Památky

RYCHNOV N. KNĚŽNOU: Zdejší Muzeum hraček, které letos 15. dubna zahájilo již čtvrtou sezonu, sídlí na Starém náměstí v 1. patře historické radnice z roku 1804. Letos je jeho expozice obohacena o typicky český fenomén – domácí loutková divadla. Jsou zde vystavena čtyři, a to i s dobovou dokumentací a loutkami, kterých k jednomu divadlu bývalo až 130, včetně vlka v babiččině čepci. Mezi vystavenými exponáty je i divadlo Vojtěcha Suchardy z Nové Paky.

Expozici hraček, která zahrnuje období od roku 1880 do šedesátých let 20. století, najdeme ve třech místnostech. V první na nás čeká stovka panenek s porcelánovou hlavičkou, mj. nádherná 120 cm vysoká panna v dobovém oblečení. K vidění jsou převážně německé, protože jejich výrobci žili především v Německu kolem Sonnenbergu u Waldhausu a tradici tam totalitní systém neporušil tak jako u nás. Další zemí, kde se tyto panenky vyráběly, byla Francie. Mezi vzácnými exponáty jsou zde i panenky české. V okolí Karlových Varů bylo 80 porcelánek, které se výrobou porcelánových panenek také zabývaly. U nás ale spíše šlo o menšinové výrobce při těchto porcelánkách, přičemž těla s kloubovýma rukama a nohama vyráběli domáčtí dělníci. Bohužel takových panenek se zachovalo málo. Příchozího nejspíše překvapí panenky charakterové, vyrobené podle skutečného dítěte či osoby. Vystaven je tu třeba habešánek, jehož prodejem ve třicátých letech 20. století podporovali naši lidé Habešany proti italským fašistům, ale také panenka jako Shirley Templová (dětská hvězda amerického filmu) či panenka – jeptiška.

Oblíbené byly elegantně, módně oblečené textilní panenky budoárové – "panenky na pohovku" – do interiéru dvacátých a třicátých let 20. století. Byly určeny jen jako dekorace do bohatých domácností a tomu taky odpovídala jejich výbava, jako bylo převlečení no noc a na vycházky. Ve druhé místnosti najdeme exponáty do třicátých let 20. století. Zaujme nás dobový pokojíček z roku 1930 s funkčním osvětlením a původním nábytkem, ale i zde na nás čekají panenky, tentokrát celuloidové, které byly v té době běžné. Vyráběly se vedle těch porcelánových už od přelomu 19. a 20. století, ale kolem roku 1900 byl celuloid daleko dražší než porcelán. Panenky, určené spíše pro chudé děti, byly z tzv. papírmaše (papierpmache). Forma na ně se používala stejná jako u porcelánových, ale plnila se právě touto papírovou masou. Co do krásy si však s těmi porcelánovými nezadaly. Často měly i mrkací oči. Rozdíl? Tyhle panenky jsou ohrané, s porcelánovými si kolikrát děti ani nesměly hrát. Čeští výrobci úzce spolupracovali s Francií, a tak naše panenky ze třicátých let jsou podobné panenkám francouzským.

Ve třetí místnosti jsou k vidění kočárky ze čtyřicátých, padesátých i počátku šedesátých let. (Jeden z nich patřil rodině továrníka z Třebechovic pod Orebem.) Dále tu najdeme knihy ze třicátých let, např. Marbulínci, Hráčci a nechybí ani Ferda mravenec. Kuchyňská „linečka“ je identická s kuchyní, co měla maminka. Je v ní uhláček, v pokojíčcích kamínka, a dokonce tenkostěnný porcelánový servisek. Expozice je doplněná dvěma funkčními parními strojky, z nichž jeden byl v dosti zbědovaném stavu, ale dnes je provozuschopný. Dále zaujme originální stavebnice Märklin i s původními přebaly, další vláček z padesátých let, kompletní české Štorchovo loutkové divadlo z doby kolem roku 1930, včetně bedny se zasunutými kulisami, divadélko s plochými loutkami, maňásci. V bohatém výčtu ještě jmenujme obchod z roku 1930, který se vyráběl v Ústí nad Orlicí, k tomu pohádkové knížečky reklamy, co se dávaly ke každému zboží (z jedné strany byla reklama, z druhé pohádka), formičky na cukroví, dřevěné kostky v původní krabici, precizně vyrobenou houpačku pro panenky z přelomu 19. a 20. století.

