Památky

OLOMOUC: Na rostoucí oblibu výstav architektury, především pak na úspěch projektu Slavné vily Olomouckého kraje, chce navázat olomoucké Muzeum umění (MUO) představením tvorby architektonické a manželské dvojice Elly a Oskara Oehlerových. Jejich dramatické osudy, kopírující bouřlivé události první poloviny dvacátého století, a dílo, spjaté zejména s meziválečnou moderní architekturou, muzeum představí od 10. dubna do 22. června.

Osudy Ohelerových by podle ředitele MUO Pavla Zatloukala mohly posloužit jako modelový příběh nesnadného života špičkových umělců v provinciálním prostředí, fatálně ovlivněného historickými událostmi - nástupem fašismu a komunismu. „Dílo Elly a Oskara Oehlerových jsou dnes známá jen úzkému kroužku zasvěcených. A to přesto, že představuje jednu z nejkvalitnějších a nejosobitějších poloh v rámci jak předválečné, tak poválečné moderní architektury nejen v českých zemích, ale také v širším regionu,“ zdůraznil Zatloukal.

Na opomíjení tvorby Oehlerových se podle něj podílela řada okolností. V první řadě skutečnost, že převážná většina jejich meziválečných staveb vyrostla mimo hlavní centra české moderní architektury Prahy, Brna a Zlína. „I když od počátku třicátých let provozovali svoji pražskou kancelář, těžiště jejich aktivit přece jen leželo především na severní a střední Moravě. A je obecně známé, že reprezentanti hlavních středisek tenkrát mezi sebe neradi pouštěli architekty z regionů,“ sdělil autor koncepce výstavy a ředitel MUO. „Nezanedbatelnou roli jistě sehrála i jejich nezařaditelná národnost – Oskar pocházel z česko-německé rodiny z Přerova, Elly ze zámožné rodiny židovské z Ostravy, kde se mluvilo německy. Oba navíc studovali na německých vysokých školách v Brně a v Praze,“ dodal. Původ se stal Oehlerovým osudným také s nástupem fašismu. V době protektorátu byli nejprve pronásledováni a posléze internováni v Mnichově, Berlíně, později v terezínském koncentračním táboře. „Přežili doslova zázrakem. Zatímco Oskar se hned po válce znovu vrhl do práce, Elly se již z válečných útrap nedokázala vzchopit. Z její pětačtyřicetičlenné rodiny přežily holokaust pouze dvě sestry,“ doplnil Zatloukal.

Po válce - již s počeštěným jménem - se jim jako samostatným projektantům podařil uskutečnit jen zlomek jejich návrhů a pak, když našli zaměstnáni ve státních projekčních ateliérech, museli opustit doménu své tvorby – bydlení v rodinném domě. Elly předčasně zemřela v roce 1953, Oskar emigroval v roce 1971 za dcerou do Rakouska, kde také v roce 1973 zemřel. Dramatické životní osudy se podle autora koncepce výstavy podepsaly na absenci dokumentů o tvorbě architektonické dvojice.

„V důsledku nacistických perzekucí se patrně poztrácela valná část archivních dokladů o jejich meziválečné tvorbě, po Oskarově emigraci následovaly znovu kruté skartace. Jakoby vše, co s nimi souviselo, neustále směřovalo k zapomnění,“ řekl Zatloukal.

Výstava tak vznikala pátráním po archivech několik desetiletí. „Souhrnné publikování díla Oehlerových jsme připravovali s Vladimírem Šlapetou již od poloviny osmdesátých let,“ vzpomněl s tím, že velkou zásluhu na současném zpracování a publikování tvorby manželské dvojice mají také Andrea Jakubcová a Jakub Potůček, historici umění z Muzea umění Olomouc.

