Kraj Vysočina

Tuto filmovou úvahu o budoucnosti naší minulosti uzavřené v areálu věznice v Uherském Hradišti natočila režisérská dvojice pedagoga Jana Gogoly ml. a jeho studenta Matěje Hrudičky. Štáb byl tvořen převážně studenty Ateliéru Audiovizuální tvorba na Fakultě multimediálních komunikací UTB ve Zlíně. Na vizuální identitě filmu se podílel Ateliér Digitální design. Mezi aktéry se objevuje pestrá škála osobností od hudebníků Ivana Palackého a Jiřího Pavlici, přes dcery politických vězňů jako i samotné politické vězně, současné studenty sousedící Střední uměleckoprůmyslové školy na workshopu s absolventem Vladimírem Kokoliou, ale třeba i ministr kultury Martin Baxa nebo bývalý předseda KSČM Jiří Svoboda či dcera a vnučka jednoho z obávaných vyšetřovatelů StB.

Anna Stránská, předsedkyně spolku Memoria, která se o věznici dlouhodobě aktivně zajímá, říká: „Jedním z hlavních důvodů, proč se Memoria rozhodla natočit film, byla snaha uchovat pomocí komplexních uměleckých prostředků, jakými disponuje jen umění, co nejvíce z intenzivního ducha místa. Jeho součástí nejsou jen stěny a mříže, ale také množství lidských osudů vystavených často hraničním zkouškám.“

Chátrající areál je od roku 2017 ve správě Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Jelikož se blíží začátek prací, které objekt konečně promění na budoucí „areál spravedlnosti“ s památníkem – živou paměťovou institucí, justičními složkami a veřejným prostorem, šlo o poslední příležitost místo zachytit v jeho současné podobě. Prostory věznice, v nichž se unikátním způsobem od roku 1960 do značné míry zastavil čas, ztratí svoji autentickou podobu. „Spolek Memoria od svého vzniku usiluje o dosažení své vize důstojného využití bývalé hradišťské věznice nejrůznějšími způsoby. Jednou z konstant práce spolku je zvyšování veřejného povědomí o mimořádné roli desetiletí opuštěného areálu v dějinách dvacátého století, která svým významem překračuje hranice regionu. Do tohoto úsilí zapadla i myšlenka natočit film, v němž se věznice v podstatě stala hlavní postavou,“ dodává Anna Stránská.

Téma filmu a okolnosti vzniku postupně přinesly konstelaci, která sama odráží pestrost osudů i rozdílnost životních perspektiv, jaké mnohdy překvapivě propojuje hradišťská věznice. Ve tvůrčím týmu tak spolupracují lidé několika generací a různé úrovně profesních filmařských zkušeností. Regionální téma s obecným dosahem spojilo do přirozené spolupráce občanský spolek a veřejnou vysokou školu sídlící v regionu, projekt měl od samého počátku podporu místní samosprávy a koprodukčně se ho ujala také veřejnoprávní Česká televize. Kromě dalších koproducentů (IS produkce, Animace Kouzelná a Nadační fond FILMTALENT ZLÍN) vznik filmu finančně podpořilo několik firem z regionu a celá řada soukromých dárců. Je nadějné sledovat, jak věznice, která v minulosti často krutě a nevybíravě lidi rozdělovala, dokáže dnes spojovat.

Jaký má vztah k tomuto místu spolurežisér filmu Jan Gogola ml.? „Do hradišťské věznice jsem jako kluk chodil do družiny, aniž bych při hrách na bývalém vězeňském dvoře tušil, co se tam před dvěma dekádami dělo. Prázdnotu zdejšího areálu uzavřeného od 90. let vnímám jako projev dějinné prázdnoty v nás. Vězení dějin pak považuji za příležitost otevřít areál i sebe samotné, abychom se potkali jako živí i mrtví přes to, že pocházíme z různých generačních, ideových a sociálních světů.“

Nyní, po třech letech intenzivní práce, charakterizují autoři dokončený film těmito slovy: Propustit dějiny na svobodu. A to dějiny novodobé, uzavřené více než čtvrt století v opuštěné uherskohradišťské věznici s unikátními prostory dochovanými z 50. let minulého století. Prázdnotu areálu naplňujeme situačním setkáním s budovou, přírodou a s lidmi, které spojuje zkušenost s daným místem a které často jejich životní zkušenost naopak rozděluje. Události, jež byly součástí mezinárodních souvislostí, se interaktivně zpřítomňují v archivech, celách, hlavolamu, hmyzu, hudbě, kamínku, mřížích, naběračce, poezii, ulitě či v tenisáku. Společná minulost jako východisko ke společné budoucnosti.

Samotný fakt, že film byl vybrán do soutěžní sekce jednoho z nejprestižnějších festivalů dokumentárního filmu, je úspěchem a oceněním. Ale jako u každého díla, rozhodující budou až ohlasy publika, na které celý tvůrčí tým zvědavě čeká. Pokud Vězení dějin kohokoliv přiměje k zamyšlení nad tím, jak se vztahovat k naší nedávné společné minulosti a k tomu, co z ní vyplývá pro naši společnou současnost, film splní svůj účel.

Do široké distribuce se film vydá začátkem roku 2024, začne slavnostní premiérou v Kině Hvězda v Uherském Hradišti, termín ještě bude oznámen. Vzniká rovněž kratší televizní verze, která bude ke zhlédnutí v České televizi.

www.vezenidejin.cz

festivalový trailer: youtu.be/m-R6U4LF4L0?si=suaKInxmiJdeCn3t

V rámci komentované prohlídky si můžete prohlédnout vzácný exponát – kapesní hodinky Tomáše Bati a expozici „Památník Tomáše Bati 1933-2023“ připravenou k 90. výročí vzniku zlínského klenotu. Při prohlídce se dozvíte také zajímavosti k historii a architektuře budovy, výklad zahrnuje povídání o životní cestě Tomáše Bati a o osobnosti Františka Lýdie Gahury, který je autorem Památníku. Komentovaná prohlídka trvá zhruba 50 minut.

Možnost rezervace vstupenky na konkrétní čas: Památník T. Bati – bezplatný vstup 

Volné vstupenky si před prohlídkou přijďte vyzvednout do Infopointu Památníku (ve vedlejší budově gymnázia TGM) a až poté v doprovodu průvodce navštívíte samotný Památník.

