Ve dnech 2. a 3. října loňského roku se v prostorách Ministerstva kultury konala mezinárodní konference „Kultura spojuje/ Culture Connects!“ s podtitulem Sociální začleňování: kreativní partnerství kultury s dalšími sektory. Mezi řečníky, kteří hovořili v panelové diskusi k tématu role kultury v procesu vzdělávání, vystoupila také MgA. Katarína Kalivodová, manažerka programu Kreativní partnerství Společnosti pro kreativitu ve vzdělávání. V následujícím textu jsme jí položili několik otázek o nových trendech ve vzdělávání, začleňování uměleckých forem do výuky a fenoménu kreativity.
Pořadatelem konference bylo Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS), z pověření a za finančního přispění MK ČR, a pod záštitou ministra kultury a MPSV. Přítomní se věnovali především úloze kultury v procesu sociální inkluze a jak lze využít její potenciál v oblastech, jako je zdravotnictví, vzdělávání či péče o sociálně vyloučené.
Transformace světa k udržitelnosti je velké téma napříč obory. Konference vypíchla roli kultury v sociálním začleňování. Jaká je role kreativity ve vztahu k udržitelnosti? Proč by měli být studenti více než dříve vedeni ke kreativnímu způsobu myšlení?
Na konferenci „Kultura spojuje!“ jsem velmi ocenila příspěvek Michala Brože k cílům udržitelného rozvoje. Mezi kreativním myšlením a udržitelností vidím jednoznačné paralely. Na mezinárodní úrovni tuto souvislost řeší například think thank The International Center for Creativity and Sustainable Development (ICCSD), inovační nadace Nesta nebo Creativity, Culture and Education.
Pro paradigma udržitelnosti má role kreativity rostoucí význam, protože se stává hnacím motorem současné doby turbulentních technologických změn. Svět je ovlivňován fenomény jako globalizace, urbanizace, digitalizace, umělá inteligence, robotika.
K tomu, aby se lidstvo adaptovalo na výzvy budoucnosti, musí začít přemýšlet jinak, mimo zažitá schémata.
V kreativitě vnímám zásadní humanistický rozměr. Kotví ve stále různorodější společnosti lidskost, identitu a pocit sounáležitosti. Protože její podstata je v síle vytvářet, spojovat a inspirovat.
I z toho důvodu by měl být rozvoj kreativity na školách zásadní. My pracujeme s konceptem Guye Claxton a Billa Lucase, který rozvíjí pět kreativních návyků mysli: zvědavost, představivost, spolupráci, vytrvalost a disciplínu. Každý z vyjmenovaných aspektů má několik dalších podkategorii. V podstatě se překrývají s klíčovými kompetencemi, s nimiž pracuje české školské prostředí.
Důležitost kreativity pro vzdělávání budoucnosti a udržitelný rozvoj se analyzovala na nedávné konferencii OECD. Je tedy už kreativita součástí evropských vzdělávacích norem a bude zařazena mezi závazné klíčové kompetence? Je součástí Strategie vzdělávací politiky do roku 2030? A co to pro české školství konkrétně znamená? Co je vlastně kreativita ve školním prostředí?
Na zmiňované konferenci „Creativity and Critical Thinking Skills in School: Moving the Agenda Forward“, které jsem se účastnila v září 2019 v Londýně, zaznělo mnoho zajímavých příspěvků o významu kreativity ve vzdělávání. OECD na ní prezentovala výstupy mezinárodního výzkumu týkající se rozvoje kreativity a kritického myšlení na školách, na němž se od roku 2015 podílelo jedenáct zemí. A výstupy říkají jednoznačně, kreativita je klíčovou dovedností pro 21. století.
V strategických dokumentech České republiky pro oblast vzdělávání, ale i kultury je kreativní učení zmiňované jako jedna z priorit. Ale zatím si s tímto tématem na úrovni systému neumíme poradit.
Společnost pro kreativitu ve vzdělávání využívá na rozvoj kreativity potenciál umění a kreativního průmyslu.
Nastavujeme strukturovanou spolupráci mezi odborníky z těchto oblastí a školami a vytváříme takzvaná „kreativní partnerství“, v nichž jsou učitelé experti na vzdělávání a vzdělávací obsah a umělci přinášejí do výuky nové metody, způsoby uvažování, diverzitu řešení a nástroje, kterými se proces vzdělávání uchopí.
