Knihy, literatura, média

Jedním z měřítek kvality demokracie je to, jak odstraňuje bariéry přístupu ke kulturním statkům a umožňuje co nejrovnější přístup ke kultuře. Již podruhé se návštěvníků památek, kterým dal osud do vínku omezenou schopnost pohybu a orientace, dostává do rukou průvodce informující je o památkách, hradech, hradních zříceninách, zámcích, klášterech, kostelech, skanzenech, zahradách, židovských památkách a archeologických nalezištích, které jsou pro ně zcela, nebo alespoň částečně přístupné.

V průvodci uváděné památky mohou vozíčkáři, jimž především je průvodce určen, navštívit buď samostatně, nebo s pomocí rodinných příslušníků, asistence, přátel a známých. V případě vybraných kulturních památek ve správě NPÚ a národních kulturních památek se upozorňuje i na ty, které jsou v současné době pro vozíčkáře přechodně, či trvale nepřístupny (zřícenina hradu Žebrák). Průvodce s názvem „Jak dobýt hrad…“ se od prvního průvodce vydaného v roce 2004 značně liší. Především vzrostl počet vybraných a uváděných kulturních památek, jak z území hlavního města Prahy, tak z dalších krajů České republiky. Památky již nejsou řazeny abecedně. Rozčleněny jsou ve skupinách, dle krajů Čech, Moravy a Slezska seřazených abecedně, za prvním Hlavním městem Prahou. Autoři průvodce tentokrát, u jednotlivých historických objektů rezignovali na popis jejich historie. Tá je podrobně a dostatečně popsaná v nejrůznějších publikacích a brožurách dostupných přímo na navštívené památce, nebo v běžném knižným prodeji. Svůj důraz kladli na shromáždění co možná nejpřesnějších a nejspolehlivějších informací určených cílové skupině návštěvníků s omezenou schopností pohybu a orientace, především však vozíčkářům. Během roku 2007, kdy průvodce vznikal, byla většina z popsaných památek autory osobně navštívená, „prochozena“ a zhodnocena. Primárně byla sledována dostupnost památek ve správě Národního památkového ústavu a národních kulturních památek, za které má ústřední pracoviště Národního památkového ústavu odbornou odpovědnost.

V rámci hodnocení přístupnosti jednotlivých památkových objektů pro vozíčkáře byla téměř výhradně sledována přístupnost běžného mechanického vozíku, se kterým se manipuluje zcela jinak, než s elektrickým. Vlastník elektrického vozíku by měl mít navíc také možnost nabití baterií. Tato služba není prozatím pro vlastníky elektrických vozíků na památkách České republiky, pokud je mi známo, dostupná. Rozhodujícím kritériem pro uvedení památky do průvodce byla přítomnost bezbariérové toalety upravené pro vozíčkáře. Přístupnost toalety je totiž rozhodujícím kritériem pro výběr navštíveného místa. Je to zdánlivá banalita, ale vozíčkář radši oželí prohlídku expozice nacházející se v prvním patře, než možnost dostat se na WC. Pokud je památka uváděná v prvním „Seznamu …“ pro vozíčkáře bezbariérově nepřístupná a navíc v jejím areály nebyla instalována bezbariérová toaleta, nebyla již do průvodce „Jak dobýt hrad …“ zařazena. Do průvodce však byly zařazeny i méně dostupné památky, na kterých je instalována bezbariérová toaleta upravená pro vozíčkáře. I když jsou návštěvnické okruhy těchto památek pro vozíčkáře bez asistence a někdy i s asistencí hůř dostupné, či přímo nedostupné, v areály památky, na bezbariérově přístupných nádvořích, se během letní sezóny konají nejrůznější kulturní akce, kterých se vozíčkář může spolu s dalšími návštěvníky aktivně účastnit (Křivoklát, Zvíkov).

