pátek
17. května 2024
svátek slaví Aneta

Články a komentáře

Články a komentáře

Opava rekonstruuje svůj první obecní dům

Autor článku: 
Martin Hladiš
OPAVA: Městu byla schválena dotace z Regionálního operačního programu Moravskoslezsko na rekonstrukci objektu kulturního domu Na Rybníčku. Z celkové částky sedmnácti miliard korun vyhrazené pro Moravskoslezský kraj může město k rekonstrukci nejdéle využívaného KD v Opavě použít zhruba 66 miliónů. Budova opavského kulturního domu Na Rybníčku neodmyslitelně patří k výrazným architektonickým památkám přelomu 19. a 20. století, kdy se završil proces metropolizace Opavy jako hlavního města samosprávné Země slezské. Jde o výjimečnou budovu a jedno z posledních tradičních míst, kam jsou Opavané po generace zvyklí chodit za kulturou. Projekt domu vypracoval stavitel Josef Hruschka, tehdejší majitel pozemků v okolí ulic Olbrichovy, Na Rybníčku, Zacpalovy a Lidické. Regionální operační program z peněz fondů EU dotuje všechny kraje s výjimkou hlavního města Prahy. Jeho cílem je zvýšení konkurenceschopnosti regionů, urychlení jejich rozvoje a zvýšení atraktivity pro investory. Pro Moravskoslezský kraj byl pro období 2007 - 2013 schválen celkový rozpočet téměř 17 miliard korun, z toho 400 miliónů dostane Opava, a to na rekonstrukci tělocvičny na Tyršově stadionu, právě dokončovanou rekonstrukci Slezského divadla, probíhající opravu Domu umění a také na opravu již zmiňovaného KD Na Rybníčku. Za poslední desetiletí tak do opavských kulturních objektů přitéká nejvíce peněz právě teď. Celkové náklady na rekonstrukci KD se odhadují na 114 miliónů korun. Dotací z fondů EU tak statutární město Opava pokryje větší část předpokládaných investic. Samotná rekonstrukce započala v říjnu 2010 a její dokončení je plánováno na měsíc únor 2012. Cílem projektu je přeměnit vůbec první opavský obecní dům z konce 19. století v moderní velkokapacitní kongresové centrum s reprezentativním sálem vhodným pro taneční lekce, plesy, divadelní představení, koncerty a další společenské akce. Podle Ing. Martiny Heisigové, referentky odboru rozvoje města, se předpokládá, že provoz zrekonstruovaného objektu bude řešen prostřednictvím nájemce. Vlastník nemovitosti - Statutární město Opava bude deklarovat podmínky pronájmu vzhledem k zachování cílů projektu. Nové kongresové centrum by mělo pojmout asi 460 lidí a šedesátitisícová Opava by tak konečně měla mít k dispozici důstojný společenský prostor. Původní plány počítající s rozsáhlou přístavbou v zadní části KD se však z finančních důvodů nenaplní. Budova tak bude rozšířena pouze o menší objekt se sociálním zařízením určeným pro návštěvníky centra. Projekt se dotkne hlavního společenského sálu, v Opavě proslulého především pořádáním výuky společenských tanců a na ně navazujícími plesy. V minulosti byl hlavní sál hojně využíván k pravidelnému tanečnímu setkávání Opavanů při takzvaných „Čajích o páté“, tedy tanečními večery doplněnými různými společenskými soutěžemi. V roce 1945 to byl také jediný zachovalý společenský sál ve městě. I z toho důvodu se zde pořádály veřejné schůze politických stran nebo také aktivy zabývající se např. mezinárodním děním. Probíhající rekonstrukce zasahuje do podzemního podlaží a horního patra s menším salónkem, které dříve využívala například vojenská správa k lékařským a jiným prohlídkám za účelem rozhodnutí o schopnosti absolvování povinné vojenské služby. Město vidí využití zrekonstruovaných horních prostor především v pořádaní výukových akcí, menších společenských událostí nebo volnočasových aktivit. Nepočítá se s velkou rekonstrukcí vnějších prostor budovy, kterou si v minulosti i v současné době pronajímají soukromníci k poskytování pohostinských služeb. Ale i toto může být dobrou zprávou pro místní, v jejichž zažitém žargonu „Na Rybajzu“ znamená především letní posezení na zahrádce přilehlé ke kulturnímu domu, jež odedávna byla vyhledávaným místem ke společnému odpočinku, a to především pro svou neopomenutelnou atmosféru. Celý prostor venkovní zahrádky je totiž zakomponován pod několik vzrostlých kaštanů a návštěvníci tak sedí doslova mezi stromy. Původní rekonstrukce se měla dotknout i těchto velikánů, ale s novým a levnějším projektem se město zavázalo, že žádný ze vzrostlých kaštanů nebude pokácen. Konec konců, nejen kulturním domem živ je kulturní člověk.

Festival porozumění a tolerance

Autor článku: 
Ludmila Kučerová

<p>ROKYTNICE NAD JIZEROU: Festival SpringFest, kterému poskytuje Místní kultura mediální podporu, má podtitul Pod jedním nebem. Pořádají ho mladí věřící nadšenci s myšlenkou hledání tolerance a spolupráce mezi lidmi vyznávajícími rozdílný pohled na svět.</p> <p>„Většina mladých věřících lidí se pravidelně schází na různých akcích, nebo na tzv. spolču v dané oblasti, a právě tito mladí z našeho regionu mi pomáhají akci pořádat,“ říká zodpovědný mluvčí festivalu Jiří Jína a dodává: „No a každý z nás máme spoustu ´nevěřících´ kamarádů, ať spolužáků, nebo jen přátel, kterým nabízíme možnost podílet se na opravdovém festivalu. Nejsme žádná organizace, ale od letoška nás zaštiťuje město společně s farností Rokytnice nad Jizerou. A nejvíce nás spojuju ta hudba.“ </p> <p>Jiřího Jíny se ptáme dál: </p> <p>Můžete, prosím, popsat vznik a vývoj festivalu?</p> <p>Začínal jsem v šestnácti letech a z myšlenky udělat festival byli samozřejmě přátelé nadšení, ale zároveň mi nevěřili, že to dotáhneme do konce. Ani jsme tenkrát neuvažovali o nějakém projektu spolupráce lidí jiného vyznání.<br />
Pustili jsme se do toho společně, aniž bychom si uvědomili, co nového tvoříme. Troufám si říci, že vše šlo přirozeně. Je přece praktické dělat akci, která je určená více skupinám lidí. První ročník byl překvapivě úspěšný ze všech stran. A po něm jsme si řekli, že musíme pokračovat v tom, co jsme udělali. Zorganizovali jsme akci, kde bok po boku hráli, tančili i debatovali lidé úplně jiných životních hodnot.</p> <p>Letos se jedná už o čtvrtý v pořadí, koná se vždy na jednom místě?</p> <p>SpringFest se konal třikrát ve Vysokém nad Jizerou a nyní bude poprvé v Rokytnici nad Jizerou.</p> <p>Vstupné na festival není nijak vysoké… </p> <p>Finančně nás podporují farnost, diecéze i kraj. Město ještě není potvrzené, ale jisté je, že nám pomáhá dostatečně technicky i prací. Požádali jsme také o další granty, ale o ne/úspěchu se dozvím na poslední chvíli. Mnoho kapel hraje za minimum, za což jsme jim velmi vděční.</p> <p>Je něčím podmíněná účast jednotlivých kapel na festivalu a jak jejich výběr probíhá?</p> <p>Účast je podmíněná jistě tím, že kapela musí mít zájem podpořit myšlenku akce. A poté má možnost se během festivalu k myšlence ústně vyjádřit. Letos očekáváme ideální headlinery – Jaksi Taksi vydalo CD, které se problematikou hledání smyslu žvota zabývá, a Traband – jejich písně snad každý zná.<br /> Výběr je na domluvě v přípravném týmu akce.</p> <p>A jaký doprovodný program a hosty mohou čekat účastníci letošního ročníku festivalu?</p> <p>Prozatím máme připraveny tradiční soutěž o paragliding, okružní jízdy lanovou dráhou, lanové centrum, výstavy maleb, kreseb a fotografií. Dále prozradím ještě nepotvrzené (ale z větší části ano), že na akci by měl být stroj na výrobu placek, každý se může vyfotit (třeba s nějakou hvězdou) a za chvilku si odnese vlastní placku.<br />
Hostů máme prozatím pět: Projekt studenta designu Martina Marka – neprozradím víc než spojení hudby, zvuku, obrazu a živého herectví. Mnich Jan Rajlich bude mít besedu na téma: „Bůh, už vyřízená kapitola?“ Určitě také doporučím poslechnout si sestru Marii Immaculatu, která již mnoho let pracuje mezi narkomany. Dále Tomáš Řehák pohovoří o významu partnerství a manželství. To je hodně dnes opomíjeno. A Beseda Stage bude zakončena povídáním o české hudební scéně se štábem televize Noe.</p> <p>Kromě samotných organizátorů, pomáhají další dobrovolníci?</p> <p>Samozřemě nám pomáhá nesčetné množství přátel, ať už je to v oblasti občerstvení, ochrany, techniky nebo zdraví.</p> <p>Chcete vyslovit závěrem nějaké poselství?</p> <p>Jeden kamarád mi kdysi řekl motto, které by SpringFest mohl mít: „Hudbou k porozumění.“ A má pravdu.</p> <p>Festival se bude konat 14. května 2011. Vstupenky jsou opět v předprodeji za 110 Kč od února 2011. Seznam prodejen nebo formulář pro objednávku vstupenek najdete na webu akce: www.springfest.cz.</p>

