úterý
15. října 2019
Svátek slaví: Tereza



Pilnikářství – málo známé tradiční řemeslo

Drahomír SmejkalJIHLAVA: Ručně vyráběné pilníky a rašple vznikají pod rukama Drahomíra Smejkala v nevelké dílně na okraji Jihlavy. Je jedním z mála řemeslníků, kteří se této činnosti věnují. V roce 2005 ocenil jeho práci ministr kultury udělením titulu Nositel tradic lidových řemesel v oboru ruční výroba pilníků a rašplí.

Zmíněné dva nástroje mají svůj počátek v období před 20 tisíci lety, nynější podobu a tvar získaly v 1. polovině 18. století. U nás působili jejich výrobci od poloviny 19. do poloviny 20. století zejména na Svatecku (okres Žďár nad Sázavou). V období druhé světové války se pilnikářství soustředilo do Jihlavy, do továrny TONA.

Nyní se strojovou výrobou pilníků a rašplí zabývá jihlavský podnik AJAX. Pilnikářů, kteří se věnují ruční výrobě, působí v celé Evropě jen pár desítek. U nás je to kromě D. Smejkala a jeho syna ještě jeden dělník v jihlavské továrně.

Řemeslo zvolené náhodou

„Původně jsem se chtěl vyučit truhlářem. Ale dostal se mi do ruky letáček, který nabízel dvouletý učební obor pilnikář, který se experimentálně otevřel při továrně TONA. Potřebné dovednosti jsem získával od starých mistrů pilnikářů, kteří přišli do Jihlavy zejména z obce Křižánky, a výuční list jsem dostal v roce 1972. Ruční sekání pilníku a rašplí se mi tak zalíbilo, že jsem v továrně kromě dvouleté přestávky na vojně pracoval až do léta 1992. Poté jsem si zařídil živnostenský list a začal se této práci věnovat doma. Garáž jsem si přestavěl na malou dílnu, protože k vlastní výrobě potřebujete relativně malý prostor. Dnes pracuji společně se synem, kterého jsem sám vyučil,“ pyšní se na závěr Drahomír Smejkal.

Jihlavský AJAX rozhodně nevidí v soukromém pilnikáři konkurenci, naopak mu prodává potřebné polotovary a zajišťuje distribuci jeho výrobků i do zahraničí. Zájem o ručně vyráběné nástroje mají například v Německu i v USA.

Každý výrobek je originál

Pilník se od rašple liší jemnějšími zuby a slouží zejména k opracovávání kovů. Rašple je naopak ostřejší a používá se hlavně na dřevo. Oba nástroje mohou mít různé tvary, například plochý, polokulatý nebo rotační. Hroty se na nich vysekávají jeden po druhém, ale na pilníku od špice ke stopce a na rašpli opačně. U rašple se počítá hrubost zubů na 1 cm², u pilníku počet seků na 1 cm délky. Nástroje se dříve uplatňovaly při práci mnoha řemeslníků jak v kovovýrobě (např. podkováři), tak při práci se dřevem a dokonce při tvorbě hudebních nástrojů. V pozdější době se přidaly další obory jako výroba dřevěných protéz, protetická chirurgie nebo dřevomodelářství.

Vybavení pilnikářovy dílny není příliš bohaté. Stačí kovadlina, svěrák a potěh, olověné podložky, dláta potřebná pro výsek a pilnikářská kladiva. Dílna může být nevelká a jednoduchá, ale jedno nesmí chybět, a to šikovné ruce a potřebný fortel. Pilnikář totiž musí perfektně zvládat množství různých pracovních úkonů. Některé z nich však bývají přísně střeženým výrobním tajemstvím, tak jak tomu ostatně je u mnoha dalších řemesel.

Z dílny Drahomíra Smejkala vychází série maximálně 100 kusů, většinou však jde o speciální zakázky na dva až tři výrobky.

Eva Veselá

Mohlo by vás také zajímat...

ČR: V červnu roku 2001 přijala mé pozvání do cyklu Povídání v Podkroví v Klicperově divadle v Hradci Králové paní Vlasta Chramostová. Na závěr setkání jsem ji požádala, aby se pokusila vyjádřit jedním slovem celý svůj život. - "Energie!" odpověděla bez jediného zaváhání. Právě tak si ji budu pamatovat... Sršící energií, životním nadhledem i sebeironií. - Narodila se do dramatické doby, kterou její životní osud odráží. Nezkrotná osobnost, trvající si na svém a s ochotou platit za odvahu. Charismatická herečka a disidentka, která se po dvacetileté vnucené odmlce v totalitním Československu dokázala naplno vrátit na divadelní prkna i před filmovou kameru. Rozhovor s ní byl tehdy pro mne zážitkem. Dovolte, abych vám ho dnes připomněla.

Hl. m. Praha
Ostatní, Živé umění
Články a komentáře
09.10.2019

PLZEŇ: Doc. akad. malíř Josef Mištera, děkan umělecké fakulty, kterou založil a vybudoval na Západočeské univerzitě v Plzni, je vizionář. A úspěšný. Vysnil si fakultu a novou budovu pro ni, vysnil si největší letní uměleckou školu v republice a to vše se stalo realitou. Snil také o tom, že by fakulta mohla nést jméno zdejšího slavného rodáka Ladislava Sutnara, osobnosti, která měla být za minulého režimu zapomenuta, přestože významně formovala nejen český, ale i americký a světový design. Vymyslel prestižní Cenu Ladislava Sutnara, Galerii Ladislava Sutnara, Nadaci Sutnar, přál si mít velkou sbírku díla Ladislava Sutnara a největší jeho archiv v Evropě. A … ono vše to existuje a velmi úspěšně funguje. Jméno designéra světového významu, který na vrcholu své kariéry odešel do Spojených států a uspěl i tam, nejen, že k fakultě neodmyslitelně patří, ale přirozeně vznikla jeho familiární verze „SUTNARKA“. Jaké kroky pro to bylo třeba učinit, na to v následujícím článku vzpomíná Josef Mištera. 

Celá ČR, Plzeňský kraj
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Ostatní, Památky, Vzdělávání, Živé umění
Články a komentáře
01.10.2019

PLZEŇ: Dětství prožil v šedesátých a sedmdesátých letech v Chebu. Vystudoval zde gymnázium a pokračoval na pedagogické fakultě v Českých Budějovicích v oboru dějepis a český jazyk. Dva roky žil s rodinou v Oloví na Sokolovsku. Hned po studiu učitelství odešel za pracovním místem na střední školu do Aše. Tam také prožil převrat. Po revoluci se začal angažovat v komunální politice a podílel se na obnovení gymnázia v Aši, které funguje dodnes. Později přesídlil do Plzně na Pedagogickou fakultu, aby zde vyučoval dramatický obor. Je jedním z iniciátorů pro vybudování kulturní scény na původně zdevastované zastávce Jižní předměstí v Plzni – Moving station. Ta je nyní provozovaná Johanem – zapsaným ústavem, který slouží jako centrum pro současné umění a vzdělávání, kde je Roman Černík ředitelem.

Celá ČR
Děti a mládež, Instituce a kulturní zařízení, Vzdělávání, Živé umění
Články a komentáře
25.09.2019

ČR: Na titulní straně obálky tohoto národopisného a vlastivědného časopisu Slovácka, vycházejícího od roku 1946 v Břeclavi, je prezentována fotografie ze Slováckých slavností vína a otevřených památek v Uherském Hradišti.

Celá ČR, Jihomoravský kraj, Zlínský kraj
Knihy, literatura, média, Lidová kultura
Co se děje
25.09.2019