Plzeňský kraj

<p>SUŠICE: Někdejší bohatá divadelní činnost v Sušici, navzdory tomu, že divadelní tradice sahá až do roku 1800, se v posledních zhruba 40 letech jakoby vytratila. Záznamů o amatérském dění těchto let je poskrovnu. Podobný osud stihla i jiná místa, v nichž plus minus od roku 1970 aktivita divadelníků z ochoty slábla a někdy ustala zcela.</p> <p>O mnoha takových místech, tak jako o Sušici, můžeme dnes s radostí prohlásit „zase se hraje!“ </p> <p> U vzkříšení ochotnického divadla v Sušici stála zkušená divadelní herečka Zuzana Navrátilová, která působila v hartmanickém divadelním spolku Tyl. Sama o tom říká: „Řada lidí ze Sušice se na mě obracela s tím, abych se pokusila založit znovu divadlo v Sušici. Moc se mi nechtělo, protože jsem nikdy neměla ambice dělat principálku a režisérku a hlavně, k hartmanickému divadlu mě táhly vzpomínky a přátelství. Nakonec jsem ale nabídku přijala a pustila se do příprav vedoucích k obnově amatérského divadla v Sušici.“<br />
V roce 2009 byla zveřejněna výzva v sušických novinách, režisérka oslovila přátele a známé a v červnu téhož roku se sešli zájemci o divadlo na první schůzce. „Byla jsem překvapena, kolik lidí v Sušici projevilo zájem o divadlo. Máme totiž třicet členů. Nejde ale jen o herce, ale i o technický personál. To jsou kulisáci, osvětlovači, zvukaři, nápověda a další a další, bez kterých se divadlo nedá dělat. Pro každého se nějaká práce našla,“ říká principálka nového souboru.<br />
Nový spolek nese název Sušické divadlo Schody a působí pod Městským kulturním střediskem v Sušici. Ve dvou uplynulých divadelních sezónách připravil dvě inscenace a pracuje na další. První inscenací byla hudební komedie Jiřího Brdečky Limonádový Joe, druhá – pohádka S čerty nejsou žerty ‒ byla určena především dětskému publiku. Soubor má vlastní orchestr a herci zvládají i pěvecké party bez playbacku.<br />
V rozhovoru na otázku Andrey Staňkové, zda byla Zuzana Navrátilová jako principálka na vše, co s sebou divadlo nese, připravena či je stále něčím překvapována, odpověděla:<br /> „Na tak velkou skupinu, jako je naše divadlo, ať jde o jakýkoliv zájem, není člověk nikdy připraven. Dá se říci, že jsem připravena na vše a vlastně na nic. V takové skupině hraje roli mnoho hledisek: rodina, zaměstnání, různé věkové skupiny a hlavně spousta času strávených na jevišti. Po pravdě musím říci, že po zkušenostech, co jsem získala v divadle za ty dva roky, mě některé věci už dnes ani nepřekvapují. Zvykám si na odlišnost různých povah a různých věkových kategorií a oni si zase zvykají na mě. Ale pokud jsem se rozhodla, že Sušice divadlo chce a potřebuje, musím některé věci překousnout a uvědomit si, že mou prioritou je divadlo udržet a režírovat dobré hry.“<br />
Na kulisách i kostýmech se podílejí všichni. „Máme velké štěstí, že ve spolku máme truhláře, který nám vyrobí hlavní kulisy. Se zbytkem pomohou ostatní chlapi a my ženy se postaráme o kostýmy. Všichni prostě děláme všechno. Naše členská základna je hodně mladá, přesto se můžeme pochlubit, že v našich řadách máme paní Věru Holou, která pochází ze slavné ochotnické rodiny. Její otec byl vyhlášeným sušickým hercem a i ona se divadlu v minulosti hojně věnovala. Za její rady i připomínky jsme moc rádi,“ pochvaluje si režisérka.<br />
