Knihy, literatura, média

Vše začalo v bytě u Luďka Pacovského na Karlově náměstí, kde se několik lidí rozhodlo, že pomohou těm, kteří čelí nespravedlivým obviněním. Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných – VONS - upozorňoval především na případy méně známých osobností, na které si StB troufla spíše, než na mediálně známější postavy. Věděli, že jim hrozí zatčení, přesto činnost iniciativy ovlivnila politické rozhodování a některým procesům se podařilo zabránit.

„Samozřejmě, že člověk má strach. Strach je přirozená obrana každého lidského organismu, ať jde o výslechy nebo domovní prohlídky, kdy ti vezmou věci, na kterých ti záleží. Když se v tobě snaží vyvolat pocit, že si s tebou mohou dělat, co chtějí. Tomu se člověk musí bránit,“ říká v dokumentu jedna z členek VONS Dana Němcová.  Během prvního roku Charty 77 přiměly následující události disent k úvahám, jak zorganizovat systematickou obranu a solidaritu s trestně stíhanými nebo vězněnými. Proto byla v dubnu 1978 založena nezávislá iniciativa Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. Důležitou motivací byla potřeba pomoci především těm, kteří nepatřili mezi prominentní disidenty. VONS byl nejvýznamnějším odporem chartistů proti porušování lidských práv v bývalém Československu. „Hrdinové mého filmu, signatáři Charty 77 - členové VONS vydávali o nespravedlivě stíhaných nebo vězněných občanech sdělení, která se zpětně vysílala do Československa zahraničními rozhlasovými vysílačkami Rádiem Svobodná Evropa, Hlasem Ameriky, BBC, a tím zveřejňovali zrůdné praktiky komunistického režimu. Za tuto činnost byli Státní bezpečností pronásledováni, zavíráni na čtyřicet osm hodin, biti při výsleších, šikanováni při domovních prohlídkách,“ popisuje režisérka snímku Olga Sommerová.

Dne 29. 5. 1979 v brzkých ranních hodinách přes sto příslušníků Státní bezpečnosti zahájilo domovní prohlídky členů VONS. Započal tak jeden z nejsledovanějších procesů komunistického režimu.  Před soud nakonec předstoupilo šest členů tzv. „Pražské desítky“. „Ve VONSu jsem byla právě proto, že jsem poznala zrůdnosti rozsudků padesátých let, které vedly i k popravám. A naplněním mého života se stala snaha zabránit tomu, aby se nic podobného už nikdy nemohlo opakovat. Nemůžu prostě žít jinak, i kdyby mě to stálo cokoli,“ řekla ve své obhajobě Otta Bednářová. Za podvracení republiky dostala trest tří let odnětí svobody. Proces s VONS vyvolal mohutnou solidaritu v celém svobodném světě. Vyjádřila se k němu Margaret Thatcherová nebo senátor Edward Kennedy. Ani po zatčení klíčových osobností organizace nezanikla, naopak, její činnost pokračovala dál s novými členy. Podle svědectví příbuzných, kteří se směli zúčastnit procesu, vznikla dokumentární divadelní hra, která byla uvedena v Německu a ve Francii. „Kladu nám všem otázku: Byl by dnes někdo z nás ochoten riskovat vězení za obhajobu neznámých lidí, kteří jsou vystaveni nespravedlivému pronásledování ze strany státní moci? Příklad těchto odvážných lidí je pro každého z nás výzvou k odpovědnosti za stav naší země,“ uzavírá Olga Sommerová. Do roku 1989 podepsalo Chartu 77 celkem 1900 osobností a VONS vydal 1125 sdělení. Film je jedním z mnoha programových příspěvků České televize k „osmičkovým“ výročím roku 2018.

režie: Olga Sommerová // dramaturgie: Hana Stibralová// kamera: Josef Nekvasil, Olga Špátová, //střih: Šárka Sklenářová //zvuk: Petr Provazník // kreativní producentka: Alena Müllerová

www.ceskatelevize.cz

Literární jaro Zlín 2018 bude zahájeno 23. dubna v 17 h autorským čtením a besedou se spisovatelkami Jakubou Katalpou a Petrou Dvořákovou v kavárně ve 14|15 BAŤOVĚ INSTITUTU.

