<p>ČR: Od Tří králů do Popeleční středy – Svátkem Svatých Tří králů neboli mágů (6. leden) končí doba vánoční a začíná masopust, jediné období roku, které zůstává neovlivněno církevní liturgií. Římská antická kultura ovlivnila civilní i kulturní zvyklosti středověké Evropy, převzat byl i její kalendář. Proto se začátek nového roku slavil v prvopočátcích začátkem března.</p> <p>Byly s ním spojeny i různé oslavy, obřady a zvyky. Po přesunutí Nového roku na 1. leden většina rituálů zůstala spojená s původním obdobím. Během této doby se nepřipomíná mnoho význačných svátků spojených s církevními obřady. Alespoň se mimo kostely a domácnosti věřících neslavily, povědomí o nich si většinová společnost odnáší vlastně jen z literatury 19. století (romány Ignáta Herrmana, Popelky Biliánové, Boženy Němcové, J. K. Tyla, Karolíny Světlé a dalších).<br />
Prvním svátkem masopustní doby je svátek Svatých Tří králů, kdy se v kostele světí voda, křída a sůl. Těchto posvěcených předmětů se původně používalo jako ochrany proti zlým silám. Nadpis K + M + B psaný křídou na dveře se stal připomínkou této dávné tradice spojené i s obchůzkou vesnicí, konanou knězem a ministranty. 21. ledna uctívá křesťanský svět památku sv. Anežky Římské, dvanáctileté panny a mučednice. Nad jejím hrobem byla později postavena bazilika, ve které se každoročně o jejím svátku žehná 2 beránkům, černému a bílému. Z jejich vlny se tkají tzv. pallia, která předává papež nově ustanoveným arcibiskupům jako odznak jejich úřadu. Při svátku Očišťování Panny Marie, lidově zvaného Hromnice (2. února) se v kostelích světily svíčky, tzv. hromničky. Při bouřkách je hospodyně spolu s chlebem daly na stůl a zapálily je jako ochranu před ohněm. O svátku sv. Blažeje (3. února) bylo po mši svaté věřícím udělováno svatoblažejské požehnání, které mělo chránit před bolestmi krku. Svátek sv. Doroty (6. února) je spojen s lidovou obchůzkou a hrou o umučení a stětí sv. Doroty, se kterou obcházely děti vesnicí. Tento zvyk se zachoval jen v představeních folklorních souborů a na festivalech. </p> <p>Římská společnost sice ovlivnila kulturní zvyklosti střední Evropy, ale počasí ovlivnit nemohla. Období bujných karnevalů ve Středomoří se pojilo s jarem a začátkem sezonních zemědělských prací, naopak ve střední Evropě o masopustu stále ještě zůstávala zima, období vegetačního klidu. Díky tomu bylo více času na zábavu, setkávání se sousedy, chození na přástky, hyjtu, kde se povídaly tajuplné, strašidelné příběhy a pohádky. Pořádaly se taneční zábavy, zabijačky, smlouvaly se a konaly svatby. To vše se muselo uskutečnit do konce masopustu, do Popeleční středy, kdy začínal čtyřicetidenní půst.<br />
Masopustní období je každý rok jinak dlouhé. Odpočítává se od pohyblivých velikonočních svátků, kdy se daným výpočtem určí Popeleční středa, a tím konec masopustu. Může to být začátkem února, nebo i klidně až v březnu. Záleží na jarním úplňku.<br />
Během masopustu se hrály nejrůznější hry, nejznámější je asi souzení Bakchuse, antického boha úrody a vína (a opilství). Po soudu byl obyčejně pohřben (vhozen do studené vody, zahrabán do sněhu apod.). Pozůstatkem starých rituálů jsou obřadní tance – tanec s klátom, šavlový (na Moravě, zvláště na Slovácku)), palicový, na konopě. Měly zajišťovat prosperitu a plodnost. V současnosti jsou již pouhým divadlem.<br />
Dodržovaly se další krajové zvláštnosti a zábavy, např. babský mlýn, ve kterém se přemílaly starší ženy na mladá děvčata. Na Nymbursku zase pořádala děvčata a ženy šplochan, kdy upekly koláče a druhý den spolu s maškarami a muzikanty projížděly vsí. Na Chodsku chodívaly přástevnice po prahůdkách. Na Boleslavsku byl typickou masopustní zábavou šedivek.<br />
Masopustní zábavy vyvrcholily Tučným čtvrtkem, před kterým probíhaly zabijačky.<br /> O Tučném čtvrtku se muselo hodně jíst a pít, aby byl celý rok dostatek. Vůbec po celý masopust se nijak nešetřilo, ani v chudších rodinách. Dokonce Tomáš ze Štítného vytýkal ve své době Čechům, „že v ten čas jedí příliš mnoho kobližek“.<br />
