Články a komentáře

<p>Náš seriál, v němž postupně mapujeme problematiku kronik a kronikářů, postoupil do dalšího kraje – Libereckého. Po situaci v okrese Semily vám přiblížíme okresy Česká Lípa, Jablonec nad Nisou a Liberec.</p> <p>Okres Česká Lípa<br />
Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě (VMG) vyplácelo odměnu kronikářům za roční zápis v kronice obce až do roku 199. Kronikáři byli v pracovním poměru muzea na částečný pracovní úvazek. „Po uplatnění zákona o obcích se situace změnila, takže z VMG zmizela i funkce metodika kronikářství. Další pokračování spolupráce probíhá v rámci konzultační činnosti (3 – 5 konzultací ročně), včetně poučení pro začínající kronikáře. V letech 2003 a 2005 se ve spolupráci ve spolupráci se Státním okresním archivem v České Lípě konaly semináře pro kronikáře s finanční podporou Libereckého kraje. Hovořilo se na nich zejména o nejnovějších poznatcích ve vedení kronikářských zápisů, zazněla i nabídka pomoci ze strany muzea a kronikáři byli přizváni ke spolupráci,“ // sděluje Ladislav Smejkal, historik VMG.<br />
S některými kronikáři muzeum i nadále úspěšně spolupracuje. Získává od nich příležitostné poznatky o problematice tradiční lidové kultury, o jednotlivých památkách, válečných hrobech a památnících. Muzeum nyní nabízí kronikářům retrospektivní informace z regionálního tisku, historický fotoarchiv včetně sbírky pohlednic, regionální literaturu a konzultace o přírodních poměrech a stavu životního prostředí. „Podle posledního přehledu z roku 2005 víme o 33 kronikách, které jsou buď soustavně vedeny, nebo se obce pokoušejí o jejich obnovu s lepšími či horšími výsledky,“ dodává L. Smejkal. </p> <p>Okres Jablonec nad Nisou<br />
Muzeum skla a bižuterie v Jablonci na Nisou je specializovanou institucí. Metodické vedení kronik zajišťoval historik muzea, a to od poloviny 70. let. Koncem 80. let byla funkce historika zrušena a veškeré podklady k této problematice byly převedeny do Státního okresního archivu v Jablonci nad Nisou (SOkA). „Pokud mám zhodnotit spolupráci mezi kronikáři a našich archivem, součinnost obecně vždy fungovala a funguje dobře, jinak to snad ani nejde – jsme na sobě informačně závislí.<br />
Po řadě personálních změn v muzeu bylo třeba otázku vedení kronikářů řešit nově. Po většinu druhé poloviny 90. let, kdy muzeum hledalo nového metodika, byly sice pravidelné roční semináře organizovány muzeem ( v letech 1997, 1998, 1999), hlavní odborné slovo ale na nich měli pracovníci našeho SOkA. Po zániku jednotlivých okresních úřadů se přihlásil k odpovědnosti za organizování odborných kronikářských seminářů v jednotlivých okresech Krajský úřad v Liberci . Semináře byly pořádány v jabloneckém muzeu v letech 2003 a 2005. Na posledním, který se konal v listopadu 2005 se hovořilo o vývoji archivní a kronikářské legislativy,“ říká ředitel SOkA v Jablonci n. N., Mgr. Jan Kašpar a dodává: „kronikáři z celého okresu často navštěvují archiv v roli badatelů. Ti, kteří pracují ve funkci kronikáře již delší dobu, přicházejí většinou s konkrétními dotazy na historii obce v souvislostech se současným děním. Našim archivářům se odbornou pomocí podařilo přesvědčit k práci kronikáře adepty z Jablonce nad Nisou či v obce Rádlo. Okres Jablonec n. N. tvoří 34 obcí a přestože se archiv nezabývá statistikou kronikářů, lze ze spolupráce s nimi odvodit, že šest, ale možná i deset obcí v současnosti kronikáře nemá a několik dalších kronikářů vykonává svoji činnost pouze formálně.“ Jablonecký archiv sleduje historické i současné kroniky v rámci tzv. předarchivní péče, při které jeho pracovníci navštěvují jednotlivé obce a města okresu. Pokud se jim nepodaří přesvědčit obce o uložení určitých kronik v archivu, zaevidují je ve speciálním registru a průběžně je kontrolují. Obecně lze konstatovat, že podstatná část obecních kronik je uložena v SOkA a nové stále přibývají. Většina obcí i měst jejich uložení v profesionálním prostředí vítá, ale samozřejmě existují i výjimky, kdy samospráva chce mít svoji písemně doloženou historii doma. V těchto případech pak nastupuje dlouhodobá vyjednávací strategie. </p> <p>Okres Liberec<br />
Severočeské muzeum v Liberci, jako metodický orgán pro kronikáře, spolupráci s kronikáři po roce 1989 nepřerušilo. // „V letech 1975 – 1990 bylo muzeum pověřeno proplácením kronikářských ročních zápisů. To znamenalo kontrolu kronik a stanovení odměny podle odpracovaných hodin a počtu obyvatel obce. Muzeum nadále vykonává metodickou pomoc na vyžádání kronikářů a radí začínajícím kronikářům, jaké má mít kronika a kronikářský zápis náležitosti,“ sděluje Libuše Bílková ze Severočeského muzea. Semináře pořádá společně Krajský úřad Libereckého kraje (po finanční a organizační stránce), Severočeské muzeum v Liberci a Státní okresní archiv Liberec (SOkA). Na semináři v roce 2003, kterého se zúčastnilo 30 osob, se hovořilo o obsahové a formální stránce obecní kroniky, kronikářům byl poskytnut heslový ukazatel, který je seznamuje s doporučeným řazením údajů a událostí v kronice, a setkání doplnila přednáška o vánočních zvycích a betlémech v regionu. Poslední seminář se uskutečnil v prosinci 2005 v prostorách archivu, a zúčastnilo se ho 21 osob. Někteří kronikáři přinesli k nahlédnutí své kroniky, všichni si mohli prohlédnout kroniky uložené v SOkA a kronikáři také obdrželi seznam všech obecních kronik uložených v archivu. Pracovníci muzea informovali přítomné o archeologických nálezech a průběhu výzkumů v regionu, zejména o lokalitě v Příšovicích. „Okres Liberec má 58 obcí a z nich 44 vede obecní kroniku. Obce, které vedou kroniku na počítači, dávají bez problémů jeden exemplář do archivu. Ovšem ručně psané kroniky odmítají některé obce předat. Ze všech ukončených kronik, uložených na obecních nebo městských úřadech, jsou prořízeny v SOkA kopie. Tyto kroniky byly též prohlášeny za archiválie a zapsány do evidence Národního archivního dědictví,“ říká Mgr. Hana Chocholoušková, ředitelka SOkA.</p>

<p>JINDŘICHŮV HRADEC: Kulturní dům Střelnice, organizační složka města, připravuje pestrou kulturní nabídku. Je možné si sem zajít na divadelní představení, koncerty, besedy, akce pro děti či do kina.</p> <p>Jindřichův Hradec, ve kterém dnes žije přes 23 tisíc obyvatel, patřil ještě v polovině 17. století k největším městům v Českém království. Bohatou historii dokládá množství památek. Kulturní klima vytváří řada zařízení, mezi něž patří gotický státní hrad a renesanční zámek, Národní muzeum fotografie, Galerie Špejchar, Galerie Inspirace nebo DADA CLUB Kasper. A také Muzeum Jindřichohradecka, v jehož sbírkovém fondu najdeme i největší lidový mechanický betlém na světě – Krýzovy jesličky.<br />
