Knihy, literatura, média

Ministr kultury Martin Baxa, který se z účasti na panelu první den omluvil, druhý den konference pomyslně na dálku zahájil tiskovým brífinkem, na němž představil vládou schválený rozpočet, se kterým bude Ministerstvo kultury hospodařit v příštím roce. Výraznou sumou do rozpočtu MK na příští rok přispěly Národní plán obnovy a evropské fondy, rozpočet na živé umění přislíbil ministr navýšit o 167 milionů korun.

„Nálada v kultuře je – bez ohledu na Covid-19, energetickou krizi nebo válku na Ukrajině – dlouhodobě tíživá. Ministr kultury tedy přišel s navýšením rozpočtu na poslední chvíli,“ říká Petr Pola, programový ředitel organizace Nová síť z.s., která konferenci uspořádala. „Živé umění a kultura se systematicky nerozvíjí a ministr Baxa tím možná načas zastavil širší nepokoje a otevřel prostor pro další diskuzi.“

„Diskuze s poslancem Výborným ukázala, jak nezbytné je takováto setkání realizovat. Otevírá se při nich společenské a kolektivní nevědomí a na povrch se vynořují pověry, mýty a desetiletí zakotvené stereotypy, kterých se potřebujeme jako společnost zbavit. Kulturní obec opravdu nečeká ‚s nataženou rukou‘ na podporu státu. Naopak – kulturní aktéři otevírají náruč všem potřebným, jak nedávno ukázala například covidová krize nebo válka na Ukrajině,“ doplňuje Adriana Světlíková, ředitelka organizace Nová síť z.s. „Třetí ročník Culture Get-Together potvrdil, že představitelé nezávislé scény i zřizovaných organizací nacházejí společnou řeč a mají chuť, vůli a potřebu jednat za oblast živého umění a otevřené kultury společně. Všichni zúčastnění berou vládu za slovo v jejím závazku realizovat všechny legislativní výzvy spojené s Národním plánem obnovy nejpozději do roku 2026. Zásadní je i přijetí Statusu umělkyně a umělce do legislativy.“

Celý záznam konference najdete na youtube Culture Get-Together.

Konference Culture Get-Together každoročně rekapituluje témata, která nejvíce rezonují. Umožňuje prezentovat výsledky za daný rok a reagovat na vývoj, který každoročně ovlivňuje uměleckou obec v ČR. Oborové organizace mají příležitost podat zprávu o své činnosti, identifikovat nejaktuálnější problémy a rizika. Konference dává možnost sdílet zkušenosti i nabyté znalosti. Odbornice a odborníci dostávají zpětnou vazbu a prostor referovat o aktuální situaci na úrovni kulturní politiky. Cílem je také podpořit networking, tedy posílit stávající i nové síťování.

Konferenci pořádala servisní organizace pro živou kulturu Nová síť z. s. pod záštitou ministra pro evropské záležitosti Mikuláše Beka v rámci předsednictví České republiky v Radě EU 2022.

Podle zástupců organizace Děti úplňku, která dlouhodobě podporuje lidi s těžkou poruchou autistického spektra a jejich blízké, žije v České republice tisíce takových lidí. „V Česku je kritický nedostatek sociálních služeb pro lidi s autismem a vyššími nároky na péči. Výtěžek z kalendáře proto částečně financuje výstavbu komunitního bydlení, kde klienti budou moci prožít důstojný život. Jsme moc rádi, že díky Mirkovi Huptychovi můžeme propojovat umění, potřeby lidí s autismem i veřejnost, která si domů může pořídit umělecké dílo a přitom podpořit dobrou věc,“ říká Veronika Žáčková, výkonná ředitelka Dětí úplňku. Výstavbu bydlení pro lidi s autismem nedaleko Prahy spolek připravuje s organizací NAUTIS.

Miroslav Huptych má k oblasti duševního zdraví blízko díky zkušenostem s prací zdravotního bratra, terapeuta v krizovém centru či v léčebně pro drogově závislé. Podpořit svým dílem lidi s autismem tak pro něj bylo přirozené rozhodnutí. „Moji přátelé vychovávají dceru s autismem, takže vím, jak obtížná ta péče je a jak málo existuje podpůrných služeb. A tak mě napadlo, že bych mohl svým dílem přispět k tomu, aby se to zlepšilo,” vysvětluje výtvarník a autor kalendáře Miroslav Huptych.