Soubor získal prostor pro svou činnost nejprve v sušické sokolovně s výhledem získání vlastního zázemí v budově kina, kde se již při plánování rekonstrukce počítalo s tím, že víceúčelový sál bude sloužit i divadlu. Rekonstrukce by měla být dokončena do konce června 2012. Soubor nalezl vstřícnou a obětavou podporu jak u sušické radnice, tak u městského kulturního střediska.<br />
Divadelní spolek Schody se nevěnuje jen divadlu. Členové souboru např. pátrají po pamětnících, kteří by mohli zapůjčit fotografie, plakáty a pozvánky z historie ochotnického divadla v Sušici. Zdá se, že zpřetrhaná nit ochotnického dění v Sušici je již historií. </p> <p> Rozhovor Ludvíka Pouzy se Zuzanou Baierlovou-Navrátilovou <p> 1. Rozhovor Andrey Staňkové se Zuzanou Baierlovou-Navrátilovou <p> 2. Rozhovor Andrey Staňkové se Zuzanou Baierlovou-Navrátilovou

<p>SCHÖNSEE: I na měsíc únor pro Vás Centrum Bavaria Bohemia (CeBB) v bavorském příhraničí přichystalo poutavý kulturní program. Nabídku najdete níže:</p> <p>ST | 01.02.12 | 19 h<br />
ČESKO-NĚMECKÝ ŠTAMTIŠ V SCHÖNSEE. </a><br />
Jako každou první středu v měsíci pořádá i v únoru CeBB již tradiční česko-německé setkání v pizzerii La Strada v Schönsee. Na příjemné neformální posezení jsou srdečně zváni všichni, kteří si rádi česko-německy popovídají. Nové tváře jsou vždy velmi vítány. Znalost obou jazyků není podmínkou.</p> <p>ČT | 02.02.12 | 18 – 21 h<br />
ZAHÁJENÍ VÝSTAVY MĚSTO OSTROV SE PŘEDSTAVUJE V CEBB />
CeBB dává každý rok možnost městům sousedních regionů v Česku, aby představila svůj kulturní život v cyklu „Města z Čech hostují v CeBB“. Tentokrát se zde představí město Ostrov z Karlovarského kraje.<br />
Město Ostrov, založené ve 13. století, německým názvem „Schlackenwerth“, leží na středověké obchodní cestě z Prahy do Chebu. Dřívější královské město, které Bohuslav Balbín označuje jako „osmý div světa“, nabylo kdysi bohatství díky příjmům z celních poplatků v čilém obchodu. Město na řece Ohři má cca. 17.300 obyvatel. K pamětihodnostem patří mimo jiné kostel Sv. Michala ze 14. století, historické centrum města a bývalý klášter ze 17. století.<br /> Výstava potrvá do 26.02.2012.</p> <p>SO | 04.02.12 | 20 h<br />
ČESKO-NĚMECKÝ REPREZENTAČNÍ PLES V PLZNI />
Plzeňská agentura Excellent jako pořadatel a Centrum Bavaria Bohemia v Schönsee jako bavorský partner Vás zvou na 4. přeshraniční reprezentační ples do překrásných prostor Měšťanské besedy v Plzni. Téma tohoto plesu zní „Cesta kolem světa“.</p> <p>NE | 19.02.12 | 13,30 h<br />
MLÝN NA PŘEMÍLÁNÍ BAB />
Již od roku 1892 je každých deset let s nedočkavostí očekávána masopustní neděle, protože to znamená, že „ze starých budou mladé – skrz Schönsee projíždí mlýn na staré báby“.<br />
O masopustní neděli 2012 ve 13.30 h vyráží průvod od radnice v Schönsee za účasti starostky. Průvod je doprovázen dechovkou a mnohými legračními vozy a skupinami, které si vezmou na paškál dění v Schönsee a okolí. Následuje pestré masopustní shromáždění ve škole. Pořadatelem je město Schönsee.</p> <p>NE | 26.02.12 | 16 – 17,30 h<br />
SWINGOVÉ ODPOLEDNE S MĚSTEM OSTROV />
