neděle
28. dubna 2024
svátek slaví Vlastislav

Kraj Vysočina

Kraj Vysočina

Pozvánka k účasti na divadelní přehlídce Dospělí (pro radost) dětem v Havlíčkově Brodě

HAVLÍČKŮV BROD: ADIVADLO – divadelní soubor z Havlíčkova Brodu informuje, že vyhlašuje již 31. ročník regionální postupové přehlídky činoherních divadelních souborů hrajících pro děti a mládež DOSPĚLÍ (pro radost) DĚTEM. Jde o přehlídku s možností postupu na celostátní přehlídku Popelka Rakovník. Uskuteční se v termínu 10. až 12. května 2024 v Havlíčkově Brodě v KD Ostrov. Rádi u nás Váš soubor opět (nebo i poprvé) přivítáme na tomto našem tradičním divadelním setkání. Pořadatel zajišťuje rozborové semináře jednotlivých představení za účasti lektorů splňujících podmínky pro postup na celostátní přehlídku. Uzávěrka přihlášek inscenací je prodloužena do 15. 3. 2024.

Autor článku: 
ADIVADLO, z. s.

Více podrobnějších informací o možnosti účasti na této přehlídce a přihlášku najdete v přiložených souborech.

Pokud vy nemůžete, nebo nemáte aktuálně žádné pohádkové představení na repertoáru a víte o nějakých dalších souborech, které by možnost zúčastnit se této přehlídky zajímala, přepošlete jim, prosím, tuto informaci.

Přejeme Vám hezký den!                 

Za ADIVADLO, z. s.

Markéta Adamová a František Štibor, organizátoři přehlídky

www.adivadlo.cz


 

Workshop na téma Obnova pivovaru v Lobči

TELČ: Univerzitní centrum Masarykovy univerzity v Telči a telčské pracoviště Národního památkového ústavu připravily dva jednodenní workshopy na téma Využití kulturního dědictví – příklady dobré praxe. Akce je určena pro všechny zájemce o obnovu památek, především pak pro podnikatele a studenty v oblasti cestovního ruchu, majitele památkově chráněných objektů a neziskové organizace. Aktivita vznikla za podpory Fondů EHP a Norska 2014-2021. Na druhý z workshopů se můžete hlásit do pátku 23. února 2024 do 12.00 hodin.

 

26.02.2024
Autor článku: 
Ilona Ampapová/ika

První workshop se uskutečnil již koncem ledna a představil jednak činnost redakce PROPAMÁTKY, která inspiruje při záchraně památek a také pomáhá hledat potřebné finanční zdroje a dalším tématem byly sakrální památky a hledání jejich nového využití. 

Únorový workshop je plánován na pondělí 26. února 2024. Přednášející Ing. arch. Pavel Prouza, Ph.D.  představí ve dvou samostatných přednáškách obnovu pivovaru v Lobči.  Ve 14.00 hod bude tématem především stavební obnova a řešení technických a památkářských problémů, od 17.00 hod. bude přednáška zaměřena více na provoz a ekonomiku pivovaru.

Technická památka Parostrojního pivovaru v Lobči u Mšena (okr. Mělník) je svědkem pětisetleté tradice vaření piva na Kokořínsku. Objekt je velmi hodnotnou industriální stavbou s dlouhou a složitou historií. První písemná zmínka o pivovaru pochází z roku 1586 a renesanční jádro stávající stavby bylo vybudováno kolem roku 1600. Původní způsob výroby piva se v řemeslném vrchnostenském pivovaru dochoval až do 90. let 19. století, kdy byla tehdejším vlastníkem provedena zásadní přestavba na parostrojní pivovar. Vrcholné období rozvoje pivovaru lze datovat do let 1905-1921. K zastavení výroby došlo v roce 1943. Po znárodnění byl pivovar roku 1949 jako výrobní podnik zrušen a poté sloužil jako skladovací prostory.
Záchrana objektu se datuje od roku 2007, kdy zapomenutý pivovar objevili architekti Jana a Pavel Prouzovi. Roku 2009 prohlásilo Ministerstvo kultury pivovar kulturní památkou, v roce 2013 se stal součástí Evropských stezek průmyslového dědictví (ERIH). V roce 2015 vyla obnovena výroba piva a pivovar byl otevřen pro veřejnost.

Za svůj nevšední a v památkové praxi vzácně citlivý a vnímavý přístup k této industriální památce sklidili současní vlastníci pivovaru řadu uznání. Záchrana, obnova a zprovoznění pivovaru byly oceněny prestižní památkářskou cenou Patrimonium pro futuro v roce 2015 a také cenou Europa Nostra Awards 2023.

Vstup na workshop je zdarma. Prosíme zájemce o účast na této akci, aby se předem nahlásili Iloně Ampapové z územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Telči (mobil: 724 663 511 nebo e-mail: ampapova.ilona@npu.cz) do pátku 23. února 2024 do 12.00 hodin.

http://www.npu.cz

Moravské Budějovice soutěží o titul Historické město roku 2023

KRAJ VYSOČINA: Do soutěže o titul Historické město roku 2023 se v Kraji Vysočina letos přihlásilo město Moravské Budějovice. Splnilo všechny podmínky soutěže a postupuje do celostátního kola. Celkové vyhodnocení všech nominantů proběhne v dubnu 2024.

Autor článku: 
Ilona Ampapová

Již od roku 1994 vyhlašuje Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, Ministerstvo kultury a Ministerstvo pro místní rozvoj Cenu za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace městských památkových rezervací (MPR) a městských památkových zón (MPZ). Jejím hlavním posláním je ocenit každý rok města, která na tomto poli dosáhnou nejlepších výsledků. Vítěz získává titul Historické město roku.

