Plzeňský kraj

<p>PLZEŇ: Technický svět nemusí být vždy jen o přesných propočtech, ale můžeme v něm uplatnit i velkou dávku kreativity! Právě o tom jsou přesvědčeny členky obecně prospěšné společnosti OCET a organizátorky projektu Animánie, které se již šest let snaží dělat osvětu právě na poli animace a médií. O tom, jak celý tento projekt vznikl a jaké ovoce již přináší, jsme si povídali s jednou ze členek, magistrou Martinou Voráčkovou.</p> <p>Pořadatelem projektu Animánie je oblastní centrum elementární tvorby OCET. Můžete našim čtenářům toto centrum představit?</p> <p>OCET sice zní trochu kysele, ale je nepostradatelný nejen v kuchyni. Naši neziskovku založilo pět žen – učitelek, které již delší dobu organizovaly vlastní kulturní a vzdělávací aktivity. Jak se tyto aktivity rozrůstaly, bylo potřeba je zastřešit. Takže se dá říci, že OCET o.p.s. vznikl spojením různých aktivit – seminářů v duchu idejí Carla Orffa, enviromentálních projektů pro děti, vzdělávání v oblasti osobnostního rozvoje a psychosomatických disciplín Ekologie ducha a Animánie. A co tyto projekty spojuje? Především práce s dětmi, mládeží a s pedagogy, propojení kultury a vzdělávání a nové neotřelé přístupy. </p> <p>Jak vznikl projekt Animánie?</p> <p>Animánii jsme vymyslely s kolegyní Janou Jeremiášovou Ježkovou v dobách intenzivní práce na základní umělecké škole díky naší fascinaci animovaným filmem. Animace nám připadala jako logické vyústění všech našich výtvarných snah, jako třešinka na dortu. Obrazy a objekty v prostoru a čase, kouzlo oživení, spuštění nezměrné fantazie nás stále fascinuje. A děti to také bavilo a stále baví! Tým se rozrostl. Postupně jsme se všichni potřebovali naučit více, chtěli jsme to, co už vzniklo, někde ukázat. A tak vznikl malý podzimní festival nazvaný Podzimní sklizeň. Přehlídka neprofesionální tvorby dětí a mládeže a animační dílny, kam jsme si zvali skutečné animátory, profesionály. Navíc jsme chtěli, aby i v Plzni bylo k vidění to, co jsme s nadšením sledovali na mezinárodním festivalu Anifest. Dnes je již náš festival součástí rozrůstajících se celoročních aktivit a zároveň jejich vrcholem.</p> <p>V rámci Animánie pořádáte animační semináře a workshopy určené školním a zájmovým kolektivům, pedagogické veřejnosti a dospělým zájemcům. Jaký je o tyto projekty zájem?</p> <p>Velký. Dílny, workshopy a semináře jsou v širší nabídce především v rámci podzimního festivalu, každoročně to bývá kolem osmi různých animačních technik. Upřednostňujeme klasickou animaci kreslenou, ploškovou, loutkovou a animaci s předměty. Baví nás experimentální techniky typu animace hlíny, světla či písku, případně malba na sklo. Zprostředkovali jsme ale také dílny počítačové animace, zejména Flash a 3D animace v programu Maya. Ovšem animovaný film není jen animace, ale především námět, scénář, proto jsme postupně začali nabízet i práci s textem, obrazovým ztvárněním významu a slova. Zajímavé je zjištění, jak těžké je číst obrazy. Dnes se každý naučí číst a psát, vyjadřovat se zástupnými zjednodušenými znaky, ale obrazy moc číst neumíme. Také samotná výtvarná realizace animace je pro nás velmi důležitá, to zda vznikla kresbou, malbou, jaký je její výtvarný styl, výtvarná zkratka, zda využívá prostorových objektů – loutek, jaké dává možnosti pohybu, o jakou technologii se jedná, zda to jsou kombinované techniky, do jaké míry se jedná o experiment. V neposlední řadě jsou důležité filmové prostředky vyjádření, to co na filmech intuitivně vnímáme, čím se necháme rozplakat, či rozzlobit. </p> <p>Kdo se těchto workshopů nejčastěji zúčastňuje?