Co se děje

„O přízeň diváků se letos bude ucházet celkem 33 filmů z celého světa, 25 z nich bude v česku promítáno premiérově a 5 z nich bude mít v Plzni dokonce světovou premiéru,“  láká na festival jeho umělecký ředitel Ondřej Bíba.

Pět kontinentů a nespočet dopravních prostředků

I když letošní rok cestování spíše nepřál, objevovat a zažívat dobrodružství z celého světa mohou fandové cestování na festivalu přímo v srdci Plzně. Ve čtvrtek 15. října zahájí festival český film Staříci - atypická černohumorná road movie o dvojici bývalých politických vězňů bijících se za spravedlnost.

V dalších dnech diváci zavítají prostřednictvím jednotlivých filmů na všech 5 kontinentů, a to v nejrozmanitějších dopravních prostředcích. Program tvoří celovečerní, krátkometrážní a dokumentární filmy i cestovatelské přednášky. Festival nabídne i klasiky žánru - v rámci retrospektivy bude z 35mm filmové kopie uveden film Paříž, Texas kultovního režiséra Wima Wenderse, nebo restaurovaná verze Daleké cesty Alfréda Radoka.

Motorkou po Skotsku a s Češkou na K2

Přednášku oživenou mnoha videi a fotkami scenérií Skotska si vychutnáte hezky v teple a suchu – na rozdíl od Matouše Vinše, který projel 8000 km po Skotsku na motorce. Pokud uvažujete nad něčím podobným, přijďte se s Matoušem setkat ve středu 14. října v 19:00.

K2 vlastní cestou je celovečerní film režisérky Jany Počtové. Vypráví o Kláře Kolouchové, která jako první rodilá Češka zdolala před lety Mount Everest a loni jako teprve dvacátá žena vystoupala i na druhou nejvyšší horu světa – nebezpečnou K2. Film bude promítán ve čtvrtek 15. října od 18:00.

Program je připraven i pro nejmenší diváky

Moje první road movie je název nové sekce, která je připravena pro děti a jejich rodiče. „V sobotu 17. října od 10:00 budou promítnuty tři krátké road movie pro nejmladší diváky. Ti se tak mohou poprvé seznámit s daným filmovým žánrem a společně s jejich rodiči nasát festivalovou atmosféru,“ doplňuje nabídku festivalu Václav Martinovský, výkonný ředitel.

Vyhlášení nejlepších filmů

International Road Movie Festival

International Road Movie Festival (IRMF; Mezinárodní Road Movie Festival) prezentuje umělecky výrazné filmy, které oslavují lidskou diverzitu a obohacují naše porozumění jiných kultur. IRMF věnuje pozornost objevování nových talentů z celého světa a jejich představení českému divákovi. Posláním festivalu je zviditelnit a upozornit na filmy, které oslavují kulturní rozmanitost a přináší divákovi radost a údiv. Festival stojí za tvrzením, že příběh vedený autentickým hlasem má sílu nejen inspirovat, povznést a pobavit, ale také probudit nové myšlenky, překonávat hranice a přinést novou úroveň porozumění.

Slovo dramaturga Martina Rudovského

Všechno zlé je pro něco dobré! Omezení vokálních projektů od 5. října 2020 sice neumožňuje vystoupení francouzského souboru Le Poème Harmonique, avšak otevřelo zase možnost domluvit hostování souboru více než exkluzivního, totiž Collegia 1704, které vystoupilo v rámci cyklu Stará hudba naposled v roce 2008. Collegium, tentokrát v čele se svou koncertní mistrovou Helenou Zemanovou, pro nás připravilo samé italské lahůdky – koncerty a sinfonie od Antonia Vivaldiho, Georga Friedricha Händela, Baldassara Galuppiho a Francesca Geminianiho.

Vstup na koncert je povolen pouze v rouškách. Prosíme o dodržování platných hygienických opatření. Desinfekce na ruce bude k dispozici u vstupů. Veškeré informace o opatřeních včetně těch, která pro naše koncerty platí při nouzovém stavu, jsou zveřejněny a v případě změn aktualizovány na webových stránkách FOK.

COLLEGIUM 1704
6. 10. 2020 od 19:30, kostel sv. Šimona a Judy

Omlouváme se za změnu souboru a programu!

