Knihy, literatura, média

Vítěze vybrala odborná porota, kterou tvořili: básnířka a redaktorka Olga Stehlíková (předsedkyně), literární publicista Josef Chuchma, literární teoretk Michal Jareš, redaktor a spisovatel Vratslav Maňák a překladatel a básník Radek Malý.

Cena Jiřího Ortena 2018 je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, partnerem je Magistrát hl. města Prahy, jehož zástupce předal vítězi šek na 50 000 Kč. Součást výhry je poprvé také měsíční tvůrčí residence v Berlíně v září tohoto roku, kterou vítězi zajistlo České literární centrum, sekce Moravské zemské knihovny, ve spolupráci se SČKN a Českým centrem Berlín. České literární centrum vítězi ceny taktéž poskytne měsíční stipendium.

Cena Jiřího Ortena se uděluje autorovi prozaického či básnického díla napsaného v českém jazyce, kterému v době vydání díla není více než třicet let. Toto prestžní ocenění se uděluje od roku 1987, od roku 2009 jej organizuje Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN). Mezi laureáty Ceny Jiřího Ortena patří například Michal Viewegh, Tereza Boučková, Petr Borkovec, Jaroslav Rudiš, Radek Malý, Petra Hůlová, Petra Soukupová, Marek Šindelka nebo Sára Vybíralová.

ANOTACE: Básnický debut na česko-slovenském pomezí. Až prevértovské ohlédnut za ženou, která i největší hrdiny sladce houpala na kolenou, babičkou, babičkou osobní i babičkou archetypální.
„Textem jsem navázal na diplomovou práci o lásce, s úmyslem učinit její závěry čtenářsky přístupnějšími. O babičce to být nemuselo; její čiperné lišáctví se ale šťastně setkalo s vypravěčovou bezmocí a jeho starou duší. Nechtěným kouzlem knížky je i to, že vzhledem ke staletému výročí vzniku Československa kombinuje češtnu se slovenštnou," řekl Ondřej Macl.

Ondřej Macl (nar. 1989) studuje autorské herectví na DAMU. Absolvoval studia srovnávací literatury na Univerzitě Karlově, s půlroční stáží na Paris- Sorbonne IV, a sociální práci a žurnalistku na Masarykově univerzitě v Brně. Živí se jako asistent lidí s mentálním znevýhodněním, příležitostně i jako kritk. Jeho experimentální juvenilie pmmpa vyšla ve zkrácené verzi v Dobré adrese. Kratší literární či esejistcké texty publikoval také ve Tvaru, A2, Psím víně, Souvislostech, pro potřeby ČRo Vltava aj. Zvláště se věnuje tradici evropské erotky. Zvítězil v celostátním kole soutěžního klání ve slam poetry 2009.
Laudato pro oceněnou knihu napsal Vratslav Maňák (viz 2. strana TZ).

TZ přiložena.

ZDROJ

Můžete svou školu představit? S jakou vizí vznikla a jak se ji daří naplňovat?

VŠKK je soukromá vysoká škola, která svůj studijní program zaměřuje do oblasti kreativního průmyslu. Inspirovali jsme se modelem severských a britských škol, takže u nás po celou dobu studia získává student nejen znalosti a řemeslné dovednosti, ale i zkušenosti a kontakty, které jsou garancí úspěchu při hledání zaměstnání ve zvoleném oboru.

Zároveň stavíme na tradici. V oblasti vizuální a reklamní tvorby navazujeme na dědictví školy Michael, kterou založil v roce 1994 spisovatel a reklamní tvůrce Zdeněk Štěpánek. V oboru Literární tvorba těžíme ze zkušeností pedagogů bývalé Literární akademie Josefa Škvoreckého – v současné době jsme jediná vysoká škola v České republice, která poskytuje soustavné vzdělání v oblasti tvůrčího psaní.

Stejně tak se snažíme nabízet další obory, které v této podobě na jiných školách nejsou. Předměty našeho studia směřují k praxi, k práci v týmu, na hodinách studenti nejen pod vedením profesionála napodobují proces tvorby grafiků, fotografů a dalších, ale jejich výstup směřují i k reálným projektům. Zásadní je také součinnost jednotlivých oborů, kdy studenti na projektech pracují společně.

Chceme využít příležitosti, které nabízí nejrychleji se rozvíjející průmyslové odvětví – kreativní průmysl, a připravovat mladé lidi, aby právě v tomto odvětví byli úspěšní.

 

Jaké obory uměleckého vzdělání nabízíte a o jaký je největší zájem?

Zájem je v podstatě obdobný jak o výše zmíněnou specializaci Kreativní psaní, tak o specializace oboru Vizuální tvorba: Fotografie a audiovize, Grafický a mediální design, Animace a vizuální efekty. Nově jsme zavedli také specializaci Marketingová komunikace, do které se v prvním ročníku přihlásilo přes osmdesát studentů. Aktuálně nejvíce studentů navštěvuje obor Literární tvorba (58), nejméně studentů se specializuje na Animaci a vizuální efekty (16).

