Knihy, literatura, média

Ústředními postavami videoklipu je mladý pár. Týranou ženu zde velmi osobitým způsobem ztvárnila herečka Bára Jánová, známá např. ze seriálu Slunečná či Survivor Česko a Slovensko, jejího partnera a trýznitele v jedné osobě si zahrál Richard Pekárek, aktuálně umělecky působící v Městském divadle v Brně.

„Nejen domácí násilí, ale jakýkoli způsob manipulace a ubližování způsobuje hluboká traumata, na která se nabalují další a další problémy. Chci o těchto tématech mluvit, protože jedno souvisí s druhým a pak tím dalším. Není jednoduché je rozeznat, vzpomenout si a následně vše léčit. Chci být nápomocná, jak nejvíc to půjde. Proto jsem na nabídku natočit tento videoklip okamžitě kývla. Jsou to takové mé vstupní dveře,“ říká herečka Bára Jánová.

Videoklip reflektuje nejčastější příznaky a projevy domácího násilí, k nimž bývají jeho oběti zpočátku většinou slepé a lhostejné a nepřikládají jim bohužel potřebnou váhu a důležitost. Ukazuje však velmi jasně nejčastější situace chování partnerů. Násilí ve videoklipu není záměrně vyobrazeno. Je přeneseno a ztvárněno velmi působivým scénickým tancem v podání choreografa Tomáše Smičky a Veroniky Hanušové.

Kapela MANU: se propojila s Nadací Vodafone ČR, která se podílí na vývoji a propagaci mobilní aplikace Bright Sky, sloužící právě pro pomoc obětem domácího násilí. Kdokoliv může prostřednictvím této aplikace anonymně požádat o pomoc či upozornit na domácí násilí ve svém okolí. Zároveň zde mohou lidé najít informace, zda právě oni sami nejsou oběťmi domácího násilí, a to, aniž by si to vůbec uvědomovali.

Kapela MANU: se snaží nejen písní „Počkám“, ale především jejím filmovým ztvárněním upozornit na toto téma, přispět k veřejné diskuzi, případně navést již stávající oběti domácího násilí k jeho možnému řešení. A právě Nadace Vodafone tato řešení pomocí aplikace Bright Sky poskytuje.

„Jsem moc ráda, že Anička a její kapela otevřela tohle důležité téma, protože i kdyby ta písnička měla pomoct jednomu z vás, kdo ji uslyší, tak má určitě smysl. A jsem moc ráda, že můžeme pomoci i my. V Česku provozujeme aplikaci Bright Sky pro odhalení domácího násilí. Aplikace je určena komukoliv, kdo má obavy, že by on sám byl v násilném vztahu či pokud má obavy o někoho ze svých blízkých, může to být sestra, kolega v práci, kdokoliv, kdo je vám blízký, tak abyste dokázali poznat, zda nepotřebuje vaši pomoc a případně vědět, jak můžete vaši pomoc citlivě nabídnout,“ říká programová manažerka Nadace Vodafone ČR Veronika Řídelová, která se stará o rozvoj a propagaci aplikace Bright Sky.

Oběti domácího násilí si mohou aplikaci stáhnout do svého telefonu a jejím prostřednictvím pak nejen potřebnou pomoc vyhledat, ale také si například zaznamenávat potřebné důkazy páchaného násilí a získávat další velmi užitečné informace. Aplikace Bright Sky tak může posloužit každému, i tomu, kdo má ve svém okolí někoho, kdo může být ohrožený a sám si nedokáže o pomoc požádat.

„Natáčení videoklipu bylo extrémně náročné a videoklip jsme natočili za jeden jediný den, ačkoliv situací, které by se ohledně násilí daly zaznamenat, je bohužel i na několik natáčecích dní. Všichni jsme dali do jeho natočení maximum. O to větší mám radost, že nám pod rukama vznikla tak krásná a nesmírně důležitá věc,“ říká zpěvačka kapely MANU: Anna Knauerová.

 

VIDEOKLIP POČKÁM: https://www.youtube.com/watch?v=VygdvJH4BGk

 

„Režisér Jarda Stuchlík a kameraman Filip Kettner odvedli opravdu skvělou a precizní práci. Nebýt tak úžasného týmu, který se na natáčení podílel, nikdy bychom nedotáhli klip do takové podoby. Téma domácího násilí, byť v našem případě hrané a v hudebním klipu inscenované, nám v mnohokrát opakovaných scénách skutečně vyvolávalo mráz v zádech. To, co předvedli herci a tanečníci, jak se vžili do svých rolí, se nedá snad ani slovy popsat. Ostatně, přesvědčte se sami,“ dodává Knauerová.

