Památky

Největší architektonický festival u nás v loňském roce nabídl přes 500 akcí ve více než stovce měst po celé republice i na Slovensku a přilákal na 35 tisíc návštěvníků. Na nejrůznější architektonické procházky či exkurze ve společnosti architektů a odborníků na dané téma i další akce se mohou zájemci v letošním roce těšit na přelomu září a října, a to od pátku 27. září do čtvrtka 3. října 2024. Akce jsou realizovány ve spolupráci s místními spolky a architekty. Současně se Dnem architektury proběhne opět jeho sesterský festival Film a architektura. Více informací bude průběžně zveřejňováno na www.denarchitektury.cz.

Už 14 let organizuje spolek Kruh Festival Den architektury a každoročně připomíná také výročí výrazných osobností na poli architektury i zásadních staveb. Letos poprvé propojí obor architektury a literatury, a to díky významnému jubileu, jakým je 100 let od úmrtí Franze Kafky. Právě osobnost a dílo spisovatele, který je považován za jednoho z nejvlivnějších literátů 20. století, je inspirací pro dramaturgii a programovou skladbu. Z názvů jeho knih vychází také podtitul letošního ročníku festivalu „Proces proměny“, který v kontextu architektury, vývoje města a veřejného prostoru nabývá nejrůznějších významů. „Program bude volně vycházet z kafkovské nálady a objevovat místa a architekturu podivnou, nezvyklou, absurdní, stísněnou, snovou, byrokratickou nebo groteskní. Architekturu, která je často zapomenutá nebo přehlížená. Ukážeme ale také domy, které souvisí s literaturou (například sídla nakladatelství nebo tiskáren), nebo technické servisní stavby, jako jsou trafostanice, telefonní ústředny, výdechy z tunelů, vodárenské věže, větráky a kolektory i málo známá výtvarná díla ve veřejném prostoru,“ říká Marcela Steinbachová, ředitelka festivalu a zakladatelka spolku Kruh. V hledáčku má festival i německé a židovské architekty a Kafkovy současníky, kteří ovlivnili dnešní podobu českých měst, stejně jako Kafka ovlivnil českou literaturu a kulturu. Patří mezi ně mimo jiné Josef Zasche, Ernst Wiesner nebo Rudolf Wels, kteří působili v Praze, Brně a zejména ve městech na území bývalých Sudet.   

Program Dne architektury připomene v roce 2024 i další jubilea: 350 let od narození významného pozdně barokního stavitele a architekta Františka Maxmiliána Kaňky (1674–1766), 70 let od úmrtí Josefa Fanty (1856–1954), architekta budovy pražského hlavního nádraží nebo nynějšího Ministerstva průmyslu a obchodu. Do festivalového programu se promítne i 100. výročí narození Karla Hubáčka (1924–2011), jednoho z nejuznávanějších československých architektů, spoluzakladatele Sdružení inženýrů a architektů v Liberci (SIAL) a autora návrhu televizního vysílače a hotelu na Ještědu. Pozornost přitom bude věnována také jeho spolupracovníkům Miroslavu Masákovi, Johnu Eislerovi, Martinu Rajnišovi, Emilu Přikrylovi a dalším a jejich realizacím

Cílem festivalů Den architektury i sesterského Film a architektura je upozorňovat na kvalitní architekturu, představovat ji v širších souvislostech a přispět k diskuzi o veřejném prostoru, který je nedílnou součástí životů nás všech. Pořádající spolek Kruh je přitom zárukou kvalitního obsahu, vychází z více než dvou desítek let zkušeností v oboru a dlouhodobé spolupráce s předními architekty, renomovanými odborníky, spolky a institucemi ve všech regionech. Vedle architektonických procházek či exkurzí nabízí Den architektury i řadu přednášek, výstav, koncertů, workshopů i akcí pro děti.

Spolek Kruh pořádá i celoroční série přednášek. Letošní v pořadí 24. cyklus s názvem Kra/jiná pozve poprvé do České republiky zástupce světové krajinářské architektury, kteří svými inovativními přístupy vytváří lepší, zdravější a odolnější životní prostředí nejen pro lidi, ale i pro další druhy a snaží se předcházet dalším dopadům klimatických změn. Více informací je k dispozici na www.kruh.info.

