Cestovní ruch

Nově zapsaná památka se skládá ze dvou částí. První je Žatec coby centrum chmelařské oblasti. Představuje množství staveb zaměřených na zpracování chmele a působí zde instituce spojené se světovým obchodem a s výzkumem chmele. Žatec je zapsán v rozsahu historického městského centra (chráněného formou památkové rezervace) a navazujícího dříve průmyslového Pražského předměstí (chráněného formou památkové zóny). Druhou částí je Žatecká chmelařská krajina, kterou tvoří chmelnice okolo vesnic Trnovany a Stekník (chráněného formou vesnické památkové zóny) se stejnojmenným státním zámkem. Obě části společně představují víc než sedm století dlouhou tradici pěstování, zpracování a obchodování s nejznámější odrůdou chmele na světě. 

Zápis na Seznam světového dědictví UNESCO je výsledkem dlouholeté spolupráce mnoha subjektů samosprávy, státní památkové péče, pěstitelů chmele i Chmelařského institutu a v neposlední řadě odborníků Národního památkového ústavu a Českého národního komitétu ICOMOS. 

Město Žatec a památky spojené se zpracováním chmele byly už v roce 2007 zapsány na tzv. Indikativní seznam ČR, který obsahuje potenciální uchazeče o zápis na Seznam světového dědictví. Národní památkový ústav byl jedním z iniciátorů této nominace. „Už v listopadu 2013 jsem ráda připojila svůj podpis pod memorandum o spolupráci při přípravě nominace. Tomuto tématu, tolik populárnímu v České republice, jsme od počátku věřili. Národní památkový ústav byl u všech fází projektu a také svůj výzkum zaměřil v letech 2016–2020 na dokumentaci historických staveb sloužících pro zpracování chmele na území Žatecka,“ uvedla Naďa Goryczková, generální ředitelka NPÚ, která se účastní jednání Výboru pro světové dědictví v Rijádu.

Stavby v historickém centru Žatce názorně ukazují různé historické etapy, od staršího tradičního způsobu sušení chmele na půdách, přes jedinečné sušárny, sklady, stavby se sirnými komorami a vysokými komíny, po objekty pro certifikaci kvality chmele. Tyto technické památky jsou soustředěné na relativně malém území Pražského předměstí. Některé z nich už neslouží své původní funkci, ale jsou konstrukčně a materiálově autentické, s mnoha specifickými detaily. 

První verze nominace s názvem Žatec – město chmele byla zaměřená pouze na urbanistické a technické dědictví v Žatci. Výbor pro světové dědictví v roce 2018 označil projekt za zajímavý a vyzval Českou republiku k přepracování a rozšíření o příběh pěstování chmele v okolní krajině. Ve spolupráci města, zástupců chmelařů, pod odbornou asistencí NPÚ a domácích i zahraničních expertů byla vybrána krajina chmelnic na Steknicku spolu se Státním zámkem Stekník. Ten je architektonickou dominantou krajiny a současně jako rezidence místní vrchnosti spojené s pěstováním chmele dobře doplňuje komplexní historii úspěšného pěstování chmele na Žatecku.

„Jsme rádi, že bylo možné do projektu zapojit i Státní zámek Stekník, jehož obnově Národní památkový ústav v posledních letech věnuje zvýšenou pozornost,“ uvedla Naďa Goryczková a doplnila: „Status světového dědictví bezpochyby napomůže zvýšenému zájmu o tuto výjimečnou památku. Jedinečnost krajiny chmelnic propojené s vesnicemi se zemědělskými usedlostmi a místy pro zpracování, skladování a následné obchodování s chmelem, představí v budoucnu také naše nové expozice. Věříme, že prestižní status světového dědictví pomůže získat větší zájem domácí i zahraniční veřejnosti.“ 

Na počátku roku 2021 byla rozšířená nominace podepsána ministrem kultury a odeslána Centru světového dědictví do Paříže. 1. února 2021 začal proces hodnocení. 

Zápis na Seznam světového dědictví je dalším velkým úspěchem širokého kolektivu zapojených subjektů a jednotlivců. Česká republika obohatila tento seznam UNESCO o fenomén pěstování a zpracování chmele, a to v celé jeho šíři „od pole do skladu“. Doplnila tak početný soubor zapsaných produkčních zemědělských krajin, které uchovávají tradice pěstování různých plodin, včetně staveb na jejich zpracování. Z nich je nejvíc viničních krajin v různých zemích (zejména evropských – Francie, Itálie, Maďarsko), jsou zde i plantáže pěstování čaje (Indie, Čína), tabáku (Kuba), agáve (v Mexiku), kávy (v Kolumbii), kakaovníků nebo rýžová pole (na Filipínách nebo v Číně), olivové háje (Palestina, Andalusie ve Španělsku) nebo i sady s korkovými duby (Španělsko).

Uznání výjimečné světové hodnoty památek Žatecka je nyní velkým společným závazkem, jak toto dědictví ještě lépe chránit a prezentovat široké a odborné veřejnosti. 

 

 

 

 

Porota vyzdvihla „neuvěřitelnou samostatnost a akčnost žáků a žákyň, ale také zájem o jejich okolí a nedávnou historii. Na projektu také ocenila, že je dlouhodobý a že si žáci důkladně promysleli postup obnovy. Dohledali si informace k zaniklé osadě a zajímali se o původní obyvatele obce. Projekt má hmatatelný výsledek, přesah i mimo jejich komunitu a může být inspirací nejen pro jejich vrstevníky.“  Zdroj: https://www.gratiastibi.cz/cs/finaliste-2023

 

Otázky pro Mgr. Věru Ingrovou a MgA. Zdeňku Morávkovou, Ph.D.

Mgr. Věra Ingrová byla průvodcem projektem Kamenná v prvních dvou letech. V Montessori ZŠ Vápenná nyní garantuje rozvoj a metodu Montessori pedagogiky ve druhém trojročí.

MgA. Zdeňka Morávková, Ph.D., vedla žáky třetí rok projektu. V Montessori Vápenná nyní garantuje rozvoj a metodu Montessori pedagogiky ve třetím trojročí.

 

Paní učitelky, proč se „vaše děti“ do celého projektu pustily? Do jaké míry to byla jejich iniciativa a nápad z vlastních hlav? Co je přesvědčilo, že svůj nejen školní, ale i volný čas věnovaly právě tomuto místu a úsilí, aby Kamenná nebyla zapomenuta? 

VI: Jsme škola, která vzdělání dětí staví na principech vytvořených Marií Montessori, italské lékařky, vědkyně a pedagožky. Ta vypozorovala, že u dospívajících dětí 12 až 15 let dochází k významnému a rychlému vnitřnímu i vnějšímu vývoji, který nese velké změny. Tyto změny vyžadují zcela jiné potřeby, než ty, jež jsou nabízeny dětem v „klasických” školách. Proto stanovila pro dospívající několik pilířů výchovně-vzdělávacího procesu. Na nich leží celý koncept vzdělávání dětí v 7., 8. a 9. ročníku Montessori. Program pro dospívající pojmenovala Děti země. Jeho cílem je propojit intelektuální práci ve škole, praktické činnosti mimo školu a práci pro komunitu tak, aby byly děti v závěru základní školní docházky připraveny uvažovat o svém povolání/poslání v životě a specializovat se v oblasti svého zájmu, talentu, který jim umožní přispět samostatným a smysluplným způsobem celé společnosti. Z tohoto důvodu jsme společně s dětmi navrhovali a hledali oblast, které bychom se tři roky věnovali a naplnili tak výchovně-vzdělávací cíle výuky na II. stupni.

