Články a komentáře

<p>OLOMOUC: Partnerství mezi Olomouckým krajem a Opolským vojvodstvím trvá od počátku roku 2002. Je založeno nejen na oboustranném zájmu o spolupráci, ale především na geografické blízkosti.</p> <p>Opolské vojvodství je jedním ze dvou zahraničních regionů, s kterými Olomoucký kraj bezprostředně sousedí.<br />
Spolupráce se odvíjí v několika oblastech, v kultuře je dána projektem „Kulturní dědictví – společná úloha“, v rámci něhož navázaly kontakty kulturní a vědecké instituce zabývající se kulturním dědictvím z obou stran hranice. Jejich zástupci si vyměňují zkušenosti a společně realizují již konkrétní aktivity vztahující se k památkové péči na území česko-polského pohraničí.<br /> A protože termín dokončení projektu připadá na podzim letošního roku, požádali jsme vedoucího odboru kultury a památkové péče Krajského úřadu Olomouckého kraje, PhDr. Jindřicha Garčice, aby nám o projektu řekl pár slov a přiblížil jeho přínos.</p> <p>J.G.:<br />
Jedná se o společný projekt Opolského vojvodství a Olomouckého kraje v rámci Operačního programu přeshraniční spolupráce Česká republika – Polská republika 2007 – 2013. Opolské vojvodství je vedoucím partnerem a Olomoucký kraj partnerem projektovým. Doba realizace projektu je vymezena obdobím leden 2009 – prosinec 2010. Celkové náklady projektu přesáhly 3 000 000 Kč, z toho 2 500 000 Kč poskytla Evropská unie.<br />
V rámci uvedeného projektu se konaly dvě odborné čeko-polské konference s tematikou památkové péče, jedna v říjnu loňského roku v Olomouci a druhá v měsíci dubnu letošního roku v Opole. Příspěvky z olomoucké konference jsou obsaženy ve vydaném dvojjazyčném sborníku, obdobný sborník z konference konané v Opole vyjde v nejbližší době.<br />
V současnosti je do tisku připravena společná, opět dvoujazyčná, reprezentativní publikace o třiceti nejvýznamnějších památkách Opolského vojvodství a třiceti kraje Olomouckého. Součástí této knihy bude také již vytištěná mapová příloha. Křest proběhne 8. prosince v olomouckém Vlastivědném muzeu, přibližně o týden později se bude konat v Opole, kdy by měly být současně uvedeny do provozu webové stránky, které obsáhnou informace o projektu, ale stanou se také platformou pro vyhledávání kontaktů mezi subjekty působícími v oblasti kultury a památkové péče obou regionů.<br />
Nezanedbatelným přínosem projektu je navázání přímých kontaktů a spolupráce mezi některými kulturními zařízeními, např. Vědeckou knihovnou v Olomouci či Vlastivědným muzeem v Olomouci s jejich opolskými partnery, a samozřejmě také navázání přímých osobních kontaktů mezi odborníky z obou regionů.</p>

<p>Text, který najdete níže se do našeho redakčního mailu dostal s pozvánkou na výstavu věnovanou českému loutkovému divadlu.</p> <p>Je to stručný a zajímavý článek o loutkářství u nás, a byla by škoda jej neostisknout…</p> <p> Za předky českých loutek můžeme považovat folklórní tyčové figury, které patří od dob pohanských až dodnes k lidovým slavnostem a zábavám (např. vynášení Smrtky). Druhým nejstarším typem u nás je maňásek, jenž sloužil ve středověku jako reklamní atrakce u jarmarečních stánků, a teprve později byly objeveny jeho výrazové možnosti, dobře využitelné pro krátké komediální výstupy.<br />
Nejrozšířenějším druhem loutek se na dlouhou dobu staly v českých zemích marionety, tedy loutky voděné shora. Přivážely je sem kočovné společnosti anglické, holandské a především německé zhruba od poloviny 17. století. Toto divadlo bylo napodobeninou barokního divadla činoherního. Od poloviny 18. století se začali objevovat domácí loutkáři s představeními v české řeči a loutkové divadlo se stalo vyloženě lidovou zábavou. Nejdůležitějším přínosem českých kočovných loutkářů byla skutečnost, že se lidé na venkově měli možnost seznámit s českým i světovým divadelním repertoárem, k němuž by se jinak nedostali. Význam této činnosti, kterou vykonávala řada českých loutkářů a loutkářských rodů, se promítl v uměle vytvořenou legendu<br /> o jednom z nich, Matěji Kopeckém (1775 – 1847), který bývá nazýván patriarchou českého loutkového<br /> divadla.<br />
Popularita loutkového divadla vedla ve druhé polovině 19. století nejen k zájmu o tradiční marionetáře, ale i k aktivnímu amatérskému pěstování loutkového (převážně marionetového) divadla. Daleko četnější ale bylo provozování loutkového divadla pro děti s cílem poskytnout jim ušlechtilou zábavu a využít je k výchovným účelům. Toto divadlo se obracelo především k pohádce.<br />
Rozvíjelo se loutkové divadlo provozované v rámci nejrůznějších spolků. Postupně se šířila rodinná loutková divadélka, pro něž se sériově vyráběly dekorace a loutky (prvními z nich byly v roce 1912 tzv. Alšovy loutky). Obě tyto sféry zaznamenaly především od počátku 20. století do zahájení druhé světové války obrovský kvantitativní rozvoj. Mezitím se vyskytlo několik divadel s vyššími uměleckými ambicemi (Loutkové divadlo feriálních osad v Plzni, Loutkové divadlo Umělecké výchovy na Královských Vinohradech, Umělecká loutková scéna v Praze, Říše loutek v Praze, Loutková scéna Sokola Libeň aj.). Už do roku 1912 se datuje vznik nejstaršího odborného loutkářského časopisu na světě – Český loutkář (později Loutkář). V roce 1929 byla v Praze založena mezinárodní loutkářská organizace UNIMA, existující dodnes. Od roku 1930 začalo na profesionálním základě pracovat Divadlo Spejbla a Hurvínka, které po válce přesídlilo z Plzně do Prahy.<br />
Během fašistické okupace došlo ke značnému poklesu souborů, ale ta část, která se zachovala,<br /> mohla vzhledem k přehlížení loutkového divadla německými okupanty pokračovat ve své činnosti,<br /> i když některá představení měla protihitlerovský charakter. Aktivní boj Skupova divadla však<br /> skončil uzavřením divadla, uvězněním Josefa Skupy v koncentračním táboře a uzamčením loutek<br /> Spejbla a Hurvínka v trezoru gestapa.<br />