Kapela MANU: je alternativně-popová kapela s osobitým stylem, jejíž tvorba v sobě nese alternativní prvky, avšak s jistotou se opírá o přímočaré melodické linky své frontmanky Anny Knauerové. Hudba MANU: je čistě autorská a dá se o ni říci, že se nebojí uhýbat ze zaběhlých stereotypů. Pojícím prvkem však vždy zůstávají poetické texty psané v českém jazyce, jenž se nesou v duchu lehké melancholie, ze které však posluchači mohou vždy nalézt východisko.

www.kapelamanu.cz

O čem vlastně kniha „Krotitel splašených myšlenek“ je? Jak sám název napovídá, je o všem, čeho se dotýkají potulné myšlenky. Je zbytečné je krotit, protože se stejně nikde dlouho nezdrží. „Když se rozeběhnou nějakým směrem, tak ten směr většinou nedrží a pořád někam odbočují. Mé myšlenky jsou milovnice odboček. Vesměs bývají ty odbočky zároveň slepé uličky. Ale z těch už umím vycouvat a vrátit se na hlavní cestu. Anebo vycouvat a vjet do jiné slepé uličky. Vlastně nikdy tím pádem nevím, kam vůbec dojedu. A tak mi souhrnem vzniká pod prsty, běhajícími po klávesnici počítače, všehochuť,“ vysvětluje Karel Šíp.

Novinka Karla Šípa zaznamenává to nejlepší z jeho tvorby. Navíc však čtenáři předkládá příběhy z vlastního života a otevírá témata, ke kterým čas od času směřuje každý z nás. Nechybí ani různé konspirační teorie, problematika nadužívání vulgarismů či poslední dobou často probírané téma třetího pohlaví. Autor čtenáře pustí i do světa, ve kterém vznikají písňové texty a k tomu, jaké mívají kolikrát osudy. Na druhou stranu se však pobavíte i přemýšlením nad názvem Dršťková polévka. „Jakmile se člověk začne prožívat a brát se příliš vážně, je na nejlepší cestě dolů,“ řekl kdysi Karel Šíp v jednom rozhovoru. Touto větou se řídí celý život a její obsah prolíná i novou knihou. Ať už ale jde o cokoli, na vše se Karel Šíp dívá se vtipem sobě vlastním a s lehkostí, které společně umožňují nad ničím příliš nehloubat a čas strávený s knihou považovat za příjemnou relaxaci.

Nadhled Karla Šípa je nakažlivý v jakékoli formě. Míří vždy přesně přímo na bránici, a to jak v novince „Krotitel splašených myšlenek“, tak v příběhu o svém dosavadním životě „Bavič“ (XYZ, 349 Kč), který se letos v létě dočkal nového rozšířeného vydání.

Stejně jako předešlé knihy Karla Šípa i knihu Krotitel splašených myšlenek ilustroval Jiří Slíva.

 

KAREL ŠÍP

Moderátor, bavič, scenárista a textař Karel Šíp vystudoval Střední průmyslovou školu filmovou v Čimelicích a do roku 1973 byl zaměstnán v České televizi jako produkční. V roce 1971 založil skupinu Faraon, kde hrál na baskytaru. O rok později přizval ke spolupráci zpěváka Jiřího Schelingera.

Do povědomí televizních diváků Karel Šíp vstoupil pořadem „Hitšaráda“, který úspěšně moderoval v letech 1978-1986 s Jaroslavem Uhlířem. Na tento pořad navázala televizní show „Galasuperšou“. Rovněž uváděl řadu televizních pořadů např. „Rozjezdy pro hvězdy“, „Klip-klap“, kabaret „Šaráda“ a účinkoval v několika televizních estrádách. Společně s Jiřinou Bohdalovou připravoval pro ČT pořad „Za oponou s Jiřinou“. Spolupracoval také s komikem a baviček Josefem Aloisem Náhlovským.

Karel Šíp je autorem zhruba pěti set písňových textů - spolupracoval s Karlem Gottem, Petrou Janů, Petrem Novákem, Václavem Neckářem, Danielem Hůlkou, Hanou Zagorovou či Leonou Machálkovou.

V letech 2009-2014 moderoval anketu TýTý, ve které byl také několikrát oceněn v kategoriích Osobnost televizní zábavy a v souvislosti s talk show „Všechnopárty“ i v kategorii Pořad roku. „Všechnopárty“ vysílá Česká televize již od listopadu 2005.

www.albatrosmedia.cz

 

 

 

 

 

Přestože hlavní postava Cathy, kterou ve snímku ztvárnila Audrey Lamy, sní o své vlastní restauraci, zavděk zatím bere místem řadové kuchařky u různých, často podřadných, zato mediálně známých „les Chefs“. Poté, co se opět rozhodne z jedné takové luxusní restaurace odejít, nalézá inzerát na místo šéfkuchařky. Netuší ale, že jde o pozici vedoucí kuchyně v azylovém domě pro mladistvé migranty, kde se na kulturu stolování a haute cousine moc nehraje.

„Chtěl jsem natočit sociální komedii, což je žánr, který mám v oblibě už od svého prvního filmu Discount. Šlo mi o to zachytit realisticky problematiku mladých migrantů, aniž bych opomíjel Damoklův meč, který jim visí nad hlavou: pokud nenastoupí do svých 18 let do nějakého vzdělávacího zařízení, hrozí jim vyhoštění. Zároveň jsem ale chtěl, aby to byla komedie, aby ten příběh byl optimistický,“ vysvětluje režisér snímku Louis-Julien Petit, který s herečkou Audrey Lamy nespolupracoval poprvé. V minulosti se již objevila v jeho filmu Neviditelné (2018) zabývajícím se tématem ženského bezdomovectví.

