Královéhradecký kraj

„Jsme rádi, že se Drak dožívá tohoto význačného jubilea ve skvělé kondici a můžeme ho oslavit spolu s jeho příznivci, přáteli a pamětníky z řad bývalých spolupracovníků divadla. Oslava tak proběhne téměř v rodinném duchu a začne v 19.00 hodin derniérou inscenace O bílé lani, která je na repertoáru již 8 let. Dlouholetý člen uměleckého souboru Jiří Vyšohlíd získal za hudbu k této inscenaci v roce 2016 Cenu divadelní kritiky a spolu s Tomášem Jarkovským a Jakubem Vašíkem byli za autorství inscenace v témže roce nominování na Cenu divadelních novin v kategorii Loutkové a výtvarné divadlo. Výjimečným zážitkem pro diváky budou i jedinečné hudební výkony celého souboru divadla, který navíc pro příležitost derniéry posílí bývalá členka hradecké filharmonie, houslistka Lenka Brtníková,“ uvedla k oslavám Barbora Kalinová, vedoucí marketingu Divadla Drak.

„Letošní přehlídka v Kostelci byla živá, pohodová a veselá. Lektorský sbor byl ve vzájemné shodě a diváci vytvořili skvělou atmosféru a podpořili tak všechny hrající soubory. Všichni jsme si to užili,“ shrnuje krátce koordinátorka přehlídky a tajemnice festivalové poroty Kateřina Fikejzová Prouzová z Centra uměleckých aktivit v Hradci Králové.

Na výborné atmosféře nic nezměnily ani nečekané okolnosti. Kvůli nemoci převzal vedení divadelní konzervatoře Vítek Malota, v sobotu večer se také ze zdravotních důvodů nemohlo odehrát představení České moře. Diváci ale o nic nepřišli. Jako náhradu se podařilo sehnat Rádobydivadlo Klapý, které nesoutěžně uvedlo romantickou komedii Skořápka, která publikum skvěle pobavila.  

O vítězství a postupu do Volyně rozhodla i letos odborná porota složená z divadelních profesionálů. Tentokrát to byli: dramaturgyně Petra Richter Kohutová, scénografka Lucia Škandíková, pedagog brněnské JAMU Aleš Bergman a režisér Jakub Korčák z DAMU. Jedna z původně ohlášených porotkyň musela ze zdravotních důvodů svoji účast zrušit.

Porota vybírala z celkem jedenácti představení souborů z Královéhradeckého a Pardubického kraje.

„Průběžnými motivy repertoáru byly láska a smrt a všechno, co s nimi souvisí, také třeba rozličné podoby mateřství. Průběžnými tématy diskusí pak byl Diderotův Herecký paradox, výstavba situace a gagu a recyklace v kontextu divadelní scénografie,“ doplňuje za porotu dramaturgyně Petra Richter Kohutová.

„Lektorský sbor se rozhodl doporučit na celostátní přehlídku Divadelní piknik Volyně dvě inscenace – Fernando Krapp mi napsal dopis souboru TRIARIUS Česká Třebová a Král Ubu aneb Mše za vznešené duše HKU – Divadla Jesličky Josefa Tejkla Hradec Králové. Nominována byla inscenace Se starci na chmelu… DS VICENA Ústí nad Orlicí,“ shrnuje za odbornou porotu Richter Kohutová. 

Říká se, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. A touha po vítězství nebyla ani tady hlavním důvodem, proč divadelní amatéři do Červeného Kostelce jezdí. Unikátní spojení výborného servisu, který pro soubory i diváky připravují místní, je tím, co dělá tuto přehlídku srovnatelnou s dovolenou all inclusive. Přátelská atmosféra se propisuje také do divadelního zážitku. A tak se v Kostelci setkávají v krásně zrekonstruovaném divadle příjemně naladění diváci s nadšenými herci. O oblíbenosti červenokostelecké přehlídky svědčí i to, že letošní ročník opět navštívilo i mnoho divadelníků, kteří přijeli jen jako diváci, aby se společně setkali a podpořili své herecké kolegy z jiných souborů.

Pořadatelé si tak mohou začít v klidu plánovat další ročník, protože všichni zúčastnění si pro tuto příležitost nechávají vždy volné okénko v kalendáři.

„Tým festivalu se každoročně po přehlídce znovu setkává, aby vyhodnotil uplynulý ročník. Na základě zpětné vazby pak organizátoři přemýšlejí, jak vyšperkovat příští divadelní přehlídku,“ vysvětluje Fikejzová Prouzová.

Příběhy obyčejných lidí z generace X, kteří se marně domáhají včerejších jistot. To je téma svérázné grotesky. Hlavní hrdinové měli kdysi image rebelů, postupně ale ztratili svoji výjimečnost a dnes už působí spíš směšně. Neúspěšně se snaží držet krok s dobou. Přijde jim složitá, a tak se snaží vytvořit si vlastní svět. „Sledujeme jejich marné pachtění se po opětovném nastolení ´normálního´ řádu světa,“ popisují tvůrci v anotaci k inscenaci.

