PRAHA: Akademický malíř David Cajthaml, který svou prací dlouhodobě podporuje občanské sdružení Máme otevřeno?, vystavuje v térninkové kavárně Vesmírna (Ve Smečkách 5, Praha 1). Jejím provozovatelem je právě zmiňované o.s.
V kavárně se setkávají lidé se zdravotním handicapem i bez. Jedním z cílů je umožnit jedincům s mentálním postižením získat během dvou let co nejreálnější zkušenosti a připravit je pro jejich další pracovní uplatnění především na nechráněném trhu práce.
Mimořádná výstava s názvem spánek potrvá do konce února.
Tvorba Davida Cajthamla je pestrá: věnuje se malbě, grafice, kresbě, sklu, scénografii a hudbě. Vystavuje v Čechách i v zahraničí.
V utorok 29. januára o 17.00 hod.sa v Modrej sále Slovenského inštitútu, Jilská 16, Praha 1 koná diskusný program ETO VAŠE DELO- Cesta k Augustu 1968.
Ide o cyklický diskusný klub o známych i neznámych historických súvislostiach augustových udalostí v Československu 1968 pri príležitosti 40. výročia invázie vojsk Varšavskej zmluvy. Prvý večer cyklu bude na tému Januárové plénum: nástup Alexandra Dubčeka k moci. Diskutujú: Dr.Stanislav Sikora (HÚ SAV) a doc. Jiří Kocian (ÚSD AV ČR) Pripravili Slovenský inštitút, Historický ústav SAV, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR. Vstup voľný.
Operní soubor Národního divadla se v pondělí vrátil z úspěšného turné po Japonsku, na kterém tamnímu publiku představil své dvě mozartovské inscenace – Kouzelnou flétnu a Figarovu svatbu – uváděné pravidelně na scéně Stavovského divadla v Praze.
Z představitelů hlavních rolí v Kouzelné flétně zazářili především Pavla Vykopalová v roli Paminy, Aleš Briscein v roli Tamina a Adam Plachetka jako Papageno. Roli Zuzanky ve Figarově svatbě před japonským publikem poprvé zpívaly sólistky opery ND – sopranistky Kateřina Kněžíková a Marie Fajtová. Při turné se uskutečnilo celkem šestnáct představení (5x Figarova svatba a 11x Kouzelná flétna) ve třinácti divadlech a kulturních centrech ve městech Osaka, Otsu, Nagoya, Hamamatsu, Tokyo, Nakano, Fuchu, Musashino, Kawaguchi, Yokohama, Morioka a Kamakura. Orchestr Národního divadla střídavě řídili dirigenti Jan Chalupecký a David Švec. O představení byl velký zájem a všichni účinkující sklidili obrovský úspěch.
Umělecký šéf opery Národního divadla Jiří Heřman, který se části zájezdu také zúčastnil, uvedl: „Bylo pro nás velkou ctí i potěšením představit v Japonsku právě díla, které vzhledem k dlouholeté mozartovské tradici v Praze zaujímají v repertoáruopery Národního divadla důležité místo.“
PRAHA: Přední umělecká instituce Akademie výtvarných umění (AVU) již deset let zabezpečuje základní vědecký výzkum, zpracování pramenné dokumentace, kritického zhodnocení a reinterpretaci českého výtvarného umění po roce 1945 až do současnosti, se zaměřením na interdisciplinární přesahy.
Pracovníci Vědecko-výzkumného pracoviště (VVP AVU) vybudovali obsáhlý archiv, databáze bibliografických údajů i internetovou databázi současného českého umění, vydávají knihy, organizují sympozia a výstavy v Čechách, účastní se mezinárodních projektů. VVP AVU pod vedením předního českého historika umění a kurátora Jiřího Ševčíka, bylo založeno v roce 1997 díky podpoře Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Od svého vzniku, jako vůbec první výzkumné centrum svého druhu založené v rámci vysoké umělecké školy, provádí komplexně vedený vědecký výzkum českého poválečného a současného umění, zaměřený zejména na základní prameny, jejich shromažďování a následnou kritickou analýzu. Veškeré výstupy jsou určeny jak odborné tak laické veřejnosti a jsou přístupné na http://vvp.avu.cz.
PRAHA 4: Kostel sv. Pankráce patří k nejstarším a nekrásnějším památkám na území městské části Praha 4. Původní románská rotunda z 12. století se stala základem pro pozdější gotický kostel, který získal barokní podobu v polovině 17. století.
