Knihy, literatura, média

Městys ŠTĚKEŇ:  Letošní rok je pro Pěvecké sdružení pražských učitelů (PSPU) jubilejní. Právě před 100 lety ho založil dirigent České filharmonie, prof. František Spilka, rodák z jihočeské Štekně. Při příležitosti oslav této události bude PSPU poprvé zpívat i v rodišti svého zakladatele – ve štěkeňském zámku. Zdejší kulturní aktivisté nezapomínají ani na druhou významnou osobnost spojenou s místním regionem – na spisovatele Karla Klostermanna. Letošní rok je spojen s kulatým výročím jak jeho narození, tak i úmrtí (před 160 lety se narodil, před 85 lety umřel), a proto je rok 2008 vyhlášen Rokem Karla Klostermanna.

Připomínka 100. výročí založení PSPU i ve Štěkni

Minulý rok proběhly oslavy 130. výročí narození skladatele, dirigenta, sbormistra a organizátora hudebního života na počátku 20. století, Františka Spilky, jemuž vděčí za svůj vznik a činnost řada českých hudebních těles (Pěvecké sdružení pražských učitelů, Pěvecké sdružení pražských učitelek, Pražský pěvecký sbor Smetana, pěvecký sbor Škroup, učitelské kvarteto Máj atd.). A právě Pěvecké sdružení pražských učitelů, kterým za léta prošly tisíce amatérských pěvců, si již od loňského října naplánovalo historicky první koncert v rodišti prof. Františka Spilky. Bude se konat 14. 6. 2008. „Koncert je pro městys Štěkeň velkým svátkem a pro členy PSPU velkým závazkem. I zde bychom chtěli demonstrovat, do jaké šíře a hloubky se rozrostla myšlenka nesmírně pracovitého, houževnatého a hluboce vzdělaného učitele z počátku XX. století. Jsme hrdí na to, že jsme dokázali jeho ideály přenést až do počátku našeho století – do XXI. století. Náš zpěv na zámku ve Štěkni bude znít na jeho počest,“ řekl předseda PSPU František Zumr. Slavnostní koncert ve Štěkni je jednou z akcí jubilejního roku PSPU (nad nimiž převzal záštitu ministr kultury Václav Jehlička) i tradičního štěkeňského festivalu Spilkovo léto, jehož 12. ročník se chystá.

Česko-německé oslavy Klostermannovské oslavy začaly

O zachování památky na další štěkeňskou osobnost – K. Klostermanna – se systematicky a se zaujetím stará kronikář Městyse Štěkeň pan František Sáček. Spisovatel se narodil v rakouském Haagu jako syn lékaře ve službách – nám Čechům nechvalně známého – knížete Alfréda I. Kandida Windischgraetze, majitele místního panství. Již jako hoch si KK Štěkeň zamiloval a ve stáří se sem vrátil jako profesor plzeňské reálky v. v. V rámci širších oslav, které zaštiťují Plzeňský i Jihočeský kraj, se uskuteční více než 80 akcí, které spisovatele připomenou: například uskuteční se osm různých výstav, věnovaných životu i dílu KK, vyjdou čtyři knižní publikace, tj.nová vydání románů i povídek KK a taky jeho portrétní monografie, bude uveden hodinový filmový dokument. V Prachaticích proběhne literární konference a v plánu jsou také městské a obecní slavnosti. Regionální význam a zaměření autora lze dnes samozřejmě také dobře spojit se zájmy turismu. Jeho putování po kraji inspirovalo k vybudování nových naučných stezek v národním parku a na dalším území Šumavy. Stezky budou vyznačeny letos na jaře, ale již v půlce února se právě štěkeňští přátelé odkazu KK vydali na celodenní výlet po umělcových rakouských stopách. Navštívili nejen jeho rodný dům v Haagu, kde již tradičně položili věnec ze Štěkně, ale i místa spojená s širší Klostermannovou rodinou. Na zámku Feldegg – Pram, který patřil v letech 1850 až 1852 spisovatelově babičce Karolině Hauerové, se uskutečnilo setkání rakouských a českých přátel KK. Kromě oficiálního přijetí městskými a spolkovými zástupci bylo na programu čtení Klostermannových děl v češtině i v němčině a uskutečnil se křest nové pivní značky, kterou Měšťanský pivovar Strakonice po spisovateli nazval.

