci nesloužily svému účelu, budou obě památky, které prošly od roku 2020 kompletní rekonstrukcí, navráceny kulturnímu a společenskému životu.

19.03.2024
Autor článku: 
Daniel Černý

Synagoga v Žatci, prohlašovaná za druhou největší stavbu svého druhu u nás, a sousední rabínský dům jsou od roku 2012 v majetku soukromého vlastníka, pana Daniela Černého z Chomutova. Havarijní stav domu neumožňoval jeho zpřístupnění, avšak synagoga byla po základních opravách od počátku příležitostně otevírána veřejnosti a byly zde pořádány především výstavy a koncerty.  
Dlouholetá snaha majitele o záchranu obou památek se nyní stala skutečností. Prvním krokem vedoucím k tomuto cíli bylo přitom získání dotačních prostředků z programu IROP, které společně s finanční spoluúčastí vlastníka vedly k celkové rekonstrukci synagogy i rabínského domu. Celkový rozpočet projektu obnovy činil téměř 56 milionů korun, přičemž získaná dotace dosahovala 85 % z této částky.
Oba objekty budou využívány jako kulturní prostor a muzeum. V nové stálé expozici naleznou návštěvníci informace týkající se především historie Židů v Žatci. Prostory synagogy i rabínského domu budou sloužit pro pořádání výstav, koncertů, divadelních představení, přednášek a podobně.
Rekonstrukce památek získala v minulém roce významné ocenění. Daniel Černý se stal pro rok 2023 vítězem soutěže Patrimonium pro futuro vyhlašované Národním památkovým ústavem, a to v kategorii záchrana památky.

Synagoga bude slavnostně otevřena na den přesně 152 let od svého slavnostního vysvěcení

V úterý 19. března 2024 od 16 hodin je široká veřejnost zvána k slavnostnímu otevření obnovené žatecké synagogy a sousedního rabínského domu. Událost je naplánovaná na den 152. výročí slavnostního vysvěcení synagogy roku 1872. V rámci programu slavnostního otevření vystoupí dva žatecké sbory pod vedením Alžběty Urbancové, Žatecký příležitostní sbor a dětský sbor Camerata ze žatecké základní umělecké školy.

Návštěvníci budou mít po úvodních proslovech a hudebním programu možnost prohlédnout si zrekonstruované prostory synagogy i rabínského domu a porovnat současný stav s původním stavem zachyceným na vystavených fotografiích.  
Poprvé bude rovněž zpřístupněna stálá expozice věnovaná historii žateckých Židů, na kterou však doporučujeme vyhradit si více času při jiné příležitosti. Vzhledem k očekávané návštěvnosti slavnostního otevření bude kapacita těchto prostor omezená.
Součástí úterního programu bude rovněž vernisáž první výstavy v prostorách rabínského domu. Těšit se můžeme na tvorbu malíře Františka Dvořáka.

 
Výstava Františka Dvořáka / PROSTOR BARVA SVĚTLO

Součástí programu slavnostního otevření synagogy a rabínského domu v Žatci 19. března 2024 bude vernisáž první výstavy, která se v rekonstruovaných prostorách rabínského domu uskuteční. Malíř František Dvořák se narodil roku 1925 v Rovečné na Moravě, v letech 1945–1949 studoval kreslení a deskriptivní geometrii na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy u Cyrila Boudy, Martina Salcmana a Karla Lidického. Těsně před ukončením studia byl po ideologických prověrkách ze školy vyloučen.
Na přímluvu profesora Salcmana přijal Františka Dvořáka profesor Vlastimil Rada do ateliéru AVU, kde studoval do roku 1953.
V roce 1954 byl František Dvořák přijat do spolku Umělecká beseda. Roku 1959 založil skupinu Experiment spolu s Pravoslavem Kutrou, Miloslavem Jemelkou a Jaroslavem Uiberlayem. Po své první výstavě roku 1960 byla ale skupina zrušena.
Na konci 60. letech postavil František Dvořák v Praze rodinný dům dle návrhu Jana Kaplického a následně roku 1969 přenechal svůj ateliér na Žižkově Běle Kolářové. V následujících letech se pak živil především restaurováním fresek, spolu s Jiřím Načeradským kupříkladu restauroval fresky i interiéru zámku v Litomyšli.  
František Dvořák patřil do skupiny výtvarníků, která iniciovala vznik nové Umělecké besedy (Jiří Kolář, Jan Kotík, František Dvořák, Jaroslav Uiberlay, Karel Malich, Richard Fremund).
Roku 1991 byl František Dvořák rehabilitován a získal akademický titul na Pedagogické fakultě UK. Zemřel v Praze 5. března 2002.
Na výstavě v žateckém rabínském domě budou vystaveny práce, které vznikly po roce 1968. František Dvořák v té době již zcela opustil realistickou malbu a při tvorbě pracoval především s neomezenými vlastnostmi barev a schopností světla spolu s nimi utvářet prostor a atmosféru. Výstavu připravila rodina Františka Dvořáka, především jeho syn František, který pronese na vernisáži úvodní slovo.

https://frantisekdvorak.art/

Páteční slavnostní otevření synagogy s dobročinnou aukcí výtvarných děl

Navštívit slavnostní zahájení provozu synagogy a rabínského domu v Žatci bude ve stejném týdnu možné ještě v pátek 22. března od 17 hodin.  

Pro ty zájemce, kteří se nemohou zúčastnit otevření synagogy a rabínského domu v Žatci v úterý, slavnostně otevíráme dveře synagogy a rabínského domu také v pátek odpoledne. K slavnostnímu otevření a prohlídce památek zveme návštěvníky od 17 hodin. Od 18 hodin proběhne v synagoze dobročinná aukce výtvarných děl. Výnos z ní je určen na podporu provozu synagogy a rabínského domu, která ve svém součtu představuje velkou a dlouhodobou finanční zátěž pro majitele.
Svá díla do aukce nezištně věnovalo několik desítek umělců, za což jim patří velké poděkování.
Návštěvníci budou mít možnost získat díla profesionálních umělců, regionálních tvůrců a přátel Daniela Černého a v neposlední řadě také práce žáků žatecké základní umělecké školy.  
Moderátorem pátečního odpoledne v synagoze bude herec Šimon Bilina známý nejen z televizních seriálů.

www.synagoga-zatec.cz

Historie.cs se vrací na ČT2. Nabídne momenty z našich dějin v širších souvislostech s předními odborníky

ČR: Historie.cs, publicistický cyklus věnovaný vybraným tématům českých a československých dějin, se bude vysílat na ČT2. Poprvé ho diváci mohli na druhém programu České televize sledovat v neděli 10. března od 9:20 hodin. Repríza bude vždy o týden později, v sobotu večer na ČT24. Proměny se dočká i web a sociální sítě pořadu.

