Královéhradecký kraj

Něco cítit nemusíme jen k osobám, ale také k situacím, místům, městům či konkrétním prostorům. Pro umělce takovým prostorem může být třeba výstavní galerie. A proč v případě Zdenky Marie Novákové stará láska nerezaví. To je snadné, není to totiž její první výstava v jičínské zámecké galerii. Jičínský palác, chcete-li zámek, znala Zdenka Marie Nováková už jako malá holka. V šedesátých letech se zatajeným dechem sledovala jeho rekonstrukci a následné otevření galerie. Do prozářeného prostoru se okamžitě zamilovala a už v této době vyklíčila v mladé umělkyni ctižádost v rodném městě vystavovat. První výstava Novákové proběhla v Jičíně na počátku osmdesátých let, poté následovaly další, z nichž poslední se uskutečnila v roce 2009.

Neutuchající a nevyčerpatelný zdroj inspirace Novákové přináší příroda a hudba. S oběma podněty pracuje po celou svou kariéru, avšak z počátku převažovala spíše inspirace přírodou a to přírodou a krajinou rodného Jičínska s jeho skalními útvary, lesy, květy, rybníky... Ve svých starších dílech také více pracuje s realitou, která vychází právě ze zobrazování konkrétního, nutno však dodat, že i v těchto dílech tíhne spíše k abstraktnímu vyjádření. Nemaluje faktický svět, spíše pocity a dojmy, které v nás vyvolává. Toto konstatování je zjevné zejména, když se díváme na její obrazy inspirované hudbou. Hudební skladatel pracující s prchavým okamžikem přenáší právě své osobní prožitky a nesnaží se o pouhou nápodobu vnějšího. Nováková inspirací hudbou přenáší právě tyto pocity a prchlivé okamžiky na plátno.     

Již na začátku jsme zmínili, že zámecká galerie pro Zdenku Marii Novákovou není neznámým místem. Jelikož prostor zná a je si vědomá jakési jeho výlučnosti, rozhodli jsme se nerozbíjet jej množstvím panelů, ale nechat ho zahrát v jeho plné kráse. Po obvodních stěnách rozvěsíme přibližně dvě desítky pláten, které odkazují k fascinaci hudbou. Centrální prostor zaplníme pouze vitrínami, které nenaruší celek. V nich pak budou představeny drobnější práce inspirované opět hudbou a přírodou.         

Výstava se koná od 4. února do 24. března 2024.

Laterna magika má světové renomé. Je synonymem pro inovativní divadelní zážitky. Bývá označovaná jako první multimediální divadlo na planetě. Nyní bude vůbec poprvé v historii veřejně vystupovat v Trutnově. „Spojuje tradiční prvky s moderní technologií, vytváří tak jedinečné umělecké projekty, které oslovují diváky všech věkových kategorií,“ vysvětluje ředitel Uffa Libor Kasík.

V inscenaci Krajina těla se povedlo spojit zdánlivě neslučitelné žánry - vzdušnou a pozemní akrobacii, balet, breakdance, současný tanec, fyzické divadlo, pantomimu a filmové technologie. Divák sleduje fascinující svět, kde tělo komunikuje beze slov a vypráví příběh plný emocí a nápadů. „Je to jiný pohled na fyzické a taneční divadlo, než jsme byli zvyklí, pohled básnickou formou. Zároveň experimentuje s dramaturgií,“ říká umělecký šéf souboru, režisér a choreograf Radim Vizváry.

Ústředním motivem inscenace je lidské tělo. Desítka umělců na jevišti poukazuje na jeho krásu, možnosti a hranice. Makrofotografie na obrazovkách umístěných na scéně ho přirovnávají ke krajině. „Krajina těla je pro vnímavého diváka, který má rád poezii a pohybové umění. Stejně jako UFFO je experimentální a boří standardní stereotypy,“ zdůrazňuje Radim Vizváry.