Od roku 1949 pak začala postupně vznikat síť profesionálních loutkových divadel dotovaných státem. Po násilné likvidaci spolků koncem 40. a začátkem 50. let ukončila svou činnost i řada loutkářských souborů. Některé přešly pod nové zřizovatele (závodní a kulturní kluby ROH, osvětové besedy apod.) a objevovaly se i soubory nové.<br />
Po sametové revoluci v roce 1989 vznikala další divadélka či skupiny, působící na profesionální či poloprofesionální bázi. Změny nastaly i v oblasti amatérského loutkářství a pro některé soubory, které přišly o střechu nad hlavou a finanční podmínky pro provozování své činnosti, znamenaly zánik. Přežily spíše menší skupinky, které nikdy nebyly závislé na prostoru či financích a které jsou schopné hrát kdekoliv.</p> <p>Slavnostní zahájení výstavy proběhne 18. listopadu 2010 v 17 h ve Výstavní síni Muzea Těšínska – Musaionu,<br />
Dělnická 14<br />
736 01 Havířov<br />
tel.: 596 813 456<br />
e-mail: havirov@muzeumct.cz</p> <p>Výstava České loutkové divadlo – historie a současnost, kterou připravilo Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi, potrvá do 6. března 2011.</p>

<p>FRÝDLANT NAD OSTRAVICÍ: Ve zdejším kulturním domě, jehož vlastníkem je město Frýdlant (10 tis. obyv.), se koná řada akcí, ale působí zde i Galerie uměleckého smaltu, která je jeho součástí.</p> <p>Prodejní akce vyloučeny</p> <p>Stavba KD byla započata v roce 1981 a slavnostní otevření se konalo v září roku 1984. „Město kulturní dům pronajímá dalším subjektům, a to k pořádání kulturních a společenských akcí jako jsou plesy, představení pro školy všech typů, taneční kurzy, schůze, avšak pronájem pro účel prodejních akcí není možný. Náš Velký sál má kapacitu 400 míst, k dispozici je předsálí se šatnou, barový pult a dvě šatny pro účinkující, bezbariérový přístup vede z hlavní ulice,“ představuje kulturní stánek Bc. Klára Mališová, která se na MěÚ jeho problematikou zabývá.<br />
O provoz, údržbu a o agendu spojenou s pronajímáním jeho prostor se stará odbor školství, kultury a sociálních věcí zdejšího městského úřadu. V loňském roce byla pro KD vyčleněna částka 775 tisíc Kč a v témže období proběhly úpravy objektu, konkrétně šlo o renovaci parket.<br /> Technickou stránku zajišťuje správce na tříhodinový pracovní úvazek denně a uklízečka, v Galerie uměleckého smaltu je zaměstnán galerista na cca 4 hodiny denně.<br />
Frýdlantští mají největší zájem o divadelní představení a o koncerty. Například vloni sem přijela zazpívat Marie Rottrová, bratři Nedvědi, skupina Čechomor a letos se konal koncert Petry Janů.</p> <p>Galerie uměleckého smaltu </p> <p>Frýdlant nad Ostravicí se poprvé připomíná již ve 14. století, ale jeho rozmach je svázán až s rozvojem železářského podnikání od poloviny 17. století a od první třetiny 18. století také s výrobou smaltového zboží.<br />
„Galerie uměleckého smaltu a litiny vznikla jako programový krok při realizaci mezinárodních sympozií smaltu konaných od roku 1999 za účelem shromáždit o tomto odvětví umělecké tvorby co nejvíce údajů z celé Evropy. Nyní je zde vystaveno kolem osmdesátky smaltů, ale expozice se čas od času mění. Sbírka je totiž mnohem rozsáhlejší a obsahuje kolem 150 kusů uměleckých děl. Občas se konají výstavy i mimo galerii, a to u nás i v zahraničí. Historie smaltu je podrobně zpracovaná v katalogu,“ vysvětluje galerista PhDr. Karel Bogar a dodává: „Dalším krokem v realizaci dlouhodobých záměrů je zbudování výtvarné dílny uměleckého smaltu. Měla by sloužit ke komornějším pracovním setkáním smaltérů a také výtvarníkům profesionálům, uměleckým školám, k besedám se školami, protože naším hlavním cílem je přiblížit odborníkům i veřejnosti tradici frýdlantského smaltu co nejvíce. S otevřením této dílny počítáme do konce letošního roku.“<br />
Galerijní expozice z roku 2003 seznamuje s nejzajímavější fází výroby umělecké litiny, představuje kopie uměleckých děl renesance, baroka, k vidění jsou ukázky zbroje, individuální výtvarné návrhy a dokonce stylová litinová kamna. Přesto však její nejdůležitější složkou zůstává umělecký smalt. V listopadu 2007 se expozice dále rozšířila v rámci projektu „Smaltérské léto, kulturní a sportovní program ve Frýdlantu n. O.“, financovaného společenstvím INTERREG III A Česko – Polsko a městem. </p> <p>Letos proběhl již 11. ročník mezinárodního sympozia Frýdlantský umělecký smalt a zatímco v loňském roce sympozium finančně podpořila dotace od Moravskoslezského kraje, letos bylo zcela v režii města Frýdlantu n. O. Počet exponátů po každém takovémto setkání utěšeně narůstá, protože se již stalo respektovanou tradicí, že každý účastník v galerii své dílo zanechá. Je-li zde poprvé, věnuje exponáty dva, při opakované účasti již jen jeden artefakt. A tak jedinečnou sbírku – co se různorodosti týče – tvoří obrazy nebo šperky od více než dvacítky umělců z celé Evropy. Již výše zmíněné trvalé expozice ještě během roku doplňují příležitostné výstavy, např. letos svou tvorbu představilo sedm účastníků frýdlantského sympozia. Galerie nezapomněla ani na frýdlantského rodáka – malíře, grafika, ilustrátora a keramika Ferdiše Dušu, který žil v letech 1888 – 1958. I jemu věnovala patřičný prostor.</p>

<p>OPOČNO: Opočno je již navždy neodmyslitelně spjato s osobností svého nejvýznamnějšího rodáka, malíře Františka Kupky. Na jeho odkazu se zrodilo občanské sdružení Abakus.</p> <p>Dozvěděla jsem se o něm z webových stránek a získala dojem, že jeho členové vytváří v Opočně něco, co stojí za zmínku. Proto jsem se domluvila na setkání s předsedou sdružení Jiřím Králíčkem. Náš rozhovor či spíše příjemné povídání o díle Kupkově, kulturním bohatství jeho rodného kraje a kultuře jako takové, nakonec trvalo několik hodin. Odehrálo se v barokním domě čp. 141 z roku 1740 na opočenském Kupkově náměstí patřící Kristině Colloredo-Mansfeldové, který je sídlem sdružení.<br />