A právě náhodou objevené románské základy zachránily kostel, který získal barokní podobu v polovině 17. století. Domy v okolí byly totiž zbořeny v souvislosti s výstavbou metra. Kostel, který po určitou dobu sloužil jako prachárna, se v loňském roce dočkal obnovy fresek a obrazů. Městská část Prahy 4 poskytla dar církvi ve výši 650 tisíc Kč na jejich restaurování a dalších 250 tisíc na restaurování kazatelny.
PRAHA: Rekonstrukce fasády Národního divadla v Praze (ND) začne podle jeho ředitele Ondřeje Černého v roce 2009, potrvá tři roky a přijde na 160 milionů korun.
Už v prosincových dnech začala první fáze rekonstrukce, která zahrnuje opravy střešní krytiny, oplechování odtokových žlabů, restaurování litinového zábradlí, takzvané zlaté korunky historické budovy, a sousoší trig, což přijde na 18 milionů korun. Dalším projektem, který má zefektivnit provozní chod první scény je využití odpadní tepelné energie v objektech ND. "Bude stát zhruba 40 milionů korun, které se vrátí během deseti let v energetických úsporách," uvedl. Průběžně se opravuje i vnitřní výzdoba zlaté kapličky, včetně fresek a zlacení. Na zásahy restaurátorů čeká také Hynaisova opona, kterou budou čistit a retušovat.
PRAHA: Zveme vás na 1. koncert nového cyklu – PFS Českobratrské církvi evangelické (J. S. Bach: Motetta) Evangelický kostel u Salvátora, Salvátorská 1, Praha 1
PRAHA: V roce 2008 uplyne padesát let od chvíle, kdy vznikla Konzervatoř a VOŠ Jaroslava Ježka. Byl to akt zralé úvahy. V tu dobu už byly v plném proudu vývojové tendence hudby, jež můžeme sledovat od doby zrození jazzu, které je od samého počátku provázeno vznikem médií spjatých se záznamem zvuku a obrazu.
Ta proměnila v historicky mimořádně krátké době stav planetární civilizace, hudbu nevyjímaje. Navíc - opravdových uměleckých impulsů pramenících z nitra jazzu se od samého počátku začala zmocňovat populární hudba, která jeho vklad trvale rozmělňuje v nenáročnou zábavu, jež má nicméně ambici stát se univerzálním a uniformním hudebním jazykem. Bylo nutno začít systematicky prosazovat hodnotová kritéria, zvláště v zemi, která byla svou hudbou proslulá už v dobách, kdy se o jiných projevech její národní existence nevědělo téměř nic. To bylo motivem vzniku umělecké školy nového typu. Při prosazování kritérií kvality musela najít nové metody práce a pedagogické komunikace, často s dospělými studenty. Nebylo jednoduché pracovat v podmínkách hostování na různých základních školách v odpoledních hodinách a ne vždy ve vhodných prostorách, ale díky úsilí schopných učitelů se každoročně pravidelně dařilo dosahovat dobrých výsledků a absolventi školy se začali bez potíží uplatňovat v praxi. Po tolika letech jsou jich stovky. Dlouhodobá existence pod tajemnou zkratkou LŠU-KPP-SÚS, jež ve skutečnosti znamenala Lidová škola umění, kurzy pro pracující, specializované účelové studium, však položila základ nové pedagogiky v oboru, kde nebylo zkušeností nazbyt. Od samého počátku zde jako umělecký a lidský vzor figurovala osobnost Jaroslava Ježka. Sám pevně zakotvený v domácí hudební tradici vážné hudby zároveň s obdivem přijímal projevy amerického jazzu a rozpoznal v nich rysy hudebního jazyka dvacátého století. Tyto podněty přetavil ve svůj osobitý hudební jazyk a vstoupil do dějin naší populární hudby jako moderní klasik. Svým přístupem k hudbě nás oslnil. Když se na konci 80. let podařilo dosáhnout statutu konzervatoře a posléze přijmout do svého názvu jméno tohoto klasika, započala nová etapa existence školy. Šlo o to trvale spojit české hudební tradice s tendencemi, jež vznikají v nitru širokého spektra moderní populární hudby. Jde zejména o schopnost kriticky vnímat vše, co v daném oboru vzniká a na základě co největšího rozhledu reagovat osobitou a k sobě samému náročnou tvůrčí odezvou. Z Ježkovy tvorby je patrno, že náročnost nemusí být nuda. V situaci, kdy se v naší zemi stále rodí velký počet hudebně nadaných lidí, kteří mají sklon své sebevědomí vyvažovat citlivostí a svou tvořivost zodpovědností, zůstává Ježkův vzor stále aktuální. Dnes, kdy škola sídlí ve vlastní budově, hledíme s nadějí i s novými pedagogickými a uměleckými ambicemi do budoucnosti a věříme, že dosažené hodnoty naší práce budou stále více zajímat komunitu škol podobného zaměření i na mezinárodní úrovni. Cíle formulované v okamžiku vzniku školy před padesáti lety však nemusíme měnit. Chceme prosazovat umělecké a lidské hodnoty nejen sami u sebe, ale i v rámci bohatého spektra českých uměleckých škol, jež si kladou podobně náročné cíle. Jsme přesvědčeni, že doba, ve které žijeme, naši práci potřebuje. I ve sféře populární hudby stojíme na straně vzdělanosti a podle starořeckého Démokrita je vzdělanost šťastným lidem ozdobou a nešťastným útočištěm.