 

Jaký je profil absolventa oboru Kreativní psaní?

Škála uplatnitelnosti absolventů této specializace je široká. Absolvent je vybavený jazykovými znalostmi, které dokáže aplikovat v jakémkoliv odvětví slovesné tvorby. Vyzná se v současném i historickém kontextu literatury, uměni i společnosti. Vedle znalostí v oblasti literární teorie se orientuje i v teorii a praxi marketingu. Nabízí se mu tak pozice v redakcích novin a časopisů, v nakladatelství, v produkci literárních akcí, ale také v reklamním odvětví na postech textařů nebo tiskových mluvčích.

Opomenout nelze také autorské ambice absolventů. Orientují se v psaní prózy i poezie, uplatnění již nyní nacházejí jako scenáristé v širokém spektru mediálních žánrů. Úspěšná vystoupení na literárních konferencích nebo praxe na vědeckém pracovišti, jako je Ústav pro českou literaturu dokazují, že naši studenti mají dostatečné schopnosti, aby se rozvíjeli i v oblasti literární vědy.

 

Máte k dispozici aktuální data statistik o počtu přihlášených, přijatých, absolvujících? Jaké je školné?

Statistiky pro akademický rok 2017/18: 

přihlášených - 457, přijatých - 200, absolvujících - 0  (první absolventy bude mít škola v letošním roce)   

Školné za semestr pro akademický rok 2018/19:                                                                                

Marketingové komunikace      32 500,-

Grafický a mediální design     40 500,- 

Fotografie a audiovize     40 500,-  

Kreativní psaní        36  500,- 

Animace a vizuální efekty      48 500,-     

                                                                                                                                              

Čím se zde studium liší oproti veřejným vysokým školám, které poskytují vzdělání ve srovnatelných oborech?

VŠKK se liší nejen od veřejných škol, ale i ostatních soukromých škol. Kromě toho, že naše obory mají svou vlastní specifickou koncepci, zaměstnáváme zejména vyučující, kteří se zároveň pohybují na profesionální úrovni v profesním životě nebo za sebou mají letité profesní zkušenosti. Naším největším zájmem je připravovat studenty na praxi, vyučující jsou špičkoví fotografové, grafici, marketéři, textaři, scenáristé a další, kteří studenty inspirují a předávají jim své zkušenosti.

A čím se opravdu lišíme od dalších škol, je promyšlená struktura oborů a spolupráce mezi nimi. Už během studia v týmech pracují fotografové, grafici, marketéři a textaři na reálných zakázkách, které zprostředkovává naše vlastní reklamní agentura, kterou jsme letos zřídili. Aktuálně například probíhá práce na projektu pro firmu ARDON SAFETY, při které se studenti všech specializací podílejí na přípravě kompletní reklamní kampaně.

 

Uplatnitelnost absolventů uměleckých škol je mnohdy problematická. Co děláte proto, aby vaši studenti byli v praxi úspěšní?

Z toho obavu nemáme. Každá z našich specializací nabízí širokou škálu možností profesního uplatnění, na které studenty připravujeme: textaři, novináři, PR pracovníci, moderátoři, grafičtí designéři, fotografové, filmaři, animátoři, trikaři, kreativní ředitelé a další. Vzhledem k uměleckému zaměření našich oborů si klademe za cíl nasměřovat studenta k takové profesi, která jej uživí a zároveň mu poskytne prostor pro realizaci v oblasti vlastní autorské tvorby.

 

Uveďte některé úspěšné absolventy, kteří se ve veřejném prostoru neztratili.

Naši školu v tomto roce opustí první absolventi, kteří ale už nyní během studia pracují na různých pozicích, které povětšinou souvisí s obsahem jejich zaměření. Ani v nejmenším se neobáváme, že by tito studenti na pracovním trhu neuspěli. Zkušenosti z Literární akademie, mezi jejímiž absolventy jsou i známí spisovatelé, stejně jako úspěšní absolventi Vyšší odborné školy Michael, jsou nám důkazem, že směřování našich oborů vede k produkování úspěšných absolventů, o něž bude v oblasti kreativního průmyslu velký zájem. Někteří absolventi Literární akademie v současné době na VŠKK učí, jiní se etablovali v různých odvětvích, například jako autoři pro děti – Zuzana Pomykalová, Jiří Holub, prozaik Václav Chochola, nositelka Ceny Jiřího Ortena Jana Šrámková nebo publicista Lukáš Prchal, který v loňském roce obdržel cenu Novinářská křepelka.

Ostatně i Asociace kreativních agentur, se kterou spolupracujeme a která se zásadně podílela na vzniku školy, nám garantuje svůj zájem o naše absolventy.

