<p>POSTŘEKOV: O postřekovských švadlenách jsem se již zmiňovala. Krom šití chodských krojů tyto dvě ženy<br /> otevřely před třemi lety Muzeum krojů v Postřekově. Muzeum bylo zpočátku umístěno v jedné místnosti Obecního úřadu v Postřekově. V roce 2011 nabídla obec ženám nové vhodnější prostory v budově bývalé školy, které jsou za prvé větší, za druhé bezbariérové. Obec také zafinancovala reklamní letáky.</p> <p>Chod muzea financují jeho zakladatelky ze zdrojů, které pocházejí z jejich půjčovny chodských krojů.<br />
Rády by zažádaly o dotaci, s tím ale souvisí problém, a sice, že by musely disponovat určitými procenty z vlastních zdrojů. A ty ženám chybí.</p> <p>Jak vznikl nápad<br />
Nápad založit muzeum souvisel se zanikáním některých typů chodského kroje, nevyužitím krojů, které lidé mají doma, ale neví, co s nimi, ale také proto, že se začíná zapomínat, jak chodský kroj správně obléci. Obě ženy začaly tedy kroje sbírat a skupovat. Podaly inzeráty do novin i do médií a dnes se jim lidé už ozývají samy. Někdo kroje muzeu daruje, někdo zapůjčí, někdo prodá. Důvod, proč někdo muzeu kroj věnuje je ale také i ten, že lidé byli dříve menší a spousta kusů kroje se již prostě nedá nosit. Nabídky přicházejí zejména po nejrůznějších akcích, které muzeum pořádá, a to jak ze samotného Postřekova, tak i z okolních vesnic, z dolního Chodska, ale i ze vzdálenějších obcí a měst.<br />
Získané kroje se nejprve odnesou do čistírny, což je finančně dost náročné. Kusy, které se můžou prát, vyperou ženy samy. Kroje se pak ještě přežehlí, případně opraví. Některé součásti jsou ale tak staré, že se vyprat ani vyčistit nedají, protože by se mohly rozpadnout. Ty musí jít do muzea bez vyčištění.<br />
Bylo také zapotřebí sehnat figuríny. Nejlépe se osvědčily krejčovské panny, které ženy zakoupily z družstva Šumavan nebo na inzerát. Tatínek jedné ze zakladatelek je opravil, později nakoupily panny nové. Plastové hlavy posloužily pro ukázku různých typů úvazu šátku. Využily se také dětské panenky, na kterých je demonstrován dětský kroj.<br />
V expozici je v současné době přes třicet figurín v nejrůznějších typech, barevných kombinacích a<br /> mutacích chodského kroje. Expozice se snaží zachytit vývojově všechny typy kroje a je stále rozšiřována. Pro srovnání je zde i jeden jihočeský kroj (konkrétně z Písecka). Vše je doplněno dobovými fotografiemi (ty patří většinou zakladatelkám nebo pochází od dárců), dále dobovými pohlednicemi vytvořenými regionálními malíři (J. Špillar, V. Malý, J. Douba, a další). Nechybí krejčovské potřeby, archaické žehličky, váleček k paličkování s paličkami a ukázkou krajek, expozice draní peří, dobové reklamní plakáty místních prodejen látek a krejčovských potřeb (např. plakát domažlické prodejny lněného a bavlněného zboží Lang a Kapic, založené roku 1894). K vidění jsou také předměty denní potřeby – okřín, máselnice, kolébky nebo kočárky. Zkrátka vše, co naši předci denně využívali.</p> <p> Péče exponáty<br />
Poté, co jsou vyčištěny a upraveny už v podstatě žádnou.<br /> Jen se musí přikrývat, protože zejména látky, pohlednice a fotografie časem vyblednou. Zabránily by tomu nové tmavší žaluzie do oken, kterými však muzeum zatím nedisponuje.<br />
Muzeum má zhruba tisíc návštěvníků ročně. Navštěvují ho školy, školky, zájezdy, senioři, turisté<br /> ubytovaní v okolí. V muzeu se pořádají tematické akce – o pouti ukázka lidových řemesel (vyšívání, paličkování, malování kraslic, košíkářství), o Vánocích ukázky vánočních obyčejů a zvyků, atd.</p> <p> Plány do budoucna<br />
