Památky

„Veletrhy pořádala Asociace starožitníků od roku 1992 ve spolupráci s odbornou firmou a na první veletrhy Antik v paláci u Hybernů, v Obecním domě i v Jízdárně pražského hradu rádi vzpomínáme. Chtěli jsme uspořádat setkání kvalifikovaných starožitníků s přehlídkou nejlepších starožitností po vzoru zavedených zahraničních veletrhů. O několik let později jsme si uvědomili, že máme-li udržet veletrhy další dekády, musíme je začít pořádat sami. Šlo nám především o udržitelnost úrovně, cen i zájmu publika, a proto v červenci 1998 proběhl 1. Veletrh starožitností ANTIQUE pořádaný AS v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Od té doby veletrhy organizujeme dvakrát do roka, prošli jsme Výstavní síní Mánes a nakonec jsme zvolili historické prostory Novoměstské radnice, kde jsme již mnoho let, a ve kterých oslavíme i naše neuvěřitelné jubileum, padesátku.” vzpomíná prezident AS, Ing. Jan Neumann. 

Asociace starožitníků dlouhodobě usiluje nejen o kultivaci obchodu se starožitnostmi a vzdělávání odborníků v praxi, ale i o šíření hlubšího smyslu celého oboru, a právě na veletrhu má možnost tyto myšlenky prezentovat. Návštěvníci se mohou těšit na zajímavé přednášky a doprovodné akce.

„Mnozí lidé si uvědomují, že ve starožitnostech je ukryta estetická vrstva, i že jsou vhodným prostředkem pro investice. Dřívější způsob života měl své klady, více se využívaly věci zděděné a méně nakupovaly věci nové. Šperky, mince, obrazy či vzácný porcelán a sklo v těžkých dobách válek a měnových reforem navíc posloužily jako přenos prostředků do nových časů. V současnosti vyvstalo nové téma, téma udržitelnosti životního prostředí naší planety, se kterým jsou starožitnosti v naprostém souladu. V minulosti vyrobené věci můžeme kombinovat se soudobým interiérem a omezit tak spotřebu věcí nových, jejichž výroba zatěžuje Zemi. Navíc jsou ekologické, vyrobené z přírodních materiálů bez lepidel a dalších chemických látek, takže jsou šetrné i k lidskému zdraví. Jedná se o nábytek, textilie, porcelánové servisy či skleněné sady, dekorační předměty, dokonce i šperky. Co je více udržitelné, než starožitnosti? ” ptá se viceprezidentka AS Ing. Simona Šustková.  

V poslední době je možné sledovat, že zájem o starožitnosti stoupá, nejen pro jejich investiční či estetický potenciál, ale pro samotný zájem obklopit se věcmi s příběhem. Na prodejní výstavě mají návštěvníci jedinečnou možnost zhodnotit stav a trendy současného trhu, případně doplnit sbírky, vhodně investovat či si doladit interiér. Asociace starožitníků také nabídne tradičně služby poradny, kam zájemci budou moci přijít pro bezplatné odborné posouzení a odhad ceny.

Asociace starožitníků

Sdružuje obchodníky se starožitnostmi a jejími členy se mohou stát majitelé galerií, antikvariátů a aukčních síní, soudní znalci či restaurátoři. Usiluje o odborný rozvoj sběratelství a podnikání v oblasti starožitností. Provozuje Rudolfinskou akademii, rekvalifikační kurz s akreditací MŠMT, která poskytuje vzdělání v oblasti dějin umění a užitého umění.

www.iantique.cz IG

www.asociace.com FB IG

Procházky s výkladem se budou konat jednou měsíčně od dubna do října v režii zkušeného průvodcovského dua historičky umění Moniky Klímové a architektky Evy Sladké. “Rozhodli jsme se oprášit čtyři trasy, které již návštěvníci v minulosti absolvovali během festivalu Den architektury. Snažíme se tak vyhovět zájemcům, kteří proběhlé procházky nestihli a také obohatit nabídku aktivit cestovního ruchu,” vysvětluje Monika Klímová.

Každá ze čtyř tras je tematicky zaměřená na určitou stavební typologii a historický kontext. Poznat a objevit můžete žatecké vily, umění ve veřejném prostoru, areál bývalého Dreherova pivovaru a regionální styl českých Němců, tzv. Heimatstil. Součástí budou i populární návštěvy vybraných objektů.

