Děti a mládež

Skončený rok 2023 patřil také připomínkám výročí 300 let od smrti geniálního architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Na území naší republiky najdeme až 80 staveb, u nichž je potvrzeno jeho autorství. Dvě z nich patří mezi památky UNESCO – poutní Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře a Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory. Proč jste si k pokračování knižní edice Čti česky vybrali právě tuto osobnost české i světové kultury?

Radka Polenská, místopředsedkyně spolku: Z požadavků, které MŠMT klade na certifikované školy v zahraničí, vyplynul náš obnovený ediční plán, který se soustřeďuje jednak na národní pověsti, a jednak na krajská města a kraje ČR. V čítankách doplněných pracovním listem a výkladovým slovníčkem se snažíme propojit historii, zeměpis, kulturní bohatství a osobnosti toho kterého místa. Se Santinim se náš záběr rozšířil i o významné osobnosti inspirující vícejazyčné děti v jejich snaze zvládnout češtinu jako jejich mateřský nebo nově nabytý jazyk.  

J. B. Santini představoval speciální výzvu! V první fázi to byl nápad naší kolegyně ze spolku Mgr. Lenky Kropáčové, která žije v Plasích, kde pomáhá organizovat místní kulturní dění. To ona našla výzvu Santini od Ministerstva kultury ČR a přišla s tím, že by obce, v nichž jsou příslušné Santiniho stavby, uvítaly podobnou čítanku, jakou jsme udělaly o Praze a Brně.

Oslovil nás mj. fakt, že Santini je mimořádná, solitérní historická osobnost. Výzvou byla také skutečnost, že jsme tentokrát neměli k dispozici původní text určený ke zjednodušení od Ludmily Bakonyi Selingerové alias Pohádkové Lídy, která s námi spolupracovala na předchozích čítankách Stověžatá Praha a Betálné Brno.

Lenka napsala žádost o grant, který byl na ministerstvu přijat právě pro svou jinakost. No a já vytvořila text, který se kolegyním líbil a pustily jsme se do jeho cizelování.

 

Jedná se o poměrně náročné téma. V čem jste našli klíč a inspiraci k jeho předání dětem, navíc s omezenými čtenářskými zkušenostmi?

Radka Polenská: Klíčem pro nás od počátku bylo to, co spojuje Santiniho s naší obvyklou cílovou skupinou. I vícejazyčné děti potřebují vzory. Santini-Aichel takovým vzorem je: český architekt s německými a italskými kořeny, hovořil minimálně čtyřmi jazyky, žil a tvořil v mezinárodní komunitě. Pobýval neustále na cestách, a to navzdory faktu, že byl fyzicky postižený. Zanechal za sebou pavučinu 80 originálních staveb, které podtrhují krásu české a moravské krajiny. Ty promlouvají nadnárodním jazykem a originalitou barokně gotického slohu.

Náš tradičně tříčlenný tým pracuje metodou intuitivního zjednodušování textu. Já dodávám informace a vtípky, střežím obsah. Souvětí s čárkou je pro mne jasnou výzvou k převodu do jasnějších vět jednoduchých. Specialistkou na formu je kolegyně Jana Nahodilová, MPhil., která vede Českou a slovenskou školu Okénko v Londýně. Ta chrání lexikum. Slovní zásoba dětí je z pohledu jejich vícejazyčnosti několikanásobná, ale zároveň je ohniskem konkrétního jazyka omezená. Pro zjednodušování použité slovní zásoby využíváme český národní korpus, ale především naše letité zkušenosti z výuky i z výchovy vícejazyčných dětí. Ivana Rocca Kovářová, místopředsedkyně spolku a ředitelka české školy v irském Dublinu, má dar jednoduše vyjádřit komplikované téma a provázat tak formu s obsahem. Při práci na Santinim jsme tým rozšířili o Inge Němcovou, která se stala patronkou pracovních cvičení a výkladového slovníčku. Pro tentokrát jsme se totiž nemohly vyhnout ani tak obtížným tématům, jako jsou náboženství, církev a víra nebo smrt. Inge se nelekla ani numerologie. Odbornou garantkou celého textu byla Mgr. Radka Ranochová, Ph.D.        

Neodmyslitelnou součástí veškeré práce spolku je výrazná grafika Elišky Vojtěch, která se stala spolkovou značkou. Zejména v čítankách je Eliščin přínos zásadní. Drobné obrázky rozbíjejí delší text, dotvářejí vtipy a jasně zobrazují, co by si děti jen těžko představovaly z popisu, naučily jsme se využívat její svébytné spojení obrazové i textové grafiky s fotografiemi. To vnáší do cvičení lehkost a usnadňuje orientaci v textu. 

 

Vaše čítanka je mezioborová. Jak tedy vypadá?

Radka Polenská: Santini propojil dva významné historické slohy za pomoci přesných matematických propočtů, ale cíle měl duchovní. Byl to hluboce věřící člověk, který považoval sebe a své dílo za prostředek k oslavě lidského umu jako Boží prozřetelnosti.

Je fantastické, s jakou lehkostí využíval fyzikálních a přírodních zákonů. On přesně věděl, proč, kdy a kam bude dopadat světlo vstupující do místnosti. Uplatňoval ve své práci znalosti stavitelů velkých katedrál, numerologii, mystérium kabaly a pravidla optiky. Je nesmírně inspirativní všímat si toho, jak umístil stavbu do krajiny. A tak, když „jenom“ následujete jeho osobního a profesního příkladu, propojí se vám příběh se zeměpisnými a matematickými cvičeními.

No a pro „výklad” jsme angažovaly dva létající zvířecí prostředníky. Moudrého sýčka Josefa Strýčka a polétavého popletu netopýra Pýra. Pýr klade dětsky naivní otázky všeho druhu a sýček trpělivě vysvětluje pojmy i fakta. Pokud se podaří, že Santiniho osobnost a dílo pochopí netopýr Pýr, pak by to měly zvládnout i děti z prvního stupně ZŠ v České republice.

 

S jakou odezvou se setkaly předchozí knižní počiny této edice – Pověst o Horymírovi a Šemíkovi a Stověžatá Praha? Původní idea celého projektu byla vytvořit sérii Města, ve které hlavní hrdinové Eliška a Vítek putují po zajímavých městech v ČR a Evropě. Připravujete čítanku o Brně?

Ivana Rocca Kovářová, místopředsedkyně spolku a ředitelka České školy Dublin: Na naše čítanky máme spoustu pozitivních ohlasů. Učitelé a rodiče si je mohou na našich webových stránkách stáhnout zdarma, čehož hojně využívají. Čítanky vyzkoušela ve své výuce celá řada českých škol v zahraničí, ale své místo nacházejí i v práci místních škol v ČR. Obě řady čítanek budou mít plánovaná pokračování. Ta s názvem Betálné Brno je těsně před dokončením, jen na chvíli musela ustoupit intenzivní práci na Santinim. Momentálně s Eliškou Vojtěch dolaďujeme grafiku a, jak název napovídá, děti se v ní dozvědí i něco málo o brněnském hantecu. Vyjít by měla na přelomu února a března. Svého následovníka dostane i Pověst o Horymírovi a Šemíkovi. Jako další v pořadí chystáme pověst Rytíři z hory Blaník.