V podstatě se můžete ptát na cokoli

Autor článku: 
Ludmila Kučerová

<p>PRAHA: Na stránkách Místní kultury jsme už představili nejedno informační centrum. Čas pro to největší a nestarší přišel nyní. Představujeme Vám Pražskou informační službu (PIS), která vznikla před více jak padesáti lety s cílem podporovat cestovní ruch.</p> <p>PIS je příspěvkovou organizací Magistrátu hl. m. Prahy se sídlem na Arbesově náměstí v Praze 5. Byla založena 1. 1. 1958 jako samostatné kulturně-informační a vzdělávací zařízení za účelem podpory cestovního ruchu v Praze. Převzala však také služby, které mají své počátky již v roce 1929, a patří tedy mezi nejstarší turistické služby svého druhu nejen v ČR, ale i v Evropě, řekla nám ředitelka PIS, Ing. Lucie Ramnebornová.<br />
Hlavními úkoly PIS jsou propagace Prahy doma i v zahraničí, seznamování domácích i zahraničních zájemců s pražskými památkami, kulturou a historií, shromažďování a poskytování kvalitních, objektivních a úplných informací o Praze mimo jiné také v oblasti osvětové a vzdělávací (Prahy znalectví). PIS klade hlavní důraz na pražskou kulturu, památky, turismus, praktické a všeobecné faktografické informace. Ačkoli je zaměřena na Prahu, její škála činností a informací, které je schopná poskytnout, je mnohem širší. Poznáte to, když si otevřete webové stránky PIS. A zjistíte to také z odpovědí paní ředitelky, viz níže. </p> <p>Jak se PIS měnila v čase?</p> <p> Pražská informační služba svým vznikem sjednotila několik institucí, které různými způsoby sloužily veřejnosti v oblasti informací a cestovního ruchu. Například Ústřední informační služba, která byla slavnostně otevřena už 1. 7. 1948 na Národní 10 v paláci Dunaj, poskytovala kromě obecných informací také právní rady a odpovědi na dotazy kladené po telefonu či osobně. V roce 1957 při decentralizaci bylo toto pracoviště převedeno do pravomoci Ústředního národního výboru hl. m. Prahy pod zařízení Městský dům osvěty, který spolu s kulturním a společenským střediskem Obecní dům a Slovanský dům vykonával z valné většiny činnosti pozdější Pražské informační služby.</p> <p>Jaká je současnost?</p> <p> Pražská informační služba je financována z neinvestičního příspěvku Magistrátu hlavního města Prahy (MHMP) (cca 11,7 %) a z vlastních zdrojů. Akce investičního charakteru jsou kryty z vlastního investičního fondu PIS nebo z prostředků MHMP. V minulých letech jsme čerpali také finance z fondů EU. Na zajištění služeb, které PIS v současnosti poskytuje, pracuje 67 zaměstnanců.<br />
Transformace – Otázka „transformace“ Pražské informační služby, příspěvkové organizace na jinou právní formu (a.s.), vystupuje do popředí v souvislosti s aktuálními trendy vývoje veřejného sektoru. Aspekty, které se k transformaci pojí: management dostane větší prostor pro rozvinutí kreativity, svobodnějšího financování a možnost dlouhodobějšího plánování, zároveň však vzroste rizikovost postavení „samostatnějších“ subjektů. Stejné pro i proti musíme zvážit při rozhodování o budoucnosti PIS.<br />
Spolupracujeme – Pražská informační služba díky spolupráci s mezinárodními organizacemi jako je ECM (European Cities Marketing), Stars of Central Europe (CEE – Central European Experience) a tuzemskou agenturou Czech Tourism, propaguje Prahu i na vzdálených mimoevropských trzích.</p> <p> Jaké objekty má PIS na starosti </p> <p> PIS spravuje a zpřístupňuje některé památky, které jsou v majetku metropole. Patří mezi ně Staroměstská radnice, Prašná brána, Staroměstská mostecká věž, Malostranská mostecká věž, Věž chrámu sv. Mikuláše, Petřínská rozhledna, Zrcadlové bludiště na Petříně a zámek Ctěnice s Kočárovnou a mezinárodně oceňovaným parkem.</p> <p> Kolik informačních center PIS provozuje?</p> <p> Zajišťujeme provoz pěti turistických informačních center (TIC). Jejich služeb můžete využít na Staroměstském náměstí, v prostorách Staroměstské radnice, v Rytířské ulici 31, v blízkosti Stavovského divadla, v hale Hlavního nádraží, na Letišti Praha, tranzitní prostor Terminálu 2 a v Malostranské mostecké věži. </p> <p>Co všechno Pražanům a turistům nabízí?</p> <p> Jsme schopni veřejnosti poskytnout širokou škálu objektivních a aktuálních informací, poradit s výběrem ubytování v Praze, na přání je také zprostředkujeme. Turistům představujeme i jednotlivé nabídky a události v metropoli. Vydáváme nejpřehlednější a nejobsáhlejší kulturní periodikum „Přehled kulturních pořadů v Praze“. V našich informačních centrech na turisticky frekventovaných místech Prahy má veřejnost možnost získat zdarma mapy a brožury s informacemi o dopravě, důležitých telefonních číslech, volnočasových aktivitách ve městě a zejména o historických pamětihodnostech Prahy.</p> <p> V kolika jazycích se mohou zájemci zeptat a na co všechno?</p> <p> Pracovníci informačních center hovoří minimálně dvěma světovými jazyky, většinou však ovládají jazyků více. Odpovídají na dotazy v angličtině, němčině, francouzštině, španělštině, italštině, polštině i maďarštině. Veřejnost se může zeptat na cokoliv z oblasti cestovního ruchu, naši zaměstnanci jsou schopní jim požadované informace poskytnout. </p> <p> Můžete objasnit, jak informujete o mimopražských záležitostech?</p> <p> PIS se zaměřujeme především na turistické informace, které se týkají hlavního města Prahy. Jsme ale schopní zodpovídat dotazy i z pražského předměstí. Zvláštní důraz pak klademe na objekty seznamu UNESCO. Nicméně zodpovídáme veškeré dotazy, tedy i z jiných oblastí ČR.</p> <p> Jaké formy informování využíváte?</p> <p> Veřejnosti podáváme informace telefonicky na čísle 221 714 444 , osobně na turistických informačních centrech, on-line na webových stránkách www.praguewelcome.cz nebo www.pis.cz, elektronicky na naší emailové adrese tourinfo@pis.cz nebo pomocí tematických tištěných průvodců, které jsou k dostání na našich informačních centrech.</p> <p> Je možné poskytnuté služby kvantifikovat?</p> <p> Určitě, statistiku počtu zodpovězených dotazu fundovaně evidujeme od roku 2008. Z čísel vyplývá, že naši pracovníci v roce 2010 v hlavní turistické sezóně od května do září zodpověděli na pěti informačních centrech 260 tisíc dotazů.</p> <p>Vaši zaměstnanci se určitě stkávají i s kuriózními dotazy…</p> <p> O perličky nemáme nouzi. Dotazy typu kde je Gastronomy clock, čímž turista myslel pražský orloj nebo jak se měří teplota Vltavy pořád dokáží naše otrlé zaměstnance vyvést z míry. Jedinečný byl ale dotaz v minulém týdnu: „Kde má sochu Džon Pascall?“ Pán měl na mysli Jana Palacha. </p> <p>Pozn.: Jak vyplývá z odpovědí ředitelky Ing. Lucie Ramnebornová, provozuje PIS pět informačních center umístěných na strategických místech Prahy. K tomu je nutné podotknout, že v hlavním městě funguje ještě řada dalších informačních center, která si zřídily jednolivé městské části, zejména ty větší.</p>

