Co se děje

Dvořákův Koncert pro klavír a orchestr g moll se nehraje právě často. Skladatel, který byl velmi dobrým klavíristou, ale asi bychom jej neoznačili za virtuosa, zde interpretům předepsal part, který byl v podstatě nad jejich tehdejší technické možnosti. Časem pak  vznikla upravená, efektnější a, dalo by se říct, přístupnější podoba koncertu. Lukáš Vondráček však žádné technické omezení nemá a vrací se, jak je dnes pravidlem, k původní verzi. Ve svém repertoáru má tento náročný koncert již od dětských let a řadí ho mezi oblíbené.

„Hledáme a zveme špičkové umělce. A pokud je jeden takříkajíc „náš“, proč toho nevyužít? Co se mi na Lukášově hře líbí? Má všechno: techniku, muzikalitu. Čím se však výrazně odlišuje, je práce se zvukem a transparentností, jaké je schopen dosáhnout,“ doplňuje Jan Žemla. Kromě tohoto díla se posluchači mohou těšit na Janáčkovy Moravské tance, Dvořákovo Scherzo capriccioso a závěr večera bude patřit Šostakovičově Deváté.

S ohledem na nařízená opatření pro konání hromadných akcí určila Janáčkova filharmonie Ostrava pravidla pro oddělený vstup do sálu, s nimiž budou návštěvníci koncertu seznámeni prostřednictvím informačních tabulí umístěných před Domem kultury města Ostravy. Vstup do budovy a následně do společenského sálu bude možný pouze s rouškou nebo jinou vhodnou ochranou úst a nosu. 

Další informace najdete na webových stránkách www.jfo.cz a Facebooku JFO.  

„Film Helios režiséra Ondřeje Sovíka ukazuje strhující životní a profesní cestu matematika Miloslava Druckmüllera, jehož snímky sluneční korony pořizované během zatmění Slunce získaly světový ohlas a uznání. Zaujaly americkou NASA, dostaly se na obálky prestižních časopisů. Nikdo jiný zatím nic takového nedokázal,“ uvádí kreativní producentka Rebeka Bartůňková a pokračuje: „Miloslav Druckmüller skloubil své znalosti matematika, programátora a zkušeného vědeckého fotografa. A díky tomu otevřel nové možnosti zkoumání slunečních jevů, které by mohly představovat ohrožení pro naši civilizaci. Krom toho mají jeho snímky a vizualizace úžasnou estetickou hodnotu, což snímek činí velmi atraktivním.“ 

Dokument zachycuje neuvěřitelný příběh původně amatérského fotografa slunečního zatmění, který svou vytrvalostí a invencí způsobil světový průlom ve výzkumu Slunce. Zkoumání mechanismů jeho magnetického pole je možné jen v momentu úplného zatmění. Má to ale háček. Zatmění trvá jen pár minut, během nichž je nutno co nejlépe všechno zaznamenat a potom výsledky matematicky zpracovat. Výzkum se proto dlouho nehýbal z místa. Pak ale přišel Miloslav Druckmüller s neobyčejným nápadem, který všechno změnil.

„Příběh je o výzvě motivované touhou po vlastním zdokonalení. Ukazuje nám, že i když slyšíme, že je něco nemožné dokázat, závisí úspěch zejména na našem odhodlání. A občas na sérii náhod,“ vysvětluje režisér Ondřej Sovík a dodává: „Na začátku příběhu stál cíl zcela osobní povahy. Touha po hezké fotografii, uchování vzpomínky v co nejautentičtější podobě a radost z toho, že se člověk nevzdá a dokáže vyřešit problém, který před ním leží. Nic víc. Tento motiv byl pro mne osobně jeden z nejsilnějších. Možná si dnes mnoho lidí říká, že už není prakticky co objevovat. Na příběhu Miloslava Druckmüllera je vidět, že je možné si pořád klást velké otázky o světě kolem nás.“

scénář a režie: Ondřej Sovík // kamera: Jakub Kýr // dramaturgie: Bára Kopecká // výkonný producent: Roman Blaas // kreativní producentky: Rebeka Bartůňková, Martina Šantavá