ANTONIO VIVALDI
Concerto con due violini e violoncello obligato g moll
Concerto g moll
Arsilda regina di Ponto (předehra)
Concerto con due violini e violoncello obligato d moll
Sinfonia G dur

GEORG FRIEDRICH HÄNDEL
Concerto grosso op. 6 č. 4 a moll

BALDASSARE GALUPPI
Concerto a quattro no. 3 D dur

FRANCESCO GEMINIANI
Concerto grosso La follia č. 12

COLLEGIUM 1704
Helena Zemanová | koncertní mistr

Vstupenky a více informací naleznete zde.
Stránky ansámblu: https://www.collegium1704.com/cs/

Informace o epidemiologických opatřeních na koncertě: https://www.fok.cz/cs/chranime-vase-zdravi

Na jaře tohoto roku byla malíři Jaroslavu Valečkovi prokázána velká pocta uvedením jeho jména v publikaci Umělecká hnutí po roce 1945 (Movement in Art since 1945), kterou vydalo z pera renomovaného teoretika Edwarda Lucie-Smitha londýnské nakladatelství Thames and Hudson. Kniha, zahrnující 300 klíčových vizuálních děl z poválečných let 20.století, počínaje Jacksonem Pollocem, přes Banksyho, Ai Weiweiho až po Damiena Hirsta, má učebnicový charakter a Valečku uvádí v kontextu malířského hnutí “stuckismu“ (přel. „zaseknutí“) spolu s Joem Machinem a Jiřím Hauschkou jako jednoho ze tří hlavních představitelů.

Stuckismus je hnutí, jež vzniklo v roce 1999 v Londýně jako odboj malířů proti vzmáhajícímu se konceptualismu. V manifestu, podepsaném Billym Childishem a Charlesem Thompsonem, vyhlásili stuckisté návrat ke klasické malbě, převážně expresivního či figurativního zaměření, a proslavili se mimo jiné každoročními demonstracemi vůči udělování Turnerovy ceny před galerií Tate Modern. Dnes působí v 52 zemích světa přes 200 poboček hnutí.

Česká pobočka se zrodila poměrně záhy v roce 2004 a její stoupenci včetně Jaroslava Valečky vystavovali v Anglii jak na památné výstavě Enemies of Art v roce 2013, tak na významné mezinárodní manifestaci v roce 2015, konané pod názvem Stuckism remodernising the Mainstream v galerii Studio 3 na půdě University of Kent v Canterburry. Zahajoval ji právě Edward Lucie-Smith, který v témže roce napsal úvodní text monografie Jaroslava Valečky. Manifestační výstavy proběhly rovněž v Čechách, příkladně v roce 2014 v pražské Galerii Vltavín s kurátorkou Kateřinou Tučkovou.

Valečkovo malířské dílo je zasvěceno především krajinomalbě a figurálním kompozicím. Vychází z tradice expresionismu a věcně pojímaného symbolismu, je postavené na výrazně redukované kompozici, připomínající rovnoměrnou dělbou na nebe a vodní plochy často  holandské mistry, na sugestivních významových symbolech, magické barevnosti a citlivé práci se světelnými kontrasty. Malíř se systematicky zabývá krajinou severních Čech (Lužických, Jizerských hor a Českého středohoří v bývalých Sudetech), kde strávil své dětství, poznamenané neblahými osudy místních obyvatel většinou německé národnosti, kteří po 2. světové válce nejprve podléhali nucenému odsunu, a pak ještě v době normalizace 70. let trpěli přítomností sovětských okupačních vojsk. Také proto prohlásil Edward Lucien-Smith o malíři, že vyjadřuje výmluvnou formou pohnutou minulost jedné oblasti světa, to, co kdysi římský básník Vergilius nazval “lacrimae rerum”– “slzami věcí”. Jinými slovy, jedná se o „zaseklý sen“, o němž Vilém Flusser z jiných důvodů říká, že nám nastolil již dobu posthistorickou.

Místa ve Valečkově krajinomalbě odbíhají od reality a tichou cestou se ubírají k hranicím tajemnosti. Malíř k nim přistupuje jako poutník, usilující o zachycení smyslu příhod, jež ho na cestě potkaly. Objevuje stopy tragických událostí, jež se ho přímo netýkají, ale zprostředkovaně ano, protože ho nezbavují ani nostalgie, ani odpovědnosti za to, že se vymykají jeho osobní zkušenosti. Tak se do námětu obrazů dostávají i vzpomínky na sugestivně pojaté příběhy určitých míst, jejichž vypravěčské tradici lze těžko odolat. V takových báchorkách se například ztratila jedna bláznivá bába a musel ji hledat vrtulník, až byla nalezena po smrti někdy po třech letech. Jinou babku zase zloději okradli a zabili, její hlavu napíchli na klacek a jako svícen postavili na oltářík do místní pískovcové kapličky. Není tpak divu, že i děti si na dvoře u sousedky hrají tak, že napichují na klacky uťaté hlavy slepic, které právě podřízla.