Jiří Králíček se v oblasti kultury pohybuje dlouho, akce pro své spoluobčany pořádal již v době komunistického režimu, a jak sám říká, i přes dnešní všudypřítomnou kritiku věcí minulých, mnohému se tenkrát naučil. Každopádně si již z těch dob nese vědomí kulturního bohatství, které se v jeho kraji nachází, a záměr stojící nad vším jeho konáním, a sice udržet osobnosti a díla jak místního, tak i nadregionálního – v případě Kupkově – i světového významu, také v povědomí dnešní generace. Tento cíl představuje jeden ze základních pilířů, na nichž stojí koncept projektu Rodný kraj Františka Kupky (RKFK). Ale nepředbíhejme.</p> <p>Vznik o.s. Abakus<br />
Občanské sdružení Abakus vzniklo v roce 2006, avšak již v roce 1993 uspořádali jeho členové koncert na záchranu kostela Panny Marie v Opočně. Založili také tradiční akci Mikuláš v Opočně, jejíž atmosféru si dodnes přijíždějí vychutnat lidé z širokého okolí.<br />
Abakus působí z části jako servisní organizace města pro rozvoj kultury a turistického ruchu. Mimo vlastních aktivit provozuje ve městě Informační a tiskové centrum, ve kterém jsou na plný úvazek zaměstnány dvě osoby. Podílel se také na tvorbě kulturní koncepce Opočna. Město poskytuje sdružení každoročně příspěvek ve výši jednoho milionu korun, ale finanční prostředky se členům o.s. podařilo získat také od významných sponzorů, jmenovitě společnosti RWE a pojišťovny Generali. Tříčlenný tým Abakusu podporuje i Kristina Colloredo-Mansfeldová.</p> <p>Člověk a země<br />
O Kupkovo dílo se Jiří Králíček zajímal již před rokem 1989, tedy v době, kdy nebylo u nás přístupné široké veřejnosti. Příležitost zapojit se do organizace výstavy Kupkova cyklu raných kreseb a maleb nazvaných Člověk a země přišla až v 21. století. Spolupráci tehdy navázal s Jiřím Lammelem a Zdeňkem Sklenářem, kteří od dědiců sběratele Jindřicha Waldese získali soubor tušových kreseb Člověk a země.<br />
V roce 2005 tak byl díky úsilí obou sběratelů umění soubor 105 originálních maleb a kreseb vystaven v Národním muzeu umění v Pekingu, o rok později na jaře následovala výstava v Kambodži a také v thajském Bangkoku. Na podzim téhož roku se pod názvem „Pocta Františku Kupkovi“ představilo 21 originálních děl spolu s dokumentací o právě proběhnutých výstavách v Asii návštěvníkům v zámeckém letohrádku opočenského zámku. Výstavu uspořádalo o.s. Abakus za finančního přispění mecenášky umění Kristiny Colloredo-Mansfeldové. Ta musela v roce 2007 na základě soudního rozhodnutí vrátit zámek zpět státu, načež se reprodukce Kupkových obrazů přemístily do depozitáře o.s. Abakus, kde zůstanou, dokud se nenaleznou nové vhodné prostory.</p> <p>Partnerství s Puteaux<br />
Úsilí sdružení Abakus rozvinout odkaz slavného rodáka vyvrcholilo navázáním vztahů s pařížským městem Puteaux, kde Kupka prožil většinu svého života a nakonec zde i v roce 1957 zemřel. Jedná se o čtyřicetitisícovou oblast na předměstí Paříže přináležející dnes k prosperující městské části La Défence.<br /> V roce 2009 získal Abakus první cenu v kategorii Inovace v komunikacích na mezinárodní soutěži Prix territoria s projektem Blue Info spočívajícím v bezplatném poskytování turistických informací do mobilu, který připravil ve spolupráci s městem Opočno. O úspěchu opočenského projektu se tehdy mohli dozvědět například čtenáři deníků Le Figaro a Le Monde. V tomtéž roce bylo také oficiálně oznámeno připravované partnerství mezi Opočnem a Puteaux.</p> <p>Dlouhodobý projekt Rodný kraj Františka Kupky<br />
Osobnost Františka Kupky se pro Abakus stává základem pro tvorbu konceptu „Rodný kraj Františka Kupky“ (RKFK). Myšlenka spočívá v postupném přiblížení význačných osobností spjatých s Opočnem, blízkým městem Dobruškou a okolními obcemi, které dnes tvoří Mikroregion RKFK. Z produkce Abakusu tak vychází další výstavy jako „Puteaux očima Karla Steinera“, fotografa žijícího v Paříži a vyučujícího na pařížské Parson School of Design a autora fotografického cyklu Češi ve Francii. Následuje výstava „Mistři českého skla rodnému kraji Františka Kupky“, výstava děl Václava Cíglera, Stanislava Libenského, Jaroslavy Brichtové a René Roubíčka uspořádaná v roce 2007 k poctě Františka Kupky u příležitosti padesátého výročí jeho úmrtí. V roce 2009 Abakus představil výstavu „Otto Gutfreund a František Kupka – Čeští legionáři za I. světové války“. Jmenovat bychom mohli řadu dalších.</p> <p>Abakus uděluje také ocenění Osobnost RKFK. V prvním ročníku jej získali např. arcibiskup Karel Otčenášek narozený v nedalekém Českém Meziříčí a dobrušský rodák – pozdější tamější starosta Josef Archleb, oba in memoriam. Ale osobností, na které se sdružení zaměřuje je více. Patří mezi ně Ludmila Mojžíšová, terapeutka pocházející z Ukrajiny, která si jako první místo svého pobytu v Čechách vybrala právě Opočno. Dále Egon Hostovský, který zde rovněž nějaký čas žil a oženil se s místní rodačkou Květou Ondrákovou anebo opočenský rodák, hudební skladatel Luboš Sluka. Podnětů k pokračování v této mladé tradici skýtá kraj více než dost.</p> <p>Abakus pro děti<br />
