Články a komentáře

PLZEŇ: Již 17. rok mapuje naše redakce místní kulturu v celé republice, a bezmála 9 let je plzeňskému divadlu PLUTO. Přesto se naše cesty ještě nikdy nezkřížily. Až nedávno na sebe divadlo upozornilo prostřednictvím mailu a mezi mnoha zajímavými informacemi o tom, čemu se věnuje a co všechno svým příznivcům nabízí, byla také zmínka, že  svou činnost vyvíjí bez stálých dotací. Že je to jde, jsme z textu pochopili, ale chtěli jsme zjistit za jakých okolností je to možné. Provozovat divadlo bez finanční podpory nebo úplně bez ní, znamená jednak pracovat v permanentní nejistotě, ale také vykonávat devatero řemesel (desátá bída, praví přísloví). Takových subjektů, které nikdy nepoznaly přepych stálé dotace, je v republice jistě více, jiným tento stav teprve hrozí (např. Činoherní studio v Ústí nad Labem, nebo některá pražská divadla). Divadlo PLUTO zápasilo o přežití devět let. Třikrát se ucházelo o granty v tzv. OBČANSKÉ VOLBĚ, ve které v určité fázi rozhodují pouze občané, ale komise nedoporučila jeho projekt do výběru. „Nejsem sama, kdo je přesvědčen o tom, že kdyby PLUTO dostalo šanci, aby o něm rozhodovali obyvatelé Plzně a jejího okolí, vyšlo by z této soutěže vítězně s většinou hlasů,“  říká ředitelka divadla, Mgr. Jindřiška Kikinčuková-Crhová, jejíž škála profesí, které v souvislosti s chodem divadla vykonává, je obdivuhodná. Ona to je, kdo zpracovává projekty a podává žádosti o další granty, ona má na starosti vše – od technické, propagační, distribuční, provozní činnosti až po tu uměleckou, tvůrčí i hereckou. Z rozhovoru, který jsme spolu vedly, byla znát únava, ale nikoli beznaděj.  Principálka divadla PLUTO vysílá důležité poselství pro stejně "postižené":  nevzdáváme to!

Jaké je programové zaměření divadla Pluto?

Kabaretní divadlo v Plzni zahájilo svoji existenci v dubnu 1999 v Lochotínském pavilonku. Už v 50. letech se snažil Josef Koenigsmark (otec Alexe K.) svými kousky (např. BAPOPO) oživit starou a kdysi věhlasnou tradici tzv. „kabaretního divadla“. Jako dramaturg plzeňské operety jsem měla štěstí poznat pana Josefa Koenigsmarka osobně a právě toto setkání mě natolik ovlivnilo, že jsem se rozhodla pokračovat v tom, co on již nemohl dokončit. Věřila jsem, že pokud tento bezmála zapomenutý druh divadla získá svého diváka, bude městem podpořen. Protože tehdy, a myslím, že i teď, je to ojedinělý druh divadla u nás, ve kterém je krom jeviště stolová úprava  a herci hrají v bezprostřední blízkosti diváků nejen na jevišti, ale i mezi stoly. Na repertoáru jsou různé formy komedie prošpikované písničkami. (Většinou z dílny M. B. Karpíška). Začínali jsme opatrně – jednou za tři týdny v Lochotínském pavilonku – Němcovými Soudničkami s názvem AŽ SE TREFILA ANEB JAK SE VÁLČÍ NA PAVLAČI. Recenze byly více než příznivé a ohlas u diváků ohromný. Tohoto úspěchu jsme docílili prakticky bez reklamy. (Bohužel, kvůli nedostatku financí je reklama a propagace stále stejná bolest.) Po prázdninách se hrálo už každé dva týdny, později každý týden pro stále vyprodané hlediště, někdy i měsíc dopředu. Němcovy Soudničky se střídaly s komedií M. Horníčka DVA MUŽI V ŠACHU, kterou výborné písničky J. Grubera "přeonačily" na minimuzikál. Vzkříšený kabaretní žánr a jeho úspěch u širokého věkového i společenského spektra diváků dal podnět k přípravě dalšího svérázného představení na motivy Haškova Švejka – tzv."ŠVEJKYJÁDY aneb POSLUŠNĚ HLÁSÍM". Premiéru mělo 29. května 2000 za účasti významných představitelů města Plzně a zástupců medií: Nechyběli ani vzácní hosté Dr. Radko Pytlík a přímí potomci Jaroslava Haška a Josefa Lady, kteří od tohoto představení patří mezi věrné příznivce našeho divadla. (Nechci, aby to vypadalo, že se vychloubám, ale Dr. Pytlík viděl ŠVEJKYJÁDY několikrát a prohlásil i v recenzi napsal, že spolu s operou DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK  je "pluťácké" představení nejzdařilejší divadelní zpracování Haškova románu.) Stejně nadšený tímto představením byl například i režisér Petr Novotný. Teoretik, profesor PHDr.Viktor Viktora, který viděl bezmála všech 12 titulů PLUTA, své dojmy a postřehy vyjádřil ve velmi pochvalné recenzi. Od té doby máme za sebou dalších deset úspěšných premiér rozličných komediálních i hudebních žánrů. Na jaře tohoto roku jsme premiérově uvedli naprosto zapomenutou Offenbachovu operetu NÁVRAT ODYSSEA. Rázovitost představení včetně stolové úpravy, hravost a především velmi osobitý druh zábavy je unikátní divadelní formou. Herci v symbióze s diváky vytváří představení prodchnuté jiskřící atmosférou radosti ze hry i vzájemného potěšení. Do c.k. Divadla PLUTO se sjíždějí diváci nejen z celého západočeského regionu, ale i ze vzdálenějších měst (např. Prahy, Sedlčan, Berouna, Brna, Protivína a dalších).

Co znamená c.k. v logu divadla?

Zkratka se dá vyložit několika způsoby, vyberte si: a) Začáteční písmena jmen Crhová-Kikinčuková (moje jméno za svobodna a po sňatku) b) "K" – symbolizuje trojlístek jmen zakládajících členů PLUTA (mimo mne) Kikinčuk, Kubišta, Karpíšek. c) c.k. – tak trochu se snaží napodobit dobu „zlaté éry“ kabaretů a vůbec malých soukromých divadélek komediálních žánrů.

Je v divadle angažován stálý soubor?

Divadlo PLUTO má stálý soubor profesionálních herců, zpěváků a hudebníků. Základ je tvořen pěti členy. Další pak jsou stálými hostujícími „členy“. S nimi se v PLUTU střídá cca 16 profesionálů. Dále zaměstnává jednoho člověka jako obsluhu v divadelním baru, jednoho uklízeče a jednu sílu na technickou výpomoc – na stavbu scény, obsluhu světelné i zvukové techniky apod. Pořadatelskou službu a službu v šatně divadla obstarávají dvě důchodkyně. Celkem tedy 5 osob tzv. technického personálu . V Plutu v malých roličkách účinkují i žáci STUDIA DIVADELNÍCH ŘEMESEL, které provozuje Občanské sdružení Klubu přátel c.k. Divadla PLUTO. (O.s. založili „skalní“ diváci našeho divadla jako výraz podpory a v reakci na to, že se nám  po léta nedařilo získat granty.)

Jak velké prostory má divadlo k dispozici?