Hodnoticí komise složená ze zástupců Ministerstva pro místní rozvoj, Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska a Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Telči navštívila dne 25. ledna 2024 město Moravské Budějovice a rozhodla, že město splnilo všechna kritéria pro postup do celostátního kola.

„Komise nehodnotila pouze to, co se podařilo v roce 2023. Dle pravidel soutěže jsou předmětem hodnocení i proměny města v uplynulému desetiletí. V tomto období doznala velkých změn řada historických objektů a veřejná prostranství v Městské památkové rezervaci Moravské Budějovice“, konstatuje Jan Klimeš, vedoucí odboru péče o památkový fond telčského pracoviště Národního památkového ústavu.

V průběhu minulé dekády byla obnovena vnitřní výmalba kostela sv. Jiljí, nový sanktusník a rehabilitován zvonový systém na věži kostela. Byla vyměněna šindelová střecha na karneru sv. Michaela. Komplexně byl rekonstruován Besední dům v ulici Pucnerova se zachováním historizujícího charakteru (objekt není kulturní památkou). Na nároží téže ulice proběhla obnova omítky vč. sgrafit ve dvoře domu č. p. 60. Velkých změn doznala i budova zámku, kde byly postupně obnoveny omítky v přízemí fasády, všechna okna a provedena rekonstrukce části interiérů s působivou expozicí Muzea řemesel. V areálu zámku byl obnoven objekt tzv. bytu správce zámku a částečně i budova koníren. Na náměstí Míru byla opravena okna, fasády, příp. zčásti partery domů č. p. 5, 26, 28, 30, 31, komplexně rekonstruovaná byla historizující fasáda domů na ul. 1. Máje č. p. 14 a fasády na náměstí ČSA č. p. 35, 53. Z veřejných prostranství doznaly zásadní změny obě hlavní náměstí Míru i ČSA novou dlažbou, mobiliáři, osvětlením a výsadbou zeleně.

Město Moravské Budějovice je jediným městem v Kraji Vysočina, které disponuje platným Plánem ochrany památkové zóny schváleným v roce 2018.

O soutěži a programu regenerace

Soutěž je pořádána třemi institucemi – Ministerstvem kultury, Ministerstvem pro místní rozvoj a Svazem historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Cena soutěže Historické město roku za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón byla poprvé udělena v roce 1995. Hodnocení probíhá ve dvou úrovních: v úrovni krajské (koordinované územními odbornými pracovišti Národního památkového ústavu) a celostátní. V krajských komisích i v komisi celostátní jsou vždy zastoupeni pověření představitelé všech tří zřizovatelů soutěže. Vítěz krajského kola obdrží finanční odměnu a pamětní list. V celostátním kole se následně rozhodne o hlavním vítězi, který se příslušný rok bude moci pyšnit titulem Historické město roku. Čeká jej zajímavá finanční odměna ve výši milion korun, umělecké dílo z českého křišťálu a pamětní grafický list od předních českých umělců. Vítěz celostátního kola je každoročně slavnostně vyhlášen v dubnu u příležitosti Mezinárodního dne památek a historických sídel.

Program regenerace MPR a MPZ je nástrojem Ministerstva kultury k podpoře obnovy památek nacházejících se v památkově plošně chráněných územích historických měst České republiky. Byl schválen vládou ČR v roce 1992 a jeho záměrem je napomoci záchraně a rozvoji nejcennějších částí našich historických měst. Předpokladem pro čerpání jeho podpory na obnovu historických objektů je finanční spoluúčast města a vlastníka památky. Soutěž Historické město roku je pořádána za účelem ocenit nejlepší přípravu a realizaci v rámci Programu. 

Držiteli titulu Historické město roku z minulých ročníků jsou: Vysoké Mýto 2022, Boskovice 2021, Havlíčkův Brod 2020, Štramberk 2019, Brtnice 2018, Slavonice 2017, Jičín 2016, Příbor 2015, Cheb 2014, Chrudim 2013, Jilemnice 2012, Uherské Hradiště 2011, Znojmo 2010, Beroun 2009, Šternberk 2008, Jindřichův Hradec 2007, Polná 2006, Česká Kamenice 2005, Františkovy Lázně 2004, Spálené Poříčí 2003, Prachatice 2002, Nový Jičín 2001, Litomyšl 2000, Kutná Hora 1999, Klášterec nad Ohří 1998, Kroměříž 1997, Třeboň 1996, Kadaň 1995 a Svitavy 1994.

Informace o soutěži naleznete na stránkách Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Seznam všech přihlášených měst do soutěže Historické město roku 2023 naleznete zde. Více informací o Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón naleznete na webu MK ČR.

Workshop na téma Využití kulturního dědictví – příklady dobré praxe

TELČ: Univerzitní centrum Masarykovy univerzity v Telči a telčské pracoviště Národního památkového ústavu připravily dva jednodenní workshopy na téma Využití kulturního dědictví – příklady dobré praxe. Akce je určena pro všechny zájemce o obnovu památek, především pak pro podnikatele a studenty v oblasti cestovního ruchu, majitele památkově chráněných objektů a neziskové organizace. Aktivita vznikla za podpory Fondů EHP a Norska 2014-2021. 

 

26.01.2024
Autor článku: 
Ilona Ampapová

Lednový workshop se uskuteční v pondělí 29. ledna 2024. Ve 13.00 hodin představí Ing. Aleš Kozák (Institut pro památky a kulturu, o.p.s.) činnost redakce PROPAMÁTKY, která inspiruje při záchraně památek a také pomáhá hledat potřebné finanční zdroje.  Na jeho přednášku naváže v 18.00 hodin PhDr. Martina Indrová, Ph.D.  (Památky Plus z. ú.) a pohovoří o sakrálních památkách a hledání jejich nového využití. 