Polský překlad knihy historika Mečislava Boráka (1945–2017), předního znalce politických represí a válečných zločinů moderních středoevropských dějin, přibližuje tragické události, jež se odehrály v malé obci na Těšínsku v ranních hodinách 6. srpna 1944. Autor na základě pečlivého studia dochovaných písemných pramenů, autentických výpovědí svědků a pozůstalých rekonstruuje v širším kontextu vraždy 36 mužů, spáchané jako odveta za krvavý útok partyzánů na příslušníky gestapa, kteří popíjeli v jednom ze životických hostinců. Publikace je doplněna o množství obrazového materiálu, nechybí mapy, dobové fotografie a reprodukce různých dokumentů. Zařazen byl i medailonek autora, v němž jsou představeny všechny jeho zásadní práce a shrnuta bohatá bibliografie, ve které se snažil zachytit pohnuté osudy lidí postižených válečnými konflikty a ideologií diktatur nacistického Německa a Stalinova Sovětského svazu.

Součástí akce bude prezentace česko-polské panelové výstavy Životice 1944 Żywocice, kterou připravilo Muzeum Těšínska u příležitosti nadcházejícího 80. výročí životické tragédie. Prostřednictvím 14 mobilních roll-up bannerů o rozměrech 120 × 200 cm ve zkratce představuje v širším kontextu právě okolnosti zavraždění 36 nevinných mužů ze Životic a okolních obcí. Součástí výstavy, která vychází ze zmíněné publikace, jsou dobové dokumenty, fotografie, mapy či sugestivní výpovědi očitých svědků a pozůstalých o exekucích jejich rodinných příslušníků. Výstavu bude možné zhlédnout na vybraných pobočkách muzea a bude nabídnuta školám, knihovnám a dalším organizacím k zapůjčení.

O Českých korunovačních klenotech se u nás učí už na základní škole a říká se, že by je každý Čech měl alespoň jednou za život spatřit na vlastní oči. Originál exponátů je však vystavován pouze jednou za přibližně 5 let a kochat se jejich krásou je možné pouze okamžik. Proto vznikla mimořádná putovní výstava České korunovační klenoty na dosah, která návštěvníkům umožní tento poklad do detailu poznat bez jakéhokoli rušení a prohlédnout si jejich mistrovské repliky.

Již od roku 1994 vyhlašuje Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, Ministerstvo kultury a Ministerstvo pro místní rozvoj Cenu za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace městských památkových rezervací (MPR) a městských památkových zón (MPZ). Jejím hlavním posláním je ocenit každý rok města, která na tomto poli dosáhnou nejlepších výsledků. Vítěz získává titul Historické město roku.

Hodnoticí komise složená ze zástupců Ministerstva pro místní rozvoj, Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska a Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Telči navštívila dne 25. ledna 2024 město Moravské Budějovice a rozhodla, že město splnilo všechna kritéria pro postup do celostátního kola.

„Komise nehodnotila pouze to, co se podařilo v roce 2023. Dle pravidel soutěže jsou předmětem hodnocení i proměny města v uplynulému desetiletí. V tomto období doznala velkých změn řada historických objektů a veřejná prostranství v Městské památkové rezervaci Moravské Budějovice“, konstatuje Jan Klimeš, vedoucí odboru péče o památkový fond telčského pracoviště Národního památkového ústavu.

V průběhu minulé dekády byla obnovena vnitřní výmalba kostela sv. Jiljí, nový sanktusník a rehabilitován zvonový systém na věži kostela. Byla vyměněna šindelová střecha na karneru sv. Michaela. Komplexně byl rekonstruován Besední dům v ulici Pucnerova se zachováním historizujícího charakteru (objekt není kulturní památkou). Na nároží téže ulice proběhla obnova omítky vč. sgrafit ve dvoře domu č. p. 60. Velkých změn doznala i budova zámku, kde byly postupně obnoveny omítky v přízemí fasády, všechna okna a provedena rekonstrukce části interiérů s působivou expozicí Muzea řemesel. V areálu zámku byl obnoven objekt tzv. bytu správce zámku a částečně i budova koníren. Na náměstí Míru byla opravena okna, fasády, příp. zčásti partery domů č. p. 5, 26, 28, 30, 31, komplexně rekonstruovaná byla historizující fasáda domů na ul. 1. Máje č. p. 14 a fasády na náměstí ČSA č. p. 35, 53. Z veřejných prostranství doznaly zásadní změny obě hlavní náměstí Míru i ČSA novou dlažbou, mobiliáři, osvětlením a výsadbou zeleně.