Více na www.pamatnikbata.eu

V prostoru Památníku T. Bati je do konce letošního roku k vidění výstava „Památník Tomáše Bati 1933-2023“ připravená k příležitosti kulatého výročí otevření zlínského klenotu. Nenechejte si ujít jedinečnou příležitost absolvovat speciální komentovanou prohlídku k této expozici s její autorkou, historičkou architektury L. Horňákovou, a to ve středu 25. 10. 2023 v 17:00.

Kapacita prohlídkové skupiny je omezena. Rezervace a prodej vstupenek na www.pamatnikbata.eu a v Infopointu Památníku (nám. T. G. Masaryka 2734, Zlín).

Výstava skrze 70 srovnávacích snímků připomíná historii Památníku v průběhu 90 let. Kurátorka výstavy L. Horňáková z Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně návštěvníkům přiblíží prostřednictvím komentářů k jednotlivým fotografiím složitý příběh této architektonicky i historicky významné památky v širších dějinných souvislostech. Seznámí posluchače s důvody často radikálních změn exteriéru i interiéru Památníku.

První část komentované prohlídky bude věnována etapě od otevření budovy 12. 7. 1933 do roku 1944. Následující část připomene období 1944–1948. Na sklonku 2. světové války byl Památník při bombardování Zlína silně poškozen a od roku 1945 začala s ohledem na politickou situaci ve Zlíně intenzivní snaha o odstranění všeho, co bylo spojeno s firmou Baťa. Památník byl upraven a slavnostně otevřen v červnu 1948 jako Dům umění.  Poslední část historického exkurzu bude věnována letům 1948–2019 a představí postupné přestavby na sídlo filharmonie a galerie, rekonstrukci a návrat do původní podoby Památníku Tomáše Bati.

Z důvodu omezené kapacity je preferována rezervace nebo online vstupenka předem: Komentovaná prohlídka L. Horňáková

Více informací: www.pamatnikbata.eu

Z přednášejících přislíbil účast sochař Pavel Karous, autor projektu Vetřelci a volavky, který ukáže také historii principu „procenta na umění“, nebo Marie Foltýnová z Umění pro město. Marie Foltýnová představí nové principy, které se podařilo zavést pro kvalitní umění umisťované v ulicích v pražském kontextu. Další z přednášejících bude Tereza Nováková, která představí principy kurátorství umění ve veřejném prostoru v zahraničí a chybět nebude ani představení, na jakém principu umisťuje umění do veřejného prostoru v sousedním Humpolci nebo zamyšlení se právě nad tím, jak reflektuje aktuální principy region Vysočiny na příkladu komunit a malých galerií v oblasti Vysočiny.

Součástí konference bude také komentovaná prohlídka Landscape festivalu, komentovaná prohlídka výstavního bloku Krajinou komunit, nebo debata s kulturními aktéry a zástupci municipality.

Konferenci pořádá OGV v Jihlavě při příležitosti výstavního bloku Krajinou komunit, který krom principů, s nimiž se ve veřejném prostoru pracovalo v Čechách po roce 1989 prostřednictvím výstavy Z galerie VEN!, poukazuje také na narůstající roli komunit při spoluutváření veřejného prostoru (výstavy Make friends, not art nebo Notgalerie: Path of the tribe). Ve druhé polovině bloku, která probíhá nyní, se pak otevřely možnosti transformace prostřednictvím vidění (Alessandra Svatek: Nové chyby) i zvuku (Jan Krtička: Jihlavské transformátory).

Konference proběhne v časové návaznosti na Landscape festival, který se v Jihlavě letos koná a v návaznosti na výše jmenovaný blok výstav Krajinou komunit.

 

Program konference:

10:00 Pavel Karous: Percent for Art
sochař, kulturní publicista a autor projektu Vetřelci a volavky

Abychom dostali skutečně současné umění do veřejného prostoru jinou než ilegální cestou, je zapotřebí znovu zavést procento na umění z rozpočtu městské veřejné stavby. Metodiku podpory umisťování umění ve veřejném prostoru přitom můžeme bezproblémově převzít ze západních měst a států. Většina západoevropských, severoamerických či australských států k tomuto účelu používá kulturní politiku „Percent for art“. Co to je systém Percent for Art? přednáší sochař Pavel Karous.

11:30 komentovaná prohlídka intervencí Landscape festivalu s jeho kurátorem, Danielem Mertou.

12:30–14:00 obědová pauza

14:00 Marie Foltýnová /GHMP/ Umění pro město – město pro umění

Jak lze s veřejným prostorem a veřejným uměním pracovat na úrovni města.

Galerie hlavního města Prahy je od zavedení programu Umění pro město v roce 2020 odborným garantem a organizujícím subjektem krátkodobých uměleckých projektů, které podporují implementaci různých forem současného umění v městských periferiích mimo přetížené historické centrum.

14:45 Tereza Nováková: Kurátorování dočasného umění ve veřejném prostoru jako běh po žhavých uhlících

Umění ve veřejném prostoru dnes zaznamenává boom. Objevuje se ve městech, na vesnicích, na periferii i ve volné krajině – na místech očekávatelných i na těch méně. To dočasné je výzkumem, procesem, sdílením, zážitkem, hrou, angažovaným gestem, ale také stavbou či urbanismem a mnohým více… Neustále prověřuje kvality vztahů a navazuje dialog – interaktivitu, spolupráci či otevřenost. Je zkoumavé, komunikující, ale též zábavné? Jaké kurátorské principy a strategie jsme si ještě dostatečně neosvojili, které naopak preferujeme a děláme? S přibýváním témat týkajících se spolupráce, recyklace (ekologie) citlivosti a péče se objevují též námi známé DIY přístupy, včetně sdílení. Ovšem neznamená to, že tomu vždy rozumíme stejně. Přednáška reflektuje na příkladech dobré praxe rozdíly mezi přístupem u nás a ve střední Evropě.

15:30 Petr Kovář: Všude dobře, doma nejlíp

Vstup kurátora a umělce Petra Kováře reflektuje některé spolkové aktivity regionu
a jejich příspěvek k posunu od site-specific strategie k people-specific. Zahrne i komunity obsažené ve výstavě Make friends, not art.

16:00 Martina Hončíková: Krátký vstup o zkušenosti umění ve veřejném prostoru v sousedním Humpolci

16:30 Michal Kudrnáč: Situace umění ve veřejném prostoru ve východních Čechách

17:00 Panelová diskuse s přednášejícími a zástupci municipality a městských organizací

18:00 Společné setkání s komentovanou prohlídkou výstavního bloku Krajinou komunit

 

Konference je otevřena široké veřejnosti a je zcela zdarma.

Rezervace míst na akci je nutná pouze pro větší skupiny 10+ osob.

