Ústecký kraj

„Jsme rádi, že se otcovo přání podaří naplnit. Měl k Ústí opravdu blízký vztah a těším se, že u příležitosti ústeckého pohřbu jeho rodné město konečně poznám i já, ještě jsem tam nikdy nebyla,“ poznamenala dcera Kerstin Funk. Právě výjimečný vztah k rodnému městu stál za donátorstvím Klause Horstmanna-Czecha. Věnoval Muzeu města Ústí nad Labem v letech 1995 až 2015 postupně 15 plastik, které dokumentují jeho celoživotní tvorbu. „Vzhledem k tomu, že jde o sochaře evropského věhlasu, jehož díla jsou zastoupena v uměleckých sbírkách předních galerií v Německu a v Itálii, má tato kolekce soubornou hodnotu řádově v miliónech korun,“ podotknul ředitel muzea Václav Houfek. Klaus Horstmann-Czech byl mimo jiné také čestným profesorem jedné z nejznámějších evropských uměleckých škol „Accademia delle Arti del Disegno“ ve Florencii v Itálii.

Tvorbu Klause Horstmanna-Czecha ovlivňovalo antické umění, které se promítá do tvarové čistoty jeho geometrických těles. Pracoval s ušlechtilými materiály, především s mramorem, ušlechtilou ocelí a bronzem. Vedle Heidelbergu, kde jeho plastiky zdobí veřejný prostor, tvořil pravidelně také v italské Carraře. Carrarský mramor patřil k jeho nejoblíbenějším materiálům. Proto je i Itálie místem, kde lze na jeho plastiky narazit. V rodných Čechách je zastoupen jen ve sbírce Muzea města Ústí nad Labem, které soubor zpřístupnilo veřejnosti prostřednictvím dlouhodobé výstavy v letech 2011–2019. „Ve veřejném prostoru u nás bohužel nenajdeme žádné z jeho děl, přestože dvakrát bezplatně navrhl pro rodné město kašnu, jednu na Mírové náměstí, druhou pro atrium muzea. Dokonce v roce 2007 zvítězil se svým extravagantním návrhem v soutěži na obnovu komunisty zbořené barokní kaple na Mariánské skále (https://www.usti-aussig.net/stavby/karta/nazev/35-nova-kaple-na-marianske-skale-vitezny-navrh ). Bohužel se nakonec nenašly peníze ani politická vůle k jeho realizaci,“ poznamenal historik Martin Krsek, který byl tehdy členem soutěžní komise. 

Klaus Horstmann Czech se narodil v Ústí 23. 6. 1943. Pocházel ze smíšené židovsko-německé rodiny Czechových. V roce 1942 musela rodina na nátlak nacistů změnit příjmení na Horstmann, v dospělosti pak ve svém jméně obnovil  i rodné příjmení. V roce 1949 se rodina vystěhovala do Německa. Vyrůstal v Heidelbergu. Původně se živil jako grafik a galerista, sochařství se vyškolil v italské Perugii a Itálie se mu stala druhým domovem. Rodné město poprvé navštívil od dětství až v devadesátých letech minulého století.

Z výběru českých premiér TroGoBer

Festival představí dvě desítky českých premiér. Nejrozporuplnější letošní snímek nabídne festival v rámci filmové sekce TroGoBer (výběr nejlepších filmů z velkých evropských festivalů v norském Tromsu, švédském Göteborgu a německého Berlína). Konkrétně v Praze v Kině Kavalírka (pátek 13.5. v 22:15) film s názvem The Beta Test (J. Cummings, PJ McCabe), kde novodobý Woody Allen na ketaminu povýšil neuroticko-excentrické herectví na zcela novou úroveň. Výběr nejlepších kraťasů z Berlinale 2022 (neděle 15.5. v 20:00) představí například Starfuckers (A. Marziale), jehož temnota z odvrácené strany Hollywoodu uhranula festivalovým dramaturgům. V Ústí nad Labem ve Veřejném sále Hraničář uvedou organizátoři ve středu 18.5. v 21:15 snímek Medusa (A. Rocha da Silveira) o brazilském gangu v bílých maskách, film se pohybuje mezi hororem, muzikálem a parodií v dystopickém prostředí, které nemá od skutečné brazilské současnosti zase tolik daleko.

Vzdělávací program - Jak nás ovlivňuje propagace?

