Památky

„Potřeba bytů pro obyvatele města, ať již se jednalo o městské úředníky, profesory učitelského ústavu, nynějšího gymnázia, či lékaře a později i pro důstojníky přidělené do muniční továrny, podnítila v Poličce po 1. světové válce čilý stavební ruch. Nejzřetelnější byl na téměř nezastavěném území „za rybníkem“, jižně od města, kde dosud stála pouze budova c.k. učitelského ústavu a několik stodol.“ vysvětluje hojnou stavební činnost v Poličce historik umění PhDr. David Junek. „Nesporný rozhled představitelů města, jejich odvaha, iniciativa i šťastná ruka vedly k modernizaci města při dodržení vysokých urbanistických a estetických hledisek. Výsledky byly pozoruhodné – vzorová nová čtvrť za rybníkem s činžovními domy, školou, evangelickým kostelem a divadlem,“ dodává.  

Při příležitosti Mezinárodního dne průvodců můžete tyto pozoruhodné výsledky obdivovat v rámci komentované procházky s poutavým výkladem PhDr. Davida Junka. Sraz je v sobotu 24. února ve 14.00 hod. v parku na mostu ke gymnáziu.

Více na www.cbmpolicka.cz

Masopust představoval v minulosti období mezi dvěma postními dobami. Byl oficiálním svátkem hodování, během kterého bylo třeba se dosyta najíst, protože následovalo období čtyřicetidenního půstu. Doba Masopustu nastává po svátku Tří králů a její konec je závislý na datu Velikonoc, končit tedy může od poloviny února až do počátku března o Masopustním úterý před Popeleční středou. Probíhaly během ní taneční zábavy, zabijačky a také svatby. Toto období vrcholí na Tučný čtvrtek, kdy bývala zabíjačka a hostina a v poslední tři dny (neděle, pondělí, úterý), které se nazývají Končiny, Ostatky, Fašank nebo přímo Masopust, se konají různé rituální úkony, průvod masek, scénické výstupy a taneční zábavy. Počátky Masopustu a Masopustních obchůzek je třeba hledat v předkřesťanském kultu zimního slunovratu. Původně šlo o pohanské svátky – antické slavnosti, tzv. saturnálie, což je jeden z nejvýznamnějších a nejradostnějších svátků římského náboženství slavený na zimní slunovrat k poctě Saturnově. Karneval tedy souvisí patrně s předkřesťanskými oslavami obnovy přírody na začátku jara. (Zdroj: Zuškoviny, 6. číslo, 17. ročník, 2023)

Jarka Holasová je učitelkou literárně-dramatického oboru v ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř. LDO ve škole v září 1988 zakládala. Zároveň hraje loutkové pohádky podle klasických autorů v mateřských školách. Je členkou Odborné rady pro loutkové divadlo NIPOS-ARTAMA jako lektorka praktických dílen spolupracovala s různými organizátory dalšího vzdělávání pedagogů v Česku a ve Slovinsku. Je členkou Spolku pro podporu tradic loutkářství a Volného sdružení východočeských divadelníků, se svými žáky založila školní měsíčník „ZUŠkoviny“, který řídí doteď. Pod jejím pedagogickým vedením se školní loutkářské soubory pravidelně a často úspěšně účastní krajských přehlídek dětského, loutkového a studentského divadla.

Masopustní veselice se konají na mnoha místech naší země a mají různý průběh, délku, charakter… Jak probíhá ta vaše? Jaké tradiční masopustní postavy, maškary a děje u vás nesmějí chybět?

Jarka Holasová: U nás se už za tu dobu, co s masopustním průvodem chodíme, ustálil čas na masopustní úterý. Některé roky nám to překazily jarní prázdniny, potom jsme vyšli už na Tučný čtvrtek. Mezi maškarami nechybějí klibna, bába s nůší, velký a malý medvěd, smrtka a pak různí řemeslníci a profese jako řezník, kuchařky, kominík, pekař... Většinou se namaškaříme za babky a dědky nebo kluky a holky z Ladových obrázků. Kostýmy spidermanů a princezen zůstávají doma ve skříni. Každoročně vyrážíme podpořeni muzikanty z hudebního oboru a lidovými písničkami v jejich podání. Děti z dramaťáku potom předvádějí scénicky zpracovaná lidová říkadla a masopustní zvyky. Prodáváme klibnu, která umí různé kousky, na povel se dokáže změnit ve velblouda nebo zatančit letkis, letos poprvé bude mít šest nohou. Aby narostlo hodně brambor a vysoký ječmen, musí si každá hospodyně skočit s medvědem mazurku. Za tu všechnu legraci nám už v prvním ročníku (rok 2006) chtěli diváci platit. Druhý rok jsme tedy vzali s sebou do průvodu na případné příspěvky charitativní kasičky. A tak vznikla tradice našich Masopustních ohlédnutí v Domově sv. Josefa v Žirči, kam každoročně s masopustním programem zajedeme a finanční dary z jaroměřského průvodu předáme. Jde jen o malý příspěvek klientům nemocným roztroušenou sklerózou, ale hlavně o veselé chvilky strávené s nimi.