Akce probíhá ve spolupráci s Landscape festivalem a Bránou Jihlavy, a za finanční podpory Státního fondu kultury ČR.

 

www.ogv.cz

Komentované prohlídky budou probíhat v každou celou hodinu; první prohlídka začne v 10:00, poslední v 15:00. Součástí interiéru jsou nově kapesní hodinky Tomáše Bati. V rámci prohlídky je ke zhlédnutí také výstava „Památník Tomáše Bati 1933-2023“, která mapuje na 70 fotografiích historii a proměny této výjimečné budovy. Autory výstavy jsou historička architektury Ladislava Horňáková a autor obnovy Památníku architekt Petr Všetečka.
Možnost rezervace volných vstupenek na konkrétní čas: bezplatný vstup 30. 9. 2023 

Od 16:00 se v Infopointu Památníku uskuteční přednáška historika umění Jakuba Potůčka na téma „Anatomie české funkcionalistické architektury.“ Přednáška, která se zaměří na období 20. až 40. let, vyjde z premisy, že novou estetiku přinesl až rozvoj moderních stavebních materiálů, technologií a dílců. Právě ony totiž umožnily realizovat stavby, které dlouhou dobu zůstávaly jen těžko uskutečnitelnými sny mnoha generací architektů.
Možnost rezervace vstupenek na přednášku: Přednáška – Jakub Potůček 

Na přednášku naváže v 17:00 projekce filmu představující dánského architekta a designéra Arne Jacobsena – „Arne Jacobsen's Modern Denmark“ (s českými titulky).
Možnost rezervace vstupenek na projekci: Projekce – Arne Jacobsen 

Kapacita přednášky i projekce je omezena na 50 míst. Volné vstupenky na doprovodný program i komentované prohlídky se vyzvedávají v Infopointu Památníku, který se nachází ve vedlejší budově gymnázia TGM (nám. T. G. Masaryka 2734, Zlín).

Více informací na: www.pamatnikbata.eu

Co vás vlastně přivedlo na Červenou Řečici? 

Do zdejšího regionu jsem poprvé přijela až koncem osmdesátých let minulého století, počátkem devadesátek jsem si zde koupila dům a koncem devadesátých let jsem se do Červené Řečice přistěhovala. V zámku jsem tedy ani nechodila do družiny či knihovny, jako řada místních. Paradoxně moje první návštěva se pojí s dnem, kdy zde probíhal šermířský souboj a místní se loučili s objektem, který definitivně přecházel do užívání nového soukromého majitele. Tehdy jsem začala dohledávat první informace o zámku a dřívějším hradu. Na výstřižky a informace jsem si založila složku Řečice.

Na zámek jsem se přihlásila jako průvodkyně, hodlala jsem tak oživit léto, které jsem se rozhodla po mnoha letech pracovního cestování věnovat rekonstrukci domu. Nakonec v době otevření odešla bývalá kastelánka a ze dne na den jsem převzala její místo. Takže místo rekonstrukce domu teď intenzivně věnuji síly zámku. Bez podpory rodiny a řady přátel jak z NPÚ, tak dalších soukromých historických objektů se samozřejmě neobejdu.

Vystudovala jsem zahradnictví, nicméně celý život jsem se pohybovala nejen po záhonech, ale také v muzeích a památkových objektech a podílela se na výstavách. Historie a propojování dalších oborů mě provázelo po celý život. Trochu jsem se zabývala i textilem, renovací nábytku, podlah, keramikou atd., to vše se v kastelánství náramně hodí, včetně zkoušky z psychologie a práce ve škole a gastronomii. Samozřejmě si dělám do interiérů kytky, abych místnostem dodala šmrnc. Funguje to zejména na ženské návštěvnice. Jen při aktuálním vytížení ještě není prostor pro skutečné zahradnické perly.

 

Renesančních památek v Česku příliš nemáme. Jaké doklady tzv. „české renesance“ se tu dochovaly? Na co se tu můžeme těšit a v čem spočívá výjimečnost této národní kulturní památky?

Červená Řečice je jediný dochovaný renesanční zámek pevnostního typu na našem území. Komplex šesti propojených budov doplňují hradby se dvěma obrannými baštami ze 16. století a menší věží, kde bývala hladomorna. Na zámku je významná sgrafitová výzdoba, nepřehlédnutelné renesanční stupňovité štíty s geometrickou sgrafitovou výzdobou i figurální výjevy, arkády, renesanční ostění oken, uvnitř klenby či monumentální krb. 

Z nedaleké cesty, dříve císařské silnice, spojující Prahu přes Vlašim a Pelhřimov s Vídní, vidíme barokní průčelí zámku s kamenným mostem. Patrná je i část bývalého vodního příkopu a zachovaly se také přilehlé rybníky, z nichž se napouštěl. Naopak navazující stupňovité zahrady s grotou a altánkem i přilehlá obora zcela zanikly.

 

Můžete historii zámku stručně představit?

Řečice leží nedaleko říčky Trnávky /Trnavy, kde byl brod a křižovatka cest. Jedna vedla směrem na Rynárec (opevněný kostel) a odtud až do Rakouska, dále zde procházely solné stezky směřující přes Humpolecko dále na Balt. Památka existovala již v raném středověku, zpočátku byla tvrzí a později gotickým hradem, roku 1144 ji předává panovník českým biskupům. Pouze v neklidných časech 15. a 16. století se ve vlastnictví vystřídaly různé šlechtické rody. V pobělohorské době se zámek navrací r. 1623 opět do majetku církve, kde zůstal až do poúnorového zestátnění.

Následovala etapa žalostného pustnutí zámku a každoročního Slámování. Na srpnovém happeningu lidé po celý víkend tvořili objekty ze slámy. Tomu předcházely brigády pořádané Spolkem na záchranu památek červenořečických a deset let také sdružením Švagr. Slámování upozorňovalo na tragický osud zámku, který posloužil majiteli pouze jako zástava pro úvěr. Pražské arcibiskupství od počátku 90. let avizovalo, že zámek nehodlá převzít zpět do vlastnictví a vzdalo se restitučního nároku. Církevní dějiny zde tedy probíhaly od písemně doloženého roku 1144 až do zestátnění v roce 1948 a paralelně ještě chvíli poté, protože na zámku byl vězněn poslední arcibiskup, pozdější kardinál Josef Beran. Ze současných arcibiskupů již nikdo na zámku nepobýval. Zámek sloužil českým biskupům a později arcibiskupům jako příležitostné (letní) sídlo k odpočinku či při delších cestách, zejména do zahraničí. Tvořil také velmi důležité centrum arcibiskupských hospodářských statků. Dosud je na zámku obvodové zdivo velké sýpky, další barokní sýpka se nachází na okraji městečka. Kromě polí patřily k zámku lesy, rybníky, ale také ovocná školka a rozsáhlé chovy drůbeže a hospodářských zvířat. V době baroka vzniká nad zámkem také obora. Že se arcibiskupové lovu nevyhýbali, dokládá také nařízení pro poddané chovat vhodné lovecké psy. Za zmaření psa vhodného pro lov byla vyměřena pokuta tři kopy zlatých* (v dnešní době by to představovalo slušnou hypotéku).