Autor článku: 
Tiskové oddělení České televize

„Slova o vlastenectví a vlastencích slyšíme ze všech stran, ovšem znalosti o dějinách českého národa, o tom, co se dělo na území, kde po staletí žijeme, jsou veskrze tristní. Stačí se podívat na některé ze soutěží, které běží v televizi. O 20. století mají soutěžící povědomí velmi mlhavé a základem je pořád křivý obraz socialistických propagandistů. A pro doby vzdálenější je pak typický spíše pohled obrozenecký a Aloise Jiráska. Až na výjimky jsme stále blíže Starým pověstem českým než moderní historiografii,“ říká vedoucí dramaturg a autor projektu Historie.cs Čestmír Franěk.

Pořad bude výrazněji klást důraz na pokrytí celé republiky, ať už jde o volbu témat nebo o cílené zapojování odborníků nejen z Prahy, ale i univerzit v Brně, Olomouci, Opavě, Ostravě a českých krajských městech, kteří často zkoumají historická témata nejen lokálního, ale celorepublikového dosahu.

Jednotlivé díly se i nadále budou věnovat historickým tématům s jasně definovaným aktuálně publicistickým přesahem a současné reflexi historických momentů v širších souvislostech. V nejbližší době to bude například vztah důchodců a státu v průběhu času nebo vývoj ústavních soudů u nás a ve světě.

Cyklus Historie.cs vysílá Česká televize od roku 2007. Spoluautorem a prvním moderátorem byl Vladimír Kučera, který uváděl díly věnované zejména historii po roce 1918. Po jeho smrti v roce 2019 převzali štafetu především Přemysl Čech, Marie Koldinská a Barbora Půtová. Na ČT2 budou pořad autorsky vytvářet a moderovat Marie Koldinská a nově Jiří Šesták.

 

Ztracené dílo geniálního skladatele Jana Dismase Zelenky zazní po 300 letech od svého vzniku na mimořádném koncertu v Praze

PRAHA: Statio quadruplex ZWV 158, unikátní dílo slavného českého barokního skladatele Jana Dismase Zelenky, uslyší publikum po více než 300 letech od jeho vzniku v kompletní podobě. V novodobé české premiéře je uvede renomované hudební těleso Ensemble Inégal v čele s dirigentem Adamem Viktorou. Koncert se uskuteční 5. dubna v 19.30 v Kostele U Salvátora v Praze. Půjde o výjimečnou událost: z pozoruhodné Zelenkovy skladby se totiž dochovala jen její první část, další tři byly pokládány za nenávratně ztracené. Nedávno se však dvojici islandských muzikologů podařil senzační nález: objevili hned dva dosud neznámé kompletní opisy tohoto díla. První provedení v Čechách i pořízení CD nahrávky svěřili nálezci právě prestižnímu pražskému souboru Ensemble Inégal. Ten na koncertě dále zahraje i Miserere d moll ZWV 56, ve světové premiéře pak také uvede Zelenkovu úpravu slavné, legendami opředené skladby Miserere, od Gregoria Allegriho. Vstupenky nabízí GoOut.cz.

05.04.2024
19:30
Autor článku: 
Jana Bryndová

Podobný objev takto exkluzivního repertoáru, jaký se povedl muzikologům Jóhannesu Ágústssonovi a Kjartanu Óskarssonovi, je naprosto výjimečný. Jeho nedozírnou hodnotu si lze představit jako nález pokladu zlatých mincí neznámých ražeb,“ říká Adam Viktora, vedoucí Ensemble Inégal a významný interpret a propagátor skladeb Jana Dismase Zelenky. Ten je považován za jednoho z nejdůležitějších barokních skladatelů ve světovém měřítku. „Kupříkladu z díla Johanna Sebastiana Bacha byla za posledních sto let objevena jen dvě díla, a to v roce 1935 a 2005. Ani v jednom případě se však nejednalo o skladbu takového rozsahu jako Statio quadruplex pro Processoione Theoporica,“ vysvětluje Viktora.

A přidává perličku. „Díky objevu islandských muzikologů jsme učinili i jedno fascinující zjištění. Jedna z pozdních Zelenkových skladeb Da pacem Domine ZWV 167, všeobecně pokládaná za vrcholný projev jeho skladatelského umění, je jen úpravou jedné z částí nově nalezeného díla. To je zároveň nejraněji dochovaným počinem tohoto autora.“

Obdivoval ho Bach, uvedl Smetana

Podle Adama Viktory je Zelenka jedním z nejoriginálnějších a nejvýznamnějších barokních hudebních géniů. Jeho hudba přitom zůstává pro posluchače stále částečně neznámá. „Zelenka ve svém díle vytvořil a dovršil naprosto originální syntézu kompozičních stylů katolické hudby 16. až 18. století – podobně to učinil Johann Sebastian Bach v hudbě protestantské. Bach ostatně Zelenkovu tvorbu nejen znal, ale i obdivoval,“ dodává Adam Viktora. Právě pod jeho vedením nyní soubor Ensemble Inégal obě výjimečné Zelenkovy skladby nahraje i na CD.

Na prvním doloženém koncertním provedení hudby J. D. Zelenky v Čechách má zásluhu Bedřich Smetana. V roce 1863 uvedl jednu ze Zelenkových suit na slavnostech Novoměstského divadla v Praze. Zelenkovo dílo bylo majetkem saského panovníka a nebylo možné je opisovat ani vydávat tiskem. Až díky vzrůstajícímu zájmu o barokní hudbu po druhé světové válce se jeho skladby opět začaly postupně objevovat na nahrávkách i živých koncertech.

„Někteří z českých propagátorů Zelenkovy hudby byli ve druhé polovině 20. století kvůli absolutního nedostatku biografických údajů i neznalosti jeho hudby naneštěstí i autory zcela pochybného obrazu života a díla tohoto génia,“ upozorňuje Viktora.

Nastudovat Zelenkovo dílo je podle Adama Viktory vždy intenzivní práce. „Nestačí jen zahrát a zazpívat skladbu čistě, v souhře, s použitím dobrých nástrojů, ze správných not, na vhodném místě, v odpovídajícím dramaturgickém kontextu. Doslova u každé noty si musí být všichni zúčastnění vědomi toho, jakou přesně úlohu hraje v místě, kde se nachází. Je třeba neustále hledat lepší a výstižnější způsob, jak přivést k životu zhudebněná slova a neuvěřitelně bohatou a hlubokou paletu afektů. Když se to daří a všichni instrumentalisté i zpěváci jsou v souladu se zvoleným způsobem ztvárnění, vzniká něco nepopsatelného a výjimečně krásného,“ říká Adam Viktora, zakladatel a dirigent souboru Ensemble Inégal.

Koncert pořádá Ensemble Inégal za podpory Ministerstva kultury ČR a Hl. města Prahy.

www.inegal.cz

www.goout.cz

 

Víte, že…

Miserere Gregoria Allegriho ze 30. let 17. století bylo určeno výhradně pro Sixtinskou kapli ve Vatikánu a jeho kopírování či uvádění na jiných místech bylo zakázáno pod trestem exkomunikace z církve?

