Znovu povstal z ruin – o zámku Červená Řečice s kastelánkou Miroslavou Paclovou

Co vás vlastně přivedlo na Červenou Řečici? 

Do zdejšího regionu jsem poprvé přijela až koncem osmdesátých let minulého století, počátkem devadesátek jsem si zde koupila dům a koncem devadesátých let jsem se do Červené Řečice přistěhovala. V zámku jsem tedy ani nechodila do družiny či knihovny, jako řada místních. Paradoxně moje první návštěva se pojí s dnem, kdy zde probíhal šermířský souboj a místní se loučili s objektem, který definitivně přecházel do užívání nového soukromého majitele. Tehdy jsem začala dohledávat první informace o zámku a dřívějším hradu. Na výstřižky a informace jsem si založila složku Řečice.

Na zámek jsem se přihlásila jako průvodkyně, hodlala jsem tak oživit léto, které jsem se rozhodla po mnoha letech pracovního cestování věnovat rekonstrukci domu. Nakonec v době otevření odešla bývalá kastelánka a ze dne na den jsem převzala její místo. Takže místo rekonstrukce domu teď intenzivně věnuji síly zámku. Bez podpory rodiny a řady přátel jak z NPÚ, tak dalších soukromých historických objektů se samozřejmě neobejdu.

Vystudovala jsem zahradnictví, nicméně celý život jsem se pohybovala nejen po záhonech, ale také v muzeích a památkových objektech a podílela se na výstavách. Historie a propojování dalších oborů mě provázelo po celý život. Trochu jsem se zabývala i textilem, renovací nábytku, podlah, keramikou atd., to vše se v kastelánství náramně hodí, včetně zkoušky z psychologie a práce ve škole a gastronomii. Samozřejmě si dělám do interiérů kytky, abych místnostem dodala šmrnc. Funguje to zejména na ženské návštěvnice. Jen při aktuálním vytížení ještě není prostor pro skutečné zahradnické perly.

 

Renesančních památek v Česku příliš nemáme. Jaké doklady tzv. „české renesance“ se tu dochovaly? Na co se tu můžeme těšit a v čem spočívá výjimečnost této národní kulturní památky?

Červená Řečice je jediný dochovaný renesanční zámek pevnostního typu na našem území. Komplex šesti propojených budov doplňují hradby se dvěma obrannými baštami ze 16. století a menší věží, kde bývala hladomorna. Na zámku je významná sgrafitová výzdoba, nepřehlédnutelné renesanční stupňovité štíty s geometrickou sgrafitovou výzdobou i figurální výjevy, arkády, renesanční ostění oken, uvnitř klenby či monumentální krb. 

Z nedaleké cesty, dříve císařské silnice, spojující Prahu přes Vlašim a Pelhřimov s Vídní, vidíme barokní průčelí zámku s kamenným mostem. Patrná je i část bývalého vodního příkopu a zachovaly se také přilehlé rybníky, z nichž se napouštěl. Naopak navazující stupňovité zahrady s grotou a altánkem i přilehlá obora zcela zanikly.

 

Můžete historii zámku stručně představit?

Řečice leží nedaleko říčky Trnávky /Trnavy, kde byl brod a křižovatka cest. Jedna vedla směrem na Rynárec (opevněný kostel) a odtud až do Rakouska, dále zde procházely solné stezky směřující přes Humpolecko dále na Balt. Památka existovala již v raném středověku, zpočátku byla tvrzí a později gotickým hradem, roku 1144 ji předává panovník českým biskupům. Pouze v neklidných časech 15. a 16. století se ve vlastnictví vystřídaly různé šlechtické rody. V pobělohorské době se zámek navrací r. 1623 opět do majetku církve, kde zůstal až do poúnorového zestátnění.

Následovala etapa žalostného pustnutí zámku a každoročního Slámování. Na srpnovém happeningu lidé po celý víkend tvořili objekty ze slámy. Tomu předcházely brigády pořádané Spolkem na záchranu památek červenořečických a deset let také sdružením Švagr. Slámování upozorňovalo na tragický osud zámku, který posloužil majiteli pouze jako zástava pro úvěr. Pražské arcibiskupství od počátku 90. let avizovalo, že zámek nehodlá převzít zpět do vlastnictví a vzdalo se restitučního nároku. Církevní dějiny zde tedy probíhaly od písemně doloženého roku 1144 až do zestátnění v roce 1948 a paralelně ještě chvíli poté, protože na zámku byl vězněn poslední arcibiskup, pozdější kardinál Josef Beran. Ze současných arcibiskupů již nikdo na zámku nepobýval. Zámek sloužil českým biskupům a později arcibiskupům jako příležitostné (letní) sídlo k odpočinku či při delších cestách, zejména do zahraničí. Tvořil také velmi důležité centrum arcibiskupských hospodářských statků. Dosud je na zámku obvodové zdivo velké sýpky, další barokní sýpka se nachází na okraji městečka. Kromě polí patřily k zámku lesy, rybníky, ale také ovocná školka a rozsáhlé chovy drůbeže a hospodářských zvířat. V době baroka vzniká nad zámkem také obora. Že se arcibiskupové lovu nevyhýbali, dokládá také nařízení pro poddané chovat vhodné lovecké psy. Za zmaření psa vhodného pro lov byla vyměřena pokuta tři kopy zlatých* (v dnešní době by to představovalo slušnou hypotéku).