„S klesajícím počtem věřících a často i kvůli svému špatnému stavebně-technickému stavu zůstává mnoho sakrálních památek bez využití. Někdy je těžké hledat novou funkci této specifické části památkového fondu. Ukážeme si příklady dobré praxe, ale i ty realizace, kdy se to úplně nepovedlo“, slibuje přednášející.

Únorový workshop je plánován na pondělí 26. února 2024. Přednášející Ing. arch. Pavel Prouza, Ph.D.  představí obnovu pivovaru v Lobči.  Bude zaměřen jak na stavební část obnovy, tak i na provoz a ekonomiku pivovaru. Začátek přednášky bude upřesněn.

Vstup na workshop je zdarma. Prosíme zájemce o účast na této akci, aby se předem nahlásili Iloně Ampapové z územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Telči (mobil: 724 663 511 nebo e-mail: ampapova.ilona@npu.cz) do pátku 26. ledna 2024 do 12.00 hodin.

 

Komentované prohlídky Památníku T. Bati i v novém roce

ZLÍN: Kam vyrazit za špičkovou architekturou? Jedna z nejvýznamnějších staveb Zlína zve veřejnost k návštěvám také v roce 2024. Komentované prohlídky Památníku Tomáše Bati probíhají od ledna do března od pátku do neděle v čase 10:00 – 16:00 (včetně) vždy v celou hodinu. Od dubna budou prohlídky každý den kromě pondělí.

od 05.01.2024 do 31.03.2024
10:00 - 16:30
Autor článku: 
Zuzana Bílá

Přijďte se dozvědět více o historii a detailech architektonické ikony Zlína. Při výkladu načerpáte také zajímavosti k životní cestě Tomáše Bati či osudu architekta Františka Lýdie Gahury, který je autorem této výjimečné stavby. Zlínský klenot je přístupný formou komentované prohlídky v délce cca 50 minut. 

Dominantou prostoru je věrná maketa letadla Junkers F-13ge odkazující k tragickému úmrtí geniálního podnikatele, který v letounu v roce 1932 havaroval se svým šéfpilotem Jindřichem Broučkem. Výrazným prvkem interiéru je také schodiště ve tvaru písmene Z – Zlín či repliky původních stojacích loučových lamp, jež jsou zároveň jediné světelné médium Památníku. Budova ze skla, betonu a kovu uvnitř skrývá mnoho symbolů a Baťových odkazů, které nikde jinde nenajdete. Tato kulturní památka je unikátní v každé denní době a za každého ročního období – přijďte se sami přesvědčit.

Vstupenky na komentovanou prohlídku lze koupit online na www.pamatnikbata.eu v sekci Vstupenky/Rezervace nebo osobně v Infopointu Památníku (nám. T. G. Masaryka 2734, Zlín) vždy před prohlídkou

Další novinky a aktuality najdete i na Facebooku nebo Instagramu Památníku Tomáše Bati.

 

SRDCAŘI / Malé velké příběhy lidí kolem nás / Věra Jarošová

VYSKYTNÁ: Žijí mezi námi, jen o nich možná nevíme. Lidé se srdcem na dlani. Ochotní pomáhat tam, kde je to právě zapotřebí. V redakčním cyklu Srdcaři přinášíme jejich příběhy, které mohou být inspirací. Tentokrát vám představíme Srdcařku Věru Jarošovou, knihovnici a kronikářku obce Vyskytná u Pelhřimova.

Autor článku: 
Irena Koušková

Není větší radosti pro jakoukoli redakci a samozřejmě i tu naši, když nás čtenáři sami osloví a přijdou s vlastním příběhem, který by chtěli s ostatními sdílet. V poště nám tedy přistál mail, jehož autorce tímto velmi děkujeme: „Chtěla bych Vám navrhnout téma do sekce Srdcaři. Ve Vyskytné u Pelhřimova dělá knihovnici paní Věra Jarošová. Ve svém volném čase dala dohromady Vyskytenskou kuchařku aneb vzpomínky na staré časy (2021), předtím také knihu pověstí z Vyskytné a okolí a další. Pořádá výstavy, např. ve prospěch místní neziskovky Lada. Vystavuje zdejší malířky, tvůrčí typy všeho druhu, sběratele... Myslím, že někoho z malé obce s velkým vlivem na kvalitu života všech kolem jste ještě neměli.“ Přání naší čtenářky v tomto předvánočním čase rádi plníme a paní Věru Jarošovou a aktivity knihovny ve Vyskytné zde představíme. 

 

Obecní knihovna Vyskytná: okres Pelhřimov, Kraj Vysočina, 728 obyvatel

 

Knihovnu v obci máte již od roku 1904. Sama ji vedete od r. 2010 a za tu dobu se v ní toho odehrálo opravdu hodně: pořady, besedy, výstavy… Které akce se vám vybaví jako první a proč?

Nejvíce vzpomínám na svoji první vánoční prodejní výstavu v knihovně, která byla tehdy umístěna ve dvou malých úzkých místnostech majících dohromady 18 m². Dnes nemůžu uvěřit, že se mi tam podařilo soustředit a prodat tolik výrobků od místních lidí. Další velikonoční výstavu jsem již se dvěma kamarádkami Marií a Evou uspořádala ve větší zasedací síni obecního úřadu a v letech 2017–19 jsme to společně dopracovaly až k velkým Vánočním a Velikonočním jarmarkům v sále místní restaurace. Tam se sešlo 30 prodejců z obce a blízkého okolí. Pro děti jsme připravili dětský koutek, aby se rodiče mohli v klidu porozhlédnout po stáncích nebo si v klidu vychutnat vánoční svařáček se zákuskem od místní cukrářky. Ale pak přišel covid…

 

Návštěvnost knihovny se podle informací na webu https://knihovnavyskytna.webk.cz/pages/o-knihovne.html od roku 2010 zvýšila cca o 40 %. Čím to?