Důkazem zájmu občanů o kulturu je i zdejší velmi aktivní Jindřichohradecká kulturní společnost. </p> <p>Nahlédnutí do minulosti </p> <p>Kulturní dům Střelnicie dříve provozovalo Městské kulturní středisko (MěKS). Tato situace trvala až do počátku devadesátých let minulého století. Tehdy bylo MěKS zrušeno a Střelnice přešla přímo pod Městský úřad; pod odbor školství a kultury. V roce 2001 došlo k další změně – od této doby provoz zajišťuje organizační složka města. </p> <p>S historií kulturního domu nás dopodrobna seznámil jeho vedoucí Radim Staněk. „V místech dnešního kulturního domu dříve probíhal parkán, tj prostor mezi opevněním a příkopem, kde pořádali svá cvičení jindřichohradečtí ostrostřelci. Když byla v roce 1822 zbourána nedaleká městská brána, vybudoval na jejím místě stavitel Josef Schaffer nový dům se společenským sálem v poschodí a s hostincem v přízemí, jehož pojmenování mělo reflektovat zdejší nedávnou historii. A tak se zrodil Hostinec Na Střelnici (součástí kulturního domu je toto gastronomické zařízení dodnes) a celé budově se začalo říkat Střelnice. V roce 1843 zde zásluhou MUDr. Josefa Procházky vznikl ochotnický soubor, na jehož činnost pak navázal divadelní spolek Jablonský. Střelnice se stala i dějištěm prvního českého plesu Národní besedy.“ </p> <p>K přestavbám objektu došlo v letech 1881, 1891 a 1923 a jeho majitelem se stal zdejší spolek Sokol. Další stavební práce následovaly v roce 1928, kdy byl do dvora a v linii parkánu ještě přistavěn kinosál.<br /> Po politických změnách v roce 1989 se až do roku 1994 jednalo o navrácení kulturního domu zpět sokolské organizaci, ale počátkem druhé poloviny devadesátých let byla tato otázka definitivně vyřešena a Střelnice zůstala v majetku města. Od té doby proběhla v objektu celá řada investičních oprav. Například rekonstrukce kotelny, střechy a sociálního zařízení a za více než 3 miliony Kč přistavba hereckých šaten. Poté následovala oprava fasády včetně výměny oken a dveří. </p> <p>Kultura a finance</p> <p>Vzhledem k tomu, že KD je organizační složkou města, je jeho hospodaření vedeno v městském rozpočtu v rámci odboru kanceláře starosty, v kapitole 716. Plánované příjmy i výdaje má tedy dané tímto rozpočtem.<br />
Pro letošní rok jsou příjmy, které tvoří vstupné a pronájmy, plánovány ve výši 4,2 milionu Kč, zatímco výdaje v částce 7,1 milionu Kč. Ty představují náklady na provoz, na honoráře umělců, na mzdy pracovníků a půjčovné pro kino. Rozdíl mezi příjmy a výdaji je 2,9 milionu Kč a je hrazen z městského rozpočtu. „V současné době probíhá digitalizace kina a také jeho rekonstrukce. Například díky novým sedačkám osazeným více do hloubky mají diváci kvalitnější filmový zážitek a větší pohodlí. Kapacita sálu se však kvůli tomu musela z původních 310 míst snížit na 199. Tyto úpravy přišly radnici na 1,9 milionu Kč," sděluje R. Staněk. </p> <p>Na digitalizaci kina obdržel KD 800 tisíc Kč z Fondu pro rozvoj české kinematografie Ministerstva kultury, přičemž celkové náklady dosáhly výše cca 5 milionů Kč. Rozdíl byl uhrazen opět z městského rozpočtu. </p> <p>„Po digitalizaci budeme samozřejmě kromě digitálních a 35mm kopií hrát i filmy ve formátu 3D. Dále nyní můžeme promítat operní představení, sportovní utkání atd.“ plánuje Radim Staněk. (Pozn. redakce: První promítání v novém se mělo uskutečnit uskuteční už na přelomu září a října.)</p> <p>Nabídka Střelnice</p> <p>Činnost kulturního domu se dá rozdělit do tří oblastí:<br />

1. Zajišťování kulturních a společenských akcí, jichž se vloni uskutečnilo 72. </p> <p>2. Provozování kina, přičemž vloni se odehrálo 452 filmových představení, která navštívilo 22 tisíc diváků. </p> <p>3. Pronájem prostor. Sál, kinosál a vestibul se pronajal v minulém roce na celkem 147 akcí (taneční kurzy, plesy, školení, akce pro školy atd.). </p> <p>Veškerou činnost a agendu KD zajišťuje devět přepočtených pracovníků, na dohodu o pracovní činnosti pracuje podle potřeby 12 osob (pořadatelé, provozní atd.).</p> <p>Ve zdejším divadelním sále se pořádají různé kulturní a společenské akce jako jsou divadelní představení, koncerty, zábavné pořady, plesy, taneční večery, taneční kurzy, přednášky, školení, ale i závody na veslařských trenažérech, zasedání městského zastupitelstva či pořady pro školy. V univerzálním divadelním sále lze uskutečnit jak dopolední školní koncert, tak večerní ples pro dospělé. Umožňují to dvě varianty uspořádání: stolové s kapacitou 276 míst (dalších 100 je na balkonech) a divadelní, které nabízí včetně využití přístavků a balkonů 551 míst. </p> <p>Vedoucí KD předpokládá, že kinosál po úpravách přiláká více návštěvníků. Dosud jich totiž na jedno promítání zavítalo zhruba 49, přičemž se průměrná cena vstupenky pohybovala kolem 74 Kč. Pokud se budou promítat filmy, které měly premiéru teprve nedávno, anebo ty ve formátu 3D, cena vstupného se zvýší. V minulých letech mohli diváci jednou do měsíce sledovat i artové filmy, filmy v rámci Projektu 100 a v říjnu letošního roku se mohou těšit na promítání sedmi festivalových filmů uváděných v rámci přehlídky Manifesto.</p> <p>KD kooperuje s celou řadou spolků, jimž například poskytuje různé slevy na nájmu (o jejich výši rozhoduje městská rada) při pořádání jejich kulturních a společenských akcí. V nejužším kontaktu však je s Divadelní společností Jablonský, která tu pravidelně zkouší a hraje (v tomto případě jde o formu výpůjčky).</p> <p>Nejoblíbenější pořady </p> <p>„Asi největší radost mám z návštěvnosti divadelních produkcí. Pro naše dvě předplatitelské skupiny odehrajeme celkem 15 představení. Pro skupinu A deset a pro skupinu B pět. Z divadel u nás většinou vystupují ta pražská – Divadlo Ungelt, Divadlo Palace nebo Divadlo R. Brzobohatého. Průměrná návštěvnost skupiny A je 411 diváků, což je při kapacitě sálu 550 míst výborné číslo. Samozřejmě pořádáme divadelní představení i mimo předplatné. Vystupuje u nás např. Divadlo Járy Cimrmana, divadlo Sklep, Divadlo J. Dvořáka. Velmi oblíbený je pořad pro seniory nazvaný Senior klub, který připravujeme desetkrát do roka. S úspěchem se setkávají také divadelní pohádky pro děti pod názvem „Děti s rodiči do divadla“, které se konají devětkrát ročně a průměrně na ně přijde 250 malých i velkých diváků,“ doplňuje R. Staněk.</p>

<p>Náš seriál, který postupně mapuje uvedenou problematiku, se přesunul do Olomouckého kraje. Dnes vám přiblížíme situaci v okresech Olomouc a Šumperk.</p> <p>Okres Olomouc<br />