Uvádí se, že roušku tajemství tomuto dílu odebral čtrnáctiletý Wolfgang Amadeus Mozart při svém pobytu v Římě v roce 1770. Ten skladbu vyslechl, zpaměti ji přepsal do not a jeho zápis později posloužil k vydání díla tiskem. „Hudební svět netušil, že Miserere Gregoria Allegriho žilo i mimo Sixtinskou kapli v podobě, jaká se nám zachovala v úpravě Jana Dismase Zelenky a jak bude provedena i na pražském koncertě 5. dubna,“ říká Adam Viktora.

 

Kdo je kdo:

Ensemble Inégal

Pražský barokní soubor Ensemble Inégal založený v roce 2000 Adamem Viktorou a Gabrielou Eibenovou získal evropské renomé díky svým vysoce ceněným koncertům a CD nahrávkám a stal se synonymem pro objevy z odkazu geniálního českého barokního skladatele, Jana Dismase Zelenky. Ensemble Inégal je všestranné hudební těleso, jehož interpretační záběr se pne od renezanční hudby až po hudbu současnou. Kromě staré hudby má soubor na svém kontě také novátorská provedení a nahrávky hudby romantické (např. A. Dvořák, G. Rossini) a moderní (B. Britten, A. Pärt, A. Schnittke, Ph. Glass). Koncertuje na prestižních evropských festivalech jako Pražské jaro, Musica Antiqua Brugy, Oude Muziek Utrecht, Lufthansa Festival of baroque music London, De Bijloke Gent, Early Music Festival Stockholm, BachFest Leipzig a mnoha dalších. Realizoval již 20 úspěšných CD ověnčených řadou významných ocenění (Diapason d´Or, IRR Outstanding, Goldberg 5Stars aj.), objevuje se pravidelně ve vysílání českých i zahraničních televizních a rozhlasových stanic (BBC, Evropská vysílací unie EBU, Česká televize, Deutschlandradio Kultur, aj.).

 

Adam Viktora (nar. 1973)   

Varhaník a dirigent Adam Viktora vystupuje na hudebních festivalech po celé Evropě, přednáší a koncertuje na mezinárodních varhanních kongresech, působí jako poradce v odborných komisích při restaurování významných historických varhan a nahrává pro evropské rozhlasové a televizní stanice. Velký zájem věnuje historickým varhanám a aktivitám usilujících o jejich záchranu a propagaci. Je zakladatelem a uměleckým ředitelem Českého varhanního festivalu. Vyučuje varhanní hru na Konzervatoři v Plzni a historicky poučenou interpretaci na Akademii múzických umění v Praze. Je uměleckým vedoucím souborů Ensemble Inégal a Pražští Barokní Sólisté, s nimiž natočil více než 20 mnohokrát oceněných CD a uskutečnil bezpočet koncertních vystoupení na významných evropských festivalech jako např. Pražské jaro, Oude Muziek Utrecht, Musica Antiqua Brugge, Lufthansa Festival London, Bachtage Leipzig, Tage alter Musik Regensburg, Stockholm Early Music Festival a další. Adam Viktora se stal také výrazným představitelem procesu znovuobjevování díla českého barokního génia, Jana Dismase Zelenky. Založil a organizuje Zelenka Festival Praha – Drážďany, v letech 2015 až 2021 uspořádal sedm ročníků muzikologického kolokvia Zelenka Conference Prague. Se souborem Ensemble Inégal získal již čtyřikrát prestižní francouzské ocenění Diapason d´Or.

 

Jan Dismas Zelenka (1679-1745)

Český hudební skladatel se řadí k nejvýznamnějším skladatelům období vrcholného baroka. Je považován za jednoho z nejoriginálnějších a nejpozoruhodnějších hudebních géniů, přesto je značná část jeho tvorby dosud neznámá. Jako skladatel, kontrabasista a kapelník při drážďanském královském dvoře byl Zelenka v privilegovaném postavení. Skládal hudbu pro nejlepší orchestr své doby a měl k dispozici skupinu vynikajících pěvců včetně italských kastrátů, sám byl navíc zpěvákem a virtuózním hráčem na violon a teorbu. Provedení jeho skladeb vyžaduje od zpěváků a instrumentalistů nejvyšší technickou i výrazovou kvalitu.

 

První jarní sobota bude středověká!

POLIČKA: V sobotu 23. března čeká na návštěvníky poličského muzea bohatý dopolední i odpolední program a výstavy Vzhůru do středověku! a Dejte vejce malovaný... oživené starými řemesly a tradicemi. 

23.03.2024
Autor článku: 
Tereza Hladká

O první jarní sobotě zavládne v muzeu atmosféra středověku, ale i starých řemesel, tradic a hlavně zábavy. Celé dopoledne budou návštěvníci přímo ve výstavě Vzhůru do středověku! obdivovat řemeslníky při jejich činnosti, budou mít i možnost pod jejich dohledem vyzkoušet svoji zručnost při tkaní, předení a u hrnčířského kruhu. Ve výstavě Dejte vejce malovaný... se nechají inspirovat ukázkou zdobení kraslic.

Obě výstavy jsou plné hravých i vzdělávacích aktivit, takže o zábavu nebude nouze. „Obléknete gotický oděv nebo kroužkovou košili, ozdobíte se čelenkou se závojem nebo nasadíte rytířskou přilbu, potěžkáte meče a bijáky, vyskočíte na koně, zakusíte rytířský turnaj nebo střelbu z kuše, přičichnete k dobové voňavce a pobavíte se ryze středověce ... roztáčením káči, chozením na chůdách, bořením kuželek či při hazardní hře v kostky. A to není zdaleka vše! Můžete se stát písařem ve scriptoriu, vyzkoušet si náročnou práci iluminátora, ověřit své řemeslné dovednosti nebo zpytovat své hříchy na pranýři.“ vypočítává aktivity ve výstavě Vzhůru do středověku kurátorka výstavy Simona Valachová. Edukátorka výstavy Dejte vejce malovaný... Světlana Dittrichová dodává: „Na velikonoční výstavě se inspirujete množstvím tradičních horáckých vzorů zdobení kraslic, ale i spoustou jednoduchých technik, které zvládne i začátečník. Podíváte se například, jak efektní je vejce zdobené obyčejnými tečkami nebo pomocí tekutých potravinářských barviv a ubrousků. Bezpochyby zaujmou i vejce opletená, obháčkovaná, obetkaná či vejce ve tvaru „kapkejku“ nebo kaktusu. Porovnáte vejce různých druhů hospodářských zvířat. Pro děti je připraveno mnoho hravých a tvořivých aktivit. Také se mohou podívat na videu, jak roste kuře ve vejci nebo jak se líhne kuřátko.“

Kromě aktivit ve výstavách na návštěvníky čekají tvořivé dílny. V MaTami si vyrobí Památeční zápisník a jarně se naladí při výrobě tradičního vrkoče, na který muzejníci doporučují přinést vlastní hrneček nebo květináč.