Námětem jsou generační rozdíly, izolace a neustálé opakování vlastních postojů. Slovo burgán je v nářečí výrazem pro krmnou řepu. Kdo ji jedl, věděl údajně něco o životě a mohl poučovat mládež. Zestárlé Husákovy děti už v inscenaci ale ani nepoučují. Jen zbytečně hledají včerejší den. „Inspirací nám bylo několik významných chytroprdů, kteří rozdávali během pandemie covid-19 své nevyžádané rozumy,“ přiznává Tomáš Procházka, zakladatel souboru Handa Gote, umělecký ředitel divadla Alfred ve dvoře, loutkář, pedagog pražské DAMU, hudebník a dvojnásobný držitel hudební ceny Vinyla.

Burgán není klasickou činohrou, ale spíš alternativním divadlem. Je v něm méně dialogů, zato hodně gest a pohybů. Ze starých kazeťáků zní písničky. Každý prvek představení je pečlivě promyšlený a navzájem propojený, což divákům umožňuje ponořit se do atmosféry inscenace a prožít ji naplno.

Právě to je pro soubor Handa Gote typické. Experimentuje se zvukem, obrazem, multimédii i výtvarnými artefakty. “Originálně reflektuje problémy společnosti a přináší divadlo překračující radikálně hranice žánrů i uměleckých období a hnutí,“ upozorňuje Procházka.

Burgán je v programu trutnovského Uffa ve čtvrtek 22. února od 19 hodin. Vstupenky je stále možné koupit v Inforecepci Uffo nebo na webu www.uffo.cz.

„Od chvíle, kdy jsem začal pracovat v hradecké filharmonii, jsem hledal novou cestu, jak uchopit koncerty pro mladé publikum a děti s rodiči. Podobně na tom byli i kolegové v Klicperově divadle. Mě zaujala forma, kterou nabízela Komorní filharmonie Pardubice, dramaturgyně Lenka Smrčková z Klicperova divadla si přivezla inspiraci z Ostravy. Přesně v této chvíli se naše cesty sešly, a to dalo vzniknout koncertům v podobě, kterou jsme si prověřili s našimi posluchači. Dirigent tu vystupuje zároveň jako průvodce, který hravou formou seznamuje publikum s hudební teorií, postavy dětí zase interagují s posluchači v sále,“ shrnuje ředitel Filharmonie Hradec Králové Vladimír Šrámek a dodává, že úspěch koncertů byl strhující. Spolupráci mezi oběma institucemi považuje za mimořádně zajímavou a obohacující, protože přináší oběma velký ohlas.

O tom, že projekt slaví úspěch, svědčí i několikrát vyprodaný sál – už po prvním koncertu z této řady posluchači sdíleli množství pochvalných komentářů a příznivou zpětnou vazbu. Jedna ze škol, které se přijely na koncert podívat, dokonce poslala obrázky od nadšených dětí, které zachycovaly dirigentku s orchestrem a herci na pódiu. Koncert S rytmem v patách potvrdil, že tento druh koncertů si v Hradci Králové našel své pravidelné publikum. Děti si během programu vyzkoušely vytleskávat rytmus v různém tempu a přesvědčily se o tom, jak je důležité pro to, aby hudba měla ten správný šmrnc, aby se netáhla, ale ani nepředbíhala.

Z vybraných klasických skladeb zazněla předehra z Mozartova Únosu ze serailu, ale také Smetanova Vltava, kterou si publikum připomnělo letošní Rok české hudby. Slavný kankán z operety Orfeus v podsvětí vysekla za doprovodu hradecké Filharmonie herečka Martina Czyžová. Společně s ní si zatančily i děti, a to dokonce na pódiu. V sále tak v jedné chvíli bylo opravdu živo. Publikum dojala také Píseň samotářky z muzikálu Bídníci v podání Lucie Andělové a pobavil i herec a saxofonista William Valerián, jenž si s orchestrem zahrál Bizetovu Habaneru z opery Carmen.

Autorkou scénáře koncertů tzv. Oranžové řady – určené mládeži a dětem s rodiči – je dramaturgyně Klicperova divadla Lenka Smrčková, režie představení se ujal umělecký šéf divadla Pavel Khek. Dirigentka Michaela Rózsa Růžičková je pak zárukou, že orchestr bude dobře naladěn. Zároveň ale také ztvárňuje postavu „tety Míši“, za kterou děti v podání herců Lucie Andělové (Emy), Martiny Czyžové (Dominiky) a Williama Valeriána (Matěje) přicházejí na zkoušky orchestru.