"Pohybovat se budeme z větší části ve veřejném prostoru, trasy jsou bezbariérové, objekty pouze z části. Procházky se uskuteční za každého počasí,” doplňuje Eva Sladká.

Na konkrétní termín procházky je nutné si předem zakoupit vstupenku. Termíny procházek, rezervační systém a pokyny k platbě najdou zájemci na webových stránkách spolku. Skupiny od deseti osob si mohou domluvit procházku i individuálně, stačí napsat svůj požadavek do kontaktního formuláře na webu nebo na kterékoliv platformě sociálních sítí spolku A dál?.

www.adalprojekt.cz/peskobus

Výstava se zaměřuje na výjimečný život básnířky Westonie a prostřednictvím novodobých překladů nabízí pohled do jejího díla. Vystaveny jsou latinské originály sbírek Poëmata (1602) a Parthenicon (1610), přičemž první z nich je u nás dochována pouze ve dvou exemplářích. Druhá se v knihovnách vyskytuje o něco hojněji, vystavovaný kus však pochází z rajhradské benediktinské knihovny a nebyl dosud nikde prezentován.

Pozornost bude zaměřena také na renesanční každodennost a vzdělanost. Nebude chybět ani fenomén alchymistů u rudolfínského dvora, v jehož blízkosti se básnířka pohybovala, a přiblížení osobnosti Edwarda Kelleyho. Návštěvníci mohou zhlédnout řadu unikátních exponátů z muzejních sbírek: renesanční nábytek, skleněné nádoby, vitráže, šperky, mince z doby Rudolfa II., hodiny a hodinky nebo dobovou keramiku. Westoniino dílobude doplněno originály knih slavných českých či evropských humanistických vzdělanců: Tadeáše Hájka z Hájku, Daniela Adama z Veleslavína, Oswalda Crolla či Daniela Heinsia.

https://rajhrad.muzeumbrnenska.cz/cz/

Projekt, za kterým stojí Vzdělávací a kulturní centrum Broumov, cílí na prohloubení hudební spolupráce mezi Českou republikou a Norskem. David Pomahač a Ane Bjerkan se v inspirativním prostředí kláštera budou věnovat skladatelské činnosti a také spolupráci s místními hudebníky a žáky ZUŠ Broumov.

Ane Bjerkan (*1988) je norská skladatelka a zpěvačka pocházející z oblasti poloostrova Inderøy severně od Trondheimu v Norsku. V její hudbě se prolíná rozsáhlý zájem o zvuk a jeho vrstvy, které společně vytvářejí hluboký vesmír alternativní popové hudby. Dříve Ane produkovala hudbu se skupinou Østfrost a s triem Deshane (CZ/NO). V roce 2023 působila v experimentálním triu MÅNIN, v rámci projektu „Upcycled music" spolupracovala s Mari Lesteberg pro univerzitu v Oslu a také napsala texty pro projekt „Streets in the sky" Camilly Hole pro jazzový orchestr OJKOS.

„V sezóně 2024–25 bych měla vystoupit na koncertě v Českých Budějovicích ve spolupráci s Jihočeskou filharmonií. Rezidenci v Broumově bych ráda využila k dokončení a nahrání demo skladeb pro tento koncert a čeká mě také spolupráce se sborem místní ZUŠ,“ uvedla Ane Bjerkan.

David Pomahač (*1974) je zpěvák, skladatel a multiinstrumentalista, zakladatel známého urban folkového dua Kieslowski. Zanechal stopu v kapelách Bez peří, Houpací koně a v posledních letech doprovází také písničkářku Imu Tevu. Počátkem roku 2020 vystoupil ze stínu Kieslowski a vydal se s albem Do tmy je daleko, produkovaného Tomášem Havlenem (Post-hudba), na sólovou dráhu. Dalším počinem na umělecké cestě bylo v roce 2022 album Neviditelný vytvořené společně s producentem a sound designérem Martinem Hůlou (Bonus, Martin Tvrdý), kde se zpracovávají témata inspirovaná romány H.G. Wellese.

Kromě vlastní hudební dráhy je David Pomahač autorem podcastu „Na kafe s Davidem Pomahačem“, kde zpovídá osobnosti české i zahraniční kulturní scény, dvakrát týdně také vystupuje na vlnách Radia 1 nebo v pořadu „ArtCafé“ Českého rozhlasu Vltava.