</p> <p>Dílny jsou v průběhu festivalu obsazeny převážně dětmi školního věku a studenty, ale nechybí ani rodiče s malými dětmi či dospělí. Během roku pak pracujeme s dětmi intenzivněji na vlastní tvorbě, která potřebuje delší čas. Nabízíme pravidelné kurzy animace a tvůrčího psaní a filmu. Velký zájem je i o pravidelné letní animační soustředění, kde vznikají celé filmy. V současnosti již pořádáme dílny po celé České republice, pro nejrůznější zájemce od školních kolektivů po „sobotní“ nadšence. Nejvíce nás baví připravit dílnu na určité téma, naplnit jej obrazem a přizpůsobit techniku.</p> <p>Proč si myslíte, že je právě dnes tolik důležité vzdělávat děti, ale i dospělé v oblasti mediální tvorby?</p> <p>Svět médií a audiovize nás těsně obklopuje a ovlivňuje. Nové technologie jsou dnes už běžně dostupné a je žádoucí se s nimi hlouběji seznámit. Animánie nabízí tvůrčí využití možností nových technologií, ne pouhé opěvování technických a technologických výdobytků lidského mozku a civilizace. Jde nám především o způsob využití těchto prostředků ke komunikaci, vyjádření a osobnímu rozvoji. Obecně mám dojem, že nás rychlý běh současného světa nutí k povrchnosti, efektnosti, ale naštěstí techniky vyjádření se pomocí animace toto příliš neumožňují. </p> <p>Jak přistupujete k audiovizuálním obrazům?</p> <p>Jako k uměleckému prostředku, který stojí za to hluboce vnímat, rozlišovat, chápat. Doufám, že takto osvícenému divákovi potom nemůže postačit chudost obrazového vyjádření obecně rozšířená v jednoduchých televizních pořadech jako jsou sitcomy, seriály a jiné plytké nejen filmové příběhy. Zároveň věřím, že takový divák bude umět číst i mezi řádky obrazového vyjádření a nenechá se „opít rohlíkem".</p> <p>Kdo vaše projekty financuje? Spolupracujete i s dobrovolníky?</p> <p>Jako nezisková organizace založená fyzickými osobami jsme plně závislí na systému grantových podpor, sponzorských darech a dobrovolnické práci. Bez dobrovolníků bychom se neobešli a často je mi líto, že nejsme schopni ocenit jejich práci a zájem i finančně. Díky tomu ale každoročně objevíme spoustu zajímavých a kvalitních lidí, kteří jsou ochotni ze zájmu či jiné motivace pomoci.</p> <p>Letošní festival animovaného filmu Podzimní sklizeň se koná od 12. do 20. listopadu. Kde bude probíhat a na co se mohou jeho návštěvníci těšit?</p> <p>Festival se koná v Plzni v Měšťanské Besedě, Západočeském muzeu, kavárnách Anděl a Inkognito a v Základní umělecké škole Sokolovská. Právě proběhla vernisáž výstavy Na cestě k animaci, která je součástí Podzimní sklizně a jek vidění do 27. listopadu v Západočeském muzeu v Plzni. Na této rozsáhlé výstavě jsou ve vzájemných souvislostech prezentovány ty nejzajímavější projekty současné české animované tvorby a rovněž příbuzných oborů, komiksu a ilustrace. </p> <p>Co je „hitem“ festivalu?</p> <p>Velkým lákadlem je Alois Nebel v obrazech, komiksová trilogie a jeho filmová adaptace spolu s představením netradiční animační techniky v rámci workshopu zabývající se technologií rotoskopie. Dále animovaný film Autopohádky a několik druhů animace využitých v pěti příbězích. V rámci výstavy prezentujeme také výtvarně pojatou flashovou hru Botanicula a v cizině velmi ceněné české grafické studio Amanita Design. Ústav umění a designu Západočeského muzea představí studentské komiksové práce a pedagožku Barbaru Šalamounovou spolu s výtvarnicí Lucií Lomovou v samostatné autorské části výstavy. </p> <p>Kdo je nejdůležitější osobností letošního festivalu?