Program Středověkého dne bude od 13.30 pokračovat pohádkou Turnaj krále Karla v podání pražského studia Damúza, kde malí i velcí diváci odhalí neznámou tvář Karla IV. a zjistí, jaký vlastně byl. Po pohádce budou následovat pohybové, tvořivé a hravé aktivity s nejen rytířskou tématikou Staň se rytířem!. „Děti si mohou vyrobit koníčka na tyčce a zdolat s ním „nebezpečnou“ dráhu.  Zkusíte si i psaní brkem a svůj vzkaz rovnou zapečetíte nebo si vyrobíte vonný sáček. Pro zábavu a zbystření mozků budou připraveny středověké deskové i hazardní hry.“ láká na odpoledne organizátorka akce Simona Valachová.

Středověký den vyvrcholí v 15.15 ukázkou středověkých hudebních nástrojů s poslechem dobové hudby a pro všechny, co se rádi baví, nácvikem společného tance. Jak zní a vypadají gotické a renesanční hudební nástroje představí hudební a taneční skupina Innamorata.

Doprovodná akce k oběma jarním výstavám – Středověký den - proběhne v sobotu 23. března 2024 od 9.30 do 16.00 hodin.

Semilské muzeum převzalo do správy další objekt

SEMILY: Semilské muzeum přijalo nový úkol ve snaze rozšířit a zatraktivnit svou nabídku. Od letošního února převzalo od města zanedbaný dům č. p. 186 v Jílovecké ulici a chce v něm od června letošního roku vytvořit expozici lidového léčitelství. Po výstavách o semilské léčitelce Květoslavě Patočkové a lidových léčitelích Jizerských hor, Krkonoš a Českého ráje, se toto téma totiž ukázalo natolik nosné a zajímavé pro návštěvníky i badatele, že jsme se rozhodli střednědobou výstavu v muzeu zaměnit v trvalou expozici na Červené roubence.

Autor článku: 
Miroslav Šnaiberk, ředitel Muzea a Pojizerské galerie Semily, p. o.

Tamější již méně atraktivní expozice pilnikářství ustoupí novému tématu, které je natolik rozsáhlé, že by se do roubenky nevešlo. Proto jsme hledali možný doplňkový prostor. K tomuto účelu se naskytla možnost získat již zmíněný protější domek v Jílovecké ulici, kde budou s technickou a finanční podporou města provedeny drobné stavební úpravy, aby mohl prostor sloužit novému záměru. Úpravou projde i okolí, kde vznikne bylinková zahrádka a edukativní prostor pro školy. Obsahovou částí expozice byl pověřen autor předchozích léčitelských výstav, historik semilského muzea Tomáš Chvátal, který se pro věc plně nadchl a přišel i s nápadem Bylinkového festivalu, který 9. června odstartuje letošní letní turistickou sezónu v Jílovecké ulici. Věříme, že výsledek v této malebné části Semil bude novým lákadlem k návštěvě nejen pro místní občany, ale také pro turisty a všechny, kteří se zajímají o stále populárnější téma lidového léčitelství. Ostatně, přijďte se v létě podívat!

Hornofalcký skanzen zve na jarní návštěvu do Bavorska!

HORNÍ FALCE: Jaro je tady a skanzen Horní Falce po zimní přestávce zahájí novou muzejní sezónu pro veřejnost. Hlavním tématem budou letos domácí zvířata. Všichni máme ke zvířatům nějaký vztah: máme je jako domácí mazlíčky, nosíme kožené boty anebo prostě rádi jíme mléčné výrobky a maso. Každý z nás má během svého života se zvířaty určitý kontakt.  Ve výstavní hale bude letos k vidění výstava Jihoněmeckých muzeí s názvem: Člověk a jeho užitková zvířata a během sezóny se bude k tématu roku konat spousta akcí.

od 17.03.2024 do 28.04.2024
09:00 - 17:00
Autor článku: 
Petra Zeitler

Na měsíce březen a duben 2024 jsme připravili: 

  • 17.03. se ve skanzenu budou vyrábět velikonoční dekorace z přírodních materiálů. Zahradnický spolek ukáže výrobu tradičních vazeb - malých svazečků, které se v katolických oblastech nechávají následně posvětit v kostele. Výrobky je možné si zde přímo zakoupit. 
  • 24.03. je Květná neděle a zaměříme se na velikonoční zvyklosti v Bavorsku a Čechách. Řemeslnice z Čech přivezou sortiment zdobených vajíček a perníků s cukrovou polevou. Bavorské kolegyně budou s dětmi barvit vajíčka přirodními barvivy, které najdete v každé domácnosti.
  • 01.04. Velikonoční pondělí nabídne procházku pro rodiny s dětmi. Na pastvinách už pobíhají první letošní mláďata – jehňátka a kůzlata. Samozřejmě i naše ostatní muzejní zvířata jako koně, krávy a drůbež už jsou v areálu k vidění.
  • 14.04. Severobavorské setkání muzikantů - půjde o tzv. „domácí muziku“. Bude se hrát na původní nástroje zvané citery a zazní krásná lidová hudba od regionálních sólistů a skupin.
  • 14.04. máme novinku pro všechny sběratele známek a pohlednic ze zdejšího regionu. V zasedací místnosti, přímo ve vstupní hale skanzenu se můžete podívat, informovat a případně také vlastní exempláře vyměnit.
  • 14.04. kdo má zájem o prohlídku muzejního depozitáře v němčině? Od 14.30h. se malá skupina návštěvníků může podívat do útrob našich sbírek. Máme zde uloženo 45.000 různých předmětů a dozvíte se o nich víc díky fundovanému komentáři. Na prohlídku je nutné se přihlásit, protože počet hostů je kvůli speciálnímu klimatu v depozitáři omezený.
  • 21.04. oslavíme společně Den Země. Půda pod nohama je základem celého života. Dává nám obživu a je prostorem pro spoustu zvířat. Zaměříme se na různé funkce půdy a co se v ní všechno děje. Program pro děti vytvořily Spolky pro ochranu ptactva a životního prostředí.
  • Od pondělí 22.04.-29.04. se bude konat Týden vody s několika naučnými okruhy pro pozvané skupiny školáků z Bavorska a Čech.
  • 28.04. je možné si prohlédnout Selské muzeum a statek Edelmannshof v obci Perschen s výkladem v němčině, ve 14.00 h. Tato akce je zdarma.