Kostýmy, hudba, divadelní výstupy, scénky… Liší se jednotlivé ročníky něčím? Připravili jste si tentokrát něco nového?

Jarka Holasová: Máme základní masopustní „výbavu“, která se postupně rozšiřuje, co se týče repertoáru i kostýmů. V dramaťáku to funguje jako to kdysi bývávalo… všichni umějí všechno, v rolích se střídají, podle toho, kdo je zrovna po ruce nebo kdo zrovna může. A role a funkce si děti postupně předávají, to mě na tom hodně baví. Holčička, která začínala jako babka s nůší, když vyroste, chodí v kostýmu smrtky nebo prodává koně. Medvědem bývá nejvyšší kluk, většinou po tanečních, což tančící hospodyně také rády ocení. Program je připraven v základních bodech, ale improvizovat je také hodně potřeba. Nejdříve bavíme pana starostu, protože nám ferulí udělí tzv. povolení. Za ty roky na nás před radnicí už diváci čekávají. A potom se vydáme i po obchodech. Před lety se k nám přidal místní spolek Pronáměstí, který připívá k atmosféře stánky s občerstvením a veselými diváky.

Zažili jste jistě už masopust mrazivý, deštivý, covidový… Děti na poslední chvíli onemocní, musí se improvizovat. Vzpomínáte si na nějakou opravdu veselou nebo náročnou chvíli?

Jarka Holasová: Ona je to celé veselá chvíle… a protože je masopust, vše je dovoleno! Takže si to s vrchností i pěkně hlasitě vyříkáváme. Leckterý řidič je zaskočen, když uprostřed silnice zastavuje provoz smrtka nebo strážníkům městské policie věští budoucnost cikánka. Za tu dobu nám pršelo jednou, zachraňovalo nás podloubí. A když byla covidová distanční výuka, vymysleli jsme Masopust z obýváků, rodiče posílali své domácí videopříspěvky a vznikl dlouhý, ale moc pěkný pořad.

Masopust z obýváku - YouTube

Ještě se musíme zastavit u multižánrového alternativního festivalu Jařinec, který se letos na jaře (10. – 12. 5. 2024) bude konat v souměstí Josefov-Jaroměř už popáté. Také na něm má literárně dramatický obor ZUŠ F. A. Šporka zásadní podíl…

Barbora Maksymovová: Již popáté a určitě ne naposledy! Multižánrový rodinný festival Jařinec organizují absolventi Literárně-dramatického oboru ZUŠ F. A. Šporka v Jaroměři. Všichni jsme spolu chodili na dramaťák k Jarce Holasové, které se podařilo udělat z nás velkou partu přátel, která se i v profesním životě rozhodla věnovat divadlu v různých formách. Stále nás ale spojuje Jarka, ZUŠka a Jaroměř, kam chceme každoročně dovést zajímavé projekty, inscenace, workshopy a kapely, které nás během roku zaujmou a myslíme si, že by o ně Jaroměř neměla být ochuzena. Jařinec je specifický i svou lokací, celá sobota a nedělní dopoledne se odehrává v umělecké kolonii Bastionu IV., jenž má své kouzlo a díky němuž má Jařinec pohodovou a rodinnou atmosféru mezi pávy.

Jaká je dramaturgie letošního ročníku? Opět se soustředí hlavně na loutkové a experimentující divadlo amatérů i profesionálů? V minulých letech vystoupili například fyzický básník Petr Váša, divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten, písničkářky Bára Zmeková a AN-NA nebo třeba klezmerová kapela Mi Martef. Na co se můžou těšit návštěvníci tentokrát?