„Natáčet s Louis-Julienem znamená, že prožíváte věci, které jsou obtížnější než obvykle. Točili jsme v náročných podmínkách, v mraze, za vichru, nejdřív se zranil François, potom já, měli jsme různé technické problémy, k tomu covid, neustále se stýkáte s neherci, kteří za sebou mají těžkou minulost. Na konci každého natáčecího dne jsem byla vždycky totálně vyčerpaná, ale zároveň taky šťastná, protože jsem zažívala něco hodně intenzivního,“ popisuje Audrey Lamy, která se na roli připravovala nejen po psychické stránce, ale i po té odborné. Několik měsíců také strávila v kuchyni dvou populárních pařížských restaurací, kde se učila připravovat makrely tak dlouho, až jí po nich byly cítit ruce.

Herečce se zároveň splnil sen zahrát si po boku Françoise Cluzeta, který exceloval především rolí Philippa ve snímku Nedotknutelní (2011), s níž získal hned několik mezinárodních ocenění. Ve filmu A do kuchyně! přitom ztvárnil postavu Lorenza Cardiho, který azylový dům vede.

„Moje role je sice důležitá ve vztahu ke Cathy Marie a k těm mladým, ale není moc velká. Ale já chci hrát právě v takových filmech: angažovaných, populárních a zábavných. Přesně pro tyhle zážitky hraju,“ dodává François Cluzet, který si hned na začátku natáčení zranil achilovku a na place se tak po propuštění z nemocnice pohyboval už jen s berlemi. „Byla to hloupá nehoda, protože mi nedošlo, že už nejsem nejmladší,“ vzpomínal na svůj první natáčecí den.

Síla filmu vychází mimo jiné i z obsazení mladých migrantů, které režisér hledal po pařížských azylových zařízeních. Ve většině případů šlo o nezletilé, které do ciziny poslali jejich rodiče s nadějí, že na děti čeká kdesi ve světě lepší budoucnost. „To, že se na ně někdo dívá, že je bere vážně, s nimi zamávalo: respektovali celý štáb, byli dochvilní, neuvěřitelně disciplinovaní, považovali za štěstí, že mohou být ve Francii. Byli dokonalým ztělesněním toho, co jsem chtěl tím filmem ukázat,“ uzavírá Louis-Julien Petit.

Film A do kuchyně! byl uveden v rámci Festivalu francouzského filmu. Poslední projekce 29. 11. v kině Světozor.

Premiéra filmu v kinech proběhne 15. prosince 2022. Do české distribuce jej uvádí společnost Bohemia Motion Pictures. Trailer najdete ke zhlédnutí ZDE.

Další podrobnosti a informace najdete na www.bohemiamp.cz a na facebookovém profilu https://www.facebook.com/bohemiamotionpictures/.

Divadelní platforma Dramox nabízí i letos dárkové poukazy, které udělají radost všem milovníkům divadla. Své blízké můžete obdarovat předplatným na jeden, tři nebo šest měsíců nebo jeden rok, během nichž mohou zhlédnout desítky představení z populárních českých divadel jako Dejvické divadlo, hvězdami nabytý Činoherní klub, Divadlo v Dlouhé nebo Divadlo Na Fidlovačce. Vybere si každý – dospělé potěší divadelní klasika, pro děti jsou připravené pohádky včetně Hurvínka. Dárkové poukazy pořídíte zde. Ihned po zaplacení vám přijdou na e-mail. K dispozici jsou i klasické papírové vouchery. Dárek navíc potěší hned dvakrát – 55 % z částky Dramox posílá divadlům, hercům a tvůrcům.

 

Advent s Dramoxem

Divadelní platforma Dramox už se ladí do vánoční nálady a připravila pro vás speciální adventní playlist. Odpočiňte si na chvilku od předvánočního shonu u vtipné hořkosladké komedie Jedlíci čokolády nebo zábavného Souborného díla Williama Shakespeara ve 120 minutách. Děti zabaví Broučci Slezského divadla v Opavě nebo Spejbl s Hurvínkem. A pozor, v prosinci vám naservírujeme opravdovou vánoční romanci – Zimní pohádku se skvělými herci z Dejvického divadla, tradiční Vánoční večery živě z Ypsilonky nebo Českou mši vánoční z Jihočeského divadla.

S Adventem přichází i vánoční soutěž o lákavé ceny. Každý týden můžete vyhrát lístky do divadel a předplatné na Dramox. Pokud se zapojíte do soutěže, na jejím konci budete zařazeni do slosování o hlavní cenu - balíček s lístky do žádaného Dejvického divadla a ročním předplatným na Dramox. Více informací najdete od neděle 27. 11. na dramox.cz.