Český mim a performer patří mezi stálé a pravidelné hosty nabitého programu trutnovského Uffa. Zaujal například komediální pantomimou Sólo, nonverbální pohádkou Paperboy a rovněž ústřední rolí v inscenaci Heroes, které sehrál společně s populárním novocirkusovým souborem Losers Cirque Company. „Všechna tato představení měla v Uffu úspěch. Trutnovští diváci jsou díky Liboru Kasíkovi a jeho festivalu Cirk-Uff výjimeční. Jsou zkušení a poučení. Proto si myslím, že Krajina těla je inscenace právě pro ně,“ dodává Radim Vizváry.

Představení Krajina těla zařadilo trutnovské UFFO do kategorie Nové divadlo. Na programu je v pondělí 29. ledna od 19:00 hodin. Vstupenky je stále možné zakoupit přímo na Inforecepci UFFO anebo na webu www.uffo.cz.
 

Hortus Musicalis Broumov 2024

Záměrem prvního z projektů – Hortus Musicalis Broumov 2024 – který připravilo Vzdělávací a kulturní centrum Broumov (VKCB), je prohloubení spolupráce v hudební oblasti mezi Českou republikou a Norskem a navázání nové spolupráce mezi Českou republikou a Gruzií se zaměřením na hudebníky / umělce zabývající se experimentální hudbu a sound artem.

Součástí projektu budou dva rezidenční pobyty. V dubnu bude broumovský klášter hostit jednoho hudebníka z České republiky a jednoho z Norska se zaměřením na experimentální hudbu, tato rezidence se uskuteční ve spolupráci s NOPA. V říjnu pak klášter uvítá jednoho hudebníka z České republiky a jednoho z Gruzie se zaměřením na sound art, a to ve spolupráci s Free University of Tbilisi, VA[A]DS School a Kunsthalle Tbilisi. Rezidenti se v inspirativním prostředí kláštera budou věnovat své kreativní práci. Součástí jejich pobytu bude také spolupráce s místními aktéry či komunitou. Pro české zájemce o rezidenci bude na webu www.klasterbroumov.cz otevřen během ledna open call s online registračním formulářem.

„Máme velkou radost, že se nám podařilo získat podporu z Národního plánu obnovy. Díky ní můžeme navázat na zkušenosti, které jsme získali během posledních tří let při realizaci prvních hudebních rezidencí v rámci projektu Hortus Musicalis Broumov podpořeného z Norských fondů. A abychom se trochu obsahově posunuli, rozhodli jsme se programově zaměřit na experimentální hudbu a sound art,“ vysvětluje Žaneta Vávrová, ředitelka Vzdělávacího a kulturního centra Broumov.

Partnery projektu jsou Norská asociace skladatelů a textařů NOPA, která v rámci projektu zajistí účast norského rezidenta zabývajícího se experimentální hudbou pro dubnovou rezidenci. Gruzínskými partnery jsou VA[A]DS School (Škola výtvarného umění, architektury a designu) na Free University of Tbilisi, která ve spolupráci s Kunsthalle Tbilisi v rámci projektu zajistí účast gruzínského umělce, který se zabývá sound artem, pro říjnovou rezidenci. Projekt je financován Evropskou unií, Národním plánem obnovy a Ministerstvem kultury ČR.

The Czech-Norwegian Sound Art Cooperation

Vzdělávacímu a kulturnímu centru Broumov se zároveň podařilo uspět s projektem „The Czech-Norwegian Sound Art Cooperation“, který odstartoval v prosinci 2023 a skončí v červenci 2024. Jeho součástí bude měsíční květnová česko-norská hudební rezidence v broumovském klášteře zakončená společným hudebním výstupem rezidentů a také dvě bilaterální setkání.

„Cílem tohoto projektu je navázání trvalé spolupráce s novým norským partnerem a také sdílení inspirace a příkladů dobré hudební praxe, která může posílit soudržnost a spolupráci místních komunit. Český a norský rezident stráví v Broumově intenzivní pracovní měsíc, při kterém budou pracovat nejen na vlastních i společných projektech, ale zároveň se zaměří i na spolupráci s místními partnery,“ uvedla Žaneta Vávrová.