PLUTO obývá prostor bývalého "D" Klubu v OD Centrum na Doubravce. Do sálu s příjemnou a vyhovující akustikou je u stolů 150 míst. (Na Silvestra či premiéry až 170). Stoly jsou po 6 nebo 8 místech. Pohoštění (pivo, utopenci, preclíky) je zdarma v ceně vstupenky, která stojí od 155,- Kč do 195,- Kč. K dispozici máme ještě několik dalších prostor:

a) předsálí se šatnou pro cca 200 diváků

b) divadelní bar s několika stolečky pro hosty (z baru se vchází do divadelního sálu

c) s divadelním sálem sousedí prostor pánské a dámské šatny a tzv. skladový prostor kulis, kostýmů rekvizit (cca 50 m čtverečních)

d) za zadní stěnou divadelního sálu je velká promítací kabina, která slouží osvětlovací a zvukové technice a další šatna pro herce a tzv. malá zkušebna cca 25 m čtverečních.

Ucházíte se o městské granty a s jakým úspěchem. Případně jak se daří bez nich?

Ucházíme se každý rok. Ovšem divadlo PLUTO, jako soukromý subjekt, nemá v Plzni nárok na podporu města, které prý soukromý sektor nepodporuje. Tak mi to alespoň před dvěma roky napsal tehdejší primátor Kalous. Proto vzniklo již zmíněné občanské sdružení, které má větší šanci na získání grantové podpory. Na pořádání akcí pro děti a seniory získalo v posledních dvou letech dotaci ve výši 20 a 25 tis. Kč. Velkou vzpruhou pak byl příspěvek od Úřadu městského obvodu 4 ve výši 100 tis. Kč. Občanské sdružení si od divadla Pluto pronajímá prostory na pořádání vlastních aktivit, mezi kterými jsou i společenské večery se známými osobnostmi, a nepřímo tak pomáhá divadlu i po finanční stránce.

Jaká je spolupráce se sponzory a jak se dá obstát v konkurenci podporovaných divadel ve městě, které aspiruje na titul Evropské město kultury.

 V konkurenci podporovaných divadel je složité a velmi namáhavé obstát. Nicméně svérázným projevem, obsahem a formou si PLUTO zachovává přízeň diváků už 9 let. Sponzorů není příliš mnoho, částky, které PLUTO od nich občas získává sotva pokryjí polovinu ročního nájmu. Takže na provozní a inscenační náklady si PLUTO musí našetřit z tržby a případných půjček od přátel a rodinných příslušníků. Vzhledem k tomu, že jsem zajišťováním  provozu divadla  naprosto přetížena,  časově náročnou komunikaci se sponzory již nezvládám.

Žádné divadlo bez stálé dotace nemůže vedle státem podporovaných divadel obstát. Proto jsme se rozhodli v letošním roce zaktivovat zbytky posledních sil a zlepšit marketing i organizaci týkající se provozu divadla a v neposlední řadě zlepšit prostředí pro diváky. Pokusíme se najít generálního sponzora, který by byl pro nás základní finanční jistotou a také vlajkovou lodí při dalších jednáních. Je to velmi těžké, ale věříme, že se nám to podaří a divadlo získá takové finanční zajištění, aby mělo důstojné podmínky pro svou existenci. PLUTO svým repertoárem vyplňuje již od roku 1999 mezeru v kulturním divadelním spektru celého západočeského regionu, a přestože od svého vzniku doposud nezískalo stálou podporu, věřím, že pokud se splní naše plány, pak zůstane stálou součástí života občanů Plzně i celého širokého okolí. Mým velkým přáním je, aby stejně jako dotované divadlo mohlo i to naše  nabídnout svým divákům kromě kvalitní zábavy i různé slevy (pro seniory, handicapované i sociálně slabé jedince) nebo zvýhodněnou dopravu autobusy.

Je Pluto nějak zapojeno do příprav kandidatury Plzně na získání titulu Evropské město kultury?

Zatím bohužel  nijak, ale tuto možnost bychom uvítali.

Existuje pro malý divadelní soubor nějaká možnost jak získat evropské peníze?

Hlavně z časových důvodů jsme ještě možnost získat peníze z EU nezkoumali , ale rozhodně bychom se o to chtěli pokusit.

Co nabízíte seniorům?

Divadlo má bezbariérový přístup a od začátku až do dnešních dnů je na každé představení část vstupenek (od 6 kusů nejméně) věnována seniorům a tělesně postiženým či jinak handicapovaným občanům. Pravidelně a nejméně 4x za sezónu probíhají tzv. představení pro seniory (lístky stojí po cca 50% slevě od 80 do 100 Kč). Dále pořádáme pro seniory a domovy důchodců besedy a vystoupení. Chtěli bychom jim nabídnout mnohem víc, je to ale problém zejména finanční.

Můžete nás seznámit s dalšími aktivitami divadla a klubu?

V současné době vrcholí přípravy 2. ročníku MINIFESTIVALU ČESKY HEZKY, jehož cílem je působit převážně na děti a mládež (ale i na dospělé) zábavnou formou divadelní poetiky v oblasti mluveného slova, poezie, prózy, tance i hudby, a zvýšit tak jejich zájem o mateřský jazyk a podpořit rozvoj komunikačních dovedností. Zároveň se snažíme přispět ke zpestření kulturního života na území města Plzně, osvěžit správné vyjadřování v českém jazyce a v neposlední řadě pobavit. Obeslali jsme MŠ, ZŠ i SŠ celého západočeského kraje, použili jsme i další možnosti, jak na akci upozornit, ale odezva byla bohužel nepatrná - jen deset MŠ, ZŠ a jedna SŠ.  To pro nás znamená kontaktovat školy, které nereagovaly, ještě telefonicky. Chtěla bych zdůraznit, že festivalu se mohou zúčastnit i mimoplzeňské školy.

Za zmínku stojí "Divadélko Rolnička" (angažují se v něm žáci Dramstudia), které spolu s kurzy stepu, tance a historického šermu spravuje občanské sdružení Klubu přátel Divadla PLUTO. To také připravuje pro svoje členy klubová představení nebo setkání s význačnými osobnostmi českého divadelnictví, o kterých už jsem se zmínila. V nejbližší době chystá uvedení nové pohádky Nejkrásnější hádanka režiséra Zdeňka Trošky, který je rovněž čestným členem Klubu „Pluťáků“ a 2. dubna poctí členy svoji návštěvou.

Dalšími hosty klubových večerů budou neméně slavné osobnosti českého divadla jako je Květa Fialová, Ondřej Vetchý, Martin Dejdar, Naďa Konvalinková a další. Členem Klubu se může stát každý příznivec našeho divadla, který obdrží přenosnou legitimaci, díky níž se může zúčastnit speciálních klubových představení pro členy a ještě  získá slevu ve výši 20 % na všechna představení Divadla PLUTO. Členský poplatek je od 1000 Kč ročně.

Divadlo nabízí také řadu představení která obohacují školní  osnovy. Za všehcny jmenujme pořad EROTIKA NENÍ EXOTIKA aneb O SEXU BEZ HECU (od 8. třídy ZŠ výše) s odborným výkladem Mudr. RADIMA UZLA, prošpikovaný scénkami P. Kikinčuka.

Ludmila Kučerová 

Pozn. redakce:

Na téma aktivit Divadla PLUTO a jeho klubu by se dalo popsat ještě mnoho „papíru“. Lepší bude, když se sami přesvědčíte  na webových stránkách: pluto.webz.cz

Jednou z nevíce očekávaných světových událostí letošního roku jsou olympijské hry v Číně, díky nimž se výrazně mění tvář čínského hlavního města Pekingu. V této metropoli už vzniklo a stále vzniká několik velkých projektů v duchu nejmodernější světové architektury. Nová budova čínské televize, kterou navrhlo holandské architektonické studio, bude po Pentagonu údajně druhou největší stavbou na světě. Architekti ze Švýcarska zase vytvořili olympijský stadion. Třetí letištní terminál, který rozšíří kapacitu mezinárodní přepravy, je dílem britského architekta Normana Fostera.