</p> <p>Animátor Pavel Koutský, který bude mít komentovanou projekci filmů 14. 11. v Měšťanské Besedě. Kromě toho již tradičně také nabídneme projekce současné české i světové tvorby v pásmech Ozvěn Anifestu a dále několik zajímavých animovaných filmů pro děti od legendárních autorů Břetislava Pojara a Karla Zemana. Součástí programu jsou samozřejmě nabídky animačních dílen a komentovaných projekcí pro školy. Věřím, že návštěvníci budou z letošního programu opět nadšení. </p> <p>Více info na:<br />
www.animanie.cz</p>

<p>PLZEŇ: Známý divadelník a potulný komediant, který se svým bratrem dvojčetem jezdí po světě od štace ke štaci, scénograf a v neposlední řadě ilustrátor Matěj Forman, vystavuje až do 18. listopadu svá díla v Domě hudby v Plzni.</p> <p>Poté, co Forman absolvoval u profesora Jágra Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, odjel na studovat do Columbia university v Americe, kde byl na roční stáži v grafickém ateliéru. Kromě působení v Divadle bratří Formanů je Matěj známý také jako ilustrátor. Citlivě a rád ilustruje knihy pro děti. Spolupracuje na nich se svým přítelem, spisovatelem Jiřím Stránským. Ilustroval knihy inspirované a napsáné podle dopisů, které posílal své dceři Klárce z komunistického vězení. Tak vzešly ze společné tvůrčí spolupráce Stránského a Formana knihy „Povídačky pro Klárku“ (1996), „Povídačky pro moje slunce“ (2002) a „Perlorodky“ (2005). Dřevořezbám a dřevořezům daly vzniknout kmeny staletých zimostrázů a hrušní. Společně s texty knih jemně ťukají na dětskou probouzející se duši, aby s ní spřádaly křehké příběhy.</p> <p>Poslední knihou, kterou Matěj Forman ilustroval jsou básně a říkanky Františka Hrubína „Od jara do jara“. Tato kniha byla také inspirací studentům konzervatoře, kteří jí ovlivněni, složili a zahráli několik zajímavých skladeb.</p> <p>Aranžmá celého zahájení výstavy bylo důmyslné a působivé. Hudební produkce v podání mladých muzikantů rozprostřela postupně před návštěvníky multimediální koláž iluminovanou tóny již od vchodu do domu hudby. Ta pak pokračovala dál do foyer a po prezentaci děl zde vystavených, stále za hudebního doprovodu po schodech vzhůru do koncertního sálu, kde byla završena provedením skladeb Jiřího Vyšaty „Romance pro křídlovku“ a „Dvě deka plechové fónie“. Návštěvníci tak vnímali hudební a výtvarné prvky a zároveň se seznámili s krásnými prostory Domu hudby a jeho koncertním sálem, kde se na plátno promítal tvořící Matěj Forman.</p> <p>Zahájení výstavy bylo kolekcí složenou z hudby, ilustrací i přednesu, na které se podílel autor sám, společně s mladými skladateli a interprety a manažerkou Domu hudby Hanou Fialovou. Vše se odehrálo pod laskavým a zasvěceným dohledem manželů Roštíkových a jejich sdružení „Svět podle Jakuba“.<br />
Jana a Marek Roštíkovi ztratili před dvěma roky syna Jakuba. Tragicky tak odešel nadějný student konzervatoře, trumpetista ve věku pouhých 23 let. Místo ve svém srdci zaplnili tak Jakubovi rodiče společně s jeho sestrou akordeonistkou Barbarou Roštíkovou založením nadace „Svět podle Jakuba“. Nadace podporuje mladé hudebníky ve studiu a osobním růstu. Tiše a s pokorou přivádí souputníky do světa hudby a tvůrčího poznávání a dává do něj nahlédnout.</p> <p>V posledním dni výstavy 18. listopadu v 18 hodin se Matěj Forman vrátí do Domu hudby společně se spisovatelem Jiřím Stránským na finisáž výstavy a autogramiádu knihy. Ve stejný den bude také vydražena Formanova grafika pro nadaci „Svět podle Jakuba“.</p> <p>V Plzni 1. listopadu 2011<br /> Text: Helena Fenclová, FOTO: Marta Votrubová</p>