Město Moravské Budějovice je jediným městem v Kraji Vysočina, které disponuje platným Plánem ochrany památkové zóny schváleným v roce 2018.

O soutěži a programu regenerace

Soutěž je pořádána třemi institucemi – Ministerstvem kultury, Ministerstvem pro místní rozvoj a Svazem historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Cena soutěže Historické město roku za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón byla poprvé udělena v roce 1995. Hodnocení probíhá ve dvou úrovních: v úrovni krajské (koordinované územními odbornými pracovišti Národního památkového ústavu) a celostátní. V krajských komisích i v komisi celostátní jsou vždy zastoupeni pověření představitelé všech tří zřizovatelů soutěže. Vítěz krajského kola obdrží finanční odměnu a pamětní list. V celostátním kole se následně rozhodne o hlavním vítězi, který se příslušný rok bude moci pyšnit titulem Historické město roku. Čeká jej zajímavá finanční odměna ve výši milion korun, umělecké dílo z českého křišťálu a pamětní grafický list od předních českých umělců. Vítěz celostátního kola je každoročně slavnostně vyhlášen v dubnu u příležitosti Mezinárodního dne památek a historických sídel.

Program regenerace MPR a MPZ je nástrojem Ministerstva kultury k podpoře obnovy památek nacházejících se v památkově plošně chráněných územích historických měst České republiky. Byl schválen vládou ČR v roce 1992 a jeho záměrem je napomoci záchraně a rozvoji nejcennějších částí našich historických měst. Předpokladem pro čerpání jeho podpory na obnovu historických objektů je finanční spoluúčast města a vlastníka památky. Soutěž Historické město roku je pořádána za účelem ocenit nejlepší přípravu a realizaci v rámci Programu. 

Držiteli titulu Historické město roku z minulých ročníků jsou: Vysoké Mýto 2022, Boskovice 2021, Havlíčkův Brod 2020, Štramberk 2019, Brtnice 2018, Slavonice 2017, Jičín 2016, Příbor 2015, Cheb 2014, Chrudim 2013, Jilemnice 2012, Uherské Hradiště 2011, Znojmo 2010, Beroun 2009, Šternberk 2008, Jindřichův Hradec 2007, Polná 2006, Česká Kamenice 2005, Františkovy Lázně 2004, Spálené Poříčí 2003, Prachatice 2002, Nový Jičín 2001, Litomyšl 2000, Kutná Hora 1999, Klášterec nad Ohří 1998, Kroměříž 1997, Třeboň 1996, Kadaň 1995 a Svitavy 1994.

Informace o soutěži naleznete na stránkách Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Seznam všech přihlášených měst do soutěže Historické město roku 2023 naleznete zde. Více informací o Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón naleznete na webu MK ČR.

Letošní výstavní plán reflektuje koncepci rozvoje instituce, kterou schválilo Ministerstvo kultury, zřizovatel NGP. Koncepce klade mimo jiné důraz na vytvoření bezpečného a stabilního prostředí pro rozvoj uměleckých projektů. Svou dramaturgií se NGP věnuje rozšíření evropského kánonu dějin o české umění. „Naše dramaturgie do roku 2026 se  zaměřuje na témata solidarity, české exilové umění, zastoupení žen v dějinách umění nebo otázky environmentální krize. Kromě toho probíhá digitalizace našich sbírek a věnujeme se strategickým investicím jako je vybudování nového depozitáře v Jinonicích, který NGP naléhavě potřebuje,“ nastiňuje generální ředitelka  Alicja Knast. Klíčové cíle galerie zahrnují rozšíření znalostí o sbírkách prostřednictvím základního výzkumu a multidisciplinárních projektů, jejichž výsledky jsou prezentovány formou publikací a výstav. Tak jako tomu bylo například u nejúspěšnější loňské výstavy Brandl: Příběh bohéma, která přilákala přes padesát tisíc návštěvníků.