Mária Uhrinová

ŽĎÁR NAD SÁZAVOU: Zaznamenat a tím zachovat události, myšlenky lidí, historické zlomy i každodenní život obyvatel konkrétního místa odpradávna umí pouze lidé osobití a nadšení – kronikáři. Oni dokáží pověstného Genia loci – Ducha místa, jehož vnímají možná víc než ostatní aktéři dění, dramaticky podtrhnout nebo naopak zjemnit poezií. Většina pamětnických záznamů má standardní formu, některé však pro svojí nevšednost dostanou knižní podobu. „Kosinkova žďárská kronika“, která byla psaná jako pamětní rodinný zápis místním patriotem a všestranným člověkem Josefem Kosinkou, vydalo knižně v nákladu tisíc výtisků město Žďár nad Sázavou.

Portrét patriota  

Jméno autora Josefa Kosinky, které dominuje i v názvu publikace, je ve městě Žďár nad Sázavou stále živé a zdejší obyvatelé a pamětníci si letos připomenou 100 let od jeho narození. Josef Kosinka (1908 – 1983) byl člověkem všestranným a nadaným. Kromě toho, že měl rád motorismus (podnikal v osobní autodopravě a byl také známým motocyklovým závodníkem, ve třicátých letech jezdil závody na ploché dráze a patřil k nejlepším československým jezdcům), miloval také umění. Fotografoval, sbíral známky, maloval. Podílel se také na společenském životě. Spolupracoval se žďárskými ochotníky, připravoval kulisy pro jejich divadlo i dekorace pro plesy a různé zábavy. V roce 1945, už jako zralý muž, začal na pražské AVU studovat krajinomalbu ve třídě profesora Otakara Nejedlého a ústředním tématem jeho obrazů se stalo rodné Horácko. Do povědomí obyvatel Žďáru se dostal především jako malíř, grafik a autor sgrafit, kterými dekoroval vnější fasády mnohých žďárských domů. Za svého života se zúčastnil více než 50 výstav a zabýval se také knižní ilustrací. Akademický malíř Josef Kosinka se rovněž zajímal o historii, jezdil po Vysočině a sháněl exponáty pro žďárské muzeum, kterému v letech 1957 až 1963 též řediteloval.

Jak se stane z kroniky kniha

Kosinkovy rodinné kroniky se ujala a pro knižní vydání upravila text spisovatelka Věra Rudolfová, která na okolnosti vzniku knihy vzpomíná takto: „Před dvěma lety se na mě obrátila malířova dcera, paní Věra Horáková. Přivezla mi z Prahy dvě rukou psané otcovy kroniky s prosbou, zda bych nepřipravila jejich knižní vydání. Zpočátku jsem váhala – každý člověk má přece jiný styl psaní a já jsem ho nechtěla porušit. Ale když jsem se do rukopisu začetla, opravdu mě zaujal, protože nejde jen o rodinnou kroniku. Zápisy Josefa Kosinky jsou propojeny i s děním ve městě a republice.“

Jako výborný znalec místa a jeho dějin popsal J. Kosinka ve své kronice události z let 1900 až 1945.

K práci využil dokumentárních materiálů v podobě křestních listů, dobových fotografií, úředních smluv, výpisků z matrik, novinových článků a podobně. Vedle dobových materiálů pracoval s výpověďmi pamětníků i současníků. I když se jedná o rodinnou kroniku, je zároveň zajímavým letopisem města a jeho okolí. V kronice nalezneme pečlivě zpracované postřehy z politického, kulturního, společenského i sportovního života obyvatel města. Vedle osudů obyčejných lidí autor popisuje i celospolečenské změny a také návštěvy význačných hostů. Zaznamenává např. návštěvu prezidenta T. G. Masaryka, lorda Runcimana a jiných osobností. Kronika je zakončena dokumentárním záznamem popisujícím konec II. světové války ve Žďáru nad Sázavou na přelomu dubna a května 1945.