Chátrající zámek mne naplňoval neklidem, stejně jako zkušenost, že část lidí se snaží o záchranu a část by na jeho místě raději uvítala nové stavební parcely.

 

Potom ale nastal kýžený obrat k lepšímu…

Naštěstí zámek nakonec získal v roce 2008 současný majitel a vyhlášení za národní kulturní památku v roce 2014 výrazně usnadnilo cestu k získání evropských dotací. Projekt památkové obnovy zpracovala renomovaná projekční kancelář Masák & Partner z Prahy, která se specializuje na historické památky. Po různých dílčích opravách, kdy se rekonstruovaly střechy, podpíraly porušené stropy a prováděly další práce omezující chátrání objektu, začala v roce 2020 za finanční podpory Evropské unie a Ministerstva pro místní rozvoj zásadní oprava, kolaudace proběhla v květnu 2023.

Stavební práce velmi dobře zvládla firma Ekostavby Jabůrek s.r.o. z Třeště. Ve spolupráci s Národním památkovým ústavem se zámku Červená Řečice postupně navrací někdejší podoba. Na rekonstrukci čekají ještě objekty na druhém nádvoří, opevnění a řada interiérů.

Návštěvníci se často ptají, proč si majitelé zvolili název Zámek Šebestián. Připomínají tím Šebestiána Leskovce. Právě on přetvořil zpustlý pozdně gotický hrad do nádherné české renesance. Byl to zcestovalý renesanční člověk, který se nebál nového přístupu a velkých výdajů v neklidné době. Na něj navázal arcibiskup Arnošt Harrach a jeho následovníci s přístavbou barokní. Doufáme tedy, že usilovné snahy předků najdou nyní spolehlivé pokračovatele. 

 

Co vlastně návštěvníci aktuálně na prohlídce uvidí? 

Návštěvník si může prohlédnout nejen celé první nádvoří s renesančními objekty, ale v barokní části projde také zařízené prostory, které obýval arcibiskup. Na závěr zhlédne videomapping, který ho provede všemi etapami vývoje od tvrze přes gotický hrad a přerod v renesanční sídlo, barokní přístavbu až do současnosti. V přízemí čeká ještě archeologická expozice, kde se postupně doplňují objevy ze zasypané studny a sousední barokní černé kuchyně. Na obou nádvořích zámku se také našlo pohřebiště a práce ještě odkryly základy kostela. Mezi nejstarší nálezy patří například ženské záušnice z 12. století. Archeologický průzkum zajistilo jihlavské pracoviště zapsaného ústavu Archaia Brno.

 

Ptát se na původní mobiliář je asi zbytečné…

Nábytek a zařízení po zestátnění zmizel, zůstalo jen několik kachlových kamen. Pouze malá část se dochovala na památkových objektech, většina mobiliáře se za zlomkové ceny prodala a také rozkradla. Současný mobiliář pochází ze zámků Červená Lhota, Telč, Náměšť nad Oslavou a hradu Zvíkova.

 

Na jaké vystavené předměty byste ráda upozornila? Jaké poklady přinesl archeologický průzkum?

Určitě upozorňuji na dochovanou trojici kachlových kamen, sedací soupravy, postel, pozoruhodnou přenosnou toaletu zhotovenou klenotnickou firmou z Vídně či manýristický obraz z původního zařízení zámku a drobné akvarely z r. 1886 a 1895. Zejména dámy obdivují precizně ušité závěsy s draperiemi a záclony.

V zasypané studni vedle černé kuchyně archeologové našli kromě zbytků jídel mnoho keramických talířů včetně italské mezzomajoliky se sgrafitovými ornamenty v kobaltové glazuře, nádobí, cínové talíře, dřevěné kuchyňské náčiní, ale také kusy oděvů, boty či pozlacený křížek.

 

Jak po několika týdnech provozu hodnotíte návštěvnost objektu?

S ohledem na turistický ruch na Vysočině jsem předpokládala, že nejvíce návštěvníků bude z Nizozemska. Nakonec vede USA a sousední Slovensko, pak následuje Nizozemsko, Německo, Belgie, Itálie a Polsko, máme i návštěvníka z Gruzie a Srbska. Tuzemští turisté se určitě neskládají jen z místních, kteří zde mají osobní vzpomínky. Hodně mě překvapil silný zájem ze Západočeského kraje a Ostravska. Odlehlé regiony to sem mají ale zhruba stejně daleko, nacházíme se v místech leteckého středu republiky.  

 

Máte jako kastelánka dostatečné pravomoce, jak ovlivnit rozvoj objektu? Co je vaším hnacím motorem, kde berete inspiraci a podporu? 

S majiteli zámku průběžně probíráme možnosti rozvoje, inspirujeme se doma i v zahraničí, hledáme rozmanité cesty. Velmi si cením týmovou práci zámeckého kolektivu s živou diskusí, která není postavena jen na pravomocech. Inspirací je dnes dostatek, ale bez spolupráce všech našich pracovníků a podpory přátel, rodiny, dalších kastelánů, manažerů památkových objektů a kvalitních odborníků, kteří sdílejí své zkušenosti, bychom mnoho nesvedli.

Inspirací je samozřejmě již Šebestián Leskovec, který také přebudoval zchátralý hrad v půvabný renesanční zámek a mne osobně zaujal rovněž arcibiskup Arnošt Harrach a poslední arcibiskup na zámku, kardinál Beran.