 

V letošním roce si připomínáme řadu „osmičkových“ výročí. Je toto téma pro vás aktuální a budete s ním se studenty pracovat? (Narážím např. na výstavu CzechImage, kterou pořádala Česká centra ve spolupráci s Fakultou designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni.)

Toto významné výročí se určitě odrazí v jednotlivých zadáních v ateliérech literární i vizuální tvorby. Již nyní se například studenti Kreativního psaní podílejí na projektu Českého rozhlasu, který chce formou krátkých rozhlasových her zmapovat 100 let české historie. Dále chceme dát zejména prostor studentům samotným, aby přišli s vlastní originální koncepcí, která výročí uchopí, my jim ji pomůžeme realizovat, a poté se budeme moct ucházet ať už o prezentaci v rámci zaběhnutých soutěží a výstav, nebo prezentujeme výsledky v prostorách naší školy a studentské kavárny, kde se ostatně výstavy i veřejná čtení pravidelně konají.

 

Informace: www.vskk.cz

Kontakt: https://www.facebook.com/vskk.cz/

PROGRAM     

10.00 zahájení soutěže

10.05 – 11.35 projekce 1. soutěžního bloku     90´

11.40 – 12.20 pohovory s porotou, rozbory filmů 40´

12.20 – 13.20 oběd

13.20 – 14.50 projekce 2. soutěžního bloku     90´

15.00 – 15.40 pohovory s porotou, rozbory filmů 40´

15.45 – 17.10 projekce 3. soutěžního bloku     85´

17.15 – 17.45 pohovory s porotou, rozbory filmů 30´

17. 45  vyhlášení výsledků, předání cen, zakončení soutěže

 

Seznam soutěžní projekce je zveřejněn na  www.filmdat.cz. Nejlepší snímky získají Prima cenu NPS 2018, čestná uznání a Cenu VčVSAFV na přímý postup snímku na 60. ročník R8 a zdarma ubytování pro autora filmu.

 

 

 

               

Balkan Film Fest je přehlídka současné balkánské kinematografie, která se zaměřuje na filmovou tvorbu u nás ne příliš známou. Neomezuje se pouze na celovečerní filmy, do svého programu zařazuje i krátké a studentské filmy a filmy dokumentární, jejichž prostřednictvím přibližuje divákům aktuální témata dnešního Balkánu.

"Letošní program jsme roztáhli do pěti dní a zcela jsme ho přizpůsobili divákům. Vzhledem k tomu, že loni měly o projekce zájem i rodiny s dětmi, zařadili jsme více oddechových, nenáročných kusů na úkor dokumentů,“ vysvětluje jeden z organizátorů Balkan Film Festu Pavel Pilch. „Rozdíl je také v tom, že téměř všechny vybrané tituly byly již v minulosti uvedeny v české distribuci,“ dodává. Diváci uvidí například lovestory nejznámějšího balkánského režiséra Emira Kusturici Na mléčné dráze s Monicou Bellucci v hlavní roli, odpočinkovou komedii Vinka Brešana Knězovy děti o svérázném způsobu řešení nízké porodnosti na nejmenovaném dalmatském ostrově či kontroverzní drama Srđana Spasojeviće s názvem Srbský film. Vstupenky na jednotlivé projekce jsou v předprodeji v kině Art.

Návštěvníci se mohou těšit také na bohatý doprovodný program, chybět nebude ani ochutnávka delikates balkánské gastronomie. „Na první večer jsme připravili košt balkánských pálenek. Zatím se nám podařilo sehnat pálenky z Kosova, Bulharska a různých částí Chorvatska,“ láká Pilch k návštěvě i ty, kteří nejsou zrovna filmovými fanoušky. „O víkendu bude PONAVA Cafe servírovat speciální balkánské menu. Na lístku bude bezmasá i masová varianta,“ upozorňuje na další bod programu Vít Kalvoda, provozovatel zmíněné restaurace.

Také v letošním roce je pod akcí podepsán kulturně-vzdělávací spolek Zahrady soutoku z. s., který dlouhodobě pečuje o kulturní program v prostorách PONAVA Cafe a okolních částech brněnských Lužánek. S programovou částí festivalu vypomáhá nově tým z brněnského kina Art.

Více informací o programu festivalu naleznete na http://balkanfilmfest.cz/.

V roce 1973 nazpívala u nás svého času velmi známá a velmi oblíbená zpěvačka a herečka francouzsko-italsko-egyptského původu Dalida v duetu s legendárním francouzským hercem Alainem Delonem duet Paroles paroles. Ten se záhy stal velkým hitem nejen ve Francii a v řadě evropských zemích, ale i v Japonsku, Mexiku a Kanadě. Delon se k této písni vrátil po třiadvaceti letech, kdy ji na počest Dalidy společně se Céline Dion uvedl v jednom z francouzských silvestrovských TV programů.