Petr Reimann se narodil 9.9.1945 v Teplicích- Proseticích. Zde také navštěvoval Obecnou školu, později byl žákem školy u Nových lázní a povinnou školní docházku ukončil v Bystřanech. Kreslil a maloval od útlého dětství a velký vliv na něj měl učitel kreslení Jaroslav Nobilis. Lákalo ho studium na umělecké škole v Uherském Hradišti, ale osud nakonec rozhodl jinak. Jeho další životní kroky vedly na SVVŠ v Teplicích, a po maturitě nastoupil na vojnu. Ani po dobu vojenské základní služby ho malování nepřestávalo bavit, podílel se na výzdobě Armádního domu v Jelšavě na Slovensku, kde v té době sloužil.

V roce roce 1968 byl přijat do propagačního oddělení obchodního domu Prior v Teplicích. Pracoval zde téměř 5 let jako aranžér a výtvarník. 21.srpen a začátek okupace prožíval v Teplicích. V té době se také seznámil s lidmi z uměleckého prostředí, a někteří z nich i ovlivnili jeho další život. Scházeli se v Rybnické vinárně a později ve Sklípku v Trnovanech. Mezi jeho velmi dobré přátele patřil grafik Štefan Pello nebo kolegové z oboru Zdeněk Kálecký, Jiří Bartl, Standa Lhota a Franta Havlík.

V roce 1972 byl na hodinu propuštěn ze zaměstnání, pro hrubé porušení socialistického řádu. Důvodem k tomu byla kresba zpěvačky Marty Kubišové otištěná v měsíčníku Revue Teplice. V té době ho Štefan Pello seznámil s akademickým malířem Václavem Blahošem, který se stal jeho učitelem a dobrým přítelem.  To už Reimann pracoval v řetenické cihelně jako bagrista a dělník. Po uplynutí dvou let nastoupil do podniku Obnova Teplice jako výtvarník. Stále maloval a byl rád, že našel opět práci, která ho bavila. V roce 1976 se přistěhoval do Teplic Zdeněk Petřík a začal pracovat ve stejném podniku jako Reimann. Oba milovali malování a brzy se z nich stali přátelé! Často spolu vystavovali, hlavně v Teplicích, Bílině, Duchcově a Oseku. Byli zakládajícími členy výtvarné skupiny ,,MY83''.

V letech 1990 až 2000 žil a pracoval Reimann v Holandsku. V roce 2003 pracoval jako učitel ve Speciální škole v Trnovanech a později i na pile ve Světicích. V současné době žije, pracuje a maluje v Teplicích. Jeho obrazy jsou zastoupeny v soukromých sbírkách v České republice, v Holandsku, Itálii, USA, Kanadě, Polsku, Německu, Švýcarsku, Švédsku,Turecku, Slovensku, Belgii, Francii a Ukrajině.

Zdá se, že ani pokročilý věk ho nepřipravil o chuť do života. Pořád se mu ženy líbí a stále ho baví malovat. Snad to vše vycítí i diváci z jeho obrazů.

Soňa Filipová se narodila v Duchcově, kde také strávila řadu let svého života. Po absolvování Pedagogické fakulty UJEP v Ústí nad Labem se věnovala pedagogické profesi i práci v jiných oborech. Díky zaměření studia a velkým vzorům, je žačkou prof. Miroslava Houry, a především díky lásce k výtvarnému umění ve všech jeho formách, se jí stalo umění nedílnou součástí života. Nyní již osmým rokem pracuje v grafické dílně UJEP pod vedením pana Mgr. A. Kračmara. Její práce jsou charakteristické pestrou škálou různých grafických technik, jejich kombinací a příjemnou hrou barev. Jsou otevřenou cestou k dalším postupům a jinému pojetí grafiky.

Svými pracemi se opakovaně účastní výstav v mnoha městech Ústeckého kraje i mimo něj.

