Kraj Vysočina

CHOTĚBOŘ: Společenské a kulturní centrum Městské muzeum Chotěboř připravilo pro fotbalové fanoušky velkoplošnou projekci z mistrovství Evropy ve fotbale 2008. Zdejší muzeum totiž uzavřelo licenční smlouvu s UEFA a televizí Prima na přímý přenos zápasů českého mužstva. Projekce se po tři dny uskuteční v chotěbořském kině, vstupné je 60 Kč, děti do 10 let zaplatí 30 korun.

Více info na www.muzeum-chotebor.org.

hor

NOVÁ ŘÍŠE: NOvoříšský KUlturní Spolek zva na zahájení výstavy fotografií židovských hřbitovů na Vysočině ZAHRADY ŽIVOTA a na předání cen výhercům soutěže "Mám oblíbené místo na Novoříšsku, a Ty?

Vše se uskuteční ve výstavní síni premonstrátského kláštera v Nové Říši.

Více informací na: NOvoříšský KUlturní Spolek, tel.: 776 022 355, nokus@novarise.cz  , www.nokus.novarise.cz .

NOVÁ ŘÍŠE: Historicky první Setkání novoříšských rodáků s datem narození do roku 1958 připravuje NOvoříšský KUlturní Spolek (NOKUS) společně s Obcí Nová Říše.

Setkání bude zahájeno v 10.00 hodin před kostelem sv. Petra a Pavla, kde proběhne i registrace účastníků, pro něž je připraven zajímavý kulturní program. Navíc budou zpřístupněny veškeré obecní budovy i premonstrátský klášter a kostel sv. Petra a Pavla.

Pro více informací kontaktujte Novoříšský kulturní spolek, tel.: 776 022 355, 728 829 060, e-mail: nokus@novarise.cz , http://www.nokus.novarise.cz nebo si otevřete přoloženou tiskovou zprávu.

Náměstkyně primátora města Jihlavy, akademická malířka Irena Wagnerová, je pověřená dohledem nad odborem školství, kultury a tělovýchovy. V dubnu minulého roku iniciovala historicky první konferenci o kultuře v Jihlavě, které předcházela anketa mezi občany. Sešli se tu zástupci vedení města a tvůrci kulturních akcí, aby prodiskutovali a připomínkovali koncepci nové kulturní politiky města na léta 2008 – 2011. My jsme se paní Wagnerové zeptali, jak se jí s odstupem roku jeví společně přijatá východiska a jaké konkrétní projekty se v hlavním městě Vysočiny připravují.

Média jste informovala, že nová kulturní politika města Jihlava se bude měnit dle výsledků ankety mezi občany. Přinesla tato nějaké poznatky a jak byly zapracovány do „Koncepce…“?

Ano, po zveřejnění dokumentu „Koncepce jihlavské kultury a kulturních aktivit statutárního města Jihlavy v letech 2008 – 2011“ (schválena Radou města 13. 9. 2007) a následném vypracování nového dotačního plánu, jsme vyhodnotili anketu a uspořádali další setkání s odbornou kulturní veřejností. Smysluplné připomínky jsme zapracovali a na případné nejasnosti jsme hned na místě odpovídali. Nové podněty z těchto dvou setkání (např. volání po kulturním webu či centrálním předprodeji vstupenek ) se snažíme realizovat. Záhy spustíme kulturní web, který bude sloužit nejen k lepší informovanosti občanů, ale i k tomu, aby si jednotliví organizátoři a pořadatelé mohli ověřit, zda se právě jejich akce nepřekrývá s jinou stejného zaměření. To se v minulosti často stávalo.

Jaký model v dotační politice kulturních akcí uplatňuje město Jihlava?

Snažíme se grantovými penězi spravedlivě přispívat tak, aby byly spokojeny všechny věkové skupiny, a pokrýt tak nejrůznější typy a žánry kulturních aktivit, zejména však podporujeme nekomerční projekty.

Koncem ledna Rada města Jihlavy pozastavila přijímání žádostí o poskytnutí finanční podpory kulturním projektům. Proč? Byla pak opětovně řízení nastartována?