Celkem vloni zavítalo do sbírkových expozic a krátkodobých výstav NGP téměř 434 000 návštěvníků, což je o 15 % více než v roce 2022. Roste i počet členů Klubu přátel, který dosáhl téměř pěti tisíc. Vzdělávací a veřejné programy NGP navštívilo v roce 2023 více než 46 tisíc dětí a dospělých.

Výstavy „Napříč prostorem a časem“

V březnu se ve Veletržním paláci představí skupinová výstava Žádný pocit netrvá věčně. Sbírka solidarity ve Skopji. Ta vychází z unikátní sbírky Musea současného umění ve Skopji, reflektuje pomoc poskytnutou městu po zemětřesení v roce 1963 a přináší pohled na dějiny poválečného moderního umění. Expozice zároveň podněcuje k přemýšlení o historických a současných podobách solidarity a o roli umění v době poznamenané konfliktem, zmarem a nejistotou, ale také soudržností, obnovou a vírou v budoucnost. Což rezonuje s aktuálními světovými i domácími událostmi. Výstavu realizuje NGP ve spolupráci s Muzeem současného umění ve Skopji a Kunsthalle Vídeň.

V dubnu bude veřejnosti znovu zpřístupněn palác Kinských s výstavou Na led! Hokej a bruslení ve výtvarném umění.  Představí historii bruslení 17. a 18. století v Holandsku a jeho postupný přesun i do české krajiny, kde se stalo nedílnou součástí života v zimě. Mapuje také vývoj hokeje a jeho význam jako součásti národní identity, přičemž prezentuje díla z různých sbírek a aktuální tvorbu inspirovanou tímto sportem. K vidění bude zhruba 100 výtvarných prací napříč médii, jak malby starých mistrů jako Pieter Brueghel II., tak nejvýraznějších reprezentantů českého umění 19. století – Augusta Bedřicha Piepenhagena, Karla Purkyně či Antonína Barvitia. Vedle klasických zpracování tématu v malbě i kresbě se prezentují i experimentální výtvarné přístupy Jiřího Koláře, Vojtěcha Tittelbacha či Theodora Rotrekla. Devadesátá léta otevřela nové možnosti, které se v umění s hokejovou tematikou projevily zejména kritickým až ironizujícím nadhledem, jak je vidět v dílech Krištofa Kintery, Jiřího Surůvky či Ondřeje Kohouta. Výstavu uzavírají nové práce devíti současných umělců, kteří je vytvořili při příležitosti letošního hokejového mistroství. Patří mezi ně Jakub Špaňhel, Alena Kotzmannová, Jan Vytiska, Paulina Skavová či Karel Štědrý. Generálním partnerem výstavy, jež vzniká ve spolupráci s agenturou Sport in Art, je Komerční banka.

Na nejprestižnější světové přehlídce umění, Benátském bienále umění, se Česká republika letos prezentuje projektem „Srdce žirafy v zajetí je o dvanáct kilogramů lehčí“ umělkyně Evy Koťátkové. Tato instalace, vybraná odbornou porotou z 20 přihlášených návrhů pro její aktuálnost a schopnost rezonovat v globálním kontextu, zkoumá československou historii z ekologických a dekoloniálních perspektiv. Po dlouhé době se opět dohromady představí Česká a Slovenská republika, NGP zde spolupracuje se Slovenskou národní galerií. Přehlídka potrvá od 20. dubna do 24. listopadu 2024. Česká část výstavy byla podpořena z Národního plánu obnovy.

V půlce května se ve Valdštejnské jízdárně otevře výstava Od Michelangela po Callota. Umění grafiky manýrismu. Ta prezentuje manýrismus jako umělecký styl, jehož rafinovaná elegance, fantazie a symbolika vynikají právě v grafickém umění. Expozice mapuje vývoj manýristické grafiky, její experimenty a propojení s ostatními formami umění. Návštěvníci uvidí více než dvě stovky  exponátů včetně kresby Michelangela Buonarrotiho. Grafické práce představí mistři ryteckého umění – Parmigianino, Schiavone, Cornelis Cort, Hendrick Goltzius, Aegidius Sadeler, Jacques Bellange, Jacques Callot a mnozí další. Výjimečná spolupráce s Musée du Louvre obsahuje zápůjčku unikátních děl, včetně Michelangelovy kresby, jež u nás zatím nebyla veřejně vystavena.