Vlastivědné muzeum v Olomouci nepřerušilo po roce 1989 spolupráci s obecními kronikáři na území bývalého olomouckého okresu.Přiravuje pro ně ve spolupráci se Státním okresním archivem v Olomouci (SOkA) semináře. Zatím poslední proběhl na podzim roku 2006 a zúčastnilo se ho přes 30 zájemců, kteří si vyslechli přednášku Prameny ke kronikářské práci ve fondech SOkA v Olomouci, přiblížen byl i program Centra péče o tradiční lidovou kulturu. „Nechyběla ani metodická doporučení a výměna zkušeností mezi kronikáři, kteří měli také možnost nahlédnout do kronik deseti obcí“, sděluje PhDr. Ludnila Drtílková, která se touto problematikou v muzeu zabývá a dodává, že se osvědčila spolupráce s kronikáři při aktualizaci kartotéky kronik a kronikářů. Kronikáři také pomohli v oblasti péče o lidovou kulturu a v památkové péče.<br />
V bývalém okrese Olomouc je 93 obcí a podle údajů z roku 2006 se v 72 z nich vede obecní kroniku. Jejich pisatelům poskytuje muzeum metodické konzultace k vedení kronik.<br />
I když archivy nebyly a nejsou ze zákona pověřeny metodickým dohledem nad vedením obecních kronik, ale pouze tyto prameny přebírají k uložení a umožňují jejich badatelské využití, SOkA v Olomouci s obecními kronikáři dlouhodobě a neformálně spolupracuje. V roce 2005 proběhl seminář ve spolupráci s agenturou SEKURKOM pod názvem Kronikářské minimum. Zúčastnilo se ho kolem třicítky kronikářů z celé Moravy.<br />
„Zájemcům poskytujeme individuální konzultace a pořádáme semináře, většinou ve spolupráci s Vlastivědným muzeem v Olomouci nebo se soukromými subjekty“, vysvětluje PhDr. Miroslav Koudela, zástupcee ředitele SOkA v Olomouci a pokračuje: „Právě díky seminářům a setkáváním se udržuje tradice kronikářské práce v okrese a kraji na relativně vysoké úrovni. Kronikáři se mohou seznámit s názory odborníků, získat cenné rady a zejména vyměnit si zkušenosti se svými kolegy. Rovněž pracovníci muzea a archivu tím udržují potřebný kontakt s obecními kronikáři, a lépe se jim pak daří přesvědčovat obce o nutnosti ukládat uzavřené svazky obecní kroniky do archivu. Přispívá k tomu i skutečnost, že řada obcí vede kroniku v digitální podobě, a není tudíž problém odevzdat jeden exemplář do archivu. V některých případech jsme pro potřebu obcí pořídili i kopii obecní kroniky, jejíž originál byl do archivu předán.“ Kromě zmíněných seminářů a konzultací umožňují pracovníci SOkA kronikářům přístup k potřebným archivním pramenům.</p> <p>Okres Šumperk<br />
Vlastivědný ústav v Šumperku, který byl metodickým pracovištěm pro práci kronikářů v tehdejším okrese Šumperk, ukončil tuto činnost v roce 1989 odchodem pracovníka, který se této problematice věnoval. Kronikáři se na pracovníky muzea obracejí sporadicky – většinou jde o pomoc při zpracováni dějin obce.<br />
Poté, co kronikáři nenašli metodikou pomoc v muzeu, začali se obracet na SOkA v Šumperku. A to zeména po roce 1998, kdy byla otevřena nová budova archivu a prohloubila se spolupráce s obecními úřady v rámci zavádění a dodržování spisové služby, a také v souvislosti s ukládáním dopsaných obecních kronik do archivní úschovy.<br /> „Ke spolupráci s kronikáři jsme byli posléze vyzváni vedením Zemského archivu v Opavě. Pravidelné semináře nepřipravujeme, spíše se zaměřujeme na individuální konzultace podle potřeb jednotlivých obcí, kronikáři se iniciativně chodí poradit, co do kronik psát, a také jak a čím. V současné době nám velmi pomáhá kniha Jak vést kroniku obcí a měst autorek L. Šotnarčové, M,. Kašubové a R. Gošové (vydal SEVT a.s., cena 355 Kč – pozn. redakce). Zatím poslední společné posezení s kronikáři a zástupci asi deseti obcí v prostorách SOkA proběhlo počátkem minulého roku. Šlo o neformální setkání spíše přátelského a debatního rázu. Takovýchto setkání bez předem stanoveného programu se během posledních let uskutečnila celá řada. Většinou jde o okamžitou reakci na potřeby samotných kronikářů. Nejvíce jich zajímá, o čem mají kroniky psát, jakým způsobem, čím a na jaký materiál. Dotazy jsou vznášeny i na využívání počítačové techniky. Nikdy nezapomeneme ani na možnost nahlédnout do kronik různých obcí a měst. Často se stává, že si sám starosta domluví návštěvu archivu po změně nebo jmenování nového kronikáře“, sděluje své poznatky z této oblasti PhDr. Hana Jarmarová, ředitelka SOkA v Šumperku a dodává, že již v roce 1992 zavedl archiv praxi, a sice, že při kontrolách uložení archiválií a spisové agendy ponechává kroniky na obci jako dlouhodobou depozitní zápůjčku. Vyhnul se tak úmyslnému zatajování kronik a jejich následným ztrátám. Depozitní smlouvy však velmi záhy začal archiv uzavírat pod podmínkou, že za bezpečnost kroniky (tedy řádné uložení na obecním úřadu a zabránění poškození a ztrátě) neodpovídá starosta z titulu své funkce, ale je odpovědný jako fyzická osoba.<br />
Má to tu výhodu, že starostové při ukončení svého funkčního období trvají na změně smlouvy nebo prostě kroniku odevzdají do SOkA.<br />
Kroniky má v archivu uloženo 82 obcí a osad, 6 obcí si některé díly ponechalo, jako depozitní zápůjčku má k dispozici kroniky psané v českém jazyce 17 obcí. Tyto kroniky jsou vedeny v evidenci archivu a podléhají pravidelnému kontrolnímu dohledu.<br /> „Přesvědčit starosty obcí o uložení kronik do archivu se nám daří čím dál lépe a snadněji. Ukázali jsme jim jaké kroniky již máme, v jakém prostředí jsou uloženy a jak jsou bezpečně zajištěny. Navíc plníme slíbenou dohodu, že si obec může kdykoliv kroniky vypůjčit. Většinou této možnosti využívají u příležitosti sjezdů rodáků nebo obcemi tradičně pořádaných sezení nad kronikou. V tomto případě razíme heslo, že je lepší ohmataná kronika, o kterou mají občané zájem, než vzorně vypadající kronika, o kterou nikdo nestojí,“ vysvětluje H. Jarmarová.<br />
Archivu se osvědčuje neformální přístup, který je usnadněn úzkou spoluprací s většinou starostů. Právě oni pak domluví návštěvu kronikáře v SOkA, a případně s ním i přijedou. Seznámí se s archivními fondy, které se dané obce týkají, prohlédnou si starší kroniky vlastní i jiných obcí. V případě potřeby pak archiv navštěvují již sami kronikáři a podle potřeby si vyhledávají podklady např. pro retrospektivní zápisy, a nebo se jen přicházejí poradit či pochlubit svojí prací.</p>

<p>LIPNÍK NAD BEČVOU: Městská knihovna v Lipníku nepůsobí pouze jako půjčovna knih, ale pořádá celou řadu kulturních a vzdělávacích aktivit, výstav i přednášek. A jde na to systematicky.</p> <p>Do série přednášek se pracovnice knihovny pustily v roce 2008. Nazvaly je Host v knihovně aneb Knihovnické besední čtvrtky v Lipníku nad Bečvou. A dokazují jejich prostřednictvím, že knihovny jsou také vzdělávacími instituty.<br />
„Snažíme se dělat většinu akcí, které jsou nějakým způsobem spojeny s četbou, knihami, vzděláváním, poučením,“ říká ředitelka městské knihovny v Lipníku Miroslava Střelcová a dodává: „Naše knihovna realizuje projekt celoživotního vzdělávání, který zahrnuje jednak oblast práce s informačními a komunikačními technologiemi a druhou, kterou reprezentuje právě Host v knihovně. Většina našich hostů o své práci píše, publikuje, takže spojitost s knihou a tedy i knihovnou je přirozená.“<br />