Z další činnosti lze jmenovat aktivity vztahující se k dětem. V letošním roce se jedná o projekt nazvaný „Kraj písmáků a buditelů, tradic a pověstí“. Představuje originální pozvánku do kraje Orlických hor a Podorlicka, na jejímž vzniku se Abakus podílel společně s Královéhradeckým krajem a výtvarnicí Jarmilou Haldovou. Ta zpracovala mapu regionu představující jednotlivá místa a k nim se vážící pohádky a pověsti. Textovou přílohu připravilo občanské sdružení Abakus. Dalším milým nápadem určeným dětem je projekt nazvaný „Vstupte do Říše skřítků – soutěž pro rodiče s dětmi“. Odehrává se v opočenském zámeckém parku a v hlavních rolích zde vystupují stromy, pařezy, kameny a skalní stěny, kde všichni lesní skřítkové žijí. Autorkou ilustrací k průvodci je Božena Tymichová, která žije v Opočně. Občanské sdružení navíc k průvodci vydalo knížku Pohádky ze zámeckého parku, rovněž s ilustracemi B. Tymichové, omalovánky pro děti a pexeso s pohádkovými postavičkami. V současné době se také připravuje stolní hra a pracuje se na betlému jako ceně v dětské soutěži.</p> <p>Jiří Králíček je doslova studnicí nápadů a jeho přínos kulturnímu životu města je obrovský. Z aktivit občanského sdružení jsem zde uvedla především ty nejvýraznější tak, abych rámcově postihla jejich náplň. Další informace mohou zájemci nalézt na webových stránkách Rodného kraje Františka Kupky, kde se Abakus prezentuje.</p>

BROUMOV: Už pojedenácté se v Broumově sešli básníci z Čech, Moravy a Polska, aby se vzájemně poznávali, obohacovali, inspirovali poetikou broumovského kraje a přispěli k obohacení jeho kulturního života. Dny poezie v Broumově, jak zní název akce, se konají v rámci Polsko-českých dnů křesťanské kultury a jsou součástí Literárního maratónu Východočeského střediska Obce spisovatelů. Potřebnou podporu jim poskytuje město Broumov a Agentura pro rozvoj Broumovska. Hlavní organizátorkou a zakladatelkou akce, která se zrodila jako odpověď na přátelská setkání pořádaná polskými literáty, je Věra Kopecká. Jednodenní setkání se postupem času změnilo na třídenní a počet účastníků narostl. Letošní Dny poezie v Broumově proběhly ve dnech 22. – 24. října 2010. Přijeli jak pravidelní účastníci, tak i nováčci. Věkové rozpětí zúčastněných bylo široké, stejně tak i jejich zkušenosti s literaturou – našli bychom mezi nimi začínající autory i mnohonásobné vítěze různých literárních soutěží, členy literárních klubů i solitéry, básníky publikující spíše sporadicky stejně jako autory mnoha sbírek. Z padesáti přihlášených autorů se 11. Dnů poezie zúčastnilo asi 35 básníků z Čech, Moravy a Polska, zvláštním hostem pak byla autorka z Petrohradu Jekatěrina Poljanská. Opět vyšel sborník z veršů přihlášených autorů, který tentokrát nese název „Na dně moře verš“. Program Dnů poezie zahájil dopolední pořad „Prolínání“ z veršů A. E. Zalewské, J. Poljanské a V. Kopecké, určený školám, veřejnosti i účastníkům setkání. Během celého odpoledne pak probíhala v klubovně za Městským divadlem prezentace účastníků. V podvečerních hodinách se účastníci a návštěvníci z řad veřejnosti sešli v Kreslírně klášterního gymnázia, kde se konal pořad z veršů zúčastněných autorů nazvaný stejně jako sborník „Na dně moře verš“. Po průvodních slovech Věry Kopecké a starostky města Broumova Libuše Růčkové zazněly básně účastníků setkání v podání samotných autorů. Po skončení pořadu se účastníci přesunuli do prostor Aerocampu a ubytovny Letiště Broumov, které poskytly zázemí celému setkání. Po večeři přišla na řadu první tematická poetická dílna pod vedením člena Obce spisovatelů Jaroslava Schnercha spočívající v napsání vlastního textu podle zadání. Během sobotní dílny, kterou měl na starosti polský básník Gwidon Hefid, se účastníci zaměřovali na překlad poezie – z polštiny do češtiny a naopak. Sobotní večer se nesl ve znamení autorských čtení. Jako první vystoupila Jekatěrina Poljanská se svojí poezií; její verše zazněly jak v ruštině, tak v českých překladech Věry Kopecké. Následovalo neoficiální představení přítomných autorů s jejich nejoblíbenější básní a různé literární hříčky. V neděli dopoledne bylo setkání zakončeno a jeho účastníci se postupně rozjeli zpět do svých domovů. Webové stránky Dnů poezie v Broumově slibují neformální, přátelské, tvůrčí a hravé setkání polských a českých básníků. Soudě dle letošního ročníku, nelžou. V přátelské nenucené atmosféře se zrodilo nejen mnoho plánů ohledně mezinárodní spolupráce na poli literárním a všeobecně kulturním, ale také nová přátelství, a tak si účastníci odváželi nejen sbírky svých kolegů a jejich vizitky, ale také spoustu společných zážitků a vědomí, že jazykové bariéry nejsou zdaleka tak nepřekonatelné, jak se občas zdají být. Další informace "zde":http://www.volny.cz/dny.poezie.broumov/index.htm

<p>JIČÍN: Ke společnému zhodnocení letošního ročníku festivalu Jičín město pohádky se v pondělí 4. října sešli ti, kteří se na praktickém průběhu festivalu podíleli.</p> <p>Vejboři si nebrali servítky v kritice do vlastních řad. Zaznělo mnoho připomínek o tom, co se nepovedlo a co by bylo nutné zlepšit, udělat jinak. I když odezva ze strany účastníků festivalu byla převážně kladná, ba pochvalná, lidé, kteří festival vlastnoručně dělají, nejlépe vědí, co zlepšit.<br />
Mimo jiné se mluvilo o průběhu příštího, už jedenadvacátého ročníku. Jeho hlavní téma bude hudba, tanec, pohyb. Proto se role dramaturga ujme Jarka Komárková, ředitelka jičínské ZUŠ. Na schůzce se dlouze diskutovalo o termínu příštího ročníku a délce trvání festivalu. Argumenty pro konání v červnu mají své opodstatnění, ale i dosavadní termín má své příznivce. Září je tradiční, návštěvníci ho mají v mysli, červen zdá se být pro mnohé výhodnější organizačně, hlásí se k němu zejména učitelé. Hlasování prokázalo, že většina přítomných je pro tradiční září. Podobně se přítomní shodli na tom, že zkrácení festivalu by prospělo. JMP by začal ve středu průvodem a skončil nedělí. Však pozor, šlo jen o názor vejborů. K věci se ještě vyjádří další orgány (dramaturgická rada, nadační fond a výkonná rada).<br />
Lidé, kteří na pohádce pracují, jsou schopni se, byť třeba i po bouřlivé debatě, dohodnout. Není však tajemstvím, že horší je dohadování mezi dvěma pořadateli: Městem Jičín a Nadačním fondem JMP. Dva pořadatelé, kterým by mělo jít o stejnou věc, si mezi sebou vyměňují dopisy a jednání bývají nesmírně obtížná. V současné době je situace taková, že ze strany NF je vypovězena smlouva. Předseda jeho správní rady fondu M. Mládek říká: „V současné době město dluží festivalovému rozpočtu cca 2,1 mil. Kč, které inkasovalo jménem a na účet festivalu. Nadační fond je tak v platební neschopnosti.“ Stanovisko města k věci se účastníci hodnocení nedozvěděli. Nikdo z vedení města se na jednání nedostavil. Škoda, že si pánové nepřišli poslechnout názory těch, bez nichž by se festival prakticky nekonal.<br />