Myslím, že za tím stojí fakt, že se lidi naučili chodit do knihovny na menší výstavy, které jsem každý měsíc obměňovala a dělám to tak dodnes. Začala jsem vystavovat práce dětí z místní mateřské a základní školy, a to se přece museli rodiče a prarodiče přijít podívat. Při té příležitosti se také rozhlédli po knihovně a zjistili, že tam jsou zajímavé a nové knihy. Někteří řekli: „Jé, to jsem četla jako mladá, to si musím znovu přečíst.“, a hned jsem měla nového čtenáře! Pokračovala jsem výstavami starých dokumentů, fotek, výběru z historie obce a pak ukázkami ručních prací místních žen, i když některé říkaly: „Já se nechci chlubit, to je jen můj koníček“. Když však viděly práce těch, co se „nestyděly“, měla jsem vyhráno. Pak následovaly výstavy od různých místních sběratelů/sběratelek a malířů/malířek. Zkrátka jsem se snažila ukázat ostatním, jak šikovné ruce mají jejich sousedé, co všechno dokážou a čím se zabývají ve svém volném čase. A pak se stalo, že ke mně přicházeli sami a hlásili mi: „Víš to, že Mirek plete košíky z proutí? Že naše Verča krásně kreslí? Že Lucka napsala knihu?“. Takže bylo a je stále co ukazovat.

 

V roce 2016 byla Obecní knihovna Vyskytná vyhlášena "Knihovnou roku". Loni v říjnu vám byl předán titul "Knihovník Vysočiny roku 2022", který uděluje Krajská knihovna Vysočiny v Havlíčkově Brodě nejlépe pracujícím neprofesionální knihovnicím a knihovníkům v kraji. Mimo jiné se ve zdůvodnění k vaší nominaci nejčastěji opakují tato slova: „organizuje“, „pořádá“, „spolupracuje“… a zmiňuje se energie, radost a bohatá činnost… Co vám potřebnou vervu k širším aktivitám dodává?

Když jsem v roce 2010 odcházela do důchodu, říkala jsem si: „Co budu celé dny doma dělat?“ Byla jsem zvyklá pracovat s lidmi a neustále s nimi být. Mám je prostě ráda. A také musím říct, že jsem snad celý život měla štěstí jen na dobré jedince, už od střední školy až do posledního zaměstnání. A když mi starosta obce nabídl práci v knihovně, ráda jsem přijala. Mohla jsem být zase mezi lidmi. Navíc jsem měla i velký vzor, bývalou knihovnici, „paní učitelku“ Veseckou, která přede mnou vedla knihovnu neuvěřitelných 40 let, tedy nejen vedla, ale také založila Klub čtenářů s dětmi v místní základní škole. Do roku 1988 byli osmkrát vyhlášeni mezi nejlepšími knihovnami v republice. Po roce 1989 vše skončilo, protože málokdo do knihovny zašel.

Když jsem pak v r. 2010 začala půjčovat knihy, nechtěla jsem si to jen odsedět. Paní Vesecká mi na začátku hodně pomáhala, do všeho mě pomalu zasvěcovala, a nakonec mi předala i psaní kroniky. Teď se jí blíží devadesátka, má stále plno nápadů, o vše zájem, a hlavně si vše pamatuje. Často si říkám, že bych potřebovala její hlavu.

 

Vaše knihovna má cca 100 čtenářů, z toho 40 do 15 let… Převažuje nejstarší generace? Jak se lákají do knihovny děti? Jakou roli má podle vás v současném světě malá knihovna v malé obci?

Mám to štěstí, že je v naší obci škola do 5. třídy a mateřinka. Snažím se děti nalákat do knihovny pomocí různých akcí. Pořádám je skoro každý měsíc. Těším se, že se jednou ze školáků a předškoláků stanou třeba i naši budoucí čtenáři.

 V „Březnu – měsíci knihy“ už je zvykem pozvat spisovatele píšícího dětské knihy.  Měli jsme zde Z. Pospíšilovou, Kl. Smolíkovou, D. Šárkovou, M. Špačkovou aj. Děti to ohromně baví. V knihovně probíhají také zábavná soutěžní dopoledne či odpoledne. Nyní budeme péct vánoční cukroví, připravovat dárky pro sourozence. Podařilo se mi zajistit ušité polštářky s různými motivy, které pak budou děti vybarvovat fixami na látky podle své fantazie.

Asi největší úspěch měla v minulém školním roce akce „Čaj o páté“, kdy se vždy jedenkrát v měsíci chodily děti z 2. a 3. třídy učit o 5. vyučovací hodině do knihovny. Samozřejmě nesměl nikdy chybět ten čaj a něco dobrého k zakousnutí.

Akce knihovny ale navštěvují převážně senioři. Potřebovala bych do ní nalákat více střední generace.  Sice mám několik rodin, z nichž chodí pro knihy rodiče i děti, ale je jich málo. Například v letošním roce jsme zajistili besedu na téma „Péče o osobu blízkou v domácím prostředí“, kdy jsem čekala vysokou návštěvnost, ale lidí přišlo opravdu málo. Je to škoda. Myslím, že šlo o zajímavé téma. Pracovnice Hospicové péče IRIS a Charity Pelhřimov vyprávěly příběhy z jejich praxe a nebyly jen smutné. Naopak jiná, zdravotní přednáška na téma: „Jak se zbavit skrytých zánětů v těle a jak podpořit vrozenou imunitu“ se vydařila.