Dobrovolníci v Jihočeském kraji

Autor článku: 
luk

<p>Naše otázky na téma Dobrovolnictví a dobrovolníci v kultuře jsme tentokát nasměrovali do Jihočeského kraje. A zároveň připojujeme aktuální informaci z jihu Čech o nominačním procesu na nositele cen Křesadlo. Návrhy lze zasílat do 25. března, více se dočtete níže.</p> <p>Má váš kraj přehled o dobrovolnících v kultuře, zejména o těch, kteří významně a dlouhodobě vyvíjejí svou činnost?</p> <p> Ano, přehled získáváme zejména tím, že vyhlašujeme každoročně příspěvkové a grantové programy v oblasti kultury, do nichž se dobrovolníci v kultuře pravidelně hlásí se žádostí o dotaci na svou činnost a na své aktivity. Více informací o těchto programech získáte na webu Jihočeského kraje www.kraj-jihocesky.cy – Granty, Fondy EU – Granty a příspěvky Jihočeského kraje.</p> <p>Pomáhá jim a cení si jich? </p> <p>Pomáhá jim jednak prostřednictvím výše uvedených grantových a příspěvkových programů v oblasti kultury (Jihočeský krajský příspěvkový program v oblasti kultury, Grantový program Živá kultura) a jednak poskytnutím prostor na chodbách budovy Krajského úřadu Jihočeského kraje, kde mohou tyto subjekty uspořádat výstavy vč. vernisáží a prezentovat tak svoji činnost.<br />
Jihočeský kraj si dobrovolníků samozřejmě cení. K tomu, aby se co nejvíce lidí dozvědělo o aktivitách těchto subjektů, využívá webové stránky Jihočeského kraje, kde pravidelně do aktualit umisťuje tiskové zprávy o projektech podpořených v rámci jihočeských příspěvkových a grantových programů v oblasti kultury, tiskové zprávy zasíláme i do médií. </p> <p>Bude váš kraj reflektovat Evropský rok dobrovolnictví?</p> <p>Jihočeský kraj by mohl přispět tím, že bude na svých webových stránkách informovat veřejnost o tom, že letošní rok je Evropským rokem dobrovolnictví. Budou-li v rámci ERD vyhlašovány nějaké výzvy, nasměrování, rádi se rovněž připojíme.</p> <p>Na naše otázky odpověděla Ing. Kamila Hrabáková, vedoucí Odboru kultury a památkové péče<br /> KÚ Jihočeského kraje. Děkujeme.</p> <p>Aktuálně o nominacích na nositele cen Křesadlo v Jihočeském kraji: </p> <p>Letos již podeváté můžete nominovat v rámci Jihočeského kraje jednotlivce či skupiny dobrovolníků na cenu Křesadlo. Slavnostní předávání cen za rok 2010 se uskuteční pod záštitou jihočeského hejtmana Jiřího Zimoly a starosty města Strakonice Pavla Vondryse v dubnu ve Strakonicích.<br />
Akci pořádají sdružení BEZ o.s. a INKANO Písek o.s. společně s Komunitní nadací Blanicko-Otavskou z Protivína. „Za aktivity v uplynulém roce bude oceněno Křesadlem pět individuálních dobrovolníků“, říká Michal Novotný z pořádajícího sdružení BEZ.<br />
„Jihočeskou specialitou je cena s názvem „Dobrá parta“, kterou získá tým dobrovolníků", doplňuje Romana Kotrbatá, předsedkyně sdružení INKANO Písek. </p> <p>Nominace zasílejte do 25. března e-mailem na adresu kresadlo-jc@seznam.cz a poštou na adresu INKANO Písek, Karlova 108, 397 01 Písek. </p> <p>Nominační formuláře si lze stáhnout ze stránek www.kresadlo-jc.cz, nebo si o něj můžete napsat na e-mailovou adresu kresadlo-jc@seznam.cz. </p> <p>Bližší informace:<br />
Michal Novotný (BEZ Katovice, mobil 775 214 405; bez.katovice@seznam.cz)<br />
Romana Kotrbatá (INKANO Písek; mobil 725 445 784; kotrbata@inkano.cz)</p> <p>Pozn. redakce: Pro všechny zájemce o dění kolem projektu Evropský rok dobrovolníků odkazujeme na webovou stránku zasvěcenou této tematice: www.dobrovolnik.cz.</p>