Na stole nám tehdy leželo několik nápadů. Postavit altán na školní zahradu, pronajmout si pozemek a pěstovat zeleninu,… Nakonec vyhrála zaniklá osada Kamenná. Je možné, že hlas pro Kamennou byl ovlivněn nejen tím, že jsme se v té době právě věnovali tématům spojeným s obdobím 2. sv. války, ale také že jsme oblastí bývalých Sudet, kde na vás historie z těchto těžkých časů kouká takřka za každým rohem.

Co v dětech zažehlo chuť Kamenné věnovat nejen školní, ale hlavně svůj volný čas, přesně nedokážu říci. Ale přesvědčení o smyslu projektu a také radost z obnovení pramene, která se dostavila po prvním roce realizace, se přenesla i do druhé fáze stavby zvoničky a pokračovala až k jeho zdárnému finiši – postavení útulny.

 

ZM: Tím, že jsem do projektu „naskočila“, když už byl rozběhnutý, tak jsem se snažila motivaci dětí zmapovat hned zkraje mého převzetí. To bylo velmi cenné a ukázalo mi to, s jakou skupinou vůbec pracuji. Projevilo se například, že ne každý je nadšený ze stavby útulny a bylo třeba zmapovat talenty nebo alespoň předpoklady jednotlivých dětí a jejich vlastní potřeby. To bylo klíčové proto, aby cítily chuť se na tak dlouhodobém projektu ještě podílet. Někomu byla bližší stavařina, jinému vedení týmu a rozpočtu, dalším divadlo nebo výtvarná tvorba. Tohle bylo sice náročné skloubit a udržet pohromadě, ale pomáhalo to k získání a udržení osobní motivace každého jednotlivce a díky tomu mohl vzniknout nakonec tak pestře zaměřený projekt.

 

Máte k Rychlebským horám osobní vztah? Jste rodačky? Jaká je historie Kamenné a jak to tu kdysi vypadalo?

VI: Obec byla založena 1692 jako Steingrunde. Měla i český název, Kamenička. Ten vznikl pravděpodobně od kamenité půdy, na které byla obec postavena. V roce 1723 přibyl mlýn. V roce 1816 tu vyrostla kaple a v roce 1837 i škola. Byla zde také hospoda a výrobna potaše. Většina obyvatel ale pracovala v lese. Největšího rozvoje dosáhla obec před 2. světovou válkou. Většina dřevěných domů byla zbourána a vystavěny zděné. Vznikl hasičský sbor a v roce 1937 hasičská zbrojnice. Po vysídlení německého obyvatelstva nebyla obec nikdy plně dosídlena a v roce 1961 ji československá armáda srovnala se zemí. Narodila jsem se v tomto kraji a z jedné čtvrtiny mám místní, sudetské kořeny.

 

ZM: Do Rychlebských hor jsem se přestěhovala před třinácti lety s mým mužem, který z Jesenicka pochází. Bydlíme v zaniklé osadě na hřebeni, který svým osudem Kamennou v něčem hodně připomíná. Rychlebské hory jsou krajinou, do které se romantici, co mají rádi nejrůznější výzvy a historii, musejí zamilovat. (úsměv)

 

Nejvýraznějším výstupem celého tříletého projektu je vznik útulny pro turisty. Co dnes takový plán obnáší, co bylo třeba zařídit, vykomunikovat, sehnat, odpracovat? Do jaké míry to vše zvládly děti? Co se díky tomuto školnímu projektu naučily? Jaká část práce je bavila nejvíce? S jakými profesionály spolupracovaly? V čem spočívala ta „neuvěřitelná samostatnost“, kterou porota soutěže vyzdvihla? Dokážou už dvanáctileté děti samy vést takový projekt?

ZM: Děti by zřejmě takový projekt napoprvé samy nezvládly. Jsou sice nesmírně zručné a nadšené, ale představit si, co to obnáší, je mnohdy výzva i pro dospělé. Klíčový je pro nás právě proces učení. Žáci se učí nejen nové znalosti, ale i kompetence. Role učitele je modelovat jim situace a ukazovat, jak probíhá plánování, vedení a realizace projektu. Stanovili jsme si např. společné deadliny, ke kterým měly být hotové návrhy a kresby na stavbu útulny. Poté je děti představily starostovi obce, na jejímž pozemku útulna leží. Vše musely prezentovat i na zastupitelstvu. Žádaly o různé granty a sponzoring. Učily se naplánovat rozpočet, dodržet ho, naplánovat termíny, pochopit technologii stavby, naučily se míchat beton, zacházet s různým nářadím, uplatňovaly matematiku při stavbě konstrukce, umějí už vytvářet plakáty v grafických programech, tvořit webové stránky, propagovat akci na sociálních sítích, uvádět festival, spolupracovat s kavárnami, zajistit občerstvení, celkově spolupracovat se subjekty mimo školu. Nejvíce je, myslím, bavil samotný festival. Už z nich spadla tíže nervozity a zároveň to byla oslava jejich tříleté práce. Myslím, že je mile překvapila vysoká účast z řad kamarádů, ale i nejširší veřejnosti a věřím, že oprávněně cítily hrdost. Závěrečné dotazníky, které jsem ale žákům na konci školního roku rozdala, ukázaly, že každý vnímal projekt jinak a že pro každého bylo přínosné a naplňující něco úplně jiného. Za to jsem moc ráda. Protože to bylo jedním z pedagogických cílů, poznat sám sebe, co mi jde i nejde, v čem se mohu překonat a jak mohu být součástí většího celku.

 

Co byste poradily těm, které váš příběh bude inspirovat?

VI: Dlouhý čas věnovaný projektu před jeho vlastní aktivní realizací, který byl plný diskuzí, přednášek a setkání s pamětníky či odborníky z různých oblastí, byl nesmírně důležitým aspektem, základem, jenž by neměl být opomenut či uspěchán. Odkryl dětem složitost a náročnost, postavil je do reality, na „zem“. Protože děti by nejraději začaly stavět už zítra. (úsměv)

 

ZM: Že učitelé mají v průběhu realizace pečovat i sami o sebe, dobíjet baterky a uvědomovat si znovu „proč“ to děláme. Práce po dobu tří let je pro děti velmi náročná. Učí se teprve pracovat s časem, plánovat jednotlivé kroky. V tomto musí být učitel trpělivý a také umět takový projekt oživit odlehčenějšími aktivitami, hrou, tím, že nabídne různé možnosti zapojení podle toho, co je kterému žákovi blízké. Z žádného projektu by neměla zmizet radost a chuť být spolu.

 

Jak probíhala spolupráce s Nadací Via, která už v minulosti podpořila také např. kampaň na oživení Tančírny v Račím údolí, jedné z nejkrásnějších staveb v Rychlebských horách? Přihlásili byste se do programu Dobro-druzi Nadace Via znovu? Co se při realizaci projektu osvědčilo?

VI: O finanční příspěvek se pokusily děti žádat hned v prvním roce projektu Kamenná, ale nedotáhly celou věc do konce a příspěvek nedostaly. Takovéto momenty nezdaru jsou nesmírně důležitými okamžiky v celém výchovně-vzdělávacím procesu Montessori pedagogiky.  Otvírají jiné cesty nebo vracejí zpátky – lépe a jinak.

