JIHLAVA: Ručně vyráběné pilníky a rašple vznikají pod rukama Drahomíra Smejkala v nevelké dílně na okraji Jihlavy. Je jedním z mála řemeslníků, kteří se této činnosti věnují. V roce 2005 ocenil jeho práci ministr kultury udělením titulu Nositel tradic lidových řemesel v oboru ruční výroba pilníků a rašplí.
Zmíněné dva nástroje mají svůj počátek v období před 20 tisíci lety, nynější podobu a tvar získaly v 1. polovině 18. století. U nás působili jejich výrobci od poloviny 19. do poloviny 20. století zejména na Svatecku (okres Žďár nad Sázavou). V období druhé světové války se pilnikářství soustředilo do Jihlavy, do továrny TONA.
Nyní se strojovou výrobou pilníků a rašplí zabývá jihlavský podnik AJAX. Pilnikářů, kteří se věnují ruční výrobě, působí v celé Evropě jen pár desítek. U nás je to kromě D. Smejkala a jeho syna ještě jeden dělník v jihlavské továrně.
Řemeslo zvolené náhodou
„Původně jsem se chtěl vyučit truhlářem. Ale dostal se mi do ruky letáček, který nabízel dvouletý učební obor pilnikář, který se experimentálně otevřel při továrně TONA. Potřebné dovednosti jsem získával od starých mistrů pilnikářů, kteří přišli do Jihlavy zejména z obce Křižánky, a výuční list jsem dostal v roce 1972. Ruční sekání pilníku a rašplí se mi tak zalíbilo, že jsem v továrně kromě dvouleté přestávky na vojně pracoval až do léta 1992. Poté jsem si zařídil živnostenský list a začal se této práci věnovat doma. Garáž jsem si přestavěl na malou dílnu, protože k vlastní výrobě potřebujete relativně malý prostor. Dnes pracuji společně se synem, kterého jsem sám vyučil,“ pyšní se na závěr Drahomír Smejkal.
Jihlavský AJAX rozhodně nevidí v soukromém pilnikáři konkurenci, naopak mu prodává potřebné polotovary a zajišťuje distribuci jeho výrobků i do zahraničí. Zájem o ručně vyráběné nástroje mají například v Německu i v USA.
Každý výrobek je originál
Pilník se od rašple liší jemnějšími zuby a slouží zejména k opracovávání kovů. Rašple je naopak ostřejší a používá se hlavně na dřevo. Oba nástroje mohou mít různé tvary, například plochý, polokulatý nebo rotační. Hroty se na nich vysekávají jeden po druhém, ale na pilníku od špice ke stopce a na rašpli opačně. U rašple se počítá hrubost zubů na 1 cm², u pilníku počet seků na 1 cm délky. Nástroje se dříve uplatňovaly při práci mnoha řemeslníků jak v kovovýrobě (např. podkováři), tak při práci se dřevem a dokonce při tvorbě hudebních nástrojů. V pozdější době se přidaly další obory jako výroba dřevěných protéz, protetická chirurgie nebo dřevomodelářství.
Vybavení pilnikářovy dílny není příliš bohaté. Stačí kovadlina, svěrák a potěh, olověné podložky, dláta potřebná pro výsek a pilnikářská kladiva. Dílna může být nevelká a jednoduchá, ale jedno nesmí chybět, a to šikovné ruce a potřebný fortel. Pilnikář totiž musí perfektně zvládat množství různých pracovních úkonů. Některé z nich však bývají přísně střeženým výrobním tajemstvím, tak jak tomu ostatně je u mnoha dalších řemesel.
Z dílny Drahomíra Smejkala vychází série maximálně 100 kusů, většinou však jde o speciální zakázky na dva až tři výrobky.
Eva Veselá
JAROMĚŘ: Rodinný příběh, který v sobě ukrývá šumění moře v mušličkách, dodnes ceněnou architektonickou „perlu“ v podobě obchodního domu navrženého architektem Josefem Gočárem i vůni motorového benzínu aut Aero a motocyklů Indian, je spjatý s Jaroměří. Díky nové expozici městského muzea opět ožívá a může být pro mnohé inspirací, jak bylo možné od píky vybudovat prosperující firmu na řemeslu, které nemělo ve vnitrozemí žádnou tradici. A můžeme někoho přivádět k úžasu nad tím, že na mušličkách se dá zbohatnout.
HAVLÍČKŮV BROD: ADIVADLO – divadelní soubor z Havlíčkova Brodu informuje, že vyhlašuje již 31. ročník regionální postupové přehlídky činoherních divadelních souborů hrajících pro děti a mládež DOSPĚLÍ (pro radost) DĚTEM. Jde o přehlídku s možností postupu na celostátní přehlídku Popelka Rakovník. Uskuteční se v termínu 10. až 12. května 2024 v Havlíčkově Brodě v KD Ostrov. Rádi u nás Váš soubor opět (nebo i poprvé) přivítáme na tomto našem tradičním divadelním setkání. Pořadatel zajišťuje rozborové semináře jednotlivých představení za účasti lektorů splňujících podmínky pro postup na celostátní přehlídku. Uzávěrka přihlášek inscenací je prodloužena do 15. 3. 2024.
ČR: Ilustrace Jindry Čapka milují děti i jejich rodiče po celém světě. V posledních desetiletích se více dostávají také k našim čtenářům, protože Jindra Čapek se po letech strávených v Německu vrátil domů a spolupracuje i se zdejšími nakladateli. V Českém Krumlově, kde dnes žije, pokřtil nedávno spolu se Zdeňkem Svěrákem jeho knihu pro děti nazvanou Čerti nejsou, s egyptologem Miroslavem Bártou zase připravuje vydání Sinuhetova cestopisu. Přestože vloni oslavil sedmdesátku, je stále v plné práci. „Já jsem se vlastně díky malování i narodil,“ směje se. „Můj otec sloužil na vojně na Zelené Hoře u černých baronů, a protože výborně kreslil, dali mu lampasáci za jeho veduty Zelené Hory opušťák. Tak navštívil moji mámu a vznikl jsem já - díky obrazům.“
Kde jsou začátky jeho výtvarné tvorby, co mu řekla babička, když jako malý kluk studoval kresbu lidského těla na ženských aktech, jak se jeho ilustrace líbily Bohumilu Hrabalovi a proč se nerad loučí se svými díly: o tom všem si můžete poslechnout v našem podcastu, jehož autorkou je Hana Soukupová.
ŠVÉDSKO-ČR: Česká historička Blanka Karlsson, žijící od roku 1984 se švédským manželem v Norrköpingu, patří k těm obětavým duším, které „na oltář vlasti“ dokážou přinést ohromnou spoustu času. K těm, kteří nelitují vlastních prostředků a s celoživotním zápalem se věnují svému vyvolenému tématu. Tím je pro ni zcela logicky mapování švédských pobytů dvou mimořádných postav české kultury a historie: Jana Amose Komenského a Bedřicha Smetany. Smetanovo 200. výročí narození 2. 3. 1824 dalo také vznik našemu dnešnímu rozhovoru na dálku.
S Blankou se známe díky natáčení dokumentu České kořeny ve Švédsku (2009) a dalším četným kontaktům, které se od něj odvíjely. Mohla jsem tak zblízka poznat její ryzí vlastenectví, které u mnohých často probudí až pobyt v zahraničí; ne tak u ní. Má jej zkrátka v krvi.
Výsledky svého třicetiletého bádání o Smetanovi ve Švédsku shrnula do své publikace vydané ve vlastním vydavatelství Blanka Pragensis.