Vzdělávací program proběhne 13. a 14. 5. v Centru pro inovaci a kultivaci audiovizuálního prostředí a hledá otázku, jak diváci vnímají propagaci filmu a videoher. Na program je třeba se předem registrovat na webových stránkách www.elbedock.cz. Veřejnou částí programu je sobotní diskuse (14. 5. v 18:00) s názvem Živé Buchty s Vítem Klusákem, ve které moderátorky Zuzana Fuksová a Ivana Veselková vyzpovídají jednoho z mediálně nejúspěšnějších dokumentaristů. Diskusi doplní komponovaný večer (14. 5. v 20:00) Noc Trailerů, kterou svým komentářem doplní režisér Andy Fehu.

Cena Pavla Kouteckého - nejlepší české první a druhé dokumentární filmy

Cenu Pavla Kouteckého rozhodnou zástupci česko-ukrajinské kulturní scény a to konkrétně porotci: malířka Alexandra Bryksa, aktivistka a moderátorka Rádia Ukrajina Marharyta Golobrodska, akademický sochař a malíř Alexandr Kozlov a výtvarná umělkyně Olga Krykun. Vyberou z pěti nominovaných filmů: Bratrství (F. Montagner), Bydlet proti všem (T. Hlaváček), Jak jsem se stala partyzánkou (V. Lacková), Jednotka intenzivního života (A. Komrzý) a Přípravy k filmu T (M. Klepikov). Oceněný režisér/ka získá 19.5. v 20 hodin v Bunkru v Ústí nad Labem finanční odměnu 100.000 Kč na přípravu dalšího snímku.

Opuštěný Bunkr láká na výstavu o budoucnosti v Ústí nad Labem a Cena ELBE DOCK se odehraje v bývalém nákladovém nádraží v Drážďanech s názvem GEH8

V Ústí nad Labem se spojí budoucnost, umění a umělá inteligence v unikátní česko-německé výstavě Za otevřenýma očima. V Bunkru proběhne i řada projekcí Ceny Pavla Kouteckého či dokumentárního filmu z ukrajinské války War Note. V Drážďanech vystoupí 20. 5. v prostorách GEH8 hudebník Jakub König (jinak znám jako Kittchen) a proběhne zde také oficiální projekce nejlepších krátkých hraných, dokumentárních a animovaných středoevropských filmů současnosti. O oceněném filmu rozhodne porota složená z filmových profesionálek: dramaturgyně festivalu Anifilm Malvína Balvínová, producentka Julie Žáková, spoluředitelka filmového festivalu krátkých filmů v Drážďanech Anne Gaschütz a producentka Steffi Rostoski.

Diváci naleznou kompletní program na webu www.elbedock.cz, na kterém jsou dostupné vstupenky a akreditace v předprodeji.

Upoutávky na filmy:

Medusa: https://www.youtube.com/watch?v=1J2jJxbGzfg

Starfuckers: https://vimeo.com/672083498

The Beta Test: https://www.youtube.com/watch?v=f3oiBEHOzeU

Bratrství: https://vimeo.com/613806339

Jak jsem se stala partyzánkou: https://vimeo.com/537623756

Jednotka intenzivního života: https://vimeo.com/568790251/c0089b4653?embedded=true&source=video_title&owner=13093150

Přípravy k filmu T: https://www.youtube.com/watch?v=zrkuHptSnYI

War Note: https://www.youtube.com/watch?v=nYgEs8koBFA

Organizátoři festivalu:

bujón s.r.o.

krutón, z.s.

Mezi hlavní podporovatele festivalu a Ceny Pavla Kouteckého patří:

Státní fond kinematografie

Ministerstvo kultury České republiky

Česko-německý fond budoucnosti

Statutární město Ústí nad Labem

Ústecký kraj

Kritický pařník a Centrum pro inovaci a kultivaci audiovizuálního prostředí podpořili:

Fondy EHP a Norska.

„Proměna Ústeckého kraje z centra fosilního průmyslu na atraktivní a moderní lokalitu se neobejde bez kreativity a tvořivosti. Doba centrálního plánování je naštěstí už pryč, a tak považuji za přirozené, že oslovujeme místní tvůrčí talenty a zjišťujeme, co by pomohlo k tomu, aby v kraji zůstali, tvořili a podnikali. Kulturní a kreativní odvětví jsou ekonomickou příležitostí pro náš kraj a k tomu mají další pozitivní efekty – třeba zpomalování tzv. odlivu mozků nebo přirozené budování pozitivní image kraje odspodu,“ vysvětlil Jiří Řehák, proč se pravidelně setkává s lidmi z místní kulturní scény a s tvůrčími podnikateli.
 