Listopad bude ve Valdštejnské jízdárně patřit výstavě École de Paris: Umělci z Čech a meziválečná pařížská škola. Představí jména jako Georges Kars, Othon Coubine a François Maurice Eberl, kteří zaznamenali úspěch na pařížské umělecké scéně. Nabídne dosud neznámá díla a práce jiných světoznámých umělců včetně Modiglianiho a Soutina. Reflektuje charakteristická témata pařížské školy spojená s životem v této meziválečné metropoli a časově se vymezuje vznikem Československa a koncem první republiky.

Jaro roku 2025 by mělo patřit sbírkové expozici Umění Asie: napříč prostorem a časem, která se návštěvníkům otevře v Salmovském paláci. Přinese instalace umění z Asie a islámského světa s důrazem na kulturní vztahy s Evropou. Zaměří se na nový přístup ve vnímání asijského umění, odhalí historii jeho sběratelství v českých zemích a téma dekolonizace ve středoevropském prostoru. Multikulturní perspektiva a mezioborová prezentace umožní návštěvníkům pohlédnout na umění bez eurocentrického pohledu a zapojit se do interaktivních prvků, slibujících multisenzorický zážitek. Expozice otevírá dialog mezi starší a moderní uměleckou tradicí a propojení výtvarného umění napříč různými obory.

V rámci projektu Surrealismus 100: Praha, Tartu a jiné příběhy NGP také  představí český surrealismus v Estonsku. Letos si připomínáme sté výročí vydání Prvního manifestu surrealismu. Praha, kam se výstava přesune v rozšířené podobě v roce 2026, byla hned po Paříži druhým významným centrem tohoto směru. Český surrealismus bude prezentován od jeho založení až po sametovou revoluci, vystavena budou díla Toyen, Štírského, Makovského, Istlera, Medka, Medkové, Švankmajera a dalších umělců.

Kromě výstavních projektů se bude NGP věnovat i řadě dalších zásadních činností: vědecké a ediční práci, digitalizaci sbírek a rozvoji investičních projektů. Ze strategických investic jde především o Centrum péče o sbírky v Jinonicích, budoucí nový depozitář NGP. V tomto roce je cílem získat stavební povolení a připravovat dokumentaci pro provedení stavby a výběr zhotovitele. Zahájení stavby depozitáře se předpokládá  v roce 2026. Letos také proběhne projektová příprava na 1. etapu rekonstrukce výstavních prostor paláce Kinských. K plánovaným investicím patří modernizace chladicího systému a osvětlení Veletržního paláce. Pro  bienále umění byl dočasně upraven a zastřešen česko-slovenský pavilon v Benátkách, jehož rekonstrukce bude pokračovat do začátku roku 2026.

Nejprve se vraťme do historie, pro někoho dávné, pro jiného spíš děsivě blízké.  V polovině ledna 1945 proběhl v koncentračním táboře v Osvětimi poslední apel, ale celé měsíce již probíhala likvidace tábora. Vše, co šlo odmontovat bylo odvezeno do Německa, co šlo spálit bylo zlikvidováno, práceschopní vězni odvezeni. Na místě zůstali už jen dozorci a tisíce práce již neschopných, nemocných a podvyživených lidí. Ti byli naloženi po hodinách chůze do vagonů a vezeni dál. Psal se 24. leden 1945 a zmrzlou krajinou Chrudimska projížděl zvláštní vlak. Vagony na uhlí byly naplněny na kost vyhublými těly ve vězeňských mundůrech. Živými i mrtvými. Transport provázely pokyny: nikdo nesmí vězňům pomáhat, o typu vlaku si strojvedoucí nesmí dávat avízo. Našlo se mnoho odvážlivců, co zákazy porušili a snažili se pomoci. I tak pro stovky lidí z různých koutů Evropy už bylo v některých případech pozdě. Mrtvá těla byla vyhazována z vlaku, oblečení ale předtím svlékl a použil někdo z žijících.  Obyvatelům vsí se tak naskytl strašný pohled na zubožená nahá těla. Pro mnohé z nich byl tento pohled prvním důkazem o existenci vyhlazovacích táborů. Po válce se těla pietně ukládala na nejbližších hřbitovech. A zpravidla jediným identifikačním údajem zapsaným do kronik a dalších materiálů bylo číslo vytetované na ruku ubožáka. A přesně tak tomu bylo právě ve Srubech. Hřbitov, pomník, čísla. Pomník dlouhá desetiletí opatřený pěticípou hvězdou ale evokoval spíše místo posledního odpočinku ruského vojáka. Od konce roku 2023 je tomu jinak. Na novém pomníku jsou vytesána čísla a k jednomu se dokonce místnímu nadšenci Michalu Köppingovi podařilo dohledat i jméno.  Dnes víme, že číslo 27013 patří Edgaru Grunvaldovi deportovanému z Berlína.