<p>KLATOVY: Do roku 1989 se mohlo zdát, že jezuité po sobě v Klatovech zanechali jen jezuitský kostel na náměstí. Vědělo se samozřejmě i o katakombách, ale ty byly chápány izolovaně, jako věc sama o sobě. Pak už se mluvilo jen o sodovkárně a o kasárnách pod Černou věží. Jak by ne. Vždyť bývalá jezuitská kolej sloužila od r. 1774 vojákům.</p> <p>V r. 1993 však získalo město tato „kasárna“ od armády výměnou za vojenské byty. Budova se v té době využívala k mnoha komerčním účelům; byly v ní obchůdky, řemeslné dílny, ale také diskotéka! Nový vlastník – město, si uvědomoval, že uchovat tak vzácnou památku neznamená jen stavebně ji upravit, zároveň s tím muselo dojít i k rehabilitaci její funkce, jejího prvotního kulturního poslání.</p> <p> A tak v r. 1999 došlo v tomto směru k zásadnímu obratu. Městské knihovně, která do té doby sídlila v soukromém objektu, hrozila výpověď, a tak městské zastupitelstvo rozhodlo, aby pro ni byla zrekonstruována dvě podlaží západního křídla budovy 59/1. Tak se do míst, ve kterých druhdy žil a tvořil např. Bohuslav Balbín, vrátila funkce blízká jeho prvotnímu určení. A je signifikantní, že za této situace se ve městě znovu začínalo mluvit o jezuitské koleji. V následujících letech se do ní postupně začal vracet život. V r. 2003 bylo patro koleje využito pro Městský ústav sociálních služeb a r. 2010 její přízemí a suterén pro stavební odbor Městského úřadu. Zároveň s tím probíhaly rekonstrukce fasád a střešního pláště. Život v koleji v čase baroka dokreslila citlivá úprava obou nádvoří (2003 – 2004).</p> <p> K významnému posunu při utváření celistvého pohledu na bývalý jezuitský komplex v Klatovech došlo r. 2005. Tehdy vzájemnou dohodou mezi městem a klatovskou farností vzniklo občanské sdružení Klatovské katakomby. Jeho prvotním posláním bylo a je pečovat o mrtvá těla uložená v kryptě kostela Neposkvrněného početí P. Marie a sv. Ignáce. Ale od samého počátku mělo sdružení cíle vyšší. Chce z katakomb učinit ohnisko, které osvítí celé dějiny působení řádu v Klatovech, a tím poukáže i na organickou strukturu jeho jednotlivých zařízení, jak v Klatovech vznikala v průběhu 17. a 18. století: na kolej, seminář, školu, kostel, lékárnu. Sdružení trvale usiluje o oživování kulturního a duchovního odkazu baroka dnešku. Proto už od r. 2007 pořádá každoročně hojně navštěvovaná a odborně skvěle obsazovaná sympozia nazvaná Barokní jezuitské Klatovy. Jejich nedílnou součástí jsou koncerty duchovní hudby a pobožnosti v jezuitském kostele, takže odborné výklady o baroku se prolínají se zpřítomněním jeho ducha a spirituality v barokní hudbě a v církevním obřadu.</p> <p> Evropský projekt Klatovské katakomby 2010, který právě probíhá, jde ještě dál. Z hlediska stavebního, a tedy také zcela viditelného, spojuje budovu jezuitského gymnázia (Denisova 148/1) s kryptou kostela Neposkvrněného početí P. Marie a sv. Ignáce. Navíc obnoví rampouch, který překlene Balbínovu ulici a spojí tak kolej s jezuitskou školou, jak tomu bylo v 18. století. Ale hlavním cílem tohoto projektu je prostřednictvím důstojné prezentace těl dávno zemřelých přivést dnešního člověka k zamyšlení nad konečností života, a tedy nad jeho smyslem. K tomu má přispět i zřízení expozice věnované působení Tovaryšstva Ježíšova na Klatovsku.