Proč tak morbidní a bizarní příběhy? Protože zde není řeč o televizi a počítačových hrách, ale o vesnici vzdálené od městského života, kde opilce tahali sousedé z hospody přes les za nohy a kousek odtud se oběsil myslivec na posedu své věže a dívka se z nešťastné lásky utopila v lesní bažině. Lidské osudy a dramata tu vystupují snadno na povrch a vytvářejí silný citový protiklad k poklidné zasněžené krajině, hlubokým voňavým lesům, padajícím hvězdám a velkolepému západu slunce. To všechno ovlivnilo i osobnost umělce v letech dozrávání, stejně jako indiánské skalpy z vyčtených příběhů anebo vesnická zvonice, na kterou kluci vylezli a svrchu házeli zapálenou slámu dolů jako ohňostroj.

Krajinným scenériím opředeným melancholií a snovou nostalgií dominuje běloba, slouží nejen akcentaci barevných kontrastů, ale i výrazu nálad opuštěnosti a smutku. Jejím protipólem je žlutá až oranžová, barva žhoucího ohně a plamenného symbolu vesmírné energie, anebo tlumená tyrkysová, přirozená konstanta vodních ploch, temně modré klenby nebe či lesnatých svahů. Hnědá je barvou kmenů stromů a domovských pilířů, tam, kde se udržují všechny ty tradiční venkovské rituály. Umělec se k nim však staví s nadhledem, nabízí i možnost vymanit se z reality času – barevným a světelným zaměňováním denní doby (úsvit, soumrak, noc) či ročního období (zima, předjaří), tak jako udržuje odstup k reálnému prostoru.

Lidské postavy na pozadí Valečkových krajin jsou pouhé figurky, používané především pro ilustraci příběhů, sehrávají v nich svou epizodickou roli. Pokud však v obrazech umělce vystupuje figura samostatně jako portrét, stává se osobitým fantasmagorickým stvořením, jakoby vyňatým ze světa podivného nadreálného snu. Hovoří spíše o temných stránkách života, někdy je však rozjasňovaná laskavým humorem. Malíř k ní přistupuje jako k masce, s cílem vyrovnat se s vlastní identitou, udržet si duševní rovnováhu a zachovat i odstup vůči všem podobným módním citacím. Jeho sen je trojrozměrný, s průniky přítomnosti do minulosti i do budoucnosti. Je ventilem, jenž uvolňuje jeho podvědomí pro koordinaci jeho psychiky. Občas se smísí i se vzpomínkou na určitou baladu nebo báchorku, v nichž zůstává pořád „zaseklý“, jako originální zdroj umělcovy obrazové představivosti.

www.galeriekritiku.cz

Na prastarém kopci Landeku u Ostravy se na svém koni dodnes prohání zlý černokněžník. Při procházce se svou třídou najde holčička Mia v trávě malou sošku rytíře na koníkovi. Mia netuší, že ji na ni nastražil právě černokněžník. Holčička sošku zvedá a propadá se do dávné minulosti. Tím ožívá nejen kopec Landek s celou svou historií a životem, ale také mamuti, pravěcí lidé i hradisko a hrad. Ožívají také postavy landeckých pověstí a mýtů: zakletá landecká paní, vodník s rusalkami a vílami a nechybí ani baba Jaga a další... Vrátí se Mia ke své mamince?

Co je Landek a proč je tak mytický?

Pradávný kopec Landek (v překladu kout, roh země) je posledním výběžkem České vysočiny, na severním okraji Moravské brány. „České hory“ se zde lámou v Karpaty, je mezníkem mezi východem a západem. Landek je znám nejen jako pravěké sídliště lovců mamutů a v současné době Hornickým muzeem, ale vedla tady také Jantarová stezka; především je však opředen mnoha pověstmi a mýty. Mnozí netušili, a dodnes netuší, že se zde mohou setkat se zakletou landeckou paní nebo s pasáčkem, nacházejícím landecké poklady, s vílami a s rusalkami a s vodníkem, stejně jako s černokněžníkem... Kromě slavné krevelové sošky Venuše se zde pod Landekem v řece Odře nalezl také pradávný bronzový meč nebo ze středověku také malá dětská hračka rytíře na koni.

Čtená ukázka z knihy

• https://www.youtube.com/watch?v=IfoxHeQHgYQ
• Ukázku čte Aneta Klimešová, členka činohry Národního divadla moravskoslezského.

Autor knihy

Autorkou knihy je předsedkyně našeho spolku Balónek, doc. PaedDr. Miriam Prokešová Ph.D., která vyučuje na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity obecnou pedagogiku a filozofii výchovy a dlouhodobě se zabývá tematikou a historií Landeku.