Při sestavování průvodce „Jak dobýt hrad…“ si autoři jasně uvědomovali, že v České republice je jen několik pro vozíčkáře zcela bezbariérově přístupných památek, jejichž bezbariérovost je daná umístěním průvodcovské trasy v místnostech přízemí (zámek Kozel), nebo získána instalováním výtahů (věž Staroměstské radnice v Praze, Anežský klášter v Praze, palác Kinských v Praze, pevnost Špilberk v Brně) či osobní schodišťové sedačky (zámek Kunín). Rovněž není mnoho těch památek, které jsou alespoň částečně přístupné pro vozíčkáře bez asistence (zámky Jaroměřice nad Rokytnou, Hradec u Nechanic, Rájec nad Svitavou, klášter Kladruby, zřícenina Točník). Návštěva většiny vyžaduje menší či větší pomoc asistence a doprovodu vozíčkáře. Proto je i průvodce „Jak dobýt hrad…“ koncipován jako popis památky z pohledu vozíčkáře. Hned v první větě se uvádí, zda je památka bezbariérová, částečně bezbariérová, nebo zda je zcela „bariérová“ a pro vozíčkáře těžce přístupná, nebo zcela nepřístupná. Následně je popisována trasa, po které se vozíčkář v případě návštěvy interiérů dané památky pohybuje. Uváděny jsou zcela bezbariérové části prohlídkové trasy. Upozorněno je na překážky na prohlídkové trase, které je možné s pomocí asistence, přátel, překonat, nebo, se souhlasem zprávy navštívené památky a za spolupráce průvodců, obejít. Zároveň jsou zde vyjmenovaná pro vozíčkáře zcela nepřístupné místa.

Kromě vlastní dostupnosti pro vozíčkáře si průvodce „Jak dobýt hrad…“ všímá další možnosti pro odpočinek, poučení i zábavu, které památka nabízí. Mohou je zajišťovat specializované lektorské oddělení a ateliéry, s předem připraveným programem pro děti, žáky a studenty, případně seniory, návštěvníky s poruchami sluchu, zraku a s mentálním postižením. Na většině památek jsou během letní sezóny, v případě celoročně přístupných památek po celý rok, pořádané, nejrůznější kulturní akce pro všechny věkové a zájmové skupiny. Autoři nesledují a nepopisují konkrétní akce s konkrétními termíny. Snaží se pouze načrtnou a přiblížit s čím vším se na popisované památce může návštěvník, nejenom vozíčkář, sejít, co se na ní během sezóny děje a z čeho je možné si vybírat. Konkrétní informace o jednotlivých akcích a termíny jsou uváděny jak na internetových stránkách konkrétní navštívené památky, tak na stránkách Národního památkového ústavu pokud je šéfredaktor stránek včas obdržel. Všechny v průvodci uváděné památky jsou dostupné autem. Na většině parkovišť zřízených v jejich bezprostřední blízkosti, na které průvodce upozorňuje, jsou také vyhrazena stání pro parkování vozů osob s omezenou schopností pohybu a orientace.

Obdobně jako první „Seznam…“ i průvodce „Jak dobýt hrad…“ přináší adresu, telefonní číslo a emailovou adresu každé z uváděných památek. Součástí průvodce „Jak dobýt hrad…“ měly být také kapitoly „Divadlo bez bariér. Hlavní město Praha“ a seznam „Užitečné odkazy pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace a jejich rodinné příslušníky, přátelé, asistenty a kamarády“. Obě kapitoly musely být z technických důvodů vynechány. Všem zájemcům je k dispozici jejich elektronická podoba umístěná na internetových stránkách Centra paraple, Aktivní život a NPÚ.

Vzhledem k tomu, že ne každý má možnost si vzít do ruky knihu a listovat, bude také text průvodce „Jak dobýt hrad…“ v průběhu ledna 2008 umístěn na internetových stránkách Národního památkového ústavu a tím dán k dispozici všem, kterým plně vyhovuje čtení elektronických textů. Průvodce „Jak dobýt hrad… není určen pouze návštěvníkům s omezenou schopností pohybu a orientace, jejich rodinám, asistentům, přátelům a známým, ale také správcům a vlastníkům památek. Vyjmenováním všech, nebo alespoň většiny bariér jsou upozorněni na ty, které nejsou neodstranitelné a nabádá je, pokud se jedná o překážky jakými jsou nejčastěji 1, 2 nebo 3 schody, k jejímu vhodnému odstranění, za pomoci některé z hodících se pomůcek pro zajištění bezbariérového přístupu. Průvodce „Jak dobýt hrad. Památky takřka bez bariér“ by nevznikl bez finanční podpory Ministerstva kultury České republiky, které rozhodnutím č. 12259/2007-ORNK poskytlo neinvestiční dotaci ze státního rozpočtu ČR na rok 2007 na řešení projektu s názvem „Seznam vybraných nemovitých kulturních památek přístupných pro návštěvníky s omezenou schopností pohybu a orientace“. Sestaven byl v Národním památkovém ústavu u příležitosti prohlášení roku 2007 Evropskou unií „Evropským rokem rovných příležitostí pro všechny - směrem ke spravedlivé společnosti“.