Velké poděkování patří obci Sruby za zafinancování nového pomníku, za hodiny bádání pak Michalu Köppingovi a jeho mamince. Drobnou pomoc zajistilo i Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě.

Nezapomínejme!

Celý název „melodramu“ z pera jednoho z našich nejvýznamnějších barokních skladatelů zní Sub olea pacis et palma virtutis conspicua orbi regia Bohemiae corona. Melodrama de sancto Wenceslao, což v překladu znamená „Královská koruna česká zjevená světu pod olivou míru a palmou ctnosti. Melodram o svatém Václavovi“. Od jeho uvedení a od samotné korunovační slavnosti Karla VI. a jeho choti Alžběty Kristýny uplynulo v roce 2023 již tři sta let.

Jan Dismas Zelenka (1679–1745) zkomponoval na zakázku pražských jezuitů holdovací „melodram“, který je někdy nepřesně nazýván korunovační operou, avšak jde o dílo, které nemá v pravém smyslu děj, je především alegorické. Na jeho slavnostním provedení se podílelo velké množství zejména domácích hudebníků. Vedle osmi vokalistů a orchestru na premiéře v pražském Klementinu participovalo včetně tanečníků a komparsu přes 140 osob.

Samotné dílo reprezentuje nejen vrcholnou hudbu barokní éry, ale přesahuje ji svou nápaditostí a novátorskými postupy, jak je pro Zelenkovu tvorbu typické i v mnoha jiných skladbách. Musica Florea provede nyní tento „melodram“ v koncertní podobě. Spolu s kmenovými hudebníky orchestru vystoupí také sbor Collegium Floreum a hostující sólisté: Anna Hlavenková (soprán), Tereza Zimková (soprán), Jiří Kukal (alt), Vincenc Ignác Novotný (tenor) a Miloš Horák (bas).

Zelenkova hudba se svým propracovaným stylem blíží spíše oratoriu než tehdejší italské opeře. Skladba Sub olea pacis et palma virtutis ... regia Bohemiae corona je monumentálním alegorickým dílem, kombinujícím prvky melodramu, oratoria, činohry a soudobé opery a oslavujícím památku největšího českého světce a patrona země, knížete Václava, jednoho ze zakladatelů českého státu. Libreto napsal Matouš Zill, jezuita působící v koleji u sv. Klimenta na Starém Městě pražském (dnešní Klementinum). Dramatické zpracování začíná bojem mezi princem Václavem a knížetem kouřimským, ve kterém Václav zvítězí, aniž by použil meče. Mnoho postav „melodramu“ má alegorický charakter.

Důležitá jsou v titulu slova „regia Bohemiae corona“, tedy „česká královská koruna“. České země uvítaly panovníka v roce 1723 poprvé po jedenácti letech, od poslední korunovace uplynulo dokonce šedesát sedm let. Premiéra se konala 12. září 1723. Zajímavostí je, že jen krátce před touto velkolepou produkcí, 28. srpna, byla na počest královského páru uvedena slavnostní opera, respektive festa teatrale Costanza e Fortezza, jejímž autorem byl habsburský dvorní skladatel Johann Joseph Fux (na libreto Pietra Pariatiho). Ten byl jedním z mistrů, u nichž se Zelenka školil. Zelenkova hudba se sice stylově blíží opeře jeho učitele, avšak ve srovnání s ní je mnohem barevnější. Důmyslně pracuje s instrumentací, hojně využívá též pro něj tak typického velmi aktivního a pohyblivého vedení instrumentálních hlasů. V áriích Zelenka často efektně používá obligátní sólové nástroje jako chalumeau, violoncello či flétny. Rozpětí jeho výrazových poloh je obrovské. Dílo nepochybně patří ke klenotům Zelenkova repertoáru.