Jednou z pozoruhodných dominant se stala také nová budova Národního  divadla. Tento  nedávno otevřený a pro celou zemi významný kulturní stánek  je vnímán dvěma způsoby: Jako zázrak nebo jako velmi kontroverzní dílo.

Moderna vedle paláců

Budovu Národního divadla vyprojektoval výrazný francouzský architekt Paula Andreu, jehož odvážné a provokativní stavby stojí v mnoha metropolích světa (letiště Pudong v Shanghaji, letiště Charlese De Gaulle v Paříži nebo francouzský terminál v tunelu pod průlivem La Manche).  Už samo umístění stavby na Náměstí Nebeského klidu je průlomové, neboť podle legendy se uprostřed Pekingu rozprostírá pomyslné tělo posvátného draka, který je ochráncem města. Hlavu má v jižní bráně, srdce v zakázaném městě a ocas v severní části hradeb. Čínští památkáři po léta bojovali o to, aby žádná budova nenarušila kouzlo tradiční architektury s červenými sloupy a zlatými stříškami, jenomže rozvoji nové architektury nezabránili.  Národní divadlo stojí krok od náměstí Tian An Men, hned vedle monumentální budovy parlamentu z 50. let a proti vstupu do středověkého Zakázaného města. Je předmětem obdivu i  zavržení.

Co je čínské, to je velké

Realizace projektu byla dlouhá, technicky náročná a nákladná, a tak si stavbu přibližme několika fakty. Koncem roku 1999 začaly úpravy vybrané lokace a připravovalo se staveniště. Samotná stavba byla zahájena o rok později, přičemž termín dokončení byl naplánován na prosinec 2005. Nakonec se však v důsledku obrovských finančních problémů (celkové náklady činí 325 milionů dolarů) posunul až o dva roky a stavba byla veřejnosti odevzdána na konci minulého roku. Honosná budova, která celkem zabírá 150 000 m² plochy, má tři hlavní části: operní sál (2416 míst), koncertní sál (2017 míst) a divadelní sál (1040 míst). V podzemí se nachází galerie s expozicí o historii čínského i světového divadla.

Čistý tvar se snoubí s tradiční zdobností

Stavbu už od počátku provázela zvýšená pozornost odborníků i médií. Architekt i investoři čelili kritice, která ji přirovnávala k UFO či k vejci, nadšenější novináři ji poeticky a vzletně přirovnali k perle ležící na vodní hladině. A skutečně: skleněný a titanový elipsoid se zrcadlí na vodní hladině umělého jezera jako nádherný šperk. Jeho půvab nejvíce vynikne při slavnostním večerním nasvícení, kdy použitý obklad vytváří iluzi rozhrnující se divadelní opony. Voda, tato typická součást tradičního čínského urbanizmu, zde hraje vskutku zajímavou roli. Návštěvníky, kteří vstupují skleněným podchodem umístěným pod hladinou, obklopuje ze všech stran. O interiéry divadla se naopak zasloužili především čínští umělci – stěny jsou obloženy hedvábnými tapetami s tradičními i moderními motivy a na podlahy bylo použito 20 druhů mramorů.

Nová urbanistická tvář města čeká na přijetí

Všechny zmíněné stavby kromě obdivu sklidily i kritiku a vyvolaly v čínské veřejnosti diskusi mimo jiné proto, že jsou dílem cizinců a působí cize. Jejich zastánci tvrdí, že co je v Číně, je čínské. Televizní věž CCTV je vnímána jako novodobý div Číny, “ptačí hnízdo“ olympijského stadionu se už stalo součástí autobusových turistických tras v Pekingu a taky divadlo mnozí už vzali na milost. (Jak je vidět, novostavby to mají všude těžké.) Obyvatelé čínského hlavního města kritizují především to, že moderním budovám musely ustoupit ty staré, tradiční. Projektanti však věří, že i když čínští lidé nejsou ochotni akceptovat novou architekturu hned, za deset let  se stane uznávanou a  neoddělitelnou součástí Pekingu.

Mária Uhrinová

 Náš seriál na toto téma postoupil do dalšího kraje. Zatím jsme představili situaci v okresech Olomouc a Šumperk, dnes k nim přidáváme další dva.

Okres Prostějov

Muzeum Prostějovska v Prostějově zcela nepřerušilo po roce 1989  spolupráci s kronikáři . „V rámci tzv. Poradenského střediska pro kronikáře jsme jednou až dvakrát ročně pořádali semináře a setkání na různá témata – historie, aktuální otázky, stylistika zápisu atd. A při této příležitosti si jednotliví kronikáři své zkušenosti vyměňovali mezi sebou. V současné době bohužel nemáme pracovníka, který by se této problematice věnoval. Také zájem kronikářů, respektive obcí, o spolupráci je minimální. Vzhledem k tomu, že tato činnost byla oboustranně zajímavá a přínosná, uvažujeme o nějaké nové formě oslovení kronikářů a obcí,“  říká ředitel prostějovského muzea Václav Hruška. Státní okresní archiv (SOkA) v Prostějově přichází do styku s kronikáři většinou při pořizování retrospektivních zápisů, kdy kronikáři potřebují nahlédnout do starších svazků kronik uložených v archivu či prostudovat písemnosti týkající se obce. „Při skartačních řízeních u obecních úřadů upozorňujeme starosty na povinnost ukládat dopsané svazky kroniky do archivu. Vysvětlujeme jim výhody tohoto kroku, avšak ne vždy se nám to daří. V poslední době se osvědčilo, že obcím nabízíme pořízení kopie kroniky. Ta pak zůstává obci, zatímco originál je bezpečně uložen u nás,“  sděluje ředitelka SOkA PhDr. Dagmar Roháčková.

Okres Přerov

Z působnosti Muzea Komenského v Přerově byla po roce 1989 práce s obecními kronikáři vyjmuta. Ve spolupráci s tehdejším Okresním národním výborem v Přerově se ještě v roce 1993 uskutečnil seminář, jehož se účastnilo 56 kronikářů. „Na jejich žádost se na něm hovořilo zejména o osobnosti kronikáře a o problémech spojených s vedením kroniky. Písemnou formou také kronikáři obdrželi základní pokyny jak vést zápisy a jak naložit s dopsaným svazkem. Získali i heslový ukazatel k ročnímu zápisu. Od té doby však muzeum není s obecními kronikáři v kontaktu,"  vysvětluje Mgr. Milan Chumchal, vedoucí oddělení regionální historie přerovského muzea. Státní okresní archiv v Přerově (SOkA) kontakty s kronikáři před rokem 1989 neudržoval. V rámci předarchivní péče bylo vždy zjišťováno, zda se v té které obci kronika vede, jak jsou uloženy její jednotlivé svazky, které do SOkA nebyly dosud předány, a tato praxe trvá i nadále. Po roce 1989 SOkA převzal k uložení evidenci kronikářů, kterou vedla metodička pro kroniky v Muzeu Komenského v Přerově. „My semináře pro kronikáře nepřipravujeme, ale když na podzim roku 1999 organizoval Městský úřad v Hranicích setkání kronikářů z Hranicka, připravili jsme pro ně přednášku o zpracování dějin obcí. Náš archiv kronikáři průběžně navštěvují, protože zde mohou získat potřebné informace z archivních pramenů. Výsledky studia jim pak poslouží k doplnění zápisů v kronice, popř. ke zpracování dějin obce. Na vyžádání také podáváme jednotlivé informace o vedení kroniky, o archivních pramenech k dějinám obce či předkládáme kroniky k nahlédnutí. Snažíme se pořídit kopie kronik, které nejsou u nás uloženy. Velice se nám osvědčila praxe, kdy město Přerov pořizuje dva exempláře kroniky, z nichž jeden je určen pro nás,"  říká PhDr. Jiří Lapáček, ředitel přerovského SOkA.