FRÝDEK- MÍSTEK: Aktivní senioři (ASEČ) ve Frýdku-Místku ve spolupráci s Městskou knihovnou ve Frýdku-Místku srdečně zvou na večer TŘI CESTY SOUROZENCŮ ČAPKOVÝCH - Význam HELENY, 75. výročí JOSEFA, 130. výročí KARLA. Po stopách sourozenců Čapkových: místech a městech jejich narození, dětství, studií i návratů, které inspirovaly jejich životy a tvorbu. Které utvářely jejich osudy, postoje a nezlomný charakter, jimiž se zapsali do české historie i do povědomí veřejnosti. Uvádí Olga Szymanská.

V důsledku celosvětové pandemie se pořadatelský tým letošního 12. ročníku mezinárodního kameramanského festivalu Ostrava Kamera Oko rozhodl pojmout svůj program netradičně. Festivalový týden bude rozdělen na dva menší bloky, z nichž první se odehraje ve dnech 25.–27. září v prostorách Galerie PLATO a kina Etáž v Dolních Vítkovicích. Dobu konání druhého bloku pořadatelé teprve oznámí.

Situace se nepromítne pouze v pozměněné formě, ale také v samotném programu. Diváci se mohou těšit na unikátní audiovizuální noc, projekci letního kina ve Vítkovicích i pásmo soutěžních snímků, které bude akcentovat země výrazně zasažené epidemií.

Ředitelka festivalu Gabriela Knýblová k programové linii uvádí: „Rádi bychom divákům v průběhu těchto víkendů nabídli prostřednictvím našeho programu dvě rozdílné vize budoucnosti, která může nastat. Dystopickou a pozitivní. Je možné je vnímat jako dvě protichůdné možnosti, stejně jako dvě po sobě jdoucí fáze, přičemž ještě není zcela jisté, kdy a za jakých podmínek se ta druhá, přinášející pozitivní rozuzlení, odehraje.“

Dystopický začátek
První festivalový víkend se ponese v duchu dystopie. Ostrava Kamera Oko nabídne ve spolupráci s pražským hudebním vydavatelstvím Genot Centre v pátek 25. září v Galerii PLATO zahajovací audiovizuální noc plnou elektronické hudby, temné vizuality a dalších smyslových požitků. Událost je tvořena na míru prostoru i danému tématu a potrvá až do ranních hodin. Kromě členů Genot Centre během večera vystoupí i hudebník Lišaj se svým novým setem postaveným výhradně na vlastních terénních nahrávkách. V samém závěru účastníci zasednou ke společné snídani, na jejíž přípravě se bude podílet Lucie Králíková, zakladatelka výtvarně-ekologické platformy Efemér. Vstup na páteční program bude exkluzivně umožněn pouze 50 návštěvníkům.

Filmové projekce v kině Etáž
Sobotní a nedělní program se pak přesune do areálu Dolních Vítkovic a to konkrétně do nově otevřeného prostoru kina Etáž. „V reakci na řadu pozastavených 'áčkových' festivalů a umlčení kinodistribuce jsme se rozhodli pozměnit koncept uvádění soutěžních snímků a dát ve speciálním vydání letošního Oficiálního výběru kromě nových snímků prostor také starším dílům autorů jako je Radu Jude, Santiago Racaj či Kleber Mendonça Filho, kteří byli již v minulosti na Ostrava Kamera Oko prezentováni. Jejich díla však uvedeme v novém, originálním a neotřelém pohledu. V Oficiálním výběru budeme reflektovat také tvůrce z koronavirem výrazně postižených zemí jako je Španělsko či Brazílie.” uvedl zakladatel festivalu a dramaturg hlavní soutěže Jakub Felcman. Přestože se částečně jedná o výběr starších filmů doplněných o aktuální počiny, jejich kurátorská selekce a uvedení se podle Felcmana samo o sobě stává premiérou.