Jan Dismas Zelenka:

Sub olea pacis et palma virtutis conspicua orbi regia Bohemiae corona (1723)
Orchestr: Musica Florea, sbor: Collegium Floreum,
Sólisté: Anna Hlavenková, Tereza Zimková, Jiří Kukal, Vincenc Ignác Novotný, Miloš Horák
Dirigent: Marek Štryncl
Organizační zajištění: Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě

31. 1. 2024 v 19:30
Kostel U Salvátora, Salvátorská 1045, Praha 1
Vstupenky na GoOut.cz

Koncert je pořádán za laskavé podpory Ministerstva kultury ČR, Magistrátu hl. m. Prahy, městské části Praha 1 a dalších partnerů.

www.musicaflorea.cz

Příborská farnost se rozhodla obnovit ob­jekt fary, který je situován v prudkém svahu pod kostelem Narození Panny Marie. Ve své poloze se výrazně uplat­ňuje při dálkových pohledech a vytváří charakteristické panorama viditelné především od řeky Lubiny. Prostory v současné době slouží jako obydlí kněze, pro far­ní společenství, zkoušky scholy nebo chrámového sboru. Projekt obnovy je zamýšlen jako víceletý. Do budoucna si klade za cíl opravit dvorní stavení pro nové funkční využití a revitalizovat celý dvorní areál.

„Současná rekonstrukce fary nechala vyniknout původní barokní budovu a napomohla akcentovat důležitou část urbanistické struktury našeho města. I díky úsilí dobrovolných brigádníků z řad farnosti, kteří se podíleli na úpravě terénu okolo objektu fary, likvidaci přebujelé vegetace a demolici pozdější dřevěné přístavby řešeného objektu můžeme konstatovat, že se obálka památkového objektu proměnila k nepoznání. A navíc pamětní deska na fasádě fary připomínající působení zdejšího kaplana A. C. Stojana má opět své důstojné místo,“ uvedla do přihlášky Mgr. Marika Demlová z odboru investic, rozvoje a správy majetku.

„Objekt procházel obnovou od roku 2018 do roku 2023. V uvedeném období činila celková výše finanční podpory z Ministerstva kultury částku 1 197 tis. Kč. Zbylé finance poskytl vlastník objektu Římskokatolická farnost Příbor. Město Příbor se na financování obnovy spolupodílelo v rámci Programu regenerace částkou 271 tis. Kč. Do obnovy se celkově investovalo přes 2 850 tis. Kč,“ doplnila Marika Demlová.

Jeho autor Aleš Kapsa např. pozval k rozhovoru známého horňáckého primáše Miroslava Minkse. Není to ovšem jediný rozhovor v prvním letošním čísle, další se uskutečnil s hercem Adamem Vaculou, který vyrůstal v Uherském Brodě a v současnosti je znám výraznou rolí v televizním seriálu Zlatá labuť. Zjistíte též, jak to bylo s prosincovou generální stávkou v Hodoníně v roce 1920, kdy byl postaven a vysvěcen barokní kostel v Miloticích, či naopak kdy zanikl novogotický kostel v Tvrdonicích. Na jiných místech se nachází medailon výtvarníka Svatopluka Drápala, původem ze Sobůlek, a vzpomínky na výchovu dětí a dětské hry před více než půlstoletím.

Malovaný kraj je celobarevný, má 32 stran a koupit se dá v některých novinových stáncích a knihkupectvích nebo objednat přímo na adrese redakce Malovaného kraje, 17. listopadu 1a, 690 02 Břeclav, tel.: 602 575 463, 724 965 609, e-mail: malovanykraj@seznam.cz.

Více se o obsahu periodika a jeho zaměření dozvíte na webových stránkách www.malovanykraj.cz či přímo při četbě aktuálního výtisku