Dílem Jana Amose Komenského se Miroslav Huptych zabývá už dvě dekády a považuje jej za literární skvost, v němž se skrývá řada užitečných poselství i pro dnešní dobu. Na motivy Labyrintu světa a ráje srdce vydal už několik kalendářů, tím aktuálním chce tuto svou tvůrčí éru završit. „Výtvarná práce na Labyrintu se sešla s mým onemocněním rakovinou před osmi lety. Uvědomil jsem si s plnou naléhavostí svou smrtelnost. Práce na Labyrintu pro mě byla arteterapií,“ odkrývá Huptych pozadí vzniku kalendářů.

Kmotrou kalendáře se stala Martha Issová, která se ve svém posledním filmu Buko vcítila do role ženy s poruchou autistického spektra, druhým kmotrem je teolog a kněz Tomáš Halík, který je znalcem a milovníkem díla J. A. Komenského.

Kalendář nabízí 24 velkoformátových ilustrací na dva roky, z nichž lze sestavit panoramatický nástěnný obraz. Obsahuje také 8 stran citátů z knihy Labyrint světa a ráj srdce v češtině a angličtině. Společně s prémiovou gramáží 350g/m² a vysokou kvalitou tisku se tak jedná o ideální dárek pro milovníky historie, umění a díky anglickému překladu i v zahraničí. Kromě kalendáře půjde do dražby i panoramatický obraz tištěný na plátno.

V rámci spuštění prodeje kalendáře se na podzim konají i doprovodné akce. První z nich, křest kalendáře, se koná 5. října od 19.00 hod. v Kasárnách Karlín. V rámci večera proběhne společně s prodejem kalendáře také autogramiáda s autorem. 8. listopadu se v pražské Městské knihovně odehraje diskusní večer o aktuálnosti Komenského myšlenek v dnešní době, kterého se kromě autora zúčastní i teolog a kněz Tomáš Halík, spisovatel Pavel Kosatík, historik Jan Kumpera a historička Markéta Pánková.

https://komensky400.cz/ oficiální stránky projektu

 

Děti úplňku je organizace sdružující rodiče a další rodinné příslušníky dětí s poruchou autistického spektra. Usilují o zlepšení kvality a dostupnosti sociálních služeb, protože jejich absenci v českém prostředí vnímají jako obzvlášť palčivý problém. V České republice fungují mimojiné jako odborní garanti tzv. homesharingu, což je iniciativa, která umožňuje dětem s postižením strávit čas u hostitelské rodiny či jednotlivce a odlehčit tak v péči rodičům. Více na www.detiuplnku.cz.

„Na základě hlášení od občanů jsme napříč Prahou vyčistili řadu bytových domů i památkově chráněných objektů. Mezi nimi například Novoměstské hradby ze 14. století, pomník Barikádníci v Praze 7, fasádu vyšší odborné školy a střední průmyslové školy na Novém Městě, schodiště ve vestibulu metra Černý Most, budovu metra Ládví nebo zeď krčského hřbitova,“ vyjmenoval radní hl. m. Prahy Jan Chabr, který má projekt ve své gesci. THMP od spuštění aplikace přijala téměř 700 hlášení.

Proces od nahlášení podnětu občanem po samotné vyčištění trvá několik týdnů, v případě památkově chráněného objektu se prodlužuje až na několik měsíců. Důvodem je nutnost projednání technologického postupu pro každý objekt zvlášť s odborem památkové péče. Podle místopředsedy představenstva THMP Tomáše Novotného, do jehož působnosti celý projekt spadá, i samotné finální čištění prochází několika fázemi: „Nejprve musíme povrch fasády na čištění připravit, to znamená zbavit jej nečistot a mastnoty. Pokud je potřeba jej i lokálně vyspravit, provedeme drobné úpravy povrchů. Poté už můžeme za použití chemických prostředků přistoupit ke kýženému odstraňování graffiti. Po zaschnutí ještě naneseme odpovídající barevný nátěr a ve většině případů i tzv. antigraffiti nátěr, díky kterému dokážeme případné další graffiti odstranit pouhým proudem vody.“

O opětovném poničení objektu se THMP dozvídá díky svému monitoringu. Průběžně očištěné objekty kontroluje a v případě zjištění nových graffiti je odstraňuje. „To byl příklad Novoměstských hradeb. V loňském roce jsme vyčistili 90 metrů památky, přičemž vandalové na sebe nenechali dlouho čekat a gotické hradby znovu pomalovali. Letos jsme tak malůvky na stejném místě vyčistili znovu,“ dodal Jan Chabr.

THMP odstraňuje graffiti z objektů vlastněných hlavním městem Prahou. V případě, že se graffiti nachází na budovách ve vlastnictví městských částí, předává THMP hlášení konkrétnímu pracovníkovi městské části. Poslední variantou jsou hlášení týkající se budov v soukromém vlastnictví, kde z majetkoprávních důvodů není možné z pozice THMP graffiti řešit.