Hlavním organizátorem festivalu je Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, záštitu nad festivalem převzali Miroslav Kašný, člen Rady Zlínského kraje, Jiří Korec, náměstek primátora města Zlína, a České centrum Mezinárodního PEN klubu s odbornou garancí Antonína Bajaji. Festival se koná za finanční podpory Zlínského kraje a statutárního města Zlína.

Více informací o programu i autorech najdete na www.literarnijaro.cz a na www.facebook.com/literarnijaro.

Předprodej vstupenek na program Ženy o ženách, LiStOVáNí a Nejlepší pro všechny je možný na recepcích 14|15 BAŤOVA INSTITUTU.

KINO TĚŠÍ(n), KINO velmi/bardzo TĚŠÍ(n)!

Kromě retrospektiv filmových tvůrců budou v rámci tematických cyklů přehlídky uvedeny na jedné straně kultovní filmy „Neklidné kinematografie 68. roku” a na druhé ty, které navazují na motto narozeninové „Oslavy!”. Trojici cyklů uzavírá blok „Kino/Divadlo”. Na festivalových plátnech uvidíme mj. „Naivní otázky” Janusze Zaorského, „Marcowe migdały” Radosława Piwowarského, „Růžičku” Jana Kidawy Błońského, „Hrdinu roku” Felikse Falka, „Balangu” Łukasza Wylężałka, „Svatbu” Wojciecha Smarzowského, „Zemi zaslíbenou” Andrzeje Wajdy, „Provinční herce” Agnieszky Hollandové nebo „Ženu v klobouku” Stanisława Różewicze.

Přes 100 projekcji – a co ještě?

Výjimečné hosty lze očekávat i během tří velkých debat soustředěných na téma 50. výročí událostí v Polsku v březnu 1968 a Pražského jara a tragického československého srpna ´68. Tématy debat budou: „Jsou česká a slovenská literatura stále živé?”, „Ostře sledovaný film” a „Umělci, kteří měli být zlikvidováni”. Mezi hosty budou mj. Janusz Zaorski, spisovatel a vrchní český rabín Karol Sidon, Joanna Goszczyńska nebo Andrzej S. Jagodziński.

„Tyto bolestné historické události jsou v paměti mnoha z nás stále živé,” říká ředitelka přehlídky Jolanta Dygoś. „Rádi bychom si tyto dějinné milníky připomněli a promluvili si o nich.”

V přestávkách mezi projekcemi a debatami budeme mít příležitost prohlédnout si zhruba 40 obrazů, namalovaných speciálně pro potřeby filmu „S láskou Vincent”, jenž je nominován na Oscara. To je však teprve začátek těšínského výčtu atrakcí...

Jubilejní ročník Kina na hranici tentokrát potrvá celých sedm dní – od 27. dubna do 3. května 2018. V současnosti probíhá prodej permanentek. Permanentky lze zakoupit na internetových stránkách www.kinonahranici.cz.

Celá TZ přiložena.

ZDROJ

Německy psaný Kinderfreund byl tištěn současně v Lipsku, Halle a Praze již okolo roku 1775! Pozdější obrozenecké snahy o zrovnoprávnění českého jazyka dostaly spolu s kalendáři, divadelními hrami a knihami podobu časopisů s dnes až úsměvnými názvy, jako byly Povídatel, Kratochvilník nebo Přítel mládeže. Důraz na původní beletrii a její výchovný vliv šířily mezi kantory tituly Komenský a Posel z Budče stejně jako dětem určená Budečská zahrada.

Také zrod Československa podnítil vydavatelské aktivity. O přízeň malých čtenářů a místo na trhu soupeřily časopisy s podporou spolků, organizací a církví, jejichž ideje propagovaly. Protektorátní Kuratorium v roce 1941 časopisy pro děti nahradilo svými tituly, plnými nacistické propagandy. Rovněž po vítězném únoru mohly vycházet pouze oficiální časopisy, hojně transformující do tuzemského prostředí sovětskou realitu.

 Ne každý z časopisů se může pochlubit dlouhou řadou ročníků. Mezi relativní stálice se řadí Anděl strážný – Časopis pro křesťanskou mládež vydávaný v Brně v letech 1882-1941 a 1945-48  Papežskou knihtiskárnou benediktinů rajhradských. Malý čtenář se ve vydavatelství J. R. Vilímka „dožil“ téměř šedesátky. Absolutorium ovšem náleží Mateřídoušce, z níž si děti začaly číst v roce 1945 a těší se na ni po sedmdesáti letech i ty současné.