„Naše muzeum se věnuje hlavně českým hračkám, které obklopovaly české děti do roku 1965. Je tu proto i miniaturní dětská televizka s kompletními pohádkami, které se uvnitř posunovaly na kotoučcích. Holčičky určitě zaujme původní a dosud funkční fén na plochou baterii, kterým se krášlily vlásky panenek,“  dodává na závěr prohlídky muzea průvodkyně paní Pecháčková, která začala sbírat panenky kolem roku 1990. A dodává: „Přijďte se k nám podívat, otevřeno máme od úterý do pátku od 10 do 12 a po polední pauze od 13 do 16 hodin. V sobotu a neděli se na vás budeme těšit od 13 do 16 hodin.“

Josef Krám 

Redakčně upraveno

ROZTOKY U PRAHY: V letošním roce uplyne 150 let od narození Zdenky Braunerové (1858 – 1934), významné osobnosti v oblasti výtvarného umění, ale také neúnavné organizátorky kulturního života. Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, příspěvková organizace zřizovaná Středočeským krajem, nabízí návštěvu jejího ateliéru i výstavu nazvanou Zdenka Braunerová aneb (ne)obyčejný život malířky na přelomu století (1858 – 1934). Zdenka se narodila v pražské patricijské rodině. Otec František August Brauner patřil mezi přední pražské advokáty a byl členem říšské rady ve Vídni. Vypracoval, předložil a obhájil zákon o zrušení roboty. Matka Augusta, rozená Neumannová, měla velký smysl pro krásu a  patřila mezi první sběratelky starožitností.

Přestože pocházela z německé rodiny, byla horlivou českou vlastenkou. Právě ona organizovala salony, které se konaly v jejich pražském bytě. Tady se scházeli význační představitelé nejen českého kulturního a společenského života. Zde získávala malá Zdena vztah k výtvarnému umění, ale i k literatuře. Po matce zdědila malířské nadání, po otci houževnatost. Navštěvovala Vyšší dívčí školu v pražské Vodičkově ulici, spolu se sestrou a matkou byly členkami Amerického klubu dam. Při kreslířských začátcích jí pomáhala matka, další znalosti získala ve škole a následným studiem např. u Františka Ženíška.

Od obrazů ke grafice

První malířská díla Z. Braunerové jsou svázána s Roztokami a Prahou. Venkovská krajina nejen z okolí Prahy, ale také ze Slovácka, Českého ráje a Slovenska, městská zákoutí i motivy z cest do zahraničí, to vše ožívalo v jejích dalších obrazech. Na přelomu století soustředila svůj zájem spíše na grafiku – snad nejznámější jsou pražské motivy z míst, která později musela ustoupit nové výstavbě. Její život výrazně ovlivnilo několik mužů – základy krajinomalby jí přinesla spolupráce s Antonínem Chittussim, básník Julius Zeyer jí byl po celý život rádcem a oporou, pro spisovatele Viléma Mrštíka (po určitou dobu uvažovali o společném životě) ilustrovala jeho Pohádku máje a knižní ilustraci se poté intenzivně věnovala. Její dřevoryty a lepty k dílům Miloše Martena, Růženy Jesenské, Otokara Březiny a dalších přispěly k renesanci české knihy.

Okouzlení Francií

První delší pobyt Z. Braunerové ve Francii se uskutečnil v osmdesátých letech 19. století. Nemálo podnětů získala od manžela své starší sestry Elémira Bourgese, seznámila se s řadou francouzských malířů a sochařů, studovala na soukromé akademii Collarassi. Pravidelně zasílala svá díla na pařížský Salon na Champs de Mars, účastnila se na ženské výstavě v Champs Elysées a v roce 1892 organizovala a navrhla český pavilon Výstavy „ženských umění“ v Paříži. Snažila se představit Francouzům půvab českého lidového umění. V Čechách pomáhala organizovat výstavu francouzskému sochaři Augustu Rodinovi.