 

Souhlasíte s tím, že obnova zámku je malý zázrak? S jakými největšími obtížemi se museli podle vás odborníci popasovat? Jak vstřícní byli majitelé? Jak je dnes složité najít firmu, která by provedla takovou rekonstrukci a jak zajistit odpovídající restaurátorské práce? Narážím na nedávno medializovaný příklad problematické rekonstrukce pražského Clam-Gallasova paláce…

Naprosto souhlasím, je to zázrak. Rekonstruovalo se v době covidové pandemie a skokového zdražování materiálu a prací nejen ve stavebnictví. Dlouhodobě scházejí zruční řemeslníci schopní pracovat dle požadavků památkové péče. Majitelé mají pochopitelně naprosto zásadní podíl na stylu rekonstrukce, který byl v mnohém revitalizací. Dnes je velmi složité najít kvalitní firmu a kvalifikované pracovníky. Chybí obyčejní zruční řemeslníci pro běžné domky, natož památkové objekty. A to ještě nemluvíme o cenách práce a materiálu. Z prací vyprojektovaných a vykalkulovaných v roce 2016 se musela zhruba třetina vypustit, aby se dodržel rozpočet. Nyní po kolaudaci si opětovně ceníme spolupráce s výjimečným projektantem i výbornou stavební firmou.

 

Často je to neúnavný boj o dotace… Nyní to vypadá, že rekonstrukční práce pokračovat nebudou, protože v rámci IROP o další dotaci žádat nemůžete. Co z toho pro rozvoj objektu vyplývá? Jaké jsou plány na nejbližší období?

Jistě, dotace jsou velmi důležitou součástí oprav a rozvoje. Návštěvníci se také často ptají, zda zbylé části necháme spadnout, když nemáme dotace. Nicméně řádný hospodář neustává v úsilí a také v dobách méně štědrých pokračuje v práci podle dostupných možností a financí, hledáme i další možnosti financování včetně sponzorů. Kromě velkých akcí jsou nesmírně milé i nečekané dary – například několik starých dam nám přineslo hodnotné a perfektně připravené ubrusy a dečky, které krásně zútulní interiér, staré kostelní svíčky, skleničky apod.

 

Zámek by měl být otevřený celoročně. Na co můžeme čtenáře pozvat?

Pomalu se nám zabíhá systém prohlídek, přibyly první svatby a máme za sebou doprovodné soutěže pro děti z letních táborů. Na podzim bychom rádi přidali řemeslný trh, pěvecký koncert a netradiční prohlídku anebo vystoupení v dobových kostýmech, později adventní trh. Plánujeme zámek provozovat celoročně, zima by měla patřit workshopům pro školy, prohlídky budou především na objednávku. A doufám, že přijde příležitost věnovat se více i zahradám.

 

cervenarecice.cz

 

* Nařízení, podle kterého poddaní z okolních vesnic museli pro vrchnost chovat lovecké psy, i když jim samotným bylo vlastnění loveckých zvířat přísně zakázáno. Za zmaření panského psa byla vyměřena pokuta 5 kop grošů míšeňských, což se tehdy rovnalo roční splátce na slušný selských statek. 

KALOUSEK, Josef, ed. Řády selské a instrukce hospodářské 1698-1780. V Praze: Nákladem Domestikálního fondu Království českého, 1908, s. 131.

Filozofický ústav AV (cas.cz)

Nově otevírané výstavy úzce souvisí s blokem výstav Krajinou komunit, který s obměnou potrvá až do 15. 10. Jeho stěžejní část, která je umístěna v budově na Komenského 10 v podobě výstav Z galerie VEN! a Make friends, not art, spojených tématem spolupráce, komunitního umění a umění ve veřejném prostoru, je nositelem zásadních myšlenek tohoto bloku: za prvé je to představení způsobů, jak se s uměním ve veřejném prostoru pracovalo od devadesátých let dodnes v podání probíhající výstavy Z galerie VEN!, zahrnující řadu zvučných jmen. Na ni tematicky navazuje instalace Jiřího Příhody umístěná v renesančním krytém dvoře galerie, obracející se k jeho začátkům na Vysočině. Třetí z vlajkových výstav bloku Make friends, not art cílí na mnohem nenápadnější principy, jak pracovat s uměním ve veřejném prostoru a měnit jej prostřednictvím sítě mezilidských vztahů.

Výše jmenované od září nově doplní umělecké zkoumání jevu, který běžně míjíme ve veřejném prostoru – zvuk transformátorů v podání Jana Krtičky, a skleněné objekty, které pracují s nejlidštější z lidských produktů, tedy s chybou od Alessandry Svatek. Propojení již probíhajících a nových výstav proběhne v rámci vernisáže formou tiskařského workshopu ilustrátorky, mlíkařky a grafičky Terezy Říčanové.

Autorské knihy Terezy Říčanové vydává zejména nakladatelství Baobab, získaly ocenění Nejkrásnější kniha ČR, Zlatá stuha či byly nominovány na Magnesii Literu. V rámci výstavy Make friends, not art prezentuje jeden ze svých mnoha počinů, tábor Linolagro. Návštěvníci se mohou těšit na drobnou ozvěnu prázdnin a u tisknutí linorytu dostát heslu výstavy Make friends, not art.

Vernisáží s workshopem se zářijový program pouze zahajuje, hned na 12. 9. připravil kurátor Petr Kovář společně s umělcem Matějem Kolářem besedu o jaderném úložišti na Vysočině, na níž přislíbila účast poslankyně české Poslanecké sněmovny Eva Decroix, poslanec české Poslanecké sněmovny Vít Kaňkovský, primátor města Jihlavy Petr Ryška, materiálový fyzik Akademie věd ČR Jiří Svoboda a starosta Dolní Cerekve Zdeněk Dvořák. Matěj Kolář besedu doplní o performance Stokrát kolem Čeřínku.

Následovat bude vernisáž prací, které vznikly v rámci letního výtvarného plenéru Přibyslav 2023 (14. 9.) i jeho příměstská verze (15. 9. – 17. 9.) a konference s názvem UMĚNÍ MĚSTO (z)MĚNÍ, věnovaná problematice umění ve veřejném prostoru i možných kurátorských přístupů k němu, která za poslední desetiletí doznala řady změn. Konference se pokusí některé z přístupů zrekapitulovat a zamyslet se nad dalšími možnostmi, i s ohledem na regionální kontext. Účast na konferenci přislíbil umělec Pavel Karous, autor projektu Vetřelci a Volavky, Marie Foltýnová z Umění pro město, nebo kurátorka Tereza Nováková, která přednese příspěvek o problematice kurátorství ve veřejném prostoru v zahraničí. Chybět nebudou ani regionální aktéři jako Petr Kovář, který se zabývá méně viditelným aspektem umění komunitního a nezávislého.