Pozastavit podávání žádostí jsme byli nuceni z nedostatku financí. Z rozpočtu města na rok 2008 bylo do konce minulého roku uvolněno na kulturu celkem 9 milionů korun. Protože ty byly už v lednu bezezbytku rozděleny, požadovali jsme navýšení. Jednání posledního dubnového Zastupitelstva města odsouhlasilo nový rozpočet a schválilo navýšení prostředků pro kulturu o dalších 2,5 milionu korun. 2. května 2008 jsme tedy zveřejnili nové výzvy k žádostem o následující granty: průběžný grant, vzdělávací grant, grant pro reprezentaci města v ČR i v zahraničí a grant na činnost hudebních klubů. Vyhlášen již byl také grant Výtvarná Jihlava na podporu sochařského sympozia. Celkem bude v Jihlavě na grantech rozděleno 11, 5 milionů korun a pokoušíme se pokud možno uspokojit všechny žadatele.

V dokumentu „Koncepce jihlavské kultury…“ se mluví o dvou dominantních pilířích místní kultury: osobnost a dílo Gustava Mahlera a fenomén dokumentárního filmu. V souvislosti s prvním, se uvažovalo o vytvoření nové příspěvkové organizace města spojené s odkazem G. Mahlera, která by spravovala pamětní expozici a výstavní prostory v Domě GM.

Městské zastupitelstvo neschválilo záměr zřídit příspěvkovou organizaci města s odkazem G. Mahlera. Nechci zde spekulovat o důvodech, nicméně se nám vzápětí podařilo zpracovat koncepci, jak naše plány na zviditelnění odkazu Gustava Mahlera přece jen naplnit. V domě G. Mahlera, který jsme začlenili pod kancelář primátora, zamýšlíme vybudovat kulturní centrum s aktivitami vážícími se ke jménu G. Mahlera. Právě budovaná recepce bude sloužit nejen k prodeji vstupenek do expozic v Domě GM, ale výhledově jako centrální předprodej vstupenek na všechny kulturní a společenské akce. Dále nabídne propagační materiály, suvenýry, bibliografii a CD s Mahlerovou hudbou, umělecké předměty a katalogy výstav. Toto kulturní centrum by mělo Jihlavanům i dalším návštěvníkům zprostředkovat nejen kulturní pořady (koncerty a výstavy), ale i umožnit studium o skladateli a o jeho době. Původní záměr střetávání české, židovské a německé kultury je pro nás nadále velkou prioritou. Setkávání muzikantů, dirigentů (jedním ze zajímavých projektů, který byl podpořen grantem, jsou dirigentské kurzy) a výtvarníků je hlavní nosnou myšlenkou našeho záměru.

Zveřejnili jste i záměr zbudovat park Gustava Mahlera, kde by stála skladatelova socha od Jana Koblasy.

Co se týká parku a sochy GM, práce na obou projektech jsou již v plném proudu. Tam, kde se má rozkládat, v místech bývalé synagogy, probíhá nyní archeologický průzkum. Dochované základy budou začleněny do vzhledu parku a je vyhlášeno výběrové řízení na stavební práce. V případě sochy má již prof. Jan Koblasa dokončenou studii pro následné odlévání.

Je možné při úvahách o financování projektů spojených se jménem GM pomýšlet na evropské dotace?

S evropskými dotacemi samozřejmě počítáme, a to nejen na vybudování parku, ale i pro aktivity v Domě GM.

Jednou z akcentovaných jihlavských kulturních priorit je cílená podpora dokumentárnímu filmu.

Aktivity Mezinárodního festivalu dokumentárního filmu Jihlava (koná se každoročně koncem října) pořadatelé neustále obohacují a rozšiřují, což město s potěšením kvituje. Akce je podporována tříletým grantem, jenž město Jihlava průběžně navyšuje.

Médiím jste řekla, že rozpracovaný projekt přebudovaní jihlavského kina Dukla na Centrum dokumentárního filmu, potřebuje ke svému dokončení ještě 55 mil. Kč. Máte vyhlídky na nějaké partnerství?