Barbora Maksymovová: S radostí můžu oznámit, že dramaturgii pro letošní ročník máme již kompletně potvrzenou a lákadel je opravdu hodně! Celý náš program si opět držíme v alternativní rovině. Určitě srdečně zveme na loutkové pohádky od souborů TMEL, DAMÚZA nebo od žáků z jaroměřské ZUŠ. Dále naše pozvání přijal spisovatel Pavel Novotný, sbor Veselé chvíle, jazzová kapela Hlas kontrabas, indie rockový Island Mint a trocha balkánské hudby dorazí s kapelou Yamaha oriental. Každý rok také zasazujeme do dramaturgie důležitou událost pro naše město. Minulý rok jsme sázeli dub s cílem vysadit dalších 150 do historické pozice na jaroměřské bažantnici, na místo, kde před 150 lety stálo 700 dubů a byly vykáceny za účelem zřízení fondu ke kulturním a jiným potřebám. V letošním roce považujeme za zásadní výročí 650 let od první písemné zmínky o školství v našem městě. Plánujeme součinnost s místními školami, pro které dovezeme do Městského divadla profesionální představení, nicméně výsledek spolupráce bych ráda nechala jako překvapení.

Obnova josefovského opevnění získala na sklonku loňského roku cenu Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro. Před pár dny jsme přinesli tiskovou zprávu, že se chystá rozsáhlá revitalizace josefovské pevnosti. Máte jako ZUŠ s tím spojené nějaké plány, sny a vize?

Vlastimil Kovář: Myšlenka revitalizace tzv. „čtvercáků“, obrovské budovy čtvercových kasáren, přišla už před několika lety. Možnost zachránit jedinečnou součást josefovské pevnosti navrhl sám Královéhradecký kraj. K hledání vize, jakým způsobem oživit prostor kasáren, byli pozváni nejprve zástupci z kulturní oblasti města, později celá veřejnost. Nápadů se sešla obrovská kupa a i naše ZUŠka několika přispěla.

Případné nové prostory by pomohly s tím, že nám současná školička začíná být malá. Zároveň by pro svou specifičnost otevíraly další možnosti využití ve výuce všech uměleckých oborů školy. Naše soubory pořádají často víkendová soustředění a ono je sice spaní ve škole vždycky jedinečný zážitek, ale pokud bychom měli kvalitní zázemí ve „čtvercácích“, bylo by to ještě lepší. Také bychom mohli pro Literárně dramatický obor, který patří mezi nejlepší u nás, mít odpovídající zázemí s divadelním prostorem a se skladem kulis, loutek. Protože všechny kulisy si naši dramaťáci vyrábějí v rámci výuky, mohli by mít i opravdové dílenské zázemí. Ve výtvarném oboru, který sdílí jednu učebnu, bychom mohli mít učebny zvlášť pro plošnou tvorbu, zvlášť pro sochařinu, keramické studio a ještě k tomu učebnu pro počítačovou grafiku. A také výstavní prostor by se nám hodil. Všechny tyto oblasti se na naší zušce vyučují a vězte, že srovnat je do jedné místnosti je často velmi těžké.

A hudební obor, kde funguje řada souborů, zaplňuje náš koncertní sál do poslední minuty. Kdybychom mohli mít zkušebnu zvlášť pro sbor, zvlášť pro velký dechový orchestr a big band, ale také smyčcový orchestr a zkušebnu pro rockové kapely – to by bylo jedinečné. Každý ze souborů totiž pro svoji práci potřebuje odlišně vybavený prostor, především co se týká akustického nastavení. Také bychom mohli mít učebnu – nahrávací studio, která by sloužila nejen pro potřeby zušky, ale mohl by se v ní vyučovat předmět elektronické zpracování hudby. Prostory by mohly ožít nejen výukou, ale i akcemi, koncerty, představeními, festivaly, výstavami pro veřejnost. Tím vším by bylo možné velkorysý objekt kasáren naplnit a oživit. A zabralo by to jeho nepatrnou část. Takže plány, sny a vize máme.

Festival Jařinec pořádá Kolegium hraběte Šporka. Spolek byl založen jako občanské sdružení v říjnu 2008 s cílem podporovat rozvoj kulturních a uměleckých aktivit mládeže v Jaroměři a okolí a získávat granty a finanční příspěvky, o které nemůže žádat základní umělecká škola. Asi největší akcí, kterou uspořádal, byl mezinárodní projekt nastudování dětské opery Brundibár Hanse Krásy a Adolfa Hoffmeistera v roce 2009, tedy před patnácti lety. Můžete přiblížit aktuální činnost spolku?

