Články a komentáře

<p>OLOMOUC: Začal nový semestr a sdružení studentů historie CISH, o.s. se i tento rok chystá zpestřit společenský a kulturní život na olomoucké Katedře Historie.</p> <p>Začal nový semestr a sdružení studentů historie CISH, o.s. se i tento rok chystá zpestřit společenský a kulturní život na olomoucké Katedře Historie.</p> <p>CISH, o.s., čili Cech invalidů středoevropské historiografie, o.s., je dobrovolná nezisková organizace sdružující studenty a absolventy historických věd na Univerzitě Palackého v Olomouci. Nenechte se zmást názvem – slovo „invalidní“ v tomto případě neodkazuje k handicapu členů sdružení, spíše má vyjadřovat jakousi „neúplnost“ ve smyslu studenta historie coby „ne zcela plnohodnotného historika“.</p> <p>Cech vznikl před třemi lety původně jako studentská recese, později se však v dobrém slova smyslu poněkud „zvrhl“, když jeho členové začali brát svůj spolek o něco vážněji. Vypracovali stanovy, organizační strukturu, stanovili interní předpisy a sdružení zaregistrovali (IČO 22662588).</p> <p>Hlavním cílem Cechu je pořádání kulturních a společenských akcí, při kterých se snaží přibližovat historii širšímu publiku. Kromě toho pořádají i sportovní a jiné akce určené členům Cechu a dalším zájemcům.</p> <p>O tom, že struktura a chod sdružení jsou propracované, nás může přesvědčit malý exkurs: „Členská základna se dělí na řádné, externí a čestné členy. Řádní členové volí Hlavní výbor, který jeden rok Cech spravuje a řídí. Pět členů nového Hlavního výboru si mezi sebou rozdělí jednotlivé funkce: Starosta, Tajemník, Kronikář, Kulturní referent a Strážce pečeti. Členem Cechu se může stát každý student Katedry Historie a příbuzných oborů (např. studenti dějin umění). Každý nový člen projde imatrikulačním řízením, které se v praxi skládá ze složení slibu „věrnosti a reprezentace“, a je na jeden rok osvobozený od členských příspěvků. Všichni členové mají 50% slevu na Cechem organizované akce a rovněž slevu při koupi Sborníku.“</p> <p>V současné době čítá Cech kolem 30 členů. Aktivní jsou dosud i zakládající členové, ale přibývají i nováčci. Podle jednoho ze zakládajících členů Cechu Benjamina Pytlika určitá „obměna generací“ probíhá, jako taková je ale nutná a přínosná, neboť „stará garda“ již pomalu končí a je načase předat štafetu mladším studentům. S tím souvisí i důležité změny ve vedení Cechu, které před časem proběhly. O nové členy Cechu prý ale není nouze. „Nábor jsme snad pořádali jen jednou, dnes je to spíše o osobních kontaktech s mladšími ročníky,“ vyjádřil se. Aktivita členů vychází především z jejich vlastní iniciativy a nutno říci, že nebýt těchto iniciativních jedinců, kalendář akcí Cechu by byl sotva tak nabitý. Stěžejní je Pasování prváků KHI a Historický večírek. Dále jsou to různé sportovní aktivity – turnaj v šipkách, kulečníku, stolním tenise či Orientační běh historiků. Čas od času se konají odborné exkurze do různých koutů Moravy. „Letos jsme také s velkým úspěchem uspořádali Garden Party na našem katederním dvorku. Party byla vedena v prvorepublikovém stylu, včetně hudby a kostýmů, a velmi zdařile ukončila letní semestr,“ pochvaluje si Ben a dodává, že Cech se také již druhým rokem podílí na přípravě Plesu KHI, tradičně konaného poslední čtvrtek v zimním semestru.</p> <p>Specifickým rysem akcí jako Pasování prváků, Historický večírek či Ples KHI jsou scénky, kterými se jejich aktéři snaží svérázným humorným způsobem přiblížit a interpretovat vybrané události z historie. Ty vznikají kolektivně s tím, že každý ze členů může napsat vtipnou scénku, dialog či monolog k vybranému tématu. „Vždy se jedná o skupinovou spolupráci,“ říká k organizaci akcí Benjamin Pytlik a dodává: „V praxi to sice vypadá tak, že vše řídí jeden či dva lidé, ale ti mají pouze koordinační funkci – je totiž potřeba mít někoho, u koho se sdružují všechny informace. Větší akce typu Pasování a Historický večírek organizuje 7 – 10 lidí. Ti pak mají na starosti dílčí úkoly, za jejichž splnění jsou sami zodpovědní.“ Při přípravě Plesu Katedry Historie vystupuje Cech pouze jako spoluorganizátor, akci samotnou pořádá Plesový výbor KHI. </p> <p>Jedním z posledních velkých počinů Cechu bylo vydání sborníku studentských prací „Studentské historické sešity: Pytlík historických zajímavostí“ (viz foto). Cesta k realizaci myšlenky byla zdlouhavá, po ustanovení Redakční rady už ale šlo všechno jako po másle: nashromážděné texty byly konzultovány s jejich autory, prošly korekturami a po finálních úpravách mohly jít do tisku. „Sborník byl financován převážně ze sponzorského daru, zbývající částku uhradili autoři. V současné době se Sborník doprodává, k dostání bývá na našich akcích,“ sdělil Benjamin Pytlik.</p> <p>S financemi nemá Cech výraznější problémy, ačkoli se jich členové zpočátku obávali. „Dříve jsme potřebné výdaje platili z vlastní kapsy, časem jsme ale zjistili, že při dobré organizaci se nám akce zaplatí samy a třeba ještě něco do cechovní kasy přibude.“</p> <p>Akce pořádané Cechem bývají hojně navštěvované jak studenty, tak vyučujícími. Podle vyjádření Starosty prý účast na dvou hlavních akcích, tj. Pasování prváků a Historickém večírku, zpravidla převyšuje počet sta osob. „Naše akce ale nejsou striktně určené jen studentům historie, koneckonců mnozí z nich studují dvojoborově. To, že se vždycky na akcích objeví i studenti z jiných oborů, je jen dobře,“ podotýká Ben.</p> <p>Propagace sdružení a jeho aktivitách probíhá na několika úrovních. Kromě vlastních webových stránek má Cech profil na Facebooku, oznámení o připravovaných akcí se pak objevují na webu KHI, ke studentům se ale dostávají především ve formě plakátů a letáků, které se prý osvědčily nejvíce.