 

Vraťme se v čase ještě o kousek zpět a pojďme ke kořenům. Jak a proč vůbec vznikl váš spolek?

Markéta Ševčíková, zakladatelka a předsedkyně spolku: Myšlenka na vznik našeho spolku přišla v průběhu roku 2019. Žila jsem v té době s rodinou druhým rokem v Kodani a dcera měla začít chodit v České republice do 1. třídy. Začala jsem zjišťovat, co vše je třeba pro vzdělávání v českém systému udělat, a také se objevily první projevy toho, co život s dětmi v zahraničí udělá. Jak rychle mohou ztrácet jazyk, vztahy, kulturní kontinuitu.

V Dánsku funguje skvělý spolek, který pořádá akce pro děti, ale není zde žádná víkendová česká škola, kam by děti chodily za klasickou výukou.

Dostala jsem se tak ke dvěma bodům – jak získat relevantní informace, jako člověk/krajan, který není nikde organizován (kromě Facebooku, kde různé skupiny zabývající se bilingvní výchovou sice existují, ale informace rychle mizí a nejsou strukturované). A také co udělat pro to, aby naše děti zůstaly hrdými a vědomými Čechy, byť vyrůstají v mezinárodním prostředí. 

Napadl mě tak portál, kde by byly všechny informace na jednom místě a člověk by věděl, kam má v případě potřeby sáhnout. Co má dělat, když s dětmi do zahraničí odjíždí, když tam žije, či když se vrací zpět. Pokud potřebuje rady logopeda nebo psychologa, kde relevantní osoby najde. Existuje mnoho užitečných odkazů, které jsou pro české děti žijící v zahraničí skvěle využitelné, ale kde je všude hledat? 

Šlo mi o to, aby prvotní rešerši informací, rad či materiálů udělal odborník. Zájemce – ať už rodič nebo učitel, který se k podobným k informacím dostane přes svoji mateřskou organizaci – je může dále využít. Vzdělávací texty, jako čítanky zjednodušeného čtení, pak přišly samy, záhy po založení spolku, jako skvělý učební materiál. Stejně tak i soutěže mají perfektní sekundární přesah.  

Oslovila jsem svoji dobrou kamarádku a profesionálku, Hanku Valentovou, která mne v mojí myšlence podpořila a navrhla oslovit pana Jiřího Krátkého, zvláštního zmocněnce pro krajanské záležitosti na MZV. Pan Krátký byl skvělý, v nespočtu ohledech mi dal plno zajímavých rad a doporučení, včetně tipu na Aničku Paap, která se stala třetí osobou našeho zakládajícího týmu.

A tak náš spolek vznikl – já, Hanka a Anička. Tři nadšenkyně, které v myšlence viděly smysl a neváhaly tomu obětovat mnoho času. Portál teď vypadá velmi jednoduše, ale jsou za tím nekonečné hodiny a hodiny on-line callů, realizace úžasného on-line dotazníkového šetření, na které odpovědělo téměř 400 Čechů z celého světa, včetně mentoringové spolupráce s Jirkou Sekerou a Evou Pavlíkovou z Česko.Digital. Velkou roli sehrála také naše dvorní grafička, Eliška Vojtěch, která nám udělala úžasné logo a vizuální identitu – podíváte-li se na logo pořádně, obsahuje vše zásadní, co je s českou kulturou spojené – lidový modrotisk, stavebnice Merkur, Wichterlova kontaktní čočka, Baťova bota a Čapkův robot. 

 

Co vám chybělo v dosavadních portálech pro krajany?

Markéta Ševčíková: Jednak vůbec existence všech těchto informací na jednom místě. Také asi stručnost, jednoduchost a networking. Mám akademické zázemí, a tak i na portál jsem šla formou maximálního rešeršování tématu. Při přípravě portálu bylo zajímavé sledovat, jaké je nastavení krajanské komunity po celém světě – USA a Kanada je nejdál – s ohledem na dějiny emigrace jsou řekněme „nejvyspělejší“, tj. nejotevřenější, informace rádi sdílejí a spolupracují. Evropa je v tomto ohledu trochu uzavřenější, i když se samozřejmě najdou výjimky a situace se v posledních dvou letech hodně změnila.   

Co máme také stále v hlavě, je vytvoření sdíleného HUBu pro všechny solitérní učitele, kde by bylo možné nabídnout různé vzdělávací materiály. Učitelé, kteří nejsou nikde organizovaní (tj. nemají k dispozici materiály ze své mateřské organizace) se pracně připravují na své hodiny, upravují podklady podle momentální úrovně svých žáků a je škoda, že tyto – po nocích vyprecizované zdroje – zůstávají v šuplíku. Zjišťovaly jsme, kdo by s námi do spolupráce na HUBu šel, velmi pozitivní odezvu jsme měly právě z USA a Kanady, ale zatím jsme to z časových důvodů nebyly schopny uskutečnit. 

  

Krajánek ve světě už existuje od r. 2018… V čem je práce vašeho spolku jiná?

Markéta Ševčíková: Krajánek odvádí neuvěřitelný kus práce – vydává časopis, organizuje online distanční výuku, tábor. Na poli krajanské komunity mají zcela nezastupitelnou roli! Řekla bych, že hlavním rozdílem je to, že Krajánek cílí přímo na děti – my cílíme primárně na rodiče a další vzdělavatele.

 

O co je největší zájem ze strany krajanů? Jakým způsobem s nimi spolupracujete?

Markéta Ševčíková: Krajané si rádi stahují naše čítanky zjednodušeného čtení. Ty jsou nejen využitelné pro české děti žijící v zahraničí, ale i pro děti cizinců, které pobývají v Čechách a mají problémy s českým jazykem. Texty jsou psané zjednodušenou formou, což vyhovuje oběma skupinám. Krajané se také rádi zapojují do soutěží, reagují na příspěvky na našem Facebooku. Neváhají odpovídat na dotazníková šetření – i letos chceme jeden průzkum uskutečnit. Poté uvidíme, jak se nálada mezi krajany s ohledem na vzdělávání změnila.  

 

Ve spolku jste samé ženy, často vícečetné matky bilingvních dětí, s učitelskou zkušeností. Některé z vás žijí v zahraničí. Můžete krátce rozvést, jak je někdy složité udržet u dětí ve vícejazyčném prostředí znalost češtiny a nebo ji dokonce dále rozvíjet?

Ivana Rocca Kovářová: Určitě neplatí, že stačí na děti mluvit česky a vše půjde samo, protože „děti jsou jako houby“. To je názor, se kterým se stále často setkávám a mnoho rodičů pak bývá zklamáno, že to zase tak jednoduché není. Důležité je minoritní jazyk děti nejen učit, ale umožnit jim v něm každodenně žít. Není to vždy jednoduché. Když chybí podpora širší rodiny nebo dokonce partnera, pak může rodiče podržet krajanská komunita v zemi, kde žije. Mně se u mých tří dětí osvědčilo je češtinou co nejvíce obklopit, dokud byly ještě malé, než nastoupily do školy. Češtinu vnímaly odmalička jako něco naprosto běžného a přirozeného, česky jsem na ně mluvila v jakékoliv situaci i před lidmi, kteří mluví jiným jazykem. Samozřejmě jsme četli české knížky, dívali jsme se na českou televizi, ale také u nás například prakticky neustále hrál český rozhlas. Snažila jsem se vybudovat pevné základy, na kterých půjde stavět, až do světa dětí stále více začne zasahovat angličtina ze školy a od kamarádů. Dnes je mým dětem 13, 11 a 10 let, mluví, čtou a píší česky, italsky (jazyk otce) a anglicky (jazyk prostředí) a hlavně se cítí jako doma ve všech třech kulturách, což považuji za obrovské bohatství. 