 Eva Veselá

To záleží na tom, jak se na ni podíváte!  Mokré je malá vesnička asi se 160 obyvateli, která leží západně od Opočna, a jak se můžeme dočíst z archiválií, v okolí jest rovina a dříve zde byly rozsáhlé rašelinové bažiny. Vypráví se dokonce, že se tam propadl celý povoz i s koňmi. V době dešťů byla zde nebezpečná i chůze obyvatelstva, neboť jeden neprozřetelný krok člověka, dobře neznajícího krajinu, znamenal děsnou smrt ve zrádné bažině. Tehdy zde měly své reje bludičky, ale ty vypudila moderní meliorace, takže na ně zbyly jen vzpomínky starších pamětníků. Od těchto močálů dostala obec své pojmenování Mokré. V současné době obyvatel stále ubývá, mladí lidé se stěhují blíž k městům, za prací, za pohodlím. Ale přesto se Mokré může pochlubit knihovnou, která zde má dlouhou tradici.

Již v roce 1889 dal podnět k založení Besedy pan správce školy Emil Musil. Po delších poradách ze strany zastupitelstva obce, že je třeba i přes překážky, kterým jako malá obec musí čelit, založit Čtenářsko hospodářskou besedu. Snahou po osvětě a vzdělání a pokroku bylo svoláno občanstvo mokerské ke dni 15. 7. 1889. Na této schůzi, které se zúčastnila většina obyvatel, vytkl správce školy všechny prospěchy, jakých občanstvo může míti ve sdružení besedním.

Činnost besedy byla všestranná. Byla vybudována knihovna, která půjčovala knihy členům zdarma a později i nečlenům za poplatek. V roce 1921 byla knihovna o 600 svazcích propůjčena obci, která se zavázala ji každoročně doplnit knihami v ceně 400 Kč. Dále byly vyvěšovány různé časopisy v hostinci, konaly se přednášky, rázu poučného, členy i pozvanými řečníky. Konala se divadelní představení i plesy ve spolupráci a shodě s hasičským sborem. Když došlo ke zrušení Čtenářsko-hospodářské besedy, knihy byly převedeny do knihovny v Rychnově nad Kněžnou.

Knihovna v Mokrém byla znovu založena v roce 1997. Rozhodlo o tom zastupitelstvo obce nejen z důvodu, že v minulosti již knihovna v obci existovla, ale i z důvodu zájmu občanů, kteří její znovuzaložení přivítali. Obec Mokré do nové knihovny postupně vložila nemalé prostředky (nákup vlastních knih a nábytku), ale také najala  člověka, který se této činnosti věnuje. Výsledkem je dnes velký zájem čtenářů, kteří knihovnu pravidelně a často navštěvují.

V současné době je v knihovně zaregistrováno 68 čtenářů, z toho 20 dětí, a jen v roce 2007 ji navštívilo 927 čtenářů, kteří si vypůjčili nebo prohlédli 1427 dokumentů. Dne 5. března 1997 obec Mokré uzavřela první smlouvu „Dohodu o odborné pomoci“ s Městskou knihovnou v Opočně, za účelem odborné pomoci a zapůjčování knih z výměnných fondů. Tato spolupráce je velmi dobrá a trvá dodnes. V současné době spolupracujeme také s Městskou knihovnu v Rychnově nad Kněžnou. Tyto knihovny nám poskytují nejen odbornou pomoc, ale v současné době i materiální, jako je folie na knihy, knižní lístky apod. V knihovně je v současnosti k dispozici čtenářům víc než 3 tisíce vlastních knih. Knihy jsou průběžně doplňovány z rozpočtových zdrojů obce a z výpůjčního fondu Městské knihovny v Opočně a Rychnově nad Kněžnou.

Obec z rozpočtu vydává na knihy ročně okolo 15 tisíc Kč a na ostatní činnost knihovny cca 50 tisíc Kč. Možná se to zdá hodně, ale v současné době je v knihovně i počítač, do kterého je nutné nakoupit barvy, papíry, dále to je různý materiál na běžný provoz a v neposlední řadě to jsou i peníze na výtvarnou činnost dětí.

Právě pro velký zájem dětí, které navštěvují knihovnu a neustále vyhledávají nějakou činnost, byly při knihovně založeny dva kluby výtvarných činností s názvem Barevný svět a Lentilky. Děti se scházejí pravidelně a vyrábějí různé dekorace, malují nebo si jen tak povídají a hrají. I jejich zásluhou byla před vánoci 2007 slavnostně otevřena 1. výstava v Mokrém s názvem „Výstava rukodělných prací obyvatel Mokrého nebo šikovné ručičky během posledních sta let“. Výstava měla velký úspěch a jistě bude mít brzy pokračování. Dětem je třeba se věnovat, vymýšlet různé soutěže a akce, které je zaujmou, potěší a také jim něco dají. Bohužel v naší obci je velmi málo dětí a narozených přibývá jen pomálu.

Plánů je hodně, času málo, ale úspěch zastíní všechny překážky a nedostatky, s kterými se potýkáme, počínaje nedostatkem prostorů a někdy také financí. Ale na druhou stranu jsme vždy měli velké štěstí na sponzory, kteří nám jsou nakloněni a domnívám se, že právě pro zajímavost a originálnost našich soutěží a akcí. V loňském roce se nám  podařilo získat  finanční dar od Královéhradeckého kraje, který podpořil některé naše projekty. Z dalšího grantu jsme  zakoupili  program Clavius, který usnadní práci knihovníkovi s výpůjčkami.

Myslím si, že naše malá obec je velmi pokroková, jak se již psalo v kronikách a v tomto duchu její vývoj pokračuje i nadále. Obec velmi podporuje činnost knihovny a důkazem je v posledních letech nepřeberné množství soutěží, kterých se ze začátku účastnily jen děti, ale postupem času se do některých zapojili i dospělí. Jednou z nejvydařenějších soutěží byla soutěž v hledání bludiček v Mokrém s tématem „Hledání bludiček v Mokrém“, kterých malí i velcí výtvarníci přinesli 49 portrétů. To jsme opravdu netušili, kolik bludiček a kolik druhů se jich v okolí naší vesnice nachází.

V roce 2005 se nám podařilo i oslovit velmi známou a zároveň první českou strašidloložku, spisovatelku a malířku, paní Vítězslavu Klimtovou, která přijela do Mokrého a dětem vyprávěla o skřítcích, vílách, bludičkách a dalších pohádkových bytostech, které žijí v lese, na louce i v mokřinách. Hledání bludiček vyvrcholilo v roce 2006, kdy se dospělí i děti proměnili v reportéry a měli za úkol své bludičky oslovit a požádat je o rozhovor. Cílem bylo zjistit, jak bludičky žijí, co nosí na sobě, co jedí, kdy chodí spát, co celý den dělají a podobně. Nakonec jsem všechny obrázky a reportáže zpracovala do katalogu (Katalog Mokerské bludičky – ISBN 80-239-8286-9), který se nám podařilo zaregistrovat a vydat. Jejího křtu se zúčastnil i sám hejtman Královéhradeckého kraje pan Ing. Pavel Bradík a zástupci firmy, která nám s tiskem pomohla.

V červnu 2005 jsme se konečně dočkali vytouženého internetu, na který jsme čekali téměř tři roky. Obavy, že čtenáři i zcela náhodní návštěvníci naší knihovny už dávno internet mají doma a v knihovně je zbytečný, se rozplynuly hned s prvními návštěvníky, kterých stále přibývá, že snad budeme muset rozšířit provozní dobu internetu. Znamená to sice více práce i starostí, ale přesto, ta dlouhá cesta k internetu nebyla vůbec zbytečná. Počítač s vybavením jsme získali jako bezplatnou výpůjčku od Královéhradeckého kraje. Internet je pro všechny zájemce zcela zdarma.