Únorová návštěva na zámku Radim

Autor článku: 
Milan Strotzer

<p>RADIM: Navštěvovat tuzemské zámky a hrady se ještě nedávno dalo jen od jara do podzimu. Nejeden památkový objekt tuto kdysi běžnou praxi opustil. Některé umožňují prohlídky i mimo hlavní sezónu, většinou je spojují s nejrůznějšími svátky. Jedním z nich je zámek v Radimi, kde sezona začíná už v únoru.</p> <p>Když se letos v únoru poprvé prodralo slunce skrz zašedlou oblohu, dostali jsme se ženou chuť někam vyrazit. Zkusil jsem jen tak maně webové stránky, jestli náhodou není šance navštívit památkový objekt nepříliš vzdálený od našeho bydliště. Našel jsem zámek v Radimi v malé obci poblíž Peček v okrese Kolín, kam jsme se vydali za poznáním.<br />
Otevřená zámecká brána věstila, že nepřijíždíme nadarmo. Vstoupili jsme na liduprázdné nádvoří a přeci jen poněkud zapochybovali o platnosti z internetu získaných informací a také o tom, že by pro dva osamělé návštěvníky stálo někomu za to, aby se s nimi vydal na prohlídku. Vzápětí jsme shledali, že naše obavy jsou liché. Ujal se nás příjemný, vědomostmi nabitý průvodce, který je patrně současně kastelánem, organizátorem na objektu pořádaných akcí, pokladníkem, prodejcem suvenýrů a starožitných předmětů, řemeslníkem a kdo ví čím ještě.<br />
Otevřen byl sice jen jeden ze třech nabízených prohlídkových okruhů, ale další bychom v stále ještě mrazivém únorovém počasí stejně nezvládli. A tak jsme se vydali na hodinové putování po historii zámku a mohli se seznámit s prostory, které sloužily k zajištění správních, hospodářských a obslužných funkcí zámku a panství. Navzdory tomu, že se průvodce věnoval pouze dvěma návštěvníkům, neváhal pro ilustraci rozdělat oheň v černé kuchyni. Byla to příjemná tečka za prohlídkou, neboť se jinak v tomto období v objektu topí pouze při akcích.</p> <p>HISTORIE<br />
Stavbu zámku dokončil v roce 1610 Karel Záruba z Hustiřan v těsné blízkosti někdejší tvrze, zemanského sídla Bedřicha z Radimi, o níž je první písemná zmínka z roku 1320. Zámek je zajímavý především tím, že v něm od roku dokončení nedošlo k žádným podstatným stavebním úpravám, a tak se stal jednou z mála vzácně dochovaných ukázek stavitelství pozdně renesančních sídel nižší šlechty v Čechách. Jen málokterý objekt vystřídal tak velké množství majitelů, jako zámek v Radimi. Nejdéle jej vlastnil knížecí rod Lichtenštejnů. Jedním z posledních majitelů byl osobní lékař rodiny prezidenta Masaryka MUDr. Jaroslav Bukovský, který přenechal správu zámku svému synovi, statkáři Jaroslavu Bukovskému. V letech protektorátu bydlela na zámku paní Bukovská, která jako majitelka statků pomáhala lidem v okolí snášet různé nesnáze. V péči rodiny Bukovských byl zámek do roku 1948. Poté byl znárodněn a přešel do vlastnictví státu a k dispozici jej měl místní národní výbor. Bývalá majitelka měla být vystěhována, avšak tehdy se za ni postavili Radimští s poukazem na její záslužné počínání za fašistické okupace. Díky tomu směla zůstat ve dvou místnostech.<br />
Zbytek zámku sloužil pro potřeby MNV Radim a po úpravách se proměnil v kanceláře, oddací síň a několik bytových jednotek. V parku se pořádaly koncerty, taneční večery a jiné kulturní akce. Tímto využitím objekt značně strádal, ale v 60. letech prošel generální opravou. MNV a po něm Obecní úřad Radim zámek využívaly až do roku 1994.<br />
V roce 1990 se zámek vrátil v restituci potomkům Jaroslava Bukovského. Ti jej roku 2005 prodali současnému majiteli, panu Antonínu Dotlačilovi, který má za sebou desetiletou zkušenost z amerického stavebnictví a nyní úspěšně investuje do nemovitostí. Pustil se na vlastní náklady do náročné rekonstrukce ve snaze zachovat zámek v co nejpůvodnější podobě. Vyprázdněné interiéry postupně zaplňuje originálním stylovým mobiliářem a dalšími předměty, které se přiblížují dobovému vybavení sídla. Vyhýbá se, pokud možno, replikám. Sám k tomu poznamenává, že suma, na kterou jej přišel zámek i s rekonstrukcí, je zhruba stejná, jako ta, kterou utratil za mobiliář.</p> <p>PROHLÍDKOVÉ OKRUHY<br />
Radimský zámek nabízí návštěvníkům tři. Hlavní expozice zahrnuje prohlídku reprezentačních sálů zámku a prostor určených k bydlení šlechty. Tzv. Technický okruh je expozicí zaměřenou na správní, technické a obslužné zázemí zámku. Dostanete se v něm do sklepních prostor a přízemních sálů, do černé i bílé kuchyně, strážnice, místnosti pro čeládku i do zámeckého vězení. Třetím je tzv. Dětský pohádkový okruh, vhodný zejména pro menší děti (4 – 10 let) v doprovodu rodičů. Při procházce pohádkou si děti mohou vyzkoušet kostýmy a osahat některé historické reálie. Otevřeno je denně kromě pondělí od 9 do 18 h, poslední prohlídka však začíná od 17 h.</p> <p>JINÉ MOŽNOSTI<br />
Ceny vstupného jsou rozumné, přiměřené, stejně jako ty, za něž si budete chtít pořídit něco na památku. V pokladně si totiž můžete vybrat, krom obligátních suvenýrů, z nabídky starožitného skla, porcelánu, keramiky či jiných předmětů. Také jsme neodolali, a tak nám přibyly do sbírky starobylostí jedna pěkná kořenka a zachovalý vajdlink. Kdybychom se lépe na návštěvu Radimi finančně vybavili, odvezli bychom si nepochybně i krásný kousek art deca.<br />
Zámek nabízí krom prohlídek i další služby. Můžete zde mít svatbu včetně svatebního obřadu v rytířském sále disponovaném až pro 50 svatebčanů. Naleznete tu stylové ubytování, nechybí ani zámecký šenk. Jednou v měsíci se lze zúčastnit nočních prohlídek, na něž je však nutná předběžná rezervace vstupenek (první je připravena již na 12. února).<br />
V areálu zámku se konají i další atrakce, např. ve dnech 13. ‒ 17. července se připravuje víkend se šermířskou skupinou Collegium Armatum a na 6. srpna 2011 připadají Zárubovské renesanční slavnosti.</p> <p>Více informací včetně podrobné historie zámku a fotogalerie na www.zamek-radim.eu.</p>