V kině Dukla již rekonstrukce na vybudování Centra dokumentárního filmu probíhá a já doufám, že stavební firma ji dokončí tak, aby byl letošní festival již v novém. Město vše zatím financuje ze svého rozpočtu, máme ale zažádáno o evropskou dotaci, pomoc přislíbilo ministerstvo kultury.

Jak daleko pokročily snahy upravit stávající kino Sokol na divadelní sál se zázemím pro alternativní kulturu?

V současné době probíhají jednání o formě žádosti o evropské dotace na rekonstrukci kina Sokol a o podobě partnerské smlouvy se sokolskou jednotou. TJ Sokol má zpracovanou studii a město tento projekt zařadilo do svého Integrovaného plánu rozvoje.

V „Koncepci“ mluvíte rovněž o nutnosti obnovy kulturní infrastruktury v souvislosti s neexistencí vlastního kulturního stánku. Padlo už v kontextu naznačených úvah (koupě stávající budovy PRIORU v centru města, nová stavba na zelené louce…) už nějaké rozhodnutí?

Zatím ne, v současné době má město příliš mnoho rozpracovaných projektů, a tak výstavba či rekonstrukce vlastního kulturního stánku není prioritou. Nicméně blížící se obnova kostela Povýšení sv. Kříže a jeho následné využití pro kulturní účely je určitou alternativou.

Kolik bude adaptace kostela stát a kdo ji zaplatí?

Máme již zpracovanou studii i projektovou dokumentaci, požádali jsme o dotaci z norských fondů, město má ale vyčleněny finance pro případ, že by muselo rekonstrukci hradit samo.

Dalšími zajímavými idejemi jsou: vybudování Centra environmentální výchovy s planetáriem v Jihlavě a hvězdárny v katastru příměstské obce Vysoká.

V případě Centra environmentální výchovy a planetária jsou již hotové projektové dokumentace a město se stane investorem a následně i provozovatelem (Jihlava je zřizovatelem ZOO, na jejímž území budou oba projekty realizovány). Co se hvězdárny ve Vysoké týče, převzal tento projekt kraj Vysočina.

V souvislosti s oznámením, že město zřídí speciální webový portál, který bude informovat o veškeré kulturní nabídce, se ptám, jde o stránky KAM v JIHLAVĚ?. Pokud ano, máte zpětnou vazbu, jak je občané navštěvují a přijímají?

Připravovaný nový kulturní portál bude souviset s již provozovaným webem „Kam v Jihlavě?“. Podle ohlasů občanů si myslím, že jsou s touto nabídkou spokojeni, ale jak jsem již říkala, jde taky o službu jednotlivým organizátorům. Protože je vždy co zlepšovat, tak jsme za každou reakci vděční a konstruktivní připomínky zpracováváme.

Redakce magazínu Místní kultura gratuluje k ocenění v soutěži Zlatý erb.

Děkuji za gratulaci, jsem ráda, že se nám tohoto ocenění dostalo, neboť to je jedna z podob zpětné vazby, která dokládá, že když jsou dobré nápady akceptovány, přináší to prospěch všem.

Děkuji za rozhovor

Mária Uhrinová

PRAHA 8: Jednou z nejrozsáhlejších akcí amatérského divadla v České republice je přehlídka Karlínské jeviště. V rámci jejího jubilejního X. ročníku, který se v listopadu 2007 a v lednu 2008 konal v Praze, se představilo celkem 27 amatérských souborů z hlavního města, středních, severních i jižních Čech a z Vysočiny. Recenzním příspěvkem přiblížíme vystoupení alespoň některých z nich.