Autoři: Jančo, M. – Burešová, K. – Šefců, O. 2007: Vydal: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště. Praha. ISBN 978-80-87104-09-5.

Máte li zájem o průvodce „Jak dobýt hrad. Památky takřka bez bariér“ – piště na adresu:

 Milan Jančo, Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, Valdštejnské nám. 3, 118 01 Praha 1;

telefonujte na číslo: 257 010 251 nebo zašlete email na janco@up.npu.cz a průvodce Vám bude na Vámi udanou adresu odeslán.

Milan Jančo

Text průvodce "Jak dobýt hrad..." je dostupný i na www.npu.cz - Nároního památkového ústavu. http://www.npu.cz/prur/novin/?news[detail]=2675

http://www.npu.cz/prur/download/zprist/

BYSTŘICE NAD PERNŠTEJNEM: Hlasitá četba a čtení knih vůbec je pro děti velice důležité. Rozvíjí fantazii a obrazotvornost, rozmnožuje slovní zásobu a v neposlední řadě dítě obohacuje o další vědomosti a nová poznání. Tuto starou pravdu vyznávají i v Městské knihovně v Bystřici nad Pernštejnem, která se, stejně jako mnohé jiné, přidala k celorepublikovému projektu „Celé Česko čte dětem“.

Bystřická knihovna přidala k této kampani se svou vlastní akcí. V první části četl bystřický starosta Karel Pačiska dětem úryvek ze své oblíbené knížky. „Já jsem si připravil pro děti knížku Neználek ve Slunečním městě. Trochu jsem ji musel poslepovat, ale myslím si, že se dětem bude líbit stejně, jako kdysi mě,“ řekl ještě před akcí Karel Pačiska. Jako další vystoupila brněnská spisovatelka Věra Řeháčková. Je autorkou více než padesáti knih pro děti a dospělé a kromě čtení dětem v knihovně absolvovala v Bystřici nad Pernštejnem i besedy pro žáky čtvrtých tříd. Minulý čtvrtek, akce pokračovala. V budově Městské knihovny přivítali brněnského herce Erika Parduse, mnohým známějšího spíše pod jménem „strážmistr Zahálka“ z oblíbených Četnických humoresek. I on přečetl dětem kousek textu ze své oblíbené knížky a zbyl taky čas na povídání o natáčení seriálu a o strastech a radostech herecké práce.

uma

Středočeský kraj vydal  Průvodce po industriální minulosti  a technických památkách Středočeského kraje -  v českém a anglickém jazyce přináší  informace o osmdesáti unikátních stavbách - mostech, mlýnech, továrnách, hvězdárně atd. Texty doprovází snímky uměleckého fotografa Pavla Friče. Na brožuru o necelých sto stranách má v prvním čtvrtletí letošního roku navázat stejně zaměřená reprezentativní publikace.

Další publikace: Otisky času - Báňská činnost ve Středočeském kraji přibližuje historii těžby užitkových surovin a také zve do muzeí, která se této problematice věnují. V čele autorského kolektivu, tvořeného pracovníky muzeí, stál ředitel Hornického muzea v Příbrami Josef Velfl. Text je opět v českém a anglickém jazyce a doprovází ho množství fotografií.

ev

TEPLICE: Vernisáž výstavy "MOZART VE VÍDNI"  se koná ve čtvrtek 24. 1. 2008 v 17.00 h ve výstavních místnostech teplického zámku.

Součástí vernisáže bude prezentace nové knihy TAJNOSTI DEPOZITÁŘŮ ANEB PŘEDMĚTY S PŘÍBĚHEM. Jedná se o ojedinělou publikaci, ve které 16 muzeí a galerií Ústeckého kraje představuje exponáty, jejichž jedinečnost spočívá v příběhu, který vyprávějí. Vydání této knihy bylo umožněno díky podpože Ústeckého kraje.

MĚLNÍK: Prvními dvěma svazky nové ediční řady Šlechtické rody Mělnicka, a sice pojednáním o rodu Kropáčů z Krymlova a studií o Vlinských z Vliněvsi Regionální muzeum Mělník navazuje na svou edici Dějiny měst a městeček na Mělnicku, v níž již vyšla knížka o středověkém Mšeně a další publikace k tématu se připravují.