Aplikace Bez graffiti je zdarma ke stažení na Google Play a App Store.

www.thmp.cz

Mediální vzdělávání je významnou součástí aktivit řady organizací – a stalo se také jedním z nosných témat konference Knihovny současnosti 2022, největší knihovnické konference v Česku. Konkrétním výstupem konference je dlouhodobá spolupráce Wikimedia ČR, Sdružení knihoven ČR, Nadace OSF, Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR. Pavel Bednařík zástupcům knihoven z celé republiky představil čerstvě spuštěný wiki-portál Mediální gramotnost, který nabízí základní rozcestník informací na podporu mediálního vzdělávání (nejen) v knihovnách.

„Zaměření na mediální vzdělávání je pro knihovny jakožto vzdělávací a kulturní instituce logické a přirozené. Knihovnice a knihovníci jsou tradičně zvyklí sdílet návody, metodiky, příklady osvědčené praxe a vzájemně si pomáhat, a to i napříč knihovnami. Portál Mediální gramotnost staví na této silné stránce českého knihovnictví a nabízí možnost společně rozšiřovat a zkvalitňovat aktivity knihoven v oblasti mediálního vzdělávání pro všechny,“ říká Ondřej Hudeček, metodik mediálního vzdělávání z Městské knihovny v Praze. 

Spolupráci napříč organizacemi, které sledují společný záměr, podporuje i Nadace OSF. „S lidmi z knihoven, akademické půdy a občanského sektoru už dva roky intenzivně pracujeme na tom, aby knihovny po celé republice mohly rozvíjet svou pozici majáků v rozbouřeném moři informací. Aby pomáhaly naší schopnosti porozumět informacím, médiím, a v důsledku hlavně sobě navzájem. A portál Mediální gramotnost je skvělou konkrétní příležitostí, která spolupráci na tomto úkolu umožňuje napříč republikou, knihovnami i dalšími organizacemi,“ říká Tereza Lišková, která v Nadaci OSF koordinuje program Knihovny jako průvodkyně 21. stoletím. 

Mediální vzdělávání a výchova jsou stále významnější součástí vzdělávání a Wikipedie může být užitečným nástrojem nejen pro knihovny. Portál Mediální gramotnost bude sloužit jako  rozcestník informací, později i vzdělávacích nástrojů, které budou využitelné při návrhu vzdělávacích aktivit včetně praktických cvičení a aktivit.

Portál Mediální gramotnost nabízí přehled existujících i nezaložených wikipedistických článků vztahujících se k této problematice. Jednotlivé články jako například deep fake, hate speech nebo virální videa budou ve spolupráci všech partnerů rozšiřovány a doplňovány tak, aby se staly relevantním zdrojem informací nejen pro rozvoj mediální gramotnosti. Knihovny si mohou dohodnout lektory pro své kurzy a aktivity přímo s Wikimedia ČR a požádat o grant na tyto aktivity u Nadace OSF.

Mediální gramotnost je schopnost rozumět mediálním obsahům, kriticky je analyzovat a vyhodnocovat, stejně jako být schopen mediální obsahy aktivně a vědomě tvořit. Důkazy, že v tomto Wikipedie může mít zásadní význam, jsou zjevné – kdokoliv, kdo umí vytvořit článek či heslo na Wikipedii, je seznámen s pravidly a podobou, jakou má mít encyklopedické heslo, je mediálně gramotný. Je schopen posoudit, odkud čerpá informace, co jsou relevantní (primární) zdroje informací, jak informovat věcně a nezaujatě. Věrohodnost, ověřitelnost, neutrální úhel pohledu, relevantní zdroje. To je ve zkratce základ mediální gramotnosti, to jsou také principy, kterými se řídí členové wiki-komunity.

Web | Facebook | Twitter | Newsletter

Veletrh proběhne v prostorách bývalého jezuitského Konviktu v Uměleckém centru Univerzity Palackého v přízemí a prvním patře, a to v pátek 30. září od 11:00 do 20:00 a v sobotu od 11:00 do 19:00. 

„Podtitulem letošního ročníku je ‚Holy Paper‘ – téma reaguje na současnou krizi nedostatku papíru a hledá nové, alternativní možnosti využití a výroby, tisku či zpracování papíru. Téma udržitelnosti je čím dál důležitější a odrazilo se také v našem vizuálu a tiskových výstupech, které tematizují recyklaci papíru – plakáty jsou bez tisku a z konopného papíru, návštěvníci si budou moci výrobu našeho plakátu sami vyzkoušet,“ charakterizuje letošní LITR jeho ředitelka Nela Klajbanová.