</p> <p> Realizace projektu „Klatovské katakomby 2010“ posune naši představu o komplexu bývalého jezuitského areálu v našem městě o řádný kus kupředu. Ale nebude to krok poslední. Zbývá revitalizovat překrásný sál kolejního refektáře a především záchrana bývalého semináře ve Vančurově ulici. Snad se to v dohledné době podaří.</p> <p> Poznámka redakce: Článek Karla Mráze, profesora literatury a bývalého starosty města Klatovy, který pojednává v celistvosti o záchraně jedinečných klatovských památek, zveřejňujeme se souhlasem redakce Bulletinu projektu Klatovské katakomby 2010. Článek byl zveřejněn v Projektovém bulettinu č. 6 z 24. 10. 2011. V tomto a dalších bulletinech naleznete mnoho dalších informací o projektu včetně textů odborných přednášek. Samotný bulletin může být inspirací pro iniciativy v oblasti záchrany památek v jiných místech.</p> <p> Projektu Klatovské katakomby 2010 je financován ze zdrojů strukturálních fondů EU v rámci programu ROP Jihozápad.</p> <p> Projektové bulletiny Klatovské katakomby 2010

<p>PLZEŇSKÝ KRAJ: Operní pěvkyně Eva Urbanová, divadelník Jiří Suchý, folklorista Antonín Konrády, pedagožka Danuše Bělohlávková a cyklista Zdeněk Štybar vstoupili do pomyslné Dvorany slávy 2011 hejtmana Plzeňského kraje.</p> <p>Osobnosti Plzeňského kraje celostátního významu z oblasti vědy, umění a sportu ocenil hejtman Plzeňského kraje Milan Chovanec společně se svojí předchůdkyní a zakladatelkou této tradice poslankyní Miladou Emmerovou.<br />
Tradice byla založena v roce 2009 a oceňuje osobnosti Plzeňského kraje celostátního významu. Smyslem Dvorany slávy Plzeňského kraje je snaha vyzdvihnout a upozornit na výrazné osobnosti, které žijí v Plzeňském kraji nebo se v něm narodily a zároveň oslavily významné životní jubileum.<br />
„Je mi velkou ctí, že potřetí otevíráme pomyslné brány Dvorany slávy Plzeňského kraje. Také letos toto ocenění získaly osobnosti, které jsou nerozlučně spjaté s naším regionem. Jejich život a práce, ať již je to umění, věda či sport, však jeho hranice značně přesahují, a za to jim patří velký obdiv,“ řekl při slavnostním oceňování hejtman Milan Chovanec.</p> <p>Zdroj informace a fotografie, kde najdete více podrobností.</p>

<p>PLZEŇ: Dne 31. 10. 2011 se v Měšťanské besedě v Plzni uskuteční Fórum pro kreativní Plzeň, celodenní sympózium pořádané společností Plzeň 2015, o.p.s., a Odborem kultury Magistrátu města Plzně.</p> <p>Fórum pro kreativní Plzeň je jednou z profilových akcí pořádaných každoročně společností Plzeň 2015, o.p.s. (také Den Evropy a Den/Měsíc Meliny Mercouri). Bude se věnovat aktuálním tématům evropské budoucnosti – letošním tématem je v souvislosti se získáním titulu Evropské hlavní město kultury 2015 kultura. </p> <p>Více v přiložené tiskové zprávě.</p>

<p>KLENOVÁ: Devatenáctý ročník ojedinělé prezentace keramických a porcelánových plastik navazuje na osmnáct předcházejících, jež se konaly 13 let v prostorách františkánské zahrady v Bechyni. Posledních pět ročníků se pak odehrálo v zámecké zahradě Středočeského muzea v Roztokách u Prahy.</p> <p>Tyto opakující se výstavy v plenéru udržují a nadále rozvíjejí unikátní venkovní prezentaci tradičního sochařského odvětví s bohatou tradicí. Posledního osmnáctého ročníku se zúčastnilo 26 autorů. Snahou je, aby se tento pozitivní trend rozvíjel i v dalších ročnících výstavy, zařazoval nové a začínající autory a oslovoval další české i zahraniční výtvarníky. </p> <p>Výstav se aktivně zúčastňují sochaři – keramici od nejmladší po nejstarší generaci, studenti AVU a VŠUP pod vedením Jana Hendrycha, Jindřicha Zeithamla a Pavla Knapka. Mezi další významné vystavující autory patří například Alžbieta Grosseová, Jindra Viková, Lubomír Šilar, Jan Koblasa, Jan Hendrych, Miloslav Chlupáč nebo Bohumil Zemánek.<br />