 

ZM: Ve třetím roce projektu si část týmu dokázala vyhradit čas navíc a projít celým procesem žádání u Nadace Via znovu. Jako pedagog oceňuji nejen to, že žáci získali finance na realizaci festivalu, ale hlavně to, jak fantastickou podporu Nadace poskytuje metodicky. Např. to, že žáci svůj projekt představovali dalším skupinám z jiných koutů ČR. Jiné, dříve úspěšné skupiny byly vlastně v roli mentorů a říkaly našim žákům, na co si dát pozor. O takové učení ve vrstevnické skupině se opírá i celá Montessori metoda. Tento způsob učení je mnohdy mnohem efektivnější. Nadace žáky po celou dobu školila, na co si dát pozor, jak si rozdělit role. Pro mě jako pedagoga to byla další podpora a opora. Takže rozhodně doporučuji!

 

I letos se mohou do programu Dobro-druzi Nadace Via přihlásit skupiny dětí od 2. stupně základní školy a studenti středních i vysokých škol s vlastním nápadem. Mohou třeba pořádat za podpory nadace benefiční akce pro osobu nebo organizaci, kterou si sami zvolí, nebo také uspořádat sousedskou akci, přispět k obnově krajiny nebo zkrášlit své okolí.

 

Kdo nominoval váš projekt na cenu Gratias Tibi, kterou uděluje Člověk v tísni, symbolicky říkající všem soutěžícím Děkuji Tobě?

ZM: Na závěr celého projektu jsme s žáky uspořádali v obci Kamenná festival. Ten navštívili i někteří zaměstnanci z Nadace Via. Ohledně nominace se nám ozvali právě oni. Cenu znali a měli za to, že by bylo vhodné žáky nominovat. Vše tedy nakonec proběhlo právě ve spolupráci s Nadací.

 

Budete pokračovat akcemi, které vracejí místu život? Kdybyste měli tu moc, byla by tím největším cílem obnova původní sudetské osady Kamenná?

ZM: V projektech s žáky pokračujeme každoročně. Ale jak se říká, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, tak tento projekt byl v něčem naprosto výjimečný a i pro nás v nějakém smyslu neopakovatelný. Jako učitelé se také každý rok „ladíme“ na trochu jinou skupinu, která v trojročí vznikne a projekty by měly vycházet především z vnitřní motivace dětí. Pak jsou udržitelné. Víme, že pro některé z nich je projekt „Kamenná“ něčím, co by si opravdu přály zažít. Aktuálně hledáme, jak jim to dopřát a zároveň zvládnout projekty energeticky, protože pro učitele to je vždy významná dávka času navíc. Kdybych měla možnost, tak bych Kamennou nechala tak, jak nyní je. To místo je překrásné. Hlavně na jaře v květnu. A je živé i bez lidí. Je ale dobré si připomínat paměť míst a s jemností o ně pečovat. Někdy to může být věc trvalejší, jako je zvonička, jindy happening, kdy na místě s dětmi píšeme a čteme básně. Způsobů, jak se spojit s lidmi a místy je mnoho a já si cením toho, že je mohu spolu s dětmi citlivě objevovat.

 

https://montessori-vapenna.cz/

www.gratiastibi.cz

 

Komentované prohlídky budou probíhat v každou celou hodinu; první prohlídka začne v 10:00, poslední v 15:00. Součástí interiéru jsou nově kapesní hodinky Tomáše Bati. V rámci prohlídky je ke zhlédnutí také výstava „Památník Tomáše Bati 1933-2023“, která mapuje na 70 fotografiích historii a proměny této výjimečné budovy. Autory výstavy jsou historička architektury Ladislava Horňáková a autor obnovy Památníku architekt Petr Všetečka.
Možnost rezervace volných vstupenek na konkrétní čas: bezplatný vstup 30. 9. 2023 

Od 16:00 se v Infopointu Památníku uskuteční přednáška historika umění Jakuba Potůčka na téma „Anatomie české funkcionalistické architektury.“ Přednáška, která se zaměří na období 20. až 40. let, vyjde z premisy, že novou estetiku přinesl až rozvoj moderních stavebních materiálů, technologií a dílců. Právě ony totiž umožnily realizovat stavby, které dlouhou dobu zůstávaly jen těžko uskutečnitelnými sny mnoha generací architektů.
Možnost rezervace vstupenek na přednášku: Přednáška – Jakub Potůček 

Na přednášku naváže v 17:00 projekce filmu představující dánského architekta a designéra Arne Jacobsena – „Arne Jacobsen's Modern Denmark“ (s českými titulky).
Možnost rezervace vstupenek na projekci: Projekce – Arne Jacobsen 

Kapacita přednášky i projekce je omezena na 50 míst. Volné vstupenky na doprovodný program i komentované prohlídky se vyzvedávají v Infopointu Památníku, který se nachází ve vedlejší budově gymnázia TGM (nám. T. G. Masaryka 2734, Zlín).

Více informací na: www.pamatnikbata.eu

HORNÍ FALZE: Skanzen Horní Falce připravil na neděle v říjnu 2023 pestrý program vhodný pro všechny věkové kategorie:

První neděli 1.10. se bude konat den původních plemen domácích zvířat. Patronát nad touto akcí má spolek pro zachování starých plemen GEH. Ve skanzenu chováme spoustu zvířat - ovce, kozy, krávy, prasata i drůbež, která dříve patřila ke každému hospodářství. Místní chovatelé přivezou na ukázku další chovná zvířata. Akce je proto vhodná jak pro chovatele, tak pro rodiny s dětmi. Farmáři nabídnou sýry a masné výrobky a včelař bude prodávat med. Pro děti budeme mít připravené navíc různé soutěže a vyrábění.

V neděli 8.10. proběhne výlov muzejních rybníků. Chov ryb je v Horní Falci součástí zemědělství a chov kaprů byl od středověku výnosným odvětvím. Vylovené ryby budeme nejprve počítat a vážit.  Velké ryby nabídneme k prodeji a ty menší přemístíme do rybníků na přezimování. V našem impozantním mlýně z 18. století si můžete prohlédnout výstavu o historii rybníkářství. Muzejní hostinec nabídne tentokrát různé rybí speciality. Dílnička pro děti: z vrbových proutků a sena se budou vyrábět rybky, které si jako suvenýr můžete odnést domů.

V neděli 15.10. pořádáme tradiční Posvícenský trh. Řemeslníci z Bavorska i Čech přivezou sortiment keramiky, košíků, výrobky ze dřeva, zboží pletené i šité. Pořídit se zde dá spousta užitečných věcí a unikátů jako dárek nebo pro radost: voňavá přírodní mýdla, svíčky nebo šperky. Je po sklizni a farmáři nabídnou různé dobroty z ovoce a zeleniny. Místní zahradnický spolek zde bude vyrábět podzimní dekorace z přírodních materiálů. Součástí akce je také velká výstava jablek za přítomnosti odborníků - pomologů. Snahou našeho zařízení je zachování starých odrůd ovocných stromů a jejich různorodosti. Děti se mohou těšit sladkosti a malý kolotoč.

Prohlídku skanzenu lze spojit s příjemnou procházkou podzimní přírodou. Každou neděli peče muzejní pekař v jednom ze selských dvorů chléb a nabídne i různé druhy pečiva ke kávě. V hostinci si můžete dopřát správnou bavorskou svačinu a pivo.

Program je v ceně muzejní vstupenky, a parkování je k dispozici zdarma.

www.freilandmuseum-oberpfalz.de

Program skanzenu Horní Falc: Jahresprogramm 2023.

Chcete mít nejčerstvější informace?

Navštivte nás na Facebook nebo naší Homepage!