Tento projekt je financován z Fondu pro bilaterální vztahy v rámci Fondů EHP a Norska. Partnerem je norská organizace nyMusikk, přední norská organizace pro současnou hudbu, která zajistí norského umělce pro květnovou rezidenci v Broumově.

Pro zájemce o českou hudební rezidenci bude vypsán open call na webu www.klasterbroumov.cz.

“V prosinci nám z důvodu nemoci setkání nevyšlo, a tak se z vánočního koncertu stal koncert novoroční. Název Sváteční čas přesto není zavádějící. Rok 2024 je rokem české hudby, a proto je pro všechny muzikanty svátkem. Přijďte s námi vzdát hold domácím autorům a interpretům slavné éry české taneční hudby let dávno minulých,“ zve na čtvrteční koncert frontman kapely Petr Sovič.

Během koncertu se posluchači dočkají skladeb Karla Gotta, Viktora Sodomy, Milana Chladila, Waldemara Matušky, Rudolfa Cortése, Karla Štědrého, Karla Černocha a dalších oblíbených interpretů domácí populární hudby. Několik skladeb věnují hudebníci také památce královéhradeckého rodáka Karla Hály.
Program bude moderovat sám Petr Sovič, který provází diváky a posluchače hudební historií i na rozhlasových a televizních vlnách. Naživo ale slibuje i prostor k tanci. Není totiž výjimkou, že se návštěvníci koncertů Gramofonu spontánně roztančí.

Zpěváka Petra Soviče doprovodí na klavír Jiří Pavlík, kontrabas rozehraje Petr Dlabola, do strun kytary hrábne Vladimír Šrámek a bicí soupravu ovládne Tomáš Votava. Pětice hudebníků se na koncertních pódiích setkává už téměř 10 let. Spojuje je totiž láska k československé hudbě 50.-80. let a často i společné pracovní zkušenosti. Většina členů totiž nejen sama aktivně koncertuje, ale také vyučuje hru na nástroj na některé ze základních uměleckých škol. Největší devizou je ale jejich smysl pro humor, který drží kapelu pohromadě. Dobrou náladu i kvalitní hudební zážitek pak „Gramofoni“ předávají i svým posluchačům.

Koncert na komorní scéně Klicperova divadla – ve Studiu Beseda se uskuteční 25. ledna od 19 hodin. Vstupenky jsou už nyní v prodeji na stránkách hkpoint.cz.

Stránky kapely: https://www.psgramofon.cz/
Stránky akce a odkaz na vstupenky: https://www.klicperovodivadlo.cz/inscenace/petr-sovic-gramofon-koncert-2314/
 

Robert Smolík
Výtvarník Robert Smolík, se věnuje především tvorbě loutek, ilustraci & scénografii. Podílel se např. na loutkách pro film Kuky se vrací a za film Čertí brko byl nominován na Českého lva v kategorii filmová scénografie. Spolupracuje s řadou divadel jako Alfred ve dvoře / Motus a souborů, např. Buchty a loutky nebo divadelní skupinou Handa Gote Researchand Development. Smolík bydlí v Jičíně, kde založil společně s Veronikou Svobodovou loutkové divadlo s názvem Škrobotník, Šlundra a Šibrová – Skupina ŠŠŠ. Momentálně působí jako odborný asistent na DAMU na Katedře alternativního a loutkového divadla.

Veronika Vlková
Umělkyně Veronika Vlková se věnuje především ilustraci knih pro děti, které tvoří ve spolupráci s výtvarníkem Janem Šrámkem. Mezi jejich poslední knihy patří oceňované To je metro čéče nebo Apolenka z modrotisku, za kterou dvojice získala cenu ilustrátor roku v Czech Grand Design, 2020. Působí v ateliéru Malba 3 na Fakultě výtvarných umění v Brně.