Aktivita navazuje na dotazníkové šetření ke kultuře, které náměstek hejtmana s gescí kultura a cestovní ruch zorganizoval už na podzim roku 2020 a na 7 místních plánovacích setkání se zástupci kulturních organizací, neziskového sektoru a kreativních podnikatelů, 5 tzv. kreativních tours a 1 tematickou konferenci.

Iniciativa Kreativní.uk je tvůrčí síť zaměřená na rozvoj kulturních a kreativních odvětví a za jejím vznikem stojí Ústecký kraj, ústecké Inovační centrum, místní pobočka vládní agentury CzechInvest, Veřejný sál Hraničář a přes 20 kulturních organizací z celého kraje. Na činnosti tvůrčí sítě se významně podílí také ústecká Univerzita Jana Evangelisty Purkyně.

Spolu s Amt für Kultur und Denkmalschutz (Úřadem pro kulturu a památkovou péči) Zemského hlavního města Drážďany se Muzeum města Ústí nad Labem stalo organizátorem projektu Mezinárodní den muzeí v Euroregionu Elbe/Labe. Cílem projektu je představit návštěvníkům kulturu, historii a umění na obou stranách hranice a pozvat je na návštěvu zdarma. Proto budou mít všechny zúčastněné organizace v neděli 15. května otevřeno bezplatně. Celkem je jich 49 (dvacet na české a 29 na saské straně). Jejich kompletní seznam spolu s dalšími informacemi o programu a užitečnými odkazy je možné najít na webové stránce www.den-muzei-elbe-labe.cz.

„Jednou z idejí této akce je, že návštěvník může během jediného dne navštívit více muzeí či galerií. Na uvedené webové stránce najde i mapu, podle které zjistí, kolik organizací v jeho okolí má otevřeno, a naplánuje si výlet dle svých preferencí,“ uvedla organizátorka projektu za ústecké muzeum Mgr. Eliška Wiesnerová.

Do projektu se zapojila především muzea a galerie, ale nechybí ani zámek, kostel, štola či botanická zahrada. Tak kam se vydáte Vy?

V Muzeu města Ústí nad Labem se těšíme na Vaši návštěvu!

Se srdečným pozdravem

Mgr. Václav Houfek

Ředitel Muzea města Ústí nad Labem

V námětu bičování se odráží utrpení, které Kristus prožíval. Plastika z národopisné sbírky teplického muzea je zdařilou řezbářskou prací, je precizně propracovaná, např. výraz utrpení v Kristově tváří a detailní ztvárnění vlasů a vousů. Soška pochází z bývalého městského muzea v Bílině.

Příběh o bičování Krista je zaznamenán v evangelících sv. Matouše, sv. Marka a sv. Jana. Námět Bičování Krista se objevuje ve výtvarném umění od 9. století. Ježíš oděný pouze do bederní roušky nebo do tuniky je zobrazován u kůlu a bičují ho dva biřici. Od 15. století se vyskytuje devoční typ samotného Krista u sloupu. Z období baroka je znám námět Krista po bičování – sedícího na podlaze vedle sloupu. Sloup, u kterého byl Kristus bičován, provaz a důtky patří k nástrojům Kristova umučení. V církvi jsou dodnes velmi uctívány.

Malou část sloupu přivezl do Prahy císař Karel IV. Milostná socha zbičovaného Krista u kůlu byla uctívána od roku 1730 na hlavním oltáři poutního kostela v bavorském Wiesu. Její četné kopie se nalézají v pohraničních oblastech v Čechách. V typologii jsou nejčastějším předobrazem Bičovaní Krista starozákonní náměty Spoutání Achióra potrestaného Holofernem a Bičování Jóba. Podle tradice byl Achiór připoután ke stromu (jako Kristus ke sloupu), když se Holofernés rozhodl vydat ho Izraelcům. Jób i přes pokušení a utrpení zůstal Bohu věrný. Jóba a Krista spojuje až do krajnosti věrnost Bohu a to, že byli bičováni.

Použitá literatura: Slovník biblické ikonografie, Jan Royt, Praha 2006, s. 51-52.
Bc. Markéta Valtrová Kašparová, kurátorka etnografické sbírky RMT

Rozsáhlá expozice stojí především na stovkách lahví rozmanitých barev, tvarů a velikostí. „Poprvé prezentujeme naši specializovanou sbírku. Je rozsahem a skladbou mezi českými muzei naprosto unikátní. Jde o část historické vzorkovny ústecké sklárny, kterou zachránili naši předchůdci před zničením kolem roku 1970 a její poslední pozůstatky jsme z areálu vytáhli z vrstvy prachu a holubího trusu ještě my, a to těsně před demolicí sklárny v roce 2019,“ poznamenal kurátor výstavy Jakub Doležel.