Ne každý čtený časopis je pouhým dobovým dokumentem. Mnohý nabízí i po letech zajímavý čtenářský prožitek. A nemusí se jednat pouze o Mladého hlasatele s Rychlými šípy, skautské tituly nebo ABC či VTM, zprostředkující technické a přírodovědecké poznatky a objevy. Možnost nahlédnout do starších výtisků v rajhradské pobočce Muzea Brněnska jistě ocení nejen pamětníci. Pro školní a předškolní kolektivy jsou v Památníku písemnictví na Moravě připraveny doprovodné programy, při nichž si příští redaktoři, editoři, ilustrátoři a dopisovatelé prakticky vyzkoušejí přípravu svého časopisu.

Autory snímků jsou například legendy jako František Drtikol, Miroslav Hák, Václav Chochola a Jaroslav Krejčí, či pochází ze slavného fotografického Ateliéru Langhans a řady dalších. Současné tvorbě je věnována samostatná sekce, která představí výsledky fotografické soutěže pro profesionály a studenty. Výstava se zaměřuje i na řadu dalších aspektů historie českého divadla a fotografie, nalezneme zde i srovnání historických a současných propagačních fotografií a materiálů divadel, dokumentaci důležitých momentů našich dějin, ve  kterých divadelníci sehráli významnou roli, či exponáty fotografické techniky. 

Součástí výstavy, realizované v rámci oslav 100. výročí založení Československa, bude i doprovodný program, který nabídne nejrůznější workshopy, semináře, přednášky, komentované prohlídky nebo fotografický ateliér Vandy Hybnerové. U této příležitosti vyjde i  stejnojmenná monografie. Více informací na www.divadelnifotografie.cz nebo na Facebooku www.facebook.com/divadelnifotografie. Výstavu pořádá Institut umění – Divadelní ústav (IDU) ve spolupráci s Národním muzeem.

Za podpory: Ministerstvo kultury ČR

Partneři soutěže:  FUJIFOTO, Czech Photo, Foto Škoda

Mediální partneři: Interview, Classic Praha, Expres FM, Rádio 1, Xantypa, Scena.cz, FOTO, Foto video, Divadelní noviny, Artmap, S dětmi v Praze

V kategorii beletrie pro děti si desky a špendlík odnesl Petr Stančík za knihu H20 a tajná vodní mise (Abramis). Petr Stančík v ní jiskří situačním humorem a odlehčenými glosami k použitým termínům potvrzuje letitý zájem nahlížet život jako surreálnou grotesku.

Cenu za beletrii pro mládež získala Olga Černá za knížku Ztracený deník profesora z Essexu aneb Podivuhodná zvířena (Baobab). Deník přírodozpytce ztroskotalého na ostrůvku v Pacifiku, jehož prostřednictvím Olga Černá doprovází cyklus fantaskních zvířecích ilustrací svého prastrýce Miroslava Šaška, je důkazem toho, že ani formy zábavy známé ze středověkých bestiářů ještě nejsou mimo hru.

V kategorii literatury faktu zaujala porotu Renáta Fučíková s druhým svazkem z řady Největší dramatici. V knize Molière & 7 převyprávěných her v historických souvislostech (Vyšehrad) poutavými historickými vstupy, komiksovými vstupy a proškrabovanými ilustracemi přibližuje jednoho z velkých světových dramatiků.

Do teoreticko-kritické kategorie letos nebyla přihlášena žádná kniha.

Za ilustrace pro děti získala Zlatou stuhu Andrea Tachezy a kniha Jany Šrámkové Dům číslo 226 (Běžíliška). Rozverný a zároveň poučný příběh doplňují i rozvíjejí hravé ilustrace. Tak jako děti při hře využijí vše, co najdou a jejich fantazie předměty dotvoří, používá i autorka v ilustracích pro vyjádření atmosféry bohatou škálu technik a přístupů.

V kategorii ilustrací pro mládež byla oceněna Daniela Olejníková za knihu Marka Vadase Na útěku (Labyrint). Podle poroty se skvěle vyrovnala s náročným tématem knihy a text a ilustrace dohromady působí harmonicky a vyjadřují pohyb a živoucí atmosféru.

Nejlépe ilustrovanou naučnou knihou pro děti a mládež loni byly Jino taje opic Petra Nikla (Meander). Je to kniha nejen poučná, ale také ryze výtvarná a portréty opic jsou pestrou přehlídkou povah a vlastností.