Po krátké letní pauze se opět vrací tradiční programy pro širokou veřejnost: výtvarné kurzy pro dospělé s galerijní lektorkou, kreativní dílny určené seniorům, a poslední zářijový víkend pak bude v galerii patřit rodinám s dětmi na tvůrčí dílně k výstavě Pod zimním sluncem jihu.
Opětovně se také otevírá nabídka edukačních programů pro školky a školní skupiny, kterou od září rozšíří dva nové programy: Znáš mě? určený pro studenty druhého stupně základních škol a pro menší školáky potom program Byl jednou jeden malíř, který se věnuje tvorbě Josefa Lady.

V říjnu se pak návštěvníci mohou výhledově těšit na komentované prohlídky, divadelní představení Třešťského průměru, nebo zvukovou dílnu.

 

Podrobnější informace k vybraným akcím:

Nové chyby Alessandry Svatek
V galerii Alternativa umělkyně Alessandra Svatek přinese Nové chyby. „Projekt Alessandry Svatek (1979) – malířky, která se nedokáže přimět používat barvy – má podobu symbolické cesty ve smyslu vizuální introspekce. Jejím hlavním důvodem je snaha o dosažení ideálního stavu, jímž je pro ni svoboda,“ popisuje její práci kurátor výstavy Radek Wohlmuth a pokračuje: „Základním prostředkem k osvobození je především pochopení principů utvářejících svět.“ Instalace Alessandry Svatek se vyznačují monumentalitou ve spojení s křehkostí, danou nejen materiálem, který Alessandra často používá, tedy sklem. Výchozím bodem je průhlednost objektů, v nichž ve svém minimalistickém a filosoficky přímočarém pohledu využívá kresbu prachem a testuje divákovu schopnost pozorovat. Pracuje s lomem světla, prachem, odrazem, deformací viděného a neviditelného, aby diváka přesvědčila o nemožnosti pojmout svět jako celek jakýmkoliv objektivním způsobem, a do Jihlavy přiveze výstavu, která vzniká přímo pro prostor galerie Alternativa.

Zvuk jihlavských transformátorů přinese Jan Krtička

Druhou z výstav, která se otevře 7. 9., je výstava umělce Jana Krtičky s názvem „Jihlavské transformátory“ pod kurátorským vedením Miloše Vojtěchovského. „Jana Krtičku zajímá otázka, zda mohou mít elektromagnetické zářiče, kolem kterých se vlastně nepřetržitě v městech pohybujeme, vliv na naše těla a naše myšlení. Tentokrát budou námětem a předmětem instalace elektromagnetické zářiče v Jihlavě,“ popisuje výstavu připravovanou pro zvukovou galerii IGLOO Miloš Vojtěchovský.

Živý program výstavy a Stokrát kolem Čeřínku
Otevřením výstav ale program zdaleka nekončí: proklamovaným cílem výstavy s názvem Make friends, not art je docílit toho, aby živý program, na němž bude docházet k mnoha novým kontaktům mezi umělci Vysočiny a veřejností, nabyl téměř stejné důležitosti, jako výstava samotná. Snad i proto, že heslem výstavy je vytvářet nové přátelské vazby, ne umění.

Už na úterý 12. 9. tak kurátor výstavy Petr Kovář připravil besedu o jaderném úložišti pod Čeřínkem s názvem Podhrabat krabatinu se zástupci tamější municipality a politiků. Účast přislíbila poslankyně české Poslanecké sněmovny Eva Decroix, poslanec české Poslanecké sněmovny Vít Kaňkovský, primátor města Jihlavy Petr Ryška, materiálový fyzik Akademie věd ČR Jiří Svoboda, starosta Dolní Cerekve Zdeněk Dvořák a umělec Matěj Kolář. Moderovanou besedu Matěj Kolář doplní svou performancí s názvem Stokrát kolem Čeřínku.

„Chceme bezpečněji ukládat radioaktivní odpad, proto plánujeme obří důlní dílo v přírodně bohaté lokalitě Vysočiny. Jaderné elektrárny i povrchové sklady radioaktivního odpadu přitom zůstanou. Jak stavba ovlivní přírodní a sociální situaci v lokalitě? Nebude se nám zabetonované palivo ještě hodit, když hodláme jadernou energetiku rozvíjet? Kdo tuto situaci řeší a co lze očekávat?“, ptá se organizátor debaty a kurátor Petr Kovář.

Přibyslavský plenér vystavuje a nabízí možnost zúčastnit se příměstského plenéru přímo v Jihlavě

Ve čtvrtek 14. 9. v galerijní budově na Masarykově náměstí proběhne v rámci dlouhodobé spolupráce s Jaroslavem Grodlem a Hanou Sommerovou, tentokráte jako pomyslná expanze výstavy Make friends, not art, vernisáž letního výtvarného plenéru Přibyslav 2023. Část jmenované výstavy, která se neustále obměňuje a nikdy není stejná jako na začátku, je totiž věnovaná právě přibyslavskému plenéru. Dobrou zprávou pro všechny, kteří se nestihli zúčastnit jeho letní verze, je, že hned následující den OGV společně s Jaroslavem Grodlem jako spolupořadatelem tohoto plenéru nabízí možnost zúčastnit se víkendové verze příměstského plenéru (15. 9. – 17. 9.).

Vystavujícími umělci v rámci prezentace letošního ročníku Přibyslavského plenéru budou: Vasil Artamonov, David Čumalo, Peter Decheť (SK), Jakub Dvořák, Jaroslav Grodl, Hana G. Sommerová, Karel Krejčí, Matěj Lipavský, Olga Nová, Michaela Nováková a Karolína Šulcová.

Nejen účastníci plenéru se mohou v rámci víkendového programu zúčastnit také další z korealistických snídaní (16. 9. od 10:00), které v rámci živého programu pořádá umělec Jakub Minářů se svým Klubem korealistických aktivit. „Klub korealistických aktivit („cca“), který není ani Klubem, vznikl, aby se pokusil u kohokoli vyvolat alespoň přinejmenším jednu zkušenost s uměním a to alespoň ve formě pouhého „lusknutí prsty“ jako rychlého nenáročného vytržení z veškerých sociálních ideologií (...), „cca“ funguje kdekoli a pro kohokoli...“, popisuje Petr Kovář a zve veřejnost k nové zkušenosti s uměním.