Muzeum, galerie a Centrum Bohuslava Martinů

Autor článku: 
Eva Horníčková

<p>POLIČKA: Město sevřené jedním z nejzachovalejších městských gotických opevnění ve střední Evropě, založené r. 1265 Přemyslem Otakarem II., dává o sobě stále více vědět. Mimo jiné prostřednictvím rozsáhlé činnosti městského muzea a galerie.</p> <p>Tato příspěvková organizace města s oficiálním názvem Městské muzeum a galerie Polička má jako hlavní předmět činnosti „vytváření, odborné zpracování a zprostředkování historických a uměleckých sbírek a také fondu Bohuslava Martinů formou výstav, kulturních a vzdělávacích programů“. Hlavní muzejní budova v historizujícím slohu s číslem popisným 112, nacházející se v historické části města, prošla v nedávné době rekonstrukcí, která trvala od roku 2002 do roku 2009. Na stavební úpravy přispěl Pardubický kraj, město Polička a Nadace Bohuslava Martinů. Realizace interiérů byla financována z prostředků Evropské unie, které byly získány v roce 2008 z operačního programu NUTS II Severovýchod.<br />
Na jaře roku 2009 se zde v rámci oslav 50. výročí od úmrtí slavného hudebního skladatele a poličského rodáka Bohuslava Martinů slavnostně otevřelo Centrum Bohuslava Martinů (CBM). Jeho ředitelku Mgr. Pavlu Pavlíčkovou jsem požádala, aby nám centrum představila blížeji.</p> <p>V jakém právním vztahu s muzeem a galerií vlastně CBM je?<br />
Městské muzeum a galerie Polička po rekonstrukci nezaniklo, stále se jedná o oficiální název organizace, pod kterým vystupujeme při úředních jednáních. Směrem k veřejnosti a návštěvníkům se však instituce prezentuje pod hlavičkou světoznámého skladatele Bohuslava Martinů jako Centrum Bohuslava Martinů, ale ve skutečnosti se člení na tři střediska – CBM v Poličce, Městské muzeum a Městská galerie. </p> <p>Co návštěvníkům nabídnete v letošním roce?<br />
V CBM máme připraveny čtyři nové expozice doplněné řadou interaktivních prvků a her tak, aby přinesly poznání a zábavu nejen dětem, ale i dospělým. Expozice návštěvníky seznámí s osobou hudebního velikána Bohuslava Martinů, ale i s historií města Poličky a s dalšími pamětihodnostmi regionu.<br />
V interaktivně pojaté expozici Historie města Poličky a okolí si zájemci mohou postavit město z dřevěné stavebnice, obléci si část zbroje, potěžkat meč, sitouvat se do role ostrostřelce či trhovce s dobovým zbožím i platidly. Další z expozic Sklářství na Horácku umožňuje nahlédnout do světa křehké barevné krásy horáckého skla. Polička totiž leží v oblasti se staletou tradicí sklářské výroby, v níž působilo více než dvacet sklářských hutí. Jejich výběrová produkce je v rámci expozice představená formou tzv. otevřeného depozitáře. Život a dílo skladatele přibližuje expozice Barevný svět Bohuslava Martinů obsahující část z bohatých sbírkových fondů muzea i exponáty od soukromých majitelů.<br />
V této hlavní muzejní budově sídlila před téměř sto lety také chlapecká měšťanská škola, a tak další z expozic nabízí jedinečnou příležitost vrátit se do doby na přelomu 19. a 20. století a zasednout do lavic zrekonstruované dobově vybavené školní třídy, do které Bohuslav Martinů chodil. Již řadu let je také možné návštívit jeho rodnou světničku ve věži kostela sv. Jakuba. Její ochoz však bohužel v současné době prochází rekonstrukcí, a tak je zde provoz poněkud omezen.</p> <p>Jistě máte spoustu plánů do budoucna?<br />
Plány pro následující období vycházejí ze „Vzdělávací strategie Městského muzea a galerie Polička na léta 2009 až 2014“. To především znamená připravit nabídku kvalitních kulturně vzdělávacích programů pro různé cílové skupiny při využití sbírkových fondů muzea. Zásadní je rovněž zajištění kvalitní odborné péče, což zahrnuje řádné uložení sbírkových předmětů podle nejnovějších muzejních a vědeckých poznatků, a dále konzervování a restaurování svěřených sbírkových fondů. Další prioritou je systematická evidence, digitalizace a zveřejňování sbírek na internetu formou přehledného katalogu. V následujících letech proto bude pozornost soustředěna především na to, co bylo v uplynulých letech poněkud opomíjeno. S ohledem na rozsah a náročnost těchto odborných činností bude v roce 2011 naopak omezena vědeckovýzkumná a ediční činnost.</p> <p>Zmínila jste ediční činnost. Vaše centrum mimo jiné vešlo ve známost také jako vydavatel značného množství cenově dostupných víceméně odborných publikací…<br />
Knih jsme v uplynulých letech vydali opravdu mnoho. Jejich ediční plán sestavoval náš zaměstnanec PhDr. David Junek. Ten nejenže řešil veškeré záležitosti spojené s vydáváním publikací, ale byl také často jejich autorem. Prostředky jsme získávali z rozpočtu naší organizace, z dotací ministerstva kultury nebo Pardubického kraje a ze soukromého sektoru. Mnohé publikace máme ještě na skladě, a tak si je případní zájemci mohou vybírat z tohoto přehledu. </p> <p>Děkuji za rozhovor<br /> Eva Horníčková</p> <p>Pozn.: Tato příspěvková organizace, financovaná městem Polička a příležitostnými dotacemi z grantů, má pět stálých zaměstnanců s přepočteným pracovním úvazkem 4,2. Dále šest provozních pracovníků, kteří mají kumulované funkce, jako průvodce, pokladní, ekonom, údržbář, lektor vzdělávacích programů, výstavář.</p>

Jde si za svým snem

Autor článku: 
Kateřina Vedralová

<p>Je hodně mladý a studuje střední výtvarnou školu. Patří však mezi ty šťastlivce, kteří v raném věku přijdou na to, co je baví a čemu se chtějí v životě věnovat. Pro Karla Jecha je to hudba, tanec a tvorba videí. Má svůj sen a jde si za ním.</p> <p>Karlovou největší vášní jsou hudební videa, která točí již tři roky. Dva roky se také věnuje tancování. Pro své klipy si vymýšlí příběhy, taneční choreografii, sám v nich tanečně účinkuje a nakonec si také vše natočí a následně upraví. Ja ryzí amatér, nechodí do žádných kurzů, vše odkoukává a učí se sám.<br /> Oslovil naši redakci a zaujal nás svým nadšením pro věc, odhodláním a vytrvalostí. </p> <p>Co je tedy tvým snem?</p> <p>Chtěl bych dokázat, že i obyčejný kluk jako jsem já, si může splnit svůj sen. A to jen vůlí. Chci hlavně tancovat, to je moje největší vášeň. Navíc bych tanec rád obohatil o to, čemu se věnuji, a co tvoří celek, který určuje moji cestu… Můj sen je, dokázat prostřednictvím toho celku velké věci.</p> <p>Co to přesně znamená, čeho bys chtěl dosáhnout?</p> <p>Přesně dané cíle nemám, ale určitě bych chtěl jednou poznat jaké to je, když člověk přijde domů, zapne si televizi a tam uvidí svůj vlastní klip. A chtěl bych také vystupovat živě, mít kontakt s lidmi a nebýt pouze tím člověkem z obrazovky.</p> <p>Co tě na tvé práci baví nejvíce?</p> <p>Na to se odpověď hledá těžko, miluji totiž všechny části toho procesu. Asi ze všeho nejvíc je to ale právě tancování, to určitě. Hlavně ta část, kdy už mám postavenou choreografii a můžu ji naplno žít. A pak také miluju upravování videí; můžu si hrát s nápady a zapojit fantazii. Prostě vytvořit video přesně podle sebe. Ale celkově to zbožňuji všechno.</p> <p>Zaznamenal jsi již nějaké výraznější úspěchy?</p> <p>Já se nerad chlubím úspěchy. Myslím si, že když je člověk opravdu úspěšný, nemusí o tom mluvit. V mém případě se ale o nic tak zásadního nejedná, tak se tedy pochlubím. Za hodně velký úspěch považuji své vítězství v soutěži, o které jsem se o prázdninách dočetl na webu Bena Cristoavo. Cenou byla částka pět tisíc. Říkal jsem si, že pokud vyhraji, pořídím si novou kameru. Přihlásil jsem se a ono to vyšlo. Díky tomu jsem vlastně i mohl poznat Bena a musím říct, že je mi hodně sympatický a líbí se mi, co dělá.<br />
Za další větší úspěch považuji navázání spolupráce s umělcem, který si říká Matt Pardus. Je to nová ryba v rybníce, a myslím si, že má lidem co nabídnout. Na nový rok jsme točili klip na jeho singl „Odcházíš“ a za odvedenou práci se musím pochválit.<br />
Avšak mým největším úspěchem je to, že jsem si všechno si zařídil sám, aniž by mi kdo kdy pomáhal. Navíc sledovanost mých videí na Youtube kanálu do dneška celkově přesáhla půl milionu lidí. To všechno stálo spoustu dřiny a úsilí. Ale nikdy jsem si nestěžoval, že si tu cestičku buduji sám.</p> <p>Existuje někdo, kdo tě podporuje?</p> <p>Největší podporu mám v rodině a přátelích. Jsem jim neskutečně vděčný, protože bez nich by to bylo opravdu těžké. Je úžasné mít kolem sebe lidi, kteří nepodrazí a vždycky podrží.</p> <p>Píšeš, že tvá cesta za snem není vždy lehká? Jakou nejtěžší zkouškou jsi zatím prošel?</p> <p>Asi nejtěžší bylo strávit reakce lidí a naučit se to brát trošku s nadhledem. Každý negativní názor člověka zasáhne. Dříve bylo snadné mě zranit špatnou poznámkou, ale dnes už jsem ve stádiu, kdy se nad urážky a ponižování umím povznést. Myslím si totiž, že někomu nadávat a ponižovat ho není zrovna dvakrát dobře zvolená cesta a lidi, co tohle dělají, jsou většinou sami se sebou nespokojení a tak se obouvají do druhých.</p> <p>Co tě vždy dokázalo z takových momentů vytáhnout? Co tě drží nad vodou?</p> <p>Jsou to tři věci. První je rodina, ta je pro mě vším. Pak kamarádi. Nemám moc dobrých přátel, kterým věřím na sto procent, ale těch, kterým takto věřím, si vážím nadevše. Moc si také lidi chráním, abych je měl neustále u sebe. Tou třetí věcí je určitě hudba, bez ní by nikdy nebylo nic takové, jaké je.</p> <p>Existuje u nás někdo, kdo dělá podobnou práci?</p> <p>Ač to může znít sebevíc namyšleně, tak ne. Vím třeba o hrstce lidí, co se o něco pokoušejí, ale buď k tomu nemají předpoklady anebo si myslí, že když už tedy něco umí, tak budou hned slavní. Neuvědomují si ale, jak složitá cesta za slávou vede.</p> <p>Je něco, co tvá videa spojuje a co se snažíš svým divákům a příznivcům sdělit?</p> <p>Každé moje video je o něčem jiném, ale celkově mají všechna dodat jejich divákům odvahu k cestě za naplněním vlastních snů. </p> <p>Odkaz na blog Karla Jecha naleznete zde, jeho kanál na YouTube zde