Dramox je česká streamovací služba, která poskytuje největší výběr českých i zahraničních divadelních představení na jednom místě a umožňuje jejich sledování online. Funguje na principu předplatného: měsíční předplatné stojí 299 Kč, cena ročního předplatného je 2 990 Kč. Většina prostředků získaných v rámci předplatného jde zpět divadlům, tvůrcům a hercům. Navíc je možné podpořit libovolnou částkou přímo konkrétní divadlo. Dramox nabízí také zvýhodněné předplatné pro školy a studenty včetně materiálů, které pomáhají se zhlédnutým představením pracovat. Dramox je možné sledovat také na televizních a mobilních aplikacích. Službu společně založili Martin Hájek, internetový podnikatel, Martin Zavadil, který se dříve věnoval stavění digitálních společností a Radim Horák.

Filmy, videa, pohyblivé obrazy

Na programu bude zpověď lidského druhu Everything But the World amerického kolektivu DIS, poslední opus kultovního Jana Švankmajera Kunstkamera, premiéra Orwellem nasáklého dramatu Anděl na dně Televize Estráda, předpremiéra filmu Víta Pancíře NIC VÍC, zvířecí soudní proces Penumbra Hannah Black a Juliany Huxtable nebo nomádská pohádka Johna Akomfraha Last Angel of History.

Dlouhodobá spolupracovnice PAFu, francouzská kurátorka Anne Duffau (A—Z), pro festival připravila čtyři pásma s faustovskou linkou vztahující se k tématům mytologie nebo zaprodání se. Na plátně se tak setkají práce současných mágů s tvorbou těch, kteří položili základy současného umění pohyblivého obrazu. V pásmech se tak prolne tvorba kultovní performerky Laurie Anderson s matkou filmové avantgardy Mayou Deren, s dílem britského guru vizuálního umění Marka Leckeyho nebo současnými animacemi Wonga Pinga a mnoha dalšími.

 

Filmové performance, audiovizuální laboratoře a site specific projekty

Významnou část programu tvoří festivalem nově produkovaná audiovizuální díla tuzemských i zahraničních umělců. Rebecca Salvadori je umělkyně a filmařka, která se zaměřuje na práci s videem. Již více než 10 let tvoří série portrétů hudebníků a umělců, v nichž zkoumá konkrétní ekologii vztahů, jež se prolíná londýnskou undergroundovou hudební kulturou. Na PAF Olomouc 2022 představí nový site specific projekt Messengers. Italská strůjkyně má v plánu postavit na Konviktu dočasné kulisy, mizanscénu a natočit sérii performancí a individuálních rozhovorů s hudebníky Kenichi Iwasou a Maxwellem Sterlingem, světelným umělcem Charlie Hopem, spisovatelkou, editorkou a kurátorkou Elaine Tam a fotografem Henericem Rossim.

Libanonská umělkyně Rana Hamadeh představí performanci Can You Make a Pet of Him Like a Bird or Put Him on a Leash for Your Girls? inspirovanou sporným islámským svátkem Ašúrá. Další zahraniční tvorbu uvede dvojice sourozenců Chuquimamani-Condori & Joshua Chuquimia Crampton, která díky krevní vazbě na prastarý jihoamerický lid Aymara tvoří silná díla opředená mystikou. Oba tyto projekty spolu s projekcí Measuring the Level of Resistance Tary Najd Ahmadi pojí vykořeněnost jednotlivců a kultur napříč světem.

Do Olomouce se vrátí i belgický hudebník a performer Billy Bultheel, který během online ročníku PAF Home vytvořil unikátní intermediální počin The Minutes of Olomouc –⁠ letos spolu s Alexandrem Iezzim a dalšími umělci představí vizuálně sonickou hudební performanci 33 plugged 002.

Tvůrčí dvojice Ojoboca z berlínského kolektivu LaborBerlin Anja Dornieden a Juan David González divákům pomocí rafinovaných projekcí, rotujícího plátna a externího chvění nabídne hmyzí kinematograf External Shudders.

Z českých projektů se divákům představí například projekce z tištěného 60mm filmu Patterns Jana Kulky nebo dvě filmové performance Martina Ježka –⁠ Náš očistec a společně s Jaroslavem Tarnovským i intepretace díla E. F. Buriana Chceme umírat.

 

Herní program a herní kancelář

Renesanci herního průmyslu, kterou nedávno nastartovala mladá generace, zaznamenal i festival a herní blok se v programovém schématu stává více a více prominentním. Herní program letošního ročníku nabídne komplexní průřez současnou i minulou tvorbou na poli deskových a digitálních her. Během celého festivalu budou mít návštěvníci možnost zahrát si prostorovou hru Kompas Faust. Vhled do československé herní historie nabídne ve své přednášce Miroslav Žák, zakladatel unikátního videoherního archivu Visiongame. Prezentace a komentované hraní představí digitální hru The Gray Man Richarda Harašíma, půjde o tzv. programový experiment, během kterého se účastníci pokusí v mezích tří hodin zmíněnou příběhovou hru dokončit.