Napjatou situaci dokazuje nejen tento fakt, ale i skutečnost, že setkání spojená s poděkováním a hodnocením festivalu byla dvě. Na první, tedy sezení festivalového výboru, ve čtyři hodiny nepřišel nikdo z vedení města. Na druhé, na které podle pozvánky pozval starosta na 18. hodinu do Srdíčka „všechny, kteří se podíleli na zdárném průběhu“, však někteří z těchto „všech“ prostě pozvání neobdrželi.<br />
Napjatost mezi městem a Nadačním fondem JMP byla zjevná i na jednání zastupitelstva města dne 6. října. Z vedení NF nebyl přítomen nikdo, a tak zastupitelé i veřejnost slyšeli jen pohled jedné strany. Pravda je ale, že existuje i strana třetí – festivaloví vejboři. Ti, kteří „pohádku“ prakticky realizují,organizují a zajišťují. O nich vedení města příliš neví, když mnohé ani na hodnocení a poděkování nepozvalo.<br />
Z uvedeného by mohlo vzniknout podezření, že festival Jičín město pohádky je po dvaceti letech ohrožen. Ale není. Jen se dohadují dva pořadatelé. Jsou to dohady administrativní, finanční. Roli tu hraje politika, mnohdy i osobní ješitnost. Naštěstí je mezi Jičíňáky, tradičními účastníky a vystupujícími mnoho těch, kteří si cení podstaty festivalu a jeho filozofie. Vidí onen velký přínos dětem a rodinám, a taky radost z vykonané práce při přípravě programů, organizování i hmotném zabezpečení. Radost z toho, jak se mnoho jičínských institucí, spolků, organizací dovede spojit pro dobro věc, od Technických služeb, přes chráněné dílny, Mateřské centrum Kapička až po mnohé školy. Tato hodnota má v Jičíně hluboké kořeny a byla by velká škoda o ni přijít.<br /> Škoda, že úžasná událost určená hlavně dětem, která proslavuje Jičín a přináší mnoho dobrého nejen v průběhu, ale ve svých vedlejších produktech, je na své hodnotě zbytečnými šarvátkami takhle snižována. </p> <p>Pozn. redakce:<br />
O stanovisko jsme požádali zástupce starosty města Jičína Richarda Koníře, který měl toho času v gesci kulturu. Ale bylo to den před konáním komunálních voleb, a tak je celkem pochopitelné, že jsme se dosud reakce nedočkali.<br />
Oslovili jsme také předsedu správní rady Nadačního fondu Jičín-město pohádky Michala Mládka. Za odpověď děkujeme:<br />
„Můj mandát jednat v této věci s médii vypršel minulý týden před komunálními volbami. V tuto chvíli upíráme své přání dobré spolupráce k novému zastupitelstvu a radě města, a nechceme nový start vzájemných jednání ovlivnit jakoukoli mediální kampaní. Proto prosím přijměte naši omluvu s tím, že budeme média informovat bezokladně po ukončení vzájemných jednání nadačního fondu s městem Jičín.“</p>

<p>JABLONEC NAD NISOU: Projekt přestavby fary na památník manželů Scheybalových má reálnou možnost získat více jak dvacetimilionovou dotaci z Evropské unie.</p> <p>Fara z 18. století, byla součástí takzvané odúmrti, která připadla státu usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou. Posléze se v únoru tohoto roku podařilo městu získat tento objekt bezúplatným převodem a nyní se snaží získat prostředky z evropských fondů nejen na rekonstrukci domu, kde manželé Scheybalovi žili, ale i na novou expozici, která bude věnována jejich dílu. </p> <p>Stálou studijní expozici Český ráj a Pojizeří J. V. Scheybala připravuje také turnovské Muzeum Českého ráje. Otevřena by měla být už začátkem prosince v novém objektu – v Kamenářském domě. </p> <p>Pozůstalost Scheyballových, která je rozhodnutím ministerstva kultury natrvalo uložená právě v turnovském muzeu, čítá na 80 tisíc sbírkových předmětů a podle znalců má hodnotu cca 30 milionů korun. Její historická cena je ovšem nevyčíslitelná. Jen knihovna čítá zhruba 35 tisíc svazků, jedinečná je také sbírka známých kreseb J. V. Scheybala, které dokumentují lidové stavby, osamělé křížky, Boží muka a další pamětní místa v regionu severovýchodních Čech. </p> <p>Organizátoři obou vznikajících expozic se zřejmě budou snažit koordinovat a obě expozice připravit tak, aby se lišily. „My se zaměřujeme na Český ráj a Pojizeří“, říká ředitelka Muzea Českého ráje Vladimíra Jakouběová a dodává, že o chystané expozici v Jablonci je zatím informována velmi obecně. Předpokládá, že jablonečtí organizátoři budou mít zájem o zapůjčení některých exponátů z pozůstalosti manželů Scheybalových.</p> <p>Manželé Jana a Josef V. Scheybalovi patří k nejvýznamnějším osobnostem Jablonce nad Nisou, jejichž význam překračuje hranice města i Libereckého kraje. Věnovali se národopisu, lidové kultuře, památkové péči, místopisu a regionální historii. Pokračovali v rodinné sběratelské tradici a dokázali vytvořit pozoruhodné umělecké sbírky a obsáhlou knihovnu. Josef V. Scheybal byl navíc výborným kreslířem a talentovaným ilustrátorem.</p>