Do výběru je však zařazeno i několik nových snímků, mezi nimiž silně rezonuje šestihodinový film ruského režiséra Ilji Khrzhanovskeho a německého kameramana Jürgena Jürgese DAU. Degenerace. Jedná se o finální 13. díl eposu DAU neotřele simulujícího socialistickou diktaturu v Sovětském svazu. Celá série se začala natáčet před 15 lety ve
věrohodně zrekonstruovaných moskevských ulicích a především areálu sovětského výzkumného ústavu vedeného držitelem nobelovy ceny Levem Landauem (přezdívaným Dau). Herci i neherci byli snímání dnem a nocí, natočeny byly stovky hodin materiálu, často velmi sexuálně a násilně explicitního, na projektu participovaly desetitisíce lidí. Jedná se o silný autentický zážitek stylizované “reality-show” pro odvážné, který měl premiéru na letošním Berlinale a sklidil značně kontroverzní ohlasy.

V rámci sobotní projekce letního kina Etáž pak diváci uvidí japonský film Kontora, rodinný snímek, který vzdává poctu mladým japonským vojákům druhé světové války a poetickým způsobem vykresluje mlčení jako reakci na trauma. Černobílý počin s výrazným autorským rukopisem estonského kameramana Maxe Golomidova zvítězil na konci loňského roku na Mezinárodním filmovém festivalu v Tallinnu a jeho projekce v České republice bude zcela ojedinělá.

Druhá část
Datum druhého festivalového víkendu organizátoři teprve oznámí. Již teď však mají potvrzené jména dvou vystupujících, kteří se v rámci jeho programu divákům představí.
Jedná se o hudebního producenta Ondřeje Mikulu vystupujícího pod jménem Aid Kid, talentovaného českého hudebního producenta a DJ, který je držitelem ocenění Vinyla za objev roku, a vizuálního umělce Pavla Karafiáta, který ve své tvorbě kombinuje matematické postupy generativního designu, simulace přírody a field recording. Tito dva umělci spojí síly v audiovizuálním projektu, který vzniká v reálném čase na daném místě a vyniká výraznou barevnou stylizací.
Organizátorský tým Ostrava Kamera Oko bedlivě mapuje situaci v regionu a na její vývoj bude při stanovení druhého termínu reagovat.

www.ostravakameraoko.com
https://www.facebook.com/ostravakameraoko/

Kiruna vypráví příběh švédského města za polárním kruhem, které bylo postaveno na obrovském ložisku železné rudy. Důsledkem důlní činnosti se začalo postupně propadat. Městská rada se společně s těžební společností LKAB rozhodly město včetně obyvatel přesunout o 3 kilometry na východ. Jak ale může taková budoucnost přesunutého města vypadat?

Na pozadí velkého příběhu stěhujícího se města sleduje film tři konkrétní drobné příběhy místních obyvatel, kteří se snaží přizpůsobit nebo vzepřít podivné situaci. Sámská teenagerka Maja objevuje původ své rodiny a vlastní kulturní dědictví, Abdalrahman, teenager z Jemenu, přichází do města jako uprchlík a pomalu zjišťuje, že stát se Švédem vyžaduje víc než jen získat potvrzení o trvalém pobytu. Do třetice doplňuje mozaiku silných nenápadných hrdinů stárnoucí učitel a místní aktivista Timo, který je odpůrcem přesunu a jasně demonstruje střet starého světa s novou průmyslovou společností. Zánik starého města pro něj znamená krutou ztrátu vlastních vzpomínek. Protagonisté hledají vlastní identitu, společné hodnoty a lepší budoucnost. Snaží se přizpůsobit absurdní situaci a kompletnímu přesunu města, který má nastat do konce roku 2033.

„Pro spolupráci nás oslovila samotná autorka filmu – Greta Stocklassa. Tou dobou byla už několikrát v Kiruně a ukázala nám spektakulární vizuály z místní krajiny a vyprávěla o tom, co se v Kiruně děje, a jak k celé situaci dramatického přesunu přistupují obyvatelé. Námět nás okamžitě nadchnul a tak jsme film vzali bez váhání pod svá křídla," popisuje producent snímku Michal Kráčmer, který navíc pochází z Litvínova. Téma vytěženého a proměňujícího se post-industriálního města je mu tak velmi blízké.

