<p>DOBŘÍŠ: Městská knihovna Dobříš ve spolupráci se společnostmi Člověk v tísni a Libri prohibiti připravila petici za nezávislé knihovny na Kubě. Tu chce koncem února rozeslat do všech knihoven v republice se žádostí o to, aby ji místní knihovníci dali k dispozici veřejnosti po celý březen.</p> <p>„Březen je měsíc čtenářů a v knihovnách je v tuto dobu zvýšená aktivita a tím i návštěvnost. Pokud se tedy podaří kolegy přesvědčit a lidé budou o této akci dobře informováni, třeba by se mohlo podařit pomoci lidem, kteří jsou nespravedlivě perzekvovaní. Rozhodně ale pomůže už jen to, že se na problém upozorní,“ věří jedna z iniciátorek petice, dobříšská knihovnice Romana Bodorová.<br />
Vše začalo prohlášením Fidela Castra na Mezinárodním knižním veletrhu v Havaně v roce 1998, že na Kubě není zakázaných knih, potíž je jen v tom, že knihy jsou drahé a nedostatkové. I našlo se pár odvážných, kteří otevřeli ve městě Victoria de las Tunas první nezávislou knihovnu. Hned v prvním roce pak po celém ostrově vniklo kolem stovky dalších.<br />
Za knihovnu byla považována jakákoliv soukromá sbírka knih nad 300 exemplářů (dnes ovšem i menší), ze které si může půjčovat kdokoli z veřejnosti, přičemž o pohybu knih se vedou záznamy. Dnes funguje jen v Havaně přes 150 takovýchto knihoven, navíc na Kubě existují dvě rozsáhlé, centrálně organizované sítě nezávislých knihoven, se kterými Libri prohibiti pravidelně spolupracují, a v letošním roce tam podpoří 9 projektů.<br />
Většina knihoven nabízí doplňkové programy (kurzy pro děti i dospělé, filmové projekce…) a mnoho z nich má i sociální program na podporu nejslabších složek společnosti, od dětí z nejchudších čtvrtí, přes zdravotně a mentálně postižené až po seniory a menšiny. Nejdůležitějším aspektem knihoven ale je to, že se jedná o malé ostrůvky svobody, kde se každý dozví objektivní, režimem necenzurované informace, a kde se může bez obav vyjádřit.<br />
Knihovníci svou práci vykonávají zdarma ve svém volném čase. O to smutnější je, že za to čelí velkým represím ze strany kubánského režimu. Velmi časté jsou domovní prohlídky, většinou završené konfiskací všeho, na co dle zasahující jednotky nemá knihovník právo, tedy téměř celého knižního fondu. Další metodou psychického teroru jsou tzv. „akty zapuzení“, při nichž státní policie přiveze před knihovnu skupinu najatých buřičů, kteří pak verbálně a mnohdy i fyzicky útočí na knihovníky, jejich rodinu a návštěvníky knihovny.<br />
„Je nutno zdůraznit, že se nejedná o ilegální činnost, nevidíme proto důvod, proč by měli být knihovníci za svou činnost jakkoliv stíháni a proč by jim měl být odpírán přístup k informacím a hmotné pomoci zvenčí. Cílem knihoven je šířit vědění, podporovat a stmelovat občanskou společnost,“ připomíná Romana Bodorová.</p>