Kulturní tečkou za výstavou „Město Ostrov se představuje v CeBB“ bude koncert Swing Bandu ZUŠ Ostrov, který proběhne v historické klenbové hale Centra Bavaria Bohemia.<br /> Žáci a žačky ve věku od 12–19 let zahrají pod vedením Jaroslava Chmelíka swingovou hudbu z 30. a 40. let, ale také jazzové skladby. Na programu jsou mimo jiné kousky Michaela Sweenayho, Paula Cooka, Briana Setzera, Harryho Manciniho, Jarryho Graye a Duka Ellingtona, který patří k nejvlivnějším americkým jazzovým muzikantům. Mladí hudebníci hrají na příčnou flétnu, saxofon, trumpetu, klavír, basovou kytaru a bicí.<br /> Všichni přátelé hudby jsou srdečně zváni na swingové odpoledne do CeBBu. Naplněný sál udělá žákům velkou radost. Vstupné je zdarma, dobrovolné příspěvky jsou vítány.</p> <p>Podrobnější informace naleznete na www.bbkult.net.</p> <p>Centrum Bavaria Bohemia, Freyung 1, DE 925 39 SCHÖNSEE (vzdálenost Plzeň–Schönsee 90 km)<br />
Kontaktní osoba: Mgr. Václav Vrbík, vaclav.vrbik@cebb.de,<br />
+49 (0)96 74 92 48 77</p>

<p>POSTŘEKOV: O postřekovských švadlenách jsem se již zmiňovala. Krom šití chodských krojů tyto dvě ženy<br /> otevřely před třemi lety Muzeum krojů v Postřekově. Muzeum bylo zpočátku umístěno v jedné místnosti Obecního úřadu v Postřekově. V roce 2011 nabídla obec ženám nové vhodnější prostory v budově bývalé školy, které jsou za prvé větší, za druhé bezbariérové. Obec také zafinancovala reklamní letáky.</p> <p>Chod muzea financují jeho zakladatelky ze zdrojů, které pocházejí z jejich půjčovny chodských krojů.<br />
Rády by zažádaly o dotaci, s tím ale souvisí problém, a sice, že by musely disponovat určitými procenty z vlastních zdrojů. A ty ženám chybí.</p> <p>Jak vznikl nápad<br />
Nápad založit muzeum souvisel se zanikáním některých typů chodského kroje, nevyužitím krojů, které lidé mají doma, ale neví, co s nimi, ale také proto, že se začíná zapomínat, jak chodský kroj správně obléci. Obě ženy začaly tedy kroje sbírat a skupovat. Podaly inzeráty do novin i do médií a dnes se jim lidé už ozývají samy. Někdo kroje muzeu daruje, někdo zapůjčí, někdo prodá. Důvod, proč někdo muzeu kroj věnuje je ale také i ten, že lidé byli dříve menší a spousta kusů kroje se již prostě nedá nosit. Nabídky přicházejí zejména po nejrůznějších akcích, které muzeum pořádá, a to jak ze samotného Postřekova, tak i z okolních vesnic, z dolního Chodska, ale i ze vzdálenějších obcí a měst.<br />
Získané kroje se nejprve odnesou do čistírny, což je finančně dost náročné. Kusy, které se můžou prát, vyperou ženy samy. Kroje se pak ještě přežehlí, případně opraví. Některé součásti jsou ale tak staré, že se vyprat ani vyčistit nedají, protože by se mohly rozpadnout. Ty musí jít do muzea bez vyčištění.<br />
Bylo také zapotřebí sehnat figuríny. Nejlépe se osvědčily krejčovské panny, které ženy zakoupily z družstva Šumavan nebo na inzerát. Tatínek jedné ze zakladatelek je opravil, později nakoupily panny nové. Plastové hlavy posloužily pro ukázku různých typů úvazu šátku. Využily se také dětské panenky, na kterých je demonstrován dětský kroj.<br />