U nás teď tuto píseň nahráli s českým textem Martina Chodúra Slova Zlata Adamovská a Štefan Margita a vyjde už 25. května na Margitově šansonovém albu Mapa lásky.

“ Problémem při psaní českého textu pro mne bylo to, že v originále muž mluví a žena zpívá. A já to musel všechno otočit včetně textového významu“, říká Martin Chodúr.

„Když jsme píseň nahráli, šli jsme se Zlatou na oběd. V restauraci hrálo rádio a z něho se zničeho nic ozvala v Dalidině a Delonově podání právě píseň Paroles paroles. Oba jsme ztuhli. A pak že neexistují věci mezi nebem a zemí, " vzpomíná Štefan Margita.

Herečka Zlata Adamovská pak dodává: „Šansony Bécauda, Mathieu, Brela, Piaf nebo Hany Hegerové formovaly moje mládí a dospívání. Dodnes si notuji s nimi, když si z nostalgie pouštím staré gramodesky. Proto, když mne Štefan Margita oslovil, abych s ním spolupracovala na duetu Slova, neváhala jsem ani chvilku. Ten šanson jsem znala v originále a už tehdy se mi moc líbil. Nicméně že jednou budu Alain Delon v ženském podání, mne ani ve snu nenapadlo. Když kdysi nazpívala Marie Rotrová s Jirkou Bartoškou duet Klíč ke štěstí, moc jsem si přála, abych jednou mohla s nějakým zpěvákem vytvořit podobný duet. Od té doby uplynulo více než třicet let a já mám ohromnou radost, že můj hlas se potkal v duetu s nezaměnitelným Štefanovým tenorem. Splnil se mi sen."

 

http://www.martinchodur.cz

Expozice je zpřístupněna v prostorách knihovny na Bezručově náměstí 14 v Opavě (vnitřní trakt budovy) vždy v čase otvírací doby knihovny. Vstup pro veřejnost je volný.

"Touto putovní výstavou chce Rakouské kulturní fórum v Praze a naše univerzitní Rakouská knihovna připomenout 100. výročí úmrtí tohoto symbolu moderny. Koncept výstavy byl ale paradoxně původně koncipován k příležitosti 150. výročí narození Gustava Klimta. Přesto je vhodná i k uvedení při příležitosti výročí jeho úmrtí, které je ještě navíc v Rakousku prezentováno v souvislosti se 100. výročím vzniku Rakouské republiky," vysvětluje zajímavý vznik expozice Zlatuše Vlhová, správce fondů Rakouské knihovny a Německé knihovny Univerzitní knihovny Slezské univerzity v Opavě.
 

Seriál Místní kultury se po celý rok bude zabývat fenoménem české knihovny, od historie po současnost. Chce představit osobnosti, trendy, ukázat velké knihovny i knihovny v malých obcích bez profesionálních pracovníků, popsat, jak se knihovnám daří komunikovat s veřejnou správou, co jim chybí, čeho si naopak váží. Přejeme si, abychom tím i přispěli ke kulatým stolům v jednotlivých krajících, které hodlá jako dialog s veřejnou správou uspořádat Národní knihovna. A rovněž, a to především, vzdát hold knihovníkům, kteří svou profesi považují za poslání a službu společnosti.

Mgr. Lenka Lázňovská, ředitelka Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu

 

JAK TO VIDÍ V LIBERCI / odpovídá Mgr. Blanka Konvalinková, ředitelka Krajské vědecké knihovny v Liberci

Jaký význam mají knihovny v ČR v dnešní době – ve světě elektronických médií a sociálních sítí. Obešli bychom se bez nich?

Knihovny už dávno nejsou pouhými půjčovnami knih. Větší knihovny využívají sociální sítě pro komunikaci se svými fanoušky – a díky nim získávají cennou zpětnou vazbu. Uživatelům nabízejí půjčování elektronických knih, zahraničních i českých, a to vzdáleně, tedy z pohodlí domova. Rovněž elektronické databáze mohou pomoci při studiu, ale jejich využití je vhodné i pro starší ročníky, třeba pro ty, kteří už tak dobře nevidí na malé tištěné písmo. Například databáze světového denního tisku PressReader nabízí uživatelům možnost si velikost písma zvětšit podle potřeby a přečíst si tak pohodlně noviny v češtině i dalších jazycích. Krajské knihovny rovněž digitalizují své vzácné a regionální fondy (knihy, časopisy i noviny) a zájemce tak může třeba studovat historii svého města, aniž by knihovnu navštívil fyzicky. Využije její služby jednoduše na dálku. Bez knihoven se neobejdeme, služby se ale musí měnit v souladu s požadavky uživatelů.

                     

Jak oslavíte osmičkový jubilejní rok? A jaké možnosti v této souvislosti máte jako TOP knihovna regionu?

