Články a komentáře

V Národní knihovně ČR v Praze v Galerii Klementinum můžete v prodlouženém termínu do 9. března navštívit výstavu Codex gigas – Ďáblova bible (Tajemství největší knihy světa). Originál zapůjčila ze svých sbírek Královská knihovna ve Stockholmu. Návštěvníci budou moci vidět i maketu tohoto rukopisu, která se veřejnosti poprvé představila na knižním veletrhu a literárním festivalu Libri na podzim loňského roku.

Původní dílo vzniklo na přelomu 12. a 13. století v benediktinském klášteře v Podlažicích u Chrudimi (Pardubický kraj). Za třicetileté války ho jako válečnou kořist odvezli z rudolfinských sbírek švédští vojáci. Kniha o rozměrech 90,5 krát 50,5 cm, vážící 75 kilogramů, byla ve středověku přirovnávána k sedmi divům světa.

Snaha o co nejvěrnější napodobení

 „Zhotovení makety přišlo na 350 tisíc Kč a práce na ní trvala téměř pět set hodin. Nechala ji vyrobit obecně prospěšná společnost Nadační ústav regionální spolupráce Olomouc. V současné době jednáme o jejím převodu a zapůjčení do Národní knihovny ČR, kde by byla vystavena po dobu prodlouženého konání výstavy Codex gigas – Ďáblova bible,“ sděluje předseda správní rady o.p.s. Ing. Jiří Rudolf a dodává: „v maketě je potištěna každá čtvrtá dvoustrana (tento postup byl zvolen z technologických důvodů) velmi věrnou, digitální kopií originálu. Kopie stránek svým umístěním v maketě odpovídají umístění v originálu. Nejsložitější problém spočíval v zajištění papíru tak velkého formátu – cca jedenkrát 1 metr. Vstříc nám vyšly Olšanské papírny. Průběh vzniku makety byl zachycen videokamerou. Uvažujeme o zhotovení kopií i jiných děl. V současné době experimentujeme s potisky pergamenů.“

Prubířský kámen pro knihaře

Originál rukopisu používal pergamenu, maketa papír. Konečná podoba rukopisu vznikla pod rukama uměleckého knihaře Jiřího Fogla ze Žamberka. Nezvykle velký formát bylo nutné sešít způsobem, který se dnes používá pouze při restaurátorských pracích. Jen vlastní šití listů zabralo téměř pět dnů pečlivé práce. Na desky byly použity kůže ze dvou krav, které byly dovezeny z Polska. Zájemci si dnes mohou v maketě zalistovat a vžít se tak do pocitů dřívějšího čtenáře. Původní rukopis byl zřejmě umístěn na dřevěném pultě a vlastní četba rozhodně nebyla pohodlnou činností.

Film i nově vydaná kniha

Během výstavy v Národní knihovně mohou návštěvníci vidět film přibližující místo vzniku Codexu gigas i jeho putování staletími. Stejný snímek zhlédli i návštěvníci loňského podzimního veletrhu Libri v Olomouci. Národní knihovna ČR vydala u příležitosti konání řadu upomínkových předmětů a také knihu Codex gigas – Ďáblova bible (Tajemství největší knihy světa) autorů Kamila Boldana, Michala Dragouna, Dušana Foltýna, Jindřicha Marka a Zdeňka Uhlíře. NA 120 stránkách textu přibližují rukopis z mnoha úhlů – seznamují se způsobem psaní knih se středověku, osvětlují vznik rukopisu, jeho složité putování u nás a cestu do Švédska. Opomenut není ani obsah – na 312 pergamenových listech je zaznamenána řada textů – dalo by se říci, že jde o jakousi „knihovnu v knize“. Publikace vyšla v českém a anglickém jazyce. Na webu Národní knihovny http://www.manuskriptorum.com/Site/CZE/volne_dostupne_dokumenty.asp se ve virtuálním badatelském prostředí pro oblast historických fondů nachází i Codex gigas v originále – v latinském jazyku.