„Šlechtická“ edice by měla být jednak skromným příspěvkem v bádání na poli konjunkturální tematiky, jednak by chtěla doplnit chybějící mezery v genealogiích méně významných českých rodů, především však ale posloužit poučeným laikům (nejen) z regionu k poznání těch střípků z historie, které jim dosud zůstávaly utajeny. Edice se primárně zaměří na drobnější šlechtu, nikoli na aristokraty typu Lobkoviců, Černínů či Chotků, jejichž dějiny by si zasloužily hutné monografie. První z popisovaných rodů Kropáčové z Krymlova (a posléze z Hohenfallu) spojili s regionem kolem soutoku řek Labe a Vltavy jen díl své historie, původně totiž byli pražskými měšťany. Jedním z hlavních odkazů působení tohoto rodu v regionu, je jméno vsi – Kropáčova Vrutice. Vlinští z Vliněvsi patří mezi typické zástupce drobné nižší šlechty na Mělnicku, jejíž původ spočívá ve zprvu služebném postavení vůči panovníkovi nebo jeho manželce, držitelům mělnického hradu, a církevním institucím. Pravděpodobně již ke konci 14. století se rod z této služebné role částečně vymanil a jedna z větví se zařadila mezi vlastníky svobodných statků. V polovině 16. zakoupili a dále rozšiřovali liblické panství.

Knihy jsou v prodeji v pokladně muzea, nebo je lze objednat na dobírku (srbova@muzeum-melnik.cz,

tel. 315 630 932).

 Ceny: Kropáčové z Krymlova - 190,- Kč, Vlinští z Vliněvsi -160,- Kč

Publikace „Poselství dřeva“ je nejen vynikajícím knižním počinem, ale i zdrojem cenných informací.

 Když Václav Šplíchal a Marie Otavová vydali před třemi lety 285stránkovou publikaci „Člověk a dřevo v orlickém a podorlickém kraji“, byl to knižní počin, který se u nás hned tak neobjeví.