Vzniká tak prostor pro spolupráci, tvorbu, experiment, ale i práci s chybou.
V rámci projektu Kreativní partnerství jste zatím nabídli více než 35 základním a středním školám spolupráci profesionálních umělců s pedagogy a možnost vyzkoušet si začlenění rozmanitých uměleckých forem do výuky. Jak to probíhá?
Nezačleňujeme umělecké formy do výuky, ale využíváme umělecké a designové metody, uvažování a postupy jako nástroje k uchopení kreativity, kterými se ovlivňuje vzdělávací proces. V prvních letech jsme spolupracovali hlavně s umělci, dnes se naše kooperace rozšířila o profesionály z kulturních a kreativních průmyslů (KKP).
Ti pak, v úzkém partnerství, navrhují třídní projekt. Obecně platí, že každý třídní projekt kopíruje designový proces, a proto je komplexní s mezioborovým přesahem.
Ve fázi empatizace se vytvářejí vztahy mezi dětmi, učitelem a experty z KKP. Mapují se individuálně potřeby, ale také cíle na úrovni třídy. Definuje se základní koncept a vzdělávací obsah je vázán na školní vzdělávací program.
V dalším kroku se plánují, ideálně se zapojením žáků, aktivity, které kombinují vzdělávací obsah a inovativní metody.
V každém třídním projektu měříme posun, takže se nastavuje způsob získávání a porovnávání referenčních bodů a v neposlední řadě se stanoví závěrečná prezentace, v níž cyklus kulminuje. Je to, zejména pro děti, významná událost, ale neklademe na ni přehnaný akcent. Mnohem důležitější je proces učení se, jímž si děti v průběhu roku až dvou procházejí.
No a samozřejmě pracujeme s reflektivními metodami a zpětnou vazbou.
Zaujalo mě např. zapojení akrobacie v hodinách chemie…
Příklad, který jste uvedla, se realizoval v 8. třídě na pražské ZŠ. Žáci se spolu s učitelem a umělkyní z oblasti nového cirkusu rozhodli vytvářet divadelní představení postavené na učivu chemie. Kromě tohoto předmětu pracovali s jazykem, vytvářeli scénář, museli obsáhnout různé další oblasti − scénografie, kostýmy, režie, pohybová spolupráce, produkce atd.
Na příkladu tohoto projektu se dá velmi pěkně demonstrovat jeho mezioborovost. Kromě osvojení učiva žáci rozvíjeli jednotlivé gramotnosti. V důsledku kolaborativních metod i klíčové kompetence. Podařilo se nám aktivně zapojit všechny žáky, protože každý měl svoji odpovědnost za něco, co muselo v konečném důsledku fungovat dohromady.
V závěru žáci převzali veškerou iniciativu na sebe a zkoušeli ve volném čase bez účasti pedagoga a umělkyně, protože cítili zodpovědnost za společné představení. To jsou momenty, které v nás pak rezonují velmi dlouho.
To je krásný příklad, ale přesto musím namítnout, že z klasické frontální výuky chemie se stává divadelní představení na motivy učiva z chemie. Děti to určitě baví, ale nebudou jim chybět informace z oboru, kterých nutně dostanou méně?
Je možné, že během frontálního výkladu učitel stihne odprezentovat větší množství látky. Ale! Do jaké míry to žáky baví, kolik si z výkladu zapamatovali, jak moc jsou vtaženi do procesu a rozumí souvislostem.
Otázku bychom mohli položit i z jiného úhlu pohledu. Je ve vzdělávání tak důležitou kvantita, v době, kdy se informace stávají komoditou a my nad nimi potřebujeme uvažovat kriticky a v souvislostech? Svět postupuje extrémně rychle a my se ho v oblasti vzdělávání snažíme dostihnout na kole.
Jaké jsou zkušenosti škol zúčastněných v projektu Kreativní partnerství? Hodí se začlenění rozmanitých uměleckých forem do výuky na všechny typy škol a veškerou výuku? Kde se ukazují nejlepší výsledky? Zapojují se ve větší míře do programu školy, které řeší sociální inkluzi?