Konference o umění ve veřejném prostoru

Konference UMĚNÍ MĚSTO (z)MĚNÍ (21. 9. od 10:00) se pokusí prozkoumat společný aspekt aktivit ve veřejném prostoru (nejen) v regionu Vysočiny. Aktuální možné přístupy ke kurátorování umění ve veřejném prostoru zrekapituluje za účasti některých hybatelů tohoto dění a zamyslí se nad dalšími možnostmi přístupu k umění, které je umístěno venku, tedy mimo galerie a zamyslí se i nad narůstající rolí veřejnosti a komunit jako spoluvytvářejícího aspektu. Z přednášejících přislíbil účast sochař Pavel Karous, autor projektu Vetřelci a Volavky, který ukáže také historii principu „procenta na umění“, nebo Marie Foltýnová z Umění pro město. Marie Foltýnová představí nové principy, které se podařilo zavést pro kvalitní umění umisťované v ulicích v pražském kontextu. Další z přednášejících bude Tereza Nováková, která představí principy kurátorství umění ve veřejném prostoru v zahraničí a chybět nebude ani představení, na jakém principu umisťuje umění do veřejného prostoru v sousedním Humpolci nebo zamyšlení se právě nad tím, jak reflektuje aktuální principy region Vysočiny na příkladu komunit a malých galerií, a jaká je problematika zahrnování jejich výstupů jako rovnocenných výstupů s veřejnými zakázkami v oblasti Vysočiny.

Součástí konference bude také komentovaná prohlídka Landscape festivalu, komentovaná prohlídka výstavního bloku Krajinou komunit, nebo debata s kulturními aktéry a zástupci municipality.

 

Přehled doprovodných programů v OGV v září:

so 2. 9. v 10:00           komentovaná prohlídka historických budov galerie

                                   v rámci Dne otevřených dveří památek

čt 7. 9. v 16:00            tiskařský workshop Terezy Říčanové

čt 7. 9. v 17:00            vernisáž výstavy Alessandra Svatek: Nové chyby

kurátor Radek Wohlmuth / galerie Alternativa / do 15. 10. 2023

čt 7. 9. v 18:00            vernisáž výstavy Jan Krtička: Jihlavské transformátory

kurátor Miloš Vojtěchovský / zvuková galerie IGLOO / do 29. 10. 2023

út 12. 9. v 17:00         PODHRABAT KRABATINU?

beseda o záměru vybudovat na Vysočině hlubinné úložiště jaderného odpadu

+ performance Matěj Kolář: Stokrát kolem Čeřínku

čt 14. 9. v 17:00          vernisáž výstavy Letní výtvarný plenér Přibyslav 2023

                                   kurátor Jaroslav Grodl / do 15. 10. 2023

15. – 17. 9                   Příměstský plenér v OGV

so 16. 9. v 10:00         snídaně Klubu korealistických aktivit

čt 21. 9. v 10:00          UMĚNÍ MĚSTO (z)MĚNÍ

                                   konference o společném aspektu aktivit ve veřejném prostoru v regionu Vysočiny

so 30. 9. v 15:00         dílna pro rodiny s dětmi k výstavě Pod zimním sluncem jihu

 

Připravujeme v říjnu:

čt 5. 10            komentovaná prohlídka výstavy Pod zimním sluncem jihu

so 7. 10.          divadelní vystoupení Třešťský průměr

čt 12. 10.         dílna k výstavě Jihlavské transformátory ve zvukové galerii IGLOO

so 14. 10.        snídaně Klubu korealistických aktivit

 

www.ogv.cz.

Městské muzeum Polná uchovává ve svých fondech skutečný unikát. Je jím historické zařízení Lékárny U Černého orla, které je odborníky považováno za vzácně dochovaný příklad venkovské apatyky z konce 18. století. Nábytek, četné nádoby na léky i kompletní vybavení laboratoře, sloužilo svému účelu přes 150 let, a to až do znárodnění komunisty v polovině 20. století. Část mobiliáře měla být dokonce zničena. Zásluhou bývalých majitelů i muzejníků byla však zachráněna a následně vystavena na polenském hradě. Sbírka čítající více než 1300 položek se nyní dočkala zhodnocení v podobě knihy.

Publikace s názvem Pod ochranou Asklépia. Z historie Lékárny U Černého orla v Polné vznikala v týmu čtyř autorů přes dva roky. „Byla to takřka detektivní práce. Naším cílem bylo zpracovat nejen dějiny polenského lékárenství, ale přiblížit i další osudy sbírky, včetně lidí s ní spojených,“ zmiňuje editor Jan Štěpánek. Podle jeho slov je apatyka místem plným příběhů. Stejným způsobem je pojata i kniha. „Čtenář se kromě faktů například dozví, jak se v Polné snažili léčit mor pilulkami. Vyleká se, když zjistí, že nábytek lékárny měl být rozštípán v truhlářské dílně, a nakonec se pousměje nad vítězstvím muzejníků.“

Výsledek práce autorského týmu bude veřejnosti představen ve čtvrtek 17. srpna 2023 od 15:00 hod na nádvoří polenského zámku. „Jsem velmi ráda, že publikace vznikla. O naší farmaceutické sbírce totiž dosud existuje jen brožurka z roku 1960, kdy byla expozice poprvé otevřena,“ říká ředitelka muzea Alena Vyskočilová a dodává: „Velký dík patří zejména Kraji Vysočina, který naše snahy finančně podpořil z programu Edice Vysočiny.“ Součástí akce bude komentovaná prohlídka stálé expozice Lékárny U Černého orla. Místo plné příběhů lze samozřejmě navštívit i v jiných dnech v rámci běžné turistické sezony.

 

Podrobnosti k publikaci:

Kniha se vůbec poprvé komplexně zabývá tématem Lékárny U Černého orla v Polné u Jihlavy, která je veřejnosti známa pod synonymem jediné dochované apatyky venkovského města z přelomu 18. a 19. století. Kromě historie lékárenství a lékárny v Polné se autoři zaměřili i na její mobiliář, jenž se díky snaze několika nadšenců stal základem samostatné expozice v tamním městském muzeu. Popisují peripetie jejího vývoje, zhodnocují obsáhlý sbírkový fond a nezapomínají ani na osobnosti, které za jeho vznikem stály. Publikace tím pokrývá široké spektrum témat od farmacie, přes klasickou historii, až po dějiny muzeologie.

 

Informace o muzeu:

Městské muzeum Polná je příspěvkovou organizací města. Instituce založená roku 1895 sídlí v areálu tamního zámku a spravuje více než 60 000 sbírkových předmětů od 14. století do současnosti. Kromě 4 stálých expozic ve 3 objektech (hrad, zámek a stará škola) nabízí každý rok i řadu výstav a programů pro veřejnost – www.muzeum-polna.cz.