„Velice rád bych čas v Broumově věnoval psaní a koncepci dalšího sólového alba, které chystám na rok 2025, ale také dopsání a přípravě dalších dvou písní – duetů, které naváží na mou spolupráci s Bárou Zmekovou a Vladivojnou La Chia. Jedna z písní je psaná pro Marii Puttnerovou a další na výběr zpěvačky teprve čeká a je otevřená tomu, jaká setkání a spolupráce přinese pobyt v Broumově,“ uvedl David Pomahač.

Oba rezidenti se v Broumově představí veřejnosti při závěrečném vystoupení, které se bude konat poslední dubnový víkend.

Těžko mohu popsat stres, který mě sužuje při pohledu na pozvánky z Austrálie. 

18. dubna v 11 hodin se tam s velkou slávou otevře nový sochařský park Snowy Valley Sculpture Trail. Sněhové údolí je vzdálené 500 km od Sydney a sochařská stezka bude dlouhá 100 km.

Prvních třináct soch je od australských, čínských, českých, anglických a islandských umělců. Píšou mi, že moje socha Univerzum bude odhalena v 16 hodin v arboretu Pilot Hill. Tím začne čtyřdenní party pro návštěvníky dospělé i dětské.

Naprosto nevětší kuriozitou pro mě je „křest“ mé knihy Postel v Austrálii, vydané v anglickém překladu. To se stane v bývalém zlatokopeckém městečku s krásným názvem Tumbarumba. Žije tam 1800 obyvatel a ti už se určitě nemohou dočkat, až se začtou do mých australských příběhů. 

A protože socha Univerzum, složená ze 175 dílů, ještě nestojí, a protože kniha Bed in Australia ještě neexistuje, jsem z těch pozvánek poněkud neklidný.

Začátkem května, jen co vyrovnáme jet lag, vás všechny zveme do Lesního kostela u Neznašov.

Fakt přijeďte! Tentokrát nám Patrick Dewane, vnuk legendárního plukovníka Matta Konopa, který osvobozoval s 2. pěší divizí Západní Čechy, předvede one man show Náhodný hrdina.

Je to pohyblivý pomník věnovaný jeho dědovi, plný neuvěřitelných náhod a plný emocí.

4. května v 21 hodin

V květnu napíši, jaké to bylo v Tumbarumbě. 

„Záměrem SOUSEDÁNÍ na Malém náměstí je vnést na toto místo život, ale také navzájem se setkat, poznat se, a strávit společně hezké a zábavné odpoledne. Část programu na místě připravujeme ve spolupráci s místními malými organizátory a spolky. S vlastní iniciativou ale může přijít i kdokoliv další – na místě vítáme příchozí, kteří si donesou třeba deskové hry, karty, pálky na badminton, skicák nebo stojan na malování nebo přinese ochutnat, co doma napekl,“ zvou na SOUSEDÁNÍ členové neformální skupiny Divá bába, která za akcí stojí.

V programu dubnové akce na účastníky tentokrát čeká výtvarná dílna, knižní koutek, výměna květin, kterou si vzali na starosti studenti ze skupiny Sešlost, dále výroba placek nebo hudební vystoupení písničkáře a skladatele známého pod přezdívkou IBBY. Ten si na náměstí zahraje směs vlastních písniček s nádechem folku i popu.

Součástí programu bude taky SOUBĚH – sousedský běh na 5 km. Start bude u kašny na Malém náměstí ve 14:30 hodin. Běžce povede zkušený sportovec Petr Martinovský, který pro zúčastněné vybral 5 km trasu, která z náměstí vede přes historické centrum, po Gočárových schodech, podél Orlice a zpět na náměstí, kde budou mít zúčastnění možnost nejen vydechnout a převléknout se, ale také se občerstvit.

SOUSEDÁNÍ se mohou účastnit také začínající lokální tvůrci nebo prodejci, kteří chtějí prezentovat své výrobky.
Během SOUSEDÁNÍ je část náměstí vyhrazena i pro několik stánků. „Chceme podporovat lokální a regionální tvůrce, kteří chtějí oslovit nové zákazníky. A právě sousedské setkání je pro to vhodnou příležitostí. Je tu čas na to, abyste člověka oslovili, ukázali mu, co děláte, předali mu kontakt atd. Je to mnohem osobnější a věříme, že i trvalejší než v chaotickém prostředí velkých trhů,“ shrnují pořadatelé ze skupiny Divá bába a dodávají, že prostor pro stolek a židli nebo malý stánek si mohou dovolit i začínající tvůrci. Výtěžek z platby za stánky jde na pokrytí nákladů na kulturní program a další výdaje. Zájemci se mohou o místo přihlásit na FB akce.