 

www.mojeceskaskola.cz

 

 

 

 

 

Pro děti může být zábavné také srovnání současného Zlína s fotografiemi Zlína, jak si ho pamatují jejich prarodiče, na fotografické panelové výstavě Zlín – Gottwaldov - Zlín. Ta představuje proměny vybraných zlínských míst a ulic od nejstarších dochovaných fotografií po současnost. Záběry zachycují jak nejznámější zlínské lokality, tak místa, která dnes již neexistují.

 

Tvořivé dílny v Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně

V knihovně se zabaví děti všech zájmů. Ty, co rády tvoří, zajisté zaujme 20. února od 14 hodin Prázdninová výtvarná dílna ABECEDA, na které si budou moci poskládat své jméno s hravými písmenky nebo si vyrobit záložky. Pro děti, co mají zase raději techniku, bude tím pravým Roboherna ve čtvrtek 22. února od 15 hodin, ve které stráví čas s programovatelnými roboty.

Více informací na www.muzeum-zlin.cz, www.kfbz.cz  a www.14-15.cz.

Ze všech přihlášených porota vybere sedm postupujících, kteří zahrají na finálovém večeru v sobotu 13. dubna 2024 v Domě kultury v Šumperku. „Finalisté se představí odborné mezinárodní porotě sestavené z publicistů, hudebníků, promotérů, a v neposlední řadě také před zkušenými diváky,“ vysvětluje předseda mezinárodní poroty a dramaturg festivalu Blues Alive Ondřej Bezr.

Z tohoto finálového večera postoupí na listopadové Blues Alive 2024 dva vítězové. Šanci podívat se na festival získá rovněž ten účinkující, který dostane nejvíce hlasů od publika. Také další účinkující, kteří na přehlídce Blues Aperitiv zaujmou porotu nebo další zástupce odborné veřejnosti, mohou dostat pozvánku k hraní na vedlejších scénách Blues Alive nebo jiných českých, případně i zahraničních festivalech. Úspěšní absolventi Blues Aperitivu například pravidelně koncertují na letní scéně Blues Alive v rámci červencového festivalu v Boskovicích.

„V posledních letech se výrazně srovnala kvalita finalistů z České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska, tedy čtyř zemí, které mezi přihláškami do Blues Aperitivu tradičně převládají. A co nás obzvláště těší: nejenže setrvale narůstá hráčská kvalita a souhra přihlášených souborů, ale také zajímavé autorské výkony. Výrazně ubývá interpretů, kteří se spoléhají jen na věrné obehrávání nejslavnějších bluesových standardů. Sympatické je i výrazné omlazení hudebníků, kteří cítí potřebu po svém naložit s dědictvím bluesové hudby, ale nahlížejí je v moderním stylu, odpovídajícím současnému zvuku hudební scény," uzavírá Ondřej Bezr.

Podmínky zařazení do výběru:

• Zájemci, kteří se chtějí zúčastnit soutěžní přehlídky Blues Aperitiv a v případě vítězství také mezinárodního festivalu Blues Alive, mohou zasílat přihlášky na adresu aperitiv@bluesalive.cz
• Uzávěrka přihlášek je 1. března 2024.
• Přihláška musí obsahovat jméno umělce či název kapely, jmenovité a nástrojové obsazení, technické požadavky, webovou adresu, aktuální fotografii v tiskové kvalitě, stručný profil kapely/interpreta a dva spolehlivé telefonické a emailové kontakty.
• Pro základní výběr je nutné zaslání nahrávek v digitální podobě. Minimálně tři ukázky ve formátu mp3, případně odkaz na digitální přehrávač (typu Bandcamp příp. YouTube, nikoli však streamovací platformy typu Spotify, Deezer apod.), pošlete společně s přihláškou. Neposílejte CD ani další pevné hudební nosiče.
• Přihlásit se mohou i interpreti, kteří absolvovali Blues Aperitiv už v minulosti, ale v posledních 5 letech nezvítězili. 

www.bluesalive.cz

„Od chvíle, kdy jsem začal pracovat v hradecké filharmonii, jsem hledal novou cestu, jak uchopit koncerty pro mladé publikum a děti s rodiči. Podobně na tom byli i kolegové v Klicperově divadle. Mě zaujala forma, kterou nabízela Komorní filharmonie Pardubice, dramaturgyně Lenka Smrčková z Klicperova divadla si přivezla inspiraci z Ostravy. Přesně v této chvíli se naše cesty sešly, a to dalo vzniknout koncertům v podobě, kterou jsme si prověřili s našimi posluchači. Dirigent tu vystupuje zároveň jako průvodce, který hravou formou seznamuje publikum s hudební teorií, postavy dětí zase interagují s posluchači v sále,“ shrnuje ředitel Filharmonie Hradec Králové Vladimír Šrámek a dodává, že úspěch koncertů byl strhující. Spolupráci mezi oběma institucemi považuje za mimořádně zajímavou a obohacující, protože přináší oběma velký ohlas.

O tom, že projekt slaví úspěch, svědčí i několikrát vyprodaný sál – už po prvním koncertu z této řady posluchači sdíleli množství pochvalných komentářů a příznivou zpětnou vazbu. Jedna ze škol, které se přijely na koncert podívat, dokonce poslala obrázky od nadšených dětí, které zachycovaly dirigentku s orchestrem a herci na pódiu. Koncert S rytmem v patách potvrdil, že tento druh koncertů si v Hradci Králové našel své pravidelné publikum. Děti si během programu vyzkoušely vytleskávat rytmus v různém tempu a přesvědčily se o tom, jak je důležité pro to, aby hudba měla ten správný šmrnc, aby se netáhla, ale ani nepředbíhala.

Z vybraných klasických skladeb zazněla předehra z Mozartova Únosu ze serailu, ale také Smetanova Vltava, kterou si publikum připomnělo letošní Rok české hudby. Slavný kankán z operety Orfeus v podsvětí vysekla za doprovodu hradecké Filharmonie herečka Martina Czyžová. Společně s ní si zatančily i děti, a to dokonce na pódiu. V sále tak v jedné chvíli bylo opravdu živo. Publikum dojala také Píseň samotářky z muzikálu Bídníci v podání Lucie Andělové a pobavil i herec a saxofonista William Valerián, jenž si s orchestrem zahrál Bizetovu Habaneru z opery Carmen.

Autorkou scénáře koncertů tzv. Oranžové řady – určené mládeži a dětem s rodiči – je dramaturgyně Klicperova divadla Lenka Smrčková, režie představení se ujal umělecký šéf divadla Pavel Khek. Dirigentka Michaela Rózsa Růžičková je pak zárukou, že orchestr bude dobře naladěn. Zároveň ale také ztvárňuje postavu „tety Míši“, za kterou děti v podání herců Lucie Andělové (Emy), Martiny Czyžové (Dominiky) a Williama Valeriána (Matěje) přicházejí na zkoušky orchestru.