Vlastimil Kovář: V každém školním roce jsme pod hlavičkou Kolegia, které funguje při ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř, uspořádali několik akcí. Spolek totiž může realizovat akce, které jsou mimo možnosti zušky. Byli jsme třeba s žáky na velkém projektu v Turecku, vystupovali jsme v Albánii, také v rumunském Banátu. Tradičně na podzim jsme pořádali jazzový minifestival JAZZOMĚŘ. V současné době tvoří páteř činnosti aktivity spojené s pořádáním multižánrového festivalu Jařinec, které se začínají rozprostírat nejen na dny, kdy festival probíhá. Jednou z nich je projekt ke znovu osázení Dubiny, místa, z něhož byly před desítkami let pokáceny desítky vzrostlých dubů a prostředky z jejich prodeje potom město investovalo do jaroměřského školství a kultury. A byla to dobrá investice. Tak ji chceme naší činností za pomoci ostatních aspoň trochu vracet.

www.zus-jaromer.cz

Kolegium hraběte Šporka | Facebook

Pražská výtvarnice a ilustrátorka, pro jejíž dílo je typická vystřihovaná grafika, kresba a práce s textilem, má v sobě hluboce zakořeněný vztah k folklóru a tradici našeho kraje. Od studentských let působila ve folklórním souboru Hradišťan a po přestěhování do Prahy se stala členkou Slováckého krúžku. „Jako vsetínská rodačka sleduje po celý svůj život tradici lidového umění Valašska a Slovácka, a právě to se jí stalo zdrojem inspirace pro její originální výtvarnou tvorbu. Kromě vystřihovaných grafik a ilustrací s motivy starých obyčejů a folklóru tvoří Kornelie Němečková také koláže a tapisérie, které můžete najít doslova po celém světě,“ říká autorka výstavy a historička umění PhDr. Milada Frolcová.

„Paní Němečková vytvořila také animované filmy, ilustrovala knihy, časopisy, plakáty či přebaly gramofonových desek. Za emisi poštovních známek získala v osmdesátých letech 20. století dokonce i ocenění. Divákům však nejvíce utkvěla v mysli tradiční znělka Zpívánek,“ doplňuje Frolcová.

Kornelie Němečková se narodila ve Vsetíně roku 1932, ale více než sedmdesát let žije v Praze. Po válce začala studovat nejprve na sociálně zdravotní škole, posléze na Střední uměleckoprůmyslové škole (1949–1953) v tehdejším Gottwaldově, dnešním Zlíně, obor modelářství a návrhářství obuvi. Zde se také seznámila se svým budoucím manželem, známým sochařem Zdeňkem Němečkem, a ještě během studií se vzali. U obuvi však dlouho nevydržela. Láska k folklóru ji přivedla k práci s dětmi (výtvarné kroužky), módnímu návrhářství a volné tvorbě. Titěrná práce s papírem a jednoznačnou barevností pro ni představovala protipól k rozměrnějším tapisériím. Mohla se hravou formou podvědomě vracet k rodnému regionu: jarnímu ránu zalitému sluncem, lidové muzice, čirým potůčkům, čarovnému lesu, zimnímu sáňkování a bruslení, švitořícím ptáčkům, zajícům a veverkám, folklórním tradicím a životu prostého člověka.

Pro dětského návštěvníka bude k výstavě, která potrvá do 21. dubna 2024, připraven program s tvořivou dílničkou Zvídálkové, vzhůru do muzea! s názvem Kouzla, nůžky, papír, teď! zaměřený na výrobu vystřihovánek. Uskuteční se v neděli 17. března, od 13 do 17 hodin.

„K výstavě nabízíme i výukový program pro děti, v rámci kterého si povíme o životě autorky křehkých pohádkových vystřihovánek, připomeneme si s dětmi nejznámější písničky a samozřejmě si zkusíme vyrobit jednoduchý vystřihovaný obrázek,“ dodává muzejní edukátorka a lektorka MgA. Petra Tománková.

www.slovackemuzeum.cz, www.facebook.com/slovackemuzeum

Kvartet složený z polských a českých jazzových hráčů (Štěpánka Balcarová – trubka, Nikola Kołodziejczyk – klavír, Jaromír Honzák – kontrabas a Grzegorz Masłowski – bicí) vystupuje momentálně s programem Emotions. Osm kompozic zásadním způsobem odráží základní lidské emoce, jako je radost, důvěra, strach, překvapení, smutek, znechucení, hněv a očekávání.