Ilustrace knihy

Knihu ilustrovala Mgr. Aneta Perničková, která je v současné době učitelkou na základní škole Monty School v Ostravě-Porubě a ve svém volném čase se ráda věnuje vlastní kreativní tvorbě.

Vydává Balónek z.s.

Knihu vydává náš neziskový spolek Balónek, který na Ostravsku připravuje kulturně vzdělávací programy pro děti a mládež např. i včetně programů pro děti základních škol přímo na Landeku.

Kniha Mia – landecká holčička

• Autor: Miriam Prokešová
• ISBN: 978-80-907902-0-9
• Ilustrovala: Aneta Perničková
• Tisk: Těšínská tiskárna, a.s., Český Těšín
• Vydavatel: Balónek z.s., Českobratrská 2227/7, 702 00 Ostrava
• Počet stran: 108
• Pro děti od 8 let
• Doporučená MOC: 199,- Kč

www.balonek.cz

Na motivy světového bestselleru Antoine de Saint-Exupéryho přichází Malý princ jako původní český muzikál. Náš příběh sleduje cestu dvou hlavních hrdinů za neodvratným naplněním jejich osudů. Ilustruje tuto cestu neobvykle barevnými a optimisticky laděnými výlety do dříve neztvárněných hudebních směrů. Díky hudbě, hercům a zpěvákům se přeneseme do světa fantazie, ať už se jedná o podivné planety nebo jejich ještě podivnější obyvatele. Planetu Zemi reprezentuje nejen poušť, ale také kantýna korsického letiště, odkud Exupéry startoval ke své poslední misi. Příběh samotného Exupéryho i Malého prince dojímá celý svět už po desítky let, a proto chceme touto cestou oslavit i my 120. výročí narození velkého snílka a velkého člověka Antoine de Saint-Exupéryho, který nyní přichází k velkým i malým posluchačům ve velkolepém muzikálovém provedení.

DANIEL BARTÁK – hudba a hudební aranžmá

"Je velkým omylem považovat toto dílo za pohádku nebo za žánr pro děti, jelikož jeho myšlenky a metafory většinou překvapí a zasáhnou zejména dospělé. Tuto knihu jsem si zamiloval už v mládí a nikdy mě nepřestane překvapovat její nadčasovost a moudrost. Nápad, že by to mohl být krásný muzikál, přišel už v roce 2014, nicméně vše má svůj čas a smysl, stejně tak, jako muzikál Malý princ."

RICHARD BERGMAN – texty písní a scénář

"Příběh o malém princi je pro mě bible ve tvaru srdce. Je ikonou mého já, zároveň i krásnou a živou předlohou pro moji existenci na tomto světě. Žiju na překrásné modré planetě, a přesto každou noc hledím na noční nebe a hledám tu nejzářivější hvězdu. Planetku malého prince."

VÍT POKORNÝ – produkce, scénář, režie

Malý princ je jako snový rébus, který může každý luštit po svém, a lidé ho luští už po několik generací. Z většiny zpracování mám ale deprimující pocit, a to jsem chtěl úplně otočit. Naším záměrem bylo interpretovat podstatu Malého prince tak, aby z příběhu byla cítit radost, upřímnost a láska k životu. Ostatně láska je osou každého dobrého příběhu a Malý princ dostává tímto muzikálovým zpracováním zcela nový rozměr. Rozměr plný naděje, která nehasne stejně, jako princova hvězda.

Účinkující:

MALÝ PRINC VIKTOR ANTONIO

PILOT EXUPÉRY VOJTĚCH DYK

DOMÝŠLIVEC JIŘÍ KORN

KRÁL JOSEF VOJTEK

RŮŽE IVANA KOROLOVÁ

HAD TOMÁŠ TRAPL

BYZNYSMEN MARTIN POŠTA

ZEMĚPISEC JAN JEŽEK

LIŠKA DITA HOŘÍNKOVÁ

LAMPÁŘ DANIEL BARTÁK

PIJAN JIŘÍ UNTERMÜLLER

PILOT JULES JAROMÍR DULAVA

PILOT ETIEN RADEK KUCHAŘ

TRIO RŮŽÍ SÁRA MILFAJTOVÁ, GABRIELA URBÁNKOVÁ, SIMONA TLUSTÁ

HOSTINSKÝ ZDENĚK ZELENKA

HLAS RÁDIA CORSÉ VÍT POKORNÝ

www.radioteka.cz

 „Vyjadřujeme každý své vlastní emoce, ale zároveň i jakýsi společný cit. Jsme jedno, a přesto spolu vedeme dialog, to je kouzlo,“ říká klavíristka Sivan Silver. A Gil Garburg dodává: „Čím více spolupracujeme, tím více spolu rosteme a tím svobodnějšími se stáváme. Stejně jako dirigent realizuje svoji vizi s orchestrem; všechno, co si každý z nás představuje, provádí čtyřma rukama.“