 

Olomouc jako prostor pro umění

Dlouhodobým cílem festivalu je přinášet současné umění do neobvyklých prostor veřejného života, a tím oživovat místa, která mohou mnoha lidem jinak zůstat skryta. Letos proběhne metamorfóza prostor pomocí klasického cyklu AniPromítaček –⁠ pásmo každé improvizované venue je vždy spjato s prostorem, ve kterém projekce probíhá –⁠ návštěvníci tak mohou zcela zdarma navštívit projekce v kočičí kavárně, Bistré krávě, klubu Vertigo, v pokoji hotelu Alfréd a Hermína, kavárně Miss Sophie’s, zmrzlinárně Tomivo Gelato nebo Kosmetickém salonu Ivy a zhlédnout zde filmy od současných mezinárodně ceněných tvůrkyň jako Joanna Kozuch, Diana Cam Van Nguyen, Adéla Babanová či Chintis Lundgren.

Volně přístupné budou také výstavy ve čtyřech olomouckých galeriích –⁠ Vitríně Denisce, Galerii Véčko, Galerii PAF a Galerii XY. V poslední zmíněné naleznou návštěvníci kurátorskou výstavu se všemi letošními soutěžními snímky jediné české soutěže zaměřené na pohyblivý obraz –⁠ Jiné vize CZ. Kurátorem Jiných vizí je letos Šimon Kadlčák a podle ohlasů z pražské události, při které byla představena desítka soutěžních snímků, je na co se těšit.

 

Program pro malé i menší

Kromě AniPromítaček, které potěší dospělé ale hlavně děti, si pro ty nejmladší festival přichystal i sérii bezplatných projekcí audiopohádek podcastu Kolíbka, které ve filmovém sále na Konviktu zpříjemní brzké ráno všem rodičům i dětem. Vedle pasivní konzumace programu se děti budou moci aktivně zapojit do několika workshopů. Dvojice designérek Lucie Polášková a Natálie Sodomková si pro ty nejmladší připravily hned dva workshopy –⁠ v dílně Kvarteto si děti vytvoří svoji vlastní karetní hru, při druhé dílně Pop-up si na své přijdou knihomolové se slabostí pro hezké interaktivní knihy. O tom, že dětem kreativita nechybí, ale někdy jsou prostě jenom lenivé, přesvědčí návštěvníky workshopu Vyprávění je hračka Roman Štětina, sdružení Free Cinema je zase naučí jak napodobit Charlieho Chaplina. Brzký příchod Mikuláše dětem připomene trojice čertovských pásem Čerchmanti podšití, Rohaté pohádky a O Čertovi, kde figurují snímky od klasiků jako Jiří Trnka, Josef Kluge nebo Pavel Koutský. Děti do dvanácti let mají vstup na festival zdarma.

Festival cílí na všechny věkové kategorie, středoškolským studentům tak ve spolupráci s Olomouckým krajem nabídne sérii komentovaných prohlídek výstav, prezentaci o současném vývoji počítačových a deskových her nebo hudební workshop.

 

V současnosti je možné zakoupit v předprodeji akreditace na celý festival za 1300 Kč, nebo na jednotlivé dny.

V populární televizní soutěži Československo má talent si zatančilo celkem dvaadvacet tanečnic ve věku 10 až 14 let. Finálové vstoupení se neslo v duchu tématu míru v turbulentní době. „Nemůžeme uvěřit tomu, že jsme se v tak obrovské finálové konkurenci probojovali až na druhou příčku. Týden před tím jsme dokonce s velkým náskokem vyhráli semifinále. Děkujeme všem divákům za obrovskou podporu. Pro naše děti to moc znamená a děkujeme, že jste jim vašim hlasováním dopomohli k vytouženému snu, sympatické vítězce všichni výhru moc přejeme,“ říká Jakub Dvořák, zakladatel Movement Studios, choreograf a tanečník.

Tanečníci z Movement Studios využili na choreografii finálového kola třináct rekvizit. Až do poslední chvíle byl výsledek velmi těsný.

Movement Studios poskytují vzdělávání mladé generaci v tanci na vysoké úrovni a prošly jimi již desítky profesionálních tanečníků. Ti měli možnost spolupracovat například s Leošem Marešem, Mikolasem Josefem, Kapkou naděje, Českou Miss, Pavlem Šporclem, show Československo má talent či v zahraničí s Robbiem Williamsem, Justinem Jesso nebo Mariah Carrey. Movement Studios se zaměřují na výuku tanečních stylů contemporary, lyrical, acrobatic a show art. Jejich cílem je podporovat talent a radost z tance.

https://www.movement-studios.cz/

GreenBus: spolek, který pomáhá potřebným na Úštěcku. Úštěk, Ústecký kraj, 2 900 obyvatel

Na anketní otázky odpovídá Ondřej Pelnář

 

Představte se… Kdy a za jakých okolností váš spolek vznikl? Jaké byly motivace a důvody k jeho založení? Proč Greenbus?

Seznámili jsme se jako cestující v zelených autobusech Dopravní společnosti Ústeckého kraje. Od toho také ten GreenBus. Prostě jsme pravidelně jezdili, kecali a nakonec z toho bylo kamarádství a spolek.

 

Jste zapsaný spolek nebo jen neformální sdružení, máte právní subjektivitu?