V kolekci dominují obří reklamní lahve pro veletrhy a ručně foukané demižony, kterým skláři říkali balóny. Další exponáty přiblíží jak život zakladatelů podniku tak i řadových sklářů, a zároveň bude prezentována technologie výroby lahví. Návštěvníci budou mít mimo jiné možnost poslechnout si vzpomínky několika pamětníků, které budou ve výstavě dostupné formou podcastů. Všechny předměty zvýrazňuje originální výstavní architektura výtvarníka a pedagoga Fakulty umění a designu UJEP Jana C. Löbla, která užívá jako hlavní materiál sklo v nejrůznějších barvách. Spolupracovala na ní teplická firma AGC, současný pokračovatel Mühligovské tradice budovatelů ústecké sklárny.

Ústeckou sklárnu založil roku 1871 coby svou dceřinou společnost Spolek pro chemickou a hutní výrobu. Ten potřebovala hlavně obrovské množství demižonů na export kyselin a dalších agresivních chemických látek. Na počátku 20. století podnik přebrali do svého impéria tepličtí Mühligové, kteří zde v roce 1913 rozjeli automatizovanou výrobu díky nákupu nových amerických strojů Owens. Od té chvíle se produkce lahví prudce zvýšila a sklárna vyvážela do celého světa včetně Egypta, Číny nebo Kuby. Po 2. světové válce mohli Mühligové i přes svůj německý původ díky svým protinacistickým postojům v podniku zůstat, ale už jen jako řadoví zaměstnanci. Sklárna ukončila výrobu v roce 1997, když nový majitel upřednostnil modernizaci provozu v Dubí.

http://www.muzeumusti.cz/

Jeho rozšíření zahrnuje mimo severnějších částí Skandinávie celou Evropu a částečně se vyskytuje i v severní Africe. V České republice je celoplošně rozšířen hojně, preferuje však nižší polohy pro vhodnější životní podmínky. Vyskytuje se v polích s křovinami, v keřových porostech nebo na okrajích lesů. Běžně ho najdeme také v parcích a zahradách, a často i uprostřed vesnic a měst. Potravou jsou různá semena, ať už plevelů, tak kulturních druhů obilí, řepky nebo jetele. Na jaře mohou být potravou pupeny listnatých stromů. V zimě bývá pravidelným návštěvníkem v krmítkách, a na okrajích lesů nepohrdne ani semeny habru a buku.

Obecně je zvonek zelený považován za značně hojného ptáka, přesto ornitologové za posledních 10 let zjistili razantní úbytek jeho stavů, které se snížily o dvě třetiny. To je také hlavním důvodem, proč ho Česká společnost ornitologická vyhlašuje letošním ptákem roku. Ptáci, které považujeme za obyčejné a všudypřítomné, totiž nemusejí být běžní napořád, pokud budeme do jejich životů a životního prostředí nešetrně zasahovat. Naším exponátem měsíce bychom tento názor chtěli podpořit.

Důvodem snižování počtu je závažná ptačí choroba trichomonóza. Způsobuje ji parazitický prvok bičenka drůbeží Trichomonas gallinae, která napadá zadní část ptačí ústní dutiny. Zde se namnoží a způsobuje rozsáhlé záněty, které znemožňují polykání a ptáci nakonec uhynou hladem. Bičenky se přenášejí slinami a zbytky potravy, která odpadne nakaženým ptákům od zobáku. Krmítka, kde jsou ptáci v těsném kontaktu, tedy přispívají k šíření nemoci. Abychom minimalizovali riziko přenosu trichomonózy na krmítku, je nutné dodržovat jeho hygienu, nejlépe denně ho čistit a odstraňovat zbytky potravy.

Miroslav Žemlička, kurátor přírodovědného oddělení Regionálního muzea v Teplicích

(Zdroje: https://www.birdlife.cz/ptak-roku-2022-zvonek-zeleny/)

„Protože se náš kraj výrazně transformuje, otvírá se mnoho možností, dokonce nevšedních možností, protože se dá startovat téměř z ničeho. Myslím, že velký potenciál má využití brownfieldů, pozůstatků naší průmyslové minulosti,“ uvádí Jiří Řehák. „Na Ostravsku a v dalších bývalých průmyslových lokalitách v Evropě se jasně ukázalo, že kreativita má sílu měnit místa k lepšímu. Byla by škoda toho potenciálu v našem kraji nevyužít,“ dodává Jiří Řehák, náměstek hejtmana Ústeckého kraje.