</p> <p>Spolupráci se samotnou Katedrou Historie si Cech pochvaluje, přístup vedení je podle slov Benjamina Pytlika velmi vstřícný. Pokud jde o spolupráci s jinými studentskými organizacemi působícími při UP, v minulosti prý spíše neprobíhala. Od tohoto akademického roku (2010/2011) se snad situace změní. Cech má připravený nějaký projekt, ale důležité bude, jak se domluví s ostatními spolky a vedením Filozofické fakulty. </p> <p>Od začátku nového akademického roku se již uskutečnila první schůze Cechu a mimořádná valná hromada, tradiční turnaj v billiardu a úpravy dvorku při budově Katedry Historie, o který mají členové sdružení nemalé zásluhy. Na světě je Příručka prváka KHI FF UP, která je zdarma k dispozici v papírové i v elektronické podobě, a v nejbližší době by měl vyjít druhý díl sborníku studentských prací. //„Máme také v plánu jednu větší akci, ale ta je ještě ve stadiu ideje. Nyní se připravují podklady pro její prezentaci, ví k tomu zatím neřeknu,“ prozradil něco málo Benjamin Pytlik. Z dalších akcí se chystá exkurze do pohraničního opevnění u Chotěbuze, Pasování prváků a Ples KHI, v letním semestru potom dvě sportovní aktivity, Historický večírek, Garden party a druhá exkurze. Ben ale připouští, že harmonogram Cechu se během roku rozroste o další položky. //„Co dalšího se nám zrodí v hlavách v průběhu našich setkání, je věc jiná, ale já věřím, že Cech opět přijde s něčím novým a nečekaným. Doufáme, že všechny naše akce budou v tomto akademickém roce hojně navštěvovány a pomyslná laťka spokojenosti se opět zvedne, protože bez spokojených účastníků akcí nemůžeme být spokojeni ani my.“</p> <p>Více na:<br /> http://www.cish.bloger.cz/<br /> http://historie.upol.cz/</p>

BUDIŠOV NAD BUDIŠOVKOU: Z internetového nezávislého listu ČAS č. 34 jsme převzali článek, jehož autorem je Petr Andrle. Motto článku je: Nesmíme přetrhnout řetězec dobra. V nedávných dnech jsme veřejně oznámili, že hodláme postavit u Cesty česko-německého porozumění na Červené Hoře v Budišově nad Budišovkou kapli. K tomuto rozhodnutí nás inspiroval pražský rodák dr. Walter Kotrba z Erlangenu, který navrhl kapli postavit a svůj návrh doprovodil nabídkou velice slušné částky potřebné k její výstavbě. Zdá se mu totiž vhodné, když již několik let je vždy při prodlužování Cesty porozumění sloužena Evropská polní mše k uctění všech padlých na všech evropských bojištích minulých staletích, aby měl tento akt i potřebný stánek. Panu doktoru Kotrbovi je 86 let a věří, že se dočká slavnostního vysvěcení kaple. A tak jsme se rozhodli, že se tak stane 25. června 2011, při 17. prodlužování Cesty česko-německého porozumění. Pochopitelně, že takový slib nebyl nějakým plácnutím do vody. V současné době zpracovává architekt Kolář z Opavy nejen projekt, ale i potřebné podklady pro územní a stavební rozhodnutí. Souhlas se stavbou kaple vyslovilo i městské zastupitelstvo v Budišově nad Budišovkou, jelikož kaple bude zbudována na pozemku města. Potřebujeme ovšem, aby ušlechtilý dar dr. Kotrby nezůstal osamocen, neboť náklady na výstavbu kaple jsou předběžně vyčísleny na částku blížící se jednomu milionu korun. Prvním, kdo velice pozitivně reagovali na výzvu k podpoře stavby kaple, byli opavští rotariáni. Členové Clubu Rotary Opava International, pánové Bohumil Křempek z Opavy, Josef Melecký z Kravař a Břetislav Tůma z Opavy věnovali každý značnou částku na výstavbu kaple. Petr Strohalm z Meziny spolu se svým bratrem se rozhodli stavbu podpořit dodávkou střešní krytiny a stavebními pracemi spojenými s výrobou parapetů a dlažby kaple. Máme i další předběžné přísliby stavebního materiálu a stavebních prací potřebných pro výstavbu kaple. Členové „Výboru pro postavení kaple“ jednají s dalšími možnými dárci. Při této příležitosti není možné nevzpomenout tradice mecenášství a filantropie, které patří k těm lepším stránkám historie našeho národa. Náš svět totiž není zkažen a pln nezodpovědných a za každou cenu ziskuchtivých mužů a žen. Naopak – jsme historicky, kulturně i geneticky pokračovateli díla skvělých osobností, které daly světu naše národy. Mám na mysli podnikatele, lékaře, právníky, umělce a vědce jakými byli architekt Josef Hlávka, MUDr. Jan Evangelista Purkyně, hrabě Kašpar Šternberk, rytíř Ing. Emil Kolben, sochař Albín Polášek, František Antonín hrabě Špork, Richard hrabě Coudenhove, Prof. MUDr. Josef Thomayer, P. Cassián Hallaschka, akademik Otto Wichterle, rytíř Ing. Emil Škoda, Tomáš Baťa, Josef Václav hrabě Radecký, c. k. polní maršál, Karel Čapek, rytíř JUDr. Antonín Randa a tisíce jiných. Ti všichni měli společné to, že se poctivou prací a talentem domohli značného bohatství, kterým konali dobro. Mimo jiné jim pojmy jako mecenášství a filantropie byly velice blízké. Nebylo jejich vinou, že jejich dědicové nemohli pokračovat v započatém díle, nemohli rovněž za to, že jejich odkaz byl a je necitlivě vytěsňován z paměti národa. Univerzitní profesor a pozdější ministr orby Albín Bráf, který byl výborným znalcem života a díla skvělého mecenáše a filantropa architekta Hlávky, ve svých Pamětech napsal, že „Hlávka naopak nad vším usilovně přemýšlel a jedl v potu tváře svůj mecenášský chléb“. Z dob dětství si jistě pamatujete, jak jsme hrávali na „tichou poštu“. Šeptáním zpráv z ucha do ucha docházelo ke zkomolení původní zprávy, většinou k legrační potěše všech zúčastněných. O potřebě mecenášství a filantropie bychom neměli šeptat, ale nahlas a hrdě hovořit. I o jejich nositelích. Jinak poselství dobra zkomolíme a rozhodně to nebude k naší legrační potěše, nýbrž ke škodě. Proto veřejně děkujeme těm, kteří se rozhodli konat dobro. I oni jedí v potu tváře svůj mecenášský chléb, neboť mecenášství a filantropie není pouhé rozdávání peněz. Je to velice ušlechtilá a cílevědomá činnost, která charakterizuje celkově činnost lidí, kteří jsou úspěšní nejen ve svém poctivém podnikatelském konání, ale i ve svém myšlení. Neboť především právě proto jsou úspěšní. Nejen občané Prahy se v různých historických chvílích shromažďovali u sochy sv. Václava na Václavském náměstí. Mnozí si v tu chvíli třeba ani neuvědomili, že tvůrce Myslbek, který ono krásné dílo stvořil, byl finančně podpořen právě filantropem architektem Hlávkou. A takových staveb máme na území naší země mnoho. Jednou z nich bude i kaple na Červené Hoře. Skromnou a drobnou stavbičkou, která bude i za sto let připomínat našim pravnukům, že i v naší oblasti žili lidé, kteří v prvních letech třetího tisíciletí si považovali za čest, když mohli pokračovat v tradici těch opravdových skutečných nejlepších synů a dcer našeho národa. To není fráze. Ono se to ani jinými slovy říci nedá, neboť potřebujeme takovým slovům vrátit jejich původní význam. Naši předkové hovořili o tom, že je třeba „pracovat na roli národa dědičné“. Nejde zdaleka o archaismus. Podpora výstavbě naší budoucí kaple to dokládá. Nesmíme přetrhnout řetězec dobra.