 

    

 

Série veřejných čtení současné zahraniční literatury v nových českých překladech se svým rozsahem opět stane největší evropskou literární událostí v Česku. Projekt každoročně organizují Česká centra ve spolupráci s EUNIC (Sdružení evropských národních kulturních institutů), zahraničními ambasádami v Česku, nakladatelstvím Labyrint a Zastoupením Evropské komise v Praze. Hlavním mediálním partnerem Noci literatury je Český rozhlas.

„Noc literatury se stala již pevným bodem v kulturním kalendáři Česka a rok od roku stoupá i její obliba u mladého publika. Vysoká návštěvnost svědčí nejen o atraktivitě sdílení nevšedního  kulturního zážitku, ale také o zájmu seznámit se s různými pohledy na společná i nová témata světa kolem nás, která knihy z různých zemí přinášejí,“ uvádí Adriana Krásová, vedoucí projektu Noc literatury, Česká centra.

Noc literatury 2023 v Praze podpořil Magistrát hl. m. Prahy a koná pod záštitou Bohuslava Svobody, primátora hl. m. Prahy a záštitami městských částí Prahy 2, 3 a 10. Letošní ročník se uskuteční také za podpory Nadace PPF.

Bohuslav Svoboda, primátor hl. m. Prahy:
„Praha je město kulturní a jsem rád, že kulturu podporuje i současné vedení města. Noc literatury je prestižní akce, která je s hlavním městem spojená již 17. rokem a věřím, že i letošní ročník potvrdí její význam.“

Jana Tomas Sedláčková, členka správní rady Nadace PPF:
„Noc literatury každoročně přináší do Česka novou dávku literární inspirace ze světa v podobě ukázek z oceňovaných děl světových autorů. Současně některé zahraniční Noci literatury nabízejí čtení z děl českých autorů a pomáhají tak českému talentu v cestě na mezinárodní scénu. Právě díky tomuto předávání inspirace a talentu je nám koncept Noci literatury blízký.“

 

JEDNA NOC, JEDNY VINOHRADY

Letošní Noc literatury zamíří do jedné z nejkulturnějších částí Prahy, bohaté zejména na výjimečné architektonické počiny, z nichž mnohé se návštěvníkům v průběhu akce otevřou. Devatenáct literárních zastávek tak propojí na jednu noc tři městské části – Prahu 2, 3 a10, které se staly jejími letošními spolupořadateli.

Jan Korseska, starosta MČ Praha 2:
„Propojením Vinohrad stírá letošní ročník Noci literatury hranice hned tří městských částí. Vinohrady jsou místem rozmanitým, každý si zde příjde na své. Stejně jako v literatuře. Právě ta má sílu formovat nejen kulturu, ale také historii. Ve slovech toho nalézáme spoustu: inspiraci, pobavení i útěchu, naději či sílu, jednou popisuje pravdu, jindy zase poskytuje útěk od reality. Důvody významu literatury nemají hranic, právě jako ‚jedny Vinohrady‘.“

Od 18 do 23 hodin si budou návštěvníci Noci literatury moci poslechnout čtení na 19 zajímavých a často veřejně nedostupných místech Vinohrad. Čtení na netradičních místech je jedním z prvků, které jsou pro Noc literatury charakteristické a které přispívají k její výjimečnosti. V tomto roce festival pozve návštěvníky například do prostor vinohradských paláců Maceška, Orbis a Flora, do Laichterova domu či krypty kostela Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad a Ateliérů a dílen Národního divadla.

Michal Vronský, starosta MČ Praha 3:
„Jsem velice rád, že se Vinohrady díky tomuto festivalu stanou pražským centrem literatury. Prostřednictvím veřejného čtení bude možné seznámit se s aktuální světovou prózou, a to na poněkud netradičních místech, kterým festival dodává novou perspektivu. Skvěle se tak prolíná s vinohradským geniem loci, jehož část máme i v Praze 3. S potěšením proto letošní ročník Noci literatury podporujeme. Věřím, že všem zúčastněným přinese silný a povznášející zážitek.“

Martin Valovič, starosta MČ Praha 10:
„Mám radost, že Noc literatury opět zavítá k nám na Desítku, konkrétně na Vinohrady. Tato čtvrť s jedinečnou architekturou, honosnými městskými bulváry a pestrým nočním životem podtrhne celkový dojem z této skvělé akce, která významně pomáhá k propagaci tuzemských i zahraničních autorů.“

 

MALÉ VELKÉ PŘEDSTAVENÍ

Záměrem akce je zvýšit zájem veřejnosti o evropskou literaturu a její aktuální myšlenkové a tvůrčí proudy. Projekt rovněž poukazuje na obohacující význam překladů z velkých i malých jazyků. K zajímavosti projektu stejnou měrou přispívá i skvělá interpretace předních českých herců, a to jak těch, kteří na Noci literatury vystupují opakovaně, jako jsou Taťjana Medvecká, Ivan Lupták, Filip Kaňkovský, Daniela Kolářová, Elizaveta Maximová či Simona Babčáková, tak tváří nových. Mezi nováčky patří i řada mladých herců jako Denis Šafařík, Beáta Kaňoková, Radúz Mácha či Kryštof Bartoš. Atmosféra místa, autentický úryvek a skvělá interpretace přináší nevšední až divadelní zážitek, kterých návštěník zažije v průběhu večera hned několik. Návštěvníci si sami volí podle mapy, která čtecí místa navštíví.

 

NOC LITERATURY SLYŠÍCÍM I NESLYŠÍCÍM

Projekt usiluje o otevřenost vůči co nejširšímu publiku, a proto budou stejně jako v minulém roce na několika místech čtení tlumočena i do českého znakového jazyka a slyšícím návštěvníkům budou nabídnuty minikurzy základů českého znakového jazyka. Organizaci tlumočení zajišťuje stejně jako v roce 2022 spolek KukátkOO a na přípravě se podílí smíšené minitýmy slyšících, ale i neslyšících tlumočníků a překladatelů, kteří tak zpřístupní čtení několika zajímavých knih. Záměrem je prostřednictvím uměleckého tlumočení přispět k osvětě o jazyce a kultuře neslyšících. Partnerem této části programu je Všeobecná zdravotní pojišťovna.

„Společně s organizátory klademe důraz na to, aby se všichni návštěvníci cítili na akci příjemně a důstojně. To by nešlo bez velkého respektu hlavních organizátorů – Českých center. Nesmírně si této unikátní spolupráce vážíme a pevně věříme, že se nám podařilo nastartovat tradiční akci, která získá pevné místo v kulturním životě českých neslyšících a jejich přátel,“ říká Naďa Hynková Dingová, tlumočnice/překladatelka českého znakového jazyka.

Na webových stránkách projektu je k dispozici i sekce pro neslyšící, která obsahuje pozvánku i videa o knihách a autorech v českém znakovém jazyce: https://www.nocliteratury.cz/pro-neslysici/.