Výtvarná porota se též rozhodla udělit cenu za výtvarný počin roku. Získal ji Chrudoš Valoušek za knihu Panáček (Baobab). Ilustrace textu Vojtěcha Maška od Chrudoše Valouška a v grafické úpravě Juraje Horvátha dělají z knihy takový malý zázrak poněkud větších rozměrů. Zdánlivá brutalita Valouškova linorydla spolu se sebejistou Horváthovou typografií způsobily, že knihy se může s vervou chopit jak dospělý čtenář, tak nedospělý ještě nečtenář.

Cenu za překlad pro děti získal David Petrů za knihu Ztracený princ Margarín (Pikola). Překladatel si s textem pohrál, je třeba vyzdvihnout zejména skvělý výběr slov, kdy nesáhl po první variantě, která se nabízí, nýbrž svá řešení zkušeně promýšlel a prokázal nesmírný cit pro krásnou češtinu.

Barbora Punge Puchalská si odnesla Zlatou stuhu za překlad knihy Warren XIII. a vševidoucí oko (Paseka). Překlad je vynalézavý, výstižný a s přihlédnutím k odlišnostem obou jazyků kreativně využívá jazykovou bohatost češtiny, zejména barvitá, mnohdy zvukomalebná slovesa a ustálené obraty. Lehkost a svěžest výsledného textu svědčí o invenčnosti, smyslu pro humor a jazykovém citu překladatelky.

Nejlépe přeloženou naučnou knihou byl podle poroty Profesor Astrokocour – hranice vesmíru (Labyrint). Překladatel stál před nelehkým úkolem – zprostředkovat původní text vědecky správně, ale zároveň jednoduše a srozumitelně pro malé čtenáře. To se mu podařilo výtečně, stejně jako zachovat nápaditost a humor originálu.

Komiksová porota se rozhodla žádnou z přihlášených knih nominovat ani neocenit.

Zvláštní cena za nakladatelský počin patřila nakladatelství Práh za knihu Franz Kafka – člověk své i naší doby, záslužný a nanejvýš přístupný portrét.

Za svou obětavou práci pro dětskou literaturu získala cenu za celoživotní přínos Dagmar Lhotová, dlouholetá nakladatelská i časopisecká redaktorka a autorka mnoha nadčasových dětských knížek.

ZDROJ

Jaká byla největší úskalí práce na knize? Jaké problémy s sebou neslo zpracovávání tohoto tématu a materiálu?

Nejtěžší nebylo, jak by se dalo očekávat, dobrat se informací o existenci malovaných opon, ani obstarání obrazového a dokumentačního materiálu, i když ani to nebylo vždy jednoduché. Nejproblematičtějším se ukázalo zajištění souhlasů ke zveřejnění od majitelů opon a jejich reprodukcí, žijících autorů opon, potomků autorů, na něž se vztahuje ochrana podle autorského zákona, a také od několika fotografů, kteří pořizovali fotodokumentaci opon. Nemálo opon je v majetku měst a obcí. Starostové nemohou sami bez souhlasu příslušného samosprávního orgánu takový souhlas podepsat, a tak to byla v mnoha případech zdlouhavá cesta k získání svolení k užití reprodukce díla v publikaci. Nabyli jsme pocitu, že nám to zabralo takřka polovinu veškerého času na přípravě knihy.

Mnohdy nebylo jednoduché pořídit fotodokumentaci opon, zejména těch, které byly srolovány na půdách bývalých hostinců či uloženy podobným způsobem na nejrůznějších místech. Bylo je zapotřebí vynést tzv. na světlo boží, zavěsit tak, aby se daly vyfotografovat, což vyžadovalo vždy součinnost party ochotných spolupracovníků.

Dokumentace opon připomínala namnoze detektivní pátrání. Řada opon není signována, pátrání po autorech, datech vzniku a někdy také po původních uživatelích nebylo vůbec jednoduché. Ne vždy se to zdařilo, a tak je řada opon označena termíny neznámý autor či nedatováno.

Jak probíhalo pátrání po oponách? Jakou roli v tom hrála Databáze českého amatérského divadla?