Dosud jsme měli možnost spolupracovat s třídami na prvním a druhém stupni a středními odbornými školami. Naše zkušenosti jsou různorodé. Z toho, co jsme vypozorovali, se jednoznačně ukazuje, že kreativní učení lze integrovat na jakémkoliv typu školy. Projektovou výuku totiž vážeme na školní vzdělávací plán a všechny aktivity se odehrávají v běžné výuce. Kvalitu projektů ovlivňuje hlavně lidský faktor. Nejlepší výstupy vnímáme na školách, které mají progresivní ředitele a ředitelky a dost otevřených učitelů. Většinou platí výrok, že pokud se ve třídě/na škole podaří vytvořit kvalitní partnerství mezi učitelem a externím expertem, pokud jsou do procesu plánování a realizace třídních projektů aktivně zapojeni žáci a dá se prostor fantazii a inovativním přístupům, projekty mají velmi pozitivní a zásadní dopady na kvalitu výuky, atmosféru a vztahy ve třídách.
Pokračují tyto školy i po skončení projektu v nových formách výuky?
Školy, které berou spolupráci s odborníky z kulturních a kreativních průmyslů jako příležitost odbourat frontální způsob výuky a vyučovat projektově, nově nabyté zkušenosti navážou na své typické fungování a pokračují v něm dále. Jako příklad bych ráda uvedla Základní školu Boženy Němcové v Přerově, která je spádová pro vyloučenou lokalitu. Zápasí s různými nálepkami, ale má skvělou paní ředitelku Ilonu Bočinskou, která dvouletou spolupráci na Kreativních partnerstvích pojala jako výzvu. A velice výjimečným způsobem podporovala celý učitelský sbor, který byl do programu zapojen. Takovou zkušenost je pak méně náročné zaintegrovat do běžného chodu školy.
Jako další příklad bych uvedla ZŠ a MŠ Pod Budčí v Zákolanech, kde škola úzce spolupracuje se svým zřizovatelem, který pochopil význam kreativního učení. V takto nastaveném partnerství se pak také jednodušeji hledají návaznosti pro udržitelnost projektu. Několik příkladů progresivních škol máme i v Praze. Chci podotknout, že většinou jde o případy, kdy už vedení i samotní učitelé hledají nové formy výuky a uvažují o systémové změně.
V některých školách dnes působí asistenti pedagoga, rodilí mluvčí, nyní se jedná o umělcích a konzultantech kreativity. Role učitele v tradičním slova smyslu jako nositele informací se oslabuje, ale náklady škole se zvyšují. Je to také cesta, jak zaměstnat absolventy humanitních oborů, kteří se těžko na trhu práce uplatňují?
Na tuto otázku bych vám odpověděla z jiného úhlu pohledu. Podle mého názoru by se neměla oslabovat role učitele, naopak měla by se zvyšovat prestiž tohoto povolání. Učitel by měl být vůdčí osobností, a aktivně využívat příležitost rozvíjet se osobnostně i profesně. Měl by být schopen motivovat děti a reagovat na jejich konkrétní potřeby.
Proto nevidím jako řešení lepit problémy škol zaměstnáváním absolventů, kteří mají problém s uplatněním na trhu práce, ale vytvořit na školách prostor, kde je možné sdílet a získávat nové zkušenosti od expertů z jiných oborů (věda, kulturní a kreativní průmysl atd.), komunikovat a sdílet vzájemně, v pedagogickém sboru, a jsou schopni o možnostech výuky uvažovat kreativně. Moje ideální představa je, že škola má vytvořený „dramaturgický plán“ a konzultanta, který jí ho pomáhá vytvořit s ohledem na cíle školy. A jeho naplňováním se dopady realizovaných projektů a aktivit školy vynásobí.
Nové metody výuky kladou na žáky a studenty nové požadavky − dáváte zodpovědnost za učení dětem… Vyplácí se to? Osvojí si prokazatelně více poznatků? Jak to ověřit bez testů a známek?