 

NOC LITERATURY 2023 V REGIONECH 

V rámci regionů se do organizace Noci literatury zapojují kromě knihoven také další kulturní zařízení, spolky či divadla. V průběhu let jejich počet stále stoupá, v letošním roce se zapojilo více než 80 měst a obcí po celém Česku. Výběr ze zapojených míst: Benešov, Bílovec, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Břeclav, Brno-Maloměřice a Obřany, Březnice, Čáslav, Česká Lípa, České Budějovice, Dačice, Dalovice, Dobruška, Dobřichovice, Dobříš, Frenštát pod Radhoštěm, Frýdek-Místek, Havlíčkův Brod, Humpolec, Hodonín, Horní Slavkov, Cheb, Chlumec nad Cidlinou, Chocerady, Chrudim, Jičín, Jihlava, Jindřichův Hradec, Kadaň, Kladno, Kolín, Krnov, Kroměříž, Kutná Hora, Kyjov, Litoměřice, Litomyšl, Litovel, Lomnice nad Lužnicí, Louny, Mělník, Milovice, Mladá Boleslav, Nové Město na Moravě, Nové Město nad Metují, Nymburk, Olomouc, Opočno, Pečky, Písek, Plzeň, Poděbrady, Police nad Metují, Prachatice, Praha-Vinoř, Přelouč, Příbram, Rožmitál pod Třemšínem, Rožnov pod Radhoštěm, Rýmařov, Rtyně v Podkrkonoší, Říčany, Sázava, Sezimovo Ústí, Strakonice, Svijany, Šternberk, Tábor, Turnov, Třebíč, Ústí nad Labem, Valtice, Vamberk, Vodňany, Vratislavice, Vrbno pod Pradědem, Zlín, Znojmo, Žatec, Žlutice. Aktuální přehled k dispozici na: https://www.nocliteratury.cz/regiony-cr/.

 

NOC LITERATURY INSPIRUJE I V ZAHRANIČÍ

Noc literatury pořádají také Česká centra v zahraničí ve spolupráci se svými evropskými partnery. Tradičně se koná v Budapešti, Bratislavě, Sofii, Paříži či Amsterdamu, ale postupem let se přidala další Česká centra i mimo Evropu a Noc literatury se letos opět uskuteční v Káhiře, New Yorku a Tel Avivu. K Noci literatury se připojují i zastupitelské úřady, letos poprvé ji bude hostit Velvyslanectví České republiky v Kodani.

 

Více o projektu na stránkách: www.nocliteratury.cz

Na tradiční poutní mši, kterou celebruje biskup Václav Malý, naváže odhalení nového názvu tetínského náměstí ve 12.30. Místní zastupitelé o změně názvu uvažovali od doby sametové revoluce již několikrát. Letos v červnu změnu definitivně schválili. „Obec Tetín je úzce spjata se vznikem české státnosti, na což bychom měli být jako tetínští srdcaři náležitě hrdí. Tetín je prostě historicky významným místem. Důležitou roli u zrodu české státnosti hrála sv. Ludmila, první historicky doložená křesťanská kněžna. Další historické osobnosti již mají na Tetíně své ulice – Bořivoj, Vojáčkovi, Hájek z Libočan, nebo samotný název obce po kněžně Tetě. A tak dává logiku, aby se hlavní náměstí jmenovalo právě po svaté Ludmile,“ upřesňuje rozhodnutí zastupitelů Martin Hrdlička, starosta Tetína a předseda spolku SVATÁ LUDMILA, z. s.

Návštěvníci se mohou těšit na bohatý program Svatoludmilské pouti. Chybět nebudou koncerty, programy pro děti, oslavy burčáku, divadlo, kino ani výstava.

 

Návštěvníci Svatoludmilské pouti mohou přispět na stejnojmennou stezku

Během pouti přispějí zájemci také na prodloužení Stezky sv. Ludmily do jejího rodného Mělníka. Příspěvky mohou návštěvníci pouti provádět digitálně prostřednictvím platebních karet, mobilních telefonů, či chytrých hodinek. Umožní jim to nový samoobslužný dárcovský terminál České spořitelny. S využitím moderní formy dárcovství chce Spolek prodloužit stezku tak, aby symbolicky spojovala všechna místa spojená se životem české světice. Stezka povede po již existujících trasách Klubu českých turistů, například přes místa jako Svatý Jan pod Skalou, Beroun, Pražský hrad, Budeč nebo Levý Hradec. „Je to skvělá příležitost, jak podpořit dnešní fenomén poutnictví a také se inspirovat silným příběhem ženy na počátku našich dějin. Na každém z dvanácti stanovišť umístíme tabule s informacemi, které budou sloužit k zamyšlení nad etapami života sv. Ludmily,” říká k projektu Miroslava Janičatová, ředitelka spolku SVATÁ LUDMILA, z. s.

 

Podrobný program Svatoludmilské pouti najdete na https://www.tetin.cz/zivot-v-obci-a-sluzby/aktuality/svatoludmilska-pout-tetin-450cs.html

Svatá Ludmila 1100 let, z. s. – dnes již jen Svatá Ludmila, z. s.

Spolek Svatá Ludmila vznikl v roce 2015 s cílem propojovat svatoludmilská místa (nejen) v České republice a pečovat o odkaz sv. Ludmily. Po realizaci 1100. výročí její smrti v roce 2021 rozšířil spolek svou činnost do projektu poutní turistiky, Putování za kořeny, s myšlenkou propagace více či méně významných poutních míst v Čechách a na Moravě. V rámci projektu Naši světci se dále věnuje připomínání odkazu národních světců a historických osobností spojených s počátky českého státu.

 

 

Co vás vlastně přivedlo na Červenou Řečici? 

Do zdejšího regionu jsem poprvé přijela až koncem osmdesátých let minulého století, počátkem devadesátek jsem si zde koupila dům a koncem devadesátých let jsem se do Červené Řečice přistěhovala. V zámku jsem tedy ani nechodila do družiny či knihovny, jako řada místních. Paradoxně moje první návštěva se pojí s dnem, kdy zde probíhal šermířský souboj a místní se loučili s objektem, který definitivně přecházel do užívání nového soukromého majitele. Tehdy jsem začala dohledávat první informace o zámku a dřívějším hradu. Na výstřižky a informace jsem si založila složku Řečice.

Na zámek jsem se přihlásila jako průvodkyně, hodlala jsem tak oživit léto, které jsem se rozhodla po mnoha letech pracovního cestování věnovat rekonstrukci domu. Nakonec v době otevření odešla bývalá kastelánka a ze dne na den jsem převzala její místo. Takže místo rekonstrukce domu teď intenzivně věnuji síly zámku. Bez podpory rodiny a řady přátel jak z NPÚ, tak dalších soukromých historických objektů se samozřejmě neobejdu.

Vystudovala jsem zahradnictví, nicméně celý život jsem se pohybovala nejen po záhonech, ale také v muzeích a památkových objektech a podílela se na výstavách. Historie a propojování dalších oborů mě provázelo po celý život. Trochu jsem se zabývala i textilem, renovací nábytku, podlah, keramikou atd., to vše se v kastelánství náramně hodí, včetně zkoušky z psychologie a práce ve škole a gastronomii. Samozřejmě si dělám do interiérů kytky, abych místnostem dodala šmrnc. Funguje to zejména na ženské návštěvnice. Jen při aktuálním vytížení ještě není prostor pro skutečné zahradnické perly.

 

Renesančních památek v Česku příliš nemáme. Jaké doklady tzv. „české renesance“ se tu dochovaly? Na co se tu můžeme těšit a v čem spočívá výjimečnost této národní kulturní památky?

Červená Řečice je jediný dochovaný renesanční zámek pevnostního typu na našem území. Komplex šesti propojených budov doplňují hradby se dvěma obrannými baštami ze 16. století a menší věží, kde bývala hladomorna. Na zámku je významná sgrafitová výzdoba, nepřehlédnutelné renesanční stupňovité štíty s geometrickou sgrafitovou výzdobou i figurální výjevy, arkády, renesanční ostění oken, uvnitř klenby či monumentální krb. 