Dílem bylo cílené, a to ve spolupráci s Národním muzeem v Praze, Muzeem loutkářských kultur v Chrudimi, Moravským zemským muzeem v Brně a dalšími institucemi včetně divadel. Dílem pak šlo o jakýsi samovolný sběr. Hned po vydání první knihy v roce 2010 se nám ozvala řada míst oznamujících existenci malovaných opon. Bylo jim líto, že jejich opony nejsou v knize zachyceny. Postupně došlo k jejich zdokumentování. Při výjezdu do toho kterého místa jsme byli začasté upozorněni, že mají oponu také v obci o několik kilometrů dále. A tak se namísto jedné opony podařilo zdokumentovat další, o nichž jsme neměli tušení. Původně jsme uvažovali o tom, že bude kniha obsahovat 80 až 100 opon. Díky tomuto samovolnému lavinovému sběru se jich nakonec podařilo zaznamenat 230.

Role Databáze českého amatérského divadla tkví v tom, že veškeré obrazové a listinné materiály o oponách jsou v ní ukládány a průběžně doplňovány a zveřejňovány. Databáze byla tak zdrojem pro přípravu publikace. Ostatně její kmenoví pracovníci (J. Němec a M. Strotzer) a jejich spolupracovníci (J. Bláha, V. Šrámková, J. Valenta) mají lví podíl na zpracování knihy.

Můžete stručně srovnat první a druhý díl knihy? Najdou se i ve druhém díle mimořádně umělecky cenná díla? Případně v čem spočívá jejich hodnota?

Opony jsou v knize z roku 2010 uspořádány do kapitol členěných podle motivů zobrazovaných na oponách nebo podle jejich zvláštního svébytného užívání. A tak za obecnými pojednáními o fenoménu, jakým malované opony jsou, lze nalézt kapitoly věnované oponám zámeckých divadel, oponám s výjevy alegorickými, múz, mýtů české historie, vlasteneckými, krajiny, obrazů domova, života na venkově. Samostatné kapitoly dále tvoří veduty měst a obcí, opony ve službách scénografie, současná tvorba, malované železné opony a opony loutkových divadel členěné do dvou kapitol (putující loutkářské rody a rodinná loutková divadla).

U druhé knihy jsme nezvolili členění opon dle motivů či užití, neboť bychom se nutně opakovali. Zájemci o statě věnované motivickým okruhům či specifickým oblastem užití opon je naleznou v první knize, respektive na stránkách Databáze českého amatérského divadla. I s ohledem na pravděpodobné výhledové pokračování díla jsme zvolili abecední uspořádání podle míst, pro která byly opony pořízeny či pro která byly vytvořeny návrhy opon.

Stejně jako v první publikaci, naleznete i v té druhé jak díla věhlasných výtvarníků, např. Josefa Čapka, Otakara Brázdy, Bedřicha Feuersteina, Adolfa Hoffmeistera, Aloise Mudruňky, Jana Sládka, Františka Svobody, Františka Tröstera, Joži Uprky, Ludvíka Vacátka, Františka Zelenky, Františka Ženíška ml. a dalších, tak díla neškolených autorů, malířů pokojů či díla vzniklá na půdě firem vyrábějících divadelní dekorace. Jejich hodnota je různorodá, od té výsostně výtvarné po kulturně společenskou, dokumentující proměny dějinných etap naší země.

Komu je kniha určena?

Určena je všem, kteří mají zájem o kulturní dědictví a nemají jej za zbytnou veteš, nýbrž považují ho za zdroj poznání, které je potřebné k utváření časů budoucích. Čtenářská adresa je v tomto smyslu neomezená. Možná, že dosud posbíraný materiál, který v obou knihách postihuje takřka 500 artefaktů, může přispět k pozměnění názorů teoretiků výtvarného umění. Totiž i ty opony, které jsou dílem respektovaných výtvarných umělců, jsou v jejich díle často prezentovány jako spíše kuriózní epizoda, úkrok do oblasti, která není hodna seriózního zkoumání.

Každá opona je v knize doložena fotografií a popisem. Museli jste se tedy hodně nacestovat… Je některý z regionů na přítomnost malovaných opon bohatší? Pokud ano, čím to?