 

Tvůrčí dílny pro děti i dospělé – grilování knih, malování na textil nebo papírové knihy

V průběhu pátku a soboty se návštěvníci mohou zúčastnit řady kreativních workshopů na téma papír a knihy. V pátek se odehraje tvůrčí dílna s ilustrátorem Markem Cinou, kde si návštěvníci vyrobí vlastní papírové masky, na workshopu s ROE si barvami na textil vylepší své kousky v šatníku, na parkánu si pak budou moci otestovat, zda je možné ugrilovat na knize pokrm. V sobotu se bude vyrábět vlastní razítkový erb inspirovaný olomouckými domovními znameními s ilustrátorkami Nikolou Logosovou a Dariou Filippovou, bude možné  vytvořit si společně s p a p i d u jedinečné album ze zbytkových materiálů na Instax fotky, s Dorotou a Adamem Krátkými proběhne tvorba papírové pop-up knížky s vyřezanými obrázky. Kdo bude chtít, vystříhá si i malé papírové loutky a knížku oživí divadelním představením!

 

Dětský program – pohádka o těstu, autorské čtení v knihkupectví Zlatá velryba

Všechny workshopy kromě grilování knih jsou určeny pro malé i velké. Speciálně pro děti je však kromě workshopů připraveno ještě sobotní ranní autorské čtení a beseda Lenky Rožnovské ke knize Smutno se musí vyšeptat, které LITR pořádá ve spolupráci s celorepublikovým projektem Děti, čtete?!. Beseda proběhne v knihkupectví Zlatá velryba. Sobotní odpoledne pak bude patřit zábavnému divadelnímu představení Otěstánek, pohádce o těstu, chlebu, zadělávání, pečení a žraní inspirovaná K. J. Erbenem. V průběhu návštěvy veletrhu mohou rodiče své děti vzít do herny, která bude otevřena po celou dobu konání veletrhu. 

 

Výstavy – papír a ilustrace, stavba zdi a to nejkrásnější z českých knih

Výstavní program letošního ročníku se letos primárně soustředí na médium papíru v několika podobách. Galerie XY zahájí vernisážový program výstavou tvorby amerického komiksového tvůrce Noaha Van Scivera. „Autobiografické“ výstavy NUDNÝ se kurátorsky ujal grafik, ilustrátor a nakladatel Jindřich Janíček, který také pokřtí v češtině vydaný komiks Noaha Van Scivera NUDA. Vitrínové galerie Véčka a Vitrína Deniska představí tvorbu dvou ilustrátorek a letošních LITR rezidentek Nikoly Logosové a Darii Filippové. V Galerii PAF se pak odehraje jediná výjimka vybočující z papírového programu letošního LITRu. V malé galerii v ulici Ztracená připravuje Patrik Pelikán instalaci Dovnitř, jejíž dominantou je samotný prostor, jenž je tematizován monumentální stavbou, která vzniká deset intenzivních dní. 

LITR prezentuje to nejlepší z nejkrásnějších českých knih, které v poslední době vznikly. V průběhu veletrhu si tak kromě krásných výtvorů všech nakladatelů budou moci návštěvníci prohlédnout výstavy vítězných knih ze soutěže Nejkrásnější české knihy a Zlatá stuha nebo animované upoutávky na nominované knihy Magnesia Litera. 

 

Večerní program plný hudby a hanácká Napeča Koláča

Sobotní večer bude patřit prezentaci Napeča Koláča, hanácké variaci na světoznámý formát PechaKucha, kde svou tvorbu představí nakladatelé a výtvarníci. 

Večery budou v pátek i sobotu patřit hudbě. V letošním roce LITR spojil síly s lokálním kolektivem HLUBINA, který připravil sérii koncertů. V pátek večer zahraje Jack The Hipper, dissipativ, Body of Pain, Laokoon. Sobotní večer bude patřit Jack Rabbit's Palace, Raw Deal, Hospital Brut a Císařpancíř, po půlnoci pak zakončí noc DJ/ka New Magic Media.

 

Den otevřených studií 

V neděli pak na LITR naváže projekt Open Studios Olomouc, kdy několik kreativních studií a dílen otevřou své dveře dokořán a vybídnou veřejnost k nahlédnutí pod pokličku své tvorby. V rámci druhého ročníku Open Studios budou moci návštěvníci navštívit studia graficke-papiry.cz, Rootscollective – Monika Poljaková, Knihařka, Jan Skácelík, mimokolektiv, Jitka Králová, Tomáš Kubíček Keramika. 

Vstupné na veletrh je 70 Kč, děti mají vstup zdarma. Vstupenka se platí na místě v hotovosti a platí na celý víkend a celý program kromě vybraných workshopů, které jsou zpoplatněny částkou 70 Kč.