Z nedaleké cesty, dříve císařské silnice, spojující Prahu přes Vlašim a Pelhřimov s Vídní, vidíme barokní průčelí zámku s kamenným mostem. Patrná je i část bývalého vodního příkopu a zachovaly se také přilehlé rybníky, z nichž se napouštěl. Naopak navazující stupňovité zahrady s grotou a altánkem i přilehlá obora zcela zanikly.

 

Můžete historii zámku stručně představit?

Řečice leží nedaleko říčky Trnávky /Trnavy, kde byl brod a křižovatka cest. Jedna vedla směrem na Rynárec (opevněný kostel) a odtud až do Rakouska, dále zde procházely solné stezky směřující přes Humpolecko dále na Balt. Památka existovala již v raném středověku, zpočátku byla tvrzí a později gotickým hradem, roku 1144 ji předává panovník českým biskupům. Pouze v neklidných časech 15. a 16. století se ve vlastnictví vystřídaly různé šlechtické rody. V pobělohorské době se zámek navrací r. 1623 opět do majetku církve, kde zůstal až do poúnorového zestátnění.

Následovala etapa žalostného pustnutí zámku a každoročního Slámování. Na srpnovém happeningu lidé po celý víkend tvořili objekty ze slámy. Tomu předcházely brigády pořádané Spolkem na záchranu památek červenořečických a deset let také sdružením Švagr. Slámování upozorňovalo na tragický osud zámku, který posloužil majiteli pouze jako zástava pro úvěr. Pražské arcibiskupství od počátku 90. let avizovalo, že zámek nehodlá převzít zpět do vlastnictví a vzdalo se restitučního nároku. Církevní dějiny zde tedy probíhaly od písemně doloženého roku 1144 až do zestátnění v roce 1948 a paralelně ještě chvíli poté, protože na zámku byl vězněn poslední arcibiskup, pozdější kardinál Josef Beran. Ze současných arcibiskupů již nikdo na zámku nepobýval. Zámek sloužil českým biskupům a později arcibiskupům jako příležitostné (letní) sídlo k odpočinku či při delších cestách, zejména do zahraničí. Tvořil také velmi důležité centrum arcibiskupských hospodářských statků. Dosud je na zámku obvodové zdivo velké sýpky, další barokní sýpka se nachází na okraji městečka. Kromě polí patřily k zámku lesy, rybníky, ale také ovocná školka a rozsáhlé chovy drůbeže a hospodářských zvířat. V době baroka vzniká nad zámkem také obora. Že se arcibiskupové lovu nevyhýbali, dokládá také nařízení pro poddané chovat vhodné lovecké psy. Za zmaření psa vhodného pro lov byla vyměřena pokuta tři kopy zlatých* (v dnešní době by to představovalo slušnou hypotéku).

Chátrající zámek mne naplňoval neklidem, stejně jako zkušenost, že část lidí se snaží o záchranu a část by na jeho místě raději uvítala nové stavební parcely.

 

Potom ale nastal kýžený obrat k lepšímu…

Naštěstí zámek nakonec získal v roce 2008 současný majitel a vyhlášení za národní kulturní památku v roce 2014 výrazně usnadnilo cestu k získání evropských dotací. Projekt památkové obnovy zpracovala renomovaná projekční kancelář Masák & Partner z Prahy, která se specializuje na historické památky. Po různých dílčích opravách, kdy se rekonstruovaly střechy, podpíraly porušené stropy a prováděly další práce omezující chátrání objektu, začala v roce 2020 za finanční podpory Evropské unie a Ministerstva pro místní rozvoj zásadní oprava, kolaudace proběhla v květnu 2023.

Stavební práce velmi dobře zvládla firma Ekostavby Jabůrek s.r.o. z Třeště. Ve spolupráci s Národním památkovým ústavem se zámku Červená Řečice postupně navrací někdejší podoba. Na rekonstrukci čekají ještě objekty na druhém nádvoří, opevnění a řada interiérů.

Návštěvníci se často ptají, proč si majitelé zvolili název Zámek Šebestián. Připomínají tím Šebestiána Leskovce. Právě on přetvořil zpustlý pozdně gotický hrad do nádherné české renesance. Byl to zcestovalý renesanční člověk, který se nebál nového přístupu a velkých výdajů v neklidné době. Na něj navázal arcibiskup Arnošt Harrach a jeho následovníci s přístavbou barokní. Doufáme tedy, že usilovné snahy předků najdou nyní spolehlivé pokračovatele. 

 

Co vlastně návštěvníci aktuálně na prohlídce uvidí? 

Návštěvník si může prohlédnout nejen celé první nádvoří s renesančními objekty, ale v barokní části projde také zařízené prostory, které obýval arcibiskup. Na závěr zhlédne videomapping, který ho provede všemi etapami vývoje od tvrze přes gotický hrad a přerod v renesanční sídlo, barokní přístavbu až do současnosti. V přízemí čeká ještě archeologická expozice, kde se postupně doplňují objevy ze zasypané studny a sousední barokní černé kuchyně. Na obou nádvořích zámku se také našlo pohřebiště a práce ještě odkryly základy kostela. Mezi nejstarší nálezy patří například ženské záušnice z 12. století. Archeologický průzkum zajistilo jihlavské pracoviště zapsaného ústavu Archaia Brno.

 

Ptát se na původní mobiliář je asi zbytečné…

Nábytek a zařízení po zestátnění zmizel, zůstalo jen několik kachlových kamen. Pouze malá část se dochovala na památkových objektech, většina mobiliáře se za zlomkové ceny prodala a také rozkradla. Současný mobiliář pochází ze zámků Červená Lhota, Telč, Náměšť nad Oslavou a hradu Zvíkova.

 

Na jaké vystavené předměty byste ráda upozornila? Jaké poklady přinesl archeologický průzkum?

Určitě upozorňuji na dochovanou trojici kachlových kamen, sedací soupravy, postel, pozoruhodnou přenosnou toaletu zhotovenou klenotnickou firmou z Vídně či manýristický obraz z původního zařízení zámku a drobné akvarely z r. 1886 a 1895. Zejména dámy obdivují precizně ušité závěsy s draperiemi a záclony.

V zasypané studni vedle černé kuchyně archeologové našli kromě zbytků jídel mnoho keramických talířů včetně italské mezzomajoliky se sgrafitovými ornamenty v kobaltové glazuře, nádobí, cínové talíře, dřevěné kuchyňské náčiní, ale také kusy oděvů, boty či pozlacený křížek.

 

Jak po několika týdnech provozu hodnotíte návštěvnost objektu?

S ohledem na turistický ruch na Vysočině jsem předpokládala, že nejvíce návštěvníků bude z Nizozemska. Nakonec vede USA a sousední Slovensko, pak následuje Nizozemsko, Německo, Belgie, Itálie a Polsko, máme i návštěvníka z Gruzie a Srbska. Tuzemští turisté se určitě neskládají jen z místních, kteří zde mají osobní vzpomínky. Hodně mě překvapil silný zájem ze Západočeského kraje a Ostravska. Odlehlé regiony to sem mají ale zhruba stejně daleko, nacházíme se v místech leteckého středu republiky.  

 

Máte jako kastelánka dostatečné pravomoce, jak ovlivnit rozvoj objektu? Co je vaším hnacím motorem, kde berete inspiraci a podporu? 