Dobrovolníci v kraji VYSOČINA

Autor článku: 
luk

<p>V kraji Vysočina působí v oblasti kultury poměrně velké množství dobrovolníků. Sdružují se v neziskových organizacích, či ve spolcích, a podílejí se na rozvoji kultury v kraji. V oblasti kultury existuje 71 neziskových organizací a nespočet dalších kulturních spolků, které působí převážně na místní či regionální úrovni.</p> <p>Jen divadelních spolků v kraji Vysočina je registrováno na 80. Spolky se věnují také zachování lidových zvyků, historii, sběratelství, folkloru, pořádání festivalů či obnově kulturního dědictví v kraji apod.<br />
Více <p>PODPORA KRAJE:<br />
Aktivity dobrovolníků v oblasti kultury jsou podporovány například grantovým programem Fondu Vysočiny Regionální kultura. Podporuje neprofesionální umění, které rozvíjí kulturní život regionu, občanskou sounáležitost a vznik nových kulturních akcí navazujících na tradice kraje.<br />
Více <p>Obnova kulturního dědictví je podporována například Zásadami Zastupitelstva kraje Vysočina pro poskytování dotací na obnovu kulturních památek v kraji Vysočina. Díky těmto Zásadám je možno získat finanční prostředky až do výše 350 000 Kč na památkovou obnovu movitých a nemovitých kulturních památek.<br />
V rámci Fondu Vysočiny jsou dále vyhlašovány také grantové programy Památkově chráněná území či například Diagnóza památek, které také slouží k financování obnovy kulturního dědictví v kraji Vysočina.<br />
Více <p>Každoročně je také vyhlašována anketa Zlatá jeřabina. V rámci této ankety hlasuje veřejnost o nejlepším kulturním počinu roku. První tři místa v této anketě získávají nejen ocenění Zlaté jeřabiny za nejlepší kulturní počin roku, ale také finanční ocenění ve výši 10 000 Kč za 3. místo, 20 000 Kč za 2. místo a 30 000 Kč za 1. místo.<br />
Díky této anketě byla oceněna práce již řady dobrovolníků. Zlatá jeřabina />
Již druhým rokem vyhlašujeme Soutěž SKUTEK ROKU. V letošním roce budou oceněny mj. skutky fyzických osob (i dobrovolníků), jejichž aktivity byly realizovány v roce 2010 na území kraje Vysočina. Nominace jsou přijímány v jednotlivých kategoriích, z nichž jednou je oblast kultury. Hlasování veřejnosti v kategorii jednotlivci bude probíhat od 1. 3. 2011 – 8. 4. 2011.<br />
Slavnostní vyhlášení vítězů proběhne 7. 6. 2011 na zámku Kinských ve Žďáru nad Sázavou. Soutěž je vyhlašována v rámci projektu MA-G 21, který je zaměřen na přeshraniční, česko-rakouskou výměnu zkušeností v rámci místní Agendy 21 a udržitelného rozvoje.<br />
Více <p>Odbor mládeže a sportu vyhlašuje Pravidla Rady kraje Vysočina na přidělování dotací na pořádání volnočasových aktivit pro děti a mládež. V letošním roce tak bude podpořeno několik projektů, které se věnují i aktivitám mládeže v oblasti kultury. Mezi podpořenými žadateli jsou např. Informační centra pro mládež.<br />
Více <p>Evropský rok dobrovolnictví na Vsočině:<br />
Každoroční akce Zdravého kraje Vysočina s názvem Čistá Vysočina, kterou pořádáme v dubnu je zaměřena na sbírání odpadků kolem cest. V roce 2010 se aktivně zúčastnilo 14 534 registrovaných účastníků. Během týdne Čisté Vysočiny jsme vedli v evidenci 215 oficiálních úklidů, denně 20 až 30 akcí s různou podporou veřejnosti, škol a neziskových organizací. Podařilo se sesbírat 60 tun odpadků.<br />
Pro letošní rok počítáme s obdobným zájmem.<br />
Více </p> <p>Místní kultura děkuje:<br />
Markétě Mátlové, oddělení kultury,<br />
Věře Trávníkové, oddělení mládeže a sportu,<br />
Martě Vencovské, oddělení regionálního rozvoje,<br />
které se podílely na přípravě odpovědi.</p>