Dünserova úprava vychází ze dvou originálních verzí Brahmsovy hudby: 1. klavírního kvartetu a z jeho přepisu pro čtyřruční klavír. Tento kvartet Brahms složil v 28 letech, skladba v sobě spojuje klasickou formu s již tehdy individuálně vyprofilovanou, brahmsovsky rozmáchlou melodikou a s využitím tehdy tolik populárních motivů maďarské lidové hudby, které přinášejí dílu efektní a ohnivý závěr.

Za více než dvacet let společného života a hudebního působení nalezli Sivan Silver a Gil Garburg dokonalé souznění. Jejich poslední album „Illumination“ (pro label Berlin Classics) s podtitulem „Let there be light!“ vyvolalo obdiv a uznání kritiky pro „prvotřídní tonální citlivost, výtečnou souhru a nápadité využívání rubat a agogiky“ (časopis Concerti). Oba klavíristé vystupují také sólově. V duu koncertovali již ve více než 70 zemích pěti kontinentů. V roce 2014 získali jako duo profesuru na Univerzitě umění ve Štýrském Hradci. Vyučují také na mistrovských kurzech po celém světě.

Slovo dramaturga Martina Rudovského:

Hudební i životní partneři Sivan Silver a Gil Garburg už hráli leckde: Carnegie Hall v New Yorku, Musikverein ve Vídni, Festspielhaus v Salcburku, Berlínská filharmonie… V říjnu 2020 se poprvé představí v Praze a hned s sebou přivezou neobyčejně zajímavý kousek; vynikající rakouský skladatel Richard Dünser právě pro toto duo upravil Brahmsův klavírní kvartet do podoby čtyřruční za doprovodu smyčců. Smyčce pak hrají klíčovou úlohu také ve slavném Allegrettu ze Sedmé symfonie Ludwiga van Beethovena. Této výsostné hudby se nezhostí nikdo jiný než šéfdirigent Tomáš Brauner.

BEETHOVEN – SYMFONIE Č. 7
7. a 8. 10. 2020, Obecní dům

JOHANNES BRAHMS
Koncert pro čtyřruční klavír a smyčce (arr. Richard Dünser)

LUDWIG VAN BEETHOVEN
Symfonie č. 7 A dur

SILVER-GARBURG DUO
Sivan SILVER, Gil GARBURG | klavír
SYMFONICKÝ ORCHESTR HL. M. PRAHY FOK
Tomáš BRAUNER | dirigent

Vstup na koncert je povolen pouze v rouškách. Prosíme o dodržování platných hygienických opatření. Desinfekce na ruce bude k dispozici u vstupů. Veškeré informace o opatřeních včetně těch, která pro naše koncerty platí při nouzovém stavu, jsou zveřejněny a v případě změn aktualizovány na webových stránkách FOK.

Vstupenky a více informací o koncertě: https://www.fok.cz/cs/beethoven-symfonie-c-7
Více o sólistech: http://silvergarburg.com/
Profilové video Dua Silver-Garburg k albu Illumination: https://www.youtube.com/watch?v=-DTdahvPotQ

Informace o epidemiologických opatřeních: https://www.fok.cz/cs/chranime-vase-zdravi

Ochranný svaz autorský (OSA) již popatnácté ocenil úspěšné hudební skladatele, textaře a nakladatele. Novinkou letošního ročníku je úprava kritérií při generování výsledků ze statistik OSA. Jde o autory a skladby, které poprvé v posledních dvou letech zaznamenaly mimořádný úspěch v koncertním provedení, ve vysílání rozhlasu a televize, v prodejnosti nosičů, na internetu a při dalších užitích, a to bez ohledu na datum jejich registrace u OSA. „Abychom více přiblížili veřejnosti opravdu aktuální úspěšnou tvorbu jak v oblasti vážné, tak populární hudby, rozhodli jsme se omezit výběr hudebních děl ze statistik. Žebříčky se nyní sestavují pouze ze skladeb, které jsme nejvíce slyšeli v posledních dvou letech,“ upřesňuje Michal Prokop, předseda komise pro Výroční ceny OSA.