 

Seznam nakladatelů a tvůrců:

Angry Albatros, ArtMap, Bylo nebylo, Bohdan Heblík – Najekni, Carcosa, Centrala, Dočasný tetovačky, Dynastie, Edice PAF, graficke-papiry.cz, Chaos company, Chytamlelky, Ilustrace Neobara, Ivana Svobodová, Jaroslav Irovský, Katzie/Kateřina Janků, Knihařka, Knižní design FU OU, Liška Rezatá, LUX, Makkemaky, Markét ilustrace, Meander, Mon Pol, MORIBUNDUS books, Nakladatelství anarchistické federace, Nakladatelství Medusa, Nakladatelství Pampeliškov, NAMU, OPAK, p a p i d u, Papyrus, Pink box, Pírko, Poketo, Prakosti, ROE, Sedmá generace, SEZÓNA, STELLION, Štěpán Adámek, Take Take Take, TEARS IN RAIN, Vladislav Hroš, Xao

 

8 LITR – Knižní veletrh autorských a uměleckých publikací

30. 9. – 1. 10. 2022

Umělecké centrum Univerzity Palackého (Konvikt), Univerzitní 3, Olomouc

Pro více informací můžete sledovat naše internetové kanály:
Web: www.litrolomouc.cz
Facebook: www.facebook.com/litrolomouc
Fb událost: https://www.facebook.com/events/589210449508547
Instagram: www.instagram.com/litr_olomouc

Kompletní program najdete na webu www.litrolomouc.cz nebo tady. 

Partnery projektu jsou: Statutární město Olomouc, Ministerstvo kultury ČR, Olomoucký kraj, Státní fond kultury, Univerzita Palackého v Olomouci, Kreativní Olomouc, PAF, graficke-papiry.cz, Státní fond kinematografie, Fond na podporu umenia, literarnyklub.sk, Hlubina, Děti, čtete?, Památník národního písemnictví, Magnesia Litera, Zlatá stuha, AniPromítačka, Druhý domov, Vitrína Deniska, Galerie XY, Galerie Véčko, ArtMap, jlbjlt.cz, A2 – kulturní čtrnáctideník, Full Moon, Swine Daily, iUmeni.cz, KONVIKT bistro & bar, Ground Sound, Hnutí DUHA – Sedmá generace, Olomoucký deník, Čtenář, iLiteratura.cz, Jsem z Olomouce

 

Říká se, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Vám se to svým způsobem podařilo dokonce třikrát – nejdřív měla v roce 2005, kdy jste se z Hradce Králové vracel na Provázek, premiéru vaše Balada pro banditu. Tuto divadelní inscenaci jste pak v roce 2012 převedl do televizního zpracování a nakonec vás ten příběh inspiroval k tomu, že jste natočil film. Co vás na tom Nikolovi Šuhajovi tak fascinuje?

Že někdo tak kategoricky trvá na svobodě. A přijde o všechno, svoboda jediná mu zůstane. On nelituje. Neumí.

 

Co vás vůbec k němu přivedlo poprvé, jak to bylo podruhé a proč potřetí?

Poprvé šlo o to prokázat, že Provázek má před sebou příběh – ne stále jen nějaký takový legendární za sebou. Že v tom příběhu budou se zas míhati hvězdy, radosti že bude do rána. Divokosti se stanou – kdekdo bude zas čubrnět. Podruhé šlo o to, aby se všechna ta jedinečná setkání talentů zaznamenala – uviděla se svobodná, nahá u řeky. No a potřetí bylo dobré si přiznat, že to už skončilo – zůstal myslím hezký stesk. A v té Zakarpatské Ukrajině – kde se to všechno odehrává – jsou do toho všeho ještě ohroženi válkou. A to je, jako kdybychom byli ohroženi my. Je třeba na ty lidi myslet každičký den. Nechat je účinkovat ve svých filmech. Jsou všemu a všem příkladem.  

 

A bude i nějaké počtvrté nebo už jste se s tím tématem vypořádal jednou provždy?

Nelze odpovědět.

 

Kdy vlastně bude premiéra a proč to tak dlouho trvalo, než film vznikl? Točit jste začali, tuším, už v roce 2019…

Premiéra bude letos v Jihlavě, na ni naváže hodně výstřední série promítání po celé zemi – u toho vždycky někdo nějak naruší projekci. A tak dlouho to nejspíš vznikalo proto, že to bylo k smrti těžké. Zas pustit všechny ty písně z řetězu – nebýt u toho banální. Nebýt u toho vyčůraný. Nebýt u toho lživý. Aby to všechno mělo žár. Aby to všechno mělo téma. Aby to mělo bolest, přiznání.  To byl ten problém – aby se ten film k něčemu přiznal. Vždycky jsme postříhali nějakou tu verzi jedenáct a verzi čtrnáct a verzi dvacet šest – pustili si ji a já zjistil, že je banální a vyčůraná. Že nemá žár. Tenkrát ten Sís s Pospíšilem udělali velkolepou věc: definovali princip přesahu ve filmovém muzikálovém průmyslu Československé socialistické republiky. Teď tedy šlo zejména o to: kde ten přesah vzíti tentokrát. Nelhat u toho. Přísahat. Rýt držkou zem – v prospěch něčeho, co nelze zpochybnit. U mě to nakonec jsou dva fenomény: Divadlo Husa na provázku a Ukrajina.