Ano, rozdíl v četnosti prozatím zmapovaných opon je mezikrajově značný. Od 114 v Královéhradeckém kraji a 109 ve Středočeském kraji po 5 ve Zlínském kraji a 6 v Karlovarském kraji. To jsou čísla korespondující se současným správním územním členěním republiky. Pokud bychom vzali v úvahu předchozí uspořádání krajů, v němž část Pardubického a Libereckého kraje náležela spolu s nynějším Královéhradeckým do Východočeského kraje, byl by rozdíl ještě markantnější. Ten primát někdejšího východočeského regionu a druhé místo v počtu opon ve Středočeském kraji napovídají, že je tu shoda s četností ochotnických souborů. Ta shoda se vyhnula Jihomoravskému kraji s 49 oponami, který patřil k trojici s největším počtem divadelních souborů. Může to být však jen tím, že se nám nepodařilo v tomto regionu opony dohledat. Samostatnou kapitolu tvoří hlavní město Praha se 77 oponami, a to především vlivem největší koncentrace profesionálních divadelních scén.

Vydání knihy se v řadě míst stalo impulsem k restaurování opon a uvědomění si jejich kulturně historické hodnoty. Setkali jste se ale jistě i s opačnými případy. Má některá z opon tak zajímavý osud, že si ho v souvislosti s knihou vždy vybavíte?

V roce 1932 založili Jaroslav Vlach, Cyril Vodička a Karel Frydrych v Žarošicích v okrese Hodonín Žákovské divadelní a pěvecké sdružení, v němž soustředili děti rodičů různých politických směrů a snažili se vést dospívající mládež k politické toleranci. Pro jeviště jejich divadla namaloval pozdější akad. malíř Joža Konečný oponu o rozměrech 400 x 200 cm. Ač žil v neutěšených sociálních poměrech, namaloval oponu zdarma. Malba byla provedena sice jen klihovými barvami (na olejové barvy nebylo prostředků), avšak bylo to první rozsáhlé dílo nadaného umělce před vstupem na pražskou Akademii výtvarných umění. Na oponě byl motiv Jaro, vyjádřený radostí dětí nad přicházejícím ročním obdobím. Konečnému byly modelem děti ze souboru. Když Žákovské sdružení ukončilo svou činnost, byla opona věnována Divadelnímu kroužku v Karlíně, kde tehdy režíroval žarošický rodák učitel Josef Kokorský. V Karlíně sloužila opona svému účelu až do příchodu fronty v roce 1945. Bohužel, stala se též její obětí. Procházející vojska si vzala oponu jako krycí plachtu na vůz. Zdálo se, že je opona nenávratně ztracena, nebyla pořízena ani její fotografie. Takřka po padesáti letech se Jaroslavu Vlachovi podařilo vypátrat, že se v soukromém držení zachovala Konečného předloha opony o rozměrech 100 x 70 cm. V současnosti je cenným exponátem Muzea obce Žarošice.

Jaká z opon v tomto díle je nejstarší a jaká nejnovější? Vznikají ještě i dnes malované opony a co je případně důvodem?

Nejstarší přírůstek je datován rokem 1783, nejmladší pak rokem 2015. Ten z roku 1783 je návrhem první opony pro Nosticovo (Stavovské) divadlo v Praze. Autor Jan Quirin Jahn na něm vyobrazil Věštbu v Apollonově chrámu. Nejmladší opona byla pořízena Janou Stejskalovou pro inscenaci Rozmarné léto Rádobydivadla Klapý. Už z toho je zřejmé, že malované opony vznikají i v současnosti. V knize je jich několik, některé byly pořízeny pro konkrétní inscenaci, jiné z potřeby souboru mít svou originální oponu (např. Sedloňov sobě), další v souvislosti s výstavbou nových divadelních budov (např. Nová scéna Divadla J. K. Tyla v Plzni).

Pokud by v tuto chvíli některý ze čtenářů věděl např. o zachovalé malované oponě místních ochotníků nalezené třeba na půdě, může se přihlásit?

Velice to uvítáme. Budeme vděční i za každou doložitelnou informaci o existenci opon, které byly zničeny či jsou nezvěstné. Kontakty na nás lze nalézt na webových stránkách Databáze českého amatérského divadla http://www.amaterskedivadlo.cz.

Kniha vyšla v prosinci 2017 a její křest se uskutečnil v „osmičkovém roce“, kdy si připomínáme kromě jiných výročí především sto let od založení Československé republiky. Lze na příkladu malovaných opon toto období charakterizovat?