Lenka Smrčková zve už nyní posluchače na třetí koncert Oranžové řady. „Poslední letošní díl nese název Hitmakeři klasické hudby. Často známe slavné melodie, ale neumíme říct, kdo je složil či jaký příběh se za danou skladbou nebo jejím autorem skrývá. A právě na to se společně s našimi hrdiny podíváme 13. dubna.“

„Potřeba bytů pro obyvatele města, ať již se jednalo o městské úředníky, profesory učitelského ústavu, nynějšího gymnázia, či lékaře a později i pro důstojníky přidělené do muniční továrny, podnítila v Poličce po 1. světové válce čilý stavební ruch. Nejzřetelnější byl na téměř nezastavěném území „za rybníkem“, jižně od města, kde dosud stála pouze budova c.k. učitelského ústavu a několik stodol.“ vysvětluje hojnou stavební činnost v Poličce historik umění PhDr. David Junek. „Nesporný rozhled představitelů města, jejich odvaha, iniciativa i šťastná ruka vedly k modernizaci města při dodržení vysokých urbanistických a estetických hledisek. Výsledky byly pozoruhodné – vzorová nová čtvrť za rybníkem s činžovními domy, školou, evangelickým kostelem a divadlem,“ dodává.  

Při příležitosti Mezinárodního dne průvodců můžete tyto pozoruhodné výsledky obdivovat v rámci komentované procházky s poutavým výkladem PhDr. Davida Junka. Sraz je v sobotu 24. února ve 14.00 hod. v parku na mostu ke gymnáziu.

Více na www.cbmpolicka.cz

Masopust představoval v minulosti období mezi dvěma postními dobami. Byl oficiálním svátkem hodování, během kterého bylo třeba se dosyta najíst, protože následovalo období čtyřicetidenního půstu. Doba Masopustu nastává po svátku Tří králů a její konec je závislý na datu Velikonoc, končit tedy může od poloviny února až do počátku března o Masopustním úterý před Popeleční středou. Probíhaly během ní taneční zábavy, zabijačky a také svatby. Toto období vrcholí na Tučný čtvrtek, kdy bývala zabíjačka a hostina a v poslední tři dny (neděle, pondělí, úterý), které se nazývají Končiny, Ostatky, Fašank nebo přímo Masopust, se konají různé rituální úkony, průvod masek, scénické výstupy a taneční zábavy. Počátky Masopustu a Masopustních obchůzek je třeba hledat v předkřesťanském kultu zimního slunovratu. Původně šlo o pohanské svátky – antické slavnosti, tzv. saturnálie, což je jeden z nejvýznamnějších a nejradostnějších svátků římského náboženství slavený na zimní slunovrat k poctě Saturnově. Karneval tedy souvisí patrně s předkřesťanskými oslavami obnovy přírody na začátku jara. (Zdroj: Zuškoviny, 6. číslo, 17. ročník, 2023)

Jarka Holasová je učitelkou literárně-dramatického oboru v ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř. LDO ve škole v září 1988 zakládala. Zároveň hraje loutkové pohádky podle klasických autorů v mateřských školách. Je členkou Odborné rady pro loutkové divadlo NIPOS-ARTAMA jako lektorka praktických dílen spolupracovala s různými organizátory dalšího vzdělávání pedagogů v Česku a ve Slovinsku. Je členkou Spolku pro podporu tradic loutkářství a Volného sdružení východočeských divadelníků, se svými žáky založila školní měsíčník „ZUŠkoviny“, který řídí doteď. Pod jejím pedagogickým vedením se školní loutkářské soubory pravidelně a často úspěšně účastní krajských přehlídek dětského, loutkového a studentského divadla.

Masopustní veselice se konají na mnoha místech naší země a mají různý průběh, délku, charakter… Jak probíhá ta vaše? Jaké tradiční masopustní postavy, maškary a děje u vás nesmějí chybět?

Jarka Holasová: U nás se už za tu dobu, co s masopustním průvodem chodíme, ustálil čas na masopustní úterý. Některé roky nám to překazily jarní prázdniny, potom jsme vyšli už na Tučný čtvrtek. Mezi maškarami nechybějí klibna, bába s nůší, velký a malý medvěd, smrtka a pak různí řemeslníci a profese jako řezník, kuchařky, kominík, pekař... Většinou se namaškaříme za babky a dědky nebo kluky a holky z Ladových obrázků. Kostýmy spidermanů a princezen zůstávají doma ve skříni. Každoročně vyrážíme podpořeni muzikanty z hudebního oboru a lidovými písničkami v jejich podání. Děti z dramaťáku potom předvádějí scénicky zpracovaná lidová říkadla a masopustní zvyky. Prodáváme klibnu, která umí různé kousky, na povel se dokáže změnit ve velblouda nebo zatančit letkis, letos poprvé bude mít šest nohou. Aby narostlo hodně brambor a vysoký ječmen, musí si každá hospodyně skočit s medvědem mazurku. Za tu všechnu legraci nám už v prvním ročníku (rok 2006) chtěli diváci platit. Druhý rok jsme tedy vzali s sebou do průvodu na případné příspěvky charitativní kasičky. A tak vznikla tradice našich Masopustních ohlédnutí v Domově sv. Josefa v Žirči, kam každoročně s masopustním programem zajedeme a finanční dary z jaroměřského průvodu předáme. Jde jen o malý příspěvek klientům nemocným roztroušenou sklerózou, ale hlavně o veselé chvilky strávené s nimi.