Knihovny na malých obcí se často potýkají s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků. Většinou zde pracují dobrovolní knihovníci, zpravidla ženy a důchodci. K této práci je vede většinou jen velká láska ke knihám a touha svoji lásku přenést na čtenáře. Takový člověk, ač bez nějakého odborného vzdělání, však může svoji práci vykonávat daleko lépe než vystudovaný knihovník. Já sama již od dětství mám velkou lásku ke knihám a když v naší malé obci zastupitelé rozhodli o otevření knihovny, neváhala jsem ani na chvilku. Stala jsem se knihovnicí bez přípravy, bez patřičného vzdělání a zkušeností, ale zato s velkým elánem vybudovat na malé obci knihovnu a získat mnoho čtenářů. Postupem času jsem zjistila, že jen samotná láska ke knihám přeci jen nestačí a je potřeba se trochu vzdělávat. Nevěděla jsem kde a jak. Žádné knihovnické časopisy nám nechodily, o kurzech pro knihovníky jsem nevěděla. Postupem času jsem si tedy vytvořila svůj způsob jak vést knihovnu a získala první čtenáře. V začátcích mi pomohla paní knihovnice z Městské knihovny v Opočně, radou, vedením evidence a podobně.

Práce knihovníka, ač to tak nevypadá, není jednoduchá. S vývojem knihovny se vyvíjejí i její čtenáři, kteří jsou náročnější, a tak to má být. Během posledních 5 let jsem se tedy zaměřila i na další aktivity v knihovně, jako jsou například soutěže v malování nebo nejlepší čtenář roku. Nápadů je dost, ale dají se realizovat je tehdy, pokud je zájem čtenářů, ten zatím je velký. Mám ráda všechny čtenáře, kteří naši knihovnu navštěvují, ale největší radost mám z dětí, které chodí často a stačí, když vidí, že se na obecním úřadě svítí. Ráda pro děti vybírám knížky, nejen do jejich knihovny, ale také jako dárky v soutěžích a snažím se vždy vybrat knihu každému dítěti, jak se říká „šitou na míru“. Snad se mi to daří….

Jak se stát zpracovatelem webových stránek obecních i knihovních?

Odpověď je celkem jednoduchá, je potřeba hlavně mít chuť, hodně fantazie a trochu času, což je v dnešní době sice dost náročné, ale při dobré vůli se to dá stihnout. Ale hezky od začátku…  Webové stránky obce Mokré vznikly až na konci roku 2002, kdy zastupitelé oslovili jednu z firem, které se zpracováním webových stránek zabývají, a která byla obci doporučena. Ale nastal problém, kdo je bude zpracovávat? Zastupitelé jako neuvolnění členové nejen že neměli čas, ale ani zájem o takto složitou a časově náročnou práci. Zato pro mne tato zatím neznámá oblast prezentace byla velmi lákavá a zajímavá a chtěla jsem se na jejich zpracování osobně podílet, což mi paní starostka s radostí umožnila.

Uvědomila jsem si, že prezentace obce je velmi důležitá, z neznámé malé obce se může stát najednou svému okolí obec známá a sledovaná. Pustila jsem se tedy do práce, která ze začátku spočívala především ve shánění informací. Začínala jsem povinnými údaji, které musí každá obec uveřejnit. Jedná se především o informace týkající se hospodaření obce a nakládání s jejím majetkem.

Obec se musí řídit hlavně zákonem o obcích a dalšími závaznými právními předpisy. Občané musí mít možnost získat následující informace: základní identifikační údaje o obci, kdo je členem zastupitelstva, jak pracuje finanční a kontrolní výbor, přehled usnesení zastupitelstva a záměrů obce, rozpočet, výsledky hospodaření obce za předcházející kalendářní rok, včetně jeho přezkoumání a také jakým dalším způsobem může občan tyto informace získat. Pokud zpracovatel webových stránek není jako já účetním a rozpočtářem na obci, musí si všechny tyto informace vyžádat u starosty obce. Postupem času jsem však začala přemýšlet i o dalších zajímavostech, které by stály zato uveřejnit.

Cílem bylo zaujmout návštěvníka stránek a přiblížit mu život v naší obci a v našem kraji. A protože na obci pracuji nejen jako účetní, ale jsem zároveň i knihovnice a kronikářka, o nápady a náměty nebyla nouze. Samozřejmě jsem navštívila mnoho webových stránek jiných obcí, abych měla nějakou inspiraci, některé byly celkem dobré, ale pro mě stále málo. Každý zajímavý námět jsem si nejdříve zapsala a když jich bylo dost, postupně jsem si skládala základní strukturu každého oddílu.

Začala jsem tedy nejdříve s jednoduchými oddíly jako jsou jubilea občanů, dopravní dostupnost v obci, různé kontakty, nabídky a tipy, prezentace firem v obci, různé návody na řešení životních situací a podobně a následně jsem přidala i čtenářsky velmi zajímavý oddíl Knihovna a posléze následoval i oddíl Kronika. Pod záložkou knihovna by se každý návštěvník stránek měl dozvědět nejen všechny důležité informace o knihovně: výpůjční doba knihovny, kontakty, základní směrnice, návštěvnost, statistiky o výpůjčkách a podobně, ale také něco z historie i současných aktivitách knihovny. Postupem času jsem do základního oddílu přidala i oddíly s nabídkou knih pro dospělé i dětské čtenáře s úryvky a obrázky zajímavých knih, pozvánky na různé výstavy v okolních knihovnách. Dnes zde čtenáři naleznou i kompletní seznam všech knih, které má knihovna svým čtenářům k dispozici a můžou si tak doma v klidu vybrat knihu, popřípadě si ji i zamluvit a pak stačí si jen pro ni přijet.

V současné době funguje také zasílání aktualit z webových stránek a tak se registrovaní návštěvníci téměř ihned dozví veškeré aktuality z obce i knihovny. Postupně ale informací přibývalo a tak již bylo téměř nutné vytvořit samostatné stránky knihovny. Ty vznikly v roce 2006 a od té doby už plní funkci informovanosti návštěvníků o všem, co všechno se v knihovně děje. Stránky mají sice svoji stálou strukturu a charakteristiku, ale tím moje práce zdaleka nekončí. Je potřeba neustále stránky aktualizovat, doplňovat zajímavými informacemi, fotografiemi, obrázky i nabídkami, vymýšlet stále nové oddíly, aby byly pro návštěvníky stále zajímavé a čtenářsky přitažlivé. A tak zde návštěvníci mohou najít nejen důležité informace o knihovně a o celé obci, které nejsou určitě vůbec strohé, ale i něco pro zamyšlení i pobavení. Jsem velmi ráda, že ohlas nejen na stránky knihovny, ale na stránky obce jako takové je velmi příznivý. Důkazem toho je na tak malou obec jejich poměrně vysoká sledovanost.

Svůj první úspěch stránky knihovny zaznamenaly v roce 2007, kdy v soutěži Biblioweb, je laická veřejnost dosadila svým hlasováním na třetí místo. Aby se sledovanost ještě zvýšila, přihlašuji stránky do soutěže o nejlepší webové stránky a nejlepší elektronickou službu obcí a měst Zlatý erb. Každý účastník chce samozřejmě získat cenu, ale pro mě je soutěž hlavně dalším zviditelněním naší obce a jejich stránek. Cena je to víceméně prestižní, ale je velmi inspirující a žene vás stále dál…  vylepšovat a zdokonalovat…

Dáša Honsnejmanová,

Knihovna U Mokřinky, Mokré

VSETÍN: Nezávislé komorní vsetínské divadlo (NKVD) si v pátek 29. února připomene desáté výročí od premiéry jeho první divadelní hry Lucerna. Při této příležitosti se v lidovém domě uskuteční slavnostní vzpomínkový večer spojený  s ukázkami největších a nejúspěšnějších kusů v historii tohoto místního ochotnického souboru. „Bude to jakési leporelo složené z toho, co všechno jsme za těch deset let učinili, ať už v oblasti divadelní nebo provozní. Připomeneme si, za jakých podmínek divadlo vzniklo a nebudou samozřejmě chybět ani ukázky z her Baron Münchhausen, Sen noci svatojánské nebo Revizor,“ přiblížil chystanou slavnost režisér a zakladatel souboru Pavel Rejman.