Kromě již rečeného jsou knihovny také místem setkávání generací, lidí různých názorů a smýšlení. Právě informace, názory a pohledy na život i svět kolem nás reprezentuje cyklus Host v knihovně. Koná se v době podzimu, zimy a brzkého jara, kdy je větší šance, že návštěvníci do knihovny zavítají. Pravidelně každý druhý čtvrtek v měsíci hostí knihovna zajímavou osobnost z různých oblastí kultury a společenského života. Cyklus uzavírá mimořádný host pro děti. Od roku 2008 se uskutečnilo celkem 19 setkání.<br />
Knihovna má v pořádání besed a přednášek dlouhou tradici. K tomu, aby pořadům daly společný rámec a pravidelnost, vedla knihovnice snaha o lepší propagaci a vstřícnost vůči návštěvníkům. Tím skutečným impulsem se v roce 2007 stala série přednášek o historii Lipníku pořádaná ve spolupráci s Muzeem Komenského v Přerově. Ukázalo se, že pokud jsou přednášky prezentovány v určitém cyklu a společně propagovány, lidé na tuto nabídku velmi dobře reagují. Ředitelka je přesvědčena, že pravidelnost přednášek je pro příznivce knihovny komfortnější. Dopředu si mohou zorganizovat čas, vybrat si téma, které je zaujalo. A potvrzuje to jednoznačné zvýšení návštěvnosti.<br />
Knihovnice si předem vytvářejí dramaturgii cyklu, hledají témata, která by mohla zaujmout co nejvíce návštěvníků. „Vždy se snažíme, aby součástí cyklu byla beseda se spisovatelem, cestovatelem, aby jeden pořad byl věnován dětem a také nezapomínáme na regionální témata, která jsou u našich návštěvníků hodně oblíbená,“ popisuje výběr témat ředitelka knihovny. Pokud ale knihovnice dostanou nabídku uspořádat besedu se zajímavým člověkem, pozvou jej do knihovny i mimo cyklus. Tak to bylo například s panem Zimovčákem, kterého si nemohly nechat ujít.<br />
Cyklus přednášek Host v knihovně se již zapsal natrvalo mezi úspěšné programy Městské knihovny v Lipníku nad Bečvou. Od roku 2009 je finančně podpořen z grantů města a Ministerstva kultury ČR, a proto může být vstup na akce zdarma, a je možné pozvat i zajímavé hosty. Kromě toho, že knihovna využívá nabídek, které dostává, knihovnice samy aktivně kontakty vyhledávají, zvláště ty regionální.<br />
Hosty v knihovně již byli například spisovatelé Arnošt Vašíček, básníci Ivan Dostál a Marta Konířová, cestovatelé Ilona Füzeková, Jiří Mára, Vladimír Šimek, hudebník Karel Plocek, s dětmi živě diskutoval ilustrátor Adolf Dudek. Největším lákadlem jsou zatím přednášky s regionální tematikou, zejména vztahující se k historii města a regionu, o ty je velký zájem. V knihovně se prezentovali i regionální cestovatelé Jiří Mára a Jan Pohanka, kteří hovořili o svých zážitcích.<br /> V minulých letech ve městě a okolí probíhaly archeologické výzkumy. Knihovna zkusila požádat archeology Zdeňka Schenka a Jana Mikulíka, zda by neudělali přednášku. Proběhla a byla tak úspěšná, že letos se bude opakovat celkem čtyřikrát. Dokonce si v knihovně pohrávají s myšlenkou, že by tyto přednášky mohly vyjít i knižně.<br /> „Pro nás je největší odměnou, když do knihovny lidé přijdou a je jedno, že si neodnesou žádnou knihu. Poprvé, podruhé možná ne, ale někteří třeba začnou přemýšlet nad tím, že když umíme udělat zajímavý program, tak musíme nabízet i úžasné knihy,“ říká závěrem ředitelka knihovny Miroslava Střelcová.<br /> Magdalena Gladišová</p>

<p>CHRUDIM: Málokterý z laiků dnes ví, že Chrudim bývala v minulosti významným barokním centrem sochařství ve východních Čechách. Připomenout a oživit tuto dobu slávy se snaží představitelé města.</p> <p>Na začátku roku 2009 zahájila Chrudim největší investiční akci za posledních několik let. V jejím rámci se pustila do rekonstrukce jedné z nejhodnotnějších stavebních památek barokního období umístěné v centru města – do léta nevyužívaného kostela sv. Josefa s přilehlým bývalým kapucínským klášterem.</p> <p> V kostele sv. Josefa chce zřídit Muzeum barokních soch, a vzhledem k bohaté sochařské historii barokního období se bezpochyby jedná o projekt, který svým významem přesahuje hranice regionu.<br />
V období 17. a 18. století představovala Chrudim jedno z důležitých mimopražských uměleckých center Čech. V dobách minulých zajistila městu věhlas především tvorba malíře epitafů Matouše Radouše a množství zdejších sochařských památek pocházejících z dílny chrudimských sochařů Jana Pavla Čechpauera a Ignáce Rohrbacha. Z jejich spolupráce vzešel nepřehlédnutelný monumentální sloup Proměnění páně, který dnes zdobí hlavní chrudimské náměstí. </p> <p>Projekt Muzea barokních soch, na jehož realizaci se podařilo zastupitelům získat z Regionálního operačního programu NUTS II Severovýchod částku ve výši 43,868 milionů korun, by měl být dokončen v listopadu tohoto roku. První návštěvníky by v takovém případě přivítal již na jaře roku 2011. Stěžejní expozici vytvoří východočeské barokní sochařství reprezentované díly Ferdinanda Maxmiliána Brokofa, Matyáše Bernarda Brauna a jeho následovníků Jiřího Františka Pacáka, Řehoře Thény a Jana Alberta Devotyho, který se usadil v nedalekém Hrochově Týnci. </p> <p>Kostel sv. Josefa, jenž se má již v příštím roce probudit k novému životu, nebyl ke svému původnímu účelu, tedy bohoslužbám, využíván již od roku 1948. Do jeho prostor mohli návštěvníci zavítat pouze při příležitosti velikonočního otvírání Božího hrobu, který se nachází pod kostelní stavbou, a Chrudimské pouti. Nutno říci, že již v minulosti představoval významné poutní místo. Kostel s klášterem obýval kapucínský řád, který jej však definitivně opustil několik let po druhé světové válce. Město, které celý komplex již tenkrát vlastnilo, jej poté nabídlo slovinskému řádu verdistů. Ti však o jeho využití neprojevili zájem. Církev z nefunkčního kostela odvezla vnitřní mobiliář, který jí patřil. Zachovány zůstaly jen některé sochy.<br />
Představu o novém využití kostela v té době nikdo neměl. </p> <p>S nápadem přišel až Luboš Jelínek, sávající člen zastupitelstva města, a sice umístit v kostele sv. Josefa chrudimské artefakty barokního sochařství. V současné době se řada sochařských děl nalézá na veřejných prostranstvích, což je pro ně vzhledem k rušivým vlivům počasí a hrozbě vandalizmu a krádeží nebezpečné.<br />
Originální sochy tak naleznou útočiště v útrobách kostela, který se navíc měl stát dějištěm koncertů a komorních divadelních představení. Součást projektu tvoří také špičkově vybavený projekční prostor, kde se počítá například s uváděním představení z Metropolitní opery v New Yorku a dalších akcí podobného typu.<br />