Kiruna je metaforou současné evropské společnosti. Greta Stocklassa usazuje k jedinému pomyslnému vratkému stolu téma migrace, snahu vyrovnat se s vlastní kulturní identitou, kterou prožívá mladá sámská dívka, konflikt starého a nového dynamického světa stejně jako střet mezi průmyslovou městskou krajinou a panenskou přírodou.

Dokument nabízí také velmi specifickou hudbu od zvukaře Pavla Jana. Ten v okolí dolu nahrával na elektrosluch – zařízení, které zaznamenává elektromagnetické vlnění a přenáší je do zvukové formy. Zároveň složil hudbu pro varhany místního kostela, které se postupně rozlaďují důsledkem těžebních vibrací.

„Obrazově je film impozantní, jelikož využívá polární záře a dalších výjevů pro dechberoucí vizualitu, což je autorská práce kameramana Stanislava Adama,“ říká Vladan Petković ve své recenzi pro největší evropský filmový informační portál Cineuropa.           

Film se již představil jako vůbec první český snímek po dlouhé řadě let v hlavní soutěži na jednom z nejprestižnějších dokumentárních filmových festivalů Visions du Réel ve Švýcarsku, na zahraničních festivalech Krakow IFF, Seoul Eco IFF nebo Palić IFF v Srbsku, dále jako jediný český film v hlavní soutěži na MFDF Jihlava, na Stockholm Feminist Festivalu nebo českých festivalech Jeden svět, Finále Plzeň, Elbedock či Zlín IFF. Nominován byl na cenu DOC Alliance Selection 2019 – nejlepší evropský dokumentární film.

Premiéra snímku proběhne 11. září 2020 od 19:30 hodin v Oblastním muzeu a galerii v Mostě. Vstup na akci je zdarma. Po premiéře proběhne diskuze s doc. Tomášem Pavlíčkem, historikem architektury, který se zaobírá severočeskou architekturou, se spisovatelkou Veronikou Bendovou, která loni napsala knihu Vytěženej kraj, za níž byla nominována na Magnesii Literu a režisérkou filmu Gretou Stocklassou.

Film je do českých kin uváděn společností Pilot Film od 11. 9. 2020, do alternativních prostorů distribuční platformou KineDok od října 2020 a na internetu bude mít premiéru od 28. 9. 2020 na portálu DAFilms.

Na Slovensku film do kin uvádí společnost Film Expanded a je k vidění také v mezinárodní síti alternativní distribuce KineDok v Polsku, Maďarsku, Bulharsku, Chorvatsku a Rumunsku.             

Trailer najdete zde: 

https://drive.google.com/drive/u/2/folders/1xdIlZ8QTeFDQZ9MrxEOtfyj-1fAoJQKS

Věcné názory profesora Josefa Fanty týkající se péče o lesní ekosystémy a krajinu jsou v posledních desetiletích v české debatě o smysluplném využívání lesa a krajiny nepřehlédnutelné. "O les se nedá pečovat harvestorem," říká ve svých vzpomínkách, jež původně zazněly v rámci oblíbeného pořadu ČRo Vltava Osudy, avšak pro knižní zpracování byly podstatně rozšířeny. Životní cesta krajinného a lesnického ekologa vedla ze stabilního rodinného prostředí přes Lesnickou fakultu ČVUT v Praze do výzkumu lesa, přírody a krajiny. Na dalším vývoji jeho životní dráhy se podepsal srpen 1968 a zákaz výkonu povolání a publikování. Složitá osobní situace vyústila do emigrace a do úspěšného působení na prestižních vědeckých pracovištích v Nizozemsku. Jak užitečné jsou jeho vědecké informace a odborné zkušenosti pro domácí české prostředí, dokážeme paradoxně docenit teprve nyní, kdy se kvalita české krajiny postupně dostala v řadě ukazatelů na nejhorší místo v Evropě a ekologická katastrofa v českých lesích je v plném rozběhu. Jeho pohled z odstupu na současnou českou situaci a řešení aktuálních ekologických problémů lesa a krajiny jsou užitečné a nutí k zamyšlení.