Diváci se podle něj mohou těšit i na promítání zajímavých fotografií a jiných dokumentů, které očím diváka dosud zůstaly ukryty. NKVD vzniklo na jaře v roce 1997 za velmi neobvyklých okolností.

 Pavel Rejman tehdy svolal do kavárny Pod Klenbou skupinu asi třiceti lidí, aniž by jim sdělil důvod setkání. Následně jim pogratuloval, že se stali členové vsetínského komorního divadla. „My jsme tam všichni rádi přišli, protože jsme si mysleli, že je to mejdan. Pavel ale tehdy přišel a oznámil nám, že je národní obrození a že budeme hrát jak jinak než českou klasiku - Lucernu. Direktivně nám rozdal scénáře a řekl, že příští čtvrtek je první zkouška. A prý kdo nepřijde, je zbabělec,“ vzpomíná na založení souboru František Segrado.

Podle něj to bylo chytré. „Kdyby nás přemlouval, většina z nás by si našla nějakou výmluvu, proč nemůže hrát. Vsadil na to, že se lidé vzájemně znají a že jim nebude nepříjemné se scházet. Navíc to bylo v období, kdy si všichni stěžovali, že se tady nic neděje a všichni jen u piva diskutovali, že by tady „někdo“ měl dělat kulturu,“ říká Segrado, na jehož popud přibylo v původním názvu souboru slůvko „nezávislé“ a ten tak začal používat nechvalně známou zkratku NKVD.

Mezi zakládajícími členy tehdy byli také současný místostarosta Jaromír Kudlík a nynější starostka Květoslava Othová. „Tehdejší doba byla velmi krásná a euforická a nešlo jen o samotné divadlo, ale také o setkání s přáteli. Soubor nastudoval řadu zajímavých kusů a ač to byla klasika, vždycky s nadhledem reflektovaly aktuální dění,“ vzpomíná Květoslava Othová. Na zakládající schůzce tehdy padl i termín premiéry – ta se měla původně uskutečnit ještě tentýž rok na podzim. „Ale protože přišly povodně, posunuli jsme premiéru na 28. února následujícího roku,“ vysvětlil režisér Rejman. Od té doby členové souboru nastudovali více než deset inscenací a za své divadelní umění byli mnohokrát oceněni na nejrůznějších přehlídkách.

Hrála se přitom česká i světová klasika. Po Jiráskově Lucerně přišly na řadu Gogolův Revizor, Shakespearův sen noci svatojánské, legendární Baron Münchhausen s nezapomenutelným Josefem Dubšíkem v hlavní roli nebo Pitínského Matka, v níž excelovala Dáša Pavloušková. „V rámci souboru vznikaly i drobné podprojekty, mezi nimi i kus Don Quijote, který režírovala Magda Tomečková,“ vzpomíná Pavel Rejman. Poslední divadelní hrou nastudovanou vsetínskými ochotníky je Prevértova Roura k rouře pasuje, která měla premiéru před čtrnácti dny a už nyní se ochotníci chystají i na její reprízu. Ta se uskuteční 6. března.

Vznik NKVD bezesporu přispěl ke vzniku i dalších ochotnických souborů. V době největší slávy vsetínského ochotnického divadelnictví jich bylo aktivních sedm, nyní je jich o dva méně. Páteční slavnostní večer začíná v divadelním sále lidového domu v 19 hodin.

Eva Stejskalová

 PLZEŇ: Je to již bezmála 9 let, kdy c.k. Divadlo PLUTO - profesionální divadlo malých komediálních forem existuje bez stálé dotace. Na české profesionální divadelní scéně se jedná o jev zcela mimořádný. Divadlo má svůj domov v sále bývalého D Klubu v OD Centrum v Plzni v Doubravce a ročně přivítá cca 20 tisíc diváků. 

Divadlo je velmi oblíbené i pro svůj žánrově a stylově zcela mimořádný druh kulturní zábavy včetně stolové úpravy s pohoštěním. Nedílnou součástí činnosti Divadla PLUTO je pořádání odborných kurzů pro děti. Kurzy DIVADELNÍCH ŘEMESEL, BALET-MODERNÍ TANCE, DRAMSTUDIO probíhají v průběhu školního roku pod vedením profesionálních odborníků.

 KLUB PŘÁTEL DIVADLA PLUTO připravuje pro svoje členy klubová představení nebo setkání s význačnými osobnostmi českého divadelnictví. V nejbližší době chystáme uvedení nové pohádky Nejkrásnější hádanka režiséra Zdeňka Trošky, který je rovněž čestným členem Klubu "Pluťáků"a 2. dubna bude jeho vzácným hostem. Dalšími hosty klubových večerů budou dále slavné osobnosti českého divadla jako je Květa Fialová, Ondřej Vetchý, Martin Dejdar, Naďa Konvalinková a další. Členem Klubu se může stát každý příznivec našeho divadla. Členský poplatek je od 1000,- Kč ročně. Získáte přenosnou legitimaci a kromě speciálních klubových představení pro členy i slevu ve výši 20% na všechna představení Divadla PLUTO.

Divadlo nabízí spolupráci  podnikatelům a živnostníkům.  V oblasti reklamy a  propagace firmy např. umístění loga přímo v divadelním sále, uvední sloganu během představení, informační prospekty na stolech, presentaci na reklamních plochách divadla a v kalendáři Divadla PLUTO. Kalendář vychází prozatím v nákladu 20 tisíc výtisků ročně a je distribuován po celé republice. V nabídce divadla je také uspořádání podnikových divadelních představení včetně rautu nebo speciálních akcí určených dětem.

VAMBERK: Zcela unikátní ruční krajka vyráběná tradiční technikou k Vamberecku patří už po staletí. Podnik Vamberecká krajka má za sebou šedesátiletou existenci. Svou tradici, založenou na čtyřsetleté historii krajkářství v regionu, chce prezentovat v nově připravované expozici. Originální skanzen paličkované krajky by měl být otevřen v květnu 2009.

Je čím se chlubit

 Město má eminentní zájem na zachování výroby krajek i na tom, aby tento fenomén, za kterým do regionu přijíždí mnoho turistů, byl co nejlépe prezentován. Sídlí zde například Muzeum krajky, které je součástí Muzea a galerie Orlických hor (zřizovatelem je Krajský úřad v Hradci Králové). Proslulou krajkářskou školu, založenou zde v roce 1889, vamberská radnice dodnes intenzivně podporuje. Známým a hojně navštěvovaným se také stalo každoročně organizované setkání krajkářek, které má každý druhý rok také mezinárodní účast a je doplněno Bienále české krajky. V soutěžním klání vybírá odborná komise  nejlepší krajku. Vítěznou práci město odkoupí a ta se následně stane součástí muzeálních sbírek.