Za zmínku rozhodně stojí i v budoucnu plánované využití přilehlých prostor bývalého kláštera, zejména klášterní zahrady, která se může stát zázemím pro akce pod širým nebem, tvůrčí dílny apod.<br />
Město pamatuje i na komerční aktivity, např. mimořádné svatební obřady či provoz restaurace. Myslí tak na období, kdy dojdou dotační peníze a provoz by se měl stát zcela nebo alespoň zčásti finančně soběstačným. </p> <p>Návrh projektu Muzea barokních soch vzešel z dílny architektonického studia Projektil Architekti, jehož portfolio tvoří známé projekty jako například budova Národní technické knihovny v Praze. V původním návrhu interiéru pracoval architekt Roman Brychta s asketickými dispozicemi kapucínského kostela, čímž dospěl k puristicky kompletně bílým stěnám a prázdnému interiéru, jenž by dovolil vyniknout jednotlivým exponátům. Po započetí rekonstrukčních prací se však objevila řada barevných a velmi zajímavých prvků včetně nástěnných výmaleb, které získají v konečné podobě muzea své místo stejně tak, jako například kropenky a jiné původní detaily. Realizátoři projektu se ve snaze získat co největší množství původního vybavení kostela pokusili získaz zpět kostelní varhany, které se dnes nacházejí v nedalekých Králíkách. V tomto případě však neuspěli, a snaží se je nahradit jinými, které popřípadě nechají i opravit. </p> <p>Samotnou expozici barokního sochařství má tvořit celkem 34 soch. Některé z nich pocházejí, jak již bylo řečeno z Chrudimi. Jedná se o tři sochy z již zmíněného Božího hrobu – z tzv. pašijového cyklu z krytpy kostela sv. Josefa, na jehož vzniku se v průběhu osmnáctého a devatenáctého století podílelo více řezbářů rozdílných schopností. Další sochy se přemístí z Regionálního muzea v Chrudimi a velké množství exponátů nakonec vytvoří zápůjčky od církve a měst. V tomto případě se často jedná o sochy, na jejichž rekonstrukci nemá majitel prostředky, proto se dočkají zrestaurování v rámci projektu Muzea barokních soch. Návštěvníci se tak mohou těšit na pestrou přehlídku barokního sochařství východních Čech, kterou doplní také plánované komentované prohlídky města s jednou z největších městských památkových zón v regionu.</p> <p>Muzeum vzniká pod odborným vedením Pavla Panocha z Ústavu historických věd Filosofické fakulty Univerzity Pardubice, za město se na přípravě a realizaci projektu podílí historik a místostarosta Chrudimi Pavel Kobetič.</p> <p>A sláva východočeského sochařského umění a historie s ním spjaté má šanci opět vstoupit do širokého povědomí.</p> <p>Vstupte na webové stránky Muzea barokních soch.</p>

<p>MLADÁ BOLESLAV: Pokud se někdo stará o městskou kulturu a šéfuje za tím účelem založené organizaci, je jeho úspěch závislý na mnoha aspektech. Jedním ze zásadních jsou právě lidé, jejich ochota, invence a zájem.</p> <p>„Kultura města Mladá Boleslav je skvělý tým spolupracovníků, kteří se podílejí na mnoha projektech, vzájemně se zastupují a pomáhají si,“ říká v jednom rozhovoru ředitel akciové společnosti PhDr. Pavel Filip.<br />
Akciová společnost se jmenuje Kultura města Mladá Boleslav a jejím jediným akcionářem je město. Byla založena v říjnu roku 2007 a navázala na činnost předchozích organizací Domu kultury Mladá Boleslav, s.r.o., a příspěvkových organizací Infocentrum Mladá Boleslav a KaSS Mladá Boleslav. Základními důvody spojení třech subjektů s různými právními formami existence byly aspekty ekonomické (úspora při používání odpočtu DPH), organizační (zvýšení produktivity práce, lepší využívání technických prostředků) a koncepční (programové propojení a koordinace činností jednotlivých středisek a pracovišť).<br />
Významných ekonomických úspor se dosáhlo také převedením vlastnictví nemovitosti Domu kultury z města do majetku společnosti, což např. umožnilo odpočet DPH při rekonstrukcích a při přípravě a realizaci dalších výzev ROP a projektů EU.<br />
Už v roce 2008, tedy rok po svém vzniku, vykázala společnost Kultura města Mladá Boleslav zisk přes 160 tisíc. Věta ze Zprávy představenstva o hospodaření společnosti a stavu jejího majetku za tento rok zní: Hospodářský výsledek společnosti je dán kvalitní a vysoce produktivní prací zaměstnanců a jejich vzájemnou spoluprací. Nutno dodat, že základním předpokladem úspěchu jakékoli organizace je profesionální vedení.<br />
Město odkoupilo Dům kultury od odborů KOVO Škoda auto za 30 mil. Kč. Stalo se tak v roce v roce 2005 a tento obchod se městu dozajista vyplatil. Krok správným směrem podle všech dostupných informací byla také volba právní formy organizace tedy a.s., což potvrzuje její cca tříleté úspěšné působení. Osvědčuje se i propojení tří institucí v jeden celek, zejména ve společných projektech – jako jsou např. Ples města, Dny Mladé Boleslavi v Pezinku, Středověký jarmark nebo Mladoboleslavské vánoce. Management společnosti dává větší pozor na to, jak jsou akce v roce rozložené a koordinuje projekty s dalšími pořadateli. Návštěvnost díky tomu nijak výrazně neklesá a ekonomická krize zatím společnost neohrožuje. </p> <p>Struktura společnosti vypadá složitě, ale když jsem se zeptala ředitele Pavla Filipa na kompetence Střediska Svět vůči dvěma galeriím (Sbor českých bratří a galerie Templ), které má zatím organizačně ve své kompetenci, zodpověděl nejen tuto otázku, ale zároveň jednoduchým způsobem vysvětlil nově připravovanou organizační strukturu: „Stávající situace je zvyková a vyplývá z dřívějšího uspořádání. Čas od sloučení organizací ukázal, že galeristky jsou samostatné, tvořivé, organizačně schopné, takže v blízké budoucnosti upravíme uspořádání na pět rovnocenných sfér – DK, střediska Svět, galerie Sbor, galerie Templ, Infocentra. Tak je budeme prezentovat i na nových webstránkách, které chystáme.“</p> <p>Kultura města MB zachovala veškerou dosavadní činnost organizací ze kterých vznikla, ale zároveň připravuje řadu nových programů a projektů. Vedle koncertů, vzdělávacích a společenských akcí, výstav atd. se zde realizoval např. filmový festival animovaných filmů Ostravský koníček nebo Festival filmových úsměvů. Novinkou je samostatný projekt mladých filmařů Fast Fest, který vedle filmových projekcí nabízí i divadelní představení, aukci výtvarných děl a outdoor akce.<br /> Vyjmenovat všechny akce, které společnost pro veřejnost připraví během roku je neúnosné, řekněme si, že jich jsou stovky, přičemž počet návštěvníků přesahuje 100 tisíc. V nabídce jsou výstavy, koncerty, divadelní představení, dětské pořady, programy pro předškoláky, studenty i pro seniory. Jejich přehled najdete zde <p>Pro dokreslení rozmanitosti aktivit společnosti je dobré zmínit, že od září 2008 také vydává měsíčník. Vychází v nákladu 150 kusů, cena jednoho výtisku je 8 Kč. K dispozici je také v elektronické podobě (pdf) na webu společnosti nebo na stránkách města <p>Asi nejvýznamnějším dlouhodobě připravovaným projektem je turistická naučná stezka s názvem Metalová cesta Mladou Boleslaví. Jejím cílem je přiblížit turistům méně známé památky a atraktivní místa ve městě.<br /> Projekt sestává ze tří částí: první počítá s vybudováním naučné stezky provázené audiovizuálními infopanely, druhou je rekonstrukce interiéru i exteriéru Infocentra a poslední část projektu spočívá v kulturním a turistickém značení.<br /> Podrobné informace o projektu najdete na některém z těchto odkazů:<br />