Zakladatelky by rády dokompletovaly postřekovský kroj – např. chtějí vytvořit expozici smutečního průvodu svobodného zemřelého, rozšířit expozici kroje typu „rukávce“, nyní je k vidění jeho historická podoba, ale tento kroj se nosí v Postřekově dodnes a ženy by jej rády ukázaly ve všech jeho současných variantách. Dále chtějí dokončit expozici krojů z dolního Chodska a vytvořit repliku chodského Betlému, který měla za výlohou o Vánocích již zmiňovaná prodejna Lang a Kapic v předválečných letech.<br />
Největším přáním zakladatelek muzea je, aby expozice nepůsobila staticky. Aby na figurínách byl<br /> vždy demonstrován nějaký děj, např. chodská svatba, draní peří nebo i pohřeb.</p> <p>Pokud se budete chtít do Muzea krojů v Postřekově podívat, stačí si návštěvu domluvit telefonicky u paní Anny Burešové na čísle 602304289 nebo na čísle 728708759 u paní Marie Langové. Ženy vám podají patřičný výklad a ukáží jak se váže chodský šátek nebo obléká některá součást chodského kroje.</p> <p> Vstupné je dobrovolné.</p>
OLOMOUC: Moravská filharmonie Olomouc připravila k příležitosti státního svátku sérii pěti koncertů, kterými potěšila publikum ve městech Prostějov, Jeseník, Olomouc, Šumperk a Přerov. U příležitosti letošního Roku české hudby bylo hlavní programovým leitmotivem celého turné hudba výhradně českých autorů. Diváci se mohli těšit z mimořádných výkonů talentovaného rumunského violoncellisty Andreie Ionițy, který je nositelem prestižní ceny z mezinárodní soutěže Petra Iljiče Čajkovského a pravidelně vystupuje s předními orchestry po celém světě.
ČR: Česká republika patří mezi jeden z dvaceti šesti států, které mají polární základnu na Antarktidě. Vědci z Masarykovy univerzity v Brně zde už patnáct let provádějí unikátní výzkumy. Zaměřují se na dopad klimatických změn na Antarktidě a na to, jak tyto změny působí na území naší republiky. Film Petra Horkého Čeští vědci v Antarktidě představuje práci tuzemských výzkumníků a jejich způsob přemýšlení o globálních změnách, které čím dál tím více ovlivňují životy nás všech. To vše v nádherných a dechberoucích scenériích drsné antarktické krajiny. Dokument odvysílal program ČT2 dnes, 29. října, dostupný je i v iVysílání.
ČR: Byl to ten nejveselejší “dušičkový“ rozhovor, jaký jsem kdy vedla. Mým hostem v rozhlasovém studiu byl sochař, malíř, spisovatel a pedagog Vladimír Preclík. Vyprávěl o slavnosti v Den mrtvých v Mexiku, o tradici plné barev, hudby, zábavy a radosti. O pár let později – už o poznání vážněji – jsme se k tématu vrátili v knižním dialogu Sochařům se netleská. Tehdy jsem si uvědomila, jak důležité je připomínat si své blízké, a dokonce klást jim i dosud nezodpovězené otázky. Tak jako Vladimír Preclík svému otci Aloisovi v následujícím textu.
ČR: Tajný řád, jehož posláním je udržet rovnováhu mezi dobrem a zlem. S tím mu pomáhá lovec, který zasahuje tam, kde je odhalení a dopadení pachatele nad možnosti běžných postupů policejního vyšetřování. Osm případů s prvky thrilleru řeší v koprodukčním televizním seriálu Lovec herci Pavel Kříž a Jana Kolesárová. Nový projekt režiséra Jiřího Stracha tematicky navazuje na jeho divácky úspěšné minisérie Ďáblova lest, Ztracená brána či seriál Labyrint. Premiéru prvního dílu Lovce uvedla ČT1 ve středu 30. října.