Čestným hostem 18. ročníku Letní keramické plastiky byl také žijící klasik české keramické tvorby Pravoslav Rada.</p> <p>Výstava 19. Letní keramická plastika v Klenové je prodloužena do 30. 10. 2011 </p> <p>Více zde

<p>KLENOVÁ: V Galerii Klatovy/Klenová byla v srpnu tohoto roku otevřena nová výstava afrického umění z Tanzánie.<br /> Hlavní částí této výjimečné expozice jsou ilustrace tří tanzánských pohádek posbíraných a ilustrovaných tanzanskými umělci. Tyto pohádky byly obvykle předávány z generace na generaci ústním podáním.</p> <p>Čtyři umělci ilustrovali tři příběhy. První pohádka „Vubi“ má dva autory, kteří ji ilustrovali. Peter Martin objevil a začal malovat příběh o stařečkovi Vubim. Během tohoto tvůrčího procesu P. Martin zemřel a jiný malíř John Kilaka pokračoval v jeho práci. Pohádka Vubi je nyní ztvárněná na čtrnácti plátnech.<br />
Ústřední malbou celé této exhibice je obraz nazvaný Peterem Martinem „Malba života a smrti“, kterou umělec vytvořil před svou smrtí. Další ilustrátor je autor druhé pohádky Mohamed Charinda, jenž interpretuje na svých plátnech příběh „Shimbonjeho neposlušnost“. A čtvrtým z umělců je tanzánský malíř Nangida, který se rozhodl pro uchování příběhu „Zajíci a želvy“ ve svých osmi obrovských ilustracích na plátnech.<br />
Prezentace těchto tří pohádek pod jednotným určujícím názvem je doplněna dalšími malbami dokumentující výjevy z každodenního života v této africké zemi. Návštěvníci mohou nacházet v obrazech tanzanských umělců Mitoleho, Jonase, Malakity a Mohameda Charindy každodenní život pulsující v Tanzánii. Stejně tak mohou návštěvníci sledovat v dílech Petera Martina běh všedního afrického života před jeho smrtí.<br />
Všechny tyto pohádky jsou příběhy a legendy tanzánského kulturního dědictví, pečlivě s otevřeným srdcem a velkou láskou nasbírané svými autory. Umění Tingatinga je jedním ze způsobů uchování dědictví verbální a literární tvorby afrického kontinentu. Kolekce těchto tří uměleckých souborů ilustrací je unikátní a první v Evropě.<br />
Galerie Klatovy/Klenová ji představuje jako první v České republice širokému publiku. Předešlá výstava se odehrála pouze na přelomu roku 2010 – 2011 v Městském muzeu v Mikkeli ve Finsku.</p> <p>Galerii Klatovy/Klenová patří velký dík stejně jako Regionálnímu uměleckému muzeu v Mikkeli ve Finsku za vnímavou a vstřícnou spolupráci při prezentaci a zpřístupňování tohoto druhu afrického umění z Tanzánie.<br />
Mé poděkování patří jmenovitě Danielu Augustovi manažerovi tanzánské umělecké asociace Tingatinga art v Dar es Salamu v Tanzanii, který se mnou úzce spolupracoval při přípravě a realizaci tohoto rozsáhlého projektu představujícího současné africké výtvarné a literární umění v evropských výstavních prostorách v této výjimečné podobě s názvem „Umbrella of stories/Deštník příběhů“.</p> <p>Helena Fenclová – kurátorka projektu Umbrella of stories/Deštník příběhů<br />
3. června 2011, Plzeň, Česká republika</p> <p>UMBRELLA OF STORIES/DEŠTNÍK PŘÍBĚHŮ<br />
GALERIE KLATOVY/KLENOVÁ<br />
7. 8. – 30. 10. 2011</p>