<p>TÝN NAD BEČVOU: Hrad Helfštýn na střední Moravě pomalu zavírá své brány, sezona končí… Ta letošní byla první sezonou pro nového kastelána a správce Jana Laura. Překvapilo ho něco?</p> <p>Jak se vypořádal s organizací takových velkých akcí jako je Hefaiston? Na to jsme se ho zeptali v polovině října, kdy už bylo možné hodnotit.<br /> „Letošní sezona nebyla moc dobrá. Špatné počasí na jaře, déšť a povodně, to se podepsalo na návštěvnosti, která je nižší než bývá. Mám ale zprávy, že je tomu tak i na jiných hradech a v jiných turistických cílech. To jsme zřejmě ovlivnit nemohli. Naproti tomu tradiční akce se povedly, vyšlo počasí, návštěvnost byla na úrovni jiných let, nic jsme vyloženě nepokazilii…,“ konstatuje Jan Lauro.</p> <p>Letos na hradě vyzkoušeli několik nových akcí. Přidali hned dvě velké, Festival vojenské historie a Rockový Helfštýn. „Z obou jsem měl trochu obavy, u rockové muziky je cílová skupina vnímána jako problematická. Obě ale proběhly v klidu, takže v nich budeme pokračovat,“ hodnotí novinky sezony kastelán.<br />
Lidé jsou zvyklí, že se na hradě pořádá také řada menších akcí. V poslední době tady do kulturního programu zařazovali kromě tolik oblíbených šermířských vystoupení i klasickou hudbu nebo jiné žánry. Pokračovali samozřejmě i v pořádání drobných akcí, které ale chtějí postupně obměňovat, hledat zajímavé věci, zajímavá představení. Projekty, které jsou hluboko zakořeněné a jsou značkou Helfštýna, jako třeba Hefaiston nebo Hradní bál, ty měnit nehodlají.<br />
Malé i velké akce přitáhnou návštěvníky, ale na Helfštýně je stejně rozhodující počasí. „Pokud je pěkně, lidí přijde hodně, ať se tu něco děje nebo ne, a naopak, když je špatné počasí, prší, tak sebelepší program návštěvníky nepřitáhne,“ líčí problém Jan Lauro. Publikum, které zavítá na hrad, se podle něj poněkud mění. Lidé sem už nechodí jen za historií a kulturou. Čím dál více návštěvníků vyžaduje interakci, říká kastelán, hrad vnímají jako věc, která je tu pro ně nachystána, tedy si na vše musejí sáhnout, zalomcovat tím, vylézt na to. Mnoho z nich nechápe, že jsou i víkendy, kdy na hradě není program a vyžadují jej. Je to dáno i tím, že kultura (výstavy, koncerty) se přesouvají do obchodních center. Mizí pak výjimečnost výletu za ní, nebo za historií, čím dál více návštěvníků už si neumí výlet užít jen pro ten fakt výletu, změny prostředí, poznání nového a očekávají, že je bude někdo bavit.<br />
Zima na hradě je obdobím klidu, příprav na další sezonu. Pro Jana Laura bude zajímavější i tím, že na hradě bydlí. „Už jsem tady část zimy zažil, nastupoval jsem oficiálně 1. února,“ vzpomíná a dodává: „Zimy jsou na hradě nejtěžší. Člověk je tu sám, bojuje o světlo a teplo, v bytě ve věži jde pořádně vytopit jen jedna místnost. Má to ale své kouzlo.“<br /> Nový kastelán, který po letošní sezoně na Helfštýně už do té příští vstoupí s mnohem jasnějšími představami, plány a cíli, se už těší na novou sezonu. Ta letošní, jeho první, byla, jak sám říká, zkouškou, jestli to vydrží, jestli to vydrží lidé na hradě s ním a on s nimi. Ale nyní se už těší na další sezonu, má připravný seznam věcí, které chce vylepšit, a ví také jak.</p>

<p>Náš seriál, v němž postupně mapujeme problematiku kronik a kronikářů, postoupil do dalšího kraje – Libereckého. Po situaci v okrese Semily vám přiblížíme okresy Česká Lípa, Jablonec nad Nisou a Liberec.</p> <p>Okres Česká Lípa<br />
Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě (VMG) vyplácelo odměnu kronikářům za roční zápis v kronice obce až do roku 199. Kronikáři byli v pracovním poměru muzea na částečný pracovní úvazek. „Po uplatnění zákona o obcích se situace změnila, takže z VMG zmizela i funkce metodika kronikářství. Další pokračování spolupráce probíhá v rámci konzultační činnosti (3 – 5 konzultací ročně), včetně poučení pro začínající kronikáře. V letech 2003 a 2005 se ve spolupráci ve spolupráci se Státním okresním archivem v České Lípě konaly semináře pro kronikáře s finanční podporou Libereckého kraje. Hovořilo se na nich zejména o nejnovějších poznatcích ve vedení kronikářských zápisů, zazněla i nabídka pomoci ze strany muzea a kronikáři byli přizváni ke spolupráci,“ // sděluje Ladislav Smejkal, historik VMG.<br />
S některými kronikáři muzeum i nadále úspěšně spolupracuje. Získává od nich příležitostné poznatky o problematice tradiční lidové kultury, o jednotlivých památkách, válečných hrobech a památnících. Muzeum nyní nabízí kronikářům retrospektivní informace z regionálního tisku, historický fotoarchiv včetně sbírky pohlednic, regionální literaturu a konzultace o přírodních poměrech a stavu životního prostředí. „Podle posledního přehledu z roku 2005 víme o 33 kronikách, které jsou buď soustavně vedeny, nebo se obce pokoušejí o jejich obnovu s lepšími či horšími výsledky,“ dodává L. Smejkal. </p> <p>Okres Jablonec nad Nisou<br />
Muzeum skla a bižuterie v Jablonci na Nisou je specializovanou institucí. Metodické vedení kronik zajišťoval historik muzea, a to od poloviny 70. let. Koncem 80. let byla funkce historika zrušena a veškeré podklady k této problematice byly převedeny do Státního okresního archivu v Jablonci nad Nisou (SOkA). „Pokud mám zhodnotit spolupráci mezi kronikáři a našich archivem, součinnost obecně vždy fungovala a funguje dobře, jinak to snad ani nejde – jsme na sobě informačně závislí.<br />
Po řadě personálních změn v muzeu bylo třeba otázku vedení kronikářů řešit nově. Po většinu druhé poloviny 90. let, kdy muzeum hledalo nového metodika, byly sice pravidelné roční semináře organizovány muzeem ( v letech 1997, 1998, 1999), hlavní odborné slovo ale na nich měli pracovníci našeho SOkA. Po zániku jednotlivých okresních úřadů se přihlásil k odpovědnosti za organizování odborných kronikářských seminářů v jednotlivých okresech Krajský úřad v Liberci . Semináře byly pořádány v jabloneckém muzeu v letech 2003 a 2005. Na posledním, který se konal v listopadu 2005 se hovořilo o vývoji archivní a kronikářské legislativy,“ říká ředitel SOkA v Jablonci n. N., Mgr. Jan Kašpar a dodává: „kronikáři z celého okresu často navštěvují archiv v roli badatelů. Ti, kteří pracují ve funkci kronikáře již delší dobu, přicházejí většinou s konkrétními dotazy na historii obce v souvislostech se současným děním. Našim archivářům se odbornou pomocí podařilo přesvědčit k práci kronikáře adepty z Jablonce nad Nisou či v obce Rádlo. Okres Jablonec n. N. tvoří 34 obcí a přestože se archiv nezabývá statistikou kronikářů, lze ze spolupráce s nimi odvodit, že šest, ale možná i deset obcí v současnosti kronikáře nemá a několik dalších kronikářů vykonává svoji činnost pouze formálně.“ Jablonecký archiv sleduje historické i současné kroniky v rámci tzv. předarchivní péče, při které jeho pracovníci navštěvují jednotlivé obce a města okresu. Pokud se jim nepodaří přesvědčit obce o uložení určitých kronik v archivu, zaevidují je ve speciálním registru a průběžně je kontrolují. Obecně lze konstatovat, že podstatná část obecních kronik je uložena v SOkA a nové stále přibývají. Většina obcí i měst jejich uložení v profesionálním prostředí vítá, ale samozřejmě existují i výjimky, kdy samospráva chce mít svoji písemně doloženou historii doma. V těchto případech pak nastupuje dlouhodobá vyjednávací strategie. </p> <p>Okres Liberec<br />