Už v loňském roce jsme přemýšleli, jaké akce ke stému výročí vzniku republiky našim návštěvníkům nabídneme. Začínáme květnovým kulatým diskusním stolem „Knihovna – věc veřejná“, na který jsme pozvali představitele kraje i města Liberce a starosty a který vnímáme jako podnět pro další práci a spolupráci. Zajímavá jistě bude přednáška Architektura ve službách státu, která doplní stejnojmennou výstavu o moderní architektuře první republiky 1918–1938. Výstava O Josipu Plečnikovi, významném architektovi Pražského hradu, ozdobí naši knihovnu rovněž v květnu, zahájení se zúčastní i slovinský velvyslanec v Praze J. E. Leon Marc.

V rámci literární besedy představíme autory slavných románů s tématikou 1. světové války, budeme se věnovat i hudbě roku 1918 - od valčíků a pochodů císařství ke kupletům a novým rytmům republiky. Využijeme dlouhodobé spolupráce se Střední textilní školou v Liberci, která připraví módní přehlídku ve stylu první republiky a známých módních salónů Hany Podolské či Oldřicha Rosenbauma. Nevynecháme ani politická témata a v několika přednáškách posluchače seznámíme s českým životem v Liberci v roce 1918, rozpadem Rakousko–Uherska a s tím, jak probíhalo připojení Liberecka k Československé republice na podzim 1918. Tato přednáška posluchače seznámí s politickými, hospodářskými a sociálními poměry na Liberecku ve druhé polovině roku 1918. Zaměří se podrobněji na vznik provincie Deutschböhmen a na prosincové připojení Liberecka k Československu. V říjnu pak knihovna bude hostit putovní výstavu Rok republiky, připravenou Libereckým krajem, která mapuje události roku 1918 v našem regionu.

 

Letošní rok je výročím i dalších osmiček – 1948, 1968. Navázali jste po listopadu 1989 dialog s krajany ve světě?

V případě Liberce – Reichenbergu je to poněkud složitější.  Z Liberce a z celé oblasti Sudet byla po roce 1945 odsunuta velká většina německého obyvatelstva. Po roce 1989 se mnoho bývalých sudetských Němců přijelo podívat do regionu, kde strávili třeba své dětství. Tito lidé zde navázali mnohá nová přátelství, osobní – ale i třeba na úrovni spolků, škol nebo i městských částí či celých měst. Liberec tak navázal nové kontakty s Augsburgem, kam bylo po válce vysídleno mnoho rodin pocházejících právě odsud. Knihovna se snaží zprostředkovat literární odkaz německých regionálních spisovatelů a jsme rádi, že se nám letos podařilo získat finance na druhé vydání česko-německé antologie básníků a spisovatelů, kteří právě v Liberci – Reichenbergu žili a tvořili do roku 1945. O první vydání „Ještědských květů“ byl u nás i v Německu velký zájem a je dnes už zcela rozebráno.

 

Spolupracujete s některou zahraniční knihovnou, a to nejen v oblasti knihovnictví, ale i na vzájemném kulturním projektu?

Zahraniční spolupráce je v našem kraji, který sousedí přímo se Saskem a Polskem, nasnadě. Vždyť do Německa je to vlakem 30 minut a do Polska slabou hodinku. Krajská vědecká knihovna v Liberci je členem pracovní skupiny EUREX – Knihovny v Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa. Dlouhodobě si v rámci česko-polsko-německé spolupráce předáváme zkušenosti, inspirujeme se navzájem, řešíme podobné problémy – a to není klišé. Naše spolupráce není vůbec formální, minimálně 4x do roka se potkáme na pravidelném pracovním jednání, společně vydáváme několikajazyčné publikace, letos se v polské Jelení Hoře sejdeme na konferenci knihovníků, která se koná každé dva roky, vždy v jiné zemi. Oblíbili jsme si literární vycházky, jejichž prostřednictvím představujeme našim sousedům významné literární či historické osobnosti. Šli jsme třeba po stopách Máchova Máje, prohlédli jsme si Muzeum a rodný dům bratří Hauptmannů v Polsku, anebo jsme se seznámili s tajemnými pověstmi města Görlitz.

Kromě spolupráce v Euroregionu Nisa se naše knihovna zaměřuje v rámci partnerství Libereckého kraje na kulturní výměny a spolupráci s knihovnami v kantonu St. Gallen ve Švýcarsku. V loňském roce jsme do St. Gallen dovezli výstavu nejlepších českých ilustrací a na oplátku přijeli švýcarští kolegové do Liberce, aby zde představili ilustrátory švýcarské. Vzájemně jsme si vyměnili zkušenosti z práce s dětskými čtenáři a absolvovali inspirativní workshopy s Likou Nüssli, která doprovází hudební vystoupení svými kresbami na plátno. Mezinárodní pobyty a výměny považujeme za velmi důležitý zdroj inspirace pro naši práci a celkový vývoj knihovny. I proto pravidelně vysíláme naše pracovníky na studijní zájezdy do zahraničí.