V expozici je v současné době přes třicet figurín v nejrůznějších typech, barevných kombinacích a<br /> mutacích chodského kroje. Expozice se snaží zachytit vývojově všechny typy kroje a je stále rozšiřována. Pro srovnání je zde i jeden jihočeský kroj (konkrétně z Písecka). Vše je doplněno dobovými fotografiemi (ty patří většinou zakladatelkám nebo pochází od dárců), dále dobovými pohlednicemi vytvořenými regionálními malíři (J. Špillar, V. Malý, J. Douba, a další). Nechybí krejčovské potřeby, archaické žehličky, váleček k paličkování s paličkami a ukázkou krajek, expozice draní peří, dobové reklamní plakáty místních prodejen látek a krejčovských potřeb (např. plakát domažlické prodejny lněného a bavlněného zboží Lang a Kapic, založené roku 1894). K vidění jsou také předměty denní potřeby – okřín, máselnice, kolébky nebo kočárky. Zkrátka vše, co naši předci denně využívali.</p> <p> Péče exponáty<br />
Poté, co jsou vyčištěny a upraveny už v podstatě žádnou.<br /> Jen se musí přikrývat, protože zejména látky, pohlednice a fotografie časem vyblednou. Zabránily by tomu nové tmavší žaluzie do oken, kterými však muzeum zatím nedisponuje.<br />
Muzeum má zhruba tisíc návštěvníků ročně. Navštěvují ho školy, školky, zájezdy, senioři, turisté<br /> ubytovaní v okolí. V muzeu se pořádají tematické akce – o pouti ukázka lidových řemesel (vyšívání, paličkování, malování kraslic, košíkářství), o Vánocích ukázky vánočních obyčejů a zvyků, atd.</p> <p> Plány do budoucna<br />
Zakladatelky by rády dokompletovaly postřekovský kroj – např. chtějí vytvořit expozici smutečního průvodu svobodného zemřelého, rozšířit expozici kroje typu „rukávce“, nyní je k vidění jeho historická podoba, ale tento kroj se nosí v Postřekově dodnes a ženy by jej rády ukázaly ve všech jeho současných variantách. Dále chtějí dokončit expozici krojů z dolního Chodska a vytvořit repliku chodského Betlému, který měla za výlohou o Vánocích již zmiňovaná prodejna Lang a Kapic v předválečných letech.<br />
Největším přáním zakladatelek muzea je, aby expozice nepůsobila staticky. Aby na figurínách byl<br /> vždy demonstrován nějaký děj, např. chodská svatba, draní peří nebo i pohřeb.</p> <p>Pokud se budete chtít do Muzea krojů v Postřekově podívat, stačí si návštěvu domluvit telefonicky u paní Anny Burešové na čísle 602304289 nebo na čísle 728708759 u paní Marie Langové. Ženy vám podají patřičný výklad a ukáží jak se váže chodský šátek nebo obléká některá součást chodského kroje.</p> <p> Vstupné je dobrovolné.</p>

<p>PLZEŇSKÝ KRAJ: Vlastivědný sborník „Pod Zelenou Horou“ se v rámci bývalého politického okresu Přeštického ve 30. letech 20. století úspěšně zařadil do rodiny obdobných regionálních časopisů, které v době, kdy národ již cítil své ohrožení, vznikaly jako o závod.</p> <p>Původně to byl časopis, určený především žákům měšťanských škol. Jeho měsíční periodicita byla tudíž sladěna se školním rokem. Vydávala ho učitelská jednota Budeč v Přešticích a kromě učitelů do něj přispívaly i samy děti. Název vymyslel lužanský rodák, spisovatel a pedagog Josef Kožíšek, autorem grafické podoby obálky byl ak. malíř František Václav Eisenreich. Obsah věnoval pozornost historii, národopisu, přírodním i společenským poměrům jižního Plzeňska. Úvodníky patřily celonárodní problematice, a stejně jako většina ostatních příspěvků nenásilně vychovávaly své mladé čtenáře k lásce k vlasti, k hlubšímu poznání míst, kde žijí. V období let 1932 – 1939 dosáhl sborník značné obliby a vytvořil si širokou obec odběratelů.<br />