http://www.mb-net.cz/?…<br />
http://www.mb-net.cz/?…</p> <p>Projekt prošel náročným procesem vyhodnocování, dostal se do finálového řízení výběru pro dotace z fondů Evropské unie. Výbor Regionální rady regionu soudržnosti Středočeského kraje 5. ledna 2010 projekt schválil, a tím otevřel cestu k evropským penězům.<br />
Předpokládané výdaje na projekt činí 21,916 mil.Kč. Z fondů Evropské unie má být hrazena částka 14,639 mil. Kč. Město Mladá Boleslav by se mělo podílet částkou 7,276 mil. Kč na opravu střechy a fasády budovy č.p. 107 v Železné ulici, v němž sídlí Infocentrum.</p> <p> Na otázku: co je nového, ředitel odpovídá: „Zásadní novinkou nejbližšího období je dokončení 100 mil. investice rekonstrukce Staroměstského náměstí. Naše společnost byla pověřena, aby připravila nejen slavnostní otevření, ale budeme vytvářet programy pro oživení celého prostoru starého města (koncerty, venkovní filmové projekce, výstavy na náměstí, tematické trhy…) Připravujeme také projekt stálé městské galerie.“</p> <p>Pozn. redakce: Slavnostní otevření zrenovovaného Staroměstského náměstí se kvůli pokračujícím pracím přesouvá ze soboty 25. září na sobotu 9. října 2010. </p> <p>Na konec několik údajů vážících se ke společnosti:<br />
- Dotace ze strany města dosáhla vloni 12 400 000 Kč.<br />

• Ve společnosti pracuje 22 stálých zaměstnanců. Kustodi, pořadatelé apod. jsou najímáni na různé úvazky během sezony.<br />
  • Nejvíce ziskové jsou pronájmy prostor.<br />
  • Rok 2009 skončil s hospodářským výsledkem: zisk 250 000 Kč, což ředitel Filip komentuje slovy: „Finanční provoz a.s. je velmi složitý, provádíme odpisy z majetku, vlastní ekonomické aktivity. Nespotřebované, resp. vytvořené finanční prostředky používáme pro technický rozvoj, zřídili jsme položku fondu oprav (například nyní opravujeme střechu na DK a nijak nezatěžujeme městský rozpočet). Ztráta nikdy nenastala, a za mého působení zde nenastane.“</p>

TRSTĚNICE: Obec Trstěnice se nachází ve Východočeském kraji v okrese Svitavy ve středu rovnostranného trojúhelníka, jehož vrcholy tvoří tři známá města - Litomyšl, Polička, Svitavy. Zvykem je označovat ji jako Trstěnice u Litomyšle, neboť jsou ještě obce stejného jména u Znojma a u Chebu. Tato leží v nadmořské výšce 410 - 450 m nad mořem. Ve starých záznamech najdeme zmínku o vývoji názvu obce od prastarého Střenice až po současný název, o nejž se zasloužil v roce 1893 místní učitel. Dále konstatování, že v 17. století byli poddaní „povinováni robotou Fridrichovu dvoru a ke kuchyni Litomyšlského zámku dodávkou 86 fůr dřeva...“ Dočteme se také o vybudování šenků, hospod, zbudování rybníka, o založení Sokola a Orla, jakož i o jejich zrušení v roce 1953. Za druhé světové války obec zůstala česká, ale obklopená obcemi německými. K tomu, aby se lidé dostali do Litomyšle nebo do Svitav, museli mít pasy, tzv. "Grenzausweis". Dnes zde trvale žije 511 obyvatel, z toho 90 dětí, a počet trvale obydlených domů je 158. Obec, jejíž nezaměnitelnou dominantou je věž u kostela viditelná z dalekého okolí, je rájem chalupářů. Možná i právě proto se zachovala alespoň část původních stavení, a to ve výborném stavu. Díky pěkné okolní krajině je navíc částí Trstěnice vedena cyklo-turistická trasa, a tak je zde od jara do podzimu živo. Tato malá obec dává o sobě již delší dobu vědět i díky akcím, které se tu pravidelně konají. K nim patří také divadlo. Hrálo se tu už za starých časů a v posledních letech se tato tradice znovu obnovuje. Od roku 1971 až do roku 1978 se zde nacvičovalo několik známých divadelních her, raritou byla Vojnarka od Aloise Jiráska, který čerpal svůj příběh právě z Trstěnice konce 19. století. Hlavní postavou – Vojnarkou - je v něm trstěnická Helena Benešová ze statku čp. 103. Samotná divadelní hra se v Trstěnici předváděla poprvé až po její smrti, neboť si to za svého života nepřála. Také se tu tancovaly besedy - Česká a Moravská, ale po roce 1978 tato činnost na dlouhých 18 let ustala. Naštěstí přišly politické změny a divadelní soubory přestaly být pod přísnou kontrolou komunistických dohlížitelů. Divadelní tradice byla obnovena v roce 1996 u příležitosti 120. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v Trstěnici. Tehdy se tu hrál zcela nový divadelní kus Pod tou naší starou lípou. Šlo o pohádkový příběh z počátku 20. století, který napsal a sám režíroval Adolf (Áda, Dolfa, Rejža) Hurych, místní občan a zakladatel divadelního souboru - od roku 1998 s oficiálním názvem Divadelní spolek Vojnarka (na počest a památku Heleny Benešové – Vojnarky). Představení se odehrálo na několika místech a celkem je zhlédly čtyři tisíce návštěvníků. Pod vedením tohoto oblíbeného reřiséra vznikly v sedmdesátých letech divadelní hry Selská rebelie, Lucerna, Naši furianti, Hrátky s čertem, Radúz a Mahulena, Láska a bolest, Ufouni v Čechách aneb Jak nám rozkradli republiku a Dědkové v odmašťovně. Áda Hurych se také zasloužil o každoroční pokračování divadelního léta. Na počátku roku 2009 po něm převzal štafetu František Šplíchal, s nímž soubor nastudoval a v roce 2009 odehrál divadelní pohádku Mrazík. V letošním roce nacvičil pohádku O statečné princezně Máně, která byla uvedena taktéž v rámci Trstěnického divadelního léta. Obnovilo se také tancování besedy. Amatérský spolek Vojnarka pro svou činnost využívá nejrůznější prostory, které jsou právě k dispozici. Například tělocvičnu základní školy, útočiště nalézá také v usedlosti zvané Urban. Tuto aktivitu podporuje obecní úřad, který postavil kryté pódium v přírodním sportovním a kulturním areálu za zdejší základní školou. Stavba byla dokončena v roce 2000, provozovatelem je obec Trstěnice a celý areál má kapacitu přibližně 600 míst. Slouží pro kulturní a společenské akce v letním a podzimním období, protože obec není vlastníkem žádného kulturního zařízení se sálem. Pro úplnost ještě dodejme, že centrem uměleckého dění je také zdejší historický statek Vojnarka, ve kterém se již řadu let konají mezinárodní festivaly, například Trstěnický Faun, dále mezinárodní sympozia perkusionistů a divadelní a výtvarná soustředění.