Severočeské muzeum v Liberci, jako metodický orgán pro kronikáře, spolupráci s kronikáři po roce 1989 nepřerušilo. // „V letech 1975 – 1990 bylo muzeum pověřeno proplácením kronikářských ročních zápisů. To znamenalo kontrolu kronik a stanovení odměny podle odpracovaných hodin a počtu obyvatel obce. Muzeum nadále vykonává metodickou pomoc na vyžádání kronikářů a radí začínajícím kronikářům, jaké má mít kronika a kronikářský zápis náležitosti,“ sděluje Libuše Bílková ze Severočeského muzea. Semináře pořádá společně Krajský úřad Libereckého kraje (po finanční a organizační stránce), Severočeské muzeum v Liberci a Státní okresní archiv Liberec (SOkA). Na semináři v roce 2003, kterého se zúčastnilo 30 osob, se hovořilo o obsahové a formální stránce obecní kroniky, kronikářům byl poskytnut heslový ukazatel, který je seznamuje s doporučeným řazením údajů a událostí v kronice, a setkání doplnila přednáška o vánočních zvycích a betlémech v regionu. Poslední seminář se uskutečnil v prosinci 2005 v prostorách archivu, a zúčastnilo se ho 21 osob. Někteří kronikáři přinesli k nahlédnutí své kroniky, všichni si mohli prohlédnout kroniky uložené v SOkA a kronikáři také obdrželi seznam všech obecních kronik uložených v archivu. Pracovníci muzea informovali přítomné o archeologických nálezech a průběhu výzkumů v regionu, zejména o lokalitě v Příšovicích. „Okres Liberec má 58 obcí a z nich 44 vede obecní kroniku. Obce, které vedou kroniku na počítači, dávají bez problémů jeden exemplář do archivu. Ovšem ručně psané kroniky odmítají některé obce předat. Ze všech ukončených kronik, uložených na obecních nebo městských úřadech, jsou prořízeny v SOkA kopie. Tyto kroniky byly též prohlášeny za archiválie a zapsány do evidence Národního archivního dědictví,“ říká Mgr. Hana Chocholoušková, ředitelka SOkA.</p>

<p>JINDŘICHŮV HRADEC: Kulturní dům Střelnice, organizační složka města, připravuje pestrou kulturní nabídku. Je možné si sem zajít na divadelní představení, koncerty, besedy, akce pro děti či do kina.</p> <p>Jindřichův Hradec, ve kterém dnes žije přes 23 tisíc obyvatel, patřil ještě v polovině 17. století k největším městům v Českém království. Bohatou historii dokládá množství památek. Kulturní klima vytváří řada zařízení, mezi něž patří gotický státní hrad a renesanční zámek, Národní muzeum fotografie, Galerie Špejchar, Galerie Inspirace nebo DADA CLUB Kasper. A také Muzeum Jindřichohradecka, v jehož sbírkovém fondu najdeme i největší lidový mechanický betlém na světě – Krýzovy jesličky.<br />
Důkazem zájmu občanů o kulturu je i zdejší velmi aktivní Jindřichohradecká kulturní společnost. </p> <p>Nahlédnutí do minulosti </p> <p>Kulturní dům Střelnicie dříve provozovalo Městské kulturní středisko (MěKS). Tato situace trvala až do počátku devadesátých let minulého století. Tehdy bylo MěKS zrušeno a Střelnice přešla přímo pod Městský úřad; pod odbor školství a kultury. V roce 2001 došlo k další změně – od této doby provoz zajišťuje organizační složka města. </p> <p>S historií kulturního domu nás dopodrobna seznámil jeho vedoucí Radim Staněk. „V místech dnešního kulturního domu dříve probíhal parkán, tj prostor mezi opevněním a příkopem, kde pořádali svá cvičení jindřichohradečtí ostrostřelci. Když byla v roce 1822 zbourána nedaleká městská brána, vybudoval na jejím místě stavitel Josef Schaffer nový dům se společenským sálem v poschodí a s hostincem v přízemí, jehož pojmenování mělo reflektovat zdejší nedávnou historii. A tak se zrodil Hostinec Na Střelnici (součástí kulturního domu je toto gastronomické zařízení dodnes) a celé budově se začalo říkat Střelnice. V roce 1843 zde zásluhou MUDr. Josefa Procházky vznikl ochotnický soubor, na jehož činnost pak navázal divadelní spolek Jablonský. Střelnice se stala i dějištěm prvního českého plesu Národní besedy.“ </p> <p>K přestavbám objektu došlo v letech 1881, 1891 a 1923 a jeho majitelem se stal zdejší spolek Sokol. Další stavební práce následovaly v roce 1928, kdy byl do dvora a v linii parkánu ještě přistavěn kinosál.<br /> Po politických změnách v roce 1989 se až do roku 1994 jednalo o navrácení kulturního domu zpět sokolské organizaci, ale počátkem druhé poloviny devadesátých let byla tato otázka definitivně vyřešena a Střelnice zůstala v majetku města. Od té doby proběhla v objektu celá řada investičních oprav. Například rekonstrukce kotelny, střechy a sociálního zařízení a za více než 3 miliony Kč přistavba hereckých šaten. Poté následovala oprava fasády včetně výměny oken a dveří. </p> <p>Kultura a finance</p> <p>Vzhledem k tomu, že KD je organizační složkou města, je jeho hospodaření vedeno v městském rozpočtu v rámci odboru kanceláře starosty, v kapitole 716. Plánované příjmy i výdaje má tedy dané tímto rozpočtem.<br />
Pro letošní rok jsou příjmy, které tvoří vstupné a pronájmy, plánovány ve výši 4,2 milionu Kč, zatímco výdaje v částce 7,1 milionu Kč. Ty představují náklady na provoz, na honoráře umělců, na mzdy pracovníků a půjčovné pro kino. Rozdíl mezi příjmy a výdaji je 2,9 milionu Kč a je hrazen z městského rozpočtu. „V současné době probíhá digitalizace kina a také jeho rekonstrukce. Například díky novým sedačkám osazeným více do hloubky mají diváci kvalitnější filmový zážitek a větší pohodlí. Kapacita sálu se však kvůli tomu musela z původních 310 míst snížit na 199. Tyto úpravy přišly radnici na 1,9 milionu Kč," sděluje R. Staněk. </p> <p>Na digitalizaci kina obdržel KD 800 tisíc Kč z Fondu pro rozvoj české kinematografie Ministerstva kultury, přičemž celkové náklady dosáhly výše cca 5 milionů Kč. Rozdíl byl uhrazen opět z městského rozpočtu. </p> <p>„Po digitalizaci budeme samozřejmě kromě digitálních a 35mm kopií hrát i filmy ve formátu 3D. Dále nyní můžeme promítat operní představení, sportovní utkání atd.“ plánuje Radim Staněk. (Pozn. redakce: První promítání v novém se mělo uskutečnit uskuteční už na přelomu září a října.)</p> <p>Nabídka Střelnice</p> <p>Činnost kulturního domu se dá rozdělit do tří oblastí:<br />

1. Zajišťování kulturních a společenských akcí, jichž se vloni uskutečnilo 72. </p> <p>2. Provozování kina, přičemž vloni se odehrálo 452 filmových představení, která navštívilo 22 tisíc diváků. </p> <p>3. Pronájem prostor. Sál, kinosál a vestibul se pronajal v minulém roce na celkem 147 akcí (taneční kurzy, plesy, školení, akce pro školy atd.). </p> <p>Veškerou činnost a agendu KD zajišťuje devět přepočtených pracovníků, na dohodu o pracovní činnosti pracuje podle potřeby 12 osob (pořadatelé, provozní atd.).</p> <p>Ve zdejším divadelním sále se pořádají různé kulturní a společenské akce jako jsou divadelní představení, koncerty, zábavné pořady, plesy, taneční večery, taneční kurzy, přednášky, školení, ale i závody na veslařských trenažérech, zasedání městského zastupitelstva či pořady pro školy. V univerzálním divadelním sále lze uskutečnit jak dopolední školní koncert, tak večerní ples pro dospělé. Umožňují to dvě varianty uspořádání: stolové s kapacitou 276 míst (dalších 100 je na balkonech) a divadelní, které nabízí včetně využití přístavků a balkonů 551 míst. </p> <p>Vedoucí KD předpokládá, že kinosál po úpravách přiláká více návštěvníků. Dosud jich totiž na jedno promítání zavítalo zhruba 49, přičemž se průměrná cena vstupenky pohybovala kolem 74 Kč. Pokud se budou promítat filmy, které měly premiéru teprve nedávno, anebo ty ve formátu 3D, cena vstupného se zvýší. V minulých letech mohli diváci jednou do měsíce sledovat i artové filmy, filmy v rámci Projektu 100 a v říjnu letošního roku se mohou těšit na promítání sedmi festivalových filmů uváděných v rámci přehlídky Manifesto.