Lenka Smrčková zve už nyní posluchače na třetí koncert Oranžové řady. „Poslední letošní díl nese název Hitmakeři klasické hudby. Často známe slavné melodie, ale neumíme říct, kdo je složil či jaký příběh se za danou skladbou nebo jejím autorem skrývá. A právě na to se společně s našimi hrdiny podíváme 13. dubna.“

Do projektu je zapojeno šedesát pět žáků a dvacet pět filharmoniků. Čeká je několik zkoušek v následujících třech měsících, děti navíc pracují na individuální přípravě se svými pedagogy ve školách. Projekt představí také tři vybrané talentované sólisty.

„Dramaturgie programu nabídne průřez tvorbou světových autorů, důraz však klade na českou hudbu, ale také moravskou muzikalitu a vztah k folkloru skrze skladbu Jiřího Pavlici. Ten se koncertu s uvedením své skladby zúčastní osobně,” popsala předsedkyně pořádajícího spolku Martina Hniličková

Vedení orchestru se ujal výrazný představitel mladé generace českých dirigentů, šéfdirigent FBM Robert Kružík, laureát ceny Jiřího Bělohlávka pro umělce do třiceti let. Asistentem dirigenta bude uznávaný klavírista a pedagog Jiří Kadavý.

„Celý náročný projekt má smysl z hlediska budoucnosti. Mladá a nadšená generace dětí je budoucí publikum filharmonie, nebo po několika letech studia, naši noví kolegové,” řekl ke spolupráci se zlínskou filharmonií její šéfdirigent, Robert Kružík.

Projekt se představí zlínskému publiku během premiéry 4. května ve zlínském Kongresovém centru. O den později program zazní v Uherském Brodě.

„Tento projekt je natolik intenzivním propojením teorie s praxí, že může mít zásadní vliv na směrování i smýšlení zapojených dětí a nejen jich. Výchovné koncerty zdaleka nemohou tak zásadně vstoupit do života mladé generace, ale i jejich spolužáků, či rodin. Je to velice intenzivní a nepřenosná zkušenost,” doplňuje ředitelka Živého Zlína Jana Kubáčová.

Program třetího ročníku dá vyniknout také třem sólistům ze ZUŠek ve Zlínském kraji. „Jsou to výjimeční mladí lidé, vítězové řady soutěží na národních i mezinárodních úrovních - klavíristka Julie Poláková, houslista Matouš Pospíchal a akordeonistka Julie Vajdáková,“ popisuje Jana Kubáčová.

Projekt v minulosti podpořily tak významné osobnosti jako je Magdalena Kožená, generální ředitel České filharmonie, David Mareček, či světově uznávaný dirigent Tomáš Netopil. Tento ročník také podpořilo Ministerstvo kultury České republiky, Zlínský kraji i město Zlín. Záštitu mu poskytla také ředitelka národního festivalu ZUŠ Open, Irena Pohl Houkalová.
 

www.kulturazlin.cz

Masopust představoval v minulosti období mezi dvěma postními dobami. Byl oficiálním svátkem hodování, během kterého bylo třeba se dosyta najíst, protože následovalo období čtyřicetidenního půstu. Doba Masopustu nastává po svátku Tří králů a její konec je závislý na datu Velikonoc, končit tedy může od poloviny února až do počátku března o Masopustním úterý před Popeleční středou. Probíhaly během ní taneční zábavy, zabijačky a také svatby. Toto období vrcholí na Tučný čtvrtek, kdy bývala zabíjačka a hostina a v poslední tři dny (neděle, pondělí, úterý), které se nazývají Končiny, Ostatky, Fašank nebo přímo Masopust, se konají různé rituální úkony, průvod masek, scénické výstupy a taneční zábavy. Počátky Masopustu a Masopustních obchůzek je třeba hledat v předkřesťanském kultu zimního slunovratu. Původně šlo o pohanské svátky – antické slavnosti, tzv. saturnálie, což je jeden z nejvýznamnějších a nejradostnějších svátků římského náboženství slavený na zimní slunovrat k poctě Saturnově. Karneval tedy souvisí patrně s předkřesťanskými oslavami obnovy přírody na začátku jara. (Zdroj: Zuškoviny, 6. číslo, 17. ročník, 2023)

 

Jarka Holasová je učitelkou literárně-dramatického oboru v ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř. LDO ve škole v září 1988 zakládala. Zároveň hraje loutkové pohádky podle klasických autorů v mateřských školách. Je členkou Odborné rady pro loutkové divadlo NIPOS-ARTAMA jako lektorka praktických dílen spolupracovala s různými organizátory dalšího vzdělávání pedagogů v Česku a ve Slovinsku. Je členkou Spolku pro podporu tradic loutkářství a Volného sdružení východočeských divadelníků, se svými žáky založila školní měsíčník „ZUŠkoviny“, který řídí doteď. Pod jejím pedagogickým vedením se školní loutkářské soubory pravidelně a často úspěšně účastní krajských přehlídek dětského, loutkového a studentského divadla.

 

Masopustní veselice se konají na mnoha místech naší země a mají různý průběh, délku, charakter… Jak probíhá ta vaše? Jaké tradiční masopustní postavy, maškary a děje u vás nesmějí chybět?

Jarka Holasová: U nás se už za tu dobu, co s masopustním průvodem chodíme, ustálil čas na masopustní úterý. Některé roky nám to překazily jarní prázdniny, potom jsme vyšli už na Tučný čtvrtek. Mezi maškarami nechybějí klibna, bába s nůší, velký a malý medvěd, smrtka a pak různí řemeslníci a profese jako řezník, kuchařky, kominík, pekař... Většinou se namaškaříme za babky a dědky nebo kluky a holky z Ladových obrázků. Kostýmy spidermanů a princezen zůstávají doma ve skříni. Každoročně vyrážíme podpořeni muzikanty z hudebního oboru a lidovými písničkami v jejich podání. Děti z dramaťáku potom předvádějí scénicky zpracovaná lidová říkadla a masopustní zvyky. Prodáváme klibnu, která umí různé kousky, na povel se dokáže změnit ve velblouda nebo zatančit letkis, letos poprvé bude mít šest nohou. Aby narostlo hodně brambor a vysoký ječmen, musí si každá hospodyně skočit s medvědem mazurku. Za tu všechnu legraci nám už v prvním ročníku (rok 2006) chtěli diváci platit. Druhý rok jsme tedy vzali s sebou do průvodu na případné příspěvky charitativní kasičky. A tak vznikla tradice našich Masopustních ohlédnutí v Domově sv. Josefa v Žirči, kam každoročně s masopustním programem zajedeme a finanční dary z jaroměřského průvodu předáme. Jde jen o malý příspěvek klientům nemocným roztroušenou sklerózou, ale hlavně o veselé chvilky strávené s nimi.

 

Kostýmy, hudba, divadelní výstupy, scénky… Liší se jednotlivé ročníky něčím? Připravili jste si tentokrát něco nového?