Letošní SOUSEDÁNÍ se letos odehraje v termínech: 14. dubna, 19. května, 21. září a 13. října – vždy od 14 do 18 hodin na Malém náměstí.
Akce probíhá pod záštitou Statutárního města Hradec Králové a s jeho finančním přispěním.

ČR: Z aktuálního čísla se např. dozvíte, jak to vypadalo na jižní Moravě v roce 1866, kdy tudy táhlo pruské vojsko, a co se tenkrát přihodilo šestnáctiletému Tomáši Masarykovi, pozdějšímu čsl. prezidentovi. Následuje milostný příběh, který toho má hodně společného s Poštornou a který by mohl posloužit coby předloha pro málo uvěřitelnou telenovelu. Také o jedné dezinformaci (termínu dnes tolik „populárnímu“) z počátku minulého století se dočtete v tomto vydání – týká se kopce Komínky v Chřibech. Rozsáhlá stať se věnuje novokřtěncům na Břeclavsku; z úplně jiného soudku je pak medailon uherskohradišťského pedagoga, publicisty a národopisného sběratele Karla Jaroslav Obrátila. Další pozoruhodnou osobností byl svého času věhlasný iluzionista Karl Breu alias Tom Jack. Narodil se v Dubňanech, leč vše jej táhlo do světa a s blížícím se stářím na Šumavu. Stěží uvěřitelným 90. dílem pokračuje seriál Výrobci krojů na Slovácku – tentokrát představíme tvůrkyni modrotisku Gabrielu Bartoškovou ze Strážnice. Uvidíte ale také snímky ze Slovácka ze 40. let 20. století od renomovaného fotografa Fráni Humla, přečtete si rozhovor se sběratelem lidových písní, etnografem Pavlem Popelkou a pomyslně se můžete plavit po dolním úseku řeky Moravy.

Komu by obsah březnového vydání Malovaného kraje ani tak nestačil, najde v něm ještě dalších více než dvacet delších nebo kratších článků a celou řádku pozoruhodných fotografií.

Více o obsahu dvouměsíčníku zjistíte na www.malovanykraj.cz či přímo při četbě aktuálního výtisku.

„Památník jsme rozsáhlou obnovou vrátili na mapu turistických atraktivit v roce 2019. V průběhu uplynulých čtyř sezón do něj zavítalo přes čtyřicet osm tisíc příchozích. Věřím, že svojí mimořádnou architekturou tato kulturní památka osloví i další publikum, kterému rozšířením hlavní sezóny vytváříme k návštěvě ještě komfortnější prostor,“ sdělila náměstkyně primátora města Zlína Martina Hladíková.

Vhodnou příležitostí k naplánování výletu může být hned 3. duben, na který připadají narozeniny Tomáše Bati. „U příležitosti výročí nabídneme návštěvníkům komentované prohlídky s bezplatným vstupem. Probíhat budou klasicky – od 10 do 17 h se začátkem vždy v celou hodinu – jako je tomu při běžném provozu,“ uvedla Magdaléna Hladká, vedoucí Památníku. Kvůli omezené kapacitě a očekávanému vyššímu zájmu však Hladká doporučuje pro uvedený termín rezervaci místa, kterou lze provést už nyní na webových stránkách. Před prohlídkou je pak nezbytné vyzvednout si v Infopointu Památníku volnou vstupenku.

Podobných akcí plánují v Památníku během sezóny více – například v rámci Galerijní a muzejní noci, Dne architektury nebo Dnů evropského dědictví, jejichž součástí bude Památník letos historicky poprvé. I při běžných prohlídkách se ovšem bude na co těšit. „Aktuálně dokončujeme aktualizaci prohlídkového okruhu, který obohacujeme o nové informace a obrazové materiály. Začínáme také s postupnou obměnou propagačních předmětů a tiskovin, které si od nás turisté mohou odnést,“ uzavřela Hladká.

Památník Tomáše Bati byl postaven roku 1933 jako pocta zesnulému zakladateli obuvnického koncernu. Architekt František Lýdie Gahura do této radikální stavby otiskl Baťovy vlastnosti i základní principy baťovského stavitelství. Dominantou prostoru je věrná maketa Junkers F13 – letadla, ve kterém roku 1932 skončila životní cesta obuvníka Bati a pilota Broučka.

www.pamatnikbata.eu

Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zapisovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je předchozí uvedení na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, který nyní čítá 33 položek. V roce 2020 přibyla do tzv. národního seznamu „Tradice krajkářství na Vamberecku“. Co tomuto výjimečnému ocenění předcházelo, jak se připravuje taková nominace a co z ní pro nositele tradice následně vyplývá? Naší průvodkyní po Cestě na Seznam bude za nominační tým Mgr. Martina Rejzlová z Muzea krajky ve Vamberku.