</p> <p>KD kooperuje s celou řadou spolků, jimž například poskytuje různé slevy na nájmu (o jejich výši rozhoduje městská rada) při pořádání jejich kulturních a společenských akcí. V nejužším kontaktu však je s Divadelní společností Jablonský, která tu pravidelně zkouší a hraje (v tomto případě jde o formu výpůjčky).</p> <p>Nejoblíbenější pořady </p> <p>„Asi největší radost mám z návštěvnosti divadelních produkcí. Pro naše dvě předplatitelské skupiny odehrajeme celkem 15 představení. Pro skupinu A deset a pro skupinu B pět. Z divadel u nás většinou vystupují ta pražská – Divadlo Ungelt, Divadlo Palace nebo Divadlo R. Brzobohatého. Průměrná návštěvnost skupiny A je 411 diváků, což je při kapacitě sálu 550 míst výborné číslo. Samozřejmě pořádáme divadelní představení i mimo předplatné. Vystupuje u nás např. Divadlo Járy Cimrmana, divadlo Sklep, Divadlo J. Dvořáka. Velmi oblíbený je pořad pro seniory nazvaný Senior klub, který připravujeme desetkrát do roka. S úspěchem se setkávají také divadelní pohádky pro děti pod názvem „Děti s rodiči do divadla“, které se konají devětkrát ročně a průměrně na ně přijde 250 malých i velkých diváků,“ doplňuje R. Staněk.</p>

<p>Náš seriál, který postupně mapuje uvedenou problematiku, se přesunul do Olomouckého kraje. Dnes vám přiblížíme situaci v okresech Olomouc a Šumperk.</p> <p>Okres Olomouc<br />
Vlastivědné muzeum v Olomouci nepřerušilo po roce 1989 spolupráci s obecními kronikáři na území bývalého olomouckého okresu.Přiravuje pro ně ve spolupráci se Státním okresním archivem v Olomouci (SOkA) semináře. Zatím poslední proběhl na podzim roku 2006 a zúčastnilo se ho přes 30 zájemců, kteří si vyslechli přednášku Prameny ke kronikářské práci ve fondech SOkA v Olomouci, přiblížen byl i program Centra péče o tradiční lidovou kulturu. „Nechyběla ani metodická doporučení a výměna zkušeností mezi kronikáři, kteří měli také možnost nahlédnout do kronik deseti obcí“, sděluje PhDr. Ludnila Drtílková, která se touto problematikou v muzeu zabývá a dodává, že se osvědčila spolupráce s kronikáři při aktualizaci kartotéky kronik a kronikářů. Kronikáři také pomohli v oblasti péče o lidovou kulturu a v památkové péče.<br />
V bývalém okrese Olomouc je 93 obcí a podle údajů z roku 2006 se v 72 z nich vede obecní kroniku. Jejich pisatelům poskytuje muzeum metodické konzultace k vedení kronik.<br />
I když archivy nebyly a nejsou ze zákona pověřeny metodickým dohledem nad vedením obecních kronik, ale pouze tyto prameny přebírají k uložení a umožňují jejich badatelské využití, SOkA v Olomouci s obecními kronikáři dlouhodobě a neformálně spolupracuje. V roce 2005 proběhl seminář ve spolupráci s agenturou SEKURKOM pod názvem Kronikářské minimum. Zúčastnilo se ho kolem třicítky kronikářů z celé Moravy.<br />
„Zájemcům poskytujeme individuální konzultace a pořádáme semináře, většinou ve spolupráci s Vlastivědným muzeem v Olomouci nebo se soukromými subjekty“, vysvětluje PhDr. Miroslav Koudela, zástupcee ředitele SOkA v Olomouci a pokračuje: „Právě díky seminářům a setkáváním se udržuje tradice kronikářské práce v okrese a kraji na relativně vysoké úrovni. Kronikáři se mohou seznámit s názory odborníků, získat cenné rady a zejména vyměnit si zkušenosti se svými kolegy. Rovněž pracovníci muzea a archivu tím udržují potřebný kontakt s obecními kronikáři, a lépe se jim pak daří přesvědčovat obce o nutnosti ukládat uzavřené svazky obecní kroniky do archivu. Přispívá k tomu i skutečnost, že řada obcí vede kroniku v digitální podobě, a není tudíž problém odevzdat jeden exemplář do archivu. V některých případech jsme pro potřebu obcí pořídili i kopii obecní kroniky, jejíž originál byl do archivu předán.“ Kromě zmíněných seminářů a konzultací umožňují pracovníci SOkA kronikářům přístup k potřebným archivním pramenům.</p> <p>Okres Šumperk<br />
Vlastivědný ústav v Šumperku, který byl metodickým pracovištěm pro práci kronikářů v tehdejším okrese Šumperk, ukončil tuto činnost v roce 1989 odchodem pracovníka, který se této problematice věnoval. Kronikáři se na pracovníky muzea obracejí sporadicky – většinou jde o pomoc při zpracováni dějin obce.<br />
Poté, co kronikáři nenašli metodikou pomoc v muzeu, začali se obracet na SOkA v Šumperku. A to zeména po roce 1998, kdy byla otevřena nová budova archivu a prohloubila se spolupráce s obecními úřady v rámci zavádění a dodržování spisové služby, a také v souvislosti s ukládáním dopsaných obecních kronik do archivní úschovy.<br /> „Ke spolupráci s kronikáři jsme byli posléze vyzváni vedením Zemského archivu v Opavě. Pravidelné semináře nepřipravujeme, spíše se zaměřujeme na individuální konzultace podle potřeb jednotlivých obcí, kronikáři se iniciativně chodí poradit, co do kronik psát, a také jak a čím. V současné době nám velmi pomáhá kniha Jak vést kroniku obcí a měst autorek L. Šotnarčové, M,. Kašubové a R. Gošové (vydal SEVT a.s., cena 355 Kč – pozn. redakce). Zatím poslední společné posezení s kronikáři a zástupci asi deseti obcí v prostorách SOkA proběhlo počátkem minulého roku. Šlo o neformální setkání spíše přátelského a debatního rázu. Takovýchto setkání bez předem stanoveného programu se během posledních let uskutečnila celá řada. Většinou jde o okamžitou reakci na potřeby samotných kronikářů. Nejvíce jich zajímá, o čem mají kroniky psát, jakým způsobem, čím a na jaký materiál. Dotazy jsou vznášeny i na využívání počítačové techniky. Nikdy nezapomeneme ani na možnost nahlédnout do kronik různých obcí a měst. Často se stává, že si sám starosta domluví návštěvu archivu po změně nebo jmenování nového kronikáře“, sděluje své poznatky z této oblasti PhDr. Hana Jarmarová, ředitelka SOkA v Šumperku a dodává, že již v roce 1992 zavedl archiv praxi, a sice, že při kontrolách uložení archiválií a spisové agendy ponechává kroniky na obci jako dlouhodobou depozitní zápůjčku. Vyhnul se tak úmyslnému zatajování kronik a jejich následným ztrátám. Depozitní smlouvy však velmi záhy začal archiv uzavírat pod podmínkou, že za bezpečnost kroniky (tedy řádné uložení na obecním úřadu a zabránění poškození a ztrátě) neodpovídá starosta z titulu své funkce, ale je odpovědný jako fyzická osoba.<br />
Má to tu výhodu, že starostové při ukončení svého funkčního období trvají na změně smlouvy nebo prostě kroniku odevzdají do SOkA.<br />
Kroniky má v archivu uloženo 82 obcí a osad, 6 obcí si některé díly ponechalo, jako depozitní zápůjčku má k dispozici kroniky psané v českém jazyce 17 obcí. Tyto kroniky jsou vedeny v evidenci archivu a podléhají pravidelnému kontrolnímu dohledu.<br /> „Přesvědčit starosty obcí o uložení kronik do archivu se nám daří čím dál lépe a snadněji. Ukázali jsme jim jaké kroniky již máme, v jakém prostředí jsou uloženy a jak jsou bezpečně zajištěny. Navíc plníme slíbenou dohodu, že si obec může kdykoliv kroniky vypůjčit. Většinou této možnosti využívají u příležitosti sjezdů rodáků nebo obcemi tradičně pořádaných sezení nad kronikou. V tomto případě razíme heslo, že je lepší ohmataná kronika, o kterou mají občané zájem, než vzorně vypadající kronika, o kterou nikdo nestojí,“ vysvětluje H. Jarmarová.<br />