Cílem obchůzek, scének nejrůznějších maškar, do jejichž podoby se prolínala současnost, bylo žerty, písněmi a tanci získat co nejvíce potravin a peněz pro společnou masopustní zábavu.<br />
Na Slovácku se tančíval a dodnes tančí šablový tanec. Koledníci ho tančí před každým stavením ve vsi a získávají výsluhu. Podobně chodili na Slovensku s rožněm a ve Slezsku s djablem.</p> <p>Mezi nejzajímavější obchůzky patří jihočeské kolední hry konané na Doudlebsku.<br /> Více než stoletá tradice, s kořeny sahajícími hluboko do minulosti, pokračovala i letos. Jen je již jednodušší, postrádá magické prvky. Moderní doba si vyžádala některé další úpravy v obchůzce. Koledníci ve společenském obleku, přepásáni širokou šerpou v barvách trikolory, s klobouky, na kterých je připevněno 365 barevných papírových kytiček a jalovcové větvičky, procházejí vesnicí a před každým stavením zatáčejí kolečko, většinou při zpěvu písně Červená růžičko. Zvou hospodáře a hospodyni, všechny domácí k nedělní zábavě. Většinou si vykoledují klobásky, kus špeku, v současnosti spíše peníze. Dostanou zavdat i dají zavdat kořalky, dostanou koblihy či šišky, někde chlebíčky. Koledníci si zatancují s hospodyní a dcerami a jdou k dalšímu domu. Občas jsou pozváni dovnitř na svačinu. Před křížem, kapličkou, Božími mukami a domem, kde od minulého masopustu někdo zemřel, zatočí tiché kolo.<br />
Koledníků při obchůzce musí být nejméně dvanáct (jako apoštolů): Masopust, dva hejtmani, dva rychtáři, dva konšelé, dva tancmajstři a mládenci a vaječník. Tradice velí, aby koledníci byli svobodní chlapci (dříve to byli rekruti), masopust a vaječník mohou být starší a ženatí a jsou jediní v koledě oblečeni jako maškary (mají oblečení typické pro svou roli). Každý z koledníků má odznak své hodnosti: Masopust (Caperda, Matka) je vyzbrojen slaměným cepem, kterým zavádí kolo, hejtmani mají píky, rychtáři feruli, tancmajstři věnečky červenomodrobíle opletené, konšelé pušky, mládenci hůlky zdobené fáborem. Vaječník (rybníkář) má na čepci připevněnou slepici, respektive imitaci slepice či kohouta. Na topůrku, z jedné strany připevněnou sekyrku, z druhé lopatku, nosí tašku-cikr, do které strká vše, co vykoleduje. Je nejživějším a nejveselejším členem koledy, hlasitě výská, šmejdí po dvoře, ve stodole, kurníku, co najde, přinese k hospodáři a snaží se mu to prodat. Samozřejmě všudypřítomné je štamprle. Jestliže při obchůzce potkají auto, zatahují ho a nenechají projet, dokud nezatančí kolečko, nezavdají si s řidičem či posádkou a na oplátku dostanou výslužku. Často koledníky doprovázejí maškary. V Petříkově na rozdíl od vedlejší obce Olešnice, kde každým rokem chodila i ženská koleda, se ženy podílejí pouze na přípravách, pletou klobouky, připravují a upravují insignie.<br />
O poslední masopustní neděli bývala velká zábava. V pondělí se v tanci pokračovalo. Držel se mužovský bál, na který neměli svobodní přístup. Každý sedlák vyhazoval při tanci svou manželku co nejvýše, aby tak vysoko vyrostl len, konopí. Přisuzované magické vlastnosti a přání již dávno vymizely z povědomí. Ale velká nedělní taneční zábava se koná dodnes.<br />
V Postřekově na Chodsku se v pondělí konal babský bál, určený vdaným ženám a hospodyním. V Olešnici na Trhosvinensku býval zase věneček. Dívka byla slavnostně uvedena koledníkem, zatančila si s ním, dostala zavdat a zaplatila za poctu. Tak byly provedeny všechny přítomné svobodné dívky. Vyvrcholením masopustu byla úterní zábava, často maškarní, kdy se o půlnoci konal pohřeb Masopusta. Také se pohřbíval medvěd, basa. Záleželo na krajových zvyklostech. V Těšínově, nyní již pouze součásti obce Petříkov, Masopust každoročně pronášel půlnočni kázání. V petříkovské hospodě o půlnoci hudba