Výstavní projekt, který měl na konci loňského roku premiéru v Brně a bude reprizován v létě 2008 v Ostravě, představuje jak vilovou architekturu ze třicátých let, v níž Oehlerovi navazovali na výchozí podněty Le Corbusiera, nizozemského a německého funkcionalismu, tak poválečné stavby, z níž vynikají především Oskarovy projekty úpravny vody v Klíčavě a Žďákovského mostu. „Nebýt tragických událostí, které se začaly odvíjet roku 1938, je pravděpodobné, že tvorba Oehlerových by se díky nesporné kvalitě stala pro Moravu z hlediska moderní architektury a vůbec životní kultury zcela určující,“ uzavřel Zatloukal.

Výstava, která potrvá do 22. června, je doprovázena bohatě ilustrovaným dvojjazyčným katalogem.

TZ/uma 

ROZTOKY U PRAHY:  Výstava ze sbírky Jiřího Mládka Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy zahájí  už 17. dubna v 17 hodin. Představuje tři fenomény – geniální stavebnici, českou důmyslnost a umanuté sběratelství. Stavebnice Merkur – fenomén děrovaných plíšků, z kterých již několik generací sestavuje téměř cokoliv.

U jejího zrodu stál Jaroslav Vancl se svou firmou Inventor, založenou v roce 1920 v Polici nad Metují, v níž vyráběl stavebnici pod stejným jménem. V roce 1925 přešel na nový systém spojování jednotlivých dílů stavebnice, a to pomocí šroubků a matiček o velikosti M 3,5. Ten se zachoval, stejně jako nový název stavebnice – Merkur, v nezměněné podobě až dodnes.

Merkur baví, poučuje, rozvíjí fantazii, uvádí do základů techniky a mechaniky. Akademiku Ottovi Wichterlemu v roce 1963 dokonce pomohl k sestavení prvního poloprovozního modelu na odstředivé lití kontaktních čoček. V dnešní době stavebnice žije díky Jaromíru Křížovi a jeho synům, kteří založili firmu Merkur Toys, s. r. o., kde pokračuje výroba této české hračky proslavené i v zahraničí, a Muzeum stavebnice Merkur.

Jiří Mládek – největší sběratel kovových stavebnic – si plní své dětské přání, a to koupit si ty největší Merkury a postavit něco velikého. Doposud největším jeho modelem je Ocelové město. Na výstavě v Roztokách představí svoji rozsáhlou sbírku doplněnou několika modely z Muzea Merkuru, poprvé zde vystaví Ruské kolo, které dokončil právě nyní.

Jak se staví ze stavebnice Merkur, to si bude moci na výstavě zkusit každý zájemce.

Táňa Pekárková

Ministr kultury Václav Jehlička zahájil dnes na zámku v Miloticích novou památkářskou sezonu. Na programu bylo mimo jiné symbolické zasazení nové lípy v rámci obnovy zámeckého parku. Původní stoletá lípa padla za oběť ničivému hurikánu Emma, který v březnu tohoto roku zpustošil zámecký park a výrazně poškodil i střechu zámku."Nově zasazená lípa bude symbolem nového života. Pěvně věřím, že nejen pro tuto jedinou památku. Naše památkové dědictví má světu co nabídnout a právě zahajovaná sezona je toho důkazem," vedl ministr Jehlička.

Ministr rovněž vyhlásil výsledky ankety „O nejpohádkovější hrad a zámek“ a vítěznému Hradci nad Moravicí předal tradiční cenu – pohádkový střevíček.

Všech 100 památkových objektů ve správě Národního památkového ústavu zůstává pro sezonu 2008 otevřeno a většina z nich uspořádá v průběhu roku celou řadu kulturních akcí. Za zmínku stojí nejnovější akvizice, kterou je unikátní výkup původního lichtenštejnského mobiliáře pro zámek Valtice, Lednice a hrad Šternberk na aukci v Amsterodamu dne 1. dubna 2008.