<p>DOBRUŠKA: O kulturní dění ve městě se sedmi tisíci obyvateli se stará Kulturní zařízení, organizační složka města, které vzniklo 1. července 2008.</p> <p>Kulturní zařízení tvoří Kulturní dům, Společenské centrum – Kino 70, Informační centrum, Vlastivědné muzeum a Městská knihovna, všechny před sloučením fungovaly jako samostatné organizační složky. </p> <p>„Kulturní zařízení města Dobrušky (KZMD) je organizací, která zařizuje kulturní a společenské akce, koordinuje rozvoj a propagaci tohoto dění ve městě i v regionu, podporuje cestovní ruch, doplňuje a pečuje o městský knihovní fond, stará se o bohatství v muzejních sbírkách, vytváří podmínky pro zájmovou činnost občanů, připravuje mimoškolní vzdělávání, spolupracuje s kulturní komisí, školami, spolky a organizacemi nejen ve městě, ale i v celém regionu,“ přibližuje činnost kulturního zařízení, jehož provoz zajišťuje 16 přepočtených pracovníků, vedoucí Bc. Vladimíra Svobodová. </p> <p>Kulturní dům</p> <p>Budova kulturního domu (KD) byla postavena v 19. století jako výstavní pavilon pro hospodářské výstavy a dnes je majetkem města. Kapacita sálu je při stolové úpravě 180 míst, při vyrovnání židlí do řad až 252 míst. Během loňského roku tu proběhlo 126 akcí za účasti 23 600 návštěvníků. Právě tady se konají koncerty, divadelní představení, přehlídky, zábavné a společenské akce. Své příznivce mají výchovně vzdělávací kurzy, školení, přednášky atd. To vše doplňují umělecké i komerční výstavy. Občanská sdružení zaměřená na oblast kultury zde nacházejí metodickou a technickou pomoc. Působí tu také Divadelní spolek F. A. Šubrt, jehož činnost byla obnovena v minulém roce, a dále popová kapela ERORRI. Takováto spolupráce je výhodná pro město i spolky. Ty mají v KD své zázemí a oplátkou pak vystupují na kulturních akcích pořádaných městem. </p> <p>Společenské centrum – Kino 70</p> <p>Objekt kina, postavený v roce 1969, procházel od jara do října letošního roku zásadní rekonstrukcí. „Otevření se uskutečnilo 12. října a při té příležitosti byl připraven rozsáhlý kulturní program. Po projevu starosty a slavnostních fanfárách dobrušského Žesťového sdružení proběhla vystoupení připravená profesionály i amatéry. Představily se mažoretky (předvedly vlastně druh černého divadla – byly oblečeny v černých trikotech a měly světélkující hůlky), pěvecký sbor Vlasty, divadelníci se prezentovali ukázkou představení Záskok, nechyběla ani filmová projekce. Jako lahůdku si přítomní vychutnali moderní tanec v podání Lucie Drábkové, která sklízí úspěchy nejen u nás, ale i po celém světě. Své základy získala právě v ZUŠ Dobruška, kde strávila 13 let. Závěr programu patřil zpěvačce Petře Janů,“ dodává vedoucí KZMD.</p> <p>Celková rekonstrukce objektu si z městského rozpočtu vyžádala částku kolem 20 milionů korun, dalších 800 tisíc se podařilo získat na digitalizaci kina z Fondu rozvoje české kinematografie. V objektu se nyní nachází místo jednoho sálu dva. Ten hlavní má kapacitu 300 míst, včetně úpravy pro vozíčkáře, a sedadla jsou umístěná na šikmé podlaze. Má výbornou akustiku a právě sem se přesune velká část akcí pořádaných doposud v KD. Kromě filmových projekcí půjde zejména o divadelní představení a o koncerty. Jeviště je vybaveno nejmodernější technologií tzv. jevištními tahy. </p> <p>Víceúčelový Malý sál s kapacitou 100 míst, který má nezešikmenou podlahu, se stane místem pro promítání artových filmů, pořádání festivalů menších forem, besed i výstav. Pro účinkující jsou připraveny šatny, využitelné také jako klubovny. Vznikl prostor na uložení divadelních kulis a kostýmů. Pohodlí návštěvníků zajistí občerstvení v kinokavárně přístupné po celý den, a navíc s možností WIFI připojení.</p> <p>V kině je řadu let doma i Projekt 100, tradici má promítání filmů pro školy – vhodné tituly vybírají učitelé i pracovníci kina. Obnoveno bylo nedělní promítání pohádek pro děti (jednou do měsíce) a uvažuje se také o filmové projekci pro seniory. </p> <p>Kulturní akce s tradicí</p> <p>Největší městskou kulturní událostí jsou každoročně pořádané Svatováclavské slavnosti. Letos se uskutečnil již sedmý ročník, na jehož realizaci se finančně podílel Královéhradecký kraj a další organizace, například Dům dětí a mládeže.</p> <p>Do šestého ročníku letos vstoupily Zahradní divadelní slavnosti, což je regionální přehlídka amatérských divadelních souborů. Každoročně se na ní sejde čtyři pět těles, která v rámci vystoupení vždy nabídnou jedno představení pro děti. Letošními pořadateli byly divadélko Na štaflích a KZMD, z programu „Fond T – Mobile pro region“ přehlídku finančně podpořila NADACE VIA.</p> <p>Informační centrum</p> <p>IC působí ve městě od roku 2003. Dříve byla jeho součástí i podatelna městského úřadu, v jehož přízemí sídlí, současná podoba je výsledkem rekonstrukce provedené v roce 2007. Působnost centra, zařazeného do kategorie A, je opravdu široká. Z klasických služeb jmenujme například poskytování informací o památkách a turistických zajímavostech, o službách nebo jízdních řádech. IC dále prodává průvodce, mapy, knihy, vstupenky a vstupenky on-line pro agentury TICKET a PICKET-ART, a také pořádá kulturní a sportovní akce. Pracovnice se se zákazníky domluví v angličtině a němčině. Nejčastějšími zahraničními klienty jsou turisté z Holandska a Polska. Zatímco v letní sezoně využívají služeb IC ze 70 % turisté, v zimním období sem naopak zavítá 70 % místních občanů. </p> <p>Pracovnice IC na internetových stránkách města zveřejňují kulturní a sportovní informace a podle požadavků je zájemcům zasílají na jejich e-mailové adresy, dále přijímají články do městského zpravodaje. </p> <p>Pozn.: Činnost Vlastivědného muzea a Městské knihovny přiblíží dva samostatné články.</p>

<p>OLOMOUC: Začal nový semestr a sdružení studentů historie CISH, o.s. se i tento rok chystá zpestřit společenský a kulturní život na olomoucké Katedře Historie.</p> <p>Začal nový semestr a sdružení studentů historie CISH, o.s. se i tento rok chystá zpestřit společenský a kulturní život na olomoucké Katedře Historie.</p> <p>CISH, o.s., čili Cech invalidů středoevropské historiografie, o.s., je dobrovolná nezisková organizace sdružující studenty a absolventy historických věd na Univerzitě Palackého v Olomouci. Nenechte se zmást názvem – slovo „invalidní“ v tomto případě neodkazuje k handicapu členů sdružení, spíše má vyjadřovat jakousi „neúplnost“ ve smyslu studenta historie coby „ne zcela plnohodnotného historika“.</p> <p>Cech vznikl před třemi lety původně jako studentská recese, později se však v dobrém slova smyslu poněkud „zvrhl“, když jeho členové začali brát svůj spolek o něco vážněji. Vypracovali stanovy, organizační strukturu, stanovili interní předpisy a sdružení zaregistrovali (IČO 22662588).