To, co pozorujeme ve třídách, ve kterých se odbourá frontální výuka a vstupuje do nich v partnerské spolupráci učitel a expert z vnějšku, je okamžité zlepšení klimatu ve třídě. V našem programu dáváme žákům prostor, ale i odpovědnost za učení se. Kromě toho, že dětem přiblíží vzdělávací obsah přes zážitek, učíme je spolupracovat, pracovat se zpětnou vazbou, ošetřovat vztahy ve třídě, sdílet společné hodnoty. To má přímý dopad na motivaci žáků, jejich sebevědomí a aspirace. Tím, že v kolektivu podporujeme diverzitu uvažování, se děti učí nahlížet na jeden problém z více úhlů pohledu a hledat optimalizace pro konkrétní řešení. Pracujeme s postupy designového myšlení, kdy se děti (spolu s učiteli) učí proces plánovat, realizovat a vyhodnocovat.
Vše jmenované má za důsledek nárůst kompetencí a dovedností, motivace, ale samozřejmě i akademických výsledků. Z mého pohledu pak není nutné děti známkovat, porovnávat, testovat a dalších klastrů. Změnu a progres u žáků může učitel vypozorovat a zaznamenávat mnoha jinými a účinnějšími způsoby, jako je například formativní hodnocení. Většina českých škol zůstává v zásadě věrna tradičnímu modelu frontální výuky, který příležitostně doplňuje prvky projektového nebo zážitkového učení.
Často si učitelé stěžují na časovou náročnost takového přístupu, že nestihnou probrat penzum látky, na který mají určitý počet hodin vyhrazený. Je klíčem k proměně propojování předmětů, jinými slovy, kudy vede cesta přechodu? Je to pouze na ředitelích škol nebo i na rodičích? Kde je možné získat metodickou podporu?
Podle dat České školní inspekce z roku 2018 bylo v hospitovaných hodinách ve více než třech čtvrtinách případů vyučování přizpůsobeno typu frontální výuky, což představuje až 78, 8%. Druhou nejčastější formou organizace práce žáků je samostatná činnost. Z průzkumu agentury Median o spokojenosti mladých lidí se školou vyplynulo, že obsah výuky je vytržen z kontextu reálného života, a že učitelé nedokážou výuku pojmout zajímavě a kreativně. Zároveň podle mezinárodního šetření TIMSS v roce 2015: „Čeští žáci nemají ke škole dobrý vztah, vyjadřují jednu z nejnižších sounáležitostí se školou a ze všech zemí do ní chodí nejméně rádi.“ A také v mezinárodním srovnání výsledků čtenářské, matematické a funkční gramotnosti si Česká republika vede průměrně s minimální progresí.
Z uvedených dat se dá usuzovat, že současný školský systém není nastaven progresivně a funkčně. Během naší desetileté praxe jsme v mnoha případech pracovali s úžasnými učiteli, kteří se nefixují na to, že „musí přebrat celou učebnici“ a jejich výuka byla postavena na tvůrčím učení. Řada z nich v mezioborových souvislostech propojovala předměty, hledala nové metody a nástroje pro výuku, ale i hodnocení žáků. Takoví učitelé potřebují podporu. A to nejen ze strany vedení, ale i rodičů a veřejnosti. Myslím, že reforma školství by se měla udát celospolečensky. Potřebujeme přehodnotit, co žáci reálně potřebují k tomu, aby byli úspěšní nejen na pracovním trhu, ale i jako osobnosti pro svět, do kterého vyrůstají.
Navázali jste na úspěšný program z Anglie. Sebejistota, komunikační dovednosti, motivace, tak hodnotili ředitelé škol největší devízy programu v Anglii – jsou to ty nejdůležitější kompetence pro úspěch v budoucím světě? Mezi další se uvádějí vytrvalost, disciplína, spolupráce. Lze nastavit program tak, aby rozvíjel právě tyto kompetence?
Program Kreativní partnerství a kreativní učení má velký dopad na rozvoj klíčových kompetenci. V našich programech se na posun u žáků v této oblasti velmi konkrétně zaměřujeme a mapujeme ho. Vždy před začátkem plánování a tříděním projektu sledujeme aktuální situace ve třídě. To znamená, že učitelé vydefinovali cíle, na které se chtějí společně se žáky zaměřit. Častokrát jde o schopnost spolupracovat, řešit problémy, kriticky myslet atd. Každý projekt je unikátní. Při jeho plánování a realizaci používáme postupy designového, kritického, ale i inovativního myšlení. Velký prostor dostávají samotné děti, aby jednotlivým krokům a aktivitám rozuměly a dokázaly je propojit na situace z reálného života. Zároveň mají prostor na to, aby se učily z chyby a mohly během výuky pracovat experimentálně.