Chátrající zámek mne naplňoval neklidem, stejně jako zkušenost, že část lidí se snaží o záchranu a část by na jeho místě raději uvítala nové stavební parcely.

 

Potom ale nastal kýžený obrat k lepšímu…

Naštěstí zámek nakonec získal v roce 2008 současný majitel a vyhlášení za národní kulturní památku v roce 2014 výrazně usnadnilo cestu k získání evropských dotací. Projekt památkové obnovy zpracovala renomovaná projekční kancelář Masák & Partner z Prahy, která se specializuje na historické památky. Po různých dílčích opravách, kdy se rekonstruovaly střechy, podpíraly porušené stropy a prováděly další práce omezující chátrání objektu, začala v roce 2020 za finanční podpory Evropské unie a Ministerstva pro místní rozvoj zásadní oprava, kolaudace proběhla v květnu 2023.

Stavební práce velmi dobře zvládla firma Ekostavby Jabůrek s.r.o. z Třeště. Ve spolupráci s Národním památkovým ústavem se zámku Červená Řečice postupně navrací někdejší podoba. Na rekonstrukci čekají ještě objekty na druhém nádvoří, opevnění a řada interiérů.

Návštěvníci se často ptají, proč si majitelé zvolili název Zámek Šebestián. Připomínají tím Šebestiána Leskovce. Právě on přetvořil zpustlý pozdně gotický hrad do nádherné české renesance. Byl to zcestovalý renesanční člověk, který se nebál nového přístupu a velkých výdajů v neklidné době. Na něj navázal arcibiskup Arnošt Harrach a jeho následovníci s přístavbou barokní. Doufáme tedy, že usilovné snahy předků najdou nyní spolehlivé pokračovatele. 

 

Co vlastně návštěvníci aktuálně na prohlídce uvidí? 

Návštěvník si může prohlédnout nejen celé první nádvoří s renesančními objekty, ale v barokní části projde také zařízené prostory, které obýval arcibiskup. Na závěr zhlédne videomapping, který ho provede všemi etapami vývoje od tvrze přes gotický hrad a přerod v renesanční sídlo, barokní přístavbu až do současnosti. V přízemí čeká ještě archeologická expozice, kde se postupně doplňují objevy ze zasypané studny a sousední barokní černé kuchyně. Na obou nádvořích zámku se také našlo pohřebiště a práce ještě odkryly základy kostela. Mezi nejstarší nálezy patří například ženské záušnice z 12. století. Archeologický průzkum zajistilo jihlavské pracoviště zapsaného ústavu Archaia Brno.

 

Ptát se na původní mobiliář je asi zbytečné…

Nábytek a zařízení po zestátnění zmizel, zůstalo jen několik kachlových kamen. Pouze malá část se dochovala na památkových objektech, většina mobiliáře se za zlomkové ceny prodala a také rozkradla. Současný mobiliář pochází ze zámků Červená Lhota, Telč, Náměšť nad Oslavou a hradu Zvíkova.

 

Na jaké vystavené předměty byste ráda upozornila? Jaké poklady přinesl archeologický průzkum?

Určitě upozorňuji na dochovanou trojici kachlových kamen, sedací soupravy, postel, pozoruhodnou přenosnou toaletu zhotovenou klenotnickou firmou z Vídně či manýristický obraz z původního zařízení zámku a drobné akvarely z r. 1886 a 1895. Zejména dámy obdivují precizně ušité závěsy s draperiemi a záclony.

V zasypané studni vedle černé kuchyně archeologové našli kromě zbytků jídel mnoho keramických talířů včetně italské mezzomajoliky se sgrafitovými ornamenty v kobaltové glazuře, nádobí, cínové talíře, dřevěné kuchyňské náčiní, ale také kusy oděvů, boty či pozlacený křížek.

 

Jak po několika týdnech provozu hodnotíte návštěvnost objektu?