Josef Fanta (*1931)

Vystudoval Lesnickou fakultu ČVUT v Praze, obor ekologie lesa a ekologie krajiny. Profesní dráhu zahájil ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti v Opočně, kde v padesátých letech minulého století řídil program Přeměny smrkových monokultur na smíšené porosty. Na počátku šedesátých let minulého století připravoval zřízení prvního českého národního parku v Krkonoších. Po jeho zřízení byl jmenován náměstkem ředitele a tajemníkem vědecké rady parku. Založil vědecký sborník Opera Corcontica.

Po roce 1968 byl politicky persekvován (zákaz výkonu povolání, zákaz publikování), v následujících letech pracoval jako topič a zahradní dělník. V roce 1977 emigroval a usadil se v Nizozemsku. Zde pracoval pro organizaci Natuurmonumenten (ochrana přírody) v Ústavu pro výzkum lesa a krajiny. Následně byl jmenován profesorem na Amsterodamské univerzitě (obor ekologie krajiny) a na Univerzitě Wageningen (obor ekologie lesa). V rámci činnosti mezinárodní lesnické výzkumné organizace IUFRO (International Union of Forest Research Organizations) řídil její pracovní skupinu Ecosystems a organizoval mezinárodní vědecké konference věnované tomuto tématu. Jako vědecký konzultant nizozemské Nadace FACE (Forests Absorbing Carbondioxyde Emissions) organizoval v devadesátých letech výzkum a obnovu lesů v Krkonošském národním parku zničených za totality kyselou depozicí.

Za pobytu v Nizozemí se podílel na řešení řady evropských výzkumných projektů zaměřených na studium ekologie lesa a krajiny, na přirozené vývojové procesy v lesních ekosystémech, na udržitelné využívání evropských lesů a krajiny, a na ochranu a management přírody. V letech 2001–2004 byl členem nizozemské pracovní skupiny, která organizovala inventarizaci pralesů mírného pásma Evropy (Rumunsko, Bulharsko).

V roce 2002 byl jmenován hostujícím profesorem Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Na její Přírodovědecké fakultě přednášel ekologii krajiny. Dosud se podílí na zajištění výuky ekologie krajiny pro zahraniční studenty na Fakultě životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze.

Za zásluhy o rozvoj ekologického výzkumu a modernizaci nizozemského lesnictví obdržel v roce 2006 vyznamenání holandské královny a byl jmenován důstojníkem Oranžsko-nassavského řádu. V letech 2002 a 2007 obdržel Cenu ministra životního prostředí České republiky. Při příležitosti padesátého výročí existence Krkonošského národního parku mu byla udělena Cena Josefa Vavrouška za rok 2014 za jeho roli při založení prvního českého národního parku, za zásadní roli při záchraně krkonošských lesů, a zejména za zcela klíčovou pozici ve veřejné debatě o ochraně lesů v ČR, především v národních parcích.

Za svého působení na různých pracovištích publikoval celou řadu vědeckých monografií a na dvě stě vědeckých a odborných prací. Je členem několika vědeckých společností. Od svého návratu do ČR v roce 2010 spolupracuje s českými vědci na projektech zaměřených na vědecký výzkum lesa a krajiny. Jako aktivní člen vědeckého sdružení Platforma pro krajinu při Botanickém ústavu Akademie věd ČR usiluje o změnu způsobů využívání české krajiny a lesů, těžce postižených nevhodnými způsoby hospodaření (mimořádný rozsah eroze zemědělských půd, kůrovcová kalamita).