Archivu se osvědčuje neformální přístup, který je usnadněn úzkou spoluprací s většinou starostů. Právě oni pak domluví návštěvu kronikáře v SOkA, a případně s ním i přijedou. Seznámí se s archivními fondy, které se dané obce týkají, prohlédnou si starší kroniky vlastní i jiných obcí. V případě potřeby pak archiv navštěvují již sami kronikáři a podle potřeby si vyhledávají podklady např. pro retrospektivní zápisy, a nebo se jen přicházejí poradit či pochlubit svojí prací.</p>

<p>LIPNÍK NAD BEČVOU: Městská knihovna v Lipníku nepůsobí pouze jako půjčovna knih, ale pořádá celou řadu kulturních a vzdělávacích aktivit, výstav i přednášek. A jde na to systematicky.</p> <p>Do série přednášek se pracovnice knihovny pustily v roce 2008. Nazvaly je Host v knihovně aneb Knihovnické besední čtvrtky v Lipníku nad Bečvou. A dokazují jejich prostřednictvím, že knihovny jsou také vzdělávacími instituty.<br />
„Snažíme se dělat většinu akcí, které jsou nějakým způsobem spojeny s četbou, knihami, vzděláváním, poučením,“ říká ředitelka městské knihovny v Lipníku Miroslava Střelcová a dodává: „Naše knihovna realizuje projekt celoživotního vzdělávání, který zahrnuje jednak oblast práce s informačními a komunikačními technologiemi a druhou, kterou reprezentuje právě Host v knihovně. Většina našich hostů o své práci píše, publikuje, takže spojitost s knihou a tedy i knihovnou je přirozená.“<br />
Kromě již rečeného jsou knihovny také místem setkávání generací, lidí různých názorů a smýšlení. Právě informace, názory a pohledy na život i svět kolem nás reprezentuje cyklus Host v knihovně. Koná se v době podzimu, zimy a brzkého jara, kdy je větší šance, že návštěvníci do knihovny zavítají. Pravidelně každý druhý čtvrtek v měsíci hostí knihovna zajímavou osobnost z různých oblastí kultury a společenského života. Cyklus uzavírá mimořádný host pro děti. Od roku 2008 se uskutečnilo celkem 19 setkání.<br />
Knihovna má v pořádání besed a přednášek dlouhou tradici. K tomu, aby pořadům daly společný rámec a pravidelnost, vedla knihovnice snaha o lepší propagaci a vstřícnost vůči návštěvníkům. Tím skutečným impulsem se v roce 2007 stala série přednášek o historii Lipníku pořádaná ve spolupráci s Muzeem Komenského v Přerově. Ukázalo se, že pokud jsou přednášky prezentovány v určitém cyklu a společně propagovány, lidé na tuto nabídku velmi dobře reagují. Ředitelka je přesvědčena, že pravidelnost přednášek je pro příznivce knihovny komfortnější. Dopředu si mohou zorganizovat čas, vybrat si téma, které je zaujalo. A potvrzuje to jednoznačné zvýšení návštěvnosti.<br />
Knihovnice si předem vytvářejí dramaturgii cyklu, hledají témata, která by mohla zaujmout co nejvíce návštěvníků. „Vždy se snažíme, aby součástí cyklu byla beseda se spisovatelem, cestovatelem, aby jeden pořad byl věnován dětem a také nezapomínáme na regionální témata, která jsou u našich návštěvníků hodně oblíbená,“ popisuje výběr témat ředitelka knihovny. Pokud ale knihovnice dostanou nabídku uspořádat besedu se zajímavým člověkem, pozvou jej do knihovny i mimo cyklus. Tak to bylo například s panem Zimovčákem, kterého si nemohly nechat ujít.<br />
Cyklus přednášek Host v knihovně se již zapsal natrvalo mezi úspěšné programy Městské knihovny v Lipníku nad Bečvou. Od roku 2009 je finančně podpořen z grantů města a Ministerstva kultury ČR, a proto může být vstup na akce zdarma, a je možné pozvat i zajímavé hosty. Kromě toho, že knihovna využívá nabídek, které dostává, knihovnice samy aktivně kontakty vyhledávají, zvláště ty regionální.<br />
Hosty v knihovně již byli například spisovatelé Arnošt Vašíček, básníci Ivan Dostál a Marta Konířová, cestovatelé Ilona Füzeková, Jiří Mára, Vladimír Šimek, hudebník Karel Plocek, s dětmi živě diskutoval ilustrátor Adolf Dudek. Největším lákadlem jsou zatím přednášky s regionální tematikou, zejména vztahující se k historii města a regionu, o ty je velký zájem. V knihovně se prezentovali i regionální cestovatelé Jiří Mára a Jan Pohanka, kteří hovořili o svých zážitcích.<br /> V minulých letech ve městě a okolí probíhaly archeologické výzkumy. Knihovna zkusila požádat archeology Zdeňka Schenka a Jana Mikulíka, zda by neudělali přednášku. Proběhla a byla tak úspěšná, že letos se bude opakovat celkem čtyřikrát. Dokonce si v knihovně pohrávají s myšlenkou, že by tyto přednášky mohly vyjít i knižně.<br /> „Pro nás je největší odměnou, když do knihovny lidé přijdou a je jedno, že si neodnesou žádnou knihu. Poprvé, podruhé možná ne, ale někteří třeba začnou přemýšlet nad tím, že když umíme udělat zajímavý program, tak musíme nabízet i úžasné knihy,“ říká závěrem ředitelka knihovny Miroslava Střelcová.<br /> Magdalena Gladišová</p>

<p>CHRUDIM: Málokterý z laiků dnes ví, že Chrudim bývala v minulosti významným barokním centrem sochařství ve východních Čechách. Připomenout a oživit tuto dobu slávy se snaží představitelé města.</p> <p>Na začátku roku 2009 zahájila Chrudim největší investiční akci za posledních několik let. V jejím rámci se pustila do rekonstrukce jedné z nejhodnotnějších stavebních památek barokního období umístěné v centru města – do léta nevyužívaného kostela sv. Josefa s přilehlým bývalým kapucínským klášterem.</p> <p> V kostele sv. Josefa chce zřídit Muzeum barokních soch, a vzhledem k bohaté sochařské historii barokního období se bezpochyby jedná o projekt, který svým významem přesahuje hranice regionu.<br />
V období 17. a 18. století představovala Chrudim jedno z důležitých mimopražských uměleckých center Čech. V dobách minulých zajistila městu věhlas především tvorba malíře epitafů Matouše Radouše a množství zdejších sochařských památek pocházejících z dílny chrudimských sochařů Jana Pavla Čechpauera a Ignáce Rohrbacha. Z jejich spolupráce vzešel nepřehlédnutelný monumentální sloup Proměnění páně, který dnes zdobí hlavní chrudimské náměstí. </p> <p>Projekt Muzea barokních soch, na jehož realizaci se podařilo zastupitelům získat z Regionálního operačního programu NUTS II Severovýchod částku ve výši 43,868 milionů korun, by měl být dokončen v listopadu tohoto roku. První návštěvníky by v takovém případě přivítal již na jaře roku 2011. Stěžejní expozici vytvoří východočeské barokní sochařství reprezentované díly Ferdinanda Maxmiliána Brokofa, Matyáše Bernarda Brauna a jeho následovníků Jiřího Františka Pacáka, Řehoře Thény a Jana Alberta Devotyho, který se usadil v nedalekém Hrochově Týnci. </p> <p>Kostel sv. Josefa, jenž se má již v příštím roce probudit k novému životu, nebyl ke svému původnímu účelu, tedy bohoslužbám, využíván již od roku 1948. Do jeho prostor mohli návštěvníci zavítat pouze při příležitosti velikonočního otvírání Božího hrobu, který se nachází pod kostelní stavbou, a Chrudimské pouti. Nutno říci, že již v minulosti představoval významné poutní místo. Kostel s klášterem obýval kapucínský řád, který jej však definitivně opustil několik let po druhé světové válce. Město, které celý komplex již tenkrát vlastnilo, jej poté nabídlo slovinskému řádu verdistů. Ti však o jeho využití neprojevili zájem. Církev z nefunkčního kostela odvezla vnitřní mobiliář, který jí patřil. Zachovány zůstaly jen některé sochy.<br />