Kostýmy, hudba, divadelní výstupy, scénky… Liší se jednotlivé ročníky něčím? Připravili jste si tentokrát něco nového?

Jarka Holasová: Máme základní masopustní „výbavu“, která se postupně rozšiřuje, co se týče repertoáru i kostýmů. V dramaťáku to funguje jako to kdysi bývávalo… všichni umějí všechno, v rolích se střídají, podle toho, kdo je zrovna po ruce nebo kdo zrovna může. A role a funkce si děti postupně předávají, to mě na tom hodně baví. Holčička, která začínala jako babka s nůší, když vyroste, chodí v kostýmu smrtky nebo prodává koně. Medvědem bývá nejvyšší kluk, většinou po tanečních, což tančící hospodyně také rády ocení. Program je připraven v základních bodech, ale improvizovat je také hodně potřeba. Nejdříve bavíme pana starostu, protože nám ferulí udělí tzv. povolení. Za ty roky na nás před radnicí už diváci čekávají. A potom se vydáme i po obchodech. Před lety se k nám přidal místní spolek Pronáměstí, který připívá k atmosféře stánky s občerstvením a veselými diváky.

Zažili jste jistě už masopust mrazivý, deštivý, covidový… Děti na poslední chvíli onemocní, musí se improvizovat. Vzpomínáte si na nějakou opravdu veselou nebo náročnou chvíli?

Jarka Holasová: Ona je to celé veselá chvíle… a protože je masopust, vše je dovoleno! Takže si to s vrchností i pěkně hlasitě vyříkáváme. Leckterý řidič je zaskočen, když uprostřed silnice zastavuje provoz smrtka nebo strážníkům městské policie věští budoucnost cikánka. Za tu dobu nám pršelo jednou, zachraňovalo nás podloubí. A když byla covidová distanční výuka, vymysleli jsme Masopust z obýváků, rodiče posílali své domácí videopříspěvky a vznikl dlouhý, ale moc pěkný pořad.

Masopust z obýváku - YouTube

Ještě se musíme zastavit u multižánrového alternativního festivalu Jařinec, který se letos na jaře (10. – 12. 5. 2024) bude konat v souměstí Josefov-Jaroměř už popáté. Také na něm má literárně dramatický obor ZUŠ F. A. Šporka zásadní podíl…

Barbora Maksymovová: Již popáté a určitě ne naposledy! Multižánrový rodinný festival Jařinec organizují absolventi Literárně-dramatického oboru ZUŠ F. A. Šporka v Jaroměři. Všichni jsme spolu chodili na dramaťák k Jarce Holasové, které se podařilo udělat z nás velkou partu přátel, která se i v profesním životě rozhodla věnovat divadlu v různých formách. Stále nás ale spojuje Jarka, ZUŠka a Jaroměř, kam chceme každoročně dovést zajímavé projekty, inscenace, workshopy a kapely, které nás během roku zaujmou a myslíme si, že by o ně Jaroměř neměla být ochuzena. Jařinec je specifický i svou lokací, celá sobota a nedělní dopoledne se odehrává v umělecké kolonii Bastionu IV., jenž má své kouzlo a díky němuž má Jařinec pohodovou a rodinnou atmosféru mezi pávy.

Jaká je dramaturgie letošního ročníku? Opět se soustředí hlavně na loutkové a experimentující divadlo amatérů i profesionálů? V minulých letech vystoupili například fyzický básník Petr Váša, divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten, písničkářky Bára Zmeková a AN-NA nebo třeba klezmerová kapela Mi Martef. Na co se můžou těšit návštěvníci tentokrát?

Barbora Maksymovová: S radostí můžu oznámit, že dramaturgii pro letošní ročník máme již kompletně potvrzenou a lákadel je opravdu hodně! Celý náš program si opět držíme v alternativní rovině. Určitě srdečně zveme na loutkové pohádky od souborů TMEL, DAMÚZA nebo od žáků z jaroměřské ZUŠ. Dále naše pozvání přijal spisovatel Pavel Novotný, sbor Veselé chvíle, jazzová kapela Hlas kontrabas, indie rockový Island Mint a trocha balkánské hudby dorazí s kapelou Yamaha oriental. Každý rok také zasazujeme do dramaturgie důležitou událost pro naše město. Minulý rok jsme sázeli dub s cílem vysadit dalších 150 do historické pozice na jaroměřské bažantnici, na místo, kde před 150 lety stálo 700 dubů a byly vykáceny za účelem zřízení fondu ke kulturním a jiným potřebám. V letošním roce považujeme za zásadní výročí 650 let od první písemné zmínky o školství v našem městě. Plánujeme součinnost s místními školami, pro které dovezeme do Městského divadla profesionální představení, nicméně výsledek spolupráce bych ráda nechala jako překvapení.