Tradice paličkované krajky na Podorlicku nepřetržitě žije již čtyři sta let. V polovině 17. století podorlické panství získal císařský plukovník Kašpar z Grambu. Jeho manželka Magdaléna, provdaná Grambová, byla dobře obeznámena se západoevropským krajkářstvím a zavedla mezi zdejším obyvatelstvem paličkování jako robotní povinnost. V roce 1889 zde byla dokonce založena i krajkářská škola, která od té doby nikdy nepřerušila svoji činnost. Muzeum krajky vzniklo v roce 1929 a před deseti lety prošlo rozsáhlou rekonstrukcí podle návrhu architekta Davida Vávry.

Na počátku 20. století při zprůmyslňování kraje přestalo být paličkování hlavním zdrojem obživy místních obyvatel a těch, kteří se tomuto řemeslu věnovali, ubývalo. Po 2. světové válce došlo k založení uměleckého družstva Vamberecká krajka (11. 5. 1946), které v době největšího rozkvětu zaměstnávalo na 400 krajkářek. Jeho pokračovatelem se v roce 2003 stala společnost Vamberecká krajka CZ. V letech 2007–2018 existovala obecně prospěšná společnost Svět vamberecké krajky, jejímž neuskutečněným cílem bylo vytvořit ve Vamberku víceúčelové kulturní zařízení věnované sběru, dokumentaci, prezentaci a propagaci vamberecké krajky. V současnosti tradici ve městě udržují Krajkářská škola a také Muzeum krajky.

Krajky jsou nejen paličkované, ale také šité, háčkované či pletené a vyrábějí se z různých materiálů. Liší se také svými tradičními vzory. Největšího věhlasu dosáhla bruselská nebo benátská krajka. Také u nás se této rukodělné řemeslné tradici dařilo, a to i v dalších regionech, především v Krušnohoří. V čem je vamberecká krajka unikátní a světová a v čem zůstala provinční?

Své zvučné jméno si krajky z Vamberka vydobyly bohatými vzory na tzv. vláčkových krajkách. To jsou nejjemnější paličkované krajky, které byly užívány pro zdobení nákladných oděvů, později i lidových krojů. Po jedné straně je pruh krajky rovný, po druhé straně vytváří typické zuby. Krajky se dodávaly do mnoha koutů Evropy a dělaly čest regionu, ze kterého pocházely. Opravdovou světovost však vamberecké krajky získaly až ve dvacátém století, kdy opustily staré vzory a jejich výraz držel krok s moderním výrazovým stylem. V přechodu k modernitě byly české krajky světově první a dodnes jsou na špičce. Starobylá technika výroby se plně přizpůsobila soudobému výtvarnému umění.  

Jako vamberecké rodačky a etnoložky Muzea a galerie Orlických hor, pod které vamberecké Muzeum krajky spadá, se vás musím zeptat, jestli ovládáte nelehké umění ručního paličkování krajky? Je to rodinná tradice?

V naší rodině vím o pěti generacích, které se paličkování věnovaly a beru to jako přirozenou součást života. Maminku, Janu Štefkovou, která je jako jediná krajkářka v zemi nositelkou ocenění Nositel tradice, jsem odmala vídala za herdulí a při zvuku klapajících paliček jsem usínala. První krajky jsem začala dělat v pěti letech.

Souhlasíte s tím, že český přínos v případě paličkované krajky spočívá v tom, že z ní dokážeme vyrobit věci, které nikdo jiný na světě neumí? Co to případně dokládá? Jaké nejcennější exponáty má vaše muzeum ve sbírkách? Je možné si také paličkování vyzkoušet?

Jsou to právě moderní krajky, dnes třeba i abstraktní, které znamenaly přelom ve vnímání této rukodělné techniky. Historické krajkářství, to je užité umění. I když se jednalo o luxusní zboží, stále mělo jasnou funkci – zdobit oděv, zdobit textil. Krajka se vyráběla jako metráž a z dnešního pohledu na časovou náročnost v neuvěřitelném množství. Když ale díky průmyslové revoluci vznikly stroje, jež začaly chrlit metráž za zlomek ceny, měla krajka na mále. Jen díky odklonu k umělecky zpracovaným vzorům a složitým tvarům, které i nadále musely být zhotovovány ručně, přežila. Česká moderna a několik generací skvělých výtvarníků a výtvarnic pak tuto techniku vyzdvihly do sféry umění v jeho nejčistší podobě.