Tradice řemesla úspěšně pokračuje

V současné nabídce podniku je široký sortiment výrobků od obrazových a závěsných krajek přes bižuterii a ozdoby až po oděvy a interiérový textil. Díky spolupráci s významnými umělci a návrháři předměty z pravé vamberecké krajky (tato je chráněna mezinárodně platnou ochrannou známkou) ani po letech neztrácejí na ceně, ale naopak získávají historicko-uměleckou hodnotu. A právě společnost Vamberecká krajka CZ iniciovala myšlenku na zřízení unikátního skanzenu. Následně se pak projekt připravoval ve spolupráci s hradeckým Centrem evropského plánování. Vloni vznikaly architektonické návrhy, v současnosti se pracuje na konkrétních částech nové expozice. Rovněž se jedná o přesunu současného Muzea krajky Vamberk, jehož sbírky zůstanou i nadále v majetku Královéhradeckého kraje, z náměstí do zamýšleného areálu. Ve skanzenu by se měla prohlídková trasa rozšířit o depozitáře a výtvarný ateliér, kde budou vamberecké krajkářky, umělci i návrháři předvádět své dovednosti. Jak uvedla mluvčí společnosti Vamberecká krajka CZ Eva Kijonková, v audiovizuálním sálu se bude promítat nový dokumentární film o výrobě ručně paličkovaných krajek, nebude chybět ani sál pro pořádání konferencí a seminářů a malé informační centrum zaměřené na tradici a současnost vamberecké krajky. „Rádi bychom tímto způsobem nabídli každému zájemci o vamberecké krajky prostor pro realizaci. Chceme přitáhnout zejména mladé návrháře a výtvarníky,“ zdůraznila mluvčí.

Svět vamberecké krajky bude stát hodně peněz

Na financování projektu i na provoz areálu bude dohlížet nově založená obecně prospěšná společnost „Svět vamberecké krajky“. (Pod tímto názvem projekt taky vstoupil do povědomí veřejnosti.) V dozorčí radě o.p.s. zasedají tři zástupci Městského úřadu Vamberk a dva zástupci Krajského úřadu Královéhradeckého kraje. Náklady, které se mají pohybovat kolem 50 milionů korun, hodlají organizátoři získávat z více zdrojů. Věří, že projekt pdopoří i Evropská unie z fondů zaměřených na rozvoj cestovního ruchu. Na projektovou dokumentaci bylo dáno 100 tisíc korun ze soukromých zdrojů, stejně tak jako dalších 300 tisíc korun na vypracování podkladů a na práce spojené s podáním žádosti o dotaci.

Mária Uhrinová

ÚSTÍ NAD LABEM, PRAHA: Se stále stoupající stavební aktivitou se mnohem častěji dovídáme o nových archeologických objevech, které jsou jednak chráněny zákonem, ale vyžadují také ohleduplný přístup. Mohou se stát předmětem obrovského zájmu nejen našich občanů, ale i turistů. Například odkrytá židovská pohřebiště, která dnes navštěvují ortodoxní rabíni z celého světa. V souvislosti s novu výstavbou a nezbytným archeologickým průzkumem vznikají stavebníkům nepříjemné prostoje a prodražení stavby, ale je to nutná daň za záchranu toho, co se nedá ničím nahradit. 

Historie Zdaru, Zdar Ústeckým

ÚSTÍ nad LABEM: „Komunisté zbourali snad polovinu historické zástavby v našem městě a své udělalo i spojenecké bombardování. proto je třeba si historii připomínat,“  řekl primátor města Ústí nad Labem Jan Kubata krátce poté, co speciální jeřáb s protizávažím vyzvedl nad úroveň terénu vzácný gotický portál ze čtrnáctého století. Archeologové ho našli předloni v prostoru Mírového náměstí, kde má stát palác Zdar, a město se rozhodlo historicky cenný vstup do gotického sklepa zachránit. Z jednání s investorem vyplynulo, že portál se zapustí  do země, nasvítí a přikryje skleněnou deskou. Památka bude spolu s fotografiemi z archeologického průzkumu vystavena na místě nálezu, tedy v paláci Zdar. Celkové náklady na záchranu stavebního fragmentu se odhadovaly na 20 milionů korun, práce si vyžadovaly soustředěnost a použití nadstandardní techniky, příprava na transport trvala dva týdny. Dělníci totiž museli zpevnit podloží pro jeden z největších jeřábů v republice, který dokázal na jaře 2007 vyzdvihnout osmdesátitunovou památku a přesunout ji do středu staveniště. A v listopadu, po dostavbě přízemní části paláce, odborníci portál přestěhovali podruhé, tentokrát už na jeho konečné místo. Portál však zůstane až do konce výstavby v ochranném pouzdře.

Díky důslednému průzkumu našli archeologové řadu dalších unikátních nálezů, které například potvrzují, že v centru Ústí nad Labem existovala osada lovců mamutů. Našel se zde i neolitický rondel, 6900 až 6200 let stará svatyně z mladší doby kamenné. Ukončení stavby se však muselo posunout až na léto roku 2008: „Veřejnost bude moci gotický portál obdivovat hned po dokončení stavby," uvádí na městském webu náměstek primátora Jan Řeřicha a dodává: „Myslím si, že díky portálu bude přízemí objektu velmi atraktivním místem. Chceme v jeho blízkosti umístit i městské informační centrum. V současné době máme informační stánek nedaleko vlakového nádraží, rádi bychom ho posunuli směrem k centru." Záchrana archeologické památky přišla celkem na 18,7 milionu korun. Městu Ústí nad Labem na ni 10 miliony přispěl stát a 3 miliony Ústecký kraj.

Je nutná prezentace památky za každou cenu?

PRAHA: Na náměstí Republiky můžeme z jednoho bodu pozorovat hned několik architektonických slohů, a to od gotiky až po obchodní dům Kotva. V jeho blízkosti stojící nedávno otevřený pražský obchodní palác Palladium vyrostl podobně jako mnohé stavby tohoto charakteru. Do zbylé obvodové zdi kasáren Jiřího z Poděbrad v novogotickém stylu dal investor vestavět novou budovu. Přestože objekt stojí v místech za tehdejšími městskými hradbami, a žádný významný archeologický objev se tedy neočekával, byly zde odkryty pozůstatky románského paláce.

Jak naložili s objevem investoři a jaký signál vyslali k výkonným stavebním složkám? Po návštěvě prostoru kosntatujeme: Nezainteresovaný se nic nedozví, poučený se diví. Několik fragmentů gotického zdiva dnes zcela volně stojí v prodejních interiérech. V kavárně obsluhující personál pokládá na  archeologiocky cennou "zeď" nádobí bez toho, že by to považoval za něco neadekvátního. Žádné označení, natož podtrhnutí výjimečnosti stavební památky. Na tento podivný způsob prezentace památky upozornila na konferenci Urbes 2007 odbornou veřejnost pracovnice Odboru památek MK ČR Mgr. Martina Veselá. Jak sama poukázala, tyto kulturní památky „zatím(!) stojí“, jsou ale nezakonzervovány a ve zcela nevyhovujícím režimu a jsou používány jako odkladní plochy.

Mgr. Veselá poskytla laskavě naší redakci vlastní snímky, které doprovodila následujícím komentářem:

"Na příkladu základů honosného románského domu z 12. století na náměstí Republiky lze prezentovat kacířskou otázku, zda jakákoli prezentace je lepší než žádná. Nejenom odborníka, který náhodou zabloudí do nově otevřeného obchodního centra Palladium, které se svou více než předimenzovanou hmotou důstojně tyčí za sice zachovaným, leč dnes již bez souvislostí stojícím zdobným průčelím bývalých jezdeckých kasáren, musí nutně napadnout otázka, zda prezentace románského zdiva veřejnosti zde není spíše výsměchem. Rozpadající se opuková hmota, ve které nově a překvapivě objevené zděné předlokační osídlení na území Nového Města pražského vidí málokdo, zde slouží spíše jako podřadná a až svou hrubostí obtěžující kulisa, která se zcela nečekaně vynořuje v prostoru přízemní restaurace mezi tím vším sklem a kovovou konstrukcí. Tento způsob prezentace snad už nelze nazvat ani jako nešťastný. Je to pro odkaz našeho architektonického dědictví nedůstojný kompromis mezi investorem a Magistrátem hlavního města Prahy, který o této věci rozhodoval. A co víc, jedná se o skandální postoj společnosti, o které toho tato ´kauza´ vypovídá více než dost. A rozhodně to není výpověď nejenom směrem k dalším generacím lichotivá."