S ohledem na turistický ruch na Vysočině jsem předpokládala, že nejvíce návštěvníků bude z Nizozemska. Nakonec vede USA a sousední Slovensko, pak následuje Nizozemsko, Německo, Belgie, Itálie a Polsko, máme i návštěvníka z Gruzie a Srbska. Tuzemští turisté se určitě neskládají jen z místních, kteří zde mají osobní vzpomínky. Hodně mě překvapil silný zájem ze Západočeského kraje a Ostravska. Odlehlé regiony to sem mají ale zhruba stejně daleko, nacházíme se v místech leteckého středu republiky.  

 

Máte jako kastelánka dostatečné pravomoce, jak ovlivnit rozvoj objektu? Co je vaším hnacím motorem, kde berete inspiraci a podporu? 

S majiteli zámku průběžně probíráme možnosti rozvoje, inspirujeme se doma i v zahraničí, hledáme rozmanité cesty. Velmi si cením týmovou práci zámeckého kolektivu s živou diskusí, která není postavena jen na pravomocech. Inspirací je dnes dostatek, ale bez spolupráce všech našich pracovníků a podpory přátel, rodiny, dalších kastelánů, manažerů památkových objektů a kvalitních odborníků, kteří sdílejí své zkušenosti, bychom mnoho nesvedli.

Inspirací je samozřejmě již Šebestián Leskovec, který také přebudoval zchátralý hrad v půvabný renesanční zámek a mne osobně zaujal rovněž arcibiskup Arnošt Harrach a poslední arcibiskup na zámku, kardinál Beran.

 

Souhlasíte s tím, že obnova zámku je malý zázrak? S jakými největšími obtížemi se museli podle vás odborníci popasovat? Jak vstřícní byli majitelé? Jak je dnes složité najít firmu, která by provedla takovou rekonstrukci a jak zajistit odpovídající restaurátorské práce? Narážím na nedávno medializovaný příklad problematické rekonstrukce pražského Clam-Gallasova paláce…

Naprosto souhlasím, je to zázrak. Rekonstruovalo se v době covidové pandemie a skokového zdražování materiálu a prací nejen ve stavebnictví. Dlouhodobě scházejí zruční řemeslníci schopní pracovat dle požadavků památkové péče. Majitelé mají pochopitelně naprosto zásadní podíl na stylu rekonstrukce, který byl v mnohém revitalizací. Dnes je velmi složité najít kvalitní firmu a kvalifikované pracovníky. Chybí obyčejní zruční řemeslníci pro běžné domky, natož památkové objekty. A to ještě nemluvíme o cenách práce a materiálu. Z prací vyprojektovaných a vykalkulovaných v roce 2016 se musela zhruba třetina vypustit, aby se dodržel rozpočet. Nyní po kolaudaci si opětovně ceníme spolupráce s výjimečným projektantem i výbornou stavební firmou.

 

Často je to neúnavný boj o dotace… Nyní to vypadá, že rekonstrukční práce pokračovat nebudou, protože v rámci IROP o další dotaci žádat nemůžete. Co z toho pro rozvoj objektu vyplývá? Jaké jsou plány na nejbližší období?

Jistě, dotace jsou velmi důležitou součástí oprav a rozvoje. Návštěvníci se také často ptají, zda zbylé části necháme spadnout, když nemáme dotace. Nicméně řádný hospodář neustává v úsilí a také v dobách méně štědrých pokračuje v práci podle dostupných možností a financí, hledáme i další možnosti financování včetně sponzorů. Kromě velkých akcí jsou nesmírně milé i nečekané dary – například několik starých dam nám přineslo hodnotné a perfektně připravené ubrusy a dečky, které krásně zútulní interiér, staré kostelní svíčky, skleničky apod.

 

Zámek by měl být otevřený celoročně. Na co můžeme čtenáře pozvat?

Pomalu se nám zabíhá systém prohlídek, přibyly první svatby a máme za sebou doprovodné soutěže pro děti z letních táborů. Na podzim bychom rádi přidali řemeslný trh, pěvecký koncert a netradiční prohlídku anebo vystoupení v dobových kostýmech, později adventní trh. Plánujeme zámek provozovat celoročně, zima by měla patřit workshopům pro školy, prohlídky budou především na objednávku. A doufám, že přijde příležitost věnovat se více i zahradám.

 

cervenarecice.cz

 

* Nařízení, podle kterého poddaní z okolních vesnic museli pro vrchnost chovat lovecké psy, i když jim samotným bylo vlastnění loveckých zvířat přísně zakázáno. Za zmaření panského psa byla vyměřena pokuta 5 kop grošů míšeňských, což se tehdy rovnalo roční splátce na slušný selských statek. 

KALOUSEK, Josef, ed. Řády selské a instrukce hospodářské 1698-1780. V Praze: Nákladem Domestikálního fondu Království českého, 1908, s. 131.

Filozofický ústav AV (cas.cz)