Vamberecké krajkářky realizovaly nejen krajky oděvní, ale také umělecké na náměty předních českých výtvarníků a výtvarnic. Česká moderní krajka reprezentovala Československo na světových výstavách EXPO Brusel 1958 a EXPO Montreal 1967. Dosáhla vamberecká krajka na podobný velký úspěch také v poslední době? Stagnuje nebo se v něčem dále vyvíjí?

Bohužel si musíme přiznat, že doba největší slávy už minula. V poválečných desetiletích se sešlo několik významných faktorů – na jedné straně tu byly desítky či spíše stovky starých poctivých krajkářek, které měly řemeslo v rukách. Ty dokázaly upaličkovat nejsložitější vzory a krajkářství pro ně vedle přivýdělku bylo i životním posláním. Na druhé straně pak stálo mnoho významných výtvarníků a výtvarnic, kteří si krajku vybrali jako výrazový prostředek pro svou tvorbu. Krajka jako umělecký předmět se vyučovala na vysokých školách a stát podporoval vznik monumentálních děl.

Jak probíhala příprava nominace Tradice krajkářství na Vamberecku na národní seznam? Co stálo u zrodu této myšlenky? Kdo ji inicioval?

Musím poděkovat zřizovateli našeho muzea, Královéhradeckému kraji a zejména tehdejšímu hejtmanovi Jiřímu Štěpánovi, kteří si plně uvědomovali, že krajkářství na Vamberecku a zejména jeho nepřerušená čtyřsetletá tradice je v celostátním měřítku unikátní a pro náš kraj příznačná. To bylo velkým impulzem pro nominaci. Pak už stačilo vše dát, jak se říká, na papír.

Čemu bylo třeba v nominačních podkladech věnovat nejvíce prostoru? Co bylo na přípravě podkladů nejtěžší nebo nejsložitější?

Samotná nominace je hodně odborný text. Nejdůležitější je zachytit to podstatné z tradice, nejen historii, ale i to, jak promlouvá k dnešku. Jde o přirozenost, s jakou lidé k tradici přistupují, o zvyk v pravém slova smyslu, když je někdo na něco „zvyklý“. Nic umělého.

Kdo jsou vlastně nositelé statku? Přináší jim tento zápis nějaké přímé výhody kromě zasloužené prestiže?

Jak jsme uvedli v nominačním textu, tzv. nositeli statku jsou ženy i muži z našeho regionu, a nemusí to být jen aktivní krajkářky či krajkáři, kteří se věnují řemeslu a přímo paličkují. Všímáme si i pasivní stránky věci, tedy že dotyční stále cítí jistou sounáležitost řemesla a regionu, že se zde krajky tvořily a stále tvoří, že dotyční vnímají, že Vamberk a krajka zkrátka patří k sobě.

Tradice má díky zápisu na tzv. národní seznam otevřenou cestu mezi památky nehmotného dědictví UNESCO. Je to na pořadu dne? Půjde se opět cestou nadnárodního projektu?

V tuto chvíli je zápis na UNESCO nejčastěji zmiňován novináři, kteří se ptají „a co dál?“. Zápis ale není cíl. Naší snahou je, aby krajkářství žilo, aby bylo dost dětí, které mají o tuto aktivitu zájem a dost rodičů, kteří je v tom podpoří, protože vidí, že tradice má smysl a že upaličkovat pěknou krajku je zkrátka fajn. A že se třeba jednou, až budou v důchodu a budou mít více času na tuto zálibu, k herduli vrátí. 

Doba uměleckým řemeslům moc nepřeje. Patří krajkářství mezi ohrožená řemesla? Byla jedním z důvodů nominace obava o udržení tradice? Co existenci statku ohrožuje nejvíce a jaká záchranná opatření na eliminaci rizik zániku statku byla v souvislosti se zápisem přijata? Jaké závazky v souvislosti se zápisem přibyly? Daří se spolupráce se školami?