<p>TÝN NAD BEČVOU: Znáte galerii výtvarného umění, kam během dvou dnů zavítá několik tisíc lidí? Takovou galerií je každoroční setkání uměleckých kovářů pod širým nebem na hradě Helfštýně s názvem Hefaiston.</p> <p>Letos se konalo už po devětadvacáté.<br /> Hefaiston měl jako svůj původní cíl setkávání uměleckých kovářů a předávání zkušeností mezi nimi. V druhém plánu pak propagaci hradu Helfštýna a jeho odlišení od jiných známých památek. Dnes kromě toho jak Hefaiston, tak výstava Kov ve městě v nedalekém Lipníku nad Bečvou nenápadně a nenásilně formují vkus a postoj k výtvarnému umění. To dává setkání kovářů nepochybně další, důležitý, rozměr.</p> <p> Hefaiston v sobě snoubí ukázky zajímavého řemesla a výstavy uměleckého kovářství, navíc v atraktivním prostředí středověkého hradu. Mistři černého řemesla kovají před zraky návštěvníků na III. hradním nádvoří, ve dvouhodinovém časovém limitu vytvářejí skulptury, které v sobě často nesou vtip nebo nadsázku. Kromě toho přivezou i svá další díla. Výstava se pak koná po celém hradě.<br /> Výrobky ukované na Hefaistonu jsou ponechány Muzeu Komenského v Přerově a jsou součástí sbírky kovářského umění, které se tak stává „poznávací značkou“ hradu Helfštýna.<br />
Pod názvem umělecké kovářství si mnoho lidí představí kované mříže, ploty nebo krbové nářadí. Na Helfštýně jsou ale k vidění kromě toho opravdu umělecké kousky.<br /> “Tradiční kovářské práce bývají zastoupeny v mnohem menším počtu než tvorba volná,” říká kastelán a umělecký kovář Jan Lauro a dodává://“Hefaiston je úžasnou příležitostí pro všechny kováře, kteří chtějí předvést svou neomezenou fantazii. Návštěvníci pak často nevěří tomu, co všechno lze z kovové hmoty vytvořit. Figurální plastiky, abstraktní díla, prapodivné postavy z dějin i mytologie, zvířata, šperky, zbraně, mechanické hračky či hlavolamy se sejdou na jediném místě a po právu vzbuzují údiv i nadšení.”<br /> Hefaiston je stejně lákavý pro kováře, jako pro návštěvníky. Ani letos nebyla nouze o množství aktivních zahraničních úcastníku. Kromě tradičně zúčastněných kovářských zástupců ze střední Evropy zavítali na toto setkání např. seveřané z Dánska a Švédska. //„Z těch, co k nám čekala nejdelší cesta, bych zmínil nožíře z Uzbekistánu nebo kováře z Japonska,“ přibližuje Lauro.<br />
Mezi návštěvníky se pak objevují lidé, kteří s velkou pravděpodobností do galerií výtvarného umění nechodí, rodiny s dětmi, lidé mladí i senioři. Zcela jistě je láká i prostředí hradu, případně možnost vidět kováře při práci. V rámci toho se ale seznamují i s trendy v uměleckém kovářství, obdivují plastiky, sochy i abstrakci.<br /> Od roku 2005 se s uměleckým kovářstvím mohou setkávat i návštěvníci nedalekého Lipníka nad Bečvou. Hrad a město byly v minulosti součástí jednoho panství a přes kovářství se teď spojily znovu, prostřednictvím výstav Kov ve městě a společného členství v Kruhu evropských kovářských měst.<br /> Lipník nad Bečvou se tak stal prodlouženou rukou Hefaistonu. I zde se v galerii pod širým nebem, v centru města, s uměním během léta setkávají také lidé, kteří se v galerii většinou cítí nesví.</p>

<p>LIBOCHOVICE: Historie domu U Tří lip sahá do 18. století, kdy v něm byla hospoda. Později však dům sloužil hlavně ke kulturním akcím a významnějším událostem.</p> <p>Například v roce 1905 do něj zavítal významný český básník Jaroslav Vrchlický, aby vedl přednášku o Janu Nerudovi, a o pět let později, tedy v roce 1910, tam přijel T. G. Masaryk, který vystoupil se svou řečí na téma „O politice pokrokové“.<br />
Dům U Tří lip je v současné době kulturním domem, který má divadelní jeviště a taneční sál. Dobu „slávy“ ale neprožíval stále. Prošel si obdobím úpadku a hrozila mu dokonce úplná demolice. „V roce 2000 město dům odkoupilo v dražbě za vyvolávací cenu dvou milionů a 432 tisíc korun,“ říká starosta města Libochovic Jaroslav Beneš s tím, že nikdo jiný o dům neměl zájem. „Objekt byl zničený, téměř na zbourání. Nebyly tam parkety. Jedenáct let byl prázdný,“ upřesnil starosta města, který se významnou měrou zasloužil o záchranu objektu, jenž chátral v letech 1989 až 2000, kdy patřil společnosti Hrdina. O případnou demolici domu by se prý muselo stejně postarat město. Dle odhadů Jaroslava Beneše by vyšla na pět až šest milionů korun.<br />
V době, kdy dům chátral, byla bohužel zničena i původní opona. „Jednalo se o ručně malovanou a velmi cennou práci. Někdo ji ale rozřezal,“ řekl starosta. Z unikátní opony, na které byl například vyobrazen hrad Hazmburk, zbylo jen torzo. To už se však nedalo použít a navíc se později rozpadlo.// „Naneštěstí se nezachovala žádná fotografie ani obrázek původní opony, takže se podoba opony rekonstruovala podle vyprávění těch, co ji viděli,“// prozradil Jaroslav Beneš s tím, že na duplikátu pracoval profesor a akademický malíř Jiří Mikula. Na novou oponu získal dům sponzorský dar od firmy Narcis ze Slatiny ve výši 120 tisíc korun.<br />
Celá rekonstrukce kulturního domu vyšla přibližně na 23 milionů korun. Drahá byla projektová příprava. Narychlo se například dělal projekt na novou střechu nad sálem, protože ten původní byl silně napadený dřevomorkou. S tím se ale původně vůbec nepočítalo. Na rekonstrukci získalo město dotaci od Ministerstva kultury ve výši přibližně 12 milionů korun.<br /> Roční provoz Domu U Tří lip stojí zhruba cca 2 miliony korun. V tom jsou obsaženy náklady na jednoho stálého zaměstnance – správce – na plný úvazek. </p> <p> Nově zrekonstruované středisko se dočkalo slavnostního otevření 8. ledna 2003. Dům poskytuje dobré zázemí hercům. Údajně i hostující herci z Prahy zdejším závidí. Pod střechou domu se nalézá moderní jeviště, sál a šatny. Město Libochovice umožňuje zdarma využívat tyto prostory divadelnímu spolku Scéna, který již existuje 80 let nebo pěveckému spolku Melodie, jenž má přes 30 lidí. Tito lidé neměli podle starosty po celých 11 let kde trénovat a zkoušet. Část kulturního zařízení obývá také ZUŠ Libochovice, která sídlila až do roku 2006 v nevyhovujících zámeckých prostorách. ZUŠ je od roku 1996 součástí ZŠ Libochovice. Do té doby spadala libochovická „hudebka“ pod lovosickou ZUŠ.<br />