V publikaci lze nalézt takřka dvacítku opon, které se ke vzniku samostatné Československé republiky přímo vztahují, další pak nepřímo. V první knize jich je ještě více. Je na nich vyjádřena oslava národního sebeurčení, hojnosti a rozkvětu ve svobodné zemi, někde proměněná v memento národní hrdosti. Na mnoha oponách je zobrazena veduta Prahy jako hlavního města nově vzniklé republiky, respektive Hradčan jako symbolu státnosti. V časných dvacátých letech 20. století se setkáváme s různými variacemi tohoto tématu. Některé opony oživuje dominantní figura lva, na všech pak nechybí akcentovaný znak nově vzniklé republiky. Na řadě opon je citace národní hymny Kde domov můj.

Zachovaly se také opony německých spolků nebo divadel?

Ano, zachovaly, byť většinou pouze v reprodukcích návrhů, např. v Hořicích na Šumavě, ve Vrchlabí, v Chebu... Není jich mnoho.

Bude mít zatím dvousvazkové dílo pokračování?

Zdá se, že by po čase mohlo dojít k pokračování. Již dnes máme povědomí o zhruba třiceti oponách či jejich návrzích.

Chcete něco vzkázat našim čtenářům, potažmo čtenářům této knihy?

Chtěl bych podtrhnout, že obě dosud vydané knihy o oponách nejsou selektivním výběrem, ale obsahují vše, co bylo vypátráno. Jak už jsem řekl, ne vždy jsme se dobrali kýžených údajů o autorech, době vzniku či užití opon. Každé doplnění a upřesnění od kohokoli bude vítáno. Nově nabyté informace vložíme obratem do databáze opon, potažmo do knižního pokračování díla.

Pozn. redakce: Pro úplnost dodáváme, že obsah první knihy Malované opony divadel českých zemí je ke zhlédnutí zde: http://www.amaterskedivadlo.cz/opony1/

Aktuální publikace je dílem kolektivu autorů (Jiří Bláha, Jaroslav Blecha, Alice Dubská, Jiří Němec, Jan Novák, Pavel Purkrábek, Milan Strotzer, Jakub Synecký, Vítězslava Šrámková, Jaroslav Vlach, Tomáš Vlček, Václav Zoubek). Editorem je Milan Strotzer. Autorkou grafického designu je Markéta Šafáriková.

Publikace vyšla v omezeném nákladu 550 výtisků. Cena včetně etuje je 500 Kč. Knihu lze zajistit přes e-mail: mstastna@nipos-mk.cz nebo telefon: 221 507 912 a vyzvednout po domluvě na naší adrese: Fügnerovo náměstí 5, Praha 2. Při zaslání poštou je třeba počítat s navýšením ceny o cca 20 %.

Dle informací dobového tisku, konkrétně Nového Opavska, zahájilo kino svou činnost již 10. 7. 1965, a to československou premiérou filmu „Strašná žena“.

Kino, které je v majetku města, je spravováno soukromým provozovatelem. Konají se zde filmové projekce, sál slouží také k celé řadě dalších akcí jako divadelním představením, přednáškám či koncertům. „Stav kina už skutečně nevyhovoval současným trendům. Sami návštěvníci i vystupující už poukazovali na nekomfortnost zázemí, sálem počínaje a sociál­ním zařízením konče,“ uvedl provozovatel kina Martin Žižlavský.

„Nejprve jsme zvažovali jen dílčí opravy, jako je výměna sedaček a koberců, o kterou nás požádal provozovatel kina. Po celkové prohlídce objektu jsme se ale v rámci koalice dohodli, že dáme prioritu komplexnější rekonstrukci, protože jak budova, tak hlavně opavské publikum si to zaslouží,“ uvedl již při přípravě projektu primátor Radim Křupala.

Obnovou projde především interiér. „Koncept vychází z původní myšlenky, kdy nad kinosálem svítila známá souhvězdí. Do příběhu je vtažen celý prostor kina včetně předsálí a vzniká pomyslný kontrast dne v předsálí a noci v kinosále, který pro diváka vrcholí hvězdným nebem letní oblohy nad sedadlovou částí hlediště. Dispozice předsálí projde obměnou tak, aby vyhovovala současným, zejména hygienickým a provozním nárokům,“ uvedla autorka projektu Zuzana Stanjurová Mateiciucová a pokračovala: „Snoubíme použití soudobých materiálů a designu s původními prvky, jako jsou například osobitá světla, madla či grafické symboly, objeví se opět i fotografie filmových hvězd.“