</p> <p>Hlavním cílem Cechu je pořádání kulturních a společenských akcí, při kterých se snaží přibližovat historii širšímu publiku. Kromě toho pořádají i sportovní a jiné akce určené členům Cechu a dalším zájemcům.</p> <p>O tom, že struktura a chod sdružení jsou propracované, nás může přesvědčit malý exkurs: „Členská základna se dělí na řádné, externí a čestné členy. Řádní členové volí Hlavní výbor, který jeden rok Cech spravuje a řídí. Pět členů nového Hlavního výboru si mezi sebou rozdělí jednotlivé funkce: Starosta, Tajemník, Kronikář, Kulturní referent a Strážce pečeti. Členem Cechu se může stát každý student Katedry Historie a příbuzných oborů (např. studenti dějin umění). Každý nový člen projde imatrikulačním řízením, které se v praxi skládá ze složení slibu „věrnosti a reprezentace“, a je na jeden rok osvobozený od členských příspěvků. Všichni členové mají 50% slevu na Cechem organizované akce a rovněž slevu při koupi Sborníku.“</p> <p>V současné době čítá Cech kolem 30 členů. Aktivní jsou dosud i zakládající členové, ale přibývají i nováčci. Podle jednoho ze zakládajících členů Cechu Benjamina Pytlika určitá „obměna generací“ probíhá, jako taková je ale nutná a přínosná, neboť „stará garda“ již pomalu končí a je načase předat štafetu mladším studentům. S tím souvisí i důležité změny ve vedení Cechu, které před časem proběhly. O nové členy Cechu prý ale není nouze. „Nábor jsme snad pořádali jen jednou, dnes je to spíše o osobních kontaktech s mladšími ročníky,“ vyjádřil se. Aktivita členů vychází především z jejich vlastní iniciativy a nutno říci, že nebýt těchto iniciativních jedinců, kalendář akcí Cechu by byl sotva tak nabitý. Stěžejní je Pasování prváků KHI a Historický večírek. Dále jsou to různé sportovní aktivity – turnaj v šipkách, kulečníku, stolním tenise či Orientační běh historiků. Čas od času se konají odborné exkurze do různých koutů Moravy. „Letos jsme také s velkým úspěchem uspořádali Garden Party na našem katederním dvorku. Party byla vedena v prvorepublikovém stylu, včetně hudby a kostýmů, a velmi zdařile ukončila letní semestr,“ pochvaluje si Ben a dodává, že Cech se také již druhým rokem podílí na přípravě Plesu KHI, tradičně konaného poslední čtvrtek v zimním semestru.</p> <p>Specifickým rysem akcí jako Pasování prváků, Historický večírek či Ples KHI jsou scénky, kterými se jejich aktéři snaží svérázným humorným způsobem přiblížit a interpretovat vybrané události z historie. Ty vznikají kolektivně s tím, že každý ze členů může napsat vtipnou scénku, dialog či monolog k vybranému tématu. „Vždy se jedná o skupinovou spolupráci,“ říká k organizaci akcí Benjamin Pytlik a dodává: „V praxi to sice vypadá tak, že vše řídí jeden či dva lidé, ale ti mají pouze koordinační funkci – je totiž potřeba mít někoho, u koho se sdružují všechny informace. Větší akce typu Pasování a Historický večírek organizuje 7 – 10 lidí. Ti pak mají na starosti dílčí úkoly, za jejichž splnění jsou sami zodpovědní.“ Při přípravě Plesu Katedry Historie vystupuje Cech pouze jako spoluorganizátor, akci samotnou pořádá Plesový výbor KHI. </p> <p>Jedním z posledních velkých počinů Cechu bylo vydání sborníku studentských prací „Studentské historické sešity: Pytlík historických zajímavostí“ (viz foto). Cesta k realizaci myšlenky byla zdlouhavá, po ustanovení Redakční rady už ale šlo všechno jako po másle: nashromážděné texty byly konzultovány s jejich autory, prošly korekturami a po finálních úpravách mohly jít do tisku. „Sborník byl financován převážně ze sponzorského daru, zbývající částku uhradili autoři. V současné době se Sborník doprodává, k dostání bývá na našich akcích,“ sdělil Benjamin Pytlik.</p> <p>S financemi nemá Cech výraznější problémy, ačkoli se jich členové zpočátku obávali. „Dříve jsme potřebné výdaje platili z vlastní kapsy, časem jsme ale zjistili, že při dobré organizaci se nám akce zaplatí samy a třeba ještě něco do cechovní kasy přibude.“</p> <p>Akce pořádané Cechem bývají hojně navštěvované jak studenty, tak vyučujícími. Podle vyjádření Starosty prý účast na dvou hlavních akcích, tj. Pasování prváků a Historickém večírku, zpravidla převyšuje počet sta osob. „Naše akce ale nejsou striktně určené jen studentům historie, koneckonců mnozí z nich studují dvojoborově. To, že se vždycky na akcích objeví i studenti z jiných oborů, je jen dobře,“ podotýká Ben.</p> <p>Propagace sdružení a jeho aktivitách probíhá na několika úrovních. Kromě vlastních webových stránek má Cech profil na Facebooku, oznámení o připravovaných akcí se pak objevují na webu KHI, ke studentům se ale dostávají především ve formě plakátů a letáků, které se prý osvědčily nejvíce.</p> <p>Spolupráci se samotnou Katedrou Historie si Cech pochvaluje, přístup vedení je podle slov Benjamina Pytlika velmi vstřícný. Pokud jde o spolupráci s jinými studentskými organizacemi působícími při UP, v minulosti prý spíše neprobíhala. Od tohoto akademického roku (2010/2011) se snad situace změní. Cech má připravený nějaký projekt, ale důležité bude, jak se domluví s ostatními spolky a vedením Filozofické fakulty. </p> <p>Od začátku nového akademického roku se již uskutečnila první schůze Cechu a mimořádná valná hromada, tradiční turnaj v billiardu a úpravy dvorku při budově Katedry Historie, o který mají členové sdružení nemalé zásluhy. Na světě je Příručka prváka KHI FF UP, která je zdarma k dispozici v papírové i v elektronické podobě, a v nejbližší době by měl vyjít druhý díl sborníku studentských prací. //„Máme také v plánu jednu větší akci, ale ta je ještě ve stadiu ideje. Nyní se připravují podklady pro její prezentaci, ví k tomu zatím neřeknu,“ prozradil něco málo Benjamin Pytlik. Z dalších akcí se chystá exkurze do pohraničního opevnění u Chotěbuze, Pasování prváků a Ples KHI, v letním semestru potom dvě sportovní aktivity, Historický večírek, Garden party a druhá exkurze. Ben ale připouští, že harmonogram Cechu se během roku rozroste o další položky. //„Co dalšího se nám zrodí v hlavách v průběhu našich setkání, je věc jiná, ale já věřím, že Cech opět přijde s něčím novým a nečekaným. Doufáme, že všechny naše akce budou v tomto akademickém roce hojně navštěvovány a pomyslná laťka spokojenosti se opět zvedne, protože bez spokojených účastníků akcí nemůžeme být spokojeni ani my.“</p> <p>Více na:<br /> http://www.cish.bloger.cz/<br /> http://historie.upol.cz/</p>