spustila smuteční pochod, do sálu vstoupili koledníci, kteří nesli na obrácených neckách „mrtvého“ Masopusta. Za neckami kráčel „kněz“ doprovázený „kostelníkem“ a „ministrantem“, ostatní koledníci a Masopustova „vdova“. Přidávali se místní i hosté za obrovského naříkání a pláče. Kněz se loučil se zemřelým. Jeho projev se každoročně opakuje, proslov i litanie za zemřelého jsou často proloženy vulgarismy, ale v této specifické situaci se vulgarita slov příliš nevnímá. Je to pouze veselý a vtipný projev. (Uvědomíte si to pouze, když si texty pročtete v klidu mimo kontext hry.) Nakonec „kněz“ promluvil přímo k Masopustovi, který najednou obživl a roztančil se se svou vdovou sálem. Mají sólo. V minulosti, zábava úderem půlnoci skončila. Začala Popeleční středa, tedy přísný čtyřicetidenní půst. Nyní pokračuje veselí i po půlnoci.<br />
Letos byl masopust ukončen v úterý 17. února. V moderní době se masopustní oslavy zvané končiny, fašanky, voračky, ostatky či bláznivé dny přesouvají většinou na poslední masopustní víkend, kdy vesnicemi a městy obcházejí průvody koledníků – buď tradičních obchůzkových her a tanců nebo pouhé maškarní průvody. Je to především z pracovních důvodů. Sporadicky v některých vesnicích si stále ještě berou dovolenou a obcházejí s koledou v pondělí a úterý masopustní.<br />
Masopust se slaví téměř všude, maškarní průvody procházejí městy i vesnicemi (na pražském Žižkově, Břevnově, ve Vestci, Milevsku, kde je již více jak stoletá tradice maškarních průvodů. Známá je tradiční Slaměná koleda na Hlinecku, maškarní obchůzka a zábavy v Postřekově na Chodsku, podšablárské tance na Moravě.<br />
Organizují se masopustní zvyky a obyčeje ve skanzenech, muzeích lidových staveb, masopustní obřady se předvádějí na folklorních festivalech. To je ale již jen divadlo, ne živá tradice pořádaná sousedy pro sousedy.<br />
Masopust skončil, podle církevního kalendáře začíná postní doba. Život současné společnosti však pokračuje neovlivněn stejným tempem dále. Pro samotné koledníky však masopustní veselice ještě neskončila. Dávají dohromady vykoledované peníze, dary (vejce, klobásy, uzené, špek), z výslužky uspořádají dopitky, na které pozvou ženy a dívky, které jim vyplétaly klobouky a pomáhaly s ustrojením, muzikanty a maškary, které s nimi obcházely vesnicí. A baví se. Dopitky se mohou konat i několik týdnů po masopustu.<br />
V Postřekově se koledníci scházejí ke společnému obědu již na Popeleční středu. Tradovalo se, že se k této příležitosti vykrmovalo několik psů a koček. Zda je to pravda, kdoví. </p> <p>Slovníček:<br />
Ferule- rychtářské právo, symbol výkonu rychtářského úřadu. Předmět vyřezaný ze dřeva, tvarovaný do podoby královského žezla.<br />
Hyjta – chodit na hyjtu- chodit na návštěvu. Známo především z Chodska.<br />
Pallium- pruh látky utkaný z ovčí vlny, odznak arcibiskupského úřadu, příp. kardinálů.<br />
Píka- dlouhá pěchotní bodná zbraň (halapartna).<br />
Prahůdky- na Chodsku se děvčata přestrojí za maškary, jedna za muže, druhá za ženu, vyzbrojeny pruty, chodí po přástkách.<br />
Přástky – od adventu po dobu postní se scházela děvčata ve stavení a společně předla len.<br />
Rekruti- mládenci odvedení ten rok na vojnu.<br />
Šedivek-Děvčata cca 14 dní před koncem masopustu pořádají slavnost s hudbou a pohoštěním a zvou tak mládence k zábavě a plesu. Zároveň je ukončením přástvy nebo doderek (draní peří).</p> <p>Literatura:<br />
Jindrová, Marie, Výroční obyčeje v jižních Čechách (masopust). Diplomová práce, Katedra etnografie a folkloristiky, FFUK, Praha, 1981<br />
Langhammerová, Jiřina, Čtvero ročních dob v lidové tradici. Petrklíč, Praha, 2008<br />
Vondruška Vlastimil, Církevní rok a lidové obyčeje, Dona, České Budějovice, 1991<br /> ze Štítného, Tomáš, Řeči nedělní a sváteční, ČAVU, Praha, 1929<br />
Zíbrt Čeněk, Veselé chvíle v životě lidu českého, Vyšehrad, Praha 2006</p>