Jak byste inscenaci Návštěva popsali vlastními slovy? Dětský divák je, jak známo, upřímný a spontánní, ale také přísný soudce, jak děti na netradiční koncept reagují? Není to pro ně moc náročné na soustředění? Kolik repríz máte za sebou? Předpokládám, že každé představení je trochu jiné. Kdy si řeknete, tak dnes se to opravdu povedlo?

Robert Smolík: Nemyslím si, že je správné cokoliv popisovat, ale můžu říct, o co jsme se snažili. A to bylo vytvořit prostor pro soustředění se na tu chvíli, kdy se štětec dotkne papíru a zanechá otisk. Chtěli jsme pro návštěvníky vytvořit místo, kde by tento okamžik mohli zažít znovu poprvé. A zdá se mi, že děti i jejich rodiče na tuto nabídku reagují s vděkem a tichým soustředěním.

Veronika Vlková: Je to o jednoduchém pozorování člověka při práci, do kterého zároveň vstupují ještě jiné, tajemné nebo vtipné děje. Potvrdila se původní domněnka, že pro malé děti koukat na to, co dospělí dělají, je přirozené. Děti sedí blízko sebe, okolo stolu, kde divná hostitelka pracuje a kde samy postupně pomáhají. Vše se odehrává v tichu a pokud se ho podaří nenarušit zvuky, pak jsem většinou spokojená. Dost mě taky baví, když děti komentují, co vidí. Někdy říkají: „kdy už bude to divadlo?“ A pak na to rychle zapomenou. Repríz bylo cca 50 a pokaždé vznikne úplně jiná nálada, často se chechtáme, jindy mi všechno padá a děti se lekají, někdy je to úplně jemné, jen v úžasu. Některé děti s rodiči se opakovaně vracejí. Za nejméně povedené považuji, když pod okny CEDu byly vánoční trhy a musela jsem přetlačovat píseň Hallelujah od Leonarda Cohena.

Jedním z uměleckých záměrů Terénu je iniciovat tvůrčí setkání autorů performativního umění s umělci z jiných uměleckých oblastí. Návštěva je toho jistě dokladem. Svedla dohromady v autorské inscenaci scénografa v oblasti loutkového divadla a ilustrátorku knih pro děti. Terén ke spolupráci na představení pro děti oslovil nejprve Roberta. Měl jste volnou ruku, koho si přizvat? Znal jste tvorbu Veroniky už předtím? Má podle vás performativní charakter? Kdy jste se rozhodl, že to bude ono?

Robert Smolík: Tvorbu Veroniky jsem až na ilustrace neznal, ale když ji Matyáš Dlab (umělecký ředitel Terénu – pozn. red.) nabídl, jako možnost, hned jsem souhlasil. Jinak on to byl spíše můj požadavek, že chci pracovat s někým mimo divadlo, než že by to vyžadoval Terén, spíše jsme se na tom rychle shodli a stejně tak rychlá byla i domluva s Veronikou.

Ona z mého pohledu má každá tvorba performativní charakter. 

Umělci z různých uměleckých oborů často vzájemně nekomunikují a nezajímají se o sebe. Proč by to měli dělat? Sledujete jako divadelník výtvarníky a sledujete jako výtvarnice dění v divadelním světě?

Robert Smolík: Já si myslím, že umělci se o sebe zajímají až moc. Za sebe musím říct, že sleduji výtvarné umění mnohem víc než divadlo, což je dané tím, že divadlo nesleduji skoro vůbec.

Veronika Vlková: Aktivně sleduji hlavně okrajové projekty a tvůrce na české scéně, která je malá a kde jsme všichni docela propletení.

Veroniko, jak se Vám hrála hostitelka? Nemáte jako výtvarník spíše introvertní sklony? Byl to pro vás oříšek, jak tu křehkost tvoření předvést?