Současnému umění chybí výstavní prostory

Autor článku: 
Markéta Vrabcová

<p>PRAHA: Kryštof Vancl se jako student Výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě v Praze a v současné době i jako student Uměleckoprůmyslové školy v ateliéru Intermediální konfrontace Jiřího Davida uměním dlouhodobě zabývá. Nejenže se sám aktivně podílí na jeho vytváření, ale ještě spolu s dalším kamarádem založil malou galerii Ve Sklepě.</p> <p>Provozujete galerii. Můžete ji našim čtenářům představit?</p> <p>Galerie Ve Sklepě se nachází na Pohořeleckém náměstí 25, v místech, kde od dětství bydlím a žiji. Tento zajímavý a nevyužívaný sklepní prostor si o vznik galerie téměř sám říkal. Prostor je atraktivní především lokalitou. Na Hradčanech je těžké naleznout nějakou galerii, která by se zaměřovala na současné umění. Ze začátku jsme tento prostor chápali především jako experimentální. Pravidelně každé úterý jsme se zde setkávali s dalšími umělci. V krátkém časovém intervalu zde vystavovalo pět mladých studentů umění. To se ujalo a my jsme tuto koncepci dál rozvíjeli.</p> <p>Jakým aktivitám se zde věnujete?</p> <p>Pořádáme jednodenní výstavy, které trvají pouze po dobu vernisáže. </p> <p>Proč nepořádáte delší výstavy?</p> <p>Výstavu chápeme jako událost, od toho se odvíjí i délka jejího trvání. Některé výstavy z tohoto pojetí mohou vybočit, ale v zásadě jde o to navrátit umění jakýsi rituální charakter, který mu dává jeho původní „kultický význam“.</p> <p>Kdo jsou návštěvníci vaší galerie?</p> <p>Návštěvníci se rekrutují z řad studentů uměleckých škol. Výstavy, které zde pořádáme, mají odezvu především u erudovaného diváka. Chtěli bychom se samozřejmě dostat do podvědomí širší společnosti, ale to dost dobře není možné. Je to dáno také charakterem této galerie a tím, že jsou zde především jednorázové výstavy. Galerie na sebe nabaluje jistý okruh lidí z umělecké scény, a tím se stává pro současné umění přínosnou. </p> <p>Čím si vysvětlujete to, že do vaší galerie nechodí návštěvníci z řad laiků?</p> <p>Mrzí mě, že se sem nedostane divák mimo odbornou obec. Věřím, že umění viděné v prostorách typu naší galerie, by si mohlo najít i laické diváky. Jde především o zvyk. Naše galerie Ve Sklepě doplňuje seznam zavedenějších galerií pro současné umění jako je: Centrum pro současné umění Futura a Karlín Studios. Tak vznikají výstavní místa na periferii a pouze dokládají nuznou situaci dnešní výstavní praxe. Prezentace současného umění se bohužel odehrává často v galeriích k tomu nevhodných. Mladým umělců a nejen jim chybí prostor k vystavování. </p> <p>Jak je možné se o vašich akcích dovědět?</p> <p>O našich aktivitách informujeme prostřednictvím informačních kanálů jako je www.jelibo.cz, www.jelito.cz, www.ludvikhlavacekakce.cca. To jsou servery, které sdílí komunita umělecké scény. Sami disponujeme vlastním emailovým seznamem a rozesíláme pozvánky, také v omezené míře vylepujeme plakáty.</p> <p>Kdo vás financuje?</p> <p>Naše aktivity se odehrávají izolovaně od jakékoli institucionální správy, za což jsme rádi. Výhoda finanční nezávislosti je, že nejsme vázáni žádnými formuláři a programem, který bychom v rámci nějakého grantu museli plnit. Za tento sklep neplatíme žádný nájem. Zdarma nám jej poskytuje společnost vlastníků bytových jednotek Pohořelec 25. Nejvíce dobrovolníků jsme potřebovali především na začátku, kdy jsme tento sklep vyklízeli od spousty harampádí a také jsme jej vymalovali. </p> <p>Vystavujete především umění z oblasti Site-Specific. O jaké umění se jedná?</p> <p>Jedná se o umělecká díla, která vznikají přímo pro daný prostor a reflektují i takové aspekty jako je architektura, historie a dobový kontext, které se k tomu místu váží. Pojem Site-Specific má své kořeny někde na začátku sedmdesátých let v konceptuálním umění, kdy se umění vymanilo ze své tradiční prezentace v galeriích. Řekl bych, představitelem tohoto umění je třeba Dominik Lang, který se přímo zabývá architekturou galerijního prostoru, ale i mnoho dalších umělců z nejmladší generace například Viktor Takáč, Aleš Čermák, Matyáš Chochola či Martin Hrubí. </p> <p>Jací umělci zde již vystavovali? </p> <p>Mohu zmínit pár jmen zejména nejdříve z období, kdy se galerie Ve Sklepě ještě takto nejmenovala, ale jednalo se zejména o experimentální prostor a pravidelná setkání nazvaná: „Uterý ve sklepě“. Mezi vystavující z této doby patří zejména fotografové z FAMU Jan Faukner a Petr Krejčí, izraelský umělec z ateliéru Jiřího Davida Noam Darom a student u Valdimíra Skrepla Matyáš Chochola.</p> <p>Kdy se konala první výstava ve vaší galerii?</p> <p>První výstava galerie Ve Sklepě se uskutečnila v listopadu 2009. Jednalo se o výstavu rakouské umělkyně Isabely Kohunber, která v té době byla v Praze na stáži v ateliéru Mileny Dopitové. Její výstava reflektovala komunikaci vystavujícího umělce a galeristy. Dále zde vystavoval videoartista Viktor Takáč, který se také zabývá instalacemi ve veřejném prostoru. Za nimi následuje dlouhá řada vystavujících. Nedávno zde vystavoval Pavel Sterec, dvojice Vasyl Artmanov a Alexej Klujkov, Michal Panoch, Milan Mikuláštík nebo Lenka Vítková. </p> <p>Co je největším přínosem vaší galerie?</p> <p>Existence naší galerie, je potvrzením, že umění v dnešní době má špatné zázemí a vlastně ani nemá, kde se prezentovat. Pozitivní je například i to, že na tuto situaci takto upozorňujeme.<br /> Hlavním přínosem je však možnost duchovního „přežívání“ umělců. </p> <p>Proč se takovému dobrovolnickému provozování galerie vlastně věnujete?</p> <p>Této aktivitě se věnuji ze společenského popudu. V tom, co dělám, cítím určitý vzdor vůči institucionální společnosti v šírším politickém smyslu. Současná politika umění ignoruje. V naší galerii jsme nedávno měli výstavu „Nepovedené obrazy“, kdy díla od renomovaných autorů jako je Josef Bolf, Tomáš Císařovský, Jiří David, Petr Kvíčala, Martin Mainer, Jan Merta, Vladimír Skrepl a Antonín Střížek byla vystavena v takové „kobce“ jako je naše galerie. Ale jednalo se o nepovedené obrazy (smích)! </p> <p>Galerie Ve Sklepě<br /> Výstavy jsou pořádány vždy jako jednorázové události v úterý od 18:00 v přibližném rozmezí jednou měsíc. Galerie se nalézá ve dvoře pavlačového domu na Pohořelci 25, na Hradčanech. Průchodem dovnitř na dvůr, pak doprava do zahrady. </p> <p>Odkazy:<br />
http://www.vesklepe.blogspot.com</p>