Paličkování, to jsou především hodiny a hodiny trpělivé práce. Uživit se dnes paličkováním je proto možná nejtěžší, co kdy bylo. Ale naštěstí je zde volnočasová sféra, ve které rukodělné činnosti zažívají dobré časy. Možná si lidé chtějí odpočinout od všech technologií a rychlého způsobu života, protože u paličkování vládne klid a pohoda a uspokojení z výsledku je velké. I díky tomu má Krajkářská škola ve Vamberku dostatek žáků, jak z řad dětí, tak dospělých, převážně seniorů.

Je v dnešní době ruční paličkování krajek stále živým prvkem v kultuře místních obyvatel, nebo jen pouhou připomínkou dávné tradice, a co to dokládá? Můžete pozvat na Krajkářské slavnosti Vamberk i XI. Bienále české krajky, případně aktuální a připravované výstavy v muzeu?

Pevně věříme, že krajka žije a opustit scénu se nechystá. Dnes díky technologiím se samozřejmě svět propojuje a krajkářky jsou v kontaktu s paličkováním v ostatních zemích. Zprostředkovat tento kontakt a ukázat, jak se to dělá jinde, si kladou za cíl Mezinárodní krajkářské slavnosti o posledním červnovém víkendu, na kterých lze vidět tvorbu z mnoha zemí. Výkladní skříní je pak Bienále české krajky, sloužící jako soutěžní prostor pro přehlídku současné krajkářské tvorby. Bude se na co dívat. Všichni jste srdečně zváni.

Budou u vás Velikonoce krajkové?

Jak jinak. Paličkovaná krajka je k výzdobě ideální. Nejrůznější krajkoví zajíčci a vajíčka, to prostě ke svátkům patří. Neřekla bych, že máme nějaké typické vzory právě pro Velikonoce, ale spíše nás těší, že můžeme použít právě paličkovanou krajku pro sváteční výzdobu. Velký hit aktuálně představuje kombinace příze s drátem či gympou, což je textilií ovinutý drátek, neboť tyto materiály dodají krajce pevnost a umožňují tvořit trojrozměrně. Vznikají tak různé zápichy do květináčů, což se skvěle hodí do velikonočního osení. V regionu pak lze potkat řadu krajkářek na velikonočních výstavách, kde předvádějí své umění a výtvory s touto tematikou. 

www.moh.cz/muzeum-krajky

„Výstava Ve stínu pyramidy představí jedinečnou mumii mladé urozené ženy, která byla pohřbena v Lahúnu ve středním Egyptě, a poukáže i na další kulturně-historické souvislosti spojené s vystavenými egyptologickými předměty. Vzácné nálezy věnoval v roce 1912 svému rodnému městu moravskotřebovský sběratel a mecenáš Ludwig Holzmeister,“ říká ředitelka Českého muzea stříbra Lenka Mazačová. „Téma starého Egypta považujeme za velmi prestižní a vzhledem k rekonstrukci Městského muzea v Moravské Třebové můžeme teď jejich celou egyptologickou kolekci ukázat i u nás. Nově s ní vystavíme také další pozoruhodné starožitnosti a amulety pocházející z našich vlastních sbírek a ze sbírek Náprstkova muzea v Praze,“ dodává Mazačová.

K výstavě chystá České muzeum stříbra také vzdělávací programy pro žáky základních a středních škol. „Po stopách mumie budeme putovat i v létě, kdy jsme pro děti připravili dva turnusy příměstského tábora,“ uvádí ředitelka muzea, které patří k nejnavštěvovanějším památkám Středočeského kraje.

Do boje se slepým Žižkou i za slávou kutnohorských varhanářů 

Vedle egyptologické výstavy připravuje muzeum od 5. dubna na Hrádku ještě další výstavu: „Letos si připomínáme 600 let od husitské bitvy u Malešova. Odehrála se poblíž malešovské tvrze, což je asi šest kilometrů od Kutné Hory. Bitvě velel tehdy již zcela slepý Jan Žižka. Přesto dokázal využít terénu tak, aby eliminoval početní převahu pražanů, které zde v jedné z nejkrvavějších bitev husitských válek porazil. Výstavu Kutná Hora husitská chceme pojmout jako interaktivní instalaci zaměřenou zejména na rodiny s dětmi,“ dodává Lenka Mazačová.

K vidění bude například ukázka dobové zbroje a zbraní. Představí se rovněž soubor nálezů z nedalekého hradu Sion. „Díky kopiím řady předmětů se budou moci návštěvníci přenést do 15. století, stát se husitou a zařadit se po bok Jana Žižky táhnoucího na Kutnou Horu,“ zve na výstavu Mazačová.