Eva Veselá

Náš seriál, který postupně mapuje uvedenou problematiku, postoupil do dalšího kraje – Karlovarského. Zdejší krajský úřad jako jediný v republice pořádá každoročně (od roku 2004) ve spolupráci s muzei a státními okresními archivy sídlícími v Chebu, Karlových Varech a Sokolově, celokrajské semináře a od minulého roku i soutěž Kronika roku. O tom, jaký význam přikládá Karlovarský kraj vedení kronik vypovídají slova Ing. Jiřího Behenského, náměstka hejtmana: „Karlovarský kraj patří mezi pohraniční území, kde po roce 1945 došlo ke skoro úplné obměně obyvatelstva. Noví, národnostně rozmanití, osídlenci, si velice obtížně hledali vztah k novému domovu. Tyto převážně citové vazby se v současné době, kdy je již v kraji druhá a třetí generace původně přistěhovaných obyvatel, úspěšně začínají navazovat. Ke vztahu «k rodnému kraji» zásadní mírou přispívá poznání historie tohoto území. Velice důležitá přitom je nejen historie celku, ale i dílčí historie jednotlivých obcí. A zde je hlavním zdrojem informací právě obecní kronika. Proto přikládám vedení kronik v našem kraji takový význam a snažím se o podporu této činnosti. Jsem přesvědčen o tom, že v Karlovarském kraji má kronikářství nezastupitelnou roli při vytváření vztahu zdejších obyvatel ke kraji (k území), který již z velké části považují dnes za svůj ‘rodný kraj‘.“

Okres Cheb

„Chebské muzeum proplácelo naposledy kronikářské zápisy za rok 1988 a za 4. kolo kronikářské soutěže. V roce 1989 proběhl poslední seminář pro kronikáře okresu. Po roční přestávce jsme se k pořádání seminářů opět vrátili a tato situace trvala do roku 2003. Spolupořadatelem byl vždy Státní okresní archiv v Chebu,“ vysvětluje PhDr. Iva Votroubková a dodává: „dnes spolupracuje Krajské muzeum Karlovarského kraje Muzeum Cheb s kronikáři aktivně v rámci tzv. pamětnické dokumentace. Celokrajské muzeum spolupracuje s pisateli kronikářských zápisů v rámci své funkce pověřeného pracoviště pro péči o tradiční lidovou kulturu. Naopak v případě potřeby využívají kronikáři muzeum pro svoji práci. Pro kronikáře okresu Cheb fungujeme jako konzultační pracoviště.“ Státní okresní archiv v Chebu se pravidelně podílí na programu seminářů pro kronikáře, při nichž se řeší zejména obecné problémy spojené s vedením kroniky a metodikou zápisu. Kronikáři měli a mají možnost seznámit se s větším množstvím starých kronik, byli seznámeni s chodem archivu i průběhem skartačního řízení. Nabízí kronikářům pomoc při rešerších archivního materiálu a pokud jsou požádáni, pomohou i metodicky. V rámci skartačních dohlídek či státních kontrol na úseku archivnictví a spisové služby pracovníci SOkA nezjistili, že by některá obec či město nevedly kroniku.

Okres Karlovy Vary

„Karlovarské muzeum poskytovalo kronikářům systematickou metodickou pomoc od roku 1976 (1 pracovní pozice byla definována jako metodik kronikářské práce), kontrolovalo jejich aktivity a v součinnosti s Okresním úřadem proplácelo roční kronikářské zápisy. Každoročně jsme pro kronikáře pořádali odborný seminář a dvou až třídenní poznávací výlet. V letech 1976 – 1988 jsme vydávali metodický a historicko-vlastivědný zpravodaj Kroniky a kronikáři, který během let přinesl velké množství cenných článků o historii a přírodě Karlovarska“, sděluje historik PhDr. Stanislav Burachovič. Karlovarské muzeum přestalo kronikáře proplácet ještě před rokem 1989, poslední seminář ve spolupráci s OkÚ Karlovy Vary byl realizován v roce 1988. V druhé polovině devadesátých let pořádal semináře karlovarský OkÚ. Vystupovali na nich zástupci zdejšího SOkA, tehdejší kronikář Karlových Varů Jaroslav Jáchymovský atd. Dnes je spolupráce muzea s kronikáři pouze dílčí – např.v oblasti poskytování badatelských služeb. SOkA v Karlových Varech přednáší na seminářích pro kronikáře, přibližuje činnost archivu, umožňuje studovat kroniky v badatelně atd.

Okres Sokolov

Sokolovské muzeum proplácelo roční kronikářské zápisy naposledy v roce 1992. Poté převzal tuto činnost OkÚ v Sokolově, který pořádal i semináře pro kronikáře. Nyní mohou pisatelé zápisů přijít do muzea vždy v badatelský den, tedy v pondělí. Od února 2008 bude opět otevřena muzejní knihovna, která získala nové vybavení i knihovnický program LANIUS. SOkA v Sokolově kronikáře „neodhání“, chová se k nim jako k ostatním badatelům. Při běžných kontrolách na obecních nebo městských úřadech se archivář také zajímá o to, zda obec vede kroniku.

Eva Veselá