Designovou vyspělost doby vzniku kina připomenou i dobová křesla, která budou kompletně restaurována a poté umístěna v předsálí. S žádostí o darování křesel oslovilo město veřejnost. „Velmi příjemně nás překvapil zájem občanů, a to nejen opavských, ale i ze širokého okolí. Celkem jsme dostali dvacítku nabídek, většinu z nich jsme využili. Sešlo se nám 29 křesel, která chceme nechat repasovat. Touto cestou bych chtěla velmi poděkovat všem, kteří nám takto pomohli dotvořit příjemnou atmosféru kina Mír,“ uvedla vedoucí odboru kancelář primátora Jana Foltysová.

Do zrekonstruovaného kinosálu se vejde 500 diváků, nové budou sedačky, pódium, scénické osvětlení, toalety pro veřejnost i veškeré zázemí pro účinkující i zaměstnance. Rekonstrukcí projde elektroinstalace, nejdražším prvkem celé rekonstrukce je pak vybudování nové vzduchotechniky. Novinkou bude i digitalizace kina, zachována však zůstane i možnost promítat klasické pětatřicetimilimetrové filmy ze starých projektorů.

Rozloučení se starým kinem Mír proběhne v pátek 27. dubna v rámci festivalu Další břehy. Od 17 hodin je naplánována projekce muzikálu Jentl, vyprávějícího o mladé nezávislé ženě, která je donucena vydávat se za chlapce, aby ukojila svou touhu po vzdělání. Barbra Streisand se zde představí ve své životní roli. „Od půl osmé budou návštěvníci seznámeni s plánovanou rekonstrukcí kina včetně vizualizací za účasti primátora města. Nahlédnout mohou i do technických a veřejnosti běžně nedostupných prostor či do promítací místnosti. Poté si mohou za poslechu cimbálové muziky Gizdi z Opavy vychutnat dobré víno,“ zve na závěr všechny, kteří se chtějí se starým kinem rozloučit, Jana Foltysová. Zájemci se mohou zúčastnit kterékoliv části programu, vstup je volný.

ZDROJ

"Hodně lidí si myslí, že na PechaKucha můžete vystoupit, jen když máte vtipné téma nebo jste estrádní bavič. V dramaturgické radě PKNP to úplně neplatí, a proto jsme moc rádi, když se daří pozvat mluvčí s vážnými tématy," upřesňují pořadatelé.

Na nadcházejícím večeru vystoupí např. režisér Ondřej Elbel. Ten stojí za knihou Objekt Julek, komiksem, který zachytil příběh disidenta Julka Vargy. I přes své tělesné postižení se postavil režimu, kterého se bál i kdejaký svalnatý chlap.

Prostřednictví galerie Norma Space se do Čech dostává projekt Letters to the Mayor. Vyzývá širokou (nejen architektonickou) obec, aby napsala svému primátorovi (v našem případě primátorce), dopis, ve kterém by pomohli definovat témata Prahy pro budoucnost. Výběr z korespondence přečtou spolukurátorka projektu Kateřina Kulanová a spoluzakladatelka Norma Space Petra Karlová. (http://www.norm-a.com/index.php?page=home_gallery)

Architektka Elen Fialková přijde ukázat, jaké by byly možnosti Pražského hradu pro veřejnost, kdyby ho neobýval někdo, kdo nás straší neopodstatněnými hrozbami.

Absolutními mistry v umění smíchu, při kterém vám běhá mráz po zádech, je Divadlo Vosto5. O tom, co chystají po skvělém posledním představení Společenstvo vlastníků, přijde podebatovat Petr Prokop s Jirkou Havelkou. (www.vosto5.cz)

Výtažek světa internetu připláclý na tištěné stránky představí Jan Vytiska a Ondřej Šorm, kteří stojí za knihou Best of Inernet, (http://amazingbooks.cz/)

Historik umění a kurátor projektu Tranzit Display Vít Havránek vybral pár kousků ze své obrovské sbírky gifů.

A tím výčet hostů zdaleka nekončí. Více na http://www.pechakucha.cz

Vstupenky kupujte online zde: 1url.cz/et6D2

I v letošním roce pořadatelé nabízejí díky podpoře společnosti SOMFY (hlavního partnera) a díky podpoře Hlavního města Prahy studentské a seniorské vstupné ve výši 170 Kč!