Obnova josefovského opevnění získala na sklonku loňského roku cenu Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro. Před pár dny jsme přinesli tiskovou zprávu, že se chystá rozsáhlá revitalizace josefovské pevnosti. Máte jako ZUŠ s tím spojené nějaké plány, sny a vize?

Vlastimil Kovář: Myšlenka revitalizace tzv. „čtvercáků“, obrovské budovy čtvercových kasáren, přišla už před několika lety. Možnost zachránit jedinečnou součást josefovské pevnosti navrhl sám Královéhradecký kraj. K hledání vize, jakým způsobem oživit prostor kasáren, byli pozváni nejprve zástupci z kulturní oblasti města, později celá veřejnost. Nápadů se sešla obrovská kupa a i naše ZUŠka několika přispěla.

Případné nové prostory by pomohly s tím, že nám současná školička začíná být malá. Zároveň by pro svou specifičnost otevíraly další možnosti využití ve výuce všech uměleckých oborů školy. Naše soubory pořádají často víkendová soustředění a ono je sice spaní ve škole vždycky jedinečný zážitek, ale pokud bychom měli kvalitní zázemí ve „čtvercácích“, bylo by to ještě lepší. Také bychom mohli pro Literárně dramatický obor, který patří mezi nejlepší u nás, mít odpovídající zázemí s divadelním prostorem a se skladem kulis, loutek. Protože všechny kulisy si naši dramaťáci vyrábějí v rámci výuky, mohli by mít i opravdové dílenské zázemí. Ve výtvarném oboru, který sdílí jednu učebnu, bychom mohli mít učebny zvlášť pro plošnou tvorbu, zvlášť pro sochařinu, keramické studio a ještě k tomu učebnu pro počítačovou grafiku. A také výstavní prostor by se nám hodil. Všechny tyto oblasti se na naší zušce vyučují a vězte, že srovnat je do jedné místnosti je často velmi těžké.

A hudební obor, kde funguje řada souborů, zaplňuje náš koncertní sál do poslední minuty. Kdybychom mohli mít zkušebnu zvlášť pro sbor, zvlášť pro velký dechový orchestr a big band, ale také smyčcový orchestr a zkušebnu pro rockové kapely – to by bylo jedinečné. Každý ze souborů totiž pro svoji práci potřebuje odlišně vybavený prostor, především co se týká akustického nastavení. Také bychom mohli mít učebnu – nahrávací studio, která by sloužila nejen pro potřeby zušky, ale mohl by se v ní vyučovat předmět elektronické zpracování hudby. Prostory by mohly ožít nejen výukou, ale i akcemi, koncerty, představeními, festivaly, výstavami pro veřejnost. Tím vším by bylo možné velkorysý objekt kasáren naplnit a oživit. A zabralo by to jeho nepatrnou část. Takže plány, sny a vize máme.

Festival Jařinec pořádá Kolegium hraběte Šporka. Spolek byl založen jako občanské sdružení v říjnu 2008 s cílem podporovat rozvoj kulturních a uměleckých aktivit mládeže v Jaroměři a okolí a získávat granty a finanční příspěvky, o které nemůže žádat základní umělecká škola. Asi největší akcí, kterou uspořádal, byl mezinárodní projekt nastudování dětské opery Brundibár Hanse Krásy a Adolfa Hoffmeistera v roce 2009, tedy před patnácti lety. Můžete přiblížit aktuální činnost spolku?

Vlastimil Kovář: V každém školním roce jsme pod hlavičkou Kolegia, které funguje při ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř, uspořádali několik akcí. Spolek totiž může realizovat akce, které jsou mimo možnosti zušky. Byli jsme třeba s žáky na velkém projektu v Turecku, vystupovali jsme v Albánii, také v rumunském Banátu. Tradičně na podzim jsme pořádali jazzový minifestival JAZZOMĚŘ. V současné době tvoří páteř činnosti aktivity spojené s pořádáním multižánrového festivalu Jařinec, které se začínají rozprostírat nejen na dny, kdy festival probíhá. Jednou z nich je projekt ke znovu osázení Dubiny, místa, z něhož byly před desítkami let pokáceny desítky vzrostlých dubů a prostředky z jejich prodeje potom město investovalo do jaroměřského školství a kultury. A byla to dobrá investice. Tak ji chceme naší činností za pomoci ostatních aspoň trochu vracet.

www.zus-jaromer.cz

Kolegium hraběte Šporka | Facebook

Kvartet složený z polských a českých jazzových hráčů (Štěpánka Balcarová – trubka, Nikola Kołodziejczyk – klavír, Jaromír Honzák – kontrabas a Grzegorz Masłowski – bicí) vystupuje momentálně s programem Emotions. Osm kompozic zásadním způsobem odráží základní lidské emoce, jako je radost, důvěra, strach, překvapení, smutek, znechucení, hněv a očekávání.