Významnou akcí, která zde probíhá, je Libochovické divadelní léto, které trvá vždy šest týdnů. Konají se zde společenské akce, např. plesy, letos v září zde proběhlo zahájení oslav 450 let povýšení Libochovic na město, a prostory se využívají také k veřejnému zasedání zastupitelstva.<br />
KD má kapacitu 200 sedících diváků, ale návštěvnost není taková, jak se očekávalo. Ročně je to cca 8000 návštěvníků. Starosta se domnívá, že nižší návštěvnost souvisí se současnou hospodářskou krizí a dále vidí problémy v nedostatečné propagaci domu.</p>

<p>PRAHA 15: V dnešním díle zmapujeme Městskou část Praha 15 (Měcholupy a Hostivař). Kroniku zde od roku 1993 vede velmi zkušená a aktivní kronikářka Marie Zdeňková.</p> <p>Dokazuje to nejen řada článků na stránkách Místní kultury, ale vyplývá to i z odpovědí na naše otázky: </p> <p>Od kterého roku vede Městská část Praha 15 obecní kroniku a kolik má svazků?</p> <p>První Pamětní kronika obce Horní Měcholupy byla založena v roce 1923. Hostivař žádnou kroniku nevedla, protože byla součástí obvodu Praha XIII, později Praha XX a do roku 1994 Prahy 10. Po svém nástupu do funkce kronikářky jsem převzala Pamětní knihu obce Horní Měcholupy, v níž končily zápisy v roce 1962. Kronika Horních Měcholup obsahovala zápisy za období 1986 – 1988. To znamenalo nejprve doplnit roky 1963 až 1985 a 1989 až 1993. Od roku 1994 již pokračuji v souvislých zápisech, které jsou nyní již v osmi svazcích. </p> <p>Vedete také přílohy a fotodokumentaci?</p> <p>Přílohy tvoří výstřižkové a tiskové dokumentace jako jsou pozvánky, plakáty, propagační materiály, programy akcí a dále pět až šest kusů fotoalb za rok. Přílohami jsou i ročníky časopisu Hlasatel (zpravodaj MČ Praha 15), dále CD, DVD.</p> <p>Kam anebo ke komu se v případě nutnosti chodíte poradit?</p> <p>Nejčastěji konzultuji s Mgr. Tomášem Hromádkou, kronikářem Velké Chuchle. Dříve nás jednou ročně svolávalo Muzeum hlavního města Prahy, ale poslední setkání bohužel proběhlo před čtyřmi až pěti lety a šlo vlastně jen o výměnu zkušeností mezi jednotlivými kronikáři. V současnosti nás žádná pražská odborná instituce nezastřešuje.</p> <p>Věnujete se i jiné činnosti související s prací kronikáře?</p> <p>Tato oblast je velmi bohatá. Především propojuji mou práci kronikářky s redaktorskou a publikační činností v časopise Hlasatel. Více či méně jsem byla u vzniku 19 knih, připravila jsem 30 samostatných výstav o naší městské části, mé fotografie posloužily na šesti pohlednicích. Podílela jsem se na zpracování Mapy Prahy 15, na jejíž rubové straně je umístěno 40 pamětihodností, k nimž jsem dodala texty i fotografie. Spoluvytvářela jsem „Stezku historií Hostivaře“, která byla otevřena letos v dubnu. Práce na ní trvaly dva roky a já přispěla texty a fotografiemi na informační tabule. Průběžně jsem oslovila všechny autory a instituce – Národní památkový ústav, Muzeum hl. m. Prahy, Archeologický ústav AV ČR, Národní archiv, Archiv Národního zemědělského muzea a architekty či akademické sochaře. Společně s grafikem jsem vytvořila nástěnný kalendář Prahy 15 na rok 2009, do kterého jsem přispěla opět texty a fotografiemi. Také máme čerstvě vydané nové čtyři druhy „3D pohlednic“ Prahy 15, na kterých se proměňují historické fotografie konkrétního místa v ty, které zachycují jeho současnou podobu. V červenci se nám podařilo získat i turistickou známku, na které je motiv hradiště. Z textů a fotografií vytvářím prezentace k nejrůznějším příležitostem, a to i v zahraničí. Například k summitu „Ochutnejte Evropu“ – „Ochutnejte Prahu 15“. Připravila jsem návštěvu zahraničních účastníků mezinárodní konference Apislavia (o včelařství – pozn. redakce) v Hostivaři. Napsala jsem text o autoru řady děl z oblasti včelařství J. A. Janišovi k 260. výročí jeho narození. </p> <p>Přednáším o kronice na základní škole a gymnáziu, organizuji komentované prohlídky, třeba „Švehlova cesta“ – po stopách Antonína Švehly v Hostivaři. Nezapomínám ani na vysokoškoláky, jimž pomáhám s jejich seminárními a diplomovými pracemi. Na vyžádání občanů i institucí připravuji rešerše z kronik. Myslím i na kolegy kronikáře, pro něž organizuji stáže, a musím se pochlubit, že jsem již „zacvičila“ čtyři kronikáře – samozřejmě že zadarmo. </p> <p>Také kooperuji se spolky a s farností, a to zejména na jejich brožurách a webových stránkách. Spolupracovala jsem při odhalování fresek ve zdejším kostele a zpracovala jsem fotodokumentaci válečných hrobů a pomníků. Účastnila jsem se odhalování mimopražských pomníků Ant. Švehly, případně nových ulic nesoucích název tohoto našeho slavného rodáka. </p> <p>Věnuji se i nejstarším rodákům – pamětníkům. Navštěvuji je a získávám od nich cenné informace, abych radnici i médiím mohla dodávat co nejkvalitnější podklady týkající se naší městské části.</p> <p>Můžete nám přiblížit soubor trojrozměrných materiálů tvořících archiv kroniky?</p> <p>Trojrozměrné materiály jsou zatím uloženy v trezoru. Jde např. o baráčnický kroj, spolkový prapor a šerpy Živnostenského obchodnického spolku Hostivař. Vlastní sběratelskou činností pak rozšiřuji sbírku starých pohlednic, odznaků, předmětů vztahujících se k osobnosti Ant. Švehly atd. Za tímto účelem navštěvuji burzy sběratelů i antikvariáty. Občas mám štěstí a podaří se mně domluvit se starousedlíky na darování předmětů. Bohužel zatím nejsou k jejich vystavení vhodné prostory, a tak používám jen jejich fotografie v kronice a v časopise Hlasatel.</p> <p>Za rozhovor děkuje Eva Veselá</p>