Inspirace lidovou kulturou

Od dětství tíhla Z. Braunerová k lidovému kroji, oblíbila si lidové výšivky a textílie. Pod vlivem cest na Moravu se začala věnovat malbě ornamentů na sklo, vytvářela fantaskní pomalované skleněné figurky, navrhovala vázy, nápojové soupravy, malbou zdobila nábytek atd. To vše se později odrazilo ve vybavení a výzdobě roztockého ateliéru.

V roli organizátorky a mecenášky

Na počátku 20. století trávila malířka většinu času v Čechách. V roztockém mlýně, který rodina vlastnila, si v letech 1903 – 1904 nechala podle svého návrhu postavit ateliér, který v sobě skrýval prvky anglického domu i venkovské chalupy. Uměleckou dílnu s obytnou částí však využívala pouze v letním období, zimu trávila v pražském bytě. Během života se stýkala s celou řadou významných představitelů uměleckého a společenského života, např.s F. Halasem, D. Jurkovičem, manžely Kramářovými, R. Svobodovou, bratry Mrštíkovými, M. Švabinským. Podporovala mladé umělce jako např. F. Bílka, J. Zrzavého, F. X. Šaldu, J. Úprku, a to radou i finančně. Svým životem vlastně předběhla dobu, zcela se vymykala tehdejším představám o životě dcery z dobré rodiny. Výrazným způsobem se zapsala do dějin novodobé české grafiky a knižní ilustrace. Naopak do románového zpracování jejího života se můžeme začíst ve dvou knihách Františka Kožíka – Na křídle větrného mlýna a Neklidné babí léto.

Rok ve znamení Z. Braunerové

Roztocký ateliér koupilo Středočeské muzeum v Roztokách v roce 1974. Celková rekonstrukce do původního vzhledu proběhla po ničivé povodni v létě 2002. Návštěvníci tak dnes mohou obdivovat stálou expozici s řadou předmětů připomínajících významné osobnosti, vcítit se do atmosféry doby, kdy v ateliéru Z. Braunerová žila a tvořila. K vidění je řada jejích děl, například malované sklo i nábytek, obrazy, užitkové předměty, ale i bibliofilské výtisky knih. Ateliér je přístupný od dubna do října mimo pondělí vždy od 10 do 18 hodin. Ve výstavní síni v bývalé roztocké tvrzi mohou zájemci do 10. srpna 2008 (otevírací doba je stejná jako u ateliéru) navštívit výstavu věnovanou životu a dílu této neobyčejné ženy. Na panelech se tu seznámí se všemi etapami jejího života, k vidění jsou skicáky, fotografie, dopisy, ukázky ze sbírek lidového umění, obrazy, grafiky atd. Pro vážné zájemce bylo vydáno přes 10 grafických listů zachycujících zejména pražské motivy. Výstava s názvem „Zdenka mezi námi“, která se uskuteční od 29. května do 30. října, přinese fotografie z divadelních představení a dalších akcí na téma Zdenka Braunerová. Doplněna bude výtvarnými pracemi dětí z ateliéru sdružení Roztoč.

 Na konci roku 2007 bylo založeno občanské sdružení Salon Zdenky Braunerové, které připravuje ve spolupráci se Středočeským muzeem a městem Roztoky na sobotu 17. května „Salon Zdenky Braunerové – Má dívenka jak růže jest“. V 10 hodin se uskuteční zádušní mše v kostele sv. Klimenta na Levém Hradci, od 13 do 16 hodin proběhne Garden party u roztockého ateliéru, na ni naváže v prostorách roztockého zámku koncert pěvkyně Zdeňky Kloubové, v 17.30 pak vystoupí opět na zahradě u ateliéru cimbálová muzika.

„Salon Z. Braunerové podruhé“ je připravován na 21. září a také Den Středočeského kraje 28. října ponese název „Návštěva u Z. Braunerové“.

Eva Veselá