S účastí jsem souhlasila jen pod podmínkou, že nebudu muset hrát. Vystupuju sama za sebe, introvertně. Byla to pro mě samozřejmě výzva, a zároveň jsem ráda, že můžu zkoumat a trošku aspoň pochopit, jak to funguje, například jak moc souvisí můj klid a soustředění se soustředěním dětí a že nejde jen o to, že se udělají nějaké úkony na scéně, ale o zpřítomnění mentálního pole a obrazů tělem a o jakémsi zhypnotizování. To je dobrodružné.

Budete v nějaké formě spolupráce dále pokračovat?

Robert Smolík: No to bychom myslím oba chtěli.

Veronika Vlková: Pár nápadů máme.

Oba tvoříte ve dvojicích muž – žena. Veronika s Janem Šrámkem, Robert s Veronikou Svobodovou. Je to náhoda nebo jak vnímáte výhody takové spolupráce?

Robert Smolík: Takhle jsem o tom nikdy neuvažoval. Já asi spíš vím, že někoho k té práci potřebuju, že bez toho rozhovoru mi to nedává smysl.

Veronika Vlková: To je asi spíš náhoda. Pro mě znamená dobrá spolupráce, když vše vzniká s lehkostí, ať už je to s kýmkoli. Naše propojení s Robertem vnímám hlavně jako příklad dramaturgické geniality Lukáše Jiřičky (dramaturg CED – pozn. red.) a Matyáše Dlaba.

Na čem aktuálně pracujete? Co vás nejvíce zaměstnává v Jičíně, Brně, Praze nebo úplně jinde?

Robert Smolík: Připravuji inscenaci s Aničkou Klimešovou do Naivního divadla a nějaké svoje věci pro ŠŠŠ. Ale na ty nespěchám. Loni jsem dodělal Pitvu po více než šesti letech nesoustavné práce, tak asi tak.

Veronika Vlková: Už rok se snažím dokončit projekt pro děti o umělci Josephu Beuysovi. S Janem se také chystáme na knížku o skejtování. Tento týden budu dělat drobnější ilustrace do knihy o historii budovy sochařského ateliéru v Ořechovce a současných aktivitách centra pro umění a ekologii UMPRUM Kafkárna, na to se těším. Kateřina Vídenová mě oslovila ke spolupráci právě poté, co byli u nás v Brně na Návštěvě.

Roberte, v rodném Jičíně jste byl dlouho aktivní ve Valdštejnské lodžii, poslední roky se spolu s rodinou, přáteli a studenty soustředíte na projekt Balbineum, jehož cílem je oživení jezuitské koleje v Jičíně. Jak si v současnosti stojí?

Projekt Balbineum stále pokračuje, abych to vysvětlil, jde o snahu vytvořit udržitelný program v dlouho uzavřené Jezuitské koleji v Jičíně, letos budeme otevřeni třetí sezónu a snažíme se vytvořit místo pro odpočinek uměním a odpočinek umělců. Takže tam pořádáme dílny, rezidence a výstavy. Taky jsme začali vydávat knihy. Je to časově náročné a uvidíme, jak se to vyvine.

Veroniko, jste známá svými jemnými akvarelovými kresbami, ilustrovala jste řadu knih, zabýváte se také hudbou a vytváříte multimediální performance. Ráda bych se zastavila u oceňované knihy, kterou jste ilustrovala společně s Janem Šrámkem, To je metro, čéče! i Pokrok nezastavíš, čéče! Připomeňme, že Galerie výtvarného umění v Chebu hostí až do 7. dubna výstavu Vašich ilustrací ke knize. Zaujalo mě, že jste dcerou revizorky a řidičky MHD v Brně. To je minimálně krásná souvislost. Pomohlo Vám to nějak při práci na ilustracích?