Jediné kategorie, které naopak nejsou uděleny na základě dat, ale rozhodnutí dozorčí rady OSA, jsou Zlatá cena OSA za přínos české hudbě, Zlatý fond OSA za dlouhodobě nejhranější skladby nebo autory a Cena za propagaci a šíření české hudby.

V letošním roce byly Výroční ceny OSA rozdány ve 14 kategoriích, v nichž si nejlépe vedli zmiňovaný Xindl X v populární hudbě a Zdeněk Král v kategoriích vážné hudby.

„Společnost je, co se týče covidu, názorově velmi polarizovaná a značně vystrašená. Nechtěli jsme naše autory a klienty zbytečně vystavovat rizikům možné nákazy. Proto jsme nakonec zvolili komorní a finančně úspornější formu večera bez diváků po vzoru streamovaných koncertů ze začátku pandemie,“ okomentoval letošní průběh Výročních cen OSA Roman Strejček, předseda představenstva OSA, a dodal: „Naším přáním bylo zachovat těmto cenám důstojnou tvář, což se povedlo díky celému týmu, který na tomto večeru pracoval, a zejména pak moderátorské dvojici.“

Zlatou cenu OSA obdržel Jaroslav Uhlíř, autor hitů jako Holubí dům, Není nutno, Ani k stáru nebo Hajný je lesa pán. Do Zlatého fondu OSA byl zapsán Pavel Šrut, autor písní pro Michala Prokopa, Petra Nováka, Petra Skoumala a dalších. Cenu za propagaci a šíření české hudby si odnesla Eva Urbanová a do Zlatého fondu OSA byla zařazena hudba a písně k filmu Šíleně smutná princezna (hudba Jan Hammer ml., texty Ivo Fischer).

Ocenění autoři si letos, stejně jako v roce 2019, odnesli sošku, kterou navrhl Milan Cais. Mladí autoři v kategorii do 30 let obdrželi šek v hodnotě 50 tisíc Kč. Nejúspěšnějším mladým autorem v kategorii pop se stal Augustine Dunn z kapely The Silver Spoons, ve vážné hudbě pak mladý nadějný kontrabasista a skladatel Indi Stivín.

Moderace i dramaturgie večera se již tradičně ujala dvojice Petr Prokop a Ondřej Cihlář (divadlo Vosto5), kteří diváky zavedli do pohádky. Zazněla řada písniček z pohádek i pohádkových filmů v podání Tonyi Graves, Jakuba Hübnera, Roberta Nebřenského, Matěje Ptaszka, Anny Julie Slováčkové a Petra Wajsara.

Letošní ročník se konal pod záštitou Ministerstva kultury ČR. Hlavním mediálním partnerem večera byla hudební televize Óčko. K dalším mediálním partnerům patří rozhlasové stanice Expres FM a Classic Praha.

Více informací naleznete na www.cenyosa.cz.

Ocenění 15. ročníku Výročních cen OSA:

Zlatá cena OSA: Jaroslav Uhlíř

Zlatý fond OSA – autor: Pavel Šrut

Zlatý fond OSA – skladba: hudba a písně k filmu Šíleně smutná princezna (hudba Jan Hammer ml., texty Ivo Fischer)

Cena za propagaci a šíření české hudby: Eva Urbanová

Populární skladba roku: Anděl – hudba a text: Mirai Navrátil, Jan Pokorný (Pokáč)

Vážná skladba roku: Kde domov náš? – Zdeněk Král

Nejúspěšnější skladatel populární hudby: Ondřej Ládek

Nejúspěšnější textař: Ondřej Ládek

Nejúspěšnější skladatel vážné hudby: Zdeněk Král

Nejúspěšnější nakladatel: Universal Music Publishing, s.r.o.

Nejúspěšnější mladý autor populární hudby: Augustine Dunn

Nejúspěšnější mladý autor vážné hudby: Indi Stivín

Nejúspěšnější autor vážné hudby v zahraničí: Michal Rataj

Nejúspěšnější autor populární hudby v zahraničí: Jaromír Nohavica

Koncert roku: cena neudělena

Další města na území ČR/ Noc literatury 2020

Benešov, Bílovec, Brandýs nad Labem, Stará Boleslav, Brno, Březnice, Česká Lípa, Česká Kamenice České Budějovice, Dačice, Dobruška Dobříš, Havlíčkův Brod, Hradec Králové, Humpolec, Cheb, Chlumec nad Cidlinou, Chocerady, Chomutov, Chrudim, Jihlava, Jindřichův Hradec, Karlovy Vary, Krnov, Kroměříž, Kutná hora, Nové Město na Moravě, Nové Město nad Metují, Nymburk, Pardubice, Pečky, Písek, Plzeň, Police nad Metují, Prachatice, Příbram, Rotava, Rožmitál pod Třemšínem, Rožnov pod Radhoštěm, Rýmařov, Staňkov, Svijany, Šternberk, Ústí nad Labem, Valtice, Vrbno pod Pradědem, Vsetín, Zlín, Znojmo, Žatec, Železná Ruda