„Album Emotions bylo vydané v létě 2023, ale až nyní ho prezentujeme českému publiku živě. Koncert v ArtCafé je součástí pětidenního turné po Česku. Program dále zazní v Praze, Pardubicích, Uherském Hradišti a v Kyjově. Inspirací ke kompozicím mi byly zkušenosti posledních několika let spojené s mateřstvím. Prožívání některých emocí dostalo s mateřstvím a výchovou mých dětí úplně nový rozměr. Dříve jsem si třeba myslela, že vím, co je to hněv – jak si ho vysvětlit, vyvodit důsledky a pak ho v klidu přijmout. S dětmi se ale člověk dostává do situací, kdy tento odstup nemá a učí se prožívat každou emoci jakoby nanovo, do větší hloubky a na dřeň. Tento princip se nepromítá jen do negativních emocí, ale naštěstí i do těch pozitivních. Každou z nich jsem se naučila vnímat úplně jiným způsobem a pokusila se je převést do hudby," uvedla Štěpánka Balcarová, která v Broumově nebude koncertovat poprvé.

„Do Broumova se vždycky ráda vracím. Broumov je pro mě synonymem splněných snů. Díky Vzdělávacímu a kulturnímu centru Broumov se v minulosti v Broumově realizovaly a také uvedly dva obrovské projekty: v roce 2016 Vánoce s Concept Art Orchestra a s Danem Bártou a v roce 2023 jazzová oper(k)a O ztracené vodě," dodala Balcarová.

Vstupenky na koncert je možné koupit v předprodeji na smsticket.cz za 200 Kč, za 150 Kč pro členy klubu ArtCafé nebo za 100 Kč děti a studenti do 26 let. Vstupné na místě: 250 Kč, 180 Kč pro členy klubu ArtCafé, 100 Kč děti a studenti do 26 let. Koncert pořádá: Vzdělávací a kulturní centrum Broumov, o. p. s.

DALŠÍ KONCERTY ARTCAFÉ:

Druhý únorový koncert se bude konat ve středu 28. 2. 2024 od 19 hodin v klášterní Kreslírně.  Večer s názvem „Humor v rytmu bossa novy“ přivítá v Broumově osobnosti, které spojilo Divadlo Ypsilon a láska k jazzové muzice. Jan Jiráň je herec, hudebník, režisér a dramatik a stejně jako vynikající houslista Jan Bradáč také člen legendární Ypsilonky. František Uhlíř je jazzový kontrabasista a skladatel, který hostuje v divadle Ypsilon ve dvou hrách.

Ve středu 13. 3. 2023 od 19 hodin nabídne ArtCafé koncert kapely Krajina Ró, pro kterou je typické propojování přirozeného dívčího altu a vlídně i nevlídně obhroublého mužského barytonu. Oba hlasy jsou doma v klidných poetických textech i v drsném házení slov po milovnících decibelů. Zvuk kapely charakterizují především nenapodobitelné efekty, éterické melodie a nevídané rockové riffy elektrické kytary, propojené s celým zástupem kouzelných krabiček. Baskytara a bicí jsou pak nejen dokonale pracující strojovnou, ale i sólovými nástroji, které svou barevností a kreativitou rozšiřují Krajinu Ró ještě o další rozměr. Vstupenky na všechny koncert bude možné zakoupit na smsticket.cz.

„V Suchu se protnou tři generace, ta nejstarší reprezentuje bezohlednost, ta nejmladší dává naději ve zvládnutí mezilidských vztahů vně i uvnitř rodin, ale i ve spojení s krajinou, v níž žijeme. Příběh sváru dvou klanů se dotýká i citlivých momentů, jako je přijmutí nemoci blízkého člověka nebo lásky v napjatých vztazích odlišně žijících sousedských rodin,“ říká režisér Bohdan Sláma. Vymezení žánrů se režisér brání, ve filmu pracuje s prvky humoru, směšností životních postojů, není to komedie, ale ani ryzí tragédie. „Je to drama lidských citů, prvky má komické i tragické. Je tam humor a je to rodinný film,“ dodává Sláma.

Zatímco Josef nutí svou ženu a děti ke svéráznému způsobu života na ostrůvku vegetace mezi monokulturními Viktorovými lány, Míra je zamilovaný do Josefovy dospívající dcery Žofky. Aby získal její sympatie, musí s otcem bojovat. Viktor navíc ve vleku svého despotického otce, kterého hraje Bolek Polívka, čelí tlaku kvůli problémům v rodinné firmě. Nejen synova revolta staví Viktora do nové situace. Také Josef zklamaný důsledky vlastních životních postojů musí leccos přehodnotit, zvlášť když jeho vzpurná dcera Žofka odjede v nejméně vhodnou dobu bez rozloučení do Berlína. Ve středu dění se tak ocitá její soused Míra, který přestože není nositelem velkých gest, v sobě chová hlubokou lásku nejen k Žofce, ale i k dospělým, jejichž problémy musí řešit. 