V Protektorátě Čechy a Morava byly zpočátku vlastivědné časopisy ještě tolerovány, podléhaly však přísné cenzuře. Jejich úroveň zákonitě klesala, za povinně loajálními úvodníky často následovala neutrální zástupná témata; v „ Zelené Hoře“ to byla např. cestopisná Okénka do světa, či úryvky z dětských knih. Ubývali autoři i čtenáři. Vysvobozením z tohoto živoření se stal úřední zákaz vydávání sborníku, který přišel v předjaří roku 1943. Po skončení druhé světové války se vlivem změny společenských poměrů většina podobných tiskovin už neobnovila, přetrvalo jen několik titulů, případně došlo k jejich krátkému vzkříšení v období 50. – 80. let 20. století. Ani sborník „Pod Zelenou Horou“ nebyl výjimkou. První poválečná schůzka jeho redakční rady v létě 1946 byla i schůzkou poslední. Neuspěl ani návrh vydat výběr nejlepších článků v samostatné vlastivědné čítance.<br />
Po roce 1989 vyzvala Česká národopisná společnost k obnově těchto tradičních regionálních vlastivědných periodik. Podařilo se jí vyvolat odezvu, některé staronové tituly se znovu zaregistrovaly a v nových podmínkách se snažily navazovat na své předchůdce.<br />
Ke společnému vydávání sborníku „Pod Zelenou Horou“ se přihlásily koncem roku 1997 Městské úřady Měčín, Přeštice a Nepomuk. Obnovený sborník začal vycházet čtyřikrát ročně v rozsahu 24 – 28 stran, každé číslo provází fotografická příloha, která přibližuje unikátní historické dokumenty, většinou ze soukromých archivů. Až na drobné úpravy zůstala zachována původní grafická podoba, ale své zaměření časopis přeorientoval na dospělého čtenáře. Výrazně posílil svou materiálovou a vlastivědnou složku. Uveřejňuje původní pramenné materiály, které se mohou stát zdrojem nebo podnětem pro syntetické studie nadregionálního typu.<br />
Redakce i všichni dopisovatelé pracují na ryze dobrovolnické bázi.<br />
Za dlouhodobý přínos k propagaci kulturních hodnot Plzeňska získal současný vlastivědný sborník Pod Zelenou Horou před dvěma lety čestné uznání v kategorii „Publicistika“ ve XIII. ročníku novinářské soutěže „Média na pomoc památkám“. Jeho kmenová spolupracovnice RNDr. Eva Heřmanová byla současně oceněna za článek „Barokní krajina obecně a na Plzeňsku“.<br />
V letošním roce si čtvrtletník jižního Plzeňska „Pod Zelenou Horou“ připomíná dvojité výročí – 80 let od svého založení a 15 let od polistopadového obnovení. Bude bilancovat i plánovat, jak dál.<br />
To vše a mnoho dalšího se objeví v programu konference „Regionální periodika – pramen poznání místní historie a kultury“, která proběhne ve dnech 27. – 28. března 2012 v Přešticích.<br />
Společně ji připravují Kulturní a komunitní centrum Přeštice a Kulturní informační centrum Nepomuk ve spolupráci s oběma vydavateli sborníku, Městy Nepomuk a Přeštice, a občanskými sdruženími MAS Aktivios a MAS Pod Zelenou Horou. Nad akcí převzal záštitu Plzeňský kraj prostřednictvím radního pro kulturu Václava Koubíka a odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu.<br />