Mária Uhrinová

KRŇOVICE: Na statku U Kynosů – vedle nového skanzenu v Krňovicích u Třebechovic pod Orebem – zasedala v pondělí 18. února rada „Sdružení Euroregionu Pomezí Čech, Moravy a Kladska – Euroregionu Glacensis“. Zazněly tu informace nejen ze společného zasedání česko-polské rady EG v polském Valbřichu (kde se předsedou obou částí euroregionu stal Miroslav Kocián a starosta obce Bílá Voda u Jeseníku), ale také o již zrealizovaných i plánovaných projektech, o činnosti mezivládní komise a pracovní skupiny pro euroregiony. Rada také schválila plán činnosti na rok 2008. Euroregion Glacensis, největší euroregion na česko-polské hranici, sdružuje jen na české straně 103 členů.

„Svazek obcí 1866“ (název byl zvolen podle historické události, neboť právě v tomto kraji se odehrály nejkrutější boje Prusko–rakouské války z roku 1866) z něho sice vystoupil, ale nově se z trutnovského okresu přihlásilo město Pilníkov a obec Suchý Důl, z Jičínska pak obec Vrbice. V programu Interreg IIIA bylo v období 2004 až 2006 k dispozici 847 tisíc eur a podpořeno bylo 107 projektů. Na období 2007 až 2013 bude na rozdělování v rámci Fondu mikroprojektů díky programu Cíl 3 (nástupce programu přeshraniční spolupráce Interreg IIIA) k dispozici bezmála 5 milionů eur.

Pro zajímavost přinášíme plány do budoucna dvou starostů a místostarostky zdejších obcí a měst:

Miroslav Kocián, starosta obce Bílá Voda u Jeseníku: „Jednali jsme o spolupráci s česko-kladskou komisí i o výuce češtiny a polštiny v obou příhraničních pásmech. Projekt bude v první (přibližně roční etapě) zaměřen nejprve na pracovníky úřadů a zastupitelstev.“

Petr Hudousek, starosta Rokytnice v Orlických horách: „Nám jde především o výměnu informací s polskou stranou. Protože vychází spousta informačních materiálů, dal jsem radě Euroregionu Glacensis návrh na pořádání veletrhů cestovního ruchu. Navrhl jsem také střídavé konání na obou stranách, a to za účasti jak odborníků, tak veřejnosti. Vše by doprovázel kulturní česko-polský prezentační program Euroregionu Glacensis.“

Hana Horynová, místostarostka Trutnova: „Na loni realizovaný projekt pokračování naučné stezky po bojištích války 1866 na Trutnovsku Via belli jsme získali 850 tisíc korun. Do programu Cíl 3 připravujeme dva projekty. První ve spolupráci s polským městem Kamienna Góra, kde budou obnoveny podzemní chodby, a my zase zrekonstruujeme sklepení jednoho historického domu v městské památkové zóně v blízkosti Krakonošova náměstí na výstavní síň. Druhý projekt připravujeme ve spolupráci s polským městem Świdnica – oni opraví v tamním městském parku altán a my kapli v obci Babí. První projekt je za více než 5 milionů korun a druhý za 1,5 milionu.“

Josef Krám

ROŽNOV POD RADHOŠTĚM: Výstava o rekonstrukci báně kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm, která proběhla na konci roku 2007 v GALERII NA RADNICI v je nyní k dispozici na webových stránkách. http://www.tka.cz/index.htm#stripky

Jedná se o mimořádnou záležitost opakující se pouze jednou za 150 let. Vy můžete být u toho prostřednictvím internetové výstavy, která  byla slavnostně "otevřena" v pondělí 25. 2. 2008. Máte možnost zhlédnout výjimečnou a originální výstavu, která je během našeho života zřejmě neopakovatelná. V roce připomínky 740 let od prvé písemné zmínky o Rožnovu došlo snad kouzlem nechtěného ke generální rekonstrukci báně rožnovského kostela Všech svatých a k nalezení dokumentů, jejichž prostřednictvím můžeme nahlédnout do více než sto let staré historie města.

Město Rožnov pod Radhoštěm je od svého založení historicky úzce spjato s církví. Vždyť také první zmínky o Rožnovu spadají do druhé poloviny 13. století a souvisí s kolonizováním této odlehlejší části východomoravských hor. Nedílnou součástí města je také kostel Všech svatých blízko rožnovského náměstí. Nový zděný kostel, který nahrazoval předchozí kostely dřevěné, byl postaven v letech 1745 – 1750, kvůli probíhajícím nepokojům byl však definitivně včetně interiérů dokončen až v roce 1752.

Od doby své výstavby prošel rožnovský kostel řadou větších i menších oprav a rekonstrukcí. Z historických materiálů lze například vyčíst, že při opravě v roce 1805 byla vyměněna kopule, v roce 1876 pak nahrazena plechová střecha šindelem. Dalších oprav se kostel dočkal po druhé světové válce, za které byla zrekvírována střešní krytina i zvony na válečné účely.

I v současné době byla nutná rekonstrukce horní části kostelní věže a díky tomuto se za krásného počasí v pátek 10. srpna 2007, za pomoci pracovníků provádějících její opravy na věži, snesla po lanech stará makovice z kostelní věže na půdu před rožnovskou farností. Zde už na ni netrpělivě čekala desítka odborníků i zástupců města Rožnova p. R., protože se předpokládalo, že bude ukrývat pro naši generaci nějaké tajemné zprávy. V kopuli kostelní věže se našly celkem tři tubusy a malá měděná schránka. Při jejich otevírání bylo ve vzduchu cítit napětí z očekávání, jaké zprávy zanechali naši předci a z jakého nejstaršího letopočtu jsou.

Vše se můžete dozvědět díky této výstavě. Jsou představeny  dobové dokumenty z let 1876 a 1909 a také vybrané historické předměty z věže. Součástí výstavy je také fotoreportáž z rekonstrukce věže kostela a organizátoři nezapomněli na uvedení dárců, kteří na rekonstrukci přispěli. Dále jsou vedle fotografií známých míst z doby minulé zdokumentována stejná místa ze současnosti a fotografie kontrastují vedle sebe. V neposlední řadě můžete nahlédnout do seznamu, ve kterém jsou zapsány nové soudobé materiály, které se uložily do obnovené věže, včetně původních dokumentů.

Dne 19. října 2007 proběhl na Radnici MěÚ v Rožnově slavnostní akt vložení dokumentů do tubusů, který provedli pracovníci Valašského muzea v přírodě a tubusy byly odborně uzavřeny. Stalo se tak v pondělí 22. října 2007. V průběhu Všesvatského jarmarku v pátek 26. října. 2007 byly tubusy vloženy do makovice v báni kostela. Z rekonstrukce horní části kostelní věže vznikla publikace s názvem Rožnovská věž, jejímiž autory jsou pánové Richard Sobotka, Daniel Drápala, Pavel Jaška a Jiří Polášek. Představení publikace proběhlo v kostele Všech svatých v rámci posledního adventního koncertu a za přítomnosti pozvaných hostů v neděli dne 23. prosince v roce 2007. Střípky z historie Rožnova najdete ve fotogalerii umístěné rovněž na výše uvedené webové adrese.

Lenka Vičarová,

ředitelka TKA