Sucho funguje v příběhu jako metafora, promítá se do mezilidských vztahů. Ve svém novém filmu režisér dle svých slov vzdává hold i roli mateřství – lásce k dětem, ale také krajině, v níž žijeme.
Hlavní ženskou roli manželky Josefa a matky tří dětí ztvárnila Magdaléna Borová, která se svou laskavou mateřskou silou snaží udržet veškeré vztahy v rovnováze i v mezní situaci. Ve filmu dále hrají Gabriela Míčová, Judit Pecháček, Marie Ludvíková, Luboš Veselý nebo Marek Taclík. Za kamerou stál Slámův letitý kolega Diviš Marek, střihačem je Jan Daňhel a architektem Jan Vlasák. Producenty snímku jsou Pavel Strnad a Petr Oukropec, kteří stojí za všemi autorským filmy režiséra včetně předchozí Báby z ledu z roku 2017 oceněné za nejlepší český film roku v rámci Českého lva.

SYNOPSE

Dva sousedské klany a dva různé přístupy k životu. Co se stane, když do napjatých vztahů dvou dominantních otců zasáhne láska vlastních dětí? Zatímco Josef nutí svou rodinu ke svéráznému způsobu života na ostrůvku vegetace mezi monokulturními Viktorovými lány, Míra je zamilovaný do Josefovy dospívající dcery Žofky. Aby získal její sympatie, musí s otcem bojovat. Synova revolta i problémy v rodinné firmě staví Viktora do nové situace. I Josef zklamaný důsledky vlastních životních postojů má možnost leccos přehodnotit. Naději na uzdravení na poli mezilidských vztahů i vyprahlé krajiny přinese do života několika hrdinů až mezní událost.

Trailer: https://youtu.be/3tLqM616R5A

„Festival v Červeném Kostelci nabízí každoročně rozmanitost témat i způsobů zpracování jednotlivých titulů. Za roky, kdy se tu přehlídka odehrává vzniklo neobyčejně silné pouto mezi divadelníky a diváky. A právě podpora místního publika je pro soubory silnou motivací. Domácí soubor DS Na TAHU je navíc skvělým rozmazlujícím hostitelem, který nenechá nikoho z přítomných o hladu ani žízni,“ zve do Kostelce koordinátorka přehlídky Kateřina Fikejzová Prouzová z Centra uměleckých aktivit v Hradci Králové.

Dodává také, že přehlídka v Červeném Kostelci je jedinečným a osobním zážitkem. Festivalová atmosféra se těžko popisuje, musí se zažít na vlastní kůži. Nejlépe ji možná vystihuje hashtag, který používá kostelecký festival na sociálních sítích – #tadyjsmedoma.

Čtyřdenní přehlídka letos hostí dvanáct souborů. Sedm z nich je z Královéhradeckého kraje, pět dorazí z kraje Pardubického. Dalších sedm přihlášených inscenací se do Kostelce nedostalo. Pořadatelé je museli z kapacitních důvodů odmítnout – na jejich uvedení už nezbýval v programu čas.

I tento ročník přehlídky přeje komediím. Diváci se tak mohou smát doslova od rána do večera, ať už půjde o komedie romantické, hudební, černé, hořkosladké nebo typické anglické. Chybět ale nebude ani autorská tvorba – např. inscenace Když končí hra, která přehlídku 15. února odstartuje, České moře Davida Drábka v podání týnišťského souboru TEMNO, nebo Don Q. a Děvka nebeská kosteleckého divadelního souboru NA TAHU. Za srdce chce diváky chytit třeba milostné drama Fernando Krapp mi napsal dopis.

Kostelecká přehlídka začne už v 10 hodin dopoledne ve čtvrtek 15. února. Začínající studentský ansámbl z Týniště nad Orlicí Pobertové přiveze hru Dominiky Vondráčkové v její vlastní režii. Jméno už jsme zmínili – bude to inscenace Když končí hra. Ta se odehrává v prostředí umělecké konzervatoře. Odpoledne nabídne DS Symposion z Třebechovic pod Orebem anglickou komedii o tchýních Jen pro zvané. Jak by mohly vypadat životy hlavních postav filmu Starci na chmelu po padesáti letech, vám večer poví DS VICENA z Ústí nad Orlicí. Úsměvný příběh s výmluvným titulem Se starci na chmelu… zrežíroval podle hry Dušana Sedláka Alexandr Gregar.