Umělecké uskupení Fronta na banán představuje umění současné „dekadence“

Autor článku: 
Markéta Vrabcová

<p>PRAHA: Básník, kulturolog a zahradník Lukáš Neubert se podílel již v době svých středoškolských studií na založení zajímavé alternativní umělecké skupiny Fronta na banán. Již ze samotného názvu cítíme určitou ironii, sarkasmus a komický nadhled, který je blízký všem členům uskupení.</p> <p>Tvorba, které se věnují ve svém volném čase, je pro ně zdrojem možnosti, jak hravou leč mnohdy i pichlavou formou rozšířit do světa své názory na současné dění ve společnosti. </p> <p>Fronta na banán je neformální umělecké uskupení básníků a hudebníků. Kdy a jak došlo k jejímu založení?</p> <p>Fronta na banán vznikla nejdříve jako hudební skupina na gymnáziu v pražských Kunraticích. Tak vzniká mnoho kapel a většinou se po krátké době úplně rozpadnou. Když však kapela funguje delší dobu, je stále těžší skupinu zrušit, protože má již určitou minulost. To máte jako u Rolling Stones, ty už si taky netroufají ukončit činnost, ačkoliv soudě podle jejich tvorby je nejvyšší čas, aby tak učinili. My jsme si při vzniku řekli, že když může hrát tolik „příšerných“ kapel, tak my můžeme dělat hudbu taky (smích). Zpočátku nás trochu omezovalo to, že nikdo kromě mě neuměl hrát na žádný nástroj, ale to se časem změnilo. Ze začátku se jednalo především o chlapeckou kapelu ve složení: Honza Dědič, Petr Machan, Petr Novák, Vít Soukup a Ondřej Votík. Jelikož nás škola příliš nezaměstnávala, měli jsme mnoho energie a času na své koníčky.</p> <p>Čím je vaše skupina jiná než ostatní podobné „gymnaziální“ hudební skupiny?</p> <p>Zvláštností naší skupiny je unikátní propojení poezie a hudby. Básničky jsme začali psát víceméně z nudy pod lavicí, a některým z nás to zůstalo dodnes. Třeba Petr Novák je autorem sedmi básní, které patří historicky k tomu nejlepšímu co v FnB vzniklo. Básničky jsou asi nejpodstatnější a nejtrvalejší hodnotou, co tuto partu lidí spojuje. Dalším důvodem je zábava a přátelství. Naše výtvarná činnost má dvě polohy. Především se část z nás čas od času věnuje street artu, kdy ve formě sprejovaných šablon „znečišťujeme“ šedivé a jinak nevzhledné zdi českých měst. Paradoxně, i když se zcela jistě jedná o naši vedlejší aktivitu, měla tato tvorba asi největší mediální ohlas. Dokonce se stala součástí knihy Street Art Praha, která vyšla v roce 2007 v nakladatelství Arbor vitae. Tato kniha byla sepsána maďarským sběratelem street artu Istvánem Lékó. Reakce obyčejných lidí byly až na výjimky velmi pozitivní. </p> <p>Proč se věnujete v oblasti výtvarného umění zejména street artu?</p> <p>Umělecká senzitivita je univerzální, uplatňuje se ve všech oblastech. Pro FnB je důležitá jedna věc: nemáme rádi vyzdvihování individualit. Street art umožňuje zachovat anonymitu a zároveň vytvářet mýtus. Zajímá nás především to, jak se literární poetika může vmísit do reálného světa. Je to hodně zajímavý proces. Škoda, že neexistuje pro street art více legálních ploch a že se podle našich zákonů nejedná o umění, ale o kriminální čin. Jeden můj kamarád, který vytvořil dvě umělecké šablony na veřejném chodníku, byl podmínečně odsouzen k odnětí svobody na tři měsíce! To je opravdu absurdní situace. Další členkou naší skupiny je i techno – malířka Jana Hessová, která se podílela na ilustrování našich almanachů. Kromě toho jeden z našich zakládajících členů Petr Machan se delší dobu věnuje umělecké fotografii. </p> <p>Kolik máte vlastně členů?</p> <p>S Frontou na banán mohou být spojovány desítky lidí, ovšem někteří již přestali být aktivní. Jedním z našich „bývalých“ členů je například i anarchistický básník Nada, který se aktivně spolupodílel na fundamentálním almanachu Budete viset! Většina lidí aktivních buď v hudební formaci nebo v jiných oblastech naší činnosti je však již trvale propojena s osobními zážitky z mládí. To jsou zážitky na celý život, a jak to tak s pamětí bývá, vzpomínky jsou čím dál tím hezčí! Počet lidí nějak výrazněji spojených s FnB odhaduji tak na 20. Hudební formace je tvořena vždy tak do deseti osob, podle místa, času a nálady. Tady platí, že čím více lidí, tím větší chaos, ale také větší zábava. </p> <p>Na jakých ideových základech je vaše umělecká skupina postavena?</p> <p>V estetice FnB vědomě i nevědomě navazujeme na klasickou tradici světové dekadence, umělecké avantgardy a českých anarchistických buřičů, stejně tak se opíráme o dobrou tradici českého undergroundu 70. a 80. let 20. stol. Významný je pro nás i vliv poetismu, jakkoli je to zdroj nehrdinný a slabošský. V politické rovině je FnB poměrně diverzifikovaná, ovšem významným proudem je silný kritický tón, který se dotýká i veličin a osobností většinovou společností respektovaných. Ani Václav Havel nebyl ušetřen. Jsou však mezi námi i obyčejní političtí liberálové a to je hanba! </p> <p>Jak informujete lidi z okolí o vašich akcích?</p> <p>Většinou telefonicky nebo emaily. Popřípadě ústně. Existujeme i na Facebooku.</p> <p>Jste dobrovolnické uskupení. Nevyužíváte žádnou formu státní podpory. Kde získáváte finance na své aktivity?</p> <p>Na případné koncerty se dopravujeme sami, asi dvakrát se nám stalo, že jsem dostali příspěvek na cestovné od pořadatelů koncertu nebo festivalu. Hrajeme na nekomerčních akcích. Almanachy si vydáváme vlastním nákladem částečně proto, že nechceme nikomu nic vysvětlovat a cenzurovat obsah. Nehledě na to, že básně takového charakteru si stát už z podstaty nemůže „pěstovat“. My si vždy řekneme, kolik chce kdo kusů a za jakou cenu. S těmi si pak každý může naložit, jak chce. Chudší mají méně a bohatí více…</p> <p>Kolik takových sbírek již vyšlo?</p> <p>Almanach vydáváme nepravidelně přibližně jednou za dva roky. Celkem jsme vydali již čtyři: Pražské sanitarium, Budete viset!, Hovory s batohem a Ultrabloody hardcore Jesus. První sbírka byla plná naivních a nabubřelých veršů, ačkoli některé z nich mají trvale vysoký standard. Sbírka Budete viset! reagovala na mezinárodní politickou situaci a byla ostře politicky nekorektní, Hovory s batohem byly více dadistické a Ultrabloody hardcore Jesus je ještě možné koupit na: http://www.fler.cz/fronta-na-banan<br /> Kupte si jej a udělejte si sami obrázek. V posledně jmenované sbírce je i významný host Básník Ticho, praděd mladé české avantgardní poezie. Poslední sbírku si také můžete velmi levně koupit přímo od autorů na některé z našich budoucích akcí. Starší sbírky jsou samozřejmě naprosto rozebrané a ty existující jsou rozedrané a ohmatané v knihovničkách českých a moravských krasavic (smích).</p> <p>Jak byste charakterizoval styl, který je pro vaši hudební a básnickou skupinu charakteristický?</p> <p>Naše kapela měla zpočátku tendenci hrát cosi jako skapunk, ale z toho brzo sešlo, jelikož se projevila odlišná podstata naší umělecké existence než je hraní rychlých písniček do tance. Spodní proud touhy některých členů hrát pohodovou, líbivou a taneční hudbu, přetrval, ale nikdy nebyl plnohodnotně uspokojena. V podstatě jsme parta knihomolů, která se rozhodla dělat něco, co by uspokojilo naši potřebu šířit své názory a sdílet svůj hudební a literární vkus s obecenstvem anebo sami mezi sebou. O hudbě se dá mluvit až zpětně, i když se postupně stala nedílnou součástí sdělení, nešlo o ni v první řadě. Myslím, že naše hudba je více než dobrou kulisou pro naše sdělení. Pozdější pokusy emancipovat hudbu z okovů slov se dle mého názoru setkaly s nezdarem. Z knihomolů se dosud nestali hudebníci, ale kdoví jak to bude v budoucnu. Básnicky je pro FnB charakteristická jednoduchost a zdánlivá naivita. Sebeironie, skepse i násilí jsou přítomné, láska je upozaděna nebo se o ní nemluví. Hravost je pro nás zcela zásadní, jelikož by nás texty jinak nebavilo číst. Ještě jedna věc je důležitá: vystavujeme se vzájemné kritice a tak se nám málokdy stane, že bychom zveřejnili nějakou narcistickou pitomost.</p> <p>V rámci své umělecké skupiny se věnujete hraní na elektrickou kytaru a především skládání básní. Kde berete inspiraci pro své básně?</p> <p>V posledních několika letech se soustředím především na sbírání lidové slovesnosti zaznamenáváním vyslechnutých útržkům rozhovorů atd. Domnívám se, že ty nejzajímavější a podstatné věci se slovy básníka Jaroslava Erika Friče dějí „na zadním sedadle autobusu“ a to myslím prakticky i obrazně. Také mě v současnosti baví jednoduchá dětská imaginace, ačkoli ji sám nejsem se stoprocentní čistotou schopen. Je mi tedy alespoň inspirací. Pozice moralistického intelektuála mi přijde únavná a neplodná. Prostá řeč je sice prostá, ale o mnoho svěžejší než mnohé z toho, co už bylo, možná zbytečně, napsáno. Škoda papíru. </p> <p>Jakou nejbližší akci s vaší skupinou plánujete?</p> <p>V pražském Unijazzu budeme mít 14. února 2011 vernisáž své historicky první výstavy Petra Machana. Možná bude součástí vernisáže i nějaká kulturní vložka a rozhodně přijde mnoho lidí z FnB. Hudební formace v současnosti „hybernuje“, částečně díky tomu, že jsem se přestěhoval do Olomouce. Pravděpodobně časem vydáme nějaké další tenké knížky a občas někdo z nás čte veřejně na pravidelných akcích Hulidi v holešovickém klubu Cross.</p>

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Články a komentáře