Hodně jsem s postavou Karla vzpomínala na situace z mého dětství z máminy práce. Vybavovala jsem si, když jsem v létě trávila dny s ní v tramvajích a byla ohromená, jak sebevědomě jedná s lidmi a kolik je kolem toho adrenalinu. Fascinující byly také návštěvy depa nebo různí zábavní a strašidelní zaměstnanci dopravního podniku. Když máma chodila na večerní školení jeden její kolega mi kreslil zvýrazňovači z kanceláře postavičky kačera Donalda a Mickeyho Mouse. Určitě se to tam trochu propsalo. 

jasuteren.cz

www.ced-brno.cz

„Královéhradecký kraj oplývá velkým počtem historických staveb i uměleckých děl, které jsou chráněny jako kulturní památky nebo národní kulturní památky. Mnohem větší počet již však tento statut nemá, přesto se jedná o místně nebo regionálně významné stavby, plastiky nebo jiné movité věci. O to větší je naše radost, když vidíme zájem o to, nenechat tyto památky zchátrat a zaniknout, ať už jde o malou kapličku v poli či celý zámek. V uplynulých třech ročnících soutěže jsme ocenili obce, spolky i jednotlivé občany a chceme v tom pokračovat i nadále. Práce a náklady spojené s obnovou památek jsou velké, ale stojí za to a pomáhají udržovat naše dědictví stále živé,“ uvedla náměstkyně pro kulturu Martina Berdychová.

Rada Královéhradeckého kraje proto již počtvrté schválila a vyhlásila pravidla pro vyhlášení a udílení Ceny za příkladnou realizaci obnovy architektonického dědictví v regionu, významný počin a dlouhodobý přínos památkové péči v Královéhradeckém kraji. Tato cena je udělována každoročně a od třetího ročníku nese souhrnný název Hereditas obligat.

Cena je udělována ve čtyřech samostatných kategoriích, a to:

• Stavební obnova chráněné stavby, která spočívá v dokončení stavebních prací nebo ucelené etapy stavební obnovy prohlášené nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, případně stavby nacházející se na území památkové rezervace nebo památkové zóny;
• Restaurování prohlášené památky, která spočívá v dokončeném restaurátorském zásahu ať již celé movité či nemovité kulturní památky nebo její ucelené části (např. restaurování sochy, obrazu, nástěnné malby atd.);
• Záchrana neprohlášené památky, která spočívá v obnově, ucelené etapě obnovy nebo restaurování státem nechráněného uměleckého či řemeslného díla, jakož i stavby, která se nachází mimo území památkové rezervace nebo památkové zóny;
• Popularizace památkové péče, která spočívá v dlouhodobé cílené činnosti popularizační, přednáškové, výzkumné, projekční, publikační apod. v oblasti památkové péče.

Nominaci na držitele ocenění může podat jakákoliv fyzická nebo právnická osoba v souladu s pravidly, a to do 28. února 2024. Stačí poslat nominaci na příslušném tiskopisu, a to buď písemně na adresu Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu, případně elektronicky na e-mail pamatky@kr-kralovehradecky.cz. V prvních třech kategoriích je cena udělována za poslední tři kalendářní roky, čtvrtá kategorie nemá časové omezení.

Pravidla a tiskopisy nominace jsou ke stažení na webu Královéhradeckého kraje: https://www.khk.cz/cz/krajsky-urad/kultura/cena-za-prikladnou-realizaci-obnovy-architektonickeho-dedictvi-v-kralovehradeckem-kraji--vyznamny-pocin-a-dlouhodoby-prinos-pamatkove-peci-322813/

„Chceme zahájit jednání v rámci Královéhradeckého kraje a předložíme zastupitelstvu návrh na spolupráci při záchraně pevnosti Josefov s možností čerpání dotací v rámci dvou ministerských programů. Momentálně jednáme s městem o podílu a o financování v následujících 10 letech. Pokud se na tomto domluvíme a krajští zastupitelé vysloví souhlas, budeme připraveni podepsat dohodu o spolupráci mezi ministerstvy, krajem a městem Jaroměř,“ informoval hejtman Martin Červíček.

V případě, že by došlo ke stoprocentnímu vyčerpání všech avizovaných prostředků v rámci obou dotačních programů, tak by odhadovaná spoluúčast žadatele na dofinancování projektů činila okolo 800 milionů korun pro město a kraj dohromady.