Souběžně s Hrádkem otevře novou výstavu i Kamenný dům, který je také součástí kutnohorského muzea. Zde bude – rovněž od 5. dubna – probíhat výstava Kutnohorská varhanářská škola. Ta představí dlouholetou tradici kutnohorského varhanářství od 17. do 20. století se zaměřením na jednotlivé varhanářské rody a jejich nástroje právě v tomto městě.

Vzácné razidlo, housle i zlomek mlecího kamene

České muzeum stříbra se pyšní i novým unikátním nálezem, jímž je bronzové razidlo na brakteáty. „Brakteáty byly jednostranné tenké stříbrné mince přímo předcházející ražbě pražských grošů, kterou v roce 1300 v Kutné Hoře zavedl Václav II.,“ vysvětluje Lenka Mazačová. „Do Vlašského dvora soustředil všechny dosavadní mincovny z celého království, včetně té ze Zhořelce, z níž pochází i toto razidlo. Brakteátová razidla jsou vzácná a v celé ČR je můžeme spočítat na prstech jedné ruky,“ upozorňuje ředitelka muzea.

Druhou mimořádnou akvizicí jsou housle kutnohorského mistra houslaře Ferdinanda Josefa Homolky z roku 1847, jemuž se říkalo „kutnohorský Stradivari“. „A do třetice všeho mimořádného: od soukromého dárce jsme získali zlomek mlecího kamene určeného k rozemílání rudy, který našel v korytě říčky Vrchlice. Nález je jedinečný, jde o první doložený kámen z rudního mlýna v celém kutnohorském revíru. Stříbrnou rudu bylo totiž nutné před jejím tavením nejprve rozdrtit nebo rozemlít,“ líčí Lenka Mazačová a zdůrazňuje, že k Hrádku a jeho lákadlům patří také návštěva dolu, která je velmi oblíbená. „Bezpochyby patříme k muzeím, kam by měl alespoň jedenkrát v životě zajet každý, kdo má rád historii a památky,“ zve na návštěvu Českého muzea stříbra Lenka Mazačová.

www.cms-kh.cz

Víte, že…

…sběratelství a cestování na Blízký východ a dovoz tamějších suvenýrů – originálních archeologických nálezů – bylo na počátku 20. století téměř módní záležitostí?

Kutnohorskému muzeu daroval egyptologické předměty již v roce 1880 MUDr. František Stáně, dlouholetý předseda Archeologického sboru Vocel.

…příběh krásné mumie Hereret začal v letech 1911 až 1912?

V té době Ludwig Holzmeister společně s manželkou Marthou a dvěma neteřemi podnikl cestu po severní Africe. Nejdříve navštívil Maghreb, konkrétně Alžírsko a Tunisko, a následně procestoval celý Egypt. Během pobytu v Káhiře zavítal pravděpodobně i do obchodu vysloužilého amerického diplomata Ralpha Huntingtona Blancharda, který prodával starožitnosti při Egyptském muzeu v Káhiře. Právě zde nejspíš Holzmeister zakoupil mnoho cenností, včetně ženské mumie ve dvojité rakvi. Ta pocházela s největší pravděpodobností z výkopů slavného egyptologa Flinderse Petrieho ve středoegyptském Lahúnu. Pečlivě mumifikované ženské ostatky uložené ve dvojité rakvi pak společně s ostatními předměty dorazily do moravskotřebovského muzea v květnu roku 1912. Zde byla pak Hereret po dalších 111 let nejvýraznějším exponátem celého muzea.

…mumie Hereret je stará bezmála tři tisíce let?

Šlo o osobu vyššího společenského postavení. Mumie již dvakrát prošla radiologickými vyšetřeními: první se uskutečnilo na počátku 70. let minulého století, druhé na sklonku prvních let 21. století. Vyšetření mimo jiné prozradila, že žena zemřela mezi 20. a 30. rokem života. Tělo je zabaleno v malované kartonáži a uloženo ve dvou dřevěných rakvích z cedrového dřeva, které zdobí půvabné portréty. Samotné ostatky chrání původní přiléhavý, dobře zachovalý obal z obinadel, zbytků papyrů, dřeva a štukovací omítky. Tento kartonážový krunýř je podle odborníků výjimečně bohatě zdobený a celkově vydařený. Jsou na něm zobrazeny náboženské výjevy, které se vztahují k posmrtnému životu.