Jsme úplně oficiální zapsaný spolek se svým IČ a zápisem v registru spolků. Na začátku jsme byli jen taková parta přátel, ale chtěli jsme tomu dát nějakou oficiální podobu a také jsme potřebovali získat peníze na činnost.

 

Kolik členů spolek sdružuje? Jaké jsou věkové, profesní a genderové charakteristiky členů?

Spolek propojuje sousedy napříč okolím Úštěka. Ke členům patří pouze dospělí lidé. Jsme tu přesně napůl muži a ženy, máme i partnery a páry. Věkově se to pohybuje od 20 do 50 let, takže opravdu veliké rozpětí. Člen sdružení musí mít chuť s námi dělat trochu aktivně to, co ve spolku chceme. Vedle našich členů máme mnoho mladých i starších přátel, kteří se s námi občas někde objeví na konkrétní akci.

 

Nakolik aktivní činnost se spolkem vyvíjíte? Jakých cílů chcete jeho prostřednictvím dosáhnout? Máte ambici stát se hybateli širšího společenského dění?

Spolek jsme založili, abychom společně organizovali nějaké aktivity pro místní komunitu. Prostě okořenili život na Úštěcku. Postupně se z toho vyklubaly brigády na místním hřbitově a jiná obnova a úprava veřejných prostor. Párkrát do roka zveme sousedy ze širokého okolí na Rochojádu, což je taková olympiáda ve vesničce Rochově.
Vedle toho všeho pořád usilujeme o něco jako nízkoprahový klub v Úštěku, „Streetklub GreenBus“, pro takové ty poflakující se mládežníky.

 

Na jaký výstup své dosavadní činnosti jste opravdu pyšní? Co se ne/povedlo? Na čem pracujete nyní?

Hlavně brigád-ničíme. Místo abychom -ničilli, tak budujeme. Asi nejvíc jsme pyšní na dohodu se Židovskou obcí a jejich společností Matana a. s. o tom, že naše parta mladých lidí bude nepravidelně upravovat židovský hřbitov v Úštěku a Radouni. Dohoda funguje již druhý rok.

 

Do jaké míry jsou náplní vaší činnosti také sociální práce?

Sociální práce je nedílnou součástí našich aktivit. Díky takovému streetworku v autobusech místní dopravy se na nás nabalují stále noví a noví potencionální účastníci dalších činností. Těší nás, že máme pořád kolem sebe partu fajn lidí, které neopouští nadšení stále něco dělat a podnikat.

 

S jakými organizacemi spolupracujete? Kdo vás podporuje? Z čeho hradíte výdaje?

Rádi jsme v součinnosti s jinými organizacemi, např. se Zubrnickou museální železnicí, z. s., s nímž sem tam společně uděláme brigádku. Také jsme pomohli založit další spolek „Toulavý kůň − stáj Mukařov“, kde se starají o týrané a zanedbané koně. Takže máme opravdu široké spektrum působnosti. Podpory se těšíme hlavně od vedení města a tento rok jsme získali i grant od společnosti Mondi Štětí v rámci jejich výzvy „Žít mě baví“ pro místní spolky a sdružení.

 

Ústecký kraj, pod nějž Úštěk spadá, patří podle informací z médií k regionům s nejvyšším počtem drogově závislých teenagerů. Navíc je tu nejvyšší podíl lidí nad 15 let, kteří dosáhli pouze základního vzdělání – tvoří zde 20 % populace. Co se dá podle vás proti tomuto demotivačnímu prostředí dělat?

Z našeho pohledu se dá dělat to, co právě plánujeme − otevřít streetklub a věnovat se tam těm, kteří to potřebují. Oni si nás už najdou, nebo už našli. Jediné, o co se můžeme pokusit a považuji to za dost podstatné, je zkusit odklonit jejich volný čas směrem ke smysluplnosti. Proto toužíme otevřít takovou zónu bezpečí bez kouření, alkoholu a drog. Je to jen kousek do mozaiky, ale bez něj ji nesložíme, zůstane neúplná.

 

Máte nějaký pozitivní příklad, kdy se vám podařilo „tonoucímu“ mladému člověku nabídnout šanci ke změně a on ji opravdu využil?

Právě tohle je naše přání, aby vysněný streetklub přesně takto zafungoval. Ale neděláme si vůbec idylické představy, že to klapne. Zatím se nám podařilo mírně pošťouchnout jednoho dospělého alkoholika, bývalého vojáka, fajn chlápka z jedné vesničky na Úštěcku, směrem ven ze začarovaného kruhu alkoholismu. Právě alkohol je asi největší bolístka místních. Chlápek teď chodí do práce a po výkyvech nahoru a dolů, kdy se ocitl i na hranici smrti, dnes celkem funguje. Ale trvalo to dva roky...

S našimi teenagery jsme nějak v kontaktu osobně i přes instáč a moc nemoralizujeme. Chceme jejich důvěru a tak musíme jasně říct, že s tímhle jako nesouhlasíme, ale bereme tě takovýho, jakej seš. 