Kritika, nadhled, ale hlavně láska

Práci na svých zápiscích Josef Kosinka uzavřel v roce 1976 a už se k ní nevracel.  „Udělat z kronikářského záznamu čtivou knihu dá dost úsilí,“  říká editorka a upravovatelka textu Věra Rudolfová, a vysvětluje: „Pokud jde o jednotlivé kapitoly, nevynechala jsem žádnou. Musela jsem však podstatně krátit ty části kroniky, které se týkaly motorismu – tedy automobilových a motocyklových závodů. Josef Kosinka popisuje velmi podrobně vývoj motorismu v tehdejší republice, typy strojů a podobně. Jedná se o velice zajímavé informace, mohl by je v budoucnu zpracovat některý odborník z této oblasti.“ I když kronika byla psána jako soukromé záznamy, u kterých se nepředpokládalo zveřejnění, rukopis má všechny náležitosti dokumentu, ale současně je to velmi zajímavé čtení. Autor události v rodině i ve Žďáře glosuje s nadhledem, nevyhýbá se ani kritickým postřehům, ale zároveň o lidských chybách píše s porozuměním. Ze všech stránek kroniky je však cítit jak hluboký vztah měl kronikář k rodnému městu a kraji. Když byl jako odvedenec na Moravě, napsal domů: “V rovinaté jihomoravské krajině mi bylo teskno. Stýskalo se mi po Vysočině.“  Jak blízko měl J. Kosinka k tomuto regionu je patrné i z ilustrací, kterými kroniku doprovodil. Čtenář se zde setká s mnohými dosud nepublikovanými kresbami žďárských zákoutí.

Spisovatelka Věra Rudolfová již ohlásila, že pracuje na své nové knížce, která přiblíží osobnosti Vysočiny. Autorka počítá, že do ní zařadí také portrét „kronikáře“ Josefa Kosinky. „Byla to obdivuhodná osobnost, dokonale o tom svědčí jeho žďárská kronika,"  řekla spisovatelka, která unikátní kronikářské dílo zprostředkovala čtenářům.

Publikace vyšla za finanční podpory Fondu Vysočiny a finančního příspěvku města Žďár nad Sázavou a lze ji zakoupit v Informačním centru Žďáru nad Sázavou a v regionálních knihkupectvích.

Mária Uhrinová

NOVÁ ŘÍŠE: Již po čtvrté stráví  děti z prvních až pátých tříd noc v knihovně. NOvoříšský KUlturní Spolek společně s místní knihovnou se opět zapojily do celorepublikové akce Noc s Andersenem a pro přihlášené děti připraviliy na pátek 28. března od 16.30 hodin zajímavý program. Noc s Andersenem se v Nové Říši uskuteční z pátku 28. března na sobotu 29. března.

Děti měly možnost se na Noc s Andersenem hlásit v novoříšské knihovně již od začátku března. Kapacita knihovny je omezená, proto se bohužel na všechny děti nedostalo. A zájem o nocování v knihovně byl ze strany děti opravdu veliký. V knihovně přespí kolem dvaceti dětí a Andersenovského odpoledne se v pátek 28. března zúčastní 40 dětí. Andersenovský program začíná v Nové Říši již v 16.30 hod., kdy se všichni zúčastnění sejdou ve vestibulu sálu kulturního domu. Zde se děti seznámí s programem Noci s Andersenem a rozdělí se do skupin, které pak společně budou plnit úkoly.

Pokud se počasí v pátek 28. března vydaří – vydají se děti společně s dospělým členem skupiny do přírody. Kroky dětí by měly směřovat na nejvyšší bod Nové Říše a to na Spravedlnost, kde budou pátrat po novoříšských pověstech a hledat Andersenův poklad. Po náročné výpravě se děti společně s dospělými sejdou v knihovně, kde na všechny bude čekat vydatná večeře a další soutěže, hry, zábava a společné čtení. Do svých spacáčků by se děti měly zachumlat kolem 23. hodiny. V sobotu 29. března pak Noc s Andersenem končí společnou snídaní a odchodem v 8.00 hodin z knihovny společně se svými rodiči.

Magda Pojerová

NOvoříšský KUlturní Spolek

www.nokus.novarise.cz