Hrady a zámky zpřístupněné veřejnosti – novinky pro sezonu 2008:

Hrad Karlštejn, střední Čechy – oslaví letos 660 let od svého založení. Předpokládá se uspořádání konference v konírnách Ministerstva kultury, kde budou prezentovány výsledky průzkumů za poslední roky, výsledky stavebních oprav, restaurování ad. Realizovány budou doprovodné akce, včetně přednášek a koncertů.

Zámek Mníšek pod Brdy, střední Čechy – zpřístupnění druhé prohlídkové trasy. Interiéry představují životní styl malého zámeckého sídla 19. – 20. stol. Zámek Kratochvíle, jižní Čechy – připravuje se zcela nová instalace zámeckých interiérů, která podtrhne unikátnost sídla a výzdoby jeho interiérů v souladu se slohovým zařízením období renesance - doby posledních Rožmberků.

Zámek Manětín, západní Čechy – reinstalace základní prohlídkové trasy, především jídelny s využitím nově získaných (prozatím zapůjčených) reprezentačních souborů stolního nádobí z původního mobiliáře zámku.

Zámek Svojšín, západní Čechy – zámek v majetku obce připravuje ve spolupráci s Národním památkovým ústavem (NPÚ) instalaci zámku s prezentací původního mobiliáře. V letošním roce budou v první etapě prezentovány některé předměty v expozici sezónního charakteru, postupně v návaznosti na stavební práce se instalace bude rozšiřovat.

Zámek Šluknov, severní Čechy – objekt v majetku města, ve spolupráci s NPÚ se připravuje zpřístupnění nových interiérů se zachovaným původním zařízením z depozitářů Ústavu.

Zámek Litomyšl, východní Čechy – instalace interiérů 2. patra zámku s ukázkami historických hudebních nástrojů, klavírů, v kontextu dobového zařízení.

Hrad Svojanov, východní Čechy –,objekt ve správě města Polička, zpřístupnění památkového objektu se zcela novou instalací prezentující v interiérech dobový mobiliář .

Zámek Kunštát na Moravě, jižní Morava – rozšíření prohlídkové trasy o další dva interiéry s původním kmenovým mobiliářem , který byl získán ze soukromého majetku a vykoupen pro potřeby objektu.

RYCHNOV NAD KNĚŽNOU: První dubnový víkend se bude v Rychnově konat již XV. ročník festivalu Šlitrovo jaro, což je setkání přátel a příznivců J. Šlitra a Semaforu, spojené s koncertním vystoupením swingových orchestrů, hostováním divadla Semafor a projekcí filmů. Rychnovští si tímto způsobem připomínají skutečnost, že od jara 1939 zde Šlitrova rodina žila, nejprve ve vilce nad zámeckým parkem, poté v jiné nedaleko hotelu Panorama až nakonec zakotvili v činžovním domě naproti místnímu kinu.

Na zdejším reálném gymnáziu (dnes Gymnázium F. M. Pelcla) Šlitr odmaturoval v květnu 1943 a zanechal zde po sobě karikatury snad kompletního profesorského sboru. Jeho třída si sebekriticky říkala Sebranka, což potvrzuje jejich třídní kronika. Autory této 107stránkové publikace s podtitulem 1935 – 1943, vydané 30. dubna 1942, jsou Telecký – Šlitr. Josef Telecký, který stál za texty i snímky, na straně 51 o Jiřím píše: „Už v kvartě, když k nám Jirka Šlitr přišel, nám ukazoval své umění... Náš Jirka opravdu všecko skreslit umí, a kdo byste to do něho řekl, když k nám přišel? Asi tak dva tři dny se zdál nějaký divný, takové děťátko tiché, do tří neumí počítat. Tichá voda břehy bere. Poznali jsme brzy, kolik pravdy je v tomto přísloví. Jirka se pomaloučku ukazoval, nám se líbí takový, jaký je. Těžko ho charakterizovat, co bych měl o jeho povaze říkat – kluk veselá, pro každou švandu ušitá, žádný sígr.“  Že bylo toto „děťátko tiché“ již tehdy svébytnou osobností, dokládá i počet jeho nejrozmanitějších přezdívek. Zatímco spoluautor kroniky Josef Telecký jich měl pět, Jiří Šlitr dvaatřicet. Najdeme mezi nimi kuriózní a nezasvěceným těžko pochopitelná přízviska jako například Svěrák, Číňan, Šibal, Šilhák, Sládek, Šídlo, Trucovník či Lžíčař.