Knihovna v obci, ať už je malá nebo velká, by měla nejen půjčovat knihy, ale měla by se také snažit dávat lidi dohromady. Já vím, že je dnes jiná doba, vše jde rychle kupředu, ale mrzí mě, alespoň mi to tak připadá, že se z lidí stávají sobci. Dříve se všichni sešli na lavičce na návsi a povídali si. Neříkám, že bylo tehdy vše ideální. Jen mi přijde, že dnes se každý zavře doma, vše si najde na internetu či v mobilu a ostatní ho nezajímá.

 

V období 2020−2022 prošla budova úřadu, v němž knihovna sídlí, rekonstrukcí, a díky tomu získala krásné moderní prostředí společně s ním. Místní architektka navrhla interiér knihovny, truhláři z Vyskytné vyrobili do knihovny nábytek. Dopadla rekonstrukce podle vašich představ? Měla jste možnost ji ovlivnit? Usilovala jste o podobu komunitní knihovny, která v malých obcích často supluje kulturní, kreativní a vzdělávací centrum? Zaujalo mě, že zde vznikla kromě dětského koutku, prostoru pro práci s kronikami a na výstavy či místa pro velký stůl pro setkávání, také kuchyňka? Ve vaší knihovně se může i vařit?

Ano, díky bývalému starostovi Tomáši Kochovi, který zde „starostoval“ čtyři volební období,  máme novou krásnou knihovnu. Myslím, že prosadit tak velkou rekonstrukci knihovny v zastupitelstvu, bylo pro něj hodně těžké, ale povedlo se. Spolupráce s ním byla skvělá. On vždy zadával práci v obci domácím živnostníkům. Máme zde mladou nadanou architektku, která přináší skvělé nápady a pro obec dělá mnoho věcí zdarma. Také je zde několik šikovných truhlářů, kteří se spravedlivě o výrobu vnitřního vybavení knihovny rozdělili. Samozřejmě jsem byla vždy k návrhům knihovny pozvána a doplňovala jsem, co by tam mělo být. Avšak jak to bývá, dnes bych už zase něco pozměnila, ale tak to je vždy, když se něco nového vytváří. Velký stůl jsem si moc přála, protože když byla nějaká početnější akce, tak jsme museli chodit do zasedací síně na obecním úřadu. Do knihovny se nyní ke stolu vejde až 20 lidí a dětí ještě víc. V současné době přicházejí hodně senioři jen tak si popovídat, já uvařím kávu nebo čaj, někdo také přinese něco dobrého, nebo upeču já. Jeden si půjčí knihu, jiný zavzpomíná na své mládí a já ráda poslouchám, občas se vyptám na určitou událost v obci a sepíšu to do kroniky. Děti ze základní školy se také už naučily přicházet pohrát si v dětském koutku, i když si nic nepůjčí, alespoň si nějakou knihu prohlédnou.

Když se dělaly plány na knihovnu, pan starosta slíbil, že tam bude také minikuchyňka, což jsem vítala. Překvapilo mě, že v ní byla rovněž trouba na pečení. V duchu jsem si říkala, že to ani nemuselo být, ale když už tam byla, tak jsme ji hned na Vánoce s dětmi vyzkoušeli. Upekli jsme perníčky i slepované cukroví, a to se dětem hodně líbilo a musíme stále pokračovat.  

 

Bez spolupráce s obcí by to nešlo… Stále pokračují tzv. středečníky?

Ano, hlavně s panem starostou a děvčaty na obci, bez nich by to vážně nešlo. Občas se směju, že máme takovou tichou dohodu o chodu knihovny. Já to vymyslím a co jde, sama zajistím, co nejde, zařídí Radka s Martinou, a nakonec to předložíme panu starostovi k proplacení.

Středečníky stále pokračují, snažíme se o různorodost, protože každého zajímá něco jiného. I když v poslední době máme hodně přednášek z české historie. Získali jsme jednu paní, která je sice nevidomá, ale ví tak úžasné věci z historie, že jen žasneme, jak to vše mohla nastudovat, když nevidí. Na její přednášky chodí nejvíce lidí. Středečníky mají u nás dlouhou tradici, myslím, že už 40 let. Nejdříve se tyto přednášky konaly nepravidelně, teprve od roku 2010 jsou pravidelně poslední středu v měsíci od října do dubna, v květnu to vše zakončíme nějakým zájezdem a přes léto už běží jiné akce.

 

Jak je to u vás s dobrovolníky? Podporuje vás zpětně místní komunita, pro kterou vše děláte?

Dobrovolníků je dost. Já jako seniorka mám svůj generační okruh přátel, na které se mohu kdykoli obrátit, ale i mladší mi pomáhají. U nás v obci to máme trochu rozdělené na jednotlivé složky. To znamená, že akce pro veřejnost nedělá jen knihovna. Hodně akcí pořádá TJ Sokol, Sbor dobrovolných hasičů a Myslivecký spolek. Poslední čtyři roky je nejoblíbenější a největší akcí u nás „Vyskytenské préé“, kdy se všechny tyto složky spojí, plus obecní úřad a na místním novém fotbalovém hřišti se koná velká akce. Každá složka zajistí nějakou atrakci a je z toho krásné zábavné odpoledne pro malé i velké zakončené taneční zábavou večer. V naší obci se něco koná každý měsíc.

 

Jste také nadšenou badatelkou a milovnicí historie, která zaznamenává vzpomínky místních pamětníků, a autorkou několika brožur: Pověsti z Vyskytné, brožury o legionářích a padlých v 1. sv. válce, Vyskytenské kuchařky aneb Vzpomínek na staré časy. Jak vznikala Vyskytenská kuchařka?