„Album Emotions bylo vydané v létě 2023, ale až nyní ho prezentujeme českému publiku živě. Koncert v ArtCafé je součástí pětidenního turné po Česku. Program dále zazní v Praze, Pardubicích, Uherském Hradišti a v Kyjově. Inspirací ke kompozicím mi byly zkušenosti posledních několika let spojené s mateřstvím. Prožívání některých emocí dostalo s mateřstvím a výchovou mých dětí úplně nový rozměr. Dříve jsem si třeba myslela, že vím, co je to hněv – jak si ho vysvětlit, vyvodit důsledky a pak ho v klidu přijmout. S dětmi se ale člověk dostává do situací, kdy tento odstup nemá a učí se prožívat každou emoci jakoby nanovo, do větší hloubky a na dřeň. Tento princip se nepromítá jen do negativních emocí, ale naštěstí i do těch pozitivních. Každou z nich jsem se naučila vnímat úplně jiným způsobem a pokusila se je převést do hudby," uvedla Štěpánka Balcarová, která v Broumově nebude koncertovat poprvé.

„Do Broumova se vždycky ráda vracím. Broumov je pro mě synonymem splněných snů. Díky Vzdělávacímu a kulturnímu centru Broumov se v minulosti v Broumově realizovaly a také uvedly dva obrovské projekty: v roce 2016 Vánoce s Concept Art Orchestra a s Danem Bártou a v roce 2023 jazzová oper(k)a O ztracené vodě," dodala Balcarová.

Vstupenky na koncert je možné koupit v předprodeji na smsticket.cz za 200 Kč, za 150 Kč pro členy klubu ArtCafé nebo za 100 Kč děti a studenti do 26 let. Vstupné na místě: 250 Kč, 180 Kč pro členy klubu ArtCafé, 100 Kč děti a studenti do 26 let. Koncert pořádá: Vzdělávací a kulturní centrum Broumov, o. p. s.

DALŠÍ KONCERTY ARTCAFÉ:

Druhý únorový koncert se bude konat ve středu 28. 2. 2024 od 19 hodin v klášterní Kreslírně.  Večer s názvem „Humor v rytmu bossa novy“ přivítá v Broumově osobnosti, které spojilo Divadlo Ypsilon a láska k jazzové muzice. Jan Jiráň je herec, hudebník, režisér a dramatik a stejně jako vynikající houslista Jan Bradáč také člen legendární Ypsilonky. František Uhlíř je jazzový kontrabasista a skladatel, který hostuje v divadle Ypsilon ve dvou hrách.

Ve středu 13. 3. 2023 od 19 hodin nabídne ArtCafé koncert kapely Krajina Ró, pro kterou je typické propojování přirozeného dívčího altu a vlídně i nevlídně obhroublého mužského barytonu. Oba hlasy jsou doma v klidných poetických textech i v drsném házení slov po milovnících decibelů. Zvuk kapely charakterizují především nenapodobitelné efekty, éterické melodie a nevídané rockové riffy elektrické kytary, propojené s celým zástupem kouzelných krabiček. Baskytara a bicí jsou pak nejen dokonale pracující strojovnou, ale i sólovými nástroji, které svou barevností a kreativitou rozšiřují Krajinu Ró ještě o další rozměr. Vstupenky na všechny koncert bude možné zakoupit na smsticket.cz.

Mystička, vizionářka, zv. Sibyla Rýnská. Zakladatelka klášterů, se stejnou mírou úcty k Bohu, církvi, lidem. Léčitelka, první literárně činná lékařka, znalkyně flory, fauny, přírodovědkyně. Básnířka, tvůrkyně abecedy k zapsání svých děl. Autorka spisu SCIVIAS/CESTY VĚZ, z něhož 1. díl, přeložen do češtiny Poznej cesty vyšel 3x, potřetí roku 2014. Autorka hudebně sborových skladeb s duchovním nábojem. 

Text-Citace-Myšlenky v podání Olgy SZYMANSKÉ, Jany KLEČKOVÉ, Pavla BUCHTY prolnou skladby abatyše Hildeggardy.

Úterý 12. března 2024 od 17.30 hodin - Modrý salonek Městské knihovny Frýdek-Místek, Hlavní 112, část Místek. 

Pořad je zahrnut do programu NOC Kostelů 2024.