Jarka Holasová: Máme základní masopustní „výbavu“, která se postupně rozšiřuje, co se týče repertoáru i kostýmů. V dramaťáku to funguje jako to kdysi bývávalo… všichni umějí všechno, v rolích se střídají, podle toho, kdo je zrovna po ruce nebo kdo zrovna může. A role a funkce si děti postupně předávají, to mě na tom hodně baví. Holčička, která začínala jako babka s nůší, když vyroste, chodí v kostýmu smrtky nebo prodává koně. Medvědem bývá nejvyšší kluk, většinou po tanečních, což tančící hospodyně také rády ocení. Program je připraven v základních bodech, ale improvizovat je také hodně potřeba. Nejdříve bavíme pana starostu, protože nám ferulí udělí tzv. povolení. Za ty roky na nás před radnicí už diváci čekávají. A potom se vydáme i po obchodech. Před lety se k nám přidal místní spolek Pronáměstí, který připívá k atmosféře stánky s občerstvením a veselými diváky.

 

Zažili jste jistě už masopust mrazivý, deštivý, covidový… Děti na poslední chvíli onemocní, musí se improvizovat. Vzpomínáte si na nějakou opravdu veselou nebo náročnou chvíli?

Jarka Holasová: Ona je to celé veselá chvíle… a protože je masopust, vše je dovoleno! Takže si to s vrchností i pěkně hlasitě vyříkáváme. Leckterý řidič je zaskočen, když uprostřed silnice zastavuje provoz smrtka nebo strážníkům městské policie věští budoucnost cikánka. Za tu dobu nám pršelo jednou, zachraňovalo nás podloubí. A když byla covidová distanční výuka, vymysleli jsme Masopust z obýváků, rodiče posílali své domácí videopříspěvky a vznikl dlouhý, ale moc pěkný pořad.

Masopust z obýváku - YouTube

 

Ještě se musíme zastavit u multižánrového alternativního festivalu Jařinec, který se letos na jaře (10. – 12. 5. 2024) bude konat v souměstí Josefov-Jaroměř už popáté. Také na něm má literárně dramatický obor ZUŠ F. A. Šporka zásadní podíl…

Barbora Maksymovová: Již popáté a určitě ne naposledy! Multižánrový rodinný festival Jařinec organizují absolventi Literárně-dramatického oboru ZUŠ F. A. Šporka v Jaroměři. Všichni jsme spolu chodili na dramaťák k Jarce Holasové, které se podařilo udělat z nás velkou partu přátel, která se i v profesním životě rozhodla věnovat divadlu v různých formách. Stále nás ale spojuje Jarka, ZUŠka a Jaroměř, kam chceme každoročně dovést zajímavé projekty, inscenace, workshopy a kapely, které nás během roku zaujmou a myslíme si, že by o ně Jaroměř neměla být ochuzena. Jařinec je specifický i svou lokací, celá sobota a nedělní dopoledne se odehrává v umělecké kolonii Bastionu IV., jenž má své kouzlo a díky němuž má Jařinec pohodovou a rodinnou atmosféru mezi pávy.

 

Jaká je dramaturgie letošního ročníku? Opět se soustředí hlavně na loutkové a experimentující divadlo amatérů i profesionálů? V minulých letech vystoupili například fyzický básník Petr Váša, divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten, písničkářky Bára Zmeková a AN-NA nebo třeba klezmerová kapela Mi Martef. Na co se můžou těšit návštěvníci tentokrát?

Barbora Maksymovová: S radostí můžu oznámit, že dramaturgii pro letošní ročník máme již kompletně potvrzenou a lákadel je opravdu hodně! Celý náš program si opět držíme v alternativní rovině. Určitě srdečně zveme na loutkové pohádky od souborů TMEL, DAMÚZA nebo od žáků z jaroměřské ZUŠ. Dále naše pozvání přijal spisovatel Pavel Novotný, sbor Veselé chvíle, jazzová kapela Hlas kontrabas, indie rockový Island Mint a trocha balkánské hudby dorazí s kapelou Yamaha oriental. Každý rok také zasazujeme do dramaturgie důležitou událost pro naše město. Minulý rok jsme sázeli dub s cílem vysadit dalších 150 do historické pozice na jaroměřské bažantnici, na místo, kde před 150 lety stálo 700 dubů a byly vykáceny za účelem zřízení fondu ke kulturním a jiným potřebám. V letošním roce považujeme za zásadní výročí 650 let od první písemné zmínky o školství v našem městě. Plánujeme součinnost s místními školami, pro které dovezeme do Městského divadla profesionální představení, nicméně výsledek spolupráce bych ráda nechala jako překvapení.

 

Obnova josefovského opevnění získala na sklonku loňského roku cenu Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro. Před pár dny jsme přinesli tiskovou zprávu, že se chystá rozsáhlá revitalizace josefovské pevnosti. Máte jako ZUŠ s tím spojené nějaké plány, sny a vize?

Vlastimil Kovář: Myšlenka revitalizace tzv. „čtvercáků“, obrovské budovy čtvercových kasáren, přišla už před několika lety. Možnost zachránit jedinečnou součást josefovské pevnosti navrhl sám Královéhradecký kraj. K hledání vize, jakým způsobem oživit prostor kasáren, byli pozváni nejprve zástupci z kulturní oblasti města, později celá veřejnost. Nápadů se sešla obrovská kupa a i naše ZUŠka několika přispěla.

Případné nové prostory by pomohly s tím, že nám současná školička začíná být malá. Zároveň by pro svou specifičnost otevíraly další možnosti využití ve výuce všech uměleckých oborů školy. Naše soubory pořádají často víkendová soustředění a ono je sice spaní ve škole vždycky jedinečný zážitek, ale pokud bychom měli kvalitní zázemí ve „čtvercácích“, bylo by to ještě lepší. Také bychom mohli pro Literárně dramatický obor, který patří mezi nejlepší u nás, mít odpovídající zázemí s divadelním prostorem a se skladem kulis, loutek. Protože všechny kulisy si naši dramaťáci vyrábějí v rámci výuky, mohli by mít i opravdové dílenské zázemí. Ve výtvarném oboru, který sdílí jednu učebnu, bychom mohli mít učebny zvlášť pro plošnou tvorbu, zvlášť pro sochařinu, keramické studio a ještě k tomu učebnu pro počítačovou grafiku. A také výstavní prostor by se nám hodil. Všechny tyto oblasti se na naší zušce vyučují a vězte, že srovnat je do jedné místnosti je často velmi těžké.

A hudební obor, kde funguje řada souborů, zaplňuje náš koncertní sál do poslední minuty. Kdybychom mohli mít zkušebnu zvlášť pro sbor, zvlášť pro velký dechový orchestr a big band, ale také smyčcový orchestr a zkušebnu pro rockové kapely – to by bylo jedinečné. Každý ze souborů totiž pro svoji práci potřebuje odlišně vybavený prostor, především co se týká akustického nastavení. Také bychom mohli mít učebnu – nahrávací studio, která by sloužila nejen pro potřeby zušky, ale mohl by se v ní vyučovat předmět elektronické zpracování hudby. Prostory by mohly ožít nejen výukou, ale i akcemi, koncerty, představeními, festivaly, výstavami pro veřejnost. Tím vším by bylo možné velkorysý objekt kasáren naplnit a oživit. A zabralo by to jeho nepatrnou část. Takže plány, sny a vize máme.

 

Festival Jařinec pořádá Kolegium hraběte Šporka. Spolek byl založen jako občanské sdružení v říjnu 2008 s cílem podporovat rozvoj kulturních a uměleckých aktivit mládeže v Jaroměři a okolí a získávat granty a finanční příspěvky, o které nemůže žádat základní umělecká škola. Asi největší akcí, kterou uspořádal, byl mezinárodní projekt nastudování dětské opery Brundibár Hanse Krásy a Adolfa Hoffmeistera v roce 2009, tedy před patnácti lety. Můžete přiblížit aktuální činnost spolku?