 

Jak se během té doby měnil scénář? A o čem to tedy nakonec je?

Neměnil se. Jen jsme vždy našetřili toliko na několik málo obrazů – pak museli čekat, až se zas něco naspoří. Celé je to přitom o tom, jak na jednom zájezdu Divadla Husa na provázku umřel Naveky. Vydražil kvůli tomu nestihnul svou svatbu a nestihnul ani nějaké to natáčení. Představení přitom mělo být zlatým hřebem velkolepé kulturní akce, na které se– každá svým dílem– podílely EU (peníze), Česká republika (humor), Slovenská republika (úzkost) a Ukrajina (kompars). Ta svatba měla být zlatým hřebem dvacetiletého žití Jana Vydražila bez snubního prstýnku. Jenže tu výpravu i tu svatbu začnou hned od začátku stíhat rána za ranou, nakonec přijdou i nějaká ta zatčení na hranici, různých tchýní brání jména Vydražil nadarmo. Nějaký řev krav hodně už zblízka. Nějaká ta úplně zbytečná smrt.

 

O tom to je? Celý ten film?

Ne. Úplně nejdůležitější postavou filmu je tam nakonec mladinká ukrajinská dívka. Kontrast její neobratnosti s obrovskou schopností odevzdat se je, myslím, pokaždé znovu odzbrojující – a to pro všechny účastníky zájezdu. A i když se to tedy na závěr všechno už jen a jen kazí – ona ani jedinkrát nezaváhá – odevzdává se pořád znovu své představě o tom, jak koho kdo by měl mít na té Koločavě rád. Do čehož vždy na chvíli vypadne obraz a ozve se: Není tu Není tu – ona s tímto svým odevzdáváním se ideálům nepřestane ani tak. Což myslím dojímá a imponuje. Inspiruje. Zavazuje. Vybízí. Všechno to nějak spraví. Pakliže jde spravit smrt.

 

Různými cestami se ubíral i název, můžete ten vývoj naznačit?

Chvíli se jmenoval Balada o naději, chvíli se jmenoval Nikola Šuhaj podvodník. Teď se to jmenuje (už definitivně) Bandité pro baladu. Podtitul je Balada dvě.

 

A jak jste naložil s hudbou? Balada pro banditu byl původně muzikál, Štědroňovu hudbu nelze odpárat… bude to hudební film?

Bude. Vlastně se tam až tak moc nemluví. Jen závratně teče čas a Gabriela Vermelho ječí steskem v různých melodických strukturách, které nápadně připomínají ty struktury Miloše Štědroně. Do čehož Jihočeská filharmonie hraje Baladu – jsou tam všude slyšet mraky smyčců a jsou tam někde i tympány. Stesku na kila. Mlčení.

 

Jaký klíč jste zvolil, pokud jde o obsazení hlavních rolí?

Vydražila hraje Zadražil, Navekyho Teleky. Tu roli, co měl hrát Jiří Pecha, hraje Norbert Lichý. Bolek Polívka hraje Boleslava Ohřátého. Ivana Hloužková pak Ivanu Hloužkovou.

 

Kromě hlavních postav tam hraje spousta dalších lidí… skoro to vypadá, jako kdybyste vyhlásil, že všechny, které máte rád, hrají ve vašem filmu… jak se rodilo obsazení? A jak se i během natáčení proměňovalo, protože je pravda, že někteří se bohužel nedožili…

Ano – je to nejspíš zpráva o tom, koho všeho miluji v Divadle Husa na provázku Brno. Nebo jsem kdy miloval. Nepřestanu nikdy milovat.

 

A pak jste obsadil taky místní obyvatele Koločavy, kde se natáčelo… jak se pracovalo s nimi?

Byli uctiví. Krásní. Bojácní. Obětaví. Několik dnů jsme točili v řece – neváhali si kvůli tomu zničit svá soukromá oblečení. Půjčit nám na různé věci svá soukromá obydlí.