Představu o novém využití kostela v té době nikdo neměl. </p> <p>S nápadem přišel až Luboš Jelínek, sávající člen zastupitelstva města, a sice umístit v kostele sv. Josefa chrudimské artefakty barokního sochařství. V současné době se řada sochařských děl nalézá na veřejných prostranstvích, což je pro ně vzhledem k rušivým vlivům počasí a hrozbě vandalizmu a krádeží nebezpečné.<br />
Originální sochy tak naleznou útočiště v útrobách kostela, který se navíc měl stát dějištěm koncertů a komorních divadelních představení. Součást projektu tvoří také špičkově vybavený projekční prostor, kde se počítá například s uváděním představení z Metropolitní opery v New Yorku a dalších akcí podobného typu.<br />
Za zmínku rozhodně stojí i v budoucnu plánované využití přilehlých prostor bývalého kláštera, zejména klášterní zahrady, která se může stát zázemím pro akce pod širým nebem, tvůrčí dílny apod.<br />
Město pamatuje i na komerční aktivity, např. mimořádné svatební obřady či provoz restaurace. Myslí tak na období, kdy dojdou dotační peníze a provoz by se měl stát zcela nebo alespoň zčásti finančně soběstačným. </p> <p>Návrh projektu Muzea barokních soch vzešel z dílny architektonického studia Projektil Architekti, jehož portfolio tvoří známé projekty jako například budova Národní technické knihovny v Praze. V původním návrhu interiéru pracoval architekt Roman Brychta s asketickými dispozicemi kapucínského kostela, čímž dospěl k puristicky kompletně bílým stěnám a prázdnému interiéru, jenž by dovolil vyniknout jednotlivým exponátům. Po započetí rekonstrukčních prací se však objevila řada barevných a velmi zajímavých prvků včetně nástěnných výmaleb, které získají v konečné podobě muzea své místo stejně tak, jako například kropenky a jiné původní detaily. Realizátoři projektu se ve snaze získat co největší množství původního vybavení kostela pokusili získaz zpět kostelní varhany, které se dnes nacházejí v nedalekých Králíkách. V tomto případě však neuspěli, a snaží se je nahradit jinými, které popřípadě nechají i opravit. </p> <p>Samotnou expozici barokního sochařství má tvořit celkem 34 soch. Některé z nich pocházejí, jak již bylo řečeno z Chrudimi. Jedná se o tři sochy z již zmíněného Božího hrobu – z tzv. pašijového cyklu z krytpy kostela sv. Josefa, na jehož vzniku se v průběhu osmnáctého a devatenáctého století podílelo více řezbářů rozdílných schopností. Další sochy se přemístí z Regionálního muzea v Chrudimi a velké množství exponátů nakonec vytvoří zápůjčky od církve a měst. V tomto případě se často jedná o sochy, na jejichž rekonstrukci nemá majitel prostředky, proto se dočkají zrestaurování v rámci projektu Muzea barokních soch. Návštěvníci se tak mohou těšit na pestrou přehlídku barokního sochařství východních Čech, kterou doplní také plánované komentované prohlídky města s jednou z největších městských památkových zón v regionu.</p> <p>Muzeum vzniká pod odborným vedením Pavla Panocha z Ústavu historických věd Filosofické fakulty Univerzity Pardubice, za město se na přípravě a realizaci projektu podílí historik a místostarosta Chrudimi Pavel Kobetič.</p> <p>A sláva východočeského sochařského umění a historie s ním spjaté má šanci opět vstoupit do širokého povědomí.</p> <p>Vstupte na webové stránky Muzea barokních soch.</p>

<p>MLADÁ BOLESLAV: Pokud se někdo stará o městskou kulturu a šéfuje za tím účelem založené organizaci, je jeho úspěch závislý na mnoha aspektech. Jedním ze zásadních jsou právě lidé, jejich ochota, invence a zájem.</p> <p>„Kultura města Mladá Boleslav je skvělý tým spolupracovníků, kteří se podílejí na mnoha projektech, vzájemně se zastupují a pomáhají si,“ říká v jednom rozhovoru ředitel akciové společnosti PhDr. Pavel Filip.<br />
Akciová společnost se jmenuje Kultura města Mladá Boleslav a jejím jediným akcionářem je město. Byla založena v říjnu roku 2007 a navázala na činnost předchozích organizací Domu kultury Mladá Boleslav, s.r.o., a příspěvkových organizací Infocentrum Mladá Boleslav a KaSS Mladá Boleslav. Základními důvody spojení třech subjektů s různými právními formami existence byly aspekty ekonomické (úspora při používání odpočtu DPH), organizační (zvýšení produktivity práce, lepší využívání technických prostředků) a koncepční (programové propojení a koordinace činností jednotlivých středisek a pracovišť).<br />
Významných ekonomických úspor se dosáhlo také převedením vlastnictví nemovitosti Domu kultury z města do majetku společnosti, což např. umožnilo odpočet DPH při rekonstrukcích a při přípravě a realizaci dalších výzev ROP a projektů EU.<br />
Už v roce 2008, tedy rok po svém vzniku, vykázala společnost Kultura města Mladá Boleslav zisk přes 160 tisíc. Věta ze Zprávy představenstva o hospodaření společnosti a stavu jejího majetku za tento rok zní: Hospodářský výsledek společnosti je dán kvalitní a vysoce produktivní prací zaměstnanců a jejich vzájemnou spoluprací. Nutno dodat, že základním předpokladem úspěchu jakékoli organizace je profesionální vedení.<br />
Město odkoupilo Dům kultury od odborů KOVO Škoda auto za 30 mil. Kč. Stalo se tak v roce v roce 2005 a tento obchod se městu dozajista vyplatil. Krok správným směrem podle všech dostupných informací byla také volba právní formy organizace tedy a.s., což potvrzuje její cca tříleté úspěšné působení. Osvědčuje se i propojení tří institucí v jeden celek, zejména ve společných projektech – jako jsou např. Ples města, Dny Mladé Boleslavi v Pezinku, Středověký jarmark nebo Mladoboleslavské vánoce. Management společnosti dává větší pozor na to, jak jsou akce v roce rozložené a koordinuje projekty s dalšími pořadateli. Návštěvnost díky tomu nijak výrazně neklesá a ekonomická krize zatím společnost neohrožuje. </p> <p>Struktura společnosti vypadá složitě, ale když jsem se zeptala ředitele Pavla Filipa na kompetence Střediska Svět vůči dvěma galeriím (Sbor českých bratří a galerie Templ), které má zatím organizačně ve své kompetenci, zodpověděl nejen tuto otázku, ale zároveň jednoduchým způsobem vysvětlil nově připravovanou organizační strukturu: „Stávající situace je zvyková a vyplývá z dřívějšího uspořádání. Čas od sloučení organizací ukázal, že galeristky jsou samostatné, tvořivé, organizačně schopné, takže v blízké budoucnosti upravíme uspořádání na pět rovnocenných sfér – DK, střediska Svět, galerie Sbor, galerie Templ, Infocentra. Tak je budeme prezentovat i na nových webstránkách, které chystáme.“</p> <p>Kultura města MB zachovala veškerou dosavadní činnost organizací ze kterých vznikla, ale zároveň připravuje řadu nových programů a projektů. Vedle koncertů, vzdělávacích a společenských akcí, výstav atd. se zde realizoval např. filmový festival animovaných filmů Ostravský koníček nebo Festival filmových úsměvů. Novinkou je samostatný projekt mladých filmařů Fast Fest, který vedle filmových projekcí nabízí i divadelní představení, aukci výtvarných děl a outdoor akce.