Pořadatelé uvítají, když se konference zúčastní vydavatelé podobně laděných periodik, historici, archiváři, muzejní pracovníci, regionální profesionální i amatérští badatelé, kronikáři, učitelé a studenti s referáty nebo diskusními příspěvky na dané téma. Součástí konference by měl být i večerní diskusní kulatý stůl a odborná exkurze po historických památkách v okolí Přeštic a Nepomuku. </p> <p>Zájemci o vystoupení, účast na konferenci a exkurzi si mohou stáhnout a vyplnit přihlášku na http:// www.kzprestice.cz</p>

<p>PLZEŇ: Stanovisko Yvony Kreuzmannové, umělecké ředitelky projektu Plzeň 2015 k informaci z médií, že novým člověkem v této funkci má být Petr Forman. Vyjádření je ze dne ze dne 13. 1. 2012:</p> <p>"Promýšleli jsme s kreativním týmem, jak garantovat kvalitu programové, umělecké rady a jejím prostřednictvím přivést k Plzni osobnosti zásadního významu z ČR i zahraničí. S bratry Formany jsem jednala již v době kandidatury, byli jsme nadále ve spojení a vím, jak extrémně jsou vytíženi, proto jsme včas probírali možné plány. Mají už jednu neblahou zkušenost s Evropským hlavním městem kultury (EHMK), jakkoli právě loď bratří Formanů byla jedním z nejviditelnějších úspěchů Prahy 2000. Tehdy nebyl koncept EHMK pochopen, a proto po něm zůstala spíš hořká pachuť. O to hůř se smysl EHMK dnes vysvětluje. Z tisku jsem se dozvěděla, že se má stát Petr Forman „mým nástupcem“. Udivilo mě to, protože mi není jasné, kde by na to našel čas. Petr plně konvenuje s mou představou o kvalitní umělecké radě a byl jednou z osobností, s nimiž jsme proto jednali.<br />
Celý postup ředitele Froydy je však sérií pochybení. Od naprostého porušování závazných dokumentů společnosti Plzeň 2015, jimiž jsou přihláška do 2. kola soutěže o titul EHMK (na niž se odkazuje společnost i ve své zakládací listině) a strategie společnosti schválená správní radou 22. 9. 2011, až po eticky nepřijatelné kroky vůči mé osobě.</p> <p>Oficiální stanovisko správní rady (která už nejméně dvakrát jednala v neúplném složení) nebylo vydáno. Ta dosud neschválila žádný statut společnosti, nejsou tak definovány důvody ani postupy k odvolání uměleckého ředitele. Také mu nejsou přiznány žádné pravomoci. Přihláška naopak jasně uvádí:<br />
„Město Plzeň vybralo uměleckou ředitelku již v roce 2009. Je jí Yvona Kreuzmannová…“ a dále popisuje, podle jakých kritérií byla vybrána.</p> <p>V přihlášce je rovněž několikrát zopakováno, že do volných pozic budou zaměstnanci dosazováni na základě výběrového řízení. To se již delší dobu neděje, což jsem nemohla v monitoringu EU tajit. Zásadně s porušováním slibů z kandidatury nesouhlasím, to bude nejspíš jádro oněch deklarovaných neshod mezi mnou a Tomášem Froydou. Doporučila jsem proto, aby si nejdříve město udělalo v těchto všech věcech pořádek. Neodstoupila jsem z funkce ani jsem z ní nebyla městem odvolána.</p> <p>Pokud jde o pomluvy o přehnaných finančních nárocích nebo mé neochotě s kýmkoli komunikovat, prokazatelně tomu tak nebylo a je velmi nedůstojné hledat jakékoli zástupné příčiny dnešního stavu. </p> <p>Zásadní nepochopení mimořádného rozsahu a významu projektu EHMK, provinčnost české kultury v evropském kontextu a eskalace dílčích zájmů v kombinaci s místními egy jsou faktory, které úspěch projektu EHMK nejvíce ohrožují.</p> <p>Yvona Kreuzmannová</p> <p>V příloze odpovědi YK na nejčastější otázky, které se vyskytly za uplynulý týden.</p>