 

JAK TO VIDÍ V ČESKÉ LÍPĚ / odpovídá PhDr. Dana Kroulíková, ředitelka Městské knihovny Česká Lípa

Českolipská knihovna plní roli knihovny pověřené výkonem regionálních funkcí pro region Českolipska. Úlohu „knihovnického servismena“ naplňuje v kraji společně s knihovnou v Jablonci nad Nisou (pro Jablonecko), knihovnou v Semilech (pro Semilsko). O Liberecký okres se logicky stará samotná Krajská vědecká knihovna. Výkon regionálních funkcí, ačkoliv pověřeni Krajskou vědeckou knihovnou jsme teprve od roku 2002, zajišťujeme nepřetržitě několik desetiletí. Za takové dlouhé období prošly knihovny našeho okresu obrovskou proměnou kvalitativní i kvantitativní. V současnosti se staráme o necelou padesátku veřejných knihoven, poskytujeme jim kompletní knihovnický servis, od nákupu, zpracování a distribuci knihovního fondu, přes metodickou pomoc až po zajišťování aktualizací, revizí a modernizací jednotlivých knihoven. Ostatně, svou institucionální proměnou si prošla i samotná českolipská knihovna, když se transformovala v roce 1998 z okresní na městskou. Její regionální působnost však naštěstí nebyla tímto krokem jakkoliv narušena.

 

Jaké byly tedy počátky budování knihoven ve vašem regionu?

Historie knihoven v oblasti Českolipska nebyla nikterak jednoduchá. Výraznou skutečností, která utvářela charakter zdejšího kraje, byl významný podíl německého obyvatelstva i výrazné migrační vlny, které naše město a okolí ovlivnily na dlouhá léta. 

Historie českolipské knihovny byla utvářena především knihovnami spolků, které byly na území města aktivní, a to jak českých, tak především německých, například knihovna učitelského spolku, nebo spolků dělnických. I v České Lípě se samozřejmě naplnil knihovním zákonem předepsaný závazek o povinném založení knihovny a 2. října 1921 zde bylo otevřeno nové zařízení pod názvem Městská knihovna – ovšem jako knihovna německá, neboť počet německého obyvatelstva značně převyšoval. Přesto ve stejném období vzniká i knihovna české menšiny. Hned po roce 1945 byla Městská knihovna v České Lípě postupně budována jako knihovna s regionální funkcí, její činnost nebyla tedy striktně určena jen hranicemi samotného města. Její širší působnost dokumentuje skutečnost, že již od počátku padesátých let 20. století knihovna pomáhala hlavně neprofesionálním knihovnám v menších obcích nebo městech v okolí jednak metodicky, ale také při odborných knihovnických činnostech. Tuto svou funkci knihovna neustále prohlubovala a výrazně se profilovala jako knihovna okresní, což od roku 1950 bylo stvrzeno i v jejím názvu Okresní knihovna.

 

Je tedy na co navazovat, nebo se okresní funkce po listopadu 1989 v době decentralizace a restrukturalizace kulturních služeb zcela rozpadly?

Kontinuita regionálních služeb českolipské knihovny byla zachována a díky tomu nenastal rozpad celookresního systému, který byl systematicky jako centralizovaný budován od počátku 80. let. A přestože po roce 1989 došlo do jisté míry k osamostatnění městských i místních lidových knihoven, pevné oborové a odborné vazby zůstaly zachovány a staly se základem regionálních funkcí budovaných v nových institucionálních podmínkách. Díky kontinuálnímu vývoji regionálního knihovnictví jsme mohli v regionu velmi rychle implementovat informační technologie a i v malých knihovnách poskytovat internet i automatizované knihovní systémy.

 

Můžete uvést další charakteristiícké aktivity českolipské knihovny?

Českolipská knihovna byla vždy významným subjektem v oblasti kulturního života města. Bylo tomu tak už hluboko v letech 60. a 70., kdy se knihovna stala lídrem mimořádného literárně historického festivalu Arbesova Česká Lípa nebo když knihovna spolupracovala na organizaci hudebně literárního projektu Holandské jaro. Kromě toho už i v těchto letech připravovala pro své čtenáře tematické zájezdy a v knihovně vystupovalo množství známých básníků a spisovatelů. Kulturně výchovná a vzdělávací aktivita knihovny má tedy svou tradici, na kterou úspěšně navazujeme. Kromě tradičních vzdělávacích projektů rozvíjíme zcela nové činnosti, pořádáme univerzity 3. věku, počítačová školení a jazykové kurzy pro seniory, tréninky paměti a dokonce i speciální cvičení po seniory, které je mimochodem neobyčejně oblíbené. Zvláštní kategorií těchto našich aktivit jsou samozřejmě akce věnované dětem, na kterých si dáváme opravdu záležet.

 

V této souvislosti si neodpustím otázku - říká se, že dnešní děti málo čtou. Platí tedy, že je pro ně knihovna neznámým místem?