Program se rovněž zabýval konkrétními metodami a nástroji, které přináší profese experta, do této doby hlavně z oblasti kulturních a kreativních průmyslů. V takto nastaveném procesu výuky, kde mají děti prostor rozmanitých vzdělávacích cílů dosáhnout rozmanitými způsoby, dochází právě k výraznému rozvoji klíčových kompetencí.
Jaké zkušenosti vyplývají z procesu výuky na různých formách alternativních škol – montessori, waldorfská, scio? Inspirují vás?
Pro nás jsou inspirativní všechny formy vzdělávání, kde se respektuje rozmanitost, inkluze, kde se děti mohou učit naplno a zejména bez strachu a s radostí.
Čeští žáci v nejrůznějších srovnávacích žebříčcích v posledních letech spíše propadají, zvláště v porozumění textu a v poslední době i v matematice, kde měla ČR tradičně výborné výsledky. Mohou to kreativní přístupy k výuce změnit?
To, že české školství má své nezanedbatelné problémy, dokazují mezinárodní srovnání OECD.
Kreativní učení je jedním z nástrojů, kterým je možné vytvořit určitý typ podpůrných opatření, zejména na úrovni vzdělávacího procesu.
Výzkum OECD v této oblasti shrnutý ve zprávě „Podpora kreativity a kritického myšlení u studentů“ odpovídá na otázky, jaké jsou klíčové prvky kreativity ve vzdělávání, jaké pedagogické strategie a přístupy mohou učitelé přijmout na jejich podporu, Jak mohou ředitelé škol podporovat začlenění kreativního učení do vzdělávacích struktur školy. Kreativita ve vzdělávání je důležité téma a výzkumy dokazují, že jednoznačně podporuje hlubší pochopení znalostí, což se odráží v kvalitě vzdělávacího procesu.
Společnost pro kreativitu ve vzdělávání existuje již desátým rokem. Jaké stěžejní cíle se podařilo splnit? Na jakých projektech právě pracujete a jaké rozjíždíte?
Společnost pro kreativitu ve vzdělávání prochází zlomovým obdobím. V roce 2020 slavíme 10. výročí od našeho založení a neformálně jsme si ho pojmenovali rokem kreativity.
V minulém roce jsme úspěšně ukončili náš zatím nejobjemnější projekt ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci − Kreativní partnerství pro inkluzivní školu, kde jsme pracovali s 56 třídami na 16 školách. V květnu 2019 jsme se stali jedním ze sedmi obsahových partnerů Eduzměny, kdy společně vytváříme pilotní model regionální podpory ve vzdělávání pro Kutnohorsko.
Také jsme začali spolupracovat přímo se zřizovateli a pomáháme jim nastavovat strategie na rozvoj kreativního učení.
Na květen jsme připravovali ve spolupráci s Centrem současného umění DOX týdenní festival, kde hodláme v rámci workshopů, přednášek a dalších zážitkových aktivit demonstrovat funkčnost propojení umění, kreativity a vzdělávání. Hlavním cílem festivalu bude akcentování důležitosti kreativního učení v prostředí českých škol. V rámci jednoho týdne připravíme pro žáky, učitele, ředitele škol a umělce workshopy, semináře diskuze k tématu kreativního učení. Chtěli bychom, aby hlavními aktéry na této události byly děti. A zároveň naší spoluprací s Centrem současného umění DOX si přejeme zdůraznit funkční propojení umění a vzdělávání. Vzhledem k nastalé pandemické situaci se snažíme vymyslet variantu festivalu, kterou bychom mohli realizovat na podzim.
No a v neposlední řadě, jsme koncem roku založili nový brand Creating Future, kterým chceme cílit na rozvoj kreativity u dospělých lidí. V současnosti rozjíždíme pilotní tréninky a těšíme se na to, co nám nová zkušenost přinese.
Web: www.spkv.education