S majiteli zámku průběžně probíráme možnosti rozvoje, inspirujeme se doma i v zahraničí, hledáme rozmanité cesty. Velmi si cením týmovou práci zámeckého kolektivu s živou diskusí, která není postavena jen na pravomocech. Inspirací je dnes dostatek, ale bez spolupráce všech našich pracovníků a podpory přátel, rodiny, dalších kastelánů, manažerů památkových objektů a kvalitních odborníků, kteří sdílejí své zkušenosti, bychom mnoho nesvedli.

Inspirací je samozřejmě již Šebestián Leskovec, který také přebudoval zchátralý hrad v půvabný renesanční zámek a mne osobně zaujal rovněž arcibiskup Arnošt Harrach a poslední arcibiskup na zámku, kardinál Beran.

 

Souhlasíte s tím, že obnova zámku je malý zázrak? S jakými největšími obtížemi se museli podle vás odborníci popasovat? Jak vstřícní byli majitelé? Jak je dnes složité najít firmu, která by provedla takovou rekonstrukci a jak zajistit odpovídající restaurátorské práce? Narážím na nedávno medializovaný příklad problematické rekonstrukce pražského Clam-Gallasova paláce…

Naprosto souhlasím, je to zázrak. Rekonstruovalo se v době covidové pandemie a skokového zdražování materiálu a prací nejen ve stavebnictví. Dlouhodobě scházejí zruční řemeslníci schopní pracovat dle požadavků památkové péče. Majitelé mají pochopitelně naprosto zásadní podíl na stylu rekonstrukce, který byl v mnohém revitalizací. Dnes je velmi složité najít kvalitní firmu a kvalifikované pracovníky. Chybí obyčejní zruční řemeslníci pro běžné domky, natož památkové objekty. A to ještě nemluvíme o cenách práce a materiálu. Z prací vyprojektovaných a vykalkulovaných v roce 2016 se musela zhruba třetina vypustit, aby se dodržel rozpočet. Nyní po kolaudaci si opětovně ceníme spolupráce s výjimečným projektantem i výbornou stavební firmou.

 

Často je to neúnavný boj o dotace… Nyní to vypadá, že rekonstrukční práce pokračovat nebudou, protože v rámci IROP o další dotaci žádat nemůžete. Co z toho pro rozvoj objektu vyplývá? Jaké jsou plány na nejbližší období?

Jistě, dotace jsou velmi důležitou součástí oprav a rozvoje. Návštěvníci se také často ptají, zda zbylé části necháme spadnout, když nemáme dotace. Nicméně řádný hospodář neustává v úsilí a také v dobách méně štědrých pokračuje v práci podle dostupných možností a financí, hledáme i další možnosti financování včetně sponzorů. Kromě velkých akcí jsou nesmírně milé i nečekané dary – například několik starých dam nám přineslo hodnotné a perfektně připravené ubrusy a dečky, které krásně zútulní interiér, staré kostelní svíčky, skleničky apod.

 

Zámek by měl být otevřený celoročně. Na co můžeme čtenáře pozvat?

Pomalu se nám zabíhá systém prohlídek, přibyly první svatby a máme za sebou doprovodné soutěže pro děti z letních táborů. Na podzim bychom rádi přidali řemeslný trh, pěvecký koncert a netradiční prohlídku anebo vystoupení v dobových kostýmech, později adventní trh. Plánujeme zámek provozovat celoročně, zima by měla patřit workshopům pro školy, prohlídky budou především na objednávku. A doufám, že přijde příležitost věnovat se více i zahradám.

 

cervenarecice.cz

 

* Nařízení, podle kterého poddaní z okolních vesnic museli pro vrchnost chovat lovecké psy, i když jim samotným bylo vlastnění loveckých zvířat přísně zakázáno. Za zmaření panského psa byla vyměřena pokuta 5 kop grošů míšeňských, což se tehdy rovnalo roční splátce na slušný selských statek. 

KALOUSEK, Josef, ed. Řády selské a instrukce hospodářské 1698-1780. V Praze: Nákladem Domestikálního fondu Království českého, 1908, s. 131.

Filozofický ústav AV (cas.cz)

PORTA APERTA je největší událostí svého druhu, která otevírá brány dílen, farem a výroben po celém Česku, umožňující návštěvníkům objevovat a zakoušet autentické regionální zážitky. Je to jedinečná příležitost pro milovníky kvalitního řemeslného zboží, potravin, a přírodních produktů, stejně jako pro ty, kteří hledají nezapomenutelné zážitky mimo velká města.

Asociace regionálních značek, která má za sebou více než 15 let zviditelňování kvalitních regionálních výrobků a služeb, momentálně zastřešuje značky ve 30 svébytných regionech po celé České republice. V nich je certifikováno přes na 1300 výrobků a služeb, které nesou prestižní regionální značky.

Certifikát regionální značky je zárukou místního původu a kvality. Zákazníci mohou mít jistotu, že výrobek splňuje nejvyšší standardy řemeslného zpracování a chutí. Asociace regionálních značek také podporuje a propaguje místní tradiční výrobu a zachování kulturního dědictví.

Mapa a seznam míst, která se zapojila do letošního ročníku akce PORTA APERTA, spolu s podrobnými popisy nabídky a odkazy na další informace, jsou k dispozici na webových stránkách www.porta-aperta.cz.

Třetí ročník PORTA APERTA slibuje nezapomenutelný zážitek pro všechny, kteří chtějí objevovat bohatství a rozmanitost českého regionálního dědictví. Přijďte a podpořte naše lokální výrobce a vychutnejte si autentické chutě, řemesla a zážitky, které naše země nabízí.

O Asociaci regionálních značek: Asociace regionálních značek je nestátní nezisková organizace s více než 15 lety zkušeností v certifikaci a propagaci regionálních výrobků, služeb a zážitků v České republice. Aktuálně sdružuje 30 regionů a přes 1300 výrobků a služeb oceněných některou z 31 prestižních regionálních značek.

Čáslavské muzeum připomene ve zkratce evropské dědictví tím, co je pro toto dědictví velice podstatné, a to typickými ukázkami antické kultury, několika předměty, které jsou snad známé každému, jako jsou amfory, kahánky na olej, zlomek mozaiky. Mezi nimi je smutným dokladem dávné tragédie kahánek přímo z Pompejí.  

Nahlédneme krátce také mimo Evropu - do jiných částí světa, do světa ohromujícím způsobem vyspělých, leč dávno zmizelých civilizací, které také zanechaly své dědictví. Nejcennější z vystavených exponátů je nenápadná keramická ženská plastika modelovaná z volné ruky, kromě hlavičky tlačené v kadlubu, má roubíky v uších, ozdobu v nose a tyčinkový náhrdelník. Figurka pochází z Centrálního Mexika - Mexického  Údolí – ze sídliště TLATILCO. Je datovaná do středního předklasického období Mezoameriky (1500 -1200 př. n. l.), jehož produkce je zastoupena v Čechách pouze v Národní galerii a v Národním muzeu – Náprstkově muzeu zcela chybí. Plastika tohoto typu však není zastoupena vůbec. Jde tak v českých sbírkách o unikátní předmět. Figurky se na sídlišti Tlatilco i v okolí vyráběly ve velkém množství, s rozdílnou lokální stylizací obličejů i těl, charakteristické je zejména tvarování dolních končetin. Jde převážně o tzv. tanečnice v různých pozicích s různými doplňky hlavy, paží, pasu a kotníků (ozdoby a chřestidla). Významově bývají spojovány s kultem plodnosti. Méně časté jsou mužské figurky v akrobatických pozicích a figurky fantastické, např. dvojhlavé nebo se zdvojeným obličejem. Oblast byla osídlena různými etnickými skupinami, které vnímáme pod název mayská kultura. Odlišnou kulturní oblast představuje drobná kovová plastika staroegyptského boha Usira/Osirise, jednoho z nejuznávanějších staroegyptských bohů, původně spojovaného výhradně s panovníkem. Oblibu získal hlavně za vlády 4. a 5. dynastie faraónů. Byl bohem plodnosti, úrody a zemřelých, ale i bohem znovuzrození - vítězem nad smrtí, králem podsvětní říše, kde zastupoval krále a nabízel posmrtný život. Je zde zobrazen s tzv. Bílou korunou Horního Egypta doplněnou dvěma pery a beraními rohy, v rukou složených na prsou drží atributy královského úřadu – důtky a žezlo. Jeho zobrazení často připomínají mumifikovanou lidskou postavu. V panteonu egyptských bohů byl velmi oblíbený.