Za Konzervatoř a VOŠ Jaroslava Ježka
Mgr. Zdeněk BEDNÁŘ člen Umělecké rady Konzervatoře a VOŠ Jaroslava Ježka
PhDr. Karel VRANÝ ředitel Konzervatoře a VOŠ Jaroslava Ježka
V první pracovní den roku 2008 otevřel „své brány“ nový poštovní úřad na rohu Přemyslovské ulice a náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze 3. Do vínku si s sebou přinesl nejen úřední označení Praha 33 z někdejší pošty v ulici Zelenky-Hajského, ale i tamějšího „poštmistra“ a většinu personálu. A navíc i unikátní tradici – poštovní minigalerii.
Původní pošta Praha 33 v ulici Zelenky-Hajského na Žižkově nabízela totiž svým zákazníkům – pravděpodobně jako jediná pošta v naší republice a možná i na světě – vedle vzorných poštovních služeb také umělecký zážitek. Od roku 2001 tu fungovala minifotogalerie, ve které členové Clubu gentlemanů Žižkov za spolupráce České pošty představovali fotografie nejrůznějších žánrů. Na více než 70 výstavách se tu vystřídaly fotografie z Prahy i z exotických krajů, snímky přírodní i náladové, dokumenty i fotografická abstrakce. Na stěnách poštovní minifotogalerie se objevila díla řady renomovaných fotografů či osobností známých v jiných oborech, ale i zajímavých a nadějných začátečníků. Díky nevšednímu umístění galerie „vycházely“ fotografie „do ulic“ mezi nejširší veřejnost. Otevřením nové pošty získala galerie přístupnější adresu a také kvalitnější výstavní zázemí, takže mohla rozšířit i své ambice – na stěnách by se tu měla s fotografiemi střídat i jiná výtvarná díla: kresby, grafika, obrazy, ilustrace ap. Ten, kdo stihne navštívit novou poštu do 5. února, setká se tu s fotografiemi zachycujícími střípky z dávné i dosud živé historie českého poštovnictví. Čím také lépe oslavit otevření nového poštovního úřadu? Vystavené fotografie dají návštěvníkům nahlédnout až do 18. století, kdy v Praze fungovala tzv. klapačková pošta, vrátí čas do let rakousko-uherské monarchie a připomenou neradostný úděl vojáků 1. světové války, idylické obrázky pošťáků z první Československé republiky vystřídá svědectví o zlých časech protektorátu.
A pamětníci jistě přivítají snímky evokující vzpomínky na 50. a 60. léta minulého století. Najdeme tu také různé kuriozity – holubí poštu, potrubní poštu či zařízení pro měření přesného času vysílaného rozhlasem, ale i žhavou současnost. Pokud však někdo návštěvu téhle poštovní výstavky nestihne, nemusí tak moc litovat. V dalších měsících jej čekají neméně zajímavé zážitky – sochy vytvořené z papíru, unikátní fotografie z hlubin dodnes temné Afriky, kreslený humor, dramatické snímky ze slavného cyklistického závodu Tour de France, dokumenty ze zrodu sousedního chrámu Nejsvětějšího Srdce Páně... Poštovní galerie na náměstí Jiřího z Poděbrad je otevřená všem. Nejen návštěvníkům, klientům České pošty, kterým nabízí trochu osvěžení uprostřed všedních starostí a shonu, ale i těm, jež by tu chtěli představit výsledky svého snažení a dokázat, že kultura a umění může žít všude mezi námi.