 

Jak vůbec probíhalo natáčení na Koločavě? To asi bylo zážitků, že by to vydalo na román…

O tom je celý ten film: jak někdo něco velice moc chtěl. A jak to nedokázal. Jak se následkem toho omezovalo. Jak se nahrazovalo. Jak se diktovalo. Jak se žvástalo. Jak se nevěřilo, jak se úplně klidně popíralo. Když přijedete do Užhorodu, tak vidíte ty snahy českých prvorepublikových architektů emancipovat zdejší městskou architekturu ve prospěch českého vidění světa. Když ještě existovalo Československo a hroutil se Sovětský svaz, tak právě zde tito zakarpatští Ukrajinci přijeli do Prahy a požádali o zpětné připojení k československému státu. Ale byl listopadu 1989 a všichni měli spoustu jiných starostí. „Děkujeme, registrujeme váš zájem, ale nezlobte se – máme teď jiné věci na práci“ – odpověděli jim prý. A prd se stalo. Takže ti zakarpatští Ukrajinci nemohli naplnit svou dávnou vzpomínku na to, jak kdy milovali Masaryka, Janáčka, Jiráska, Vrchlického, Máchu. Uhdeho. Štědroně...

 

Kde všude se vlastně ještě točilo?

Myslím, že nakonec to bylo dobře třicet natáčecích dnů. Větrné mlýny jsou kabrňácké seskupení – našetřily vždy tak na týden. Ten první jsme byli na Koločavě. Ten druhý na cestě z Koločavy – odnesly to různé hraniční přechody. Pak jsme jeden týden v Brně předstírali, že jsme někde úplně jinde-hlavně jsme předstírali Prahu – a nakonec byla helikoptéra a stěhování ostatků. V laciných studiích napříč republikou hledání pravdy při vyslovení věty: „Zabili, zabili: chlapa z Koločavy. Řekněte hrobař – kde je pochovaný...?"

 

Vaše divadelní inscenace vznikají zpravidla neortodoxním způsobem, předpokládám, že i celé to natáčení byla punková jízda… zvlášť, když to produkovaly Větrné mlýny, které jsou původně nakladatelství… jak k té filmové produkci vlastně přišly?

Myslím, že jsou schopni enormní lásky. Schopnosti veliké oběti. Obrovité odvahy. Mám je moc rád.

 

Jaký osud teď váš film čeká? Distribuce v kinech? Na festivalech? Zahraničí? A v České televizi, která to koprodukuje…?

Přijde všechno, co říkáte. Pocítění opravdovosti času a prostoru v souvislosti s vyslovením věty: „Kdo nemá zájezd, nežije." A pak ještě kdosi dodá: „Při koupání zde hrozí smrt."

 

„Citlivý scénář postavený na emocích, ostrá režie, inspirující herectví. Druh seriálu, který baví a rezonuje za hranice unikátního zážitku. Zážitku z jeho sledování,“ zdůvodnila porota svůj výběr.

Nový desetidílný seriál České televize vznikl podle scénáře Sáry Zeithammerové. V příběhu, jež se zabývá tématem sexuálního násilí hrají Alžběta Malá, Samuel Toman, Pavel Řezníček, Vanda Hybnerová či Dana Marková. Režie se ujal Damián Vondrášek. „Poprvé v životě jsem dostal nabídku na režii, aniž bych si psal scénář. Námět mě ale zaujal natolik, že jsem se rozhodl do toho jít. Primárně se snažím přistupovat k tématům, které ve mě rezonují, často se jedná spíše o subtilnější témata. Mám rád životné postavy, které řeší klidně malé problémy, ale do hloubky,“ vysvětluje.

Tereza se pět let snaží zapomenout... Co se v onu noc skutečně stalo?

David a Tereza jsou spolužáci. On je frajer, ona je krásná. Po maturitním plese se spolu vyspí. Pak se dalších pět let nevidí. David dokončuje medicínu a na společnou noc se sotva pamatuje. Tereza ho obviní, že ji znásilnil. Příběh chce zároveň použít jako téma své literárního prvotiny. David svou vinu ale odmítá. S událostmi maturitního plesu jsou konfrontováni nejen oni dva, ale i jejich nejbližší okolí. Tereza chce uzavřít kapitolu, David ji nechce ani otevírat.

„Každý jsme takový příběh slyšeli, každý někoho známe nebo jsme něco podobného zažili. Inspirovala mne atmosféra, která začala houstnout v Americe, ale i tady i v Česku a snažila jsem se příběh povědět trochu jinak, nejen z pohledu jedné či druhé strany. Je tam jedna noc a dvě pravdy, každá strana vnímá přitom obvinění ze znásilnění jinak,“ říká scenáristka Sára Zeithammerová.