Město Jaroměř by již do konce ledna mohlo podat první žádosti o dotaci z Havarijního programu ministerstva kultury.

„V dotačním programu ministerstva kultury jsou alokované prostředky na dva ministerstvem určené objekty v Josefově – vojenskou nemocnici a čtvercové kasárny. Žadatelem o dotaci bude město Jaroměř jako vlastník těchto nemovitostí, v prvních žádostech se předpokládá financování oprav střech a krovů. Zapojení do obou ministerských dotačních programů bude na základě konkrétních projektů, které připravíme v jednotlivých letech, a to za předpokladu odsouhlasení zastupitelstvem kraje,“ popisuje náměstkyně hejtmana Martina Berdychová.

Čtvercové kasárny jsou největším kompaktním městským objektem na území městské památkové rezervace v Josefově. Tento rozsáhlý areál je dlouhodobě nevyužívaný, veřejnosti nepřístupný a nachází se v neutěšeném stavu. Královéhradecký kraj ve spolupráci s městem Jaroměř a dalšími zapojenými subjekty jedná o novém využití tohoto prostoru. Záměr revitalizace má ambice stát se impulsem pro veřejný, společenský i kulturní život.

Původně jezdecké, poté dělostřelecké, a nakonec pěchotní čtvercové kasárny jsou jedním z objektů pevnosti Josefov, jejíž podstatná část byla vybudována v letech 1780–1790. Pevnostní město, které v roce 1793 získalo své jméno na počest císaře Josefa II., je od roku 1948 součástí Jaroměře. Velkým zásahem do života Josefova byl odchod armády v 90. letech 20. století. Mnoho objektů, včetně čtvercových kasáren, zůstává od této doby bez využití.

Soutěž, která si za dobu svého působení získala pověst prestižního klání s účastí mladých špičkových pianistů, je určena pro čtyři věkové kategorie, pro každou z nich je jednokolová. K online registraci se mohou mladí klavíristé přihlásit na úvodní straně webu www.broumovskaklavesa.cz. Zvýhodněný soutěžní poplatek je 990 korun pro přihlášky podané do 1. dubna, přihlášky podané po tomto datu vyjdou účastníky na 1290 korun. Nejzazší termín podání přihlášky je 24. dubna 2024.

Nedílnou součástí přehlídky mladých talentů je koncert laureátů v pražském Rudolfinu, který je plánován na září. Devizou soutěže je nabídka dalších koncertních příležitostí pro vítěze, laureáti si jako jednu z cen mohou odvézt pozvání na festival Dvořákova Praha, festival Za poklady Broumovska, nebo vystoupení v rámci sezóny Karlovarského symfonického orchestru. „I letos bych rád pozval nejen naše mladé kolegy soutěžit do Broumova na již 14. ročník mezinárodní klavírní soutěže Broumovská klávesa. Pevně věřím, že se k nám naše budoucí klavírní naděje z celé Evropy těší alespoň tak jako mí drazí kolegové porotci, kteří se mi již nyní s předstihem ozývají,“ zve na soutěž umělecký ředitel klavírista Ivo Kahánek. V porotě dále usednou významní čeští klavíristé a představitelé předních hudebních institucí. Předsedou poroty bude intendant Akademie klasické hudby a Mezinárodního festivalu Dvořákova Praha Jan Simon, generální ředitel České filharmonie David Mareček, vedoucí oddělení klávesových nástrojů Pražské konzervatoře Milan Langer a Eliška Novotná, profesorka Fakulty umění Ostravské univerzity. Ze zahraničních porotců přivítá soutěž polského pianistu a pedagoga vysoké hudební školy v Krakově Mariana Sobulu.