Více na:

http://www.nocliteratury.cz

http://www.czechcentres.cz/

ČESKÁ CENTRA

Česká centra jsou agenturou Ministerstva zahraničních věcí pro propagaci České republiky v zahraničí. Na mezinárodním poli prosazují zejména české kulturní a kreativní průmysly a zaměřují se také na oblast vědy, výzkumu a inovací. Síť českých center působí ve 24 velkoměstech na třech kontinentech. V loňském roce uspořádala Česká centra více než 2 300 akcí (výstav, veletrhů, přednášek a prezentací) a oslovila více než 2,8 mil. návštěvníků. Od února 2018 je generálním ředitelem Českých center Ondřej Černý.

ZASTOUPENÍ EVROPSKÉ KOMISE V ČR

Zastoupení Evropské komise v České republice poskytuje informace o činnosti Komise a dění v EU. Komunikuje s veřejností, médii a českými úřady. Zároveň sleduje politický, hospodářský a sociální vývoj v ČR.

Součástí nabitého čtyřdenního programu budou komentované procházky a prohlídky vedené architekty, přírodovědci a dalšími odborníky. Chybět nebude ani filmová projekce pořádaná ve spolupráci s festivalem Jeden svět, přednáška se zahraničními hosty, prezentace zástupců Útvarů koncepce a rozvoje města Plzně a architektonické workshopy pro děti a rodiče.

„Nejpočetněji budou v programu zastoupeny komentované procházky na místa Plzeňanům jak notoricky známá, tak do značné míry utajená. Minulost i současnost zelených prostranství v centru města přiblíží návštěvníkům architekt Marek Marovič a Irena Tolarová ze Správy veřejného statku města, „městskou divočinou“ na Jižním Předměstí je provede známý botanik Jiří Sádlo,“ zve organizátor akce Petr Klíma z pořádajícího spolku Pěstuj prostor.

„Dobrý příkladem práce s prvky zeleno-modré infrastruktury je Lochotínský park, ze kterého se v neděli půjde až na zelené střechy Fakultní nemocnice Plzeň. Zavítáme také k Boleveckému rybníku, kde hydrobiolog Jindřich Duras a botanička Zdeňka Chocholoušková objasní důvody úbytku vody v „plzeňském moři“ i další související témata. Poslední z procházek s Petrem Klímou a architektem Alešem Kubalíkem zamíří od Malostranského mostu k budoucím Malostranským jezírkům,“ doplňuje koordinátorka akce Silvie Hašlová.

Tradiční součástí Dne architektury jsou i komentované prohlídky budov. Tentokrát se návštěvníci mohou těšit na návštěvu hydroelektrárny Plzeňských městských dopravních podniků, Korandova sboru a především prvního českého panelového domu se zelenou střechou.

Nebude chybět ani inspirace ze zahraničí v rámci sobotní přednášky. „Krajinářský architekt Martin Vysoký ze švédské společnosti Edge se podělí o své zkušenosti se zlepšováním podmínek pro zdravý růst vegetace a s hospodařením s dešťovou vodou v několika zemích světa. Geoekolog Michael Richter z Hamburské univerzity představí přístup Hamburku k rozvoji a podpoře zelených střech a fasád. Majitel firmy Brens Europe Jan Eisenreich pak pohovoří o testování ‚‚zelené tramvajové tratě“ v Ostravě i o dalších možnostech využití recyklovaných umělých textilií coby součásti zeleno-modré infrastruktury,“ vyjmenovává Silvie Hašlová.

Ve spolupráci s festivalem dokumentárních filmů proběhne projekce filmu Vylidněno, který se zabývá (ne)dostupností bydlení. Neméně podnětná bude následující debata se sociální pracovnicí organizace Člověk v tísni Jitkou Kylišovou a architektkou ze spolku Architekti bez hranic Karolínou Kripnerovou.

Na své si přijdou i děti a jejich rodiče, pro než jsou připraveny dva workshopy. Na prvním z nich si s iniciativou „Architektura pro děti aneb Město letí“ navrhnou úpravu Americké třídy jako ulice lemované budovami se zelenými střechami, využitím dešťové vody a dalšími přírodě blízkými opatřeními, které z ní udělají skvělé místo pro život. Na druhém si se členy platformy „Architekti ve škole“ prostřednictvím hry odpoví na otázku „Co chci dělat u řek a co pro to potřebuji?“.