<br /> Vyjmenovat všechny akce, které společnost pro veřejnost připraví během roku je neúnosné, řekněme si, že jich jsou stovky, přičemž počet návštěvníků přesahuje 100 tisíc. V nabídce jsou výstavy, koncerty, divadelní představení, dětské pořady, programy pro předškoláky, studenty i pro seniory. Jejich přehled najdete zde <p>Pro dokreslení rozmanitosti aktivit společnosti je dobré zmínit, že od září 2008 také vydává měsíčník. Vychází v nákladu 150 kusů, cena jednoho výtisku je 8 Kč. K dispozici je také v elektronické podobě (pdf) na webu společnosti nebo na stránkách města <p>Asi nejvýznamnějším dlouhodobě připravovaným projektem je turistická naučná stezka s názvem Metalová cesta Mladou Boleslaví. Jejím cílem je přiblížit turistům méně známé památky a atraktivní místa ve městě.<br /> Projekt sestává ze tří částí: první počítá s vybudováním naučné stezky provázené audiovizuálními infopanely, druhou je rekonstrukce interiéru i exteriéru Infocentra a poslední část projektu spočívá v kulturním a turistickém značení.<br /> Podrobné informace o projektu najdete na některém z těchto odkazů:<br />
http://www.mb-net.cz/?…<br />
http://www.mb-net.cz/?…</p> <p>Projekt prošel náročným procesem vyhodnocování, dostal se do finálového řízení výběru pro dotace z fondů Evropské unie. Výbor Regionální rady regionu soudržnosti Středočeského kraje 5. ledna 2010 projekt schválil, a tím otevřel cestu k evropským penězům.<br />
Předpokládané výdaje na projekt činí 21,916 mil.Kč. Z fondů Evropské unie má být hrazena částka 14,639 mil. Kč. Město Mladá Boleslav by se mělo podílet částkou 7,276 mil. Kč na opravu střechy a fasády budovy č.p. 107 v Železné ulici, v němž sídlí Infocentrum.</p> <p> Na otázku: co je nového, ředitel odpovídá: „Zásadní novinkou nejbližšího období je dokončení 100 mil. investice rekonstrukce Staroměstského náměstí. Naše společnost byla pověřena, aby připravila nejen slavnostní otevření, ale budeme vytvářet programy pro oživení celého prostoru starého města (koncerty, venkovní filmové projekce, výstavy na náměstí, tematické trhy…) Připravujeme také projekt stálé městské galerie.“</p> <p>Pozn. redakce: Slavnostní otevření zrenovovaného Staroměstského náměstí se kvůli pokračujícím pracím přesouvá ze soboty 25. září na sobotu 9. října 2010. </p> <p>Na konec několik údajů vážících se ke společnosti:<br />
- Dotace ze strany města dosáhla vloni 12 400 000 Kč.<br />

• Ve společnosti pracuje 22 stálých zaměstnanců. Kustodi, pořadatelé apod. jsou najímáni na různé úvazky během sezony.<br />
  • Nejvíce ziskové jsou pronájmy prostor.<br />
  • Rok 2009 skončil s hospodářským výsledkem: zisk 250 000 Kč, což ředitel Filip komentuje slovy: „Finanční provoz a.s. je velmi složitý, provádíme odpisy z majetku, vlastní ekonomické aktivity. Nespotřebované, resp. vytvořené finanční prostředky používáme pro technický rozvoj, zřídili jsme položku fondu oprav (například nyní opravujeme střechu na DK a nijak nezatěžujeme městský rozpočet). Ztráta nikdy nenastala, a za mého působení zde nenastane.“</p>

TRSTĚNICE: Obec Trstěnice se nachází ve Východočeském kraji v okrese Svitavy ve středu rovnostranného trojúhelníka, jehož vrcholy tvoří tři známá města - Litomyšl, Polička, Svitavy. Zvykem je označovat ji jako Trstěnice u Litomyšle, neboť jsou ještě obce stejného jména u Znojma a u Chebu. Tato leží v nadmořské výšce 410 - 450 m nad mořem. Ve starých záznamech najdeme zmínku o vývoji názvu obce od prastarého Střenice až po současný název, o nejž se zasloužil v roce 1893 místní učitel. Dále konstatování, že v 17. století byli poddaní „povinováni robotou Fridrichovu dvoru a ke kuchyni Litomyšlského zámku dodávkou 86 fůr dřeva...“ Dočteme se také o vybudování šenků, hospod, zbudování rybníka, o založení Sokola a Orla, jakož i o jejich zrušení v roce 1953. Za druhé světové války obec zůstala česká, ale obklopená obcemi německými. K tomu, aby se lidé dostali do Litomyšle nebo do Svitav, museli mít pasy, tzv. "Grenzausweis". Dnes zde trvale žije 511 obyvatel, z toho 90 dětí, a počet trvale obydlených domů je 158. Obec, jejíž nezaměnitelnou dominantou je věž u kostela viditelná z dalekého okolí, je rájem chalupářů. Možná i právě proto se zachovala alespoň část původních stavení, a to ve výborném stavu. Díky pěkné okolní krajině je navíc částí Trstěnice vedena cyklo-turistická trasa, a tak je zde od jara do podzimu živo. Tato malá obec dává o sobě již delší dobu vědět i díky akcím, které se tu pravidelně konají. K nim patří také divadlo. Hrálo se tu už za starých časů a v posledních letech se tato tradice znovu obnovuje. Od roku 1971 až do roku 1978 se zde nacvičovalo několik známých divadelních her, raritou byla Vojnarka od Aloise Jiráska, který čerpal svůj příběh právě z Trstěnice konce 19. století. Hlavní postavou – Vojnarkou - je v něm trstěnická Helena Benešová ze statku čp. 103. Samotná divadelní hra se v Trstěnici předváděla poprvé až po její smrti, neboť si to za svého života nepřála. Také se tu tancovaly besedy - Česká a Moravská, ale po roce 1978 tato činnost na dlouhých 18 let ustala. Naštěstí přišly politické změny a divadelní soubory přestaly být pod přísnou kontrolou komunistických dohlížitelů. Divadelní tradice byla obnovena v roce 1996 u příležitosti 120. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v Trstěnici. Tehdy se tu hrál zcela nový divadelní kus Pod tou naší starou lípou. Šlo o pohádkový příběh z počátku 20. století, který napsal a sám režíroval Adolf (Áda, Dolfa, Rejža) Hurych, místní občan a zakladatel divadelního souboru - od roku 1998 s oficiálním názvem Divadelní spolek Vojnarka (na počest a památku Heleny Benešové – Vojnarky). Představení se odehrálo na několika místech a celkem je zhlédly čtyři tisíce návštěvníků. Pod vedením tohoto oblíbeného reřiséra vznikly v sedmdesátých letech divadelní hry Selská rebelie, Lucerna, Naši furianti, Hrátky s čertem, Radúz a Mahulena, Láska a bolest, Ufouni v Čechách aneb Jak nám rozkradli republiku a Dědkové v odmašťovně. Áda Hurych se také zasloužil o každoroční pokračování divadelního léta. Na počátku roku 2009 po něm převzal štafetu František Šplíchal, s nímž soubor nastudoval a v roce 2009 odehrál divadelní pohádku Mrazík. V letošním roce nacvičil pohádku O statečné princezně Máně, která byla uvedena taktéž v rámci Trstěnického divadelního léta. Obnovilo se také tancování besedy. Amatérský spolek Vojnarka pro svou činnost využívá nejrůznější prostory, které jsou právě k dispozici. Například tělocvičnu základní školy, útočiště nalézá také v usedlosti zvané Urban. Tuto aktivitu podporuje obecní úřad, který postavil kryté pódium v přírodním sportovním a kulturním areálu za zdejší základní školou. Stavba byla dokončena v roce 2000, provozovatelem je obec Trstěnice a celý areál má kapacitu přibližně 600 míst. Slouží pro kulturní a společenské akce v letním a podzimním období, protože obec není vlastníkem žádného kulturního zařízení se sálem. Pro úplnost ještě dodejme, že centrem uměleckého dění je také zdejší historický statek Vojnarka, ve kterém se již řadu let konají mezinárodní festivaly, například Trstěnický Faun, dále mezinárodní sympozia perkusionistů a divadelní a výtvarná soustředění.