PRAHA: První koncert nového cyklu Pražský filharmonický sbor církvím a náboženským obcím v Čechách PFS Českobratrské církvi evangelické.
Pražský filharmonický sbor a Lukáš Vasilek varhany – Vladimír Roubal Johann Sebastian Bach - Motetta Praha, evangelický kostel u Salvátora, Salvátorská 1.
Prodej vstupenek:
pokladna Národního domu na Vinohradech, nám. Míru 9, Praha 2,tel.: 221 596 221, mrhalkova@nardum.cz kostel u Salvátora (každou neděli po bohoslužbě od 10.30) nebo objednat na uvedeném tel.čísle: 724 827 016
Z představitelů hlavních rolí v Kouzelné flétně zazářili především Pavla Vykopalová v roli Paminy, Aleš Briscein v roli Tamina a Adam Plachetka jako Papageno. Roli Zuzanky ve Figarově svatbě před japonským publikem poprvé zpívaly sólistky opery ND – sopranistky Kateřina Kněžíková a Marie Fajtová. Při turné se uskutečnilo celkem šestnáct představení (5x Figarova svatba a 11x Kouzelná flétna) ve třinácti divadlech a kulturních centrech ve městech Osaka, Otsu, Nagoya, Hamamatsu, Tokyo, Nakano, Fuchu, Musashino, Kawaguchi, Yokohama, Morioka a Kamakura. Orchestr Národního divadla střídavě řídili dirigenti Jan Chalupecký a David Švec. O představení byl velký zájem a všichni účinkující sklidili obrovský úspěch. 
Původní pošta Praha 33 v ulici Zelenky-Hajského na Žižkově nabízela totiž svým zákazníkům – pravděpodobně jako jediná pošta v naší republice a možná i na světě – vedle vzorných poštovních služeb také umělecký zážitek. Od roku 2001 tu fungovala minifotogalerie, ve které členové Clubu gentlemanů Žižkov za spolupráce České pošty představovali fotografie nejrůznějších žánrů. Na více než 70 výstavách se tu vystřídaly fotografie z Prahy i z exotických krajů, snímky přírodní i náladové, dokumenty i fotografická abstrakce. Na stěnách poštovní minifotogalerie se objevila díla řady renomovaných fotografů či osobností známých v jiných oborech, ale i zajímavých a nadějných začátečníků. Díky nevšednímu umístění galerie „vycházely“ fotografie „do ulic“ mezi nejširší veřejnost. Otevřením nové pošty získala galerie přístupnější adresu a také kvalitnější výstavní zázemí, takže mohla rozšířit i své ambice – na stěnách by se tu měla s fotografiemi střídat i jiná výtvarná díla: kresby, grafika, obrazy, ilustrace ap. Ten, kdo stihne navštívit novou poštu do 5. února, setká se tu s fotografiemi zachycujícími střípky z dávné i dosud živé historie českého poštovnictví. Čím také lépe oslavit otevření nového poštovního úřadu? Vystavené fotografie dají návštěvníkům nahlédnout až do 18. století, kdy v Praze fungovala tzv. klapačková pošta, vrátí čas do let rakousko-uherské monarchie a připomenou neradostný úděl vojáků 1. světové války, idylické obrázky pošťáků z první Československé republiky vystřídá svědectví o zlých časech protektorátu. 
A pamětníci jistě přivítají snímky evokující vzpomínky na 50. a 60. léta minulého století. Najdeme tu také různé kuriozity – holubí poštu, potrubní poštu či zařízení pro měření přesného času vysílaného rozhlasem, ale i žhavou současnost. Pokud však někdo návštěvu téhle poštovní výstavky nestihne, nemusí tak moc litovat. V dalších měsících jej čekají neméně zajímavé zážitky – sochy vytvořené z papíru, unikátní fotografie z hlubin dodnes temné Afriky, kreslený humor, dramatické snímky ze slavného cyklistického závodu Tour de France, dokumenty ze zrodu sousedního chrámu Nejsvětějšího Srdce Páně... Poštovní galerie na náměstí Jiřího z Poděbrad je otevřená všem. Nejen návštěvníkům, klientům České pošty, kterým nabízí trochu osvěžení uprostřed všedních starostí a shonu, ale i těm, jež by tu chtěli představit výsledky svého snažení a dokázat, že kultura a umění může žít všude mezi námi. 