Příběh využívá strukturu klasické detektivky. Záměrem tvůrců přitom není démonizace údajného agresora ani glorifikace domnělé oběti. I proto je příběh vyprávěn střídavě z pohledu obou hlavních postav. Divák tak na situaci může nahlížet z různých úhlů a postupně zjišťovat, co se skutečně stalo.

Všech deset dílů bude od pondělí k dispozici v iVysílání.

 

scénář: Sára Zeithammerová // režie: Damián Vondrášek // hlavní kameraman: Kryštof Melka // zvuk: Petr Kolev // střih: Jakub Podmanický // hudba: dné // architekt: Marek Špitálský // dramaturg: Jan Maxa, Matěj Podzimek // výkonný a kreativní producent: Matěj Stehlík

 

Jednotlivé kapitoly knihy Úvahy a návrhy doprovázejí videa s autorem a jeho hosty umístěná na kanálu Hovory "R" s adresou https://youtube.com/playlist?list=PLqEui5uIhm6-wGxI01hpl25e_J5oFxDpG . Přístup k videím je také z Googlu dotazem: YouTube Hovory R Rudolf Červenka

HOVORY "R" jsou pojmenovány podle symbolické skleněné růže, jež je v každém dílu přítomna, aby připomněla štěstí a radost, lásku a krásu. Vyhýbají se osobním útokům, zesměšňování zastánců odlišných názorů i všem jiným štiplavým tónům. Snaží se naopak uvádět prospěšné zásady a možná řešení. V rámci pohledu, který považuje za mimořádně důležitou míru věcí, je odmítán negativismus a krajnosti.

 

KDYŽ MÁME CO ŘÍCT, NEMĚLI BYCHOM MLČET

Navykl jsem si žít jinak, než je nám vývojem vnucováno: příměji a čestněji. Knihy, které Leda vydává, vybírám srdcem, nikoliv především se snahou o bezduchý zisk. Chci, aby přinesly prospěch těm, kdo si chtějí rozšířit a obohatit pohled na svět, kdo hledí výš, kdo mají oči otevřené pro poznání, vděčnost, úctu a lásku k životu.

Nebudu teď lhát, když jsem se celý život lhaní vyhýbal – pudově, protože kdyby mě rozkrájeli, nedovedl bych říct proč. Námitka, že nám pravda tak jako tak proteče mezi prsty jako voda nebo písek, není platná. Místo "pravda" řekněme "poznání", a toho přece lze dosáhnout; jedině ovšem ve svobodě. Ze svobody a z poznání vzniká možnost budoucnosti. Čas pokračuje stále, budoucnost se však nemusí dostavit.

Představme si, že bychom neměli budoucnost – k čemu by nám byla svoboda a pravda? Jen v pravdě a ve svobodě tedy spočívá naše naděje. Jen volnou diskusí v celém společenství rodiny, obce, národa můžeme tvořit pravdu a formovat naši budoucnost. Kdokoliv diskusi potlačuje, ohrožuje nejcennější: budoucnost naši a našich blízkých, našich dětí a vnuků, životy nás všech.

Naše přesvědčení se vzpírá názoru, že je třeba všechny bez výjimky osekat do jediného tvaru a zařadit do zástupu poslušných bezejmenných. Podílejme se všichni: diskusí, do níž přispějeme svými opodstatněnými, prožitými argumenty.

Zvedněme hlavy a rozhlédněme se po úžasné zemi, jež zaslouží naši péči, po svých blízkých i po lidech, které pouze potkáváme, jež ale vlastně známe, a také po těch, jež si představujeme za okny domů, na polích a v továrnách, ve školách i v úřadech. Všude tam jsou živí, přemýšliví, tvořiví lidé, jež nebude možné jen tak sklonit a ohnout.

„Slovesné umění, které pod zkratkou PEN sdružuje takzvané lidi od pera, získává s novými technologiemi možnost oslovovat čtenáře v mobilních telefonech i počítačích,“ konstatuje česká dabingová režisérka a spisovatelka Olga Walló, která je i režisérkou nového podcastu. „A my tedy využíváme možnost propojit každodenní médium s unikátní a téměř stoletou tradicí, kterou zakládal už Karel Čapek.“

Čtyřicetiminutový pilotní díl se ohlíží za letním Světem knihy 2022 a nabízí audioukázky z tvorby autorů PEN Ondřeje Vaculíka nebo Arnošta Goldflama. Představuje mezinárodní projekt Kouzelného řetězce poezie (Cadena Magica), videoarchiv Českého PEN klubu, záhadná pravidla mateřštiny nebo webinář o sdílení jazyků v době útlaku. Nový digitální měsíčník Českého PEN klubu o literatuře vychází každý sedmý den v měsíci na Podcast | penklubcz.