Po předchozí knihovnici jsem našla v knihovně mnoho pověstí o Vyskytné, které s dětmi sesbírala od jejich rodičů a prarodičů. Řekla jsem si, že by to byla škoda, aby to někde zapadlo. Nejdříve jsem tedy sepsala „Vyskytenské pověsti“, dala je vytisknout na vlastní náklad. Když je starosta viděl, nabídl, že je ode mě obec odkoupí a já souhlasila. Protože mám ráda historii, začala jsem jezdit do Okresního archivu v Pelhřimově a tam jsem našla mnoho pokladů. Vyšla z toho další brožura „Vzpomínky na události před 100 lety“. Ta již spatřila světlo světa za podpory obce a sepsala jsem ji ke stému výročí vzniku samostatné republiky. Jsou v ní informace o všech legionářích a padlých v 1. sv. válce z Vyskytné a dvou dalších obcí Branišova a Sedlišť, které pod naši obec spadají. Paní Vesecká sebrala a zachránila mnoho starých fotografií, které mi věnovala, a já je doplnila několika starými osobními dokumenty,  korespondencí vojáků z války, ze zajetí, a vzpomínky jejich rodin. Některé byly velmi smutné.

„Vyskytenská kuchařka aneb Vzpomínky na staré časy“ vznikla v době covidu. Většina z nás si pamatuje tu zvláštní dobu, kdy se celá republika zavřela, nesmělo se nikam chodit, všichni jsme se báli nakažení. Přemýšlela jsem, co bych mohla dělat, abych vše přestála. V té době se začalo všude, v televizi, rozhlase, časopisech, vařit. Kam se člověk podíval, narážel na plno nových receptů, a tak mě napadlo, co kdybychom vyzkoušeli i ty staré osvědčené recepty, které si pamatujeme ze svého dětství a které nám tehdy tak chutnaly nebo také nechutnaly. Abychom našim potomkům zanechali kousek toho dávného a dobrého i nedobrého, aby si uvědomili, že ne vždy bylo tak dobře, jako je nyní. Nechtěla jsem však jen opsat nějaké „staré“ recepty, a tak jsem oslovila několik žen. Poprosila jsem je, aby zavzpomínaly na to, co nesmělo chybět na stole ve Vyskytné o Vánocích, o Velikonocích, o masopustu nebo o pouti. Některé mi to napsaly samy, jiné jsem si nahrála a pak to vše přepsala, a tak vznikla tato kuchařka. První část je věnována historii a vzpomínkám pamětníků se starými recepty. Druhou část tvoří recepty současné, které jsou oblíbené v naší obci v jednotlivých rodinách.

Když mi starosta obce řekl, že dali vytisknout 500 kusů kuchařky, tak jsem z toho měla hrůzu, že se to nemůže prodat, co s tím bude obec dělat? A ona se vyprodala během tří měsíců, a není ani jedna. V těchto dnech se dokonce nové zastupitelstvo obce rozhodlo vydat dotisk kuchařky, tak mám velkou radost. 

 

Jaký vánoční program jste vymyslela tentokrát?

Bohužel to bude o něco slabší, neboť mě letos zradilo trochu zdraví, a tak jsem nucená všeho krapet ubrat. Ale určitě bude, jak už jsem řekla, pečení s dětmi a povídání si s nimi, proč se slaví Vánoce. Vyzkoušíme některé vánoční zvyky. Mám už připravenu vánoční prodejní výstavu a samozřejmě k Vánocům patří i výstava betlémů.

 

https://knihovnavyskytna.webk.cz/

Křest knihy Příběh jednoho domu: dějiny Telče pohledem ze Seminářské ulice

TELČ: Po více než třech letech přichází Národní památkový ústav (NPÚ), územní odborné pracoviště v Telči s knižní novinkou. Její symbolický křest, spojený se sklenkou dobrého vína, je tedy výjimečnou událostí. Při ní bude prezentována kniha pana Vladimíra Čeřovského s poněkud odlišnou perspektivou na mnohokrát opakované dějiny města Telče. Křest se uskuteční v úterý 12. prosince 2023 v 17.00 hodin v sále Lannerova domu v Telči (Hradecká 6).

12.12.2023
17:00
Autor článku: 
TZ NPÚ/ika

„Po více než třech letech přichází Národní památkový ústav (NPÚ), územní odborné pracoviště v Telči s knižní novinkou. Její symbolický křest, spojený se sklenkou dobrého vína, je tedy výjimečnou událostí. Při ní bude prezentována kniha pana Vladimíra Čeřovského s poněkud odlišnou perspektivou na mnohokrát opakované dějiny města Telče“, konstatuje Miloslav Záškoda z telčského pracoviště NPÚ, který se na přípravě knihy podílel.

Autor knihy přišel do Telče v roce 2012, město si zamiloval a s rodinou zakoupil dům v Seminářské ulici. Začal se zajímat o jeho historii a osudy jeho dřívějších obyvatel. Z původního zájmu se pak stal časově náročný koníček trvající mnoho let. Jeho výsledkem je nyní předkládaná kniha, která na základě bádání v archivních pramenech shrnuje historii domu a osudy jeho dosavadních obyvatel. Autorovi se podařilo dohledat jen stěží uvěřitelných 339 jmen.

„Nad archivními záznamy jsem strávil stovky a stovky hodin a s přestávkami jsem na svém díle pracoval krásných osm let. Upřímně říkám, že to bylo veliké dobrodružství a radost“, přiznává v úvodu knihy autor Vladimír Čeřovský.