Jiří Šlitr by se napřesrok 15. února dožil 85 let a v prosinci téhož roku budeme vzpomínat 40. let od jeho úmrtí. V místech, která jsou s jeho jménem ať již jakkoli spojena, se proto nepochybně uskuteční řada slavnostních shromáždění. Často se při takových příležitostech instalují pamětní desky. Například na Semilsku – v Zálesní Lhotě, což je místní část obce Studenec, mají pamětní desku na domě, kde se JŠ v roce 1924 narodil. V roce 70. výročí jeho narození sice nebyla ještě hotová, ale o rok později ji zato odhaloval sám Jiří Suchý, polovina synonyma S + Š pro divadlo Semafor. Z mědi ji vyrobil akademický sochař Karel Kryška z Blatné. Také v Rychnově nad Kněžnou byla v březnu 2002 slavnému absolventu odhalena busta před gymnáziem. Následně 5. května 2003 získala vila, v níž měli Šlitrovi svůj první rychnovský byt, desku dvoudílnou – v jedné části textovou a v druhé s motivem buřinky a klaviatury. Stalo se tak v rámci 10. ročníku festivalu Šlitrovo jaro. Avšak již v listopadu téhož roku byla sejmuta. To kvůli neutěšené fasádě onoho domu ve spoluvlastnictví několika rodin, které se nedokázaly na opravě fasády dohodnout. Nakonec se vrátila do ateliéru jejího tvůrce Zdeňka Kolářského v Kostelci nad Orlicí. Jiná pamětní deska vznikla v roce 2006 díky grantu na vytvoření uměleckého díla, který udělila Městská část Praha 2 Václavu Novákovi. Původně měla být osazena na domě v soukromém vlastnictví v Praze 2, kde Jiří Šlitr během svého působení v Semaforu bydlel. Vlastník domu však s jejím umístěním nesouhlasil a neúspěšné bylo i jednání s Jiřím Suchým a divadlem Semafor. Umělecké dílo, které představuje otevřenou desku koncertního křídla, na níž je umístěna silueta hlavy v typické šlitrovské buřince, má rozměry 910 mm x 1280 mm x 50 mm, váží kolem 110 kg a prozatím je deponováno v ateliéru autora V. Nováka.

Ale ještě není nic ztraceno. Píše se rok 2008 a můžemem doufat,  že se do toho příštího, kdy bude mít Jiří Šlitr půl a kulaté výročí současně, nerudovský problém – v tomto případě Kam s ní? – zdárně vyřeší.

Z podkladů PhDr. Josefa Kráma, a zejména z jeho průvodce Rychnovem n. Kněžnou http://www.rychnovskypruvodce.info/,

čerpala Eva Horníčková

OLOMOUC:  Muzeum moderního umění pořádá ve středu 9. 4. od 17.00 hodin komentovanou prohlídku výstavy Emila Filly. Retrospektivou jedné z nejvýznamnějších postav českého výtvarného umění 20. století - malíře, grafika a sochaře Emila Filly – provádí Tomáš Vlček, autor výstavy a ředitel Sbírky moderního a současného umění Národní galerie v Praze.

Vstupné: 50 Kč / 25 Kč (senioři, studenti)Upozornění: Kapacita omezena. Vstupenky je třeba si rezervovat přímo v pokladně Muzea moderního umění (osobně či telefonicky: 585 514 241) nebo na emailové adrese bielesz@olmuart.cz.

uma