Divadlo Bez zábran, Praha: Hry (ne)laskavé / Vzpomínáme z láskou

Inscenaci Hry (ne)laskavé tvořily původně tři části. Šlo o jevištní provedení tří zcela stylově a žánrově odlišných textů, které však tématem vypovídají o tom samém lidském pocitu: o osamělosti člověka mezi lidmi a neschopnosti se dorozumět ani mezi těmi nejbližšími, o různých podobách lásky a míjení se jedinců, kteří chtějí milovat a být milováni. Původní scénář tedy obsahoval scénu z klasického Moliérova dramatu Don Juan, fragment ze současné hry německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga Push-up a domácím režisérem Markem Fričem přepracovaný scénář rozhlasové hry Robertovi s láskou autorů Henke – Longinová, uváděný pod názvem Vzpomínáme s láskou. Z technických a personálních důvodů nebyl na Karlínském jevišti předveden celý triptych, ale jen jeho posledně jmenovaná část Vzpomínáme s láskou, která však má všechny atributy samostatné jevištní výpovědi. Monodrama starší osamělé ženy, která přišla o rodinu i o domov, začíná příchodem hlavní protagonistky Drahuše přes hlediště. Přesvědčivá autenticita hereckého projevu její představitelky a již poněkud běžná zkušenost diváků, kteří se s bezdomovci setkávají na každém kroku, se podílí na úvodní zmatenosti publika. To nejprve vskutku věří, že do sálu pronikla bezdomovkyně, ale po chvíli přijme Hru na … Posléze diváci házejí po ženě mincemi, někteří s ní vstupují v dialog. Svůj smutný příběh v rozhovoru s publikem rozvádí hrdinka dál, až se zponenáhlu začne propadat do vzpomínek na krásnější chvíle svého života. Pavlína Kotasová modeluje Drahuši od ucourané vyhaslé bezdomovkyně k plnokrevné mladé ženě, vědomé si své ceny. Při tvorbě charakteru odkrývá celou škálu ženské emocionality: od prvotního okouzlení mužem po marnivou sebelásku, od tichého mateřského citu k všeplatnému láskyplnému objetí staré tchýně. Její výkon, který patřil k nevýraznějším hereckým kreacím Karlínského jeviště za celou dobu trvání přehlídky, byl odměněn opakovaným potleskem. Režie Marka Friče vede diváka dramatickou krajinou lidského života s úžasným vhledem a empatií. Divák je motivován tak, aby byl vždy na straně hrdinky. Je-li šťastná, nebo na kolenou. Problematický závěr „na několikrát“, kdy vysílená žena při stmívajícím se světle usíná nebo umírá, aby o několik momentů do znovu nabytého svitu opět vstala, bere ve finále inscenaci napětí a výpovědi sílu.

Divadelní soubor TYL, Čelákovice: Treperendy

Goldoniho Treperendy patří k vděčným titulům, které divadelníky baví zkoušet, a publikum zase baví se na ně dívat. Ale jen pokud se povedou. I když Čelákovičtí udělali „výpravu“ z toho, co dům dal, kostýmy, herectví i hudební složka byly pouhopouhou stylovou změtí, jejich představení bylo kvalitním lidovým divadlem v tom nejlepším slova smyslu. Zaplnili scénu lidičkami, jejichž mnohobarevné charaktery rezonovaly nejenom s předlohou, ale i s dneškem.

Divadlo a Život, Praha: Nebe na zemi

Představení Nebe na zemi hostitelského souboru DaŽ, pocházející z dílny slavných W+V, bylo 150. představením přehlídky KJ a viděli jsme jej uprostřed jubilejního 10. ročníku. Inscenace postavená v duchu prvotní interpretace bez dalších vykladačských ambicí stojí na dobře zvládnutých hereckých výkonech, a to hlavně Milana Špaleho, který jak svým majestátním vzezřením, tak i hlasovým projevem velmi připomíná Jana Wericha. Stylizovaná scéna adekvátně a pragmaticky utváří rámec inscenace. Kvalitní předloha dává velké možnosti, které režie někdy dostatečně, jindy vůbec, nerozkrývá (situační i slovní komika bez pointy, kolísavý rytmus celku…). DaŽ je zajímavým seskupením lidí více generací, kteří se nejen divadlem baví, ale mají jej rádi tak, že v sobě našli dostatek energie a zaujetí organizovat rok co rok přehlídku, kde i ostatní amatéři mohou předvést, jak Thálii milují.