Historie domu trvá skoro 500 let, neboť první zmínka o něm pochází již z roku 1542. Mezi jeho prvními známými majiteli se objevují Kašparka „soukeníkova“ a Jakub „kožešník“. V knize se dozvíme o mnohých zajímavých událostech i osobnostech. Na počátku byl dům zřejmě dobrou investicí pro bohaté měšťany a mistry cechovních řemesel. Jeho existence snad souvisela s provozem řeznického řemesla a jatek v těsném sousedství. Pobýval zde také Martin Švejna, významný jezuitský misionář, a v sousedství bydlel méně významný, ale o to více známý řidič Leopold Lojka. Osudy obyvatel v 19. století jsou pak úzce spjaty s obdobím industrializace a tehdejší Langovou (později Biedermannovou a Lannerovou) fabrikou.

Mnohem více však prozradí kniha samotná. Navíc zde mnozí Telčané naleznou jména předků svých rodin, přátel, sousedů a známých. Knihu také doprovází dosud nepublikovaná obrazová příloha, často pocházející z rodinných archivů bývalých obyvatel domu a jejich potomků. Méně fotograficky přitažlivá ulice Seminářská svým osobitým kouzlem přilákala pozornost telčského malíře Františka Havelky, který zachytil dům čp. 85 na svých akvarelech uložených v telčské pobočce Muzea Vysočiny Jihlava.

„Kniha by určitě nevznikla bez podpory a spolupráce několika institucí a jednotlivců, kteří ochotně svolili se zveřejněním reprodukcí obrazového materiálu v knize Příběh jednoho domu. V této souvislosti je třeba všem poděkovat za jejich vstřícnost“, dodává Záškoda.

Přijměte tedy pozvání autora a Národního památkového ústavu na křest zajímavé a širší čtenářské obci určené knihy, abychom se společně mohli vypravit za historií domu čp. 85 v Seminářské ulici.

Do Lannerova domu, sídla NPÚ, je však možné zavítat již od 14 hodin, neboť v tu chvíli zde začne druhý ročník předvánoční akce Kniha, štrúdl, káva, kde bude možné prohlédnout si knižní nabídku rodinného nakladatelství, přivonět ke starým knihám z jihlavského antikvariátu či jenom posedět u horké kávy a teplého čaje. Akce bude ukončena kolem 16:30 hod. a pak se návštěvníci budou moci, dle zájmu, přesunout na křest nové knihy pana Vladimíra Čeřovského.

Budeme se těšit na společně strávené předvánoční odpoledne.

www.npu.cz/uop-telc

Přednáška věnovaná baťovskému hrdinovi Oldřichu Doležalovi

ZLÍN: Letos v listopadu uplyne 40 let od úmrtí Oldřicha Doležala, kterému prezident Petr Pavel nedávno udělil Medaili Za hrdinství in memoriam. Kdo to vlastně byl? Proč se mu dostalo této pocty? A proč by nás měl jeho osud zajímat? To a mnohem více se dozvíte v přednášce „Baťovský hrdina pilot Oldřich Doležal“ publicisty Pavla Stojara, která se uskuteční v sobotu 25. 11. 2023 od 17:00 v Infopointu Památníku Tomáše Bati ve Zlíně.

25.11.2023
17:00 - 18:00
Autor článku: 
Zuzana Bílá

Dějiny 20. století jsou protknuty dramatickými okamžiky, kdy nebylo vůbec jednoduché postavit se zlu. Jedním z těch, kdo to přesto dokázal, byl baťovec Oldřich Doležal. Bez nadsázky lze říci, že to to byl muž, který změnil průběh války. Nejdříve bojoval proti nacistům, později se postavil i komunistickému režimu. Prokázal přitom své hrdinství, obrovskou kuráž, ale také mazanost.

O jeho životním příběhu se ví málo. Přednáška publicisty Pavla Stojara tak bude jakousi osvětou a přiblíží posluchačům blíže dramatický osud jednoho z nejúspěšnějších baťovských pilotů. Řeč bude mimo jiné i o historii úletu tří letadel z komunistického Československa do západoněmeckého Erdingu nebo o pátrání po bombardéru Lady be Good zříceného na Sahaře.

Kapacita míst na přednášku je omezená.

Vstupenky jsou již nyní v prodeji v Infopointu Památníku (nám. T. G. Masaryka 2734, Zlín) nebo on-line na www.pamatnikbata.eu.

Památník T. Bati v barvách trikolóry na 17. listopad

ZLÍN: Po čtvrté v historii se budova zlínského klenotu na Den boje za svobodu a demokracii rozzáří do národních barev, a to symbolicky přesně v 17:11. V okamžiku rozsvícení se současně rozezní ikonická píseň Modlitba pro Martu, která je symbolem sametové revoluce. Baťův Památník se tímto gestem připojuje k celorepublikové iniciativě organizované Festivalem svobody.

17.11.2023
17:11 - 22:00
Autor článku: 
Zuzana Bílá /jaklova

Architektonický skvost Zlína tyčící se jako koruna Gahurova prospektu bude nasvícen do svátečního hávu až do 22:00. V případě nepříznivého počasí se může délka svícení zkrátit. Nejen fotografům se tak naskytne výjimečná příležitost zachytit tuto kulturní památku v netypické podobě. Nenechejte si ujít velkolepou podívanou připravenou ve spolupráci se zlínským výtvarníkem Jsf Abb

Na státní svátek 17. listopadu můžete využít i komentovaných prohlídek Památníku, které začínají vždy v celou hodinu, a to v čase od 10:00 do 15:00 (včetně).
Online vstupenka nebo rezervace na prohlídky: Komentovaná prohlídka 

Je založena FB událost: Památník Tomáše Bati v barvách trikolóry 

Více na www.pamatnikbata.eu.