Kanadský hudebník Scott Morgan aka Loscil patří k důležitým postavám experimentální elektroniky už od konce devadesátých let. Vydává na prestižních značkách Kranky a Ghostly International, spolupracoval třeba s Rjúčim Sakamotem, ale také roky bubnoval v indierockové skupině Destroyer. V projektu Colours of Air se potkal s Lawrencem Englishem, dalším klasikem ambientu a zakladatelem kultovního vydavatelství Room40. English před pár lety objevil v muzeu ve svém rodném Brisbane sto třicet let staré varhany, jejichž unikátní zvuk už využil na několika předchozích deskách. Na desce Colours of Air z února 2023 je s Loscilem proměnil v zdroj zvuků evokujících zvláštní tlumenou majestátnost přírodních jevů.

Spolupráce Loscila a Englishe vznikla ze společné fascinace přírodními zvuky i z konverzace nad „barvou hudby“ a každá z osmi skladeb nese jméno jednoho odstínu z barevného spektra, který dvojici inspiroval k volným hudebním asociacím. A tak zatímco Yellow nabízí něžnou taneční melodii, Black ponoří posluchače do ponuré zvukové lávy a závěrečná Magenta ho zavede do zlověstně zuřící bouře. Repetitivnost motivů a neúprosné držené tóny Colours of Air vtahují posluchače do magického zvukového vesmíru, v němž se podle Lawrence Englishe zrcadlí „to co leží za naším pochopením – ptačí volání, pláč zvířete, šepot hory, kterou olizuje vítr - věci, z nichž se rodí naše mytologie“.

Projekt Colours of Air doplní na otvíracím koncertě Spectaculare oxfordský hudebník Will Samson. Na hudební scéně se pohybuje už více než dekádu a ve své diskografii střídá jemné folkové písničkářství s výlety do downtempa nebo ambientu. Desky jako Ground Luminosity nebo Welcome Oxygen vydané na francouzském labelu Talitres by se daly zařadit do žánru indietronica, letošní nahrávka Harp Swells pro 12k je ale už čistě ambientní. Do meditativních ploch se přece jen občas ozve kytara a na několika místech i jeho hlas. „Samson natočil nádherné album, které dodává další vrstvu už beztak pozoruhodnému umělci,“ napsal o desce hudební portál CLASH.

Varhaní kompozice Colours of Air a jemný ambient Willa Samsona odstartují 23. února jedenáctý ročník přehlídky Spectaculare, která do Prahy přináší přísně kurátorovaný výběr pozoruhodných umělců a umělkyň pohybujících se na průsečíku současné elektroniky, avantgardy, jazzu a ambientu. Program festivalu konajícího se v únoru a především březnu uvítá také třeba skupinu Mammal Hands - 21. března.

ENG

The opening night of the eleventh edition of the Spectaculare festival will welcome duo of ambient musicians Loscil and Lawrence English, who will present their joint project Colours of Air at the Church of Sts. Simon and Jude on 23 February. The canadian and australian artists use the sounds of a more than 100-year-old church organ and meditate on the relationship between colours and sound. The duo will be joined by Will Samson, who complements his ethereal ambient compositions with dreamy vocals. The show will be accompanied by an eclectic AV laser performance that will transform the ambient of the church into a completely different space of colours. The Spectaculare Festival will run throughout Prague until the beginning of April.

23. 2. 2024 - 19:00 - Klášter sv. Anežky České
The Grand Opening of Spectaculare_11
Loscil a Lawrence English “Colours of Air” (CA/AU)
Will Samson (UK)
 

FB Událost: https://www.facebook.com/events/717467980004410

Vstupenky:https://goout.net/cs/festival-spectaculare-2024/szmdyqw/

https://www.spectaculare.cz/

https://loscil.ca/

https://www.lawrenceenglish.com/

https://www.willsamson.co.uk/

„Tradiční akce započne od 9 hodin, a to v prostranství okolo kostela sv. Valentina a sokolovny Příbor. V 9.30 hodin bude pan farář Jindřich Švorčík sloužit slavnostní mši v kostele sv. Valentina, který bude zpřístupněn do 14 hodin,“ popsala začátek akce Sabina Máchová z Odboru kultury, sportu a cestovního ruchu.

„Program bude proložen pohádkou pro kluky a holky v podání příborského amatérského divadelního spolku Přídlo, kejklířskými kousky, vystoupením pěveckého sboru Valentin a dobové hudby v podání skupiny Lucrezia Borgia,“ upřesňuje dále pracovnice příborské kultury.