Pokud se nebudeme práci s dětmi intenzivně věnovat a o jejich vztah ke knihovně či četbě usilovně pečovat, mohlo by se to přihodit. Ať jde o vzdělávání, zábavu, trávení volného času, knihovna má ve všech těchto oblastech ohromnou konkurenci. Současně ale má také úžasný potenciál, který musíme vhodně nabídnout a poskytnout. O svého dětského uživatele usilujeme takřka od narození – už několik let se účastníme slavnostního aktu vítání občánků na českolipské radnici a miminkům, resp. jejich rodičům, předáváme naše dárkové poukazy a propagační materiály. Pro rodiče na mateřské dovolené připravujeme pravidelná cvičení a tvoření, k dalším společným aktivitám rodičů s dětmi patří i pravidelné Kouzelné dílny a každý týden probíhající Čtení nahlas nebo Čtení při lampičce. Pro naše nejmenší návštěvníky a uživatele připravujeme divadelní představení – vedle profesionálních souborů si dovolujeme hrát loutková divadla a v repertoáru máme i vlastní dramatizace klasických pohádek a příběhů. V průběhu roku pak pořádáme hned několik velkých rodinných akcí a nově jsme do naší nabídky zařadili prázdninový příměstský tábor. Aa pak je tu celý komplex informačních lekcí a tematických besed, který nabízíme všem typům a stupňům českolipských škol… s jistotou lze říci, že v průběhu školních let každý malý Českolipan či Českolipanka navštíví knihovnu hned několikrát. Soudě podle atmosféry v našem dětském oddělení jsou to návštěvy velmi oblíbené a vyhledávané. S takovým profilem a systematickou prací je jen krůček ke čtenářství a pozitivnímu vztahu dětí ke knihovně.

 

JAK TO VIDÍ V JABLONCI NAD NISOU, V POVĚŘENÉ KNIHOVNĚ / odpovídá knihovnice Bc. Jitka Nosková

„Osmičkový rok“ v historii jablonecké knihovny

Pro vznik jablonecké knihovny, ale i pro všeobecný rozvoj knihoven měl zásadní význam Zákon o veřejných knihovnách obecních (č. 430/1919 Sb.), vydaný 22. července 1919. První návrh vypracovali knihovník a tvůrce teoretických základů českého knihovnictví Ladislav Jan Živný a autor mnoha statistických studií o veřejném knihovnictví, právník Jan Auerhan. Po mnoha diskuzích zvítězil návrh, aby byly knihovny zřizovány povinně ve všech obcích a zákon se vztahoval jen na veřejné obecní knihovny, nikoli na vědecké.

Důsledkem uzákonění povinnosti obcí zřizovat veřejné knihovny byl početní vzrůst knihoven. Obce zřizovaly knihovny na vlastní náklady, popřípadě měly možnost převzít spolkové nebo jiné knihovny. Tak se v mnoha obcích staly už existující knihovny základem obecních knihoven. Prováděcí vládní nařízení z 5. listopadu 1919 pak určovalo i obsah knihovnického fondu. Obce s národnostními menšinami musely zakládat samostatné menšinové knihovny, nebo alespoň menšinová oddělení. V Jablonci v době vzniku zákona o veřejných knihovnách obecních žila většina občanů německé národnosti.

Na počátku existence německé městské knihovny stál Německý místní vzdělávací výbor a především pak dvě významné jablonecké osobnosti - starosta města dr. Karl Richard Fischer a učitel Julius Streit. Otevření knihovny podpořil i dr. Anton Randa, lékař a mecenáš, sběratel výtvarného umění, který odkázal ve své poslední vůli finanční prostředky a svoji hodnotnou soukromou knihovnu ve prospěch zřízení městské knihovny. Než došlo k jejímu otevření v roce 1923, byla 1. dubna 1921 otevřena městská čítárna. Knihovníkem se stal již zmíněný Julius Streit, který dokázal z knihovny postupně vybudovat po všech stránkách fungující instituci s regionálním i nadregionálním významem. Kromě toho, že plnila klasickou funkci půjčovny knih a periodik, sloužila také jako školící centrum pro studenty knihovnických škol. Pro potřeby menších knihoven okresu byla zřízena tzv. putovní knihovna, ze které byly půjčovány soubory knih. V roce 1945 pak německá knihovna v Jablonci ukončila svoji činnost.

Česká knihovna, která ve městě působila od roku 1921, byla tedy menšinovou a pro svoji činnost měla v porovnání s německou knihovnou nesrovnatelně horší finanční i prostorové podmínky. Veškerá její předválečná existence byla spjatá s osobou učitele chlapecké školy Jaroslava Šorejse. Přes období trvání druhé světové války pak byla uzavřena, její fond odvezen do Turnova. V srpnu 1945 svoji činnost obnovila, převzala i část fondu německé knihovny, zejména knihy lokálního významu. Do fondu se dostaly také knihy z pozůstalosti meziválečného starosty Fischera, který vlastnil jednu z největších a nejvýznamnějších privátních knihoven v regionu.