Hlavní osou programu je hravý pracovní sešit – komiks o historii Památníku, od kterého se odvíjí zábavné interaktivní úkoly. Děti si užijí zážitkovou tvůrčí hru, prostorovou tvorbu, kreslení nebo koláže. 

Rezervaci doporučujeme provést alespoň týden před termínem vaší plánované návštěvy. 

délka programu: 1,5 hodiny, ale lze ji časově uzpůsobit vašim možnostem
kapacita: 20 dětí s doprovodem
cena: 49 Kč za dítě a pedagogický doprovod případně doprovod 1 dospělého je ke skupině vždy zdarma

Začátek programu je v Infopointu Památníku Tomáše Bati (ve vedlejší budově gymnázia, nám. T. G. Masaryka 2734, Zlín). 

Podívejte se také na naše video k edukačnímu programu: Edukační program pro děti v Památníku T. Bati

 

Dub Pistols založili v roce 1996 v Londýně Barry Ashworth a Jason O’Bryan. Kapela mísí punkovou syrovost à la Clash s dubem, breakbeatem a dalšími žánry taneční hudby. Vydala devět alb, z nichž to poslední, Frontline, vyšlo letos v březnu. Dub Pistols jsou známí i svými remixy, jejich hudba zní v několika počítačových hrách a filmoví diváci ji znají například z akční fantasy Blade 2 nebo z thrilleru s Anthonym Hopkinsem Bad Company (Česká spojka). Nové album Dub Pistols Frontline názvem odkazuje k nepokojům, k nimž došlo v roce 1981 na londýnském předměstí Brixton v reakci na násilné chování policie vůči příslušníkům místní černošské komunity.

Slovenští Horkýže Slíže patří již desítky let k největším festivalovým atrakcím. Kapelu z Nitry proslavily rockové vypalovačky s punkovými kořeny a humornými texty jako Maštal, Malá Žužu, A ja sprostá nebo Emanuel Bacigala, které na koncertech spolehlivě rozezpívají a roztančí většinu publika.

Ani českou rockovou legendu Olympic není třeba představovat. Letos slaví neskutečné šedesátiny a její frontman Petr Janda může do koncertního playlistu vybírat z desítek písní, které zná v České republice asi každý: Dej mi víc své lásky, Želva, Jasná zpráva, Slzy tvý mámy, Okno mé lásky, Bon soir mademoiselle Paris…

Hudebník, producent a DJ Jiří Burian se proslavil už v 90. letech s indie rockovou kapelou Southpaw, později vytvořil s Mikolášem Růžičkou úspěšné duo Republic of Two a od roku 2015 je známý jako performer Kapitán Demo. Burianovo alter ego je obtloustlý sarkastický rapper ztělesňující veškerá hiphopová klišé a jeho songy pro cílovou skupinu „pět až sedmdesát pět“ už na české scéně stihly zdomácnět, také díky kultovnímu seriálu Lajna. Skupinu Poletíme? založil v roce 2007 brněnský výtvarník a písničkář Rudolf Brančovský, který ji stylově vymezil jako „original banjo punk future jazz country v turbošansonovém duchu“. Početná partička inspirovaná Semaforem, Divadlem Sklep, Waldemarem Matuškou i Ivanem Mládkem se nedávno přihlásila novým singlem Můžeš mi říct, kterou doprovodil klip s Milanem Šteindlerem a Davidem Vávrou v hlavních rolích. Anglicky zpívající český písničkář Thom Artway se poprvé prosadil před deseti lety písní Towards the Sun, jež se objevila v úspěšném filmu Křídla Vánoc. Je držitelem dvou cen Anděl za rok 2016, kdy se stal zpěvákem roku a současně zvítězil i v kategorii Objev roku. Spolupracuje s držitelkou Oscara Markétou Irglovou, s níž vystoupil na nedávném ceremoniálu předávání cen Český lev.

Na festival Brod 1995 letos poprvé zavítá i trio We are Domi, které v roce 2022 zastupovalo Českou republiku na Eurovision Song Contest v Turíně. Česko-norská elektropopová formace se dala dohromady na konzervatoři v anglickém Leedsu a její zpěvačkou je Dominika Hašková, dcera hokejového brankáře Dominika Haška. Kapela Lety mimo působí na české scéně již přes dvacet let. Mísí žánry alternativního rocku s tvrdší elektronikou a na svém loňském albu Re:Fresh se vrátila ke zvuku svého debutu Spacepunk z roku 2001 a inspirovala se i synthpopem 80. let.

V Českém Brodě vystoupí také Fast Food Orchestra, jejímž charakteristickým rysem je žánrová rozmanitost a mísení prvků reggae, ska, dancehallu, punku nebo hiphopu. Skupina má za sebou účinkování na většině důležitých hudebních festivalů u nás a v minulém roce absolvovala turné se zpěvákem a stand-up komikem Vojtaanem. Pražská kapela Dirty Blondes debutovala v roce 2012 a již od svých začátků staví na energickém koncertním projevu. Její hudba vzdává hold devadesátkovému punkrocku a je založena na ostrých kytarách, burácivých bicích i dravém projevu zpěvačky Dany Yousifové. Mimořádnou show slibuje i vystoupení skupiny Zooblasters, jež se prezentuje neoposlouchaným mixem electro swingu, housu, hiphopu i balkánské hudby – a to vše ve zvířecích maskách. Směsí popu, soulu a funku žánrově neohraničenou nabídku festivalu Brod 1995 doplní kapela Aneta & The Soul Uncles, již tvoří zpěvačka Aneta Hollandrová, známá z Prague Conspiracy, a ostřílení muzikanti se zkušenostmi z působení ve skupinách Sto zvířat nebo Laura a její tygři.

 

Vstupenky a více informací na www.brod1995.cz a www.facebook.com/ceskybrod1995. Aktuální cena vstupenek je 850 Kč (juniorské vstupené 500 Kč). Festival se odehrává v areálu Na Kutilce v Českém Brodě.

 

Festival Brod 1995 vznikl v roce 2014 jako vzpomínka na místo a atmosféru, odkud vzešel festival Rock for People. Zakladatel obou festivalů Petr Fořt se této ideje ujal a založil novou tradici, která umožňuje zažít festivalovou atmosféru v průběhu jednoho dne s kvalitní dramaturgií, plným komfortním servisem v přívětivé atmosféře i těm, kteří nemohou nebo nechtějí absolvovat několikadenní hudební maratóny, typické pro velké festivaly. Vytříbená česko-slovenská dramaturgie vytváří ucelený nabitý program festivalu v početné rodině českých hudebních festivalů.