 

Provoz: každý den od 9.00 – 18.00 h. (kromě pondělí – pokud není svátek)

Muzejní vstupenka dle ceníku

Parkovací místa jsou k dispozici zdarma

Veškeré informace o programu a provozu: www.freilandmuseum-oberpfalz.de

 

Stopy v písku / Jaměřská rodina Wenke

JAROMĚŘ: Rodinný příběh, který v sobě ukrývá šumění moře v mušličkách, dodnes ceněnou architektonickou „perlu“ v podobě obchodního domu navrženého architektem Josefem Gočárem i vůni motorového benzínu aut Aero a motocyklů Indian, je spjatý s Jaroměří. Díky nové expozici městského muzea opět ožívá a může být pro mnohé inspirací, jak bylo možné od píky vybudovat prosperující firmu na řemeslu, které nemělo ve vnitrozemí žádnou tradici. A můžeme někoho přivádět k úžasu nad tím, že na mušličkách se dá zbohatnout.

Autor článku: 
Martina Vítková, kurátorka Městského muzea v Jaroměři

Jak to všechno začalo

Počátky příběhu musíme hledat v 70. letech 19. století v Třebechovicích pod Orebem. Právě zde se seznámil Albert Wenke (1844–1905), rodák z kladského lázeňského města Bad Reinerz – dnešních polských Dušníků, s Annou Vitouškovou (1845–1923). Anna byla dcerou místního majitele koželužny a žila u rodičů s malým synem Josefem (1868–1929). Jejich setkání velmi pěkně popisuje rodinná kronika, kterou sepsal v 60. letech 20. století vnuk Karel: „Vincík Probušků (pozn. synovec Anny Vitouškové) byl v tom čase vyslán do lázní Dušníků-Reinerz, kde se měl učit německy. Jednou přišel domů na svátky a přivedl s sebou svého přítele z Dušníků Alberta Wenke, pouhého Němce. V Třebechovicích ale neuměl skoro nikdo německy. A tu „die Anna“, která němčinu znamenitě ovládala, dělala mu tlumočníka i společnici. Za nějaký čas přišel milý pan Wenke z Dušníků pěšky do Třebechovic za milou Aninkou, což se pak opakovalo několikráte, až se z toho stala známost.

 

Příchod do Jaroměře

Albert s Annou se rozhodli v létě roku 1872 přestěhovat do Jaroměře. Možná za lepšími podmínkami pro obchodování, Jaroměř v té době zažívala vzestup společenského a kulturního života, ale také na pozvání Anniny starší sestry Josefíny. Ta se postarala o zajištění podnájmu na Pražském předměstí v blízkosti Etrichovy továrny na zpracování juty. Deník Josefa Wenkeho uchoval vzpomínku na stěhování zachycenou místy až poeticky: „Po neurovnané a málo používané okresní silnici, vedoucí z malého ale útulného městečka Třebechovic pod Orebem, směrem k pevnosti Josefovu, kodrcal se v roce 1872 těžce formanský povoz, vysoko naložený nábytkem, slunce nemilosrdně pražilo na prachu plnou silnici, tak že celá příroda jen těžce dýchala.“ Jsou zde zachyceny ale i emoce, které tehdy tříletý chlapec prožíval. Jak těžké pro něho bylo opustit milované prarodiče, řeku, kam chodil s dědečkem na ryby, a místo, které bylo doposud jeho domovem.  A nové bydliště se mu moc nelíbilo.: „Hošík zatím rozhlížel se po dvoře a nejbližším okolí ze vrat, ale nějak smutně sedl si na patník a mnoho nescházelo a dal se do pláče, nějak se mu to zde nelíbilo.“ Malý Josef nemohl tehdy tušit, že se jednou sám vepíše do historie Jaroměře, neboť v letech 1904–1907 zasáhne do proměn města ve funkci radního pro stavební záležitosti a nelehkým výzvám bude čelit ve funkci starosty města v letech 1914–1918.

 

Založení firmy a svatba Alberta a Anny

V roce 1872 Albert zakládá svou vlastní firmu na výrobu mušlového zboží a ozdobné kartonáže. Rozhodl se usadit v cizí zemi, jejíž jazyk neovládal, a uživit sebe i rodinu řemeslem, které nemělo ve vnitrozemí žádnou tradici. Jeho firma se stala první svého druhu v Českém království. Dne 30. října téhož roku potvrdil svůj vztah s Annou Vitouškovou v třebechovickém kostele sv. Ondřeje. O mnoho let později vnuk Karel, ke svatbě svých prarodičů v rodinné kronice poznamenal: „Bylo od babičky odvážným krokem vdát se za muže tak podivného řemesla, které neskýtalo záruku výnosu a tím spokojeného a klidného živobytí.

V pronajatém bytě začal Albert vyrábět své první předměty zdobené mořskými mušličkami. Kde se takovému řemeslu naučil, není známo. Rodinné paměti se zmiňují o pobytu u moře, odkud si dovezl na památku několik mušlí. Patrně tam uviděl oblíbený sortiment upomínkových předmětů z mušlí a našel inspiraci pro svou budoucí práci. Výrobě papíru a kartonáže se mohl vyučit v papírně v Dušníkách. Nejraději prý vyráběl montované předměty s velkými mušlemi, svícny, ořezávače doutníků, stojánky na doutníky, popelníky, teploměry s kotvou na mušli, závěsy do oken s andělíčky a mnohé jiné ozdobné zboží. Nepoužíval žádný stroj, vše zhotovoval pouze ručně. Mušle dovezené převážně z Jaderského a Středozemního moře objednával v Hamburku od firmy Umlauff. Na práci s mušlemi a jejich následné třídění vzpomíná Josef Wenke ve svém deníku, kdy to byla právě jeho pravidelná činnost po návratu ze školy: „[…] obyčejně došla bedna dráhou, mušle v papírových sáčcích po 2–5 kg. Na hranicích zásilku vždy rozbednili, mušle docházely beze cla, a aby nemuseli každý sáček zvlášť otevírat, roztrhli jednoduše papír a viděli obsah. Ale dírou tou se mušle vysejpaly a v bedně bylo pak všechno smíchané. To byla pak práce Pepova, aby když přišel ze školy rozdružil mušle a přesypal do plátěných pytlů, v kterých jsme doma mušle skladovali. Přesto se vždy Wenke náramně zlobil na bezohlednost celních úředníků.

Odbyt Albertových výrobků měla na starosti manželka Anna. Dohodla se na prodeji s jaroměřskými kupci a brzy se ukázalo, že o zboží je zájem. Dle rodinné kroniky přinesla úspěch též účast na výstavě v Pardubicích roku 1873, kde se „nejen dobře prodávalo, ale výrobky byly oceněny i výstavní medailí. Následovaly další úspěšné výstavy a rozhodnutí Anny zažádat o povolení k podomnímu obchodování. V obchodní knížce vystavené 18. dubna 1874 ve Dvoře Králové se nacházejí záznamy o navštívených městech a lázních, a to až do roku 1879. Podle dochovaného Annina lístku se jí prodej dařil a přinesl s sebou i jistý zisk. S přibývající poptávkou a vzrůstajícím odbytem již Albert nestačil vše vyrábět sám. Výrobní činnost vyžadovala větší prostor a bylo nutné přijmout i dělnici, která by se naučila „mušlovat“, což znamenalo lepit mušličky na krabičky, fotorámečky, křížky a soustruhované předměty zhotovované místními řemeslníky. Ve firmě od svých 14 let aktivně působil i mladý Josef. V prosinci roku 1882 se Albertovi a Anně narodila dvojčata – Emma (1882–1966) a Bedřich (1882–1884).