Až bude zázemí, klub, prostor..., máme šanci těm mladým lidem nabídnout více u fotbálku nebo pinčesu nebo prostě u kávy a čaje. 

 

Jaké možnosti mají podle vás mladí lidé v Úštěku pro smysluplné trávení volného času, především pokud jde o kulturní vyžití? A jaká je poptávka?

V Úštěku − upřímně − toho moc není. Město je velmi friendly k rodinám a dětem, ale pro takové ty grázlíky a lumpíky skoro nic. Oddíl Bobři, skaut, komunitní centrum Ba-vlnka, Dům dětí a mládeže, fotbal, ano, to tu všechno máme. Super. Ale pro, jak my říkáme, neorganizované partičky „problémáčků“ tady nic nenajdete. A poptávka? Určitě. Zkusili jsme to virtuálně na instáči a máme tam @streetklub_ustek a docela slušný followers.

 

Jaký je vztah spolku k obecnímu zastupitelstvu? Máte jejich podporu? V čem byla spolupráce s minulým, oceněným vedením radnice tak mimořádná? Slyší nové vedení města na váš podnět vybudovat ve městě skatepark? Jste ve shodě s širší veřejností? Všichni streeťáci, skejťáci, scooťáci a bajkeři asi nadšeně souhlasí, ale jsou i jiné možnosti, jak může vypadat hřiště pro teenagery, třeba workoutové, lanové nebo parkourové…

Po volbách se nám změnilo vedení města, ale spolupráce jede dál. Minulé zastupitelstvo rozjelo spoustu zajímavých projektů všemi směry, to současné trochu přibrzdilo. Co je ale společné a co trvá dál, je snaha napříč radou, zastupitelstvem, opozicí i komunitními organizacemi, dělat město Úštěk ještě přátelštější rodinám, dětem, mládeži a všem generacím. My z toho uždibujeme svůj dílek v podobě streetklubu, jehož součástí může být brzy i skatepark nebo cokoliv, co zase kousek posune volný čas na jiný level. Snažíme se všechno postupně propagovat v místním Úštětském zpravodaji a postupně lidem servírovat naše plány. Co tak sledujeme, zatím vyloženě negativní reakce nejsou.

 

Pod místní kulturu patří také péče o památkové dědictví v místě bydliště, ve vašem případě v bývalých Sudetech. Píšete, že vizitkou národa jsou čisté záchody a krásné hřbitovy. Čistíte a okrašlujete? Setkáváte se při brigádách na hřbitovech nad opuštěnými hroby místních Němců se stále palčivým tématem usmíření a odpuštění?

Právě smíření a odpuštění je hlavní hybnou silou naší dobrovolné aktivity na hřbitovech. Zrovna jsme třeba objevili zaniklý hřbitov v Habřině pod smetištěm. Skvělá příležitost trochu narovnat dějiny. Ale úplně prvním impulsem byl tragický příběh malého Pepíčka, který se svou rodinou v 70. letech zahynul na přejezdu v Zimoři. Jeho rozvalený hrob nás inspiroval k brigádám. Tedy nezaměřujeme se jen na sudetské hroby, i když jejich smutná historie může být právě při této práci pravdivě vyložena. Asi úplně nechceme být „okrašlovací“ spolek, ale to naše krášlení prostě patří do života místních sdružení.

 

Převzali jste do své správy stránky http://ochotnik.cz, kterým chcete dát nový život. O co jde a jakou máte vizi?

Jedná se o starý projekt pro amatérské divadelní soubory. Jde o stránky s katalogem divadelních her a hříček, kam každý může tu svoji uložit, nabídnout druhým a sám si pak jakoukoliv také stáhnout a se svým souborem nacvičit. Mimo to provozujeme naše stránky greenbus.cz a instáč @streetklub_ustek. Máme výbornou spolupráci s firmou E-parťák, která nám s weby a jejich správou moc pomáhá.

 

greenbus.cz

„Jsou to jakési Dějiny světa. Autor čtenáře provádí od druhohor až do roku 2060. Neboť krom exkurzů do historie se pokusil v závěru knihy i o prognostiku. Samozřejmě s ironií a nadsázkou sobě vlastní. Právě díky "prognostickým" fejetonům se do tituly knihy dostali i roboti, jimž patrně patří budoucnost,“ řekla ředitelka společnosti Nový prostor Dagmar Kocmánková.

Sternovy humoristické fejetony vycházejí v Novém prostoru od roku 2008. Za tu dobu jich autor připravil na tři stovky. V minulosti vyšly již tři knižní výbory (2016, 2017, 2020).

„Rozdíl je, že předchozí knihy byly sestaveny povětšinou z textů, které vyšly v časopise. Tentokrát je kniha sestavena z fejetonů psaných v drtivé většině přímo pro knižní vydání. Jen pár jich mohli čtenáři potkat na stránkách časopisu. Občas jsem opustil čistě humoristickou pozici a trochu víc si nad dějinami podumal. Jakkoli vždy s neodpovědností a lehkověrností humoristy,“ podotkl autor knihy Jan Stern.