Vlastimil Kovář: V každém školním roce jsme pod hlavičkou Kolegia, které funguje při ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř, uspořádali několik akcí. Spolek totiž může realizovat akce, které jsou mimo možnosti zušky. Byli jsme třeba s žáky na velkém projektu v Turecku, vystupovali jsme v Albánii, také v rumunském Banátu. Tradičně na podzim jsme pořádali jazzový minifestival JAZZOMĚŘ. V současné době tvoří páteř činnosti aktivity spojené s pořádáním multižánrového festivalu Jařinec, které se začínají rozprostírat nejen na dny, kdy festival probíhá. Jednou z nich je projekt ke znovu osázení Dubiny, místa, z něhož byly před desítkami let pokáceny desítky vzrostlých dubů a prostředky z jejich prodeje potom město investovalo do jaroměřského školství a kultury. A byla to dobrá investice. Tak ji chceme naší činností za pomoci ostatních aspoň trochu vracet.

 

www.zus-jaromer.cz

Kolegium hraběte Šporka | Facebook

 

 

Zlin Design Week představuje vrchol exkluzivity v designu, který je mimo jiné dostupný všem, bez rozdílů. „Jsme hrdé na to, že náš Open Call nemá specifikace a omezení. Pro nás je každý člověk jedinečný a má mít prostor svou krásu ukázat světu,“ konstatují Julie Müllerová a Annamarie Urbánková, manažerky Fashion Show ZDW 2024.

Koncept přehlídky "Future is a Spectrum" podtrhuje dynamickou povahu budoucnosti, jež není omezena na jedinou lineární cestu, ale rozprostírá se jako rozmanité spektrum možností. Každý bod tohoto spektra reprezentuje jedinečný aspekt možné reality, vytvářející pestrou a propojenou tapisérii budoucího vývoje.

„Klíčové prvky tohoto konceptu zahrnují neustálý vývoj technologií, vzájemně nepředvídatelná propojení a smyslové zkoumání, které společně tvoří intenzivní a komplexní pohled na budoucnost módního průmyslu a společnosti jako celku,“ vysvětluje koncept dramaturgyně festivalu Jitka Smolíková.

Jak se stát součástí Fashion Show ZDW 2024?

• Kdo se může přihlásit do Open Callu? Každý! Zlin Design Week hledá diverzní modelky i modely různých tváří a tvarů, všech věkových kategorií, bez ohledu na předchozí zkušenosti. Je to příležitost pro kohokoli, kdo má chuť ukázat svůj talent a vášeň pro design.
• Jak se přihlásit? Z důvodu ochrany osobních údajů zasílejte níže přiložené požadavky do 3. března na e-mailovou adresu: fashionshow@zlindesignweek.com
  • jméno, příjmení a věk
  • odkud jste
  • výšku a míry postavy (obvod hrudníku, v pase a bocích, vel. obuvi)
  • 3 fotky: z profilu, z čela a celé postavy.

Fashion Show je otevřená všem zájemcům, bez ohledu na charakteristiky, tělesné proporce, věk či zdravotní stav. Jednoduše každý má možnost zazářit na prknech módního mola. Osobní zkušenost dokládá jedna z účastnic, Klára Hofmanová: „Akce, jako je Zlin Design Week, vždycky přinášejí spoustu inspirativních, kreativních a talentovaných lidí se zajímavými životními příběhy. Ten pocit, který zažíváte, když jdete krásně nalíčení, ve stylizovaném outfitu, který vzbuzuje ohromení a někdo ho sám vymyslel a ušil, je nepopsatelný, přeji Vám ho zažít.“

Hlavní festivalová módní přehlídka se uskuteční během pátečního programu festivalu Zlin Design Week, který vzniká pod záštitou Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati a uskuteční se od 8. do 14. května 2024. Vstupenky bude možné zakoupit už počátkem března.

Zajímají-li Vás konkrétní body programu, buďte s námi. Pro bližší informace sledujte odkazy na webovou stránku nebo Instagramový profil.

Fotografie z předchozích ročníků ZDW Fashion Show naleznete pod odkazem.

O Zlin Design Weeku

Zlin Design Week je týdenní design festival, kde může každý najít inspiraci. Prostřednictvím festivalu vytváříme platformu pro setkávání mladých designérů a profesionálů, pro prezentaci, vyjádření, sdílení a nečekaná spojení. Podporujeme mladé talenty a přinášíme čerstvý vítr v oblasti designu. Projekt vznikl roku 2015 na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně díky mezioborové spolupráci designu, marketingu, fotografie a audiovize.

Národní cena za studentský design 2023 oslavila třiatřicáté výročí! Poprvé byla vyhlášena Design Cabinetem CZ v roce 2008. Navazuje však na soutěž, kterou organizovalo od roku 1991 do roku 2007 Design centrum České republiky. Mladí designéři všech typů škol soutěžili o Národní cenu za studentský design a o ocenění Vynikající studentský design a Dobrý studentský design.

V roce 2012 se soutěž stala mezinárodní. Další změna nastala v roce 2014, kdy se rozdělila na dvě části – na obory patřící pod oblast vizuální komunikace a oblast 3D designu a užitého umění. Soutěží nezávisle na sobě v bienálovém rytmu.

Rok 2023 patří pracím z nejširšího spektra 3D designu zahrnujícího produktový a industriální design (například nábytek pro interiéry a exteriéry, interiérové doplňky, svítidla, stolovací prvky, varné nádobí, strojní zařízení, přístroje, nářadí, zdravotnická technika, předměty pro handicapované, transportní design, zemědělská technika, sportovní potřeby, hračky, didaktické potřeby, hobby, obaly s důrazem na konstrukci, řešení soukromých i veřejných interiérů aj.) a užitého umění (například sklo, keramika, porcelán, textilní a oděvní design, obuv, doplňky, šperk aj.), které vznikly po 1. lednu 2019.

Do soutěže v roce 2023 se přihlásilo 203 autorů se 226 pracemi (55 prací z oborů architektura, interiér, nábytek, 93 prací z oblastí produktového designu, svítidel a prací z oborů industriálního a transportního designu, 35 prací z oblastí obuvi, oděvů, šperků, doplňků a 27 prací z oborů sklo a porcelán) z 18 univerzit a vysokých škol a 15 vyšších odborných škol a středních odborných škol.

Jejich práce hodnotily tři nezávislé poroty: mezinárodní univerzitní porota byla složena z pedagogů vysokých škol a univerzit, národní středoškolská porota složená z pedagogů středních a vyšších odborných škol a mezinárodní porota složená z kurátorů muzeí, nezávislých expertů a nejlepších profesionálních designérů ČR včetně zahraničních designérů. Celkem hodnotilo studentské práce 91 profesionálních vysokoškolských a středoškolských pedagogů a 18 produktových a industriálních designérů, architektů, expertů, teoretiků  a kurátorů designu. 

Národní poroty nominovaly pro rozhodování mezinárodní poroty 109 prací. Mezinárodní porota pak v několikakolovém hodnocení udělila Národní cenu za studentský design 2023 *GRAND, Národní cenu za studentský design 2023 *JUNIOR, 6 ocenění Excelentní studentský design 2023 a 13 cen Dobrý studentský design 2023.