 

První obchod a stěhování na hlavní jaroměřskou třídu

První obchod zřídili Albert s Annou nedaleko svého bydliště. V dubna roku 1884 koupili protější dům čp. 49 s velkou ovocnou zahradou. Už od dva roky později plánovali dům přestavět a rozšířit. Nakonec se ale manželé rozhodli přestěhovat na hlavní jaroměřskou třídu. V roce 1887 koupili dům čp. 81 na dnešní Husově třídě, kde se v přízemí nacházela velká kartonážní a mušlařská dílna se skladem mušlí. V přilehlém krámku probíhal prodej zboží. Poptávka po ozdobných mušlových předmětech, ale i po jiném druhu sortimentu stoupala, a vznikla potřeba většího prostoru pro výrobu i obchod. Albertovy mušlové kartonáže, ozdobné rámečky a zrcadla prodávali s úspěchem podomní obchodníci. Žádaným zbožím těchto obchodníků na cestách bylo drobné zboží jako například hřebínky, zrcátka, kartáčky na vousy a špičky k dýmkám nebo plechové hračky, tzv. „špileraj“. S výrobci tohoto galanterního a hračkářského zboží navazoval Josef Wenke kontakty na veletrhu v Lipsku a snažil se tak rozšiřovat prodejní nabídku rodinné firmy.

V dubnu roku 1892 si Albert s Annou nechali vedle svého domu čp. 81  zakreslit parcelu pro výstavbu nového domu. Byl postaven v historizujícím stylu místním stavitelem Josefem Sehnoutkou. Do přízemí byly naplánovány prodejní místnosti, kam velkými výkladními skříněmi pronikal dostatek denního světla, zatímco večer nasvítily vystavené zboží plynové lampy. První patro sloužilo rodině. Za domem vznikl výrobní areál postavením budov pro sklady a dílny. Albertova firma tehdy zaměstnávala již přes 20 lidí.

 

Josef Wenke společníkem firmy a přeměna názvu firmy na A. Wenke a syn

Dne 28. října 1893 se v chrámu sv. Mikuláše v Jaroměři uskutečnila svatba Josefa Wenkeho a Anny Sehnoutkové. Josef se stal spolumajitelem firmy s třetinovým podílem a dosavadní jméno firmy se změnilo na A. Wenke a syn – továrna a velkoobchod galanterní. Byl to právě mladý Josef, který přišel s myšlenkou rozšíření prodeje zboží pomocí zásilkového obchodu a proměny malé firmy na velkoobchod. Novinkou se také stalo rozesílání obrázkových katalogů zákazníkům společně s objednaným zbožím. Firma je vydávala v češtině, němčině a některé také v chorvatštině. Rodinný obchod si postupně vytvořil pevnou síť stálých drobných odběratelů v rámci rakousko-uherské monarchie i mimo ni.

V létě 1905 byl Albert Wenke stižen mozkovou mrtvicí a nedlouho poté zemřel. V závěru svého života mohl sledovat, jak se firma, kterou od píky budoval, slibně rozvíjela. Když se do Jaroměře stěhoval, byl vlastníkem toho, co se vešlo na jeden formanský vůz. Svým dědicům zanechal tři domy a prosperující firmu s výrobním areálem. V dědickém řízení, které proběhlo 16. prosince 1905, získal firmu a dům čp. 91 s továrními budovami Josef Wenke.

 

Cesta k obchodnímu domu

V době, kdy Josef firmu přebíral, počet objednávek a tím i počet expedovaných zásilek stále stoupal. V roce 1905 bylo odesláno 15 208 zásilek a o rok později jejich počet stoupl na 19 841. To byl také jeden z důvodů, proč začal přemýšlet o nové obchodní budově. Plánoval postavit reprezentativní budovu sloužící obchodu, který by zároveň zahrnoval dostatečný pracovní prostor pro zaměstnance i důstojné podmínky pro práci. Josefův nejstarší syn Karel v rodinné kronice uvádí, že otec často říkával, že „nepotřebuje vilu za městem, ale pěkné prostředí, ve kterém on i personál po celý den žije, vila na spaní není zapotřebí“. Ze svých mnohých cest si přivážel cenné informace o současných trendech v obchodování a též inspiraci pro pozdější stavební záměr. Navštěvoval výstavy a zajímal se o nové proudy v architektuře. V době léčebného pobytu v německém Bad Nauheim, v červenci roku 1903, navštívil Frankfurt nad Mohanem, kde si koupil vytoužený fotoaparát značky Kodak a prohlédl si obchodní dům Schmoller. Možná tehdy se rodila jeho představa obchodního paláce, kde by nevěsta nakoupila celou výbavu.

Josef se nakonec rozhodl svůj obchodní dům postavit v místě rodinné zahrady v proluce mezi domy, které patřily rodině. V září roku 1908 požádal v dopise sestru Emmu o prodej zahrady. V říjnu roku následujícího byly všechny úřední náležitosti dokončeny a ze zahrady se stala stavební parcela. Jelikož měl Josef v rodině dva stavitele – tchána Josefa Sehnoutku a švagra Josefa Mášu – mohl čerpat z jejich zkušeností a ve stavitelství se velmi dobře orientoval. Své poznatky si zapisoval a zakresloval do deníku, který se zčásti zachoval. Na přelomu října a listopadu roku 1909 Josef sepisuje své několikastránkové požadavky na obchodní dům a vykresluje svoji představu. Projekt na stavbu svého obchodního domu zadal postupně dvěma jaroměřským stavitelům. Prvním byl ředitel místní řemeslnické školy Josef Hofman. Projekt nesoucí se v duchu historismu s prvky secese, nesplňoval Josefovu představu. Proto Josef oslovil svého švagra Josefa Mášu. Ten s využitím podkladů od Josefa Hofmana vytvořil návrhy, které již více odpovídaly Josefově představě. Ale ani s těmi nebyl náročný stavebník zcela spokojen. Problémem byla podoba přední fasády a schodišťového prostoru uvnitř stavby. Josefovy představy dokázal zhmotnit až mladý architekt Josef Gočár. Žák Jana Kotěry, který v té době pracoval již ve vlastním ateliéru a měl za sebou i několik samostatných prací. Tehdy pracoval i v nedalekém Hradci Králové, kde vznikalo podle jeho návrhu železobetonové schodiště z armovaného betonu. Gočárovy návrhy už Josefovi lépe zapadaly do jeho vize a z obchodní cesty do Vratislavi si mohl do svého stavebního deníku poznamenat: „Nic zvláštního či nového jsem nenašel. Podobný portál jako my budeme mít tam není.“

Celkové náklady na stavbu činily 111 371 K. Gočárův honorář byl 1 050 K. Slavnostní otevření obchodního domu, jehož se zúčastnilo přes 3 000 návštěvníků, proběhlo 16. května 1911. K zahájení provozu prodejního paláce byla vydána reprezentativní brožura, která seznámila čtenáře s výstavbou domu a jeho tvůrci, podrobně popsala všechna jeho oddělení a současně představila kancelářské zázemí a výrobní prostory. Firemní prezentaci nového obchodu doplnilo vytištění několika verzí pohlednic.  V dobovém tisku vyšly pochvalné články i nadšené zprávy: „V Jaroměři otevřen byl velkolepě postavený obchodní dům, který svou velkoměstskou stavbou jest jediný svého druhu snad na celém českém venkově, takže Jaroměř byla obohacena o jednu přednost oproti druhým městům.