Děti se mohou těšit na tradiční dřevěný kolotoč, prodejci s občerstvením budou nabízet řadu dobrot a tradičních specialit. Na své si přijdou také milovníci rukodělných výrobků, šperků, hraček aj.

I letos otevře v tento významný den mimořádně v neděli Centrum tradičních technologií Příbor s výstavou „Urob si sám. Co dovedou kutilové“.

V průběhu dne bude v prodeji „Valentinské štěstí“ a ve 14 hodin nastane losování o pěkné a hodnotné ceny. „Ceny věnují jako každý rok prodejci a řemeslníci poutě a město Příbor,“ dodala Sabina Máchová.

Pamětníci si vzpomínají, že se valentinské poutě konaly už za první republiky a pak ještě pár let po 2. světové válce. Vždycky ukrutně mrzlo, sněhu bylo po kolena a přijížděly na ni celé rodiny i ze vzdálenějšího okolí. Ti bohatší na saních tažených koňmi, ti chudší pěšky. 

Pouť byla v Příboře obnovena díky Neformálnímu cechu podnikatelů a pracovníků příborské radnice v roce 2004.

Jste srdečně zváni!

Společným pojítkem letošní série jsou netypické hudební nástroje. Během prvního večera vystřídá Trijok Ensemble více než 15 neobvyklých fléten a bicích nástrojů. „Koncerty přinesou do Zlína neopakovatelné zážitky, některé programy vznikají výhradně pro tuto příležitost. Nabídnou jiné podání klasické hudby s přesahy do jazzu či folkloru. Kombinace budoucí hudební generace s naprosto výjimečnými hudebníky se světovými zkušenostmi vytváří neformální, ale opravdu unikátní atmosféru,” přiblížila koncept projektu ředitelka Živého Zlína Jana Kubáčová. 

Letošní rok Živého Zlína nese podtitul setkávání a takový je i název prvního koncertu v podání Trijok Ensemble. Titul odkazuje jak k fúzi žánrů, tak ke spolupráci generací. V triu účinkují na zobcové flétny Jan Kvapil a Ondřej Slezák, kteří se věnují především starší hudbě a bubeník Kamil Slezák se pohybuje hlavně v oblasti jazzu a world music. Právě originální spojení tří osobností vyrůstajících z rozdílných hudebních kořenů slibuje fascinující posluchačské zážitky. Před triem vystoupí mladí i malí talentovaní muzikanti - duo zobcových fléten Voda a Optometrist trio ve složení zobcová flétna, bicí a kontrabas.

„Na zámku přivítáme během dalších koncertů v zahraničí působícího cimbalistu Matěje Čípa s hosty, zahraje i čínskou verzi cimbálu yangqin. Speciálním zážitkem bude koncert Keramorchestru, který rozezní nástroje z keramických stavebních materiálů. Těšíme se také na špičkové zpěvačky a jejich podání Dvořáka či Křičky. V našem zámeckém baronově sálku zazní také baroko v podání ansámblu Collegium Colloredo. Krásný zážitek slibuje komponované pásmo, ve kterém texty spisovatele, pedagoga a umělce Jana Slováka hudebně prolne trio dřevěných dechových nástrojů Ligneus,” doplnila Jana Kubáčová.

Koncerty zaměřené na klasickou hudbu nerozeznívají zlínský zámek náhodou. Odkazují na hlubší historii kulturní památky, kdy zde na počátku 19. století baron Klaudius z Brettonu provozoval zámecký orchestr.

Vstupenky a více informací na www.kulturazlin.cz.

Seznam koncertů

13. 2. od 19 hodin

Trijok Ensemble: Setkávání

19. 3. od 19 hodin

Matěj Číp a jeho host Gabriela Krchňáčková: S cimbálem za oceán: Matěj Číp a cimbál jako klíč od světa

4. 4. od 19 hodin

Kateřina Oškerová a Lenka Rafajová: Vokální klenoty klasické hudby

15. 10. od 19 hodin

TRIO LIGNEUS a Jan Slovák

12. 11. od 19 hodin

Keramorchestr

Láska k člověku o generaci staršímu, sex v každém věku, nekonečné dospívání… To vše se řeší v nové sérii úspěšného seriálu Sex O’Clock autorů Karolíny Zalabákové a Matěje Randára, který natáčí pro Voyo. Jak se tato témata pojí s pietní architektonickou památkou?