Situační komedie plná nedorozumění otevře 16. února páteční program. Jmenuje se Přes přísný zákaz dotýká se sněhu a přiveze ji Divadlo A1 z Hlinska. Silné milostné drama Fernando Krapp mi napsal dopis nastudoval soubor TRIARIUS z České Třebové. Pardubické Divadlo Exil, které se loni stalo vítězem červenokostelecké přehlídky, se bude letos ucházet o postup s černě natřenou romantickou komedií Neběhej s nůžkama v ruce.

Sobota 17. února začne absurdní klasikou Král Ubu aneb Mše za vznešené duše, kterou nazkoušela skupina HKU z královéhradeckého Divadla Jesličky Josefa Tejkla. Domácí soubor DS NA TAHU připravil autorskou komedii Don Q. a Děvka nebeská. Frašku o manželské nevěře Dámský krejčí přichystal DS J. K. Tyl Meziměstí. Sobotní menu uzavře TEMNO z Týniště nad Orlicí s hrou dramatika Davida Drábka České moře.

V neděli 18. února se poprvé na přehlídce v Červeném Kostelci představí Spolek divadelních ochotníků J. K. Tyl ze Sezemic. Vsadil na komedii z pera Antonína Procházky Jednotka intenzivní lásky. Přehlídku završí autorská inscenace Propuštěná v uvedení souboru OCHOS ze Smiřic.

A kdo zvolí tu nejlepší inscenaci?

O postupu na celostátní přehlídku činoherního divadla ve Volyni rozhodne pětičlenný lektorský sbor složený z profesionálních expertů. Ten bude poskytovat souborům zpětnou vazbu během tzv. rozborových seminářů. K těm se připojí také studenti Hradecké divadelní konzervatoře pod vedením Lukáše Riegra.

Po zhlédnutí všech inscenací pak za sebou porotci – divadelní profesionálové doslova zavřou dveře a odeberou se vybrat ty nejlepší. Mimo postupu na Divadelní Piknik do Volyně mohou vybrat také soubory, které doporučí k účasti na přehlídce Popelka v Rakovníku.

Předsedou poroty bude letos pedagog brněnské JAMU Aleš Bergman, z pražské DAMU přijede režisér Jakub Korčák a odbornice na mluvené slovo Regina Szymiková. Porotu doplní ještě další dvě dámy – dramaturgyně Petra Richter Kohutová a scénografka Lucia Škandíková.

Červený Kostelec 2024 – program

27. KRAJSKÁ POSTUPOVÁ PŘEHLÍDKA AMATÉRSKÉHO ČINOHERNÍHO A HUDEBNÍHO DIVADLA

Divadlo J. K. Tyla, 15.-18. 2. 2024

Pořádá Centrum uměleckých aktivit, Volné sdružení východočeských divadelníků, Městské kulturní středisko Červený Kostelec a Divadelní soubor NA TAHU s finanční podporou Královéhradeckého kraje a Ministerstva kultury ČR.

čtvrtek 15. února 2024

10:00-12:00

Pobertové – DS Jirásek, Týniště nad Orlicí

D. Vondráčková: Když končí hra

režie: Dominika Vondráčková

15:00-17:15

DS Symposion, Třebechovice pod Orebem

J. Kolár: Jen pro zvané

režie: Aleš Flajšman

19:00-20:10

DS VICENA, Ústí nad Orlicí

D. Sedlák: Se starci na chmelu…

režie: Alexandr Gregar

pátek 16. února 2024

10:00-12:30

Divadlo A1, Hlinsko

A. Procházka: Přes přísný zákaz dotýká se sněhu

režie: Stanislav Rytych

15:00-16:15

TRIARIUS, Česká Třebová

T. Dorst: Fernando Krapp mi napsal dopis

režie: Josef Jan Kopecký

19:00-20:45

Divadlo Exil, Pardubice

M. McKeever: Neběhej s nůžkama v ruce

režie: Tomáš Klement

sobota 17. února 2024

10:00-11:15

HKU – Divadlo Jesličky Josefa Tejkla, Hradec Králové

A. Jarry: Král Ubu aneb Mše za vznešené duše

režie: Zdeněk Tesař

13:00-14:45

DS NA TAHU, Červený Kostelec

P. Chicomolino: Don Q. a Děvka nebeská

režie: Vlastimil Klepáček

16:00-17:45

DS J. K. Tyl Meziměstí

G. Feydeau: Dámský krejčí

režie: Irena Kozáková

19:30-21:30

TEMNO – DS Jirásek, Týniště nad Orlicí

D. Drábek: České moře

režie: Eva Drábková

neděle 18. února 2024

10:00-12:15

SDO J. K. Tyl, Sezemice

A. Procházka: Jednotka intenzivní lásky

režie: Jana Kaucká

13:00-14:45

DOS OCHOS, Smiřice

M. Zbořil: Propuštěná

režie: Karel Syrový

16:30

Vyhlášení výsledků ve velkém sále