 

Osudy firmy po postavení obchodního domu

V době otevření obchodního domu se firma A. Wenke a syn nacházela na vrcholu své prosperity. Obchodem „žila“ celá rodina včetně Josefových synů Karla, Oldřicha a Vladimíra. Firma nadále prosperovala až do začátku 1. světové války. Výkladní skříně obchodu namísto obvyklých hraček zaplnily po čtyři léta vojenské předměty. S důsledky rozpadu habsburské monarchie se firma vyrovnávala těžce. Vznikem Československa se narušily dosavadní obchodní vztahy, z nichž mnohé již nebylo možné obnovit. Obchod přišel až o 85 % odbytišť. Zavedení nových prodejních odvětví a zaměření firmy na tuzemské odběratele mělo nahradit snížený odbyt v zahraničí. Nabídku zboží, kterou dříve obstarával Josef Wenke sám, zajišťovali nyní obchodní cestující - Rudolf Cejnar a Alois Seliger, jimž pomáhali také Josefovi synové Karel a Oldřich.

Obchodní dům byl v té době rozdělen do tří oddělení. Rodinnou specialitou firmy zůstával i nadále prodej mušlového zboží, který tvořil první oddělení. Mušlové předměty se vyráběly  v objektech, postavených na dvoře za domem čp. 91, v nichž pracovalo téměř 50 dělníků.  Zboží se vyváželo do Anglie, Severní Ameriky a na pobřeží Jaderského moře. Zhotovovaly se též přepychové kartonáže a kazety různých druhů. Ve druhém oddělení se prodávalo galanterní zboží a plechové předměty včetně kuchyňského nádobí a hraček. Nové zákazníky mělo přilákat reklamní heslo „Vše pro kuchyň“. Ve třetím oddělení, s vlastní kanceláří a samostatnou účtárnou, se prodávala obuv. Od roku 1917 měla firma A. Wenke a syn uzavřenou dohodu s obuvnickou firmou T. & A. Baťa ze Zlína. Obuv se prodávala přímým spotřebitelům, ale i obchodníkům a majitelům továren pro dělníky. V květnu 1919 byla nově otevřena filiální prodejna obuvi v Trutnově, jejíž schopný obchodní zástupce Johann Russ „doslova zaplavil obuví Krkonoše“. Obuv se dobře prodávala nejen v Trutnově, ale i v Jaroměři. Nejstarší syn Josefa Wenkeho Karel do firemní kroniky poznamenal, že „tehdy činil obrat těchto dvou prodejen asi 1/5 celého obratu Baťova v Čechách“.

 

Osud firmy po smrti Josefa Wenkeho

Na konci roku 1928 se zdravotní stav Josefa Wenkeho zhoršil. Ve firmě tehdy působili už všichni tři synové. Prostřední z nich, Oldřich se od 1. ledna 1928 stal společníkem firmy. Nejstaršího z bratrů Karla otec učinil společníkem již v roce 1923. Nejmladší Vladimír byl studentem strojního inženýrství na Českém vysokém učení technickém v Praze a z důvodu otcovy nemoci studium přerušil, aby bratrům ve vedení obchodu pomohl. Na jaře 1929 Josef Wenke zemřel. Obchod převzali synové Karel a Oldřich. Nechali si vypracovat obchodní bilanci, která ukázala, že firma nevykazuje zisk a je pasivní. Bratři se rozhodli rodinný podnik zachránit a potřebný kapitál získali formou bankovního úvěru. V roce 1931 ve firmě pracovalo 27 dělníků, 15 úředníků a 11 prodavačů. Cena skladových zásob činila 1 milion korun a roční obrat dosahoval 10 milionů. Na začátku 30. let se však začaly projevovat důsledky hospodářské krize. V roce 1932 došlo k více jak dvojnásobnému snížení  produkce zboží oproti roku 1929 a o dvě léta později byla dokonce šestkrát nižší.

Jelikož byli všichni tři  bratři vášnivými motoristy vsadili kartu na prodej motocyklů a automobilů, který měl firmě pomoci k prosperitě. Založili sportovní oddělení a Vladimír se stal oficiálním zástupcem motocyklů Indian pro oblast východních Čech. Brzy následovalo i zastoupení automobilů Aero továrny na výrobu letadel dr. Kabeše z Prahy Vysočan, které po roce 1936 vystřídalo zastoupení automobilů „Z“ Československé zbrojovky v Brně. V prodeji motocyklů došlo později i na výrobky České zbrojovky ze Strakonic. Nově bratři založili i několik nových filiálních obchodů, které měly také přispět ke zlepšení hospodářského výsledku. Ale ani zřízení prodejny v Hradci Králové, do níž sourozenci vkládali mnoho nadějí, nepřinášelo potřebný zisk. Vzniklé dluhy byly nakonec umořeny dražbou firemních budov 4. listopadu 1938. Objekty získala Občanská záložna v Jaroměři.

Karel Wenke poté pracoval jako dělník v jaroměřském textilním závodu Lina a na podzim svého života se rozhodl sepsat rodinnou kroniku i uspořádat rodinný archiv. Zachránil tím mnoho informací – o chodu firmy, o svých prarodičích, rodičích a mušlové výrobě – o které bychom byli dnes ochuzeni. Nepodařilo se mu zachránit rodinný podnik, ale podařilo se mu zachránit historickou paměť. Přesto si v rodinné kronice povzdechl: „Musel jsem občas vyslechnout pomlouvačné řeči, nebo štiplavé poznámky o tom, že synové utratili to, co jim otec našetřil, ale nesnažil jsem se něco vymlouvat. Těžko by někdo pochopil mnohaletý boj o zachování podniku a dobrého jména, a tak mi zbývalo jen vnitřní uspokojení, že jsem zachránil, co se dalo.“ Bratr Oldřich odešel za protektorátu do Prahy a později se stal soudním znalcem v oboru motoristiky. Nejmladší Vladimír se snažil pokračovat v provozování autoškoly, kterou s pomocí bratrů v druhé polovině 30. let zřídil. Provoz autoškoly se mu podařilo udržet až do roku 1943, kdy byla Němci uzavřena, a on byl i se svými spolupracovníky nasazen do firmy Junkerswerke ve Dvoře Králové. Po roce 1945 autoškolu nakrátko obnovil. Jako instruktorka zde tou dobou působila i Vladimírova manželka Františka, se kterou se oženil v létě roku 1943. V roce 1948 musel autoškolu předat národní správě a byl pověřen jejím vedením. V létě 1953 byl i s rodinou vystěhován z Jaroměře do nedaleké vesnice Dolany a pracoval v dělnických profesích.