BUDIŠOV NAD BUDIŠOVKOU: Z internetového nezávislého listu ČAS č. 34 jsme převzali článek, jehož autorem je Petr Andrle. Motto článku je: Nesmíme přetrhnout řetězec dobra. V nedávných dnech jsme veřejně oznámili, že hodláme postavit u Cesty česko-německého porozumění na Červené Hoře v Budišově nad Budišovkou kapli. K tomuto rozhodnutí nás inspiroval pražský rodák dr. Walter Kotrba z Erlangenu, který navrhl kapli postavit a svůj návrh doprovodil nabídkou velice slušné částky potřebné k její výstavbě. Zdá se mu totiž vhodné, když již několik let je vždy při prodlužování Cesty porozumění sloužena Evropská polní mše k uctění všech padlých na všech evropských bojištích minulých staletích, aby měl tento akt i potřebný stánek. Panu doktoru Kotrbovi je 86 let a věří, že se dočká slavnostního vysvěcení kaple. A tak jsme se rozhodli, že se tak stane 25. června 2011, při 17. prodlužování Cesty česko-německého porozumění. Pochopitelně, že takový slib nebyl nějakým plácnutím do vody. V současné době zpracovává architekt Kolář z Opavy nejen projekt, ale i potřebné podklady pro územní a stavební rozhodnutí. Souhlas se stavbou kaple vyslovilo i městské zastupitelstvo v Budišově nad Budišovkou, jelikož kaple bude zbudována na pozemku města. Potřebujeme ovšem, aby ušlechtilý dar dr. Kotrby nezůstal osamocen, neboť náklady na výstavbu kaple jsou předběžně vyčísleny na částku blížící se jednomu milionu korun. Prvním, kdo velice pozitivně reagovali na výzvu k podpoře stavby kaple, byli opavští rotariáni. Členové Clubu Rotary Opava International, pánové Bohumil Křempek z Opavy, Josef Melecký z Kravař a Břetislav Tůma z Opavy věnovali každý značnou částku na výstavbu kaple. Petr Strohalm z Meziny spolu se svým bratrem se rozhodli stavbu podpořit dodávkou střešní krytiny a stavebními pracemi spojenými s výrobou parapetů a dlažby kaple. Máme i další předběžné přísliby stavebního materiálu a stavebních prací potřebných pro výstavbu kaple. Členové „Výboru pro postavení kaple“ jednají s dalšími možnými dárci. Při této příležitosti není možné nevzpomenout tradice mecenášství a filantropie, které patří k těm lepším stránkám historie našeho národa. Náš svět totiž není zkažen a pln nezodpovědných a za každou cenu ziskuchtivých mužů a žen. Naopak – jsme historicky, kulturně i geneticky pokračovateli díla skvělých osobností, které daly světu naše národy. Mám na mysli podnikatele, lékaře, právníky, umělce a vědce jakými byli architekt Josef Hlávka, MUDr. Jan Evangelista Purkyně, hrabě Kašpar Šternberk, rytíř Ing. Emil Kolben, sochař Albín Polášek, František Antonín hrabě Špork, Richard hrabě Coudenhove, Prof. MUDr. Josef Thomayer, P. Cassián Hallaschka, akademik Otto Wichterle, rytíř Ing. Emil Škoda, Tomáš Baťa, Josef Václav hrabě Radecký, c. k. polní maršál, Karel Čapek, rytíř JUDr. Antonín Randa a tisíce jiných. Ti všichni měli společné to, že se poctivou prací a talentem domohli značného bohatství, kterým konali dobro. Mimo jiné jim pojmy jako mecenášství a filantropie byly velice blízké. Nebylo jejich vinou, že jejich dědicové nemohli pokračovat v započatém díle, nemohli rovněž za to, že jejich odkaz byl a je necitlivě vytěsňován z paměti národa. Univerzitní profesor a pozdější ministr orby Albín Bráf, který byl výborným znalcem života a díla skvělého mecenáše a filantropa architekta Hlávky, ve svých Pamětech napsal, že „Hlávka naopak nad vším usilovně přemýšlel a jedl v potu tváře svůj mecenášský chléb“. Z dob dětství si jistě pamatujete, jak jsme hrávali na „tichou poštu“. Šeptáním zpráv z ucha do ucha docházelo ke zkomolení původní zprávy, většinou k legrační potěše všech zúčastněných. O potřebě mecenášství a filantropie bychom neměli šeptat, ale nahlas a hrdě hovořit. I o jejich nositelích. Jinak poselství dobra zkomolíme a rozhodně to nebude k naší legrační potěše, nýbrž ke škodě. Proto veřejně děkujeme těm, kteří se rozhodli konat dobro. I oni jedí v potu tváře svůj mecenášský chléb, neboť mecenášství a filantropie není pouhé rozdávání peněz. Je to velice ušlechtilá a cílevědomá činnost, která charakterizuje celkově činnost lidí, kteří jsou úspěšní nejen ve svém poctivém podnikatelském konání, ale i ve svém myšlení. Neboť především právě proto jsou úspěšní. Nejen občané Prahy se v různých historických chvílích shromažďovali u sochy sv. Václava na Václavském náměstí. Mnozí si v tu chvíli třeba ani neuvědomili, že tvůrce Myslbek, který ono krásné dílo stvořil, byl finančně podpořen právě filantropem architektem Hlávkou. A takových staveb máme na území naší země mnoho. Jednou z nich bude i kaple na Červené Hoře. Skromnou a drobnou stavbičkou, která bude i za sto let připomínat našim pravnukům, že i v naší oblasti žili lidé, kteří v prvních letech třetího tisíciletí si považovali za čest, když mohli pokračovat v tradici těch opravdových skutečných nejlepších synů a dcer našeho národa. To není fráze. Ono se to ani jinými slovy říci nedá, neboť potřebujeme takovým slovům vrátit jejich původní význam. Naši předkové hovořili o tom, že je třeba „pracovat na roli národa dědičné“. Nejde zdaleka o archaismus. Podpora výstavbě naší budoucí kaple to dokládá. Nesmíme přetrhnout řetězec dobra.