Bývalý venkovský ateliér a exteriérová galerie umělecké a manželské dvojice M. Doleželové a J. Mareše jsou novou kulturní památkou

KLATOVEC: Bývalý venkovský ateliér a exteriérová galerie umělecké a manželské dvojice Míly Doleželové a Jiřího Mareše č. p. 26 v Klatovci (u Telče) byly ve třetím čtvrtletí roku 2023 prohlášeny za kulturní památku.

Autor článku: 
TZ Národní památkový ústav/ika

Tradiční venkovská chalupa č. p. 26 v Klátovci představuje ukázku lidové architektury západní části Českomoravské vrchoviny z poloviny 19. století. Je úzce spjata s životem a tvorbou významného, ale doposud značně nedoceněného uměleckého manželského páru Bohumily Doleželové a Jiřího Mareše. V letech 1961–1972, kdy zde umělci žili a tvořili, používali k experimentální a prvotní tvorbě i prostory zdí. Na fasádě domu i na zdech obepínajících dvorek tak vzniklo přibližně 13 nástěnných maleb Bohumily Doleželové a několik sgrafit Jiřího Mareše a vtiskli mu tak své jedinečné kouzlo. Z této doby pochází například také okénko v bývalé černé kuchyni či kachlový sporák ve světnici, který je dílem umělců.

„Nenápadný dům, který sám o sobě ukrývá velké množství hodnotných prvků a konstrukcí, tak díky nepravidelně rozmístěným freskám a sgrafitům zdobícím fasádu domu i zdi dvora představuje jedinečnou a pozoruhodnou galerii pod širým nebem“, konstatuje Marie Fuňáková z telčského pracoviště Národního památkového ústavu.

Bohumila Doleželová (1922–1993), známá pod jménem Míla, byla akademická malířka lidí, lidské společnosti, lidských vztahů, citů a hledání smyslu lidského života. V 50. a 60. letech byly jejím ústředním motivem Romové. V roce 1958 se provdala za grafika Jiřího Mareše (1932–1984) a jejich životní spojení znamenalo vzájemně prospěšný umělecký vliv. Oba umělci se odstěhovali z Prahy na Vysočinu nejprve do opuštěné cihelny u Jihlávky a v roce 1961 do prosté vesnické chaloupky v Klátovci. Právě zde i přes svou největší hmotnou nouzi začíná jejich vrcholné tvůrčí období. Zlom v materiální a existenční krizi nastává až v r. 1966 po souborné výstavě v Galerii Vysočiny v Jihlavě, kde mexický obchodník s obrazy skoupil prakticky celou výstavu paní Míly. Díky tomu následovala pozvání na výstavy v Miami, v Chicagu i Mexiku, kde se vždy setkala s mimořádným úspěchem. Díky tomu si manželé mohli dovolit vlastní dům v Telči, kam se v roce 1972 odstěhovali. Vrcholnými díly Jiřího Mareše, který vytvořil nespočet dřevořezů, litografií i olejomaleb, se stala zejména monumentální sgrafita. Jeho práce na sgrafitu ve Znojmě se ale kvůli pádu ze žebříku stala příčinou jeho předčasného úmrtí, které jeho manželku zasáhlo natolik, že na několik měsíců přestala tvořit. Některá díla paní Míly jsou i veřejně přístupná, např. fresky v jihlavské lékárně či v pražské bývalé vinárně Beograd. Její dílo se ale těší i světové proslulosti a její obrazy visí i v USA, v Mexiku, v Tel Avivu či Paříži.

Malířka Míla Doleželová prožila v okolí Javořice více než polovinu svého života, posledních dvacet let pak přímo v Telči. Jejím přáním bylo, aby její dílo právě v Telči zůstalo. To se nakonec podařilo a od 17. června 2023 je v telčském Univerzitním centru Masarykovy univerzity otevřena stálá Expozice Míly Doleželové. Představeno je zde dílo této výjimečné umělkyně a také dílo jejího manžela výtvarníka Jiřího Mareše, spolu s jejich životním příběhem ilustrovaným řadou unikátních osobních dokumentů. 

 

Kromě téměř 3000 nemovitých kulturních památek, z toho 16 národních kulturních památek, se na území Kraje Vysočina nacházejí 3 městské a 3 vesnické památkové rezervace, 22 městských a 5 vesnických památkových zón a 1 krajinná památková zóna. Na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO jsou zapsány: Telč-historické jádro města, Zelená hora-poutní kostel sv. Jana Nepomuckého, Třebíč-soubor židovské čtvrti, židovského hřbitova a baziliky sv. Prokopa, což znamená, že Kraj Vysočina se může pyšnit nejvyšším počtem památek UNESCO v rámci ČR (celkem 3).

Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Telči, je jedním ze čtrnácti krajských pracovišť NPÚ. Jeho úkolem je naplňovat v Kraji Vysočina poslání odborné instituce památkové péče dané zákonem o státní památkové péči, např. zpracovávat odborné podklady pro rozhodnutí výkonných orgánů, poskytovat konzultace a odbornou pomoc vlastníkům kulturních památek při jejich obnovách a sledovat stav památkového fondu na území kraje. Pracoviště v Telči také zpracovává návrhy na prohlašování věcí či objektů za kulturní památky a podílí se následně na jejich evidenci. Spravuje dokumentační sbírky plánů, fotografií a dalších odborných podkladů ke kulturním památkám, vede veřejně přístupnou knihovnu, vydává sborník Památky Vysočiny, organizuje cyklus přednášek Rodinné stříbro – Památky kolem nás a provádí archeologické průzkumy.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Kraj Vysočina