Veškeré předměty pocházejí ze starého fondu muzea a představují na jednom místě kulturní dědictví tří kontinentů.

KDY: 16. září 2023  
KDE: Muzeum, Husova 291  
Otevřeno: 9-11, 12-17h
vstup ZDARMA

www.muzeumcaslav.cz

 

Festival ELBE DOCK začne v Ústí nad Labem ve středu 6. září, od pátku 8. září odstartuje paralelně i jeho drážďanská část.  

S festivalem je úzce spojena 17. Cena Pavla Kouteckého a bude i tentokrát udělena nejlepšímu českému dokumentárnímu prvnímu či druhému filmu tvůrce, a to jak v
celovečerní, tak krátkometrážní sekci. Předávání ocenění proběhne na zahajovacím ceremoniálu festivalu 6. září v 18:00 v kině Hraničář. Následovat bude projekce vítězného celovečerního filmu.  

Nedílnou součástí festivalu bude soutěžní přehlídka nejlepších krátkometrážních filmů ze střední Evropy nominovaných na Cenu ELBE DOCK. Vítěze vyhlásí porota během zakončovacího ceremoniálu v Drážďanech v sobotu 9. září v 19:00 v prostoru GEH8. Více informací o nominovaných filmech se dozvíte v programu festivalu.

 
 
BIZARNÍ FILMOVÉ FENOMÉNY: SVATBA JIŘÍHO KÁRY I PÁN PAŘMENŮ  

Letošní festival představí sekci českých filmových bizarností, mezi nimiž nebude chybět legendární Svatba Jiřího Káry promítaná v původní verzi, po které bude následovat debata o tomto fenoménu. “Jeden ringoš velí všetkým, devět lidí sváže, na pařbu je přivede, do temné garáže…,” ikonická věta  napovídající, že se diváci dočkají i promítání fantasy parodie Pár pařmenů. Hostem diskuse bude jeden z hlavních autorů tohoto fenoménu Ondřej Svoboda. Povídat bude o všem, na co se diváci chtějí zeptat, nebo nikdy nechtěli slyšet.  

O filmové bizarnosti nebudou ochuzeni ani diváci, kteří zavítají do Drážďan. V prostoru bývalého vlakového nádraží GEH8 budou moci zhlédnout třeba snímek The Room z roku 2003, který napsal, režíroval, produkoval a ztvárnil v něm hlavní roli Tommy Wiseau. Film je mnoha kritiky označován jako jeden z nejhorších filmů všech dob, a od svého uvedení do kin získal kultovní status. Výběr ze začátků pornografické kinematografie s živým vystoupením hudebníka DJ Ozce přinese akce Porno DJ a nabídne nový pohled na zobrazování a vnímání sexuality v současnosti.

 

AI V ROLI UMĚLCE I VÝKŘIKY ZE SEVERNÍCH ČECH  

Návštěvníci festivalu v Ústí nad Labem se mohou těšit třeba na světovou premiéru filmu Činoherní studio: Sezóna 50. Na pozadí příprav několika premiér jubilejní sezóny se odvíjí rozhovor režiséra filmu Martina Ryšavého a služebně nejstaršího zaměstnance Činoherního studia, jevištního mistra Josefa Kadeřábka, o proměnách a kontinuitě, o staré slávě a nových výzvách, o střídání generací herců a režisérů a hledání pevných bodů v procesu permanentní změny. Před filmem vystoupí ústecká neo-undergroundová kapela Lidoví léčitelé a předznamenává, že publikum buď vyléčí, nebo přivede do blázince.

Ročníkové téma AIAI spojené s umělou inteligencí a jejími možnostmi v audiovizi se odráží nejen ve filmovém programu, který nabídne AI snímky, ale i v doprovodných akcích. Díky výstavě AI Fusion: Česko-německý Umělecký Syntéz v Bunkru se budou moci návštěvníci ponořit do světa, kde jsou konvenční hranice prolomeny a umění ožívá díky síle umělé inteligence. Na půdě bývalého nákladového nádraží GEH8 je pro návštěvníky připravena výjimečná česko-německá instalace Transcendentní Nádraží: Setkání Umělců v Umělém Intelektu představující setkání umělců, kteří přesahují hranice reálného a odhalují potenciál AI v uměleckém projevu.  

Do prostoru drážďanského GEH8 festival přinese i ochutnávku jedinečného slovenského folkloru v podobě vystoupení Slovenského tanečného domu. Na své si přijdou také nejmladší festivaloví návštěvníci, pro které je v Ústí nad Labem na sobotu 9. září připraven dětský den plný zábavných aktivit, ať už půjde o tetování do pomerančů, malování na obličej nebo divadlo pro děti. V rámci akce proběhne sbírka potřeb pro děti z ústeckého dětského domova.  

 

FESTIVAL V BUNKRU I BÝVALÉM NÁDRAŽÍ  

ELBE DOCK návštěvníky v Ústí nad Labem i Drážďanech znovu zavede na netradiční místa. V Ústí nad Labem se veřejnosti po dobu festivalu otevřou prostory běžně nepřístupného několikakilometrového protiatomového bunkru, ve kterém proběhne část festivalového programu.  

V Drážďanech budou moci festivaloví návštěvníci nasát atmosféru bývalého vlakového nádraží a současně jedinečného kulturního uměleckého prostoru GEH8.  

Otevírací doba pokladen a festivalového centra:  
Ústí nad Labem: kino Hraničář  
středa: 8:45-23:00
čtvrtek-sobota: 8:45-21:00
Drážďany: GEH8  
pátek-sobota: 10:00-22:00

Ubytování  
● Pro informace o aktuální dostupnosti festivalového ubytování v Ústí nad Labem nebo Drážďanech kontaktujte guest@elbedock.cz  
Doprava  
● Nevšední zážitek festival připravil i ve formě samotné festivalové dopravy. Autobusem z Prahy do Ústí nad Labem a do Drážďan se zájemci budou moci vydat
s Ladislavem Čumbou a vyslechnout si jeho jedinečné vyprávění v autobuse i před ním
● rozvrh odjezdů (8. září ve směru Praha-Ústí nad Labem-Drážďany a 10. září ve směru Drážďany-Ústí nad Labem-Praha) bude s předstihem zveřejněný na webu  
● pro rezervaci festivalového autobusu i další dotazy spojené s dopravou se obracejte na email guest@elbedock.cz  
Festivalová místa  
Ústí nad Labem:  
● Veřejný sál Hraničář (Prokopa Diviše 1812/7, 400 01 Ústí nad Labem)
● Bunkr
Drážďany:  
● GEH8 (Gehestraße 8, 01127 Dresden, Německo)

Více informací o festivalovém programu, novinky i tipy jsou dostupné na webu festivalu.