 

Devadesát let (ne)svobody očima prvního českého mrakodrapu. Dům RADOST připomene, na co ve školních hodinách zbývá málo času

PRAHA: Dominanta pražského Žižkova Dům RADOST slaví devadesát let. Při té příležitosti si od března v domě nachystali program s názvem: 90 let (ne)svobody s Domem RADOST zaměřený na moderní dějiny začínající první republikou a končící sametovou revolucí. Program nabídne interaktivní výstavy, diskuse s pamětníky, promítání dobových filmů či prohlídky protiraketového krytu.

od 06.03.2024 do 26.06.2024
Autor článku: 
Jan Čambora

Postavili ho jako první český mrakodrap, potom sloužil dlouhá desetiletí komunistickým odborům. Dnes je Dům RADOST místem pro setkávání a centrem dění dolního Žižkova. „Během devadesáti let byla tato budova svědkem řady historických změn – od první republiky přes převrat v roce 1948, okupaci v roce 1968 až po sametovou revoluci. Její příběh chceme představit v kontextu dějin i veřejnosti a zejména studentům! Namísto oslavy jsme raději připravili více než tříměsíční cyklus přednášek, promítání a výstav pod názvem 90 let (ne)svobody. Akce přiblíží zejména období socialismu a normalizace v tehdejším Československu pohledem, který není veřejnosti běžně známý,“ vysvětluje ředitel Domu RADOST a autor projektu Tomáš Kašpar.

 

V RADOSTI ukážou, na co ve škole zbývá málo času

Program v Domě RADOST probíhá každou středu od 6. března do 26. června s výjimkou květnových státních svátků. Lidé mohou každou středu zdarma navštívit například výstavy Fotbal v undergroundu nebo Ještě jsme ve válce – ta představuje osudy lidí, kteří bojovali na frontě, prošli koncentračními tábory nebo komunistickými lágry. Výstavy jsou zapůjčené Ústavem pro studium totalitních režimů. Součástí programu bude i výstava Muzea paměti XX. století Oči Státní bezpečnosti, jež má podtitul organizace, příslušníci a akce Správy sledování StB. Pro dokreslení atmosféry budou v několika místnostech Domu RADOST vystaveny desítky dobových předmětů. Součástí je i unikátní prohlídka protiraketového krytu vybudovaného již v roce 1934 pro 300 osob!

Kromě výstav organizátoři připravili i další program v kině Přítomnost. Dopoledne jsou určena žákům základních a středních škol. Těšit se můžou na projekce a následné debaty, do kterých se zapojí například i disident František Stárek „Čuňas“. Dopolední program je pro školy zdarma. „Chtěli jsme zejména mladým lidem zajímavou formou ukázat málo známé historické souvislosti,“ dodává Tomáš Kašpar.

Odpoledne jsou pro všechny diváky připraveny trezorové klasiky jako Skřivánci na niti, Všichni dobří rodáci, Žert nebo Občanský průkaz. „Kromě filmů nabídneme i zajímavé debaty – například režisérka Helena Třeštíková bude mluvit o svém dokumentu Pavel Tigrid – Evropan o natáčení s tímto výjimečným českým politikem a spisovatelem,“ láká návštěvníky Tomáš Kašpar. Cena vstupenek na odpolední program v kině Přítomnost je symbolických 90 korun.

Celý dopolední program je určen primárně pro poslední ročníky ZŠ a střední školy, k čemuž dodává Antonín Klecanda, radní hl. m. Prahy „Kvalitu vzdělávání považuji za klíčový aspekt strategického rozvoje školství, tedy oblasti, která je pro mne osobně prioritou. Záleží na tom, aby se potenciál každého žáka či studenta mohl úspěšně rozvíjet. Toho lze dosáhnout snížením vedlejších požadavků, které jsou kladeny na pedagogy především v oblasti byrokracie a současně zajištěním větší provázanosti nejen s paměťovými institucemi, ale i subjekty schopnými zprostředkovat atraktivní doprovodný program k vybraným tématům. Nový cyklus programů, který vznikl ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů a Muzeem paměti XX. století v Domě RADOST z tohoto důvodu podporuji a doufám, že bude hojně navštěvován.“

Akce je výsledkem odborné spolupráce Domu RADOST s Ústavem pro studium totalitních režimů a Muzea paměti XX. století, za podpory hl. m. Prahy a městské části Praha 3.

„Považuji za nesmírně důležité, abychom byli schopni přiblížit dobu nesvobody a totalitního režimu mladé generaci, která se už narodila do svobodné a demokratické společnosti. Pokud si máme tuto svobodu zachovat, pak musíme umět předávat i negativní zkušenosti ze kterých se v budoucnu mohou poučit ti, kteří ji neprožili. Praha 3 si váží toho, že se taková akce koná právě v naší městské části, že můžeme být jejím partnerem a že se jí zúčastní žáci našich základních škol,“ říká místostarosta městské části Praha 3 Pavel Dobeš.

„Těší nás, že se můžeme podílet na vzdělávacích akcích pro školy a veřejnost, jejíž cílem je připomenout historické události a osobnosti minulého století. Půlstoletí existence totalitních a autoritativních režimů přineslo dramatické a hraniční situace, které změnily životy mnoha lidem,“ říká historik a ředitel Muzea paměti XX. století Petr Blažek. Společně chtějí v RADOSTI šířit povědomí o důsledcích totalitních režimů a podporovat vzdělávání v této oblasti.

„Dějiny jsou velkým příběhem a je pouze na nás, jak si komunistický režim bude představovat nastupující generace. Naším úkolem je připomínat pravdu. Je třeba jasně a srozumitelně říkat, co znamenalo žít v době nesvobody, v režimu založeném na potlačování lidských práv, je třeba vyvracet romantizující představy o systému, v němž byla mlčící většina údajně spokojena, sociálně saturována a něco jako svobodné volby či možnost cestování ji ve skutečnost vlastně nezajímalo.“ uvedl Ladislav Kudrna, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, který se na organizaci podílí.

Vše zakončí ve středu 21. srpna slavnostní promítání nového filmu Vlny režiséra Jiřího Mádla. Jde o snímek o hrdinství rozhlasových pracovníků v roce 1968, kdy díky jejich vynalézavosti vysílal Československý rozhlas ještě dlouho poté, co zemi obsadila vojska Varšavské smlouvy.

Program akce je k nahlédnutí zde: https://www.dumradost.cz/90

 

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Památky