Dospěli jsme na počátek 21. století, ale tato autorská dvojice vzbudí náš zájem o koptáře s koptem, máselníky s dřevěnou putnou, kvasničkáře s pivovarskými kvasnicemi, kohátníky (dobyvatele pařezů), drvaře, haluzáky odvážející pokácené kmeny, trákaře nebo taky austrákaře (nosiče, pomahače), valiče dřev plavící dříví spolu s pltníky a voraři, dřevníky (překupníky dřeva), výtoníky (výběrčí poplatků za plavení dřeva), lesáky obchodujícími s prkny, pilaře, struhaře, dehtáře, kolomazníky, smolaře, popeláře, kteří pálili dřevo na popel, draslaře, flusaře či o korábníky co získávali a prodávali kůru stromů kožařům. Nestačí? Pak tedy kdo dnes ještě zná pintery, brdaře, dřevaře, nádobníky, neckaře, rourníky, mostníky, šindeláře, ohradníky, plotaře, lodnaře, stolečníky či stoličníky, truhličníky, lavičníky, lůžkaře, postelníky, pokladníky, loculifiesy (výrobce rakví), kolebečníky, tornatáře nebo taky struhaře, pohárníky, číšíře, kalamářníky, vrhcábníky, šachovníky, přesličníky, vřetenáře a paterníky… Nu a koncem roku 2007 se stal další vydavatelský zázrak. Stejní autoři vydali ve spolupráci s Historickým ústavem Fakulty humanitních věd UHK a Občanským sdružením Zlaté ruce v Letohradě ještě obsáhlejší, a to 702stránkovou a zhruba 3 kg vážící reprezentativní práci „Poselství dřeva“. Je prvním svazkem edice Zlaté ruce (s vysvětlujícím podtitulem „Poselství dřeva – most mezi minulostí, přítomností a budoucností – historická paměť – svědectví – vize“). Toto monumentální dílo s celorepublikovým záběrem, opatřené českým, německým a anglickým résumé a rejstříky jmenným a místním a mj. hodnocené jako projekt 21. století, vydala firma GOLEMPRESS s.r.o. Letohrad, za podpory 11 největších podniků papírenského a dřevařského průmyslu a hejtmanů kraje Královéhradeckého, Pardubického a Vysočina. Tolik zatím o publikaci samé. Zmínku si totiž zaslouží i v ní uvedení betlemáři, jejichž artefakty vyjely před Vánoci 2004 do Londýna a do skotského Edinburghu, a to Ladislav Štichauer z Rychnova nad Kněžnou a Anna Vítová z Vysokova u Náchoda. Díky iniciativě honorárního generálního konzula ČR Paula Millara, který zápůjčku ze sbírek Třebechovického muzea betlémů zprostředkoval a zajistil finanční prostředky, mohly být jejich betlémy vystaveny v katolické katedrále St. Mary´s hlavního města Skotska. Přepravu hradilo naše velvyslanectví v Londýně. České betlémy měly na britských ostrovech velký úspěch, jejich fotografie přinesl britský tisk na titulních stránkách. Jeho Eminence Keith Patrick kardinál O´Brien oběma betlémům požehnal v novogotické katedrále (viz foto) za účasti skotských dětí a sboru české menšiny a dokonce je použil na své novoročenky. A co že se o Ladislavu Štichauerovi, tomto málem zapomenutém českém géniovi, v již zmíněné publikaci V. Šplíchala a M. Otavové vlastně dočteme? Narodil se 22. června 1874 v Rychnově nad Kněžnou v početné soukenické rodině, jako šestiletý byl zasažen bleskem a zdravotní postižení nesl po celý život. Pohyblivá mu zůstala jen levá ruka, školu nedokončil, dřel v soukenické továrně, kde se mu stal další těžký úraz. Krátce pak pracoval v soukenické valše, než se stal obecním metařem. Žil v chudobinci a byl známou svéráznou postavou. Staří Rychnováci vám povědí, že vyřezával různé figurky a soubory betlémů. K těm větším patří betlém děkanského kostela svatého Havla, který lze vídat každoročně o Vánocích, nemluvě o těch dalších v soukromém držení. A že Ladislav Štichauer vytvořil i pannu na jelenu ze znaku města (Rychnov n. Kněžnou připomíná tento rok 750. výročí první zmínky), je taky fakt; zemřel na Mikuláše roku 1950 v Albrechticích nad Orlicí... Ale nejen o tom kniha „Poselství dřeva“ vypráví. Jejím neskutečně činorodým autorům Václavu Šplíchalovi (*1932), bývalému řediteli Muzea zimních sportů, turistiky a řemesel v Deštném v Orlických horách, a Marii Otavové (*1960), ředitelce Městského muzea v Žamberku patří velký obdiv a dík. Být to ve folku, zvolal bych: „Umí!“

Josef Krám

Redakčně kráceno

BOHUMÍN - Minimálně dalších pět tisíc knih nabízí svým čtenářům od listopadu knihovna K3 Bohumín. Nová výpůjční místnost s 3000 knihami vyrostla v dospělém oddělení knihovny. Výraznou reorganizací prošlo také dětské oddělení.

Na výpůjční ploše přibyly regály, které umožnily rozšířit stávající nabídku dětských knih o dalších přibližně 2000 kusů. Knihy, které v obou odděleních přibyly na výpůjční ploše, byly dosud jen v zázemí knihovny a čtenáři si je mohli vyžádat pouze podle katalogu. Knihovnice jim pak šly konkrétní titul vyhledat do skladů knihovny.

 Čtenáři museli čekat a navíc si nemohli předem knihy prohlédnout a přečíst jejich anotace. „V dospělém oddělení jsme zrušili prostornou kancelář. Postavili jsme do ní nové regály a vznikla tak nová, čtvrtá výpůjční místnost v tomto oddělení. Její kapacita je tři tisíce knih. Čtenáři v ní najdou naučnou literaturu. Orientaci v ní zlepší také nové rozřaďovače, tedy cedulky, které naučné knihy dělí do pěti desítek kategorií, podle jejich zaměření,“ řekl ředitel K3 Bohumín Karel Balcar. V dětském oddělení přibylo místo pro knihy logičtějším uspořádáním regálů a jejich vytažením ze zázemí knihovny do prostor pro dětské čtenáře. Na ploše tak přibyly knihy naučné, ale také beletrie pro všechny tři dětské věkové kategorie. I v dětském oddělení se mohou čtenáři lépe orientovat díky novým rozřďovačům.

Lucie Balcarová

tisková mluvčí