„Zlín milujeme, nejužší autorský tým se ve Zlíně narodil. Chceme ukázat, že jeho slavná minulost, éra Tomáše a Jana Antonína Bati, není záležitostí dějepisu. Souvisí s dneškem, ovlivňuje nás, a proto na ni navazujeme“, uvedla scenáristka a režisérka Karolína Zalabáková. Tvůrci si Památník vybrali nejen kvůli jeho unikátní architektonické a vizuální podobě. „Pro mne osobně je to zásadní dominanta Zlína. Do děje Památník zapouštíme organicky – nebude jen kulisou, ale skutečnou součástí příběhu. Jeden z hlavních hrdinů – David Doubek, ztvárněný Tomem Seanem Pšeničkou – tady v seriálu brigádničí jako průvodce“, vysvětlil producent Lukáš Gargulák.

Štáb strávil v interiéru Památníku celkem 12 hodin. Na place se přitom objevil výrazný herec nastupující generace Tomas Sean Pšenička a slovenská hvězda Jana Kovalčiková. Co přesně ve scéně zasazené do Památníku odehráli, už producent neprozradil. Chce diváky překvapit. Věří, že druhá řada seriálu o zkáze na první pohled zcela tradiční rodiny bude neméně úspěšná jako ta první, oceněná na 55. ročníku Dětského filmového a televizního festivalu Oty Hofmana v Ostrově.

Pro Památník Tomáše Bati nešlo o první filmovou zkušenost. Kulturní památka se od svého zpřístupnění v roce 2019 objevila například v dokumentech České televize Zlínský klenot a Zlín – město v Zahradách. V roce 2020 prostor zaujal holandskou produkci, která v interiéru natočila finálové kolo populární rodinné televizní soutěže Wie is de Mol. Diváckou úspěšnost zaznamenal v neposlední řadě celovečerní snímek Úsvit, jehož tvůrci měli Památník pronajatý po dobu tří natáčecích dnů.

Proč je Zlín pro filmaře atraktivní? „Kromě toho, že nabízíme zajímavé lokace, jsme členem projektu ‚Filmová obec‘. To znamená, že štábům poskytujeme zvýhodněné podmínky pro natáčení. Nad rámec toho podporujeme i samotnou filmovou tvorbu prostřednictvím filmového fondu,“ popsala náměstkyně primátora města Zlína Martina Hladíková. Že jde o kooperaci oboustranně výhodnou, potvrdila i vedoucí Památníku Magdaléna Hladká: „Spolupráce s filmaři nám umožňuje oslovit širší publikum. Řada turistů se při návštěvě Památníku na jednotlivé filmy odvolává.“

www.pamatnikbata.eu

Výstava nabízí dialog mezi různými výtvarnými technikami, odlišnými koncepcemi a různými generacemi autorů, kteří reagují na konkrétní místa nebo krajinu jako celkový fenomén. Snaží se postihnout to, co je krajině jako námětu výtvarného umění vlastní – iluzivní hloubku prostoru, do kterého chceme vstoupit, její schopnost podnítit rozjímání o věcech duchovních a její symbolistní sílu.

„Příchozí objeví například barokní krajinu zhruba z konce 18. století od neznámého autora i provenience. Je to veliký obraz, který prošel konzervací, ale podpis nebo nějaké další indicie se nenašly, a může se tak stát objektem dalšího bádání do budoucna. Zajímavý je dále výběr pěti fotografií od Pavla Hály z cyklu Parovod. Ty zachycují zahrádkářskou kolonii někde u Otrokovic, nad kterou se vine a úspěšně ji tak hyzdí nebo zkrášluje, záleží na úhlu pohledu, parovod. Dále jsou k vidění videa od Oty Hudce, který hraje krajinám na kytaru různé skladby,“ doplňuje Lukáš Malina.

„K expozici budou připraveny poznávací programy pro nejrůznější věkové kategorie, od pohádkových setkání pro děti z mateřských škol až po interaktivní výklad ušitý na míru dospělým. Veřejnost se může těšit také na komentované prohlídky,“ dodává muzejní edukátorka a lektorka Mgr. Vladimíra Černá.

Expozice bude otevřena v Ondřejském sále galerie v úterý 13. února a potrvá do konce roku 2025. Navštívit ji lze od úterý do neděle, v čase od 9 do 12 a od 12.30 do 17 hodin.

www.slovackemuzeum.cz, www.facebook.com/slovackemuzeum