Křest knihy se uskuteční v úterý 15. září od 16.30 hod. v Radiocafé Vinohradská 12, Praha 2.

www.radioteka.cz

„Mimo jiné se Michaela Zajmi věnuje i písňové tvorbě, která je pro ni důležitým a oblíbeným doplňkem operního žánru. Jejím dvorním pianistou je Pavel Voráček, o jehož virtuozitě se poličské publikum mohlo již několikrát přesvědčit. Oba umělci vystoupí s pestrým programem, který představí známé i méně uváděné, leč o to zajímavější písně Bohuslava Martinů, například „Dvě písně na texty negerské poezie“, a zcela jistě nadchne také milovníky velkých operních árií od Martinů, Mozarta, Dvořáka či Rossiniho, z nichž každou by bylo možné označit za pověstný zlatý hřeb, byť tím nejblyštivějším bude patrně koloraturní árie Rosiny z opery Lazebník sevillský ´Una voce poco fa´,“ uvádí organizátor akce a předseda Spolku NÁŠ MARTINŮ, Mgr. Jaroslav Novotný.

„To ale není úplně vše, protože klavírista Pavel Voráček si připravil ještě vlastní hudební překvapení, kterým nepochybně umocní kouzelnou atmosféru celého večera,“ dodává.

Michaela Zajmi a klavírista Pavel Voráček společně představí písňový recitál 22. září 2020  v 18.00 hodin v hudebním sále poličského muzea.

 Více na www.cbmpolicka.cz

„Naše plátno umístíme v prostoru Šafaříkových sadů pod hotelem Continental a malovat na něj budeme akrylovými barvami. Barvy a štětce na místě rádi zapůjčíme i zájemcům, kteří se k nám budou chtít připojit,“ zve ředitelka ZUŠ Trnka Daša Nesvedová. Hotový velkoformátový obraz pak škola vystaví na své budově v Plzni - Doubravce ve Staniční ulici číslo 2.

Tradiční akce ZUŠ Trnka s názvem Trnkova zahrada přivádí už pojedenácté tvorbu z tříd pod otevřené nebe, děti mají jedinečnou příležitost předvést své umění ve veřejném prostoru před zraky kolemjdoucích. Díky této myšlence se Trnkova zahrada před čtyřmi lety přirozeně propojila s celorepublikovým programem prezentace škol ZUŠ Open a stala se jeho součástí. Letošní plány bohužel překřížil koronavirus a akce ZUŠ Open, které se měly původně odehrát v květnu, se volně rozprostřely do celého podzimu. „Pro naše tvoření jsme si vybrali nejbližší možný termín po prázdninách, téma ‚Začátek‘ může znamenat nový školní rok, ale i začátek trochu jiného světa, který nás teď čeká,“ řekla Daša Nesvedová.

Šafaříkovy sady nejsou jediným místem, kde mohou Plzeňané na začátku školního roku obdivovat práci žáků ZUŠ Trnka. Velké keramické plastiky psů, koček a koní, které děti vytvořily v průběhu minulého školního roku, se staly součástí výstavy okrasných rostlin Alpinum klubu Plzeň v zahradě gymnázia na Mikulášském náměstí. Výstava skalniček a keramických plastik je k vidění od 26. 8. do 4. 9. 2020 v době od 9 do 18 hodin.

Soukromá ZUŠ Trnka o.p.s. byla založena z iniciativy nynější ředitelky Daši Nesvedové v roce 2002 a v současné době ji navštěvuje přes 300 žáků. Škola má dva obory - literárně dramatický a výtvarný, kde si zájemci mohou dále vybrat. Mohou se buď věnovat všeobecné výtvarné výchově, kde mají možnost rozvíjet svůj talent v kresbě, malbě, grafice a keramice, nebo animační tvorbě se zaměřením na klasické animační techniky i na multimédia. Další možností volby je keramika a sochařství. V novém školním roce otevírá škola od září jako novinku také obor taneční. ZUŠ Trnka má více než devadesátiprocentní úspěšnost v přijetí absolventů na střední i vysoké umělecké školy.

Více najdete na www.zustrnka.cz a na FB.