Vítěz Národní ceny za studentský design 2023 *GRAND Jan Kaděra  s  rostoucím dětským invalidním vozíkem z  Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně získává diplom, právo používat logo vítěze soutěže Národní cena za studentský design 2023 *GRAND, cenu Českých center (týdenní rezidenční pobyt v některé vybrané evropské metropoli se sídlem Českých center), pobyt v Art Campu Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZUČ v Plzni, výrobky firmy IKEA ČR, s. r. o., knihu Materiology, volný vstup do knihovny materiálů Matério, sadu odborného magazínu Interiéry a roční předplatné časopisů Interiéry a Brand & Stories.

Vítězkami Národní ceny za studentský design 2023 *JUNIOR jsou studentky Střední školy Strážnice Tereza Blažková, Viola Gajdošová, Nela Svrčinová a Natália Turkovičová za oděvní kolekci Modrotisk. Obdrží diplom, právo používat značku Národní ceny za studentský design 2023 *JUNIOR, pobyt v Art Campu Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZUČ v Plzni, výrobky firmy IKEA ČR, s. r. o., knihu Materiology, volný vstup do knihovny materiálů Matério, sadu odborného magazínu Interiéry a roční předplatné časopisů Interiéry a Brand & Stories.

Excelentní studentský design 2023 získávají Vojtěch Veverka (za sáně krosnu), Marttina Wimmerová (spona na pásek  čOčka) a Markéta Vápeníková (krmítko Berry) z Ústavu designu Fakulty architektury ČVUT, Sára Káňová (kolébka) z Ústavu nábytku Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně, Františka Benčaťová z Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (textilie Basket-like, basket-what, basket-why…) a Markéta Masnicová z Fakulty umění a designu UJEP v Ústí nad Labem. Získávají diplom, právo užívat značku Excelentní studentský design 2023 a produkty firmy IKEA.

Dobrý studentský design 2023 získali Anežka Kotková (oděvní kolekce Vlnění) z Fakulty textilní Technické univerzity v Liberci, Petra Kmošťáková (sedací prvky do exteriéru trône) a Anastasia Mazur (zrcadla s vyplétaným rámem Nami) z Fakulty umění a designu UJEP v Ústí nad Labem, Markéta Ptáčková (vakuová dlaha pro psy), Klára Vinklárková (Šněrované ramínko) a Petra Deáková (práce Prázdno na Perštýně) z Fakulty architektury ČVUT v Praze, Jan Vítek (elektrický motocykl) a Jan Dvořák (elektrický skútr Digger) z Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně, Anna Martinková (skleněný objekt Kropenka) a Kamila Dvořáková (skleněný objekt Cut) z Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, Barbora Králová (lustr Symphony) z Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Kamenickém Šenově,  Jana Dvořáková (šachy Remíza) ze Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti a Štěpán Pryszcz z AVE ART Ostrava, soukromé Střední umělecké školy a Základní umělecké školy v Ostravě.

Obdrží diplom a právo užívat značku Dobrý studentský design 2023.

Zvláštní ceny udělují děkani vzdělávacích institucí, profesionálních sdružení, muzeí a profesionálních magazínů.

Cenu Exit Design udělila děkanka Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Kolébce Sáry Káňové (LDF Mendelu, Brno), děkan Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZČU Plzeň ocenil brýle Monocat Markéty Masnicové (FUD UJEP, Ústí nad Labem), oděvní kolekci Vlnění Anežky Kotkové (FT TUL, Liberec a lustr Symphony Barbory Králové (SUPŠS, Kamenický Šenov). Cenu rektora Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze a cenu děkana Fakulty multimediálních komunikaci UTB získal Vít Gabriel za nákladní kolo (FDULS ZČU, Plzeň). Ředitel Ústavu konstruování Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně ocenil práci S-Ply Davida Stingla a Filipa Sobola. Tuto práci si pro Cenu za ergonomii vybrala Česká ergonomická společnost a Unie profesionálních designérů ČR. Cenu za ergonomii získali dále Vojtěch Veverka za produkt do hor Sáně krosna  a Tereza Horičková za edukativní stavebnici Kocki (oba z ÚD FA ČVUT) Tatáž práce získává ocenění Nadace českého výtvarného umění. Cenu za ekologii uděluje poprvé vedoucí Ústavu udržitelnosti a produktové ekologie, Fakulty technologie ochrany prostředí Vysoké školy chemicko-technologické (ÚUPE FTOP VŠCHT ČVUT) v Praze. Vybral práci Anežky Kotkové Vlnění (FT TUL), Petry Rudolfové za Koloběh oleje (VŠUP) a Karolíny Petřekové za Festivalový stolek (ÚD FA ČVUT). Cenu České ergonomické společnosti si odnesla také Petra Kmošťáková za porcelánový set jídelních talířů pro handicapované (FUD UJEP). 

Generální ředitel Národního technického muzea v Praze určil k odkoupení do sbírek NTM Sáně krosnu Vojtěcha Veverky (ÚD FA CVUT). Ředitelka Uměleckoprůmyslového musea v Praze si vybrala k odkoupení do muzejních sbírek práci textilií Františky Benčaťové (VŠUP).

V roce 2023 poprvé vybral k ocenění i vedoucí Ústavu designu Fakulty architektury ČVUT. Ocenil Sáně krosnu Vojtěcha Veverky (FA ČVUT), Koloběh oleje Petry Rudolfové (VŠUP) a psychoterapeutickou Deku bezpečí Martiny Wimmerové (FA ČVUT).

Cenu brněnského studia Design ATAK získal Jan Hába z Mendolvy univerzity  (ÚN TDF) za návrh vstupní budovy historických vodojemů. Nadace českého výtvarného umění ocenila oděvní kolekci Modrotisk autorek Terezy Blažkové, Violy Gajdošové, Nely Svrčinové a Natálie Turkovičové ze Střední školy Strážnice.  

Každým rokem hlasuje prostřednictvím internetu veřejnost o Cenu veřejnosti. V roce 2023 ji získali Anton Smirnov z FDU LS v Plzni za Marťanský rover pro budoucí expedici na jiné planety a studentky Střední školy Strážnice Tereza Blažková, Viola Gajdošová, Nela Svrčinová a Natália Turkovičová za oděvní kolekci Modrotisk.

Soutěž mohla proběhnout díky finanční podpoře Rozvojového a podpůrčího fondu GESTOR, České ergonomické společnosti a jejímu projektu Ergonomie do škol, Městské části Praha 1, firmy Grund a nadace Jablotron. Materiálové projekt podpořili Design Cabinet CZ, Česká centra, Galerie České spořitelny, Cargo Gallery, IKEA ČR, Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara – Art Camp, studio Design ATAK, ABF a knihovna materiálů Matério.

Grafický vizuální styl soutěže a katalogu vytvořil doc. akad. mal. František Steker z Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZČU v Plzni, vizuál pro mediální sítě MgA. Kateřina Puncmannová.  

Design Cabinet CZ je zapsaný spolek podporovaný převážně dobrovolníky – studenty designu.