Současná městská knihovna sídlí v budově staré radnice, která od roku 1933 nejprve sloužila potřebám knihovny německé a po skončení druhé světové války knihovně české.

 

JAK TO VIDÍ V KOŠŤÁLOVĚ / odpovídá Lenka Havlová z Obecní knihovny v Košťálové

Připomeňte založení své knihovny, osobnost či spolky, které ve vašem městě či obci ve spolupráci s knihovnou spoluutvářely kulturní, společenský a vůbec občanský život první republiky.

Historie naší knihovny sahá až do roku 1862, kdy ji založili místní studenti. Prodchnuti vlasteneckým vědomím plně pochopili úkol českého studenta. V roce 1896 byl založen Čtenářský spolek, zřízen z odkazu místního učitele, který daroval 140 knih, knihovna spolková splynula s knihovnou obecní. Dlouhá doba uplynula do současnosti, knihovna mnohokrát měnila prostory a knihovníky a knihovnice, až došla do dnešní podoby. Knihovna se nachází v přízemí budovy Obecního úřadu v centru obce. Její prostory umožňují pořádání mnohých akcí. Knihovna je významným informačním, vzdělávacím, kulturním a setkávacím centrem v obci Košťálov. Během roku je návštěvníkům a čtenářům k dispozici nejenom pestrá nabídka knih, ale také spousta aktivit, anebo prostor pro relaxaci.

 

Letošní rok je výročím i dalších osmiček – 1948, 1968. Jakým způsobem je svým čtenářům připomenete?

Pro významné výročí naší republiky v tomto roce byl již zahájen interaktivní program pro žáky základní školy „Jak se žilo před 100 lety“ či „Jaká byla škola před 100 lety“ a s tím i související výstava. Do projektu se zapojily všechny třídy místní školy, které s naší knihovnou úzce spolupracují již několik let. Z předcházejících akcí jsou vytvořeny fotoknihy, které jsou velmi oblíbené i u čtenářů.

 

Říká se, že dnešní děti málo čtou. Platí tedy, že je pro ně knihovna neznámým místem?

Pravidelnými návštěvníky Obecní knihovny jsou i děti z mateřské školy, pro ně je vždy připraveno nějaké „pohádkové“ čtení…. A děti se těší v adventním čase na „Ježíška a betlémy“ při každoroční „Výstavě BETLÉMŮ“.

Pro širokou veřejnost pořádáme různorodé besedy. V loňském roce jsme měli například možnost přivítat v knihovně místní rodačku malířku Věru Jandourkovou a poslechnout si zajímavý příběh její knihy Malý princ. Každým rokem se vydáváme na zajímavé cesty při besedách s cestovateli…

I když všeobecně čtení a čtenářů ubývá, u nás to zatím není pravidlem. Kdo si k nám cestu najde, určitě se do něčeho začte…

 

CO PRO VÁS ZNAMENÁ KNIHOVNA A JAK VÁS V ŽIVOTĚ OVLIVNILA?

Markéta Tallerová, herečka divadla F. X. Šaldy v Liberci, nositelka ceny Thálie z roku 2009, pravidelně využívá služeb Krajské knihovny a aktivně se účastní literárních akcí knihovny.

Knihovna je takový zázrak ve městě.

Ostrov svobody, klidu a nepřeberného množství vědomostí.

Dar místa, kde se dá hodiny zadarmo bloumat mezi regály (já vím, že něco se přispět musí, ale za tyhle peníze dneska ani nepozvete dvě děti na odpoledne do cukrárny), listovat knihami, časopisy, poslouchat muziku, prohlížet výstavy. Snít o tom, co všechno se v životě ještě dozvím, odnášet si domů haldu knih s předsevzetím, že je určitě stihnu za měsíc přečíst...

Vlastně v dnešní době se skoro všechno dá najít na zázračném internetu. Ale ten nádherný pocit, když držíte v ruce papírovou knížku, listujete ohmatanými stránkami a pak ji zasouváte do police, v očích obdiv a trocha zahanbení – to snad není možné, že ten autor napsal a vydal takové množství knih... joj, tuhle jsem nečetla, ouvej, tuhle ani nevím, že napsal... nevadí, půjčím si ji příště... a tuhle jsme mívali doma v knihovně, když jsem byla malá, bůhví kam se poděla...

Mám pocit, že kolem knihoven je zvláštní svět lidí. Lidí, kteří v nich pracují, lidí, kteří do nich chodí, lidí, kteří, pořádají přednášky, píší básně, nadšeně tahají těžké batohy s knížkami domů a u kafe pak vyprávějí děj knížek svým kamarádkám...

Knihovna mě naplňuje pocitem neuvěřitelného bohatství a blaha v duši...

Děkuju vám za ni!