Stejně jako v minulých letech budou lidé bez domova výhradními prodejci knihy, v knihkupectvích se k ní čtenáři nedostanou. Z každé prodané knihy získají bezdomovci polovinu ceny, tedy sto korun. To pro ně samozřejmě představuje vítaný bonus, obzvlášť před Vánoci.

„Naši prodejci bydlí většinou na ubytovnách a i je samozřejmě postihuje rozkolísání ekonomiky. Něco navíc k běžnému výdělku se jim proto bude hodit,“ uvedla Kocmánková.

Tři předchozí Sternovy knihy se prodávaly dosti dobře. V prvním případě čtenáři rozebrali náklad 3 700 výtisků, ve druhém 4 000 a ve třetím dokonce 4 500 výtisků. Vždy zhruba během jednoho roku. V úspěch věří v Novém Prostoru dle slov jeho ředitelky Dagmar Kocmánkové i tentokrát. Proto kniha opět vychází v nákladu 4 500 výtisků.

Klienti Nového prostoru prodávali v minulých letech i jiné knihy. Například knižní soubor komiksových stripů Arnošti, které v časopise již léta vycházejí, nebo výroční knihu ke dvaceti letům časopisu.

Nový prostor vychází od prosince 1999. Vznikl pod názvem Patron, od roku 2001 nese název současný. Prodávají ho bezdomovci a jiní sociálně znevýhodnění lidé. Z prodeje časopisu mají polovinu ceny (v současnosti 25 korun). Časopis se prodává v Praze, Brně, Ostravě, Plzni, Olomouci, Hradci Králové, Ústí nad Labem, Českých Budějovicích, Pardubicích a v Nymburce.

„Vzpomínám, jak mi vždycky maminka říkala: Já jsem koupila prádelník a než jsem se vrátila, otec ho zaplnil knihami. Tak je to zřejmě dědičné postižení,” říká Tomáš Halík o svém vztahu ke sbírání knih v aktuálním dílu nového pořadu webu art.cz. Vedle monsignora mohou diváci nahlédnout do knihoven osobností jako výtvarnice Lucie Lomová, literární historik Martin C. Putna nebo typograf Martin T. Pecina. „Naše nová série o knihovnách je další z řady web only videí, která vytváříme pro ctart.cz,“ popisuje šéfredaktor webu Jiří Koukal a doplňuje: „Všichni tu v redakci máme rádi knihy a moc dobře víme, že taková osobní knihovna toho o člověku dokáže říct víc, než se na první pohled zdá. Kdykoliv jsem u někoho doma, vždycky mu knihovnu prolustruju, abych si ho trochu zařadil. Lidi bez knihoven jsou podezřelí. S o to větší radostí jsme s kolegy navštěvovali byty osobností, o jejichž knihovnách by si mnozí milovníci literatury mohli nechat jenom zdát.“ V chystaných dílech se můžou diváci těšit na papírové skvosty soudkyně Evropského soudu pro lidská práva Kateřiny Šimáčkové nebo filosofky Alice Koubové.

Odkaz na jeden z dílů: https://art.ceskatelevize.cz/inside/tomas-halik-u-me-doma-bydli-predevsim-knihy-4qJJ7

Česká televize dnes oslovila vedení televizí Nova i Prima s nabídkou na společný postup při vysílání závěrečných prezidentských debat. Oběma televizím nabízí společné vysílání, společnou dramaturgii i zastoupení moderátorů všech tří televizních společností.

ČT má v tuto chvíli potvrzenou účast ve vlastní Superdebatě dne 12.1. a 26. 1. od favorizovaných kandidátek a kandidátů s výjimkou Andreje Babiše, který účast ještě nepotvrdil. Společný postup velkých vysílatelů však vnímá jako funkční řešení především pro diváky, ke kterým se budou v období před volbami dostávat informace roztříštěně z desítek různých debat a platforem.

Společná Národní prezidentská debata se pro diváky může v tomto kontextu stát kvalitním informačním základem před rozhodnutím o tom, komu následující den dají svůj hlas. Stejně tak je společné řešení vstřícné i vůči kandidátkám a kandidátům, kteří budou před volbami vedeni k plnění řady povinností a mohli by se takto  intenzivně soustředit na vrcholnou televizní debatu.

Již v minulosti realizovala ČT spolu s komerčními televizemi vysílání projevů nejvyšších ústavních činitelů, prezidenta republiky nebo předsedy Vlády ČR. V případě Národní prezidentské debaty Česká televize nabízí možnost, že výrobu pořadu zajistí. Rovněž by pro ni poskytla připravené reprezentativní prostory Národního muzea.

Společné televizní vysílání debat před významnými volbami je osvědčeným formátem, který funguje například v Německu nebo USA.

Předvolební zpravodajství České televize patří dlouhodobě k nejsledovanějším a nejdůvěryhodnějším v ČR. Prezidentský duel, který ČT vysílala před druhým kolem volby v lednu roku 2018, sledovalo 2,7 milionu diváků, tedy více než pětapadesát procent všech lidí, kteří měli v danou dobu zapnutou televizi. Debata se před čtyřmi lety stala nejsledovanějším pořadem roku na celém televizním trhu.