Na plzeňské řeky, jejich potenciál a budoucnost se zaměří i ostatní body středečního programu. Na co se v budoucnu u řeky můžeme těšit, představí zástupci plzeňského Útvaru koncepce a rozvoje v návrhu úprav břehů Radbuzy. K následné diskuzi o budoucnosti plzeňských řek se připojí architekti Jan Toman, předseda Komise pro koncepci a rozvoj města, a Marek Sivák, předseda spolku Pěstuj prostor. Proběhne také symbolické stěhování laviček vyrobených dobrovolníky a opečovávaných spolkem Pěstuj prostor, které už pět let slouží k posezení u Radbuzy. Městský obvod Plzeň 3 nemá o jejich další setrvání na ‚‚svém“ břehu zájem. Naopak rád je občanům nabídne Městský obvod Plzeň 2 – Slovany, a to na protějším břehu řeky.

Mezi jednotlivými místy se mohou návštěvníci přesouvat po vlastní ose, pro dopravu mezi několika vybranými lokalitami pak bude zdarma k dispozici i historický autobus Plzeňských městských dopravních podniků. Během soboty 3. 10. a neděle 4. 10. bude možné zdarma využít sdílená kola kolemplzne.cz. Všem stávajícím i nově registrovaným uživatelům kolemplzne.cz bude v těchto dnech k dispozici speciální bezplatný tarif.

Kapacita akcí je s ohledem na nynější epidemiologickou situaci omezena, na akce ve vnitřních prostorách je třeba se přihlásit předem prostřednictvím goout.cz. Festival je připravován v plném rozsahu a v souladu s mimořádnými a ochrannými opatřeními Ministerstva zdravotnictví ČR. V případě změny nařízení nepředpokládáme zrušení festivalu, ale mohou být zavedeny plošné rezervace a kapacitní omezení akcí.

PROGRAM (podrobný program vč. aktuálních informací o jeho úpravě s ohledem na epidemiologickou situaci na pestujprostor.plzne.cz):

PÁTEK 2. 10.
17.00–17.35, 17.45–18.20, sraz: Denisovo nábřeží 12 (před Zákaznickým centrem PMDP)
Hydroelektrárna Plzeňských městských dopravních podniků (komentovaná procházka)

18.30–18.50, Anglické nábřeží 13
Korandův sbor (prohlídka)

19.00–21.00, Korandův sbor, Anglické nábřeží 13
Vylidněno (filmová projekce a diskuse)

SOBOTA 3. 10.
10.00–12.00, sraz: Lochotínská lávka
Zelené plíce centra Plzně (komentovaná procházka)

14.00–15.45, sraz: zastávka MHD Cínová, Borská ul.
Městská divočina (komentovaná procházka)

15.45–17.00, sraz: Na Hvězdě
Zelené plíce Jižního předměstí (komentovaná procházka)

18.00–20.00, Západočeská galerie v Plzni – výstavní síň Masné krámy, Pražská 18
Zeleň ve městě (přednáška)

NEDĚLE 4. 10.
10.00–12.00, sraz: Lochotínský pavilon
Z parku až na střechy (komentovaná procházka)

14.00–15.30, sraz: hráz Boleveckého rybníka (u bistra POINT)
Bolevecký rybník a výuková vodní zahrada (komentovaná procházka)

16.00–18.00, Korandův sbor (modlitebna), Anglické nábřeží 13
Město všemi smysly. Navrhni si „zeleno-modrou“ ulici! (workshop pro děti i rodiče)

16.00–16.25, 16.30–16.55, sraz: Krejčíkova 1
Zelená (se) střecha (prohlídka)

17.30–18.30, sraz: Malostranský most
Od Malostranského mostu k Malostranským jezírkům (komentovaná procházka)

STŘEDA 7. 10.
16.00–18.00, „Zemník“ u Ježíška
Já a řeka, řeka a já (workshop pro děti i rodiče)

17.00–18.00, „Zemník“ u Ježíška|
Řeka ve městě 2020+ (prezentace a diskuse)

18.00–18.30, „Zemník“ u Ježíška
Lavičky odplouvají na protější břeh (stěhování laviček)

U příležitosti Světového dne architektury pořádá Pěstuj prostor, z. s. ve spolupráci s Kruh, z. s., a s podporou města Plzně, Ministerstva kultury ČR, Nadačního fondu Zelený poklad, Fondu životního prostředí města Plzně a Plzeňských městských dopravních podniků. Program Dne architektury je zdarma.

pestujprostor.plzne.cz

pam.plzne.cz
www.facebook.com/pestujprostor