 

Těžiště výstavního projektu Art Grand Slam, realizovaného kulturní platformou Sport in Art, spočívá ve výstavě, která v první řadě nese téma sportu, zároveň ale dává prostor i tématům celospolečenského rozsahu. Do prvního ročníku otiskl svou kurátorskou vizi nezávislý kurátor, historik umění a výtvarný kritik Petr Vaňous, a to prostřednictvím tématu Uvnitř pohybu, která sám určil. „Projekt se zaměřuje na výběr děl předních současných českých vizuálních umělkyň a umělců, kteří se ve své práci dotýkají tématu v podmnožině pohybu a sportu. Vnější radost a vitalita je kontrolována temnějším pohybem vnitřních nároků, představ, tužeb, snů a ambicí. Prostřednictvím děl vizuální kultury se dostáváme do samotného jádra problému, v němž vzniká a zaniká základní projev lidského života – pohyb,“ uvádí Petr Vaňous k projektu Art Grand Slam. V roce 2024 se výstava kromě SmetanaQ Gallery představí díky spolupráci s Českými centry také v Českém centru Paříž, a to v době konání letních olympijských her.

Slavnostní vernisáž premiérového uvedení výstavy ve SmetanaQ Gallery odkryje 15. února nejen díla samotná, ale také umělecko-sportovní počiny roku 2023. Zastoupeny budou v šesti kategoriích, každá z nich je dozorována odborným garantem: výtvarné umění (Petr Vaňous), film (Jindřiška Bláhová), kniha (Milan Tesař), divadlo a tanec (Marta Ljubková), fotografie (Tomáš Pospěch), veřejný prostor (Marie Foltýnová). Z reprezentativních děl vybere garant jako skvělý příklad svého oboru a zajímavý kulturní podnět pro veřejnost právě jedno, které získá ocenění. „Podobné vyhlášení v kulturním prostředí není. Známe cenu za mladou kritiku, či prestižní ocenění ceny Jindřicha Chalupeckého. V uměleckém prostředí je sportovní tématika okrajovým tématem, a my jsme se rozhodli na ni výrazněji poukázat,” přibližuje záměr projektu Art Grand Slam i nového ocenění manažerka projektu, Josefína Frýbová. Důležitou součástí projektu Art Grand Slam je propojení s mladou generací, proto vítěz obdrží designovou cenu podle návrhu studentů ateliéru Sklo Fakulty umění a designu UJEP pod vedením Marcela Mochala. Na finální podobě a výrobě trofeje se podílí také prestižní česká designová a sklářská společnost Lasvit.

Podpora mladých umělců se odráží rovněž ve výběru tvůrců, kteří na výstavě Uvnitř pohybu ukazují, že umění a sport mohou být vzájemnou inspirací, nikoliv oddělenými zájmovými skupinami. Deset renomovaných umělců doplní svou tvorbou tři zástupci nejmladší generace. Ze zavedených jmen současné české výtvarné scény jsou na výstavě zastoupeni Michael Rittstein, Milena Dopitová, Dalibor David, Paulina Skavová, Michal Cimala, Pavel Šmíd, Alena Anderlová, Lubomír Typlt, Jakub Janovský a Jitka Petrášková. Trojice mladých autorů vzešla z veřejně vypsané soutěže, tzv. open callu, kterým projekt Art Grand Slam podporuje mladé umělce do 30 let v kariérním posunu i inspiraci k novým tématům. Kurátora nejvíce zaujali Veronika Čechmánková videoartem Dialogue with the Previous, který se poeticky dotýká proměny tradičních symbolů v čase a pohybu člověka; Lukáš Slavický, jenž v triptychu Glory Glory složeném z obrazů a videa reflektuje podobnosti profesionálního sportu a umělecké praxe; a autorská dvojice z platformy INSTITUT INSTITUT Tereza Sikorová a Tomáš Moravanský s filmovým experimentem Dead in the Pool umístěným na městskou plovárnu. „První tři mladé umělce open callu jsem vybral na základě přesvědčivých děl, které do soutěže přihlásili. Jsem rád, že dvě autorky a jeden autor obohatí připravovanou výstavu o video a pohyblivý obraz. Jejich účast určitě podpoří téma letošního ročníku „Uvnitř pohybu“. Díla jsou to mnohoznačná a jejich vazba ke sportu má spíše polemickou příchuť,” přibližuje svůj výběr Vaňous. Mladá a nekonvenční automobilová značka CUPRA jednoho z výherců open callu ocení na slavnostním večeru 15. února speciální cenou, kterou bude zapůjčení auta pro výjezd do jedné z předních evropských galerií pro načerpání inspirace a rozvíjení networkingu se zahraničními umělci i institucemi. Jeden z mladých talentů navíc získá letní rezidenční pobyt v Paříži a možnost prezentace děl v prostorách tamního Českého centra.

Výstava Uvnitř pohybu bude veřejnosti otevřena od 16. února do 17. března 2024 v prostorách SmetanaQ Gallery na Smetanově nábřeží v Praze. Galerie je otevřena od úterý do neděle, vždy od 11 do 18 hodin. Vstup je zdarma.

Art Grand Slam je výstavní projekt inspirovaný pohybem a sportem, jehož první ročník se uskuteční v Praze v roce 2024. Je určen profesionálním umělcům, ale i mladým autorům do 30 let. Součástí je vyhlášení nejlepších umělecko-sportovních počinů předchozího roku, a to v šesti kategoriích. Hlavní část projektu Art Grand Slam je založena na výstavě, která bude mít každý rok nového kurátora, a to především z důvodu zabránění umělecké a tématické stagnaci. Kurátor z tohoto důvodu vybírá i podtitul výstavy, která se v první řadě věnuje sportu, ale zvoleným podtitulem má možnost upozornit na důležitá témata v celospolečenském rozsahu. Pro první ročník výstavního projektu byl zvolen kurátor Mgr. Petr Vaňous PhD., uznávaný odborník, který zrealizoval již mnoho výstavních projektů v Čechách i zahraničí. Petr Vaňous vybral pro první ročník téma nazvané „Uvnitř pohybu“. Projekt organizuje kulturní platforma Sport in Art.

WEB |  www.artgrandslam.org

 

Česká centra, příspěvková organizace Ministerstva zahraničních věcí ČR, jsou stěžejním nástrojem veřejné diplomacie zahraniční politiky Česka a rozvíjejí kulturní vztahy mezi zeměmi. Jakožto kulturní institut jsou členem sítě zahraničních evropských kulturních institutů EUNIC. Prezentují naši zemi v široké škále kulturních a společenských oblastí: od umění přes kreativní průmysly až po propagaci úspěchů české vědy a inovací. Věnují se výuce češtiny v zahraničí. Zapojují se do mezinárodních projektů a slouží jako platforma pro rozvoj mezinárodního kulturního dialogu. V současnosti působí v zahraničí celkem 26 poboček na 4 kontinentech. Kromě Českých center spravují také Český dům v Jeruzalémě a Bratislavě. Více na www.czechcentres.cz

 

Partneři projektu:

Hlavní mediální partner: CUPRA

Partneři: Centre Tchèque Paris, Česká centra, Sport in Art, SmetanaQ, Lasvit

Mediální partneři: CzechCrunch, Reportér, Radio 1, Artmap, Artikl, Uni - kulturní magazín, Otevřené ateliéry Praha

Pod záštitou: hl. m. Prahy, městské části Praha 1, Ministerstva kultury