„Spousta mých kamarádů ze základní školy volilo umělecké obory, včetně divadla a tance. Po ukončení střední školy odcházeli do větších měst, například do Prahy nebo Brna, jelikož jim kraj nebyl schopný poskytnout uplatnění v kreativní sféře,“ sdílí své zkušenosti Karolína Lanzová. „Pokud dá region těmto kreativcům příležitost, zlepší to pak jeho image a rozšíří se mu služby a kulturní nabídky, které například nyní chybí. Proměně regionu by mohlo pomoci právě kulturní a kreativní odvětví, které v poslední době vykazuje rychlý růst,” uvedla Adéla Vajlichová. „Kulturní a kreativní odvětví jsou velkou příležitostí jak pro mladé lidi, tak pro celý region,” dodává Karolína Druxová.

„Dohodli jsme se, že důkladně zmapujeme kulturní a kreativní odvětví v kraji. Čekají nás důkladné plánování a diskuze stovek lidí z kreativních odvětví napříč krajem, abychom začátkem roku 2023 spustili projekt, který bude ukázkovým příkladem dokazujícím, že investice do lidí a místních talentů má obrovský transformační potenciál," řekla Lucie Podrápská, zástupkyně ředitele Inovačního centra Ústeckého kraje.

Kulturní a kreativní odvětví od uměleckých řemesel až po reklamu, filmový a herní průmysl se v evropských průmyslových regionech, které procházejí transformací, stala jedním z nejrychleji rostoucích odvětví se schopností vytvářet pracovní příležitosti pro místní talenty. Ústecký kraj chce transformačního potenciálu tvůrčí ekonomiky využít při tzv. spravedlivé transformaci.

Díky podpoře města Chomutova Galerie město vedle vlakové stanice využívá také pro výstavní činnost vitríny v podchodu kruhového objezdu. Výstava tematicky navazuje na předešlou výstavu o rekultivované krajině a představuje krajinomalbu výtvarníka a indiána (jak o sobě někdy sám autor výstavy říká) Ladislava Špontáka. Vernisáž od 18:00 na kytaru hudebně doprovodí chomutovský hudebník Martin Jáchym.

Vstupné je zdarma. Výstava je prodejní a má dobročinný charakter. Získané finance půjdou na nákup barev malíři Ladislavu Špontákovi. Ten žije momentálně na ubytovně v Kadani. Přijďte podpořit malíře na vernisáž, nebo se jen tak projděte kolem. Třeba vás některá z krušnohorských krajin osloví.

„Momentálně se snažíme drobnými aktivitami podpořit život v kruhovém objezdu. Město Chomutov nám vyšlo vstříc a poskytlo vitríny za účelem provozování galerie. Z díla Ladislava Špontáka jsme vybrali pouze akvarely a suchou křídu. Tyto techniky totiž umožňují autorovi zdůraznit barevnost přírody, do které se za malováním vydává. “ říká o aktuální výstavě Tereza Dvořáková, předsedkyně Ženského spolku, který galerii provozuje.

„Když mě Tereza oslovila s tím, že by chtěla vybrat některé mé práce na výstavu v Chomutově, měl jsem velkou radost, že o mou tvorbu je stále zájem. Do přírody se snažím vycházet vždy na více dní, zde nejraději tvořím. Příroda má totiž pro mne tvar, barvu, ducha, kterého nelze definovat, uchopit ani se naučit. Osobně mám rád Krušné hory, ale objevuji krajiny i ve svém bezprostředním okolí,“ doplnil Ladislav Šponták, malíř.

Ladislav Šponták je malíř, který se narodil v Podkarpatské Rusi. Oba jeho dědové byli malíři. Ve čtyřech letech se s rodiči přestěhoval do Kadaně a za svůj život vystřídal mnoho zaměstnání – automechanik, obráběč kovů, zámečník, zaměstnanec čerpací stanice apod. Celý svůj život se ale věnoval výtvarné tvorbě, maluje, vytváří plastiky, koláže a rád čte. Sám o sobě říká, že 12 let žil v přírodě, ve které tvořil a do přírody se stále rád vrací. Momentálně bydlí na ubytovně, přesto nepřestává malovat. Výstava přiblíží jeho krajino tvorbu akvarelem a suchou křídou.

https://www.facebook.com/zenskyspolekcv