Novinkou letošního ročníku je rozšíření poroty o dalšího zahraničního představitele. Je jím vyhledávaný německý pianista, ředitel festivalu Gezeitenkonzerte a pedagog na vysoké škole v Rostocku Matthias Kirschnereit. Kromě účasti v porotě Broumovské klávesy následně v létě povede s vybranými účastníky soutěže workshop v rámci festivalu Za poklady Broumovska.

Mezinárodní klavírní soutěž Broumovská klávesa vznikla v roce 2011. Jejím cílem je pořádání soutěže pro děti a mládež s patřičnou odbornou platformou v široké mezinárodní působnosti. Celá idea se opírá o osvědčený systém dětského hudebního vzdělávání a dlouholetou tradici dětských soutěží v ČR. Mladí hudebníci mají nejen možnost vzájemné konfrontace na mezinárodní úrovni, ale také kontaktu se špičkovými osobnostmi českého i zahraničního klavírního umění a představiteli stěžejních hudebních institucí.

Projekt vzniká v letošním roce za laskavé finanční podpory následujících partnerů: Ministerstvo kultury ČR, Královéhradecký kraj, město Broumov, Velvyslanectví Polské republiky v Praze, Nadační fond Milénium, Svíčky.cz a Hobra Školník. Hudebními partnery jsou festivaly Dvořákova Praha a Za poklady Broumovska a SO Karlovy Vary. Mediálním partnerem soutěže je Naše Broumovsko.

Prvním koncertem již Rok české hudby ve Filharmonii Hradec Králové odstartoval. Za titulem Suk 150 stojí připomínka skladatele, houslisty a pedagoga Josefa Suka staršího, který se narodil roku 1874 a který byl také žákem Antonína Dvořáka. Při koncertu 11. ledna zazněla Sukova Symfonie c moll op. 27 „Asrael“. Neděle 14. ledna přinesla další ze Stříbrné abonentní řady varhanních koncertů nazvaný Variace s hornou, který kromě jiných skladeb představil v premiéře Triptych pro lesní roh a varhany; autorem díla je zástupce mladé skladatelské generace Lukáš Sommer (narozen roku 1984).

Konec února (čtvrtek 29. 2.) bude v sále královéhradecké Filharmonie patřit oslavě nejvýznamnější letos připomínané osobnosti, skladateli Bedřichu Smetanovi a výročí dvou set let od jeho narození (2. března 1824). Na programu koncertu je jeho cyklus symfonických básní Má vlast.

Další „čtyřková“ výročí připomene koncert Můj domov nazvaný podle úvodní skladby večera z pera Antonína Dvořáka (zemřel roku 1904). Dále je na programu Fantazie g moll pro housle a orchestr op. 24 již zmíněného Josefa Suka a Suita z opery Příhody lišky Bystroušky od Leoše Janáčka (narozen 1854). Čtveřici českých skladatelů uzavírá skladba Paraboly pro velký orchestr od Bohuslava Martinů.

Koncert Luminarium přichystaný na 14. března sice žádné čtyřkové výročí nepřináší a česká skladba je mezi ostatními zahraničními jediná, zato však dala titul celému koncertu. Luminarium, Mozaiku dvaceti sedmi fragmentů world music, koncert pro klarinet a orchestr napsal v roce 2002 skladatel, dirigent a klavírista Kryštof Mařatka. Sólový part na klarinet zahraje Mařatkův syn Jan.

Koncert na konci dubna nazvaný Romance česká nabídne ve svém programu posluchačům i mírně netradiční, ale pro českou hudbu reprezentativní žánr, zazní totiž mimo jiné také tři melodramy českých skladatelů Otakara Zicha (úmrtí 1934), Otakara Jeremiáše a Otakara Ostrčila.

Čtyřicátá šestá sezóna předplatného sice končí v červnu, ale Filharmonie Hradec Králové má pro své posluchače už nyní připravené další události a koncerty, kterými se bude hlásit k Roku české hudby, ať už to budou oblíbené letní Open-air koncerty, slavnostní koncert ke státnímu svátku koncem října, nebo další koncerty napříč abonentními řadami.

www.fhk.cz