Divadlo Na kopečku, Jihlava: Poslední léto

I když jsem hru Johna Murrella Poslední léto Sáry Bernhardtové viděla na jevišti s takovými herečkami jako Božidara Turzonovová a Marta Vančurová, skláním se před odvahou i před mistrovstvím jihlavské Sáry, paní Evy Čurdové. Úsměvná hra zachycující poslední momenty života slavné francouzské herečky přelomu 19. a 20. století nejen poodkryje roušku soukromého života, ale v podání E. Č. jasně naznačí temperament a i ve stáří otevřený svobodomyslný životní postoj Sáry-člověka. Protihráč, komorník Pitou v podání Pavla Holíka, je jejím důstojným partnerem. Stylově čistá inscenace (režie Petr Soumar) pracuje se secesní dekorací, v níž oba protagonisté, kteří jsou už i jen typově zajímavými divadelními „objekty“, jednáním i pohybem dotvářejí zajímavou pitoreskní mnohobarevnou „secesní“ atmosféru.

Kabaret Červená 3, Praha: Z extrému do ekzému

Představení, které jsem si pro sebe nazvala „Takové nedělní DA-DA“, se konalo v neděli dopoledne. Nevím, zda to mám připsat svému ještě nedostatečně probuzenému vnímání, nebo zda to, co jsem viděla, bylo skutečně nedomyšleným konceptem trojice vcelku pohledných a nápaditých mladých mužů, kteří se rozhodli pohrát si se svou i diváckou invencí. Hodinka připomínala všem co studují, nebo mají už tento blahý věk za sebou, studentskou recesi s podtitulem „Přidejte se, neboť nejde o nic“. Koláž pracující s mystifikací, autorskými texty i písněmi byla zajímavou studií, ale bohužel její bezbřehost a nejasná koncepce zbortila i to, co mohlo obstát. Přihlížející diváci, kteří byli mimochodem skutečně aktivní složkou dopoledne, mohli s podezřením, zda tady vůbec o něco šlo, na divadelníky vznesenou otázku: To byl ale fór, co?? odpovědět: Žádný fór! Byla to nuda!

Divadelní sdružení Herci I. generace, Beroun: Dovolená s rizikem

Často hraná a oblíbená komedie Dave Freemana, známá pod názvem Postel plná cizinců, je skutečně pořádným soustem pro amatérské divadelníky. I když byla napsaná v sedmdesátých letech, její příběh má stále mnoho příznivců a jak je vidět také v Berouně, kde ji uvádějí pod názvem Dovolená s rizikem. Tato situační komedie se odehrává v jednom pokoji pronajatém lstivým hoteliérem několika hostům najednou. Berounští zachovali původní situaci (Angličané si vyjeli do Německa), ale děj je posunut do současnosti. A tak se v oprýskaném interiéru hotelového pokoje pohybují lidé ze začátku 21. století s odpovídající kulturní zkušeností i vizáží. Herecké ztvárnění jednotlivých postav je umírněné a charakteristika figur trefná. Dvojhodinová podívaná plná zvratů a změn byla nejen ke koukání, ale dokonce i velmi zábavná, a to se o většině nastudování tohoto titulu, provedených profesionály, říci nedá.

Recenzní pohled na první část přehlídky, konané v listopadu 2007, si můžete přečíst v této samé rublice pod názvem: Podzimní Karlínské jeviště s klasikou i kabaretem 

Mária Uhrinová

Jednou z nejrozsáhlejších akcí amatérského divadla v České republice je přehlídka Karlínské jeviště. V rámci jejího jubilejního X. ročníku, který se v listopadu 2007 a v lednu 2008 konal v Praze, se představilo celkem 27 amatérských souborů z hlavního města, středních, severních i jižních Čech a z Vysočiny. Recenzním příspěvkem přiblížíme vystoupení alespoň některých z nich.

Divadlo Bez Obav, Praha: Břídilové 

Ukázat úpornou lidskou snahu změnit osobnostní nastavení člověka se pokusilo v představení Břídilové pražské Divadlo Bez Obav. Introvertní programátor postrádající jakékoli předpoklady k divadelní práci se zapíše do hereckého kurzu u vyhlášeného učitele. Oba musí vynaložit mnoho práce, aby si dokázali, že „to dokážou“: učitel naučit člověka bez talentu herectví, programátor překonat v sobě zábrany a najít sílu k veřejnému prezentování se. Divadelní tvar, který se svou podobou notně přiblížil metodické příručce k vyučování herecké profese, střídavě vyvolával obavy o zdravotní stav křehkého představitele programátora a naopak zase úsměv nad moudry zasloužilého pedagoga. Je až s podivem, jak si někteří divadelníci představují výuku na uměleckých školách a jak se divadelníci „Bez obav“ pokusili tento specifický theater mundi aplikovat na obecná lidská traumata.

DS Hálek, Nymburk: HAŠLER aneb Co ty na to, národe?

Život a smrt legendy meziválečné Prahy, písničkáře Karla Hašlera, oslovily už několik autorů. Text dramatika Vlastimila Venclíka HAŠLER aneb Co ty na to, národe? pojal DS Hálek z Nymburka vskutku pro oko opulentně, pro hlavu mnohovýznamově. Příběh, mapující poslední období hudebníkova života, se odehrává v kulisách nádvoří koncentračního tábora, odkud se spolu s písničkářem v jeho vzpomínkách dostáváme do pražských lokálů a gestapáckého vězení. Režisérka inscenace Eva Hrubá otevřela základní téma hry jednoznačně s přihlédnutím k věku všech protagonistů a k jejich dispozicím v různých jevištních projevech. Žijí v současnosti, a tak si interpretují slova odvaha, zrada a vlastenectví současným jazykem. Násilí a agrese nacistů jsou podtrženy break dancem, myšlenky na svobodu scénickým tancem na new age hudbu. Chce se mi říct: pohled značně kontroverzní, ale legitimní. Rovněž se mi ale chce říci: méně někdy znamená více.

DS Refektář, Jinonice: Řád

Jednoaktovka ŘÁD, napsaná podle stejnojmenné povídky A. P. Čechova, v podání divadelního souboru Refektář Jinonice patřila ke stylově nejčistším představením letošní přehlídky. Na jednoduché dobově naznačené scéně se odehraje anekdota o lži a o tom, jak je důležité lež používat. Dva adepti na ženění a na docela pěkné věno chtějí své „skóre“ zvýšit falešným vyznamenáním. Jak se vylhat jeden před druhým a před budoucím tchánem, který je kupcem, tedy mistrem podvodu a přetvářky, nám úsporným herectvím přiblížili ženiši (V. Milčinský a J. Procházka). Mazaný Špičkin J. Vymětala by si mohl obrazně řečeno „opékání nápadníků na rožni“ vychutnat víc. Tím by zvýšil grotesknost, která je ruskému dramatikovi tak vlastní.

DS  DrMol, Praha: Jarní vody

Duch Ruska, který divákům poskytla inscenace Řád, zcela postrádalo představení inspirované rovněž ruskou klasikou, a to novelou Jarní vody I. S. Turgeněva v provedení DS DrMol z Prahy. Panoptikální nástup postav dramatu sliboval zajímavý zážitek, neboť kostýmní charakterizace hrdinů byla zvládnuta víc než profesionálně (Lucie Písáříková). Bohužel však následné dění postrádalo řád a divák sledoval už jenom řadu pracně komponovaných obrazů, kde neživé figurky naplňovaly retrospektivní vyprávění hlavního hrdiny. Jediné divadelně silnější momenty je možné registrovat, jen když stárnoucí Sanin vstupuje do svých vzpomínek. Jevištní metafora nabývá na hloubce a nostalgie nad ztraceným životem je uvěřitelnější. Bohužel této inscenaci rovněž velmi škodí špatná hudební dramaturgie: nejenom že je hudebního doprovodu až příliš mnoho, ale stylově je absolutně neadekvátní. Pokud skutečně existuje k Jarním vodám autorská scénická hudba, jak tvrdili členové souboru, a režisérka by rezignovala na vnějškovou obraznost a otevřela hercům více z nitra postav, může se inscenace stát zajímavým pohledem na ruskou klasiku.

DS  Kocábka, Chocerady: Šmajchle

Představení choceradského souboru Kocábka přineslo do festivalové přehlídky zajímavý pokus o autorské divadlo. Jejich Šmajchle mají podtitul To přece vůbec nejde a jedná se (chvílemi) o zábavné mírně dadaistické povídání dvou chlapů v letech o tom, jaké by to bylo kdyby… Mlátilík a Plácal se sešli někde na půl cesty mezi fuškou a hospodou, a jak je patrno už z jejich jmen, moc filozofie divákům nenabídnou, o to víc poodhrnou roušku do světa věčného chlapectví, které si muži neradi přiznávají. Jejich klučičí hrátky v jakémsi dílenském prostoru, který se postupně mění na smetiště, jsou narušovány neorganickým vstupem hysterických žen, které jejich svět bortí. K milým momentům inscenace patří vytváření identity jakési „ideální !?“ ženy a následně jejího „fyzického těla“ z odpadků kolem. Inscenace postrádá jasně určenou dramaturgickou linku, a proto i když z jeviště znějí písně, v nichž aktéři pojmenují po svém zásadní lidská témata a v textu zaznívá občas zajímavá absurdita, divák se v dění ztrácí a následně se nudí. To, co bylo nejprve hravé, je později trapné. Bohužel tuto skutečnost si pánové neuvědomují, neboť oni se stále baví. Bez ohledu na diváka. A tak spolu s nimi křičím: To přece vůbec nejde!

Divadelní sdružení OLDSTARS, Praha: V zahradě jsou s láskou svou: Don Perlimplim s Belisou

K nejpříjemnějším a k nejpřepracovanějším inscenacím letošního KJ patřilo vystoupení občanského sdružení OLDSTARS, pozůstávajícího z absolventů uměleckých škol, ale hlavně z bývalých členů, tj. ze „starých hvězd“ Dětského rozhlasového Dismanova sboru. Lorcova poetická básnická hříčka V zahradě jsou s láskou svou: Don Perlimplim s Belisou byla skutečným osvěžením ve festivalovém kolotoči. Modifikovatelná výtvarná scéna v teplých žlutých a červených tónech tvořila několik autentických prostředí příběhu, který rozehráli tři dívky a mladík s kytarou. Jejich precizní přednes přiblížil básníkovy verše srozumitelně, živě a s divadelním obloukem, podtrhujícím rytmičnost a vášnivost zobrazovaného příběhu. Ani básnický jazyk, ani celková stylizace inscenace nebránily Odlstars oživit na scéně charakter: Marcolfa v podání Ašky Košťálové byla opravdovou milující ženou, která má o osud svého svěřence strach. I když dramatické finále postrádalo „španělské napětí, které by se dalo krájet“, pro mě byl potěšující jak zvolený titul, tak způsob interpretace.

DS Rachtámiblatník, Praha: Právo na hřích

Zcela jiný žánr přinesl na scénu soubor Rachtámiblatník z Prahy. Salonní prvorepubliková komedie Právo na hřích byla v čase svého vzniku velmi populární a tehdejší mondénní atmosféru přenesl soubor i na dnešního diváka. Pomohla mu v tom důsledná dobová scénografie a náležitý hudební doprovod. Situační komiku, která je základem tohoto kusu, herci zvládli technicky, bohužel udržení stylovosti v jednání a zvoleném interpretačním projevu pokulhávalo. Náročnost této hry by dala zabrat i profesionálům, proto bylo třeba přijmout chvílemi upadající celkový rytmus inscenace a nevýrazný závěr. Nicméně Antonis Arabadzis jako doktor Rudolf a režisér inscenace předvedl záviděníhodný temperament a sklidil zasloužený potlesk.

Mária Uhrinová

BYSTŘICE POD HOSTÝNEM: Filmová přehlídka s tématem Erotika v českém filmu se koná se v Kině Klub Sušil.

Akreditace na celou přehlídku stojí 500 Kč, pokud jste členem filmového klubu, zaplatíte jen 300 Kč. V prodeji budou i vstupenky na jednotlivé filmy v ceně 69 Kč, vlastníka průkazu FK bude stát jednotlivé vstupné 44 Kč.

Informace o programu: http://www.mubph.cz/kultura/kino/default.asp?pageID=1162262528

Informace o ubytování v Bystřici pod Hostýnem: www.mubph.cz

Pokud se do Bystřice chystáte, akreditaci zaplatíte až na místě, avšak z kapacitních důvodů